Kokot

[ryu.nin]

No takže se asi shodneme, s návštěvnicí, i s Janou, že na té absolutní úrovni je vše OK. Ať se stane jakkoliv tragická věc na světě, z hlediska absolutna to nic není, nic dramatického... V tom s váma, holky, souhlasím. A to tu taky od začátku píšu, že v podstatě je vše v pořádku. Na druhou stranu, obě jaksi nepřímo uznáváte, že se občas dějou věci, které je třeba opravit... třeba že když hoří, tak začnu hasit, nebo budu volat hasiče a ne že budu meditovat a cítit blaženost a lásku. V tom se asi shodneme, že nesedíte celé dny na zemi a nereagujete na nic, protože je vše OK. V čem se teda neshodneme?

Podle mě vy si vybíráte, co považujete za jaksi "moudré" opravit a co považujete ze "nemoudré opravit". Neříkáte tomu dobro a zlo, ale příčiny a následky. To by asi taky nebyl problém. Asi se neshodneme v tom, že vy na rozdíl od zenu nebo podle mě i Krista tvrdíte, že ať se děje cokoliv, hlavně ať se z toho nedělají žádné černobílé soudy. To je asi advaita, žádná dualita. Jenže v zenu nakonec dualita je - protože nakonec se řekne - tohle je dobré učení a tohle je špatné učení. Ten a ten učitel je dobrý a ten a ten je špatný. Ne bo Dogen, který kalibruje bůhvíjak vysoko, řekne, že miluje květiny a plevel ne... Kdežto vy řeknete, že je to nakonec jedno, že všechno je plevel... To se opravdu neshoduje s křesťanstvím ani se zenem, kde se nakonec řekne, tudy jo, tamtudy ne. A ne, že všechno je relativní. Protože ve světě lidí je utrpení reálné - ne zdánlivé. Díky Bohu je tu cesta, jak to utrpení transformovat, ale to neznamená, že tu už není. Když osvícený člověk má rakovinu, může to transformovat, v mysli překonat, ale rakovina je tam pořád. Já jen pořád tvrdím, že tu jsou zlé věci a že je nutné na ně občas poukázat, kdežto vy jen pořád ukazujete, jak u někoho je nedostatek lásky a klidu... A to prostě není ve shodě ani s učením zenu, ani s křesťanstvím.

Pojďme se láskyplně shodnout na tom, že se neshodneme a pojďme se rozloučit v pokoře a bez přesvědčení, že ten druhý je na nižší úrovni...

[Jana]

No takže se asi shodneme, s návštěvnicí, i s Janou, že na té absolutní úrovni je vše OK. Ať se stane jakkoliv tragická věc na světě, z hlediska absolutna to nic není, nic dramatického... V tom s váma, holky, souhlasím. A to tu taky od začátku píšu, že v podstatě je vše v pořádku. Na druhou stranu, obě jaksi nepřímo uznáváte, že se občas dějou věci, které je třeba opravit... třeba že když hoří, tak začnu hasit, nebo budu volat hasiče a ne že budu meditovat a cítit blaženost a lásku. V tom se asi shodneme, že nesedíte celé dny na zemi a nereagujete na nic, protože je vše OK. V čem se teda neshodneme?

Proč bys neměl cítit lásku, proč by neměla být Tvá mysl v meditativním klidu? Naopak. Můžeš volat hasiče, můžeš hasit, můžeš tahat z hořícího domu lidi a s klidem v mysli a láskou v srdci budeš dělat s rozvahou to nejlepší, co bude v daném okamžiku možné.

[Jana]

Asi se neshodneme v tom, že vy na rozdíl od zenu nebo podle mě i Krista tvrdíte, že ať se děje cokoliv, hlavně ať se z toho nedělají žádné černobílé soudy. ..

Takhle bych to neviděla. S negativními soudy a negativitou mysli přicházejí i negativní emoce, které zatemňují mysl a ztrácíš nadhled nad celou situací.
Kdežto s meditativní klidnou láskyplnou myslí funguje intuice a vhled.

[Pedriito]

Moudrý člověk přestane jíst ze stromu poznání dobrého a zlého.

Bez toho papání však nezmoudří, ne nadarmo ten strom byl zasazen. Starozákonní Bůh sice pravil, nesmíš...
Ale tak už to bývá, co je zakázáno, to láká. Jako vševědoucí jistě věděl, co činí, zasadit jej.

[ryu.nin]

Asi se neshodneme v tom, že vy na rozdíl od zenu nebo podle mě i Krista tvrdíte, že ať se děje cokoliv, hlavně ať se z toho nedělají žádné černobílé soudy. ..

Takhle bych to neviděla. S negativními soudy a negativitou mysli přicházejí i negativní emoce, které zatemňují mysl a ztrácíš nadhled nad celou situací.
Kdežto s meditativní klidnou láskyplnou myslí funguje intuice a vhled.

Dyť říkám, že se neshodneme, tak to nemá cenu dál rozebírat.

[Jana]

Ne bo Dogen, který kalibruje bůhvíjak vysoko, řekne, že miluje květiny a plevel ne... Kdežto vy řeknete, že je to nakonec jedno, že všechno je plevel...

U toho pletí vnímám, že zrovna miluju pletí a patřičnost toho. Nějak, že bych si říkala, že nenávidím plevel, tak to je nesmysl. Naopak, mám radost, že přibývá kompost, kam se ten plevel nosí.

To se opravdu neshoduje s křesťanstvím ani se zenem, kde se nakonec řekne, tudy jo, tamtudy ne. A ne, že všechno je relativní. Protože ve světě lidí je utrpení reálné - ne zdánlivé. Díky Bohu je tu cesta, jak to utrpení transformovat, ale to neznamená, že tu už není. Když osvícený člověk má rakovinu, může to transformovat, v mysli překonat, ale rakovina je tam pořád.

Ale nepovažuje ji za nic zlého:
14. květen 1980 Maharadž: "Doktoři diagnostikovali mému tělu rakovinu. Byl by někdo s tak vážnou nemocí stejně rozradostněný jako já? Svět je vaše jediná přímá zkušenost, vaše jediné místo ke spočívání a pozorování. Vše, co se vám děje, děje se na úrovni světské. Já však na této úrovni nespočívám. Odloučil jsem se od Sattva guny, od podstaty bytí. Konečný stav na duchovní cestě je charakteristický tím, že na něm již nejsou pociťovány žádné potřeby, kde nic není prospěšné pro cokoliv dalšího. Tento stav se nazývá Nirvana, Nirguna, Věčná a Nejvyšší Pravda."
https://docplayer.cz/8520347-Sri-nisarg ... aradz.html

[Jana]

Moudrý člověk přestane jíst ze stromu poznání dobrého a zlého.

Bez toho papání však nezmoudří, ne nadarmo ten strom byl zasazen. Starozákonní Bůh sice pravil, nesmíš...
Ale tak už to bývá, co je zakázáno, to láká. Jako vševědoucí jistě věděl, co činí, zasadit jej.

Řekla bych, že tím papáním nemoudří, ale blbne. Proto taky to Drtikolovo samadhi, když přestal z toho stromu poznání dobrého a zlého jíst a rozhodl se považovat všechno za dobré.

[Návštěvník]

[Pedriito]

Moudrý člověk přestane jíst ze stromu poznání dobrého a zlého.

Bez toho papání však nezmoudří, ne nadarmo ten strom byl zasazen. Starozákonní Bůh sice pravil, nesmíš...
Ale tak už to bývá, co je zakázáno, to láká. Jako vševědoucí jistě věděl, co činí, zasadit jej.

Řekla bych, že tím papáním nemoudří, ale blbne. Proto taky to Drtikolovo samadhi, když přestal z toho stromu poznání dobrého a zlého jíst a rozhodl se považovat všechno za dobré.

