Stránka 7 z 12

Re: Jarda Dušek

Nový příspěvekNapsal: sob 23. led 2021 16:49:37
od Návštěvník

Re: Jarda Dušek

Nový příspěvekNapsal: ned 21. úno 2021 18:14:49
od Návštěvník

Re: Jarda Dušek

Nový příspěvekNapsal: stř 24. bře 2021 17:22:47
od Návštěvník

Re: Jarda Dušek

Nový příspěvekNapsal: stř 16. bře 2022 13:43:33
od Návštěvník

Re: Jarda Dušek

Nový příspěvekNapsal: ned 03. črc 2022 12:34:16
od Návštěvník

Re: Jarda Dušek

Nový příspěvekNapsal: úte 18. črc 2023 20:34:29
od miroslav
Ezoblábolilové mezi námi

Obrázek

Ministr odsoudil herce Duška za výroky o rakovině. „Necitlivé nesmysly!“

Kontroverzními výroky známý herec Jaroslav Dušek prohlásil, že úmrtí na nádorová onemocnění je v jistém ohledu rozhodnutí samotných nemocných. Ministr zdravotnictví to označil jako k pacientům necitlivé bláboly.

Článek
Herec Jaroslav Dušek ve zveřejněné ukázce rozhovoru s moderátorem Čestmírem Strakatým prohlásil, že se několik jeho blízkých „rozhodlo“ zemřít na rakovinu.

„Moje maminka zemřela na rakovinu. To byla její volba. Všichni umřeli na rakovinu. Babička, děda z máminy strany. A co je to rakovina? Tak se ptejme. Umřeli na rakovinu. A vy si myslíte, že ten člověk umře na rakovinu? A já si myslím, že umře na to, že nenávidí život. To vím. Ten člověk nemá rád život, nemá rád sám sebe,“ prohlásil herec, který na sebe amatérskými výroky z oblasti medicíny upozorňoval už během covidové pandemie.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/doma ... .seznam.cz

Re: Jarda Dušek

Nový příspěvekNapsal: úte 18. črc 2023 21:31:59
od Návštěvník
Fakt blbý jak se mýlí a ještě to vytrubuje do světa.

Re: Jarda Dušek

Nový příspěvekNapsal: úte 18. črc 2023 22:02:46
od Návštěvník
Návštěvník píše:Fakt blbý jak se mýlí a ještě to vytrubuje do světa.

Ministr současný vlády, co bys chtěl.

Re: Jarda Dušek

Nový příspěvekNapsal: úte 18. črc 2023 22:40:30
od miroslav
Návštěvník píše:
Návštěvník píše:Fakt blbý jak se mýlí a ještě to vytrubuje do světa.

Ministr současný vlády, co bys chtěl.


Ty si myslíš návštěvníku o příčinách rakoviny taky to, co říká Dušek?

Re: Jarda Dušek

Nový příspěvekNapsal: stř 19. črc 2023 5:59:13
od mudrc
miroslav píše:
Návštěvník píše:
Návštěvník píše:Fakt blbý jak se mýlí a ještě to vytrubuje do světa.

Ministr současný vlády, co bys chtěl.


Ty si myslíš návštěvníku o příčinách rakoviny taky to, co říká Dušek?

Ó Miroslave, Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda. Pro tebe jsou Páni doktoři, jistě s nějakými udržuješ dobrou známost, co kdyby něco. Neboť vědomí tvé nepřekročilo 3. čakru.

A tak vyděšený z kovidu, biješ se za pochybnou vakcínu gangstrů, jako by ti šlo o život. Což ostatně šlo, odtud tvoje bezmezného slouhy chování a myšlení.

Leč pro nás to nebyl tvůj boj. Neboť je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Přelož si to do esoterštiny a pochopíš Duška.

Re: Jarda Dušek

Nový příspěvekNapsal: stř 19. črc 2023 6:02:08
od mudrc
Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?
http://www.biblenet.cz/b/Rom/8#v31

Re: Jarda Dušek

Nový příspěvekNapsal: stř 19. črc 2023 13:55:15
od miroslav
mudrc píše:Leč pro nás to nebyl tvůj boj. Neboť je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Přelož si to do esoterštiny a pochopíš Duška.


Já Duška chápu, chápu i tebe.
Tohle heslo, co cituješ přebírají i různí pomatenci - třeba islamisté a fanatici všeho druhu, kteří ve svém zapálení cítí tu "Boží" přítomnost, která posvěcuje vše co říkají a dělají.
Na to je třeba si u sebe dávat pozor. Abys podobně neskončil.
Je to taková nebezpečná past na duchovní cestě, když sebestřednost není dostatečně rozpuštěna. Ideově ano, ale pocitově nikoliv.

Dokonce i mnozí Mistři podlehli kouzlu slávy a uctívání - třeba ten, co kvůli tomu třeba "materializuje" a z rukávu sype písek. Pro herce je to také silná droga. Prostě svým bytím, slovy a činy činí lidi šťastné. si myslí.
On je přece Mistr a ten umí i když neumí.


Re: Jarda Dušek

Nový příspěvekNapsal: stř 19. črc 2023 15:13:26
od Tara
miroslav píše:
Návštěvník píše:
Návštěvník píše:Fakt blbý jak se mýlí a ještě to vytrubuje do světa.

Ministr současný vlády, co bys chtěl.


Ty si myslíš návštěvníku o příčinách rakoviny taky to, co říká Dušek?

Já si taky myslím, že Dušek má pravdu. Je to tak a klobouk dolů, že říká na plnou pusu to, co si myslí a hlavně žije.
Je to tak, kde není už vůle žít, kde není radost ze života, Dušek říká: Nemá rád život, nemá rád sebe", tam dříve nebo později člověk odchází a nezáleží na tom, jak a co říká, že chce žít, chce se vyléčit atd., a okolí se může zdát, jak ten člověk bojuje a chce žít, ale skutečnost je jiná. Dušek říká: Vždyť se stačí podívat, co ten člověk žije, ne co říká a je to přece jasné.

Tož tak.
A Válek a všichni ti současní a nedávní političtí tajtrdlíci, jen se podívej, jak chaoticky rozhodují, a ve jménu čeho rozhodují a komu tím prospívají..., jen člověk po totální lobotomii to nemůže vidět a stále si myslí, že je vše ok.
Není. A bohužel za sebe si myslím, že díky většinovému zblbnutí většiny obyvatelstva, nejen u nás, to zlepšení hned tak nevídím, spíše naopak.

Re: Jarda Dušek

Nový příspěvekNapsal: stř 19. črc 2023 15:20:09
od Tara
Tady v tomto článku je alespoň kraťoučké video z rozhovoru s Duškem.

Celý rozhovor je na stránkách Čestmíra Strakatého, moderátora, ale je bohužel zpoplatněn.

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-ra ... .seznam.cz

https://herohero.co/cestmir

Re: Jarda Dušek

Nový příspěvekNapsal: stř 19. črc 2023 16:14:39
od Návštěvník
Dušek: "Moje maminka zemřela na rakovinu. To byla její volba. Všichni umřeli na rakovinu. Babička, děda z máminy strany. A co je to rakovina? Tak se ptejme. Umřeli na rakovinu. A vy si myslíte, že ten člověk umře na rakovinu? A já si myslím, že umře na to, že nenávidí život. To vím. Ten člověk nemá rád život, nemá rád sám sebe,“


Šrí Ramana Maháriši:
Na začátku roku 1949 byla u Šrí Ramany diagnostikovaná rakovina. Jeho žáci tuto
zprávu velmi těžce nesli a chtěli, aby se Šrí Ramana začal léčit. On to však odmítal.
Neměl jakýkoliv strach ze smrti. S tou se plně vyrovnal v momentu osvícení. Jen věděl,
že jeho zátěž, kterou pro něho bylo jeho tělo, bude moci konečně odložit. Byli to jeho
oddaní, kteří se nemohli s touto skutečností srovnat. Ti měli strach, že jim odejde Mistr
a oni zůstanou zcela bez jeho pomoci. Odmítali připustit, že jeho život se blíží ke konci.
Snažil se jim vysvětlit, že to, co umírá, je tělo, nikoliv Já. Já zůstává a umírá pouze
schránka, která je tímto vědomím oživována. I když mnoho následovníků žilo v ašrámu
po mnoho let, nebyli schopni přijmout tento fakt a velmi se proto trápili.135
V roce 1949 se objevila první známka Bhagavánovy nemoci. Na lokti se mu udělala
malá bulka, která se zakrátko zvětšila do velikosti hrášku. Na radu doktora si ji nechal
operativně vyjmout. Byla to jen malá operace, která proběhla krátce před snídaní. Za
deset dní byla rána zahojena a vše vypadalo dobře. Nemoc ovšem na sebe nenechala
dlouho čekat. Za pár měsíců se objevil další nádor. Opět se Bhagaván nechal přemluvit,
aby byl operativně odstraněn. Než se stačila rána zcela zhojit, objevil se další nádor.
Následovalo ozařování, které ovšem nepomáhalo, jen kůži více poranilo a rána
krvácela. Proto se lékaři dohodli, že léčbu ukončí a pokusí se Bhagavána zachránit tím,
že mu ruku budou amputovat. Šrí Ramana ovšem tuto verzi rezolutně zamítnul s tím, že
„není nutno se vzrušovat, jelikož tělo jako takové je nemoc, proč ho nenechat dojít
svého konce, jak to má správně být. Proč ho mrzačit? Lehké oblečení pro postiženou
část je zcela dostačující.“136
I přesto, že Bhagavánovo tělo chřadlo, ztrácelo sílu a bylo čím dál slabší, Bhagaván
se věnoval práci a svým žákům, jako by se nic nezměnilo. Každý den se hodinu před
rozbřeskem koupal, věnoval se korespondenci a korekturám knih, které byly
v Ramanašrámu vydávány. Dokonce vždy v pravidelnou dobu, dvakrát denně, uděloval
daršany. Věnoval pozornost všemu ostatnímu, co bylo třeba zařídit, jen ne svému
nemocnému tělu.137
Sedmého srpna bylo nutné podstoupit již třetí zákrok, ale s ne příliš úspěšným
výsledkem. V listopadu se nádor opět utvořil a musel být opět operativně odstraněn. Po
této čtvrté operaci a následném ozařování vše vypadalo mnohem lépe a celková situace
se začala zlepšovat. Nicméně tento stav netrval dlouho a nádor zasáhl celou horní
polovinu paže. Maháriši již neměl dostatek sil, aby zvládal udělovat daršan po celé
hodiny, jako tomu bylo dříve. Omezil tuto činnost na dvakrát hodinu denně. Do ašrámu
za ním přijelo mnoho doktorů, astrologů i doktorů, kteří léčili různými jinými
metodami, ale nikdo mu nedokázal pomoci. V lednu se nádor zvětšil a prorostl až
k rameni. I když musel velmi trpět bolestí, nikdy si sám nestěžoval, že by ho něco
obtěžovalo. Vždy se vyjádřil tak, že je zde nějaká bolest, nikdy neřekl, že já mám
bolest. I přes obrovské fyzické utrpení, kterým v posledních měsících procházel, jeho
oči stále zářily a jeho úsměv se nezměnil, naopak, všichni přítomní viděli, že tento stav
ho změnil a učinil ještě přívětivějším a milejším, než byl.138
Všichni se pokoušeli jeho nemoc vyléčit. Vždy zkusili jednu léčbu, a pokud nezabírala,
začali s jinou. Nic ovšem nepomáhalo a nemoc začínala pomalu vítězit. Bhagaván byl
stále slabší a již nemohl přijímat jinou než tekutou stravu.
Během posledních měsíců se roznesla zpráva o Bhagavánově nemoci po celé jižní Indii.
Do ašrámu přijelo okolo tisíce návštěvníků.
V březnu měl Šrí Ramana nehodu při koupeli, když zakopl o práh a upadl, zle se při
tom poranil. Zřejmě došlo i ke zlomenině. Sluha měl zakázáno se o této příhodě veřejně
zmiňovat. I přes tuto obrovskou bolest Bhagaván uděloval daršan jako v jiných dnech.
Jeho tělo bylo ovšem stále slabší, proto nemohl již sedět venku a musel zůstávat v malé
místnosti, kde k němu lidé chodili. Museli vystát dlouhou frontu, aby dostali daršan a
mohli jen na krátkou dobu pobýt v Bhagavánově přítomnosti. Již bylo zakázáno
s Bhagavánem rozmlouvat o samotě. Bhagaván, i přes svou nezměrnou tělesnou bolest,
se stále usmíval na ty, kteří za ním přicházeli. Dne 11. dubna, když lidé přišli pro
daršan, tak pociťovali velikou intenzitu tohoto okamžiku. Mnoho z nich si uvědomilo,
že to byl poslední daršan, který od Šrí Bhagavána obdrželi. Nicméně druhý den, když se
Bhagaván zeptal, jestli někdo čeká venku, aby se s ním setkal, služebníci řekli, že tam je
mnoho lidí, ale k Bhagavánovi ho nepustí. Ten ovšem trval na svém, že chce, aby další
lidé dostali jeho požehnání. Poté pak byl již tak silně vyčerpán, že nemohl již přijímat
ani vodu, ani jídlo v jakékoliv formě. I lékaři dali najevo svou bezmoc. Bhagaván byl
smířen s tím, že jeho čas odložení těla se již blížil a nechtěl přijímat žádnou lékařskou
pomoc.
Nejen lidé přišli za Bhagavánem, ale i zvířata se přicházela rozloučit. Byla jich plná
místnost a všichni dávali najevo svůj pocit z Bhagavánova stavu. Bílý páv se usídlil na
střeše nad jeho místností a bez ustání křičel.
Večer 14. dubna si všichni přítomní uvědomili, že to byl naprosto poslední daršan,
který dostali od svého Mistra. Všichni zůstali stát venku, v naprosté tichosti a čekali na
dobu odchodu svého Mistra. Potichu začali zpívat hymny na Arunáčalu. Když to Šrí
Ramana Maháriši uslyšel, doširoka otevřel oči, ve kterých byl pocit štěstí a blaha. Ve
20:47 se jeho dech zcela zastavil. V ten samý okamžik se na obloze, dle vyprávění
očitých svědků, objevila silná bílá záře, patrně meteorit nebo padající hvězda s táhnoucí
se bílou září, kterou spatřili lidé v širokém okolí. Její světlo se objevilo na jihu a pomalu
zářilo celou oblohou, až se ztratila za Arunáčalou. Tento neobvyklý úkaz byl dne 16.
dubna otištěn v novinách spolu s informací o úmrtí Bhagavána. Během následujících
dnů přišlo do ašrámu okolo čtyřiceti tisíc lidí, aby vzdali poslední dík tak velkému
jogínovi, kterým Bhagaván bezesporu byl.

Re: Jarda Dušek

Nový příspěvekNapsal: stř 19. črc 2023 16:20:59
od Návštěvník
Dušek: Umřeli na rakovinu. A vy si myslíte, že ten člověk umře na rakovinu? A já si myslím, že umře na to, že nenávidí život. To vím. Ten člověk nemá rád život, nemá rád sám sebe


Poslední dny Šrí Nisargadatta Maharadže

Dne 8. září 1981 v 19:32 hod. Šrí Nisargadatta Maharadž vstoupil v ulici Kethawadi 10 ve čtvrti Girgaum v Bombaji do Mahásamádhí. Třináct dní poté uctili jeho oddaní vzpomínku na Šrí Maharadže svátkem zvaným Bhavandžali v hale Lakšmí ve čtvrti Girgaum.

Slavnost řídil pan Kasbekar. V průběhu této oslavy mnoho Maharadžových oddaných vzdalo úctu svému Guruovi tím, že vzpomínali na časy společně strávené s Ním a na to, co se od svého Mistra naučili.

Maharadž mluvil pouze svým rodným jazykem, marátí. Znal jen pár slov v angličtině. S. K. Mullarpattan byl jedním z Maharadžových nejbližších oddaných a také překladatelem Jeho promluv do angličtiny pro zahraniční návštěvníky, kteří se promluv zúčastňovali. Nyní následuje Mullarpattanův proslov, který měl toho večera.

Přátelé,

slyšeli jste nyní velmi dojímavou promluvu a báseň, kterou přednesla paní Dungadžibai. Její příspěvek nás povznesl do jemných výšin oddanosti. Proto vás moje řeč pravděpodobně stáhne na úroveň pozemskosti, na které se budeme nacházet, neboť chci začít mluvit z této úrovně.

Říci, že chci hovořit o Šrí Maharadžovi, by znělo z mé strany předčasně. Protože mluvit o Maharadžovi znamená, že musím znát Maharadže. A k tomu, abych znal Maharadže, musím znát Sebe sama. To bylo jeho základní krédo. Proto moje snaha v tomto příspěvku by byla něco jako žížala snažící se vysvětlit něco o prostoru a vesmíru. Nicméně příspěvek musí být přednesen a musím mluvit o této osobě, skrze kterou nejvyšší Absolutno, Parabrahman, promlouvalo a vyjadřovalo Sebe samo. Takže když řeknu, že mluvím o Maharadžovi, znamená to, že mluvím o tomto nástroji – těle, prostřednictvím něhož opravdové Parabrahman promlouvalo a vedlo nás, tím, že se sneslo dolů na hrubou úroveň a duchovně nás povznášelo.

Přátelé, Maharadžovi bylo skoro 80 let, když jsem získal poprvé jeho daršan (žehnající přítomnost). I přes jeho pokročilý věk byl aktivní a plný energie. Jeho denní promluvy bývaly velmi působivé a pronikavé. I přesto, že se na začátku promluv necítil dobře, vypozorovali jsme u Něho, jak se postupně v průběhu diskuze "nabíjí" a na konci se jevil jako ztělesnění samotné energie. To byl popis jeho zdravotního stavu v posledních pěti letech.

Po ranních promluvách měl ve zvyku chodit na krátké procházky v doprovodu dvou až tří oddaných, mezi nimiž jsem byl obvykle také přítomen. Během těchto procházek jsme se stavili u pouličních prodejců na pohár lasí (jogurtový nápoj) nebo šálek čaje.

V té době probíhaly ranní promluvy od 10:00 do 12:00 a večerní od 17:00 do 18:30 hod. Takže si dokážete představit jeho nadšení, když ve věku po osmdesáti letech vedl hovory a promluvy den co den po dobu tří a půl hodin denně. Jeho zdravotní stav byl skvělý a Maharadžův syn pan Babiseth mi sdělil, že otec netrpěl žádnou vážnou nemocí až na běžná onemocnění typu kašel a nachlazení, která ho nikdy neupoutala na lůžko.

V roce 1978 navštívil Maharadže doktor Rajgopal z nemocnice Jaslok, aby mu vzdal úctu. Během promluv doktor odhalil určitý druh ochraptění v Maharadžově hlase a vyjádřil přání vyšetřit jeho hrdlo. Vzal Maharadže do nemocnice a po důkladném vyšetření mu sdělil, že má podezření na rakovinu hrtanu. Chtěl provést další testy, ale Maharadž s tím nesouhlasil. Naopak pokračoval ve svých promluvách jako obvykle bez přerušení až do roku 1980. Potom opět v dubnu téhož roku jeho hlas ještě víc ochraptěl. Maharadžův rodinný doktor Kale po vyšetření objevil nějaké sevření v hrdle a upozornil na možné nebezpečí. Proto trval na tom, že musí podstoupit důkladné opětovné vyšetření. S důrazným přesvědčováním pana Sapreho Maharadž nakonec souhlasil s tím, že prodělá nutné testy. Výsledky ukázaly, že se rakovina značně rozšířila.

Nicméně toto oznámení mělo na Maharadže nepatrný účinek. Lhostejně poznamenal: "Co je konec konců rakovina! Nebojím se smrti. Toto "jáství" – zrození samotné je počátek rakoviny – počátek utrpení a já nejsem ničím z toho. Takže pokud vůbec by mě nějaký doktor léčil, bude ve skutečnosti léčit mé tělo a nikoli Mne – Absolutno."

Později, vzhledem k tomu, že Maharadž nebyl ochoten se nechat léčit, jeden z jeho žáků pan Seth trval na tom, aby byl vyšetřen u doktora Paymastra, který byl nejlepším specialistou na rakovinu v Bombaji. Ten potvrdil vážnost nemoci a popsal do detailu nesnesitelné utrpení pacientů s rakovinou, pokud není léčba zahájena včas. Ale toto neodradilo Maharadže a odmítl podstoupit chemoterapii i převoz do nemocnice.

Nicméně blízký žák Maharadže Šríkant Gogate navrhl homeopatickou léčbu a doporučil jednoho homeopata, dr. Suvarna z Malvanu (rodiště Maharadže), který byl také specialistou na léčbu rakoviny. Léčba tohoto doktora, jak jsme pocítili, přinesla určité pozitivní výsledky, neboť jeho hrdlo nevykazovalo ničivé následky této nemoci. Maharadž konzumoval běžné jídlo, jeho denní promluvy pokračovaly bez přerušení dál, stejně tak energicky jako dřív, a vše probíhalo hladce. Mezitím ho občas navštívili ajurvédští léčitelé. Také ho čtyři dni léčili specialisté na akupunkturu, ale Maharadž se nepřikláněl k pokračování této léčby. Jednou ho prohlížel ošetřovatel, který mu měřil tlak a dal mu nějaký olej, aby ho Maharadž užíval formou nosních kapek. Tyto procedury mu umožňovaly dočasnou úlevu. Ale žádný z expertů mu nedal naději na úplné vyléčení. Pouze vyjádřili své obavy, že konec by měl přijít během dvou až tří měsíců. Ale to nejhorší, čeho se obávali, se nestalo ani po osmi měsících. Tento znak naděje přikládali k duchovním schopnostem Maharadže.

Avšak v červenci 1981 doktoři oznámili, že obávaná nemoc zasáhla hrozivě i nadloktí. Výsledkem toho se značně zkrátila doba a frekvence promluv. Z dvou hodin se promluvy nyní zkrátily na hodinu a půl a později trvaly pouze 30 minut. Často nebyl Maharadž schopen kvůli naprosté slabosti vyjít po schodech do mezipatra, kde se uskutečňovaly promluvy. Během této doby jsme pouštěli zúčastněným magnetofonové pásky jeho dřívějších přednášek.

Dne 18. srpna 1981 dostal Maharadž zápal plic. Měl silný kašel a ucpané plíce. Doktor Kale ho začal léčit antibiotiky a jeho tělesná teplota se vrátila do normálu. Všechno se zdálo být pod kontrolou. Ale Maharadž byl natolik slabý, že nemohl pokračovat v promluvách. Potom 6. září 1981 naznačil sám konec. Ze své postele řekl tichým hlasem. Během příštích třech dnů odejdu. Byli jsme zděšeni a konec byl blízko! Nicméně nepřikláněli jsme se k tomu brát jeho slova vážně. Dříve, kdykoliv jsme se ptali na jeho zdraví, Maharadž odpověděl: "Jaké zdraví. V příští chvíli už tu nemusím být." V podobném duchu jsme poznámku o jeho odchodu během tří dnů nebrali příliš vážně.

Potom nastal neblahý den 8. září. Ráno jsme Maharadže viděli v ještě lepším stavu než v předchozích dvou dnech. Protože důsledkem slabosti nebyl schopen chodit, ležel a odpočíval na lůžku. Toho rána si dal jako obvykle šálek čaje a poté se napil trochu mléka. Následně na to se oholil a v jedenáct hodin dopoledne pojedl ovesnou kaši. Běžně kdykoliv by mu kaši přinesla jeho snacha Maya Vahini, protestoval by a odmítl by ji. Ale potom by Maya Vahini tolik naléhala a přesvědčovala ho, až by si tím u Maharadže vyloudila to, že si kaši vezme. Ale překvapivě toho dne nebyly z jeho strany žádné protesty a kaši ochotně snědl. To rozptýlilo náš smutek a mysleli jsme si, že se jeho stav zlepšuje. Ani v nejmenším jsme neočekávali, že by toto mohl být jeho poslední den!

V 11:30 dopoledne jsem se Maharadže zeptal, zda můžu jít domů na oběd a přijít odpoledne (pozn. př. pan Mularpattan bydlí asi 10 minut chůzí od Maharadžova bytu). Maharadž však projevil určitý nesouhlas. Podíval se přímo na mně a gesty naznačil: "Chceš mě tu nechat v tomto stavu a odejít?" Pocítil jsem smutek a rozhodl jsem se, že u něho zůstanu ještě nějakou dobu. Po půl hodině, když Maharadž usnul, mi jeho sen Babiseth řekl, abych odešel domů na oběd.

Doktor Kale kdysi, když vyšetřoval Maharadže, navrhnul, aby se mu koupil záchranný kyslíkový přístroj, který by se mu dával v případě potíží s dechem. Tudíž Babiseth mne požádal, abych zjistil, kde mají tento přístroj ke koupi. Odpoledne jsem tedy sháněl informace kde sehnat přístroj a naštěstí jsem našel obchod s těmito přístroji. Došel jsem zpět do Khetwadi 10 o půl šesté navečer a hned po příchodu mi Babiseth řekl, že Maharadžův stav je vážný. Sdělil, že poslední tři hodiny dýchal velmi ztěžka. Babiseth a Maya se o Maharadže velmi obávali. Byli s ním sami doma, nevěděli, co dělat.

Když jsem přišel, Maharadž spal. Okamžitě jsem zkontroloval teplotu jeho chodidel a rukou. Byly poněkud studené. Abychom je zahřáli, začali jsme je masírovat a přikládali jsme mu na ně termofor. Jeho dech nebyl hluboký. Navrhl jsem, abychom okamžitě koupili kyslíkový přístroj a ten mu nasadili. Běžel jsem tedy okamžitě do zmiňovaného obchodu, kam jsem dorazil těsně před jeho zavřením. Koupil jsem přístroj a nazpět jsem dorazil v 18:45. Pohledem na Maharadže jsem si pomyslel, že možná skutečně nastala doba jeho odchodu a odloučení se od těla.

Napadlo mě, kdybych tak mohl něco udělat pro to, aby tu s námi mohl ještě zůstat. Pokleknul jsem vedle jeho těla, sklonil hlavu a položil své ústa blízko jeho uší. Řekl jsem mu: "Maharadži, nový byt pro tebe bude postaven příští měsíc. Naší nejopravdovