Co dělat, jsme-li plni negativních myšlenek

Moderátor: Pelvan

Pravidla fóra
Příspěvky, které nebudou k tématu, budou smazány.

Re: Co dělat, jsme-li plni negativních myšlenek

Nový příspěvekod Pelvan » pon 04. led 2016 14:03:38

Ještě něco dalšího pro jaosivu

jaosiva1 píše:
...No neni marne se postavit do role tohoto Posvatneho ve mne...a rict si: Petulko, odpoustim ti ....
Je to pomoc dozajista...pro ten uzlicek pochybnosti, kterym jsem, ok
.............

Ty se nemusíš stavět do žádné role Posvátného Já, ty v té roli žiješ každou vteřinu svého života.
Naše já, to naše obyčejné já, je ve své podstatě posvátné a napojené na to vyšší Já takovým bezešvým švem, kde nelze najít začátek ani konec.

My jsme uvnitř nás minimálně tři (všichni jsme schizofrenici uvnitř s rozdvojenou osobností a ještě s jednou třetí osobou k tomu).

Všichni máme v sobě to své já, které je živé, je dobré a svaté a ve své podstatě dokonalé. Naše já je jenom pomýlené Matrixem a považuje se mylně za oddělené já od REALITY nebo od VESMÍRU nebo od BOHA nebo od toho velkého Já (nehodící lze škrtnout) .

Pak máme v sobě svého vnitřního rodiče, který nás (naše vnitřní dítě) hlavně kritizuje ve stylu našich vlastních rodičů. Ten náš vnitřní rodič není moc živý, v podstatě je to mrtvý program, ale protože je v nás tak dokonale otištěn, považujeme ho mylně za svoji živou součást naší osobnosti. To je hlavní generátor našich negativních myšlenek. Nejde ho zabít, není živý, je to jenom program. Lze ho ale postupně přepisovat pomocí pozitivních afirmací. Je to většinou zdlouhavá práce, ale jde to, alespoň někomu to jde. Nic není stoprocentní a nic nefunguje stejně na všechny.
Určitě to lze zkusit, a nepokusit se o něco bývá někdy osudné.

A pak máme v sobě svoje vnitřní dítě, což je podoba našeho vědomí z našeho dětství. Tohle naše dětské vědomí si sem formou svého zrození přišlo něco odpracovat a v tom svém skutečném dětství ještě mělo napojení na to kosmické Já. Tohle vnitřní dítě máme v sobě stále i v naší dospělosti a je nositelem našich emocí. Pokud jsou naše emoce nešťastné, je naše vnitřní dítě nešťastné a naopak.

Mohu, skutečně mohu "já sám" pomyslně pochovat a pevně obejmout svoje vnitřní dítě a ujistit ho o své přízni:
"Jsem tu na Tvé straně, jsem tu s Tebou a vždycky budu."
To si mohu říkat dnes a denně.

Něco podobného dělala Jiřina Prekopová v reálu se skutečnými dětmi a jejich skutečnými rodiči, je to její "Metoda pevného objetí". My už jsme dospělí, co už máme často svoje rodiče po smrti anebo naši rodiče nejsou ochotní v reálu nějaká obětí dělat. My si to ale můžeme přehrávat sami se sebou naoko formou takovéhoto ochotnického vystoupení:
"Jsem tu na Tvé straně (Ivánku), jsem tu s Tebou a vždycky budu."
"Přijímám Tě a mám Tě rád."

Zdravím

PS
Odpuštění je dobré, ale laskavé přijetí se mi zdá lepší a cennější pro moje vnitřní dítě.
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Co dělat, jsme-li plni negativních myšlenek

Nový příspěvekod arikiran » pon 04. led 2016 14:46:12

ahoj Pelvane

dočet sem jen k tomu:
Ty se nemusíš stavět do žádné role Posvátného Já, ty v té roli žiješ každou vteřinu svého života.

tohle já vidím úplně jinak

řek bych asi tak
posvátné Já má určitou inteligenci, schopnosti a ssílu...kterou já...jako člověk nemám, což bych ti moh snadno předvést
a tím snadno dokázat, že v té roli nežiju

ale jo, když máknu a vydržím a budu věřit...žít budu
zdař bůh
...x...
arikiran
 

Re: Co dělat, jsme-li plni negativních myšlenek

Nový příspěvekod Jana » pon 04. led 2016 15:15:49

arikiran píše:ahoj Pelvane

dočet sem jen k tomu:
Ty se nemusíš stavět do žádné role Posvátného Já, ty v té roli žiješ každou vteřinu svého života.

tohle já vidím úplně jinak

řek bych asi tak
posvátné Já má určitou inteligenci, schopnosti a ssílu...kterou já...jako člověk nemám, což bych ti moh snadno předvést
a tím snadno dokázat, že v té roli nežiju

ale jo, když máknu a vydržím a budu věřit...žít budu
zdař bůh
...x...


Při ztotožnění s tím pomíjivým toho bohdá nebude,

bez ztotožnění to tady pořád je.

Cílem není, aby tělo a mysl dosáhly nějakých mimořádných schopností, aby individualita nabyla nevídané inteligence a síly, ale jde o to sjednotit se s vesmírem, ve kterém ty všechny síly a inteligence už jsou. Rozvinout se do okolního vesmíru všeobecnou láskou a stát se jím.

Znamená to: vyprázdnění mysli (nic si o tom, co jsem a ani o tom, co nejsem, nemyslet), žít v realitě (ne v představách), vidět proměnlivost a uvědomovat si, že pomíjivé pomíjí, nelpět na pomíjivém., tím zmizí připoutanost k představám, připoutanost k pomíjivému.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6887
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Co dělat, jsme-li plni negativních myšlenek

Nový příspěvekod arikiran » pon 04. led 2016 16:27:25

tvoje teorie, Jani, sou tvoje teorie a moje zas moje

přesto si myslím, že jsem na tom lépe

já se ke svému Cíli= Být Vyšším Já...stále přibližuji, tudíž dnes sem na tom líp jak včera...zlepšuje se IQ...umím lépe čarovat..i charakter se lepší...a zítra se to pohne zas...výborná perspektiva

kdežto ty, Jani a Pelvane, už tím jste....a žádné další zlepšování není možné...žijete to každou vteřinu svého života...

jo, je tady háček....že může být po vašem....a vrchol je to , co předvádíte vy

no tak potom sem to poplet

...x...
arikiran
 

Re: Co dělat, jsme-li plni negativních myšlenek

Nový příspěvekod Jana » pon 04. led 2016 16:33:40

arikiran píše:tvoje teorie, Jani, sou tvoje teorie a moje zas moje

přesto si myslím, že jsem na tom lépe

já se ke svému Cíli= Být Vyšším Já...stále přibližuji, tudíž dnes sem na tom líp jak včera...zlepšuje se IQ...umím lépe čarovat..i charakter se lepší...a zítra se to pohne zas...výborná perspektiva

kdežto ty, Jani a Pelvane, už tím jste....a žádné další zlepšování není možné...žijete to každou vteřinu svého života...

jo, je tady háček....že může být po vašem....a vrchol je to , co předvádíte vy

no tak potom sem to poplet

...x...


Ano Péťo, neumím čarovat, má individualita v nekonečnosti časoprostoru není víc, než rybí pšouk, takže co se mé osoby týče, škoda slov. Nějak té osobě ani nezazlívám, že se na víc nezmůže.

Nicméně vesmír je plný zázraků. Teď tady zrovna tiše sněží. Dcera je pár hodin po operaci a je naší láskou. Je krásné milovat. To není teorie. Je to ta nejlepší věc na světě.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6887
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Co dělat, jsme-li plni negativních myšlenek

Nový příspěvekod arikiran » pon 04. led 2016 18:10:42

na co a k čemu si teda tu osobu dostala?
abys ji urážela?

dostalas hřivnu a zakopala do hnoje..ok, tvoje věc
ale nediv se jiným, co hřivnu rozmnožují
...x...
arikiran
 

Re: Co dělat, jsme-li plni negativních myšlenek

Nový příspěvekod Jana » pon 04. led 2016 18:20:06

arikiran píše:na co a k čemu si teda tu osobu dostala?
abys ji urážela?

dostalas hřivnu a zakopala do hnoje..ok, tvoje věc
ale nediv se jiným, co hřivnu rozmnožují
...x...


Osoba je jen fikce, představa, nenajdeš dva lidi na světě, kteří by jednu osobu viděli ve stejném světle, kteří by na ni měli ve všech směrech absolutně stejný názor a pokud ano, tak tu osobu osobně neznají a jejich názor jen papouškuje názor někoho druhého.

Ani ty sám tu svou osobu nevidíš pořád stejně. To, cos považoval kdysi za svou osobu, dneska vidíš úplně jinak.

Tělo a mysl jsou úžasné nástroje k vnímání, cítění, poznávání, zakoušení, prožívání, ale jsou jen návlekem na vědomí, kterým skutečně jsme. To božské "JSEM, KTERÝ JSEM" je pořád stejné.

Nevěřím, že bys byl tak povrchní, že bych pro Tebe byla v luxusním obleku něčím víc, než v nějakých hadrech.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6887
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Co dělat, jsme-li plni negativních myšlenek

Nový příspěvekod arikiran » pon 04. led 2016 18:21:48

pokoj s tebou, ženo
...x...
arikiran
 

Re: Co dělat, jsme-li plni negativních myšlenek

Nový příspěvekod Jana » pon 04. led 2016 18:28:54

Díky, ten pokoj je v tom místě, kde není ani žena a ani muž....

8:57 Nejsou tam ani muži a ani ženy
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6887
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Co dělat, jsme-li plni negativních myšlenek

Nový příspěvekod arikiran » pon 04. led 2016 18:40:08

no já sem myslel...
pokoj s tebou, má chvíle ještě nepřišla...
...x...
arikiran
 

Re: Co dělat, jsme-li plni negativních myšlenek

Nový příspěvekod Jana » pon 04. led 2016 18:46:31

Tak jo, pokoj s námi.

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6887
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Co dělat, jsme-li plni negativních myšlenek

Nový příspěvekod arikiran » pon 04. led 2016 19:01:05

ahoj Pelvane
ještě pokračuji k naší debatě:

My jsme uvnitř nás minimálně tři...

jesli mohu poradit, piš jak to máš ty....přílišné zobecnování škodí

např já momentálně mám v sobě nejmín 5 přesně definovaných Vyšších Já, které dohromady tvoří jednoho Pětijediného Mistra..a chápu, že to je jen zatím můj omezený pohled, neb je to v bližší skutečnosti jinak, lépe, složitěji, jednodušeji...ovšem mou zatímní Myslí nyní nepochopitelné..
až se vĚDOMÍ ROZŠÍŘÍ, ROZŠÍŘÍ SE I VNÍMÁNÍ MÉHO NITRA

jak to mají ostatní...no nejspíš sou taky někde na nějaké urovni sebevnímání...a to je vše, co o druhých mohu říct
...x...
arikiran
 

Re: Co dělat, jsme-li plni negativních myšlenek

Nový příspěvekod Pelvan » úte 05. led 2016 10:52:51

ahoj arikirane


Nelíbí se Ti tohle moje zobecnění:

"Všichni máme v sobě to své já, které je živé, je dobré a svaté a ve své podstatě dokonalé. Naše já je jenom pomýlené Matrixem a považuje se mylně za oddělené já od REALITY nebo od VESMÍRU nebo od BOHA nebo od toho velkého Já (nehodící lze škrtnout) .

Pak máme v sobě svého vnitřního rodiče, který nás (naše vnitřní dítě) hlavně kritizuje ve stylu našich vlastních rodičů. Ten náš vnitřní rodič není moc živý, v podstatě je to mrtvý program, ale protože je v nás tak dokonale otištěn, považujeme ho mylně za svoji živou součást naší osobnosti. To je hlavní generátor našich negativních myšlenek. Nejde ho zabít, není živý, je to jenom program. Lze ho ale postupně přepisovat pomocí pozitivních afirmací. Je to většinou zdlouhavá práce, ale jde to, alespoň někomu to jde. Nic není stoprocentní a nic nefunguje stejně na všechny.
Určitě to lze zkusit, a nepokusit se o něco bývá někdy osudné.

A pak máme v sobě svoje vnitřní dítě, což je podoba našeho vědomí z našeho dětství. Tohle naše dětské vědomí si sem formou svého zrození přišlo něco odpracovat a v tom svém skutečném dětství ještě mělo napojení na to kosmické Já. Tohle vnitřní dítě máme v sobě stále i v naší dospělosti a je nositelem našich emocí. Pokud jsou naše emoce nešťastné, je naše vnitřní dítě nešťastné a naopak.

Mohu, skutečně mohu "já sám" pomyslně pochovat a pevně obejmout svoje vnitřní dítě a ujistit ho o své přízni:
"Jsem tu na Tvé straně, jsem tu s Tebou a vždycky budu."
To si mohu říkat dnes a denně."


Tak to zkusím napsat znova, trochu méně extaticky.

Všichni máme svoje obyčejné já. Ale pokud se ptáme svým já na svoje já, dojdeme k záhadě. Nevíme, co nebo kdo je naše já, odkud to já pochází a kam to já míří. Tak to máme všichni.

Všichni jsme se narodili a jako děti jsme vnímali svět jako tajuplný zázrak stvořený pro naše žasnutí. Byli jsme (v různé individuální míře) dychtiví při svém bdění a (v různé individuální míře) blaženě spokojení při svém usínání. Tohle naše dětské vědomí je v nás stále, je to centrum našich emocí. Má tendenci k zaujímání pozitivních emocí, pokud mu v tom není bráněno. Tak to máme všichni.

Kdyby to bylo všechno, tak jsme v dospělosti vlivem svého vnitřního dítěte pořád šťastni. Jenže se o nás v dětství starali naši rodiče (nebo jiní dospěláci) a ti se (v různé individuální míře) starali hlavně o naše bezpečí formou zákazů a příkazů. Tyto jejich hlasité pokyny nám během let přešly do krve a do naší mysli a to je ten generátor myšlenek, který se stará o naše přežití. Ty myšlenky jsou (v různé individuální míře) hlavně negativní. "Tohle nesmíš říkat, tohle nesmíš dělat,..." Negativní myšlenky s sebou nesou v závěsu negativní emoce. Jde o to tenhle negativistický program naředit pozitivními afirmacemi. To můžeme zkusit dělat ,ale také nemusíme zkusit, to rozhodnutí je na každém z nás. "Jak si to uděláš, takový to máš" se zpívá v jedné písničce. Tak to máme všichni.

Co na tom mám napsat méně obecně, když si myslím, že tak to máme my všichni?

Trochu jinými slovy a pod jinými názvy (domnívám se) o tomtéž mluví i Petr Velechovský:
https://www.youtube.com/watch?v=wB9h9YCrcu8


Zdravím


PS
Píšeš v tom smyslu, že jsem s Janou nějaký zasvěcenec, ale tak tomu v mém případě není. Nejsem nijak vysoko či daleko na své cestě za poznáním těchto našich tří vnitřních bytostí (já, dítě, rodič). Dozvěděl jsem se o "teorii vnitřního dítěte" z videí Jana Zahradníka Havelky před cca 3/4 roku a stále se s tím učím zacházet a sžívat.
Trochu se to podobá "teorii transakční analýzy" od Erica Berneho. Ten napsal zajímavou knihu "Jak si lidé hrají", kde popisuje různé manipulační strategie. Erica Berneho jsem kdysi před mnoha lety četl, to je pravda. Ale to neznamená, že se tím dlouhá léta zabývám, spíše jsem na to dlouhá léta kašlal...
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Co dělat, jsme-li plni negativních myšlenek

Nový příspěvekod jaosiva1 » úte 05. led 2016 11:34:13

Ahoj Pelvane
Trochu se to...tj...nase komunikace...popletla...omlouvam se za svuj podil
To, co jsem kritizoval...je prilisne zobecnovani
A myslel jsem predevsim tu vetu:
Uvnitr na sou minimalne tri

Cimz sem chtel rict, ze sou-li u me konkretne tri, u jineho to muze byt pet...a jiny ma zas jen jednoho...jak ktery a jak kdy...

K ostatnimu tvemy prispevku se ma kritika vztahovala uz mene

Ale jo, plati to taky....takova ta rceni: VSICHNI to mame tak nebo tak...
To je to...co si myslim ja...ze zdaleka nemame

A I kdybychom meli, jak to muzes vedet?...pouze odhadujes a domnivas se...a vubec...mluveni o druhych je druhorade
Ty mas svou cestu, svoje poznatky, svoje zkusenosti...svuj postup...a o tom spravne pises
Pouze ta spisovatelska zvyklost kazi uprimny poznatek tim, ze to zabali do te formy: vsichni vime, ze to kazdy dela ...atd

A sou I vyjimky...bo s tim : vsichni mame ja...docela souhlasim

Ahoj a omlouvam se, jesli sem to podal nesrozumitelne zase

Jeste k tomu: jaxte s Janou daleko

Napsal s mi, ze jsem porad Ja...takhle nejak...ze se tim nemusim stat tedy

No a z toho sem odvodil tvou vysokou pozici...kdo je stale Ja....ten umi carovat, ma IQ nad tisic...je zkratka Mistr...tak je to v mem Modelu....v mem Modelu tim a mnohym jinym Ja dissponuje...menit vodu ve vino,'zhmotnivat veci, chodit po vode a znat budoucnost...cim vic je clovek sjednocen s Ja...tim snaze mu jdou vsechny tyhle veci

V modelu, ktery pouzivas ty a Jana...jste stale Ja....ale schopnosti zadne
Ani inteligence,ani moudrost,ani nic jineho

Nerikam, ze to neni mozne...ale je to zkratka jine paradigma a dalo by se rict, ze zatim vetsinove...protoze takrka vsude po zemekouli drepi nejaky guru, co je taky furt v Ja a ba....jeste dal...takrka buh...a jeho oddanym vubec nevadi...ze je marod, zavistivy, hada se s ostatnima Mistrama, a nakonec umre...zkratka...dusledne se oddeluje deni ve svete...od Mistrova praveho dosazeni....ktere tim padem nejde nijak vyvratit...coz je pro tzv mistra vyhodne a v klidu luxuje penezenky oddanych...

Ale ja vestim konec temto poradkum

Ses Mistr? Tak ukaz! Dej sahnout!
...x...
jaosiva1
 
Příspěvky: 263
Registrován: úte 14. led 2014 21:55:05

Re: Co dělat, jsme-li plni negativních myšlenek

Nový příspěvekod Pelvan » úte 05. led 2016 11:57:27

Ahoj jaosivo

Nejsem mistr, jsem hledající. Hledám pro sebe štěstí a spokojenost. V podstatě jsem sobec. Ale to zevšeobecňování ze mne dělá altruistu, hledám i pro druhé to samé, co hledám pro sebe: štěstí, zdraví, dlouhá léta. Během psaní tohoto příspěvku jsem si uvědomil, že to štěstí a spokojenost už jsme zažili ve svém dětství a chceme to jenom právem a pochopitelně zpátky v dospělosti. Byla to moje (naše) vlastnost a schopnost v dětství, někdo mi (nám) ji vzal a já (my) ji chci (chceme) zpátky.
Mám možná tu schopnost nebo vlastnost, že se snažím vidět souvislosti. A pokud tuto souvislost vidím u sebe, automaticky předpokládám, že tato souvislost je vlastní i všem ostatním lidem.
Všem lidem, nejen těm které znám, ale i těm, které neznám, prostě všem. Všem lidem, co tu kdy žili i těm, co tu kdy budou žít.
Někomu to může vadit a někdy se mohu i mýlit.

V tom konkrétním případě našeho předmětu komunikace si myslím:
Všichni lidé používají slovíčko "já" a to já je ve své podstatě záhadné a neuchopitelné.
Všichni lidé se narodili a v době svého dětství zažili okamžiky štěstí a spokojenosti.
Všechny děti vychovávají hlavně rodiče nebo nějací jiní dospělí.

Uznávám, že mohou být konkrétní případy konkrétních lidí, kde tyto moje předpoklady neplatí, ale nepovažuji to za důležité. A myslím si, že je takových lidí hodně málo.

Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Co dělat, jsme-li plni negativních myšlenek

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 05. led 2016 12:16:38

Pelvan píše:... Hledám pro sebe štěstí a spokojenost. ... jsem si uvědomil, že to štěstí a spokojenost už jsme zažili ve svém dětství a chceme to jenom právem a pochopitelně zpátky v dospělosti. Byla to moje (naše) vlastnost a schopnost v dětství, někdo mi (nám) ji vzal a já (my) ji chci (chceme) zpátky....

Co se vlastně stalo? Jak se ze spokojeného a šťastného dítěte stane dospělý, kterému štěstí a spokojenost chybí?
Návštěvník
 

Re: Co dělat, jsme-li plni negativních myšlenek

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 05. led 2016 12:24:04

Co se vlastně stalo? Jak se ze spokojeného a šťastného dítěte stane dospělý, kterému štěstí a spokojenost chybí?

PeIvan píše:Jenže se o nás v dětství starali naši rodiče (nebo jiní dospěláci) a ti se (v různé individuální míře) starali hlavně o naše bezpečí formou zákazů a příkazů. Tyto jejich hlasité pokyny nám během let přešly do krve a do naší mysli a to je ten generátor myšlenek, který se stará o naše přežití. Ty myšlenky jsou (v různé individuální míře) hlavně negativní. "Tohle nesmíš říkat, tohle nesmíš dělat,..." Negativní myšlenky s sebou nesou v závěsu negativní emoce.
Návštěvník
 

Re: Co dělat, jsme-li plni negativních myšlenek

Nový příspěvekod nop » úte 05. led 2016 12:35:40

Návštěvník píše:
Pelvan píše:... Hledám pro sebe štěstí a spokojenost. ... jsem si uvědomil, že to štěstí a spokojenost už jsme zažili ve svém dětství a chceme to jenom právem a pochopitelně zpátky v dospělosti. Byla to moje (naše) vlastnost a schopnost v dětství, někdo mi (nám) ji vzal a já (my) ji chci (chceme) zpátky....

Co se vlastně stalo? Jak se ze spokojeného a šťastného dítěte stane dospělý, kterému štěstí a spokojenost chybí?

Dítě je otevřené pro vyšší svět. Poznává ale stále více hmotný svět a plní se poznatky a zapomíná na blaho, a okolo sedmi let se ten kanál vedoucí nahoru začíná uzavírat. Dokonce si cosi už ani nepamatuje.

Cituji jedno přiznání.
Matka Lasana vedená svou matkou k léčitelství zažila asi ve 13 letech otevření se a spolu slyšela zvuk jako jemné zvonění a cítila lásku Boží.
To ale poznala také předtím, v pěti letech, kdy vnímala boží svět, ale brala to jako samozřejmost. Ve 13 letech se to vrátilo.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Co dělat, jsme-li plni negativních myšlenek

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 05. led 2016 12:40:33

Kdo je vnitřní dítě

Je to část našeho já, která se v důsledku traumat z dětství oddělila od naší vědomé části psychiky. A to znamená, že si většinu času jeho existenci a působení nejsme schopni uvědomit.

Vnitřnímu dítěti se v dětství vedlo velice špatně – bylo mu zle – že se rozhodlo utíkat, schovávat se a – nebýt dítětem – aby necítilo bolest, strach, ponížení, odmítnutí, nelásku, samotu….

Řada z nás si v sobě po celý život nese určité bloky a problémy z dětství. Každý z nás zažil nepříjemné situace ( ponížení, nezájem, rozvod, násilí, smrt blízké bytosti…) které v nás zůstaly nezpracované, takže ovlivňují náš současný život.
..
Většina z nás se naučila odmalička vyhýbat nepříjemným pocitům a jejich projevům, protože jsme chtěli být svými rodiči a svým okolím milováni a přijati. Báli jsme se, že nás ostatní nepřijmou takový jací jsme – jak jsme se cítili a projevovali. Tak jsme se naučili- z donucení – pro naši ochranu a přežití jednat tak, abychom byli bez ohledu na naše pocity přijati.

Pokud v našem dětství nebyla uspokojena určitá potřeba, naučili jsme se užívat způsob chování, který přiměje druhé, aby si nás všimli a aby tato potřeba byla nepřímo naplněna. A aniž si to uvědomujeme chceme této energie víc a víc, aby tato touha byla uspokojena. Abychom ji naplnili, vytvořili jsme si „vnitřní pohon“ který neustále usiluje dělat věci dobře…

Tento „vnitřní pohon“ vytváří nerovnováhu a vede nás k tomu, abychom pracovali více a dokázali rodičům a svému okolí, že jsme dostatečně dobří. Je možné, že jsme si kvůli svému zraněnému vnitřnímu dítěti postavili kolem sebe ochranu, abychom ho chránili před další bolestí, strachem, ponížením, neláskou…

Je důležité si uvědomit, kde ukrýváme danou emoci – jaká je – v kterém období bylo vnitřní dítě zraněno a co cítí – co potřebuje.

posting.php?mode=reply&f=329&t=7291
Návštěvník
 

Re: Co dělat, jsme-li plni negativních myšlenek

Nový příspěvekod nop » úte 05. led 2016 12:54:54

Vnitřní dítě...

Ve mně je více dětí a jedno se má lépe než já, nikdy neplakalo a občas mne pozoruje.
Jiné je trvalou vzpomínkou na školní dobu a jak jsme si hráli, když nebyla škola. Nepláče, ale plní mne radostí.

Jedno je vzpomínkou na doby v kočárku, když na mne zapomenuli a neměli čas.
Jedno se těší z přírody, až dosud.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

PředchozíDalší

Zpět na O psychosomatice

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 6 návštevníků