A tys věky nepapala? Už jen, co si pamatuješ z mládí? Teď se ti jeví, že jsi zmoudřela. Díky čemu jsi zmoudřela?
Říkali ti, neradno sahat na rozpálená kamna, ale to to nestačí. Dotknout se jich musíš. Tím se to aktivuje, v celé své podobnosti. No tohle je jen příklad. Ta aktivace může mít jinou formu. Výsledkem je volán zvláštní vjem, mimo veškerý naučený mentální arsenál... Neutrální čirý vjem, mezi všemožnými emocemi, představami, atp.

[Pedriito]

Může to mít i formu nespravedlnosti, co na tobě byla spáchána, třeba i formu neopětované zamilovanosti, či formu svírající vnitřní bolesti z utrpení druhých, jehož jsi byla svědkem, uvědomila sis. Páč okolí rádo vštěpuje, co tě nepálí nehas, a co oči nevidí, to srdce necítí... To jsou impulsy, který buď zvládneš, nebo ještě ne. Odrazový můstek. Ne proto by ses do toho zahrabala, či si vytvořila snové krásné světy.. tím ten strom jen dál člověk zalévá k obrazu svému. Strom svobody.

[Jana]

Duchovní vtip:.

Dětem se dávají rady do života moudřejším způsobem: "Když přecházíš přes silnici, rozhlížej se. Když tě někdo začne lákat, že tě sveze, nabízet něco nebo, že ti něco ukáže, začni ječet..."

Teď mi něco došlo. Dcera dávala tyhle rady kdysi svým dětem, a pak jsme se divili, proč tříletý Maxík nějaký čas při každé příležitosti - z našeho pohledu bezdůvodně - ječel.

[Jana]

A tys věky nepapala? Už jen, co si pamatuješ z mládí? Teď se ti jeví, že jsi zmoudřela. Díky čemu jsi zmoudřela?

Pedrito, je tady jedna super věc. To co skutečně jsme, je bez řešení.

Takže když jsem psala, že po těch haluškách ze stromu poznání se blbne, tak to bylo pojaté hodně povrchně. V hlubinách toho všeho je volnost, Boží dokonalost.

Říkali ti, neradno sahat na rozpálená kamna, ale to to nestačí. Dotknout se jich musíš.

Ale neříkali, že kamna jsou zlo. Bolest taky není zlo, je to informace těla.

Tím se to aktivuje, v celé své podobnosti. No tohle je jen příklad. Ta aktivace může mít jinou formu. Výsledkem je volán zvláštní vjem, mimo veškerý naučený mentální arsenál... Neutrální čirý vjem, mezi všemožnými emocemi, představami, atp.

Neutrální čirý vjem - ano. K tomu přichází přirozenost a patřičnost.

[Jana]

Dyť říkám, že se neshodneme, tak to nemá cenu dál rozebírat.

Jak myslíš,

ale shodnout se by bylo fajn, viď.

Možná by to i šlo.

Podívat se na to ze všech možných úhlů pohledu.

A zkoumat, co je tou nejhlubší a nejpravdivější pravdou.

[Pedriito]

Ústí-li to do dojetí, pak je to na dobré cestě... Co se to uvnitř nad čím dojímá? A není to ze zisku ani ztráty? Je to jen pojem, další jeho tvar může znít, neosobní touha. Individualita, ve smyslu, duchovňáckém, v tom hraje hlavní roli. Jde totiž o ní. Nikoliv o absolutno. A není ok, když to rádoby prohlédnuvší, bere jen z jedné strany. Ať jako by z té nedvojné, tak z té dvojné. Jsou to zobecněné nesmysly. Nejsi, a nejsme tu sami.

[miroslav]

Miroslave, mě zajímá, jestli lze rozumně argumentovat. Návštěvnice tu kritizuje rozlišování, a přitom sama rozlišuje. Jana odmítá vidět, že se děje zlo, ačkoliv se děje. Ani jedna z nich není ve shodě s moudrými učiiteli křesťanství nebo zenu. Obě ustrnuly na absolutnu. Přitom jsou nedůsledné, protože kdyvy konečným cílem duchovního úsilí bylo absolutno, pak by nemohli nic napsat. V absolutnu je vše v naprostém pořádku. Kokoti, podráždění, mistřinhlupáci, smog, války, znásilnění.... vše je ok.

Ustrnuly ne na absolutnu, ale na své představě absolutna.
Ale i hloupí návštěvníci či Jana jsou součástí toho, co je - tedy celku - celého bytí, existence.
U Jany a spol je to vytěsňování negativního a upínání se k něčemu podle nich pozitivnímu.
To je, zejména u žen, velmi obvyklé. Problémy s kritikou rovněž.
Já to beru jako druh přírodniny, stejně jako třeba zpěv slavíků, projevy goril, slepic, slonů, žížal, Hotentótů a pod. Já jsem také přírodnina.
Je to dobrý materiál ke zkoumání, poznávání a porozumění lidství, sobě, přírodě, vesmíru atd.
Já třeba takové lidi jako je Jana a někteří návštěvníci kolem sebe nemám, tak je mohu pozorovat alespoň na internetu.

[Jana]

Může to mít i formu nespravedlnosti, co na tobě byla spáchána, třeba i formu neopětované zamilovanosti, či formu svírající vnitřní bolesti z utrpení druhých, jehož jsi byla svědkem, uvědomila sis. Páč okolí rádo vštěpuje, co tě nepálí nehas, a co oči nevidí, to srdce necítí... To jsou impulsy, který buď zvládneš, nebo ještě ne. Odrazový můstek. Ne proto by ses do toho zahrabala, či si vytvořila snové krásné světy.. tím ten strom jen dál člověk zalévá k obrazu svému. Strom svobody.

Může to mít i formu nespravedlnosti, co na tobě byla spáchána

To by byla čistokrevná záležitost mého ega.

třeba i formu neopětované zamilovanosti

Tohle je zajímavá věc. S poznáním, že ta láska, kterou jakákoliv bytost je, je v nás, není šance o tu lásku v nás přijít. Nešťastná zamilovanost je chtění získat lásku z venku. Dostat ji od někoho. Ale s uvědoměním, že milujeme lásku v tom místě v nás, kde si ji uvědomujeme, se stává láska bezpodmínečnou a je zcela nezávislá na opětování.

či formu svírající vnitřní bolesti z utrpení druhých..Páč okolí rádo vštěpuje, co tě nepálí nehas, a co oči nevidí, to srdce necítí...

Tohle je hodně zajímavé. Čím víc je naše srdce otevřené, tím je citlivější vůči tomu, co prožívá ten druhý. A tady je dobré rozlišit, jestli je v našich možnostech a žádoucí, pro dotyčného něco udělat. Jestli ano, pak to uděláme. Jestli ne, tak je nesmysl držet to v mysli a trápit se.

Naše energie je nakažlivá. V nemocnici, pokud budeš mít nějakou bolest, se budeš cítit určitě líp, když Tě obslouží milá a pozitivně naladěná sestřička, než když Tě bude obsluhovat zoufalá bytost, která na svých bedrech nese trápení celého světa.

[Pedriito]

A tys věky nepapala? Už jen, co si pamatuješ z mládí? Teď se ti jeví, že jsi zmoudřela. Díky čemu jsi zmoudřela?

Pedrito, je tady jedna super věc. To co skutečně jsme, je bez řešení.

Takže když jsem psala, že po těch haluškách ze stromu poznání se blbne, tak to bylo pojaté hodně povrchně. V hlubinách toho všeho je volnost, Boží dokonalost.

Říkali ti, neradno sahat na rozpálená kamna, ale to to nestačí. Dotknout se jich musíš.

Ale neříkali, že kamna jsou zlo. Bolest taky není zlo, je to informace těla.

Tím se to aktivuje, v celé své podobnosti. No tohle je jen příklad. Ta aktivace může mít jinou formu. Výsledkem je volán zvláštní vjem, mimo veškerý naučený mentální arsenál... Neutrální čirý vjem, mezi všemožnými emocemi, představami, atp.

Neutrální čirý vjem - ano. K tomu přichází přirozenost a patřičnost.

Je to marný, je to marný, je to marný... Holt.
Ani hodnej ani zlobivej.. nic, ani bobek. Hotovsonovo.

[Pedriito]

Může to mít i formu nespravedlnosti, co na tobě byla spáchána, třeba i formu neopětované zamilovanosti, či formu svírající vnitřní bolesti z utrpení druhých, jehož jsi byla svědkem, uvědomila sis. Páč okolí rádo vštěpuje, co tě nepálí nehas, a co oči nevidí, to srdce necítí... To jsou impulsy, který buď zvládneš, nebo ještě ne. Odrazový můstek. Ne proto by ses do toho zahrabala, či si vytvořila snové krásné světy.. tím ten strom jen dál člověk zalévá k obrazu svému. Strom svobody.

Může to mít i formu nespravedlnosti, co na tobě byla spáchána

To by byla čistokrevná záležitost mého ega.

třeba i formu neopětované zamilovanosti

Tohle je zajímavá věc. S poznáním, že ta láska, kterou jakákoliv bytost je, je v nás, není šance o tu lásku v nás přijít. Nešťastná zamilovanost je chtění získat lásku z venku. Dostat ji od někoho. Ale s uvědoměním, že milujeme lásku v tom místě v nás, kde si ji uvědomujeme, se stává láska bezpodmínečnou a je zcela nezávislá na opětování.

či formu svírající vnitřní bolesti z utrpení druhých..Páč okolí rádo vštěpuje, co tě nepálí nehas, a co oči nevidí, to srdce necítí...

Tohle je hodně zajímavé. Čím víc je naše srdce otevřené, tím je citlivější vůči tomu, co prožívá ten druhý. A tady je dobré rozlišit, jestli je v našich možnostech a žádoucí, pro dotyčného něco udělat. Jestli ano, pak to uděláme. Jestli ne, tak je nesmysl držet to v mysli a trápit se.

Naše energie je nakažlivá. V nemocnici, pokud budeš mít nějakou bolest, se budeš cítit určitě líp, když Tě obslouží milá a pozitivně naladěná sestřička, než když Tě bude obsluhovat zoufalá bytost, která na svých bedrech nese trápení celého světa.

A umíš rozlišit umění od kýče? Ono to není tak jednoduché. Nikde se nedočteš, jak to udělat. Či spíš se dočteš, co je pro někoho kýč, a co to "pravé".. Andy Warhol byl kupříkladu strašnej kýčista, ale pointa je, že tak šel na to schválně, ukázat kýč. A co se stalo? Společnost to vzala jako umění. Ale on to byl opravdu demonstrovanej kýč. Novátorská idea z umělosti pravost nedělá. Jen ji omlouvá, že chce burcovat, ale to zapadlo v nadšení. Podobně jako v tvém podání zapadá krása duchovna, akorát, že tady to je trochu jinak, ta krása se tím kýčem teprve stává. Naštěstí to začíná i končí u tebe. Té "neosobní" Jany bez známky iluze oddělenosti (ve starojanštině pekla)...

[Jana]

Pedrito, zřejmě jsi znalec. Proti tomu se nedá nic namítat.

[Pedriito]

Pedrito, zřejmě jsi znalec. Proti tomu se nedá nic namítat.

Ani bych neřek, u pedra jsou veškeré znalosti kosmu obsažené v tzv voidu (dharma) .. ale on si tam pro ně nechodí už dávno. Ony občas příjdou k němu. To ještě neznamená, že je umí dobře interpretovat.