Pelvan píše:Ahoj, tohle bude trochu delší...
Co však dělat, jsme-li plni automaticky se objevujících negativních myšlenek a pocitů a nedaří se nám je „ředit“ vědomě vytvářenými pozitivními myšlenkami?
Tyto vnitřní negace mohou být následkem všudypřítomného stresu v dnešní době. Jsme stresováni prakticky vším, co se děje v moderní společnosti. Vzduch, voda i potraviny jsou znečištěné chemickými jedy. Ve vzduchu není jenom chemický smog a příliš mnoho prachu. Vzduchem se šíří i elektromagnetický smog a zvukový smog ve formě hluku pocházejícího od chodu různých strojů. I většina populární hudby zní a působí jako hlučný zvukový smog. Zprávy v masmédiích jsou negativní a prolhané. Filmy a seriály jsou agresivní a pitomé. Co s tím?
V rámci možností je vhodné se snažit eliminovat negativní vlivy všeobecného znečištění. Chodit hodně do přírody, kde je vzduch čistší, pít filtrovanou nebo destilovanou vodu, jíst biopotraviny.
Především je však třeba si uvědomit, jak veliká je nerovnováha mezi zvuky námi pouze pasivně přijímanými a zvuky námi také vydávanými. Lidé si skoro vůbec nezpívají a rčení „co Čech to muzikant“ již také dávno není pravdivé. Různé televizní starrsoutěže s jejich hvězdnými pěchotami od aktivního muzicírování spíše odrazují. Matrix nás chce mít vystresované; je však třeba jít skrz tuto odpuzující psychologickou bariéru a snažit se co nejčastěji aktivně zpívat anebo hrát na nějaký hudební nástroj této barbarské době navzdory. Když je naše vnitřní napětí příliš velké, je vhodné jít někam do polí a zkusit se z toho i vykřičet. Dobré je také bušit do polštářů nebo se jednoduše aktivně věnovat nějakému sportu. Nejvíce se mi pro vybití zablokované agresivní energie osvědčil běh a jízda na kole. Máme posledních pár let možnost si to užívat, než nám to různí Syřani a Ukrajinci znechutí.
Pro zlepšení svého (i vašeho) emočního nastavení jsem si opsal několik pozitivně působících citátů pochycených na akci Petra Velechovského:
„Nerozhoduji zcela o tom, CO konkrétně budu prožívat. Rozhoduji se však o tom, JAK to budu prožívat. Vyjadřuji se v pozitivních formulacích - čeho chci dosáhnout. Každý, kdo mne štve, mne tím zároveň i něco učí. Největší mojí povinností je být sám sebou. Všechno, na co myslíme, přitahujeme k sobě. Myšlenková energie v mozku je slabá, zesiluje se prožitkem myšlenky v srdci pomocí emoce. Řešte věci, až když věci nastanou. Vesmír je dokonalý a klade mi (tobě) do cesty překážky, které jako řešitel překonávám (překonáváš). Důležité je umět být šťastný s tím, co mám. Muži mlčí, když jsou spokojení. Ženy mluví, když jsou spokojené. Máme právo na svoje emoce a máme právo je zviditelňovat, nesmíme s nimi ale ubližovat. Pokud se máme rádi, jsme zdraví. Mějme se rádi i se svým stínem. Každá činnost se dá dělat meditačním způsobem. Alespoň 1 hodinu denně dělejte něco, co vás baví. Dopřejte si radost z udělané práce, buďte k sobě velkorysí. Vždycky je někdo chytřejší, nežli jsi ty.
Mám se rád? Lidé okolo mne jsou toho testem.“
Naše emoční nastavení je přímo napojené na regulaci našeho svalového napětí a na vegetativní fungování našeho těla. Pozitivnější nálada se odrazí jednak v uvolnění křečovitě stažených svalů a dále vyústí v optimalizaci všech tělesných pochodů i pohybů.
Je třeba si uvědomit, že má svoji vypovídací hodnotu i ten fakt, zda máme potíže s křečovitým napětím na pravé nebo na levé straně našeho těla.
Pravá strana těla odráží náš vztah k vnějšímu světu a zrcadlí úroveň našeho sebeprosazení v něm.
Levá strana těla odráží náš vztah ke svému vnitřnímu světu, zrcadlí to, jak jsme vnitřně pravdiví.
Pokud máme potíže s trvalým napětím v oblasti okolo naší 1. čakry (což je oblast okolo konečníku, genitálií, hráze, slabin a kyčlí i hýžďových svalů), projeví se to v našem křečovitém postoji a promítne se to nepříznivě do dalších spazmů v obou dolních končetinách, či napětím pouze v jedné končetině odpovídající straně našich tělesných potíží.
Prvotní příčina potíží může pocházet například z nějakého dávného zranění dolní končetiny (např. vyvrknutí kotníku), následkem čehož si tělo navyklo na špatný pohybový stereotyp při chůzi, a ten se zakonzervoval i po odeznění následků původního zranění.
Obecně se dá říci, že jakékoli trvalé napětí v těle je projevem našeho odporu (vědomého nebo nevědomého) vůči realitě, kterou prožíváme. Ten náš odpor je to tajemné EGO.
Skutečnost je taková, že jsme byli v dětství naprogramováni (často v dobrém úmyslu) svými rodiči do stereotypů a schémat (materialistických nebo náboženských), podle kterých se chováme i ve své dospělosti. Místo našich vnějších rodičů nás v dospělosti může terorizovat jejich zvnitřnělá kopie, náš vnitřní rodič.
Čím více se tato programová pevná schémata liší od proměnlivé životní reality, tím více stoupá napětí v naší mysli. Stres, který prožíváme pro tento nesoulad ve své mysli, se ve formě trvalého svalového napětí přenáší i do nejrůznějších částí našeho těla. Stres může také blokovat nebo vyostřovat naše smyslové vnímání. Tomuto procesu odpovídají i mnohá lidová rčení:
„Někdo (nebo něco, mohu to ale být i já sám) mi leží v žaludku.“
„Mám něco na srdci.“
„Nesu zodpovědnost na svých bedrech.“
„Mám knedlík v krku.“
„Zatmělo se mi před očima.“
„Slyším trávu růst.“
Naopak při vnitřním souznění s prožívanou vnější skutečností dochází k uvolňování svalového tonu v těle, které je libě pociťováno jako blaho.
Tohoto mechanizmu můžeme terapeuticky využít a vhodným relaxačním postupem cíleně snižovat napětí v celém těle nebo v jeho vybraných partiích. Tím zároveň docílíme i subjektivního vnímání libých pocitů.
Relaxace nemusíme docílit jenom prostým uvolněním těla společně s prohloubeným dechem, existují i jiné propracovanější relaxační metody.
Na internetu lze dohledat takzvanou „osmičkovou polohu těla“, pomocí níž do těla čerpáme energii. Tato léčivá energie pomáhá při své cirkulaci tělem rozpouštět spastické bloky.
O něco podobného se snaží i tibetská léčebná relaxace KUM NYE, jak je popsáno ve stejnojmenné knize, kterou napsal Tarthang Tulku (Alternativa Praha, 1995).
Zdravím
Dávám to na nové vlákno, aby se to neztratilo v textu. Moc pěkné, Pelvane.