Moderátor: Pelvan
arikiran píše:ahoj Pelvane
dočet sem jen k tomu:
Ty se nemusíš stavět do žádné role Posvátného Já, ty v té roli žiješ každou vteřinu svého života.
tohle já vidím úplně jinak
řek bych asi tak
posvátné Já má určitou inteligenci, schopnosti a ssílu...kterou já...jako člověk nemám, což bych ti moh snadno předvést
a tím snadno dokázat, že v té roli nežiju
ale jo, když máknu a vydržím a budu věřit...žít budu
zdař bůh
...x...
arikiran píše:tvoje teorie, Jani, sou tvoje teorie a moje zas moje
přesto si myslím, že jsem na tom lépe
já se ke svému Cíli= Být Vyšším Já...stále přibližuji, tudíž dnes sem na tom líp jak včera...zlepšuje se IQ...umím lépe čarovat..i charakter se lepší...a zítra se to pohne zas...výborná perspektiva
kdežto ty, Jani a Pelvane, už tím jste....a žádné další zlepšování není možné...žijete to každou vteřinu svého života...
jo, je tady háček....že může být po vašem....a vrchol je to , co předvádíte vy
no tak potom sem to poplet
...x...
arikiran píše:na co a k čemu si teda tu osobu dostala?
abys ji urážela?
dostalas hřivnu a zakopala do hnoje..ok, tvoje věc
ale nediv se jiným, co hřivnu rozmnožují
...x...
Pelvan píše:... Hledám pro sebe štěstí a spokojenost. ... jsem si uvědomil, že to štěstí a spokojenost už jsme zažili ve svém dětství a chceme to jenom právem a pochopitelně zpátky v dospělosti. Byla to moje (naše) vlastnost a schopnost v dětství, někdo mi (nám) ji vzal a já (my) ji chci (chceme) zpátky....
Co se vlastně stalo? Jak se ze spokojeného a šťastného dítěte stane dospělý, kterému štěstí a spokojenost chybí?
PeIvan píše:Jenže se o nás v dětství starali naši rodiče (nebo jiní dospěláci) a ti se (v různé individuální míře) starali hlavně o naše bezpečí formou zákazů a příkazů. Tyto jejich hlasité pokyny nám během let přešly do krve a do naší mysli a to je ten generátor myšlenek, který se stará o naše přežití. Ty myšlenky jsou (v různé individuální míře) hlavně negativní. "Tohle nesmíš říkat, tohle nesmíš dělat,..." Negativní myšlenky s sebou nesou v závěsu negativní emoce.
Návštěvník píše:Pelvan píše:... Hledám pro sebe štěstí a spokojenost. ... jsem si uvědomil, že to štěstí a spokojenost už jsme zažili ve svém dětství a chceme to jenom právem a pochopitelně zpátky v dospělosti. Byla to moje (naše) vlastnost a schopnost v dětství, někdo mi (nám) ji vzal a já (my) ji chci (chceme) zpátky....
Co se vlastně stalo? Jak se ze spokojeného a šťastného dítěte stane dospělý, kterému štěstí a spokojenost chybí?
Kdo je vnitřní dítě
Je to část našeho já, která se v důsledku traumat z dětství oddělila od naší vědomé části psychiky. A to znamená, že si většinu času jeho existenci a působení nejsme schopni uvědomit.
Vnitřnímu dítěti se v dětství vedlo velice špatně – bylo mu zle – že se rozhodlo utíkat, schovávat se a – nebýt dítětem – aby necítilo bolest, strach, ponížení, odmítnutí, nelásku, samotu….
Řada z nás si v sobě po celý život nese určité bloky a problémy z dětství. Každý z nás zažil nepříjemné situace ( ponížení, nezájem, rozvod, násilí, smrt blízké bytosti…) které v nás zůstaly nezpracované, takže ovlivňují náš současný život.
..
Většina z nás se naučila odmalička vyhýbat nepříjemným pocitům a jejich projevům, protože jsme chtěli být svými rodiči a svým okolím milováni a přijati. Báli jsme se, že nás ostatní nepřijmou takový jací jsme – jak jsme se cítili a projevovali. Tak jsme se naučili- z donucení – pro naši ochranu a přežití jednat tak, abychom byli bez ohledu na naše pocity přijati.
Pokud v našem dětství nebyla uspokojena určitá potřeba, naučili jsme se užívat způsob chování, který přiměje druhé, aby si nás všimli a aby tato potřeba byla nepřímo naplněna. A aniž si to uvědomujeme chceme této energie víc a víc, aby tato touha byla uspokojena. Abychom ji naplnili, vytvořili jsme si „vnitřní pohon“ který neustále usiluje dělat věci dobře…
Tento „vnitřní pohon“ vytváří nerovnováhu a vede nás k tomu, abychom pracovali více a dokázali rodičům a svému okolí, že jsme dostatečně dobří. Je možné, že jsme si kvůli svému zraněnému vnitřnímu dítěti postavili kolem sebe ochranu, abychom ho chránili před další bolestí, strachem, ponížením, neláskou…
Je důležité si uvědomit, kde ukrýváme danou emoci – jaká je – v kterém období bylo vnitřní dítě zraněno a co cítí – co potřebuje.
posting.php?mode=reply&f=329&t=7291
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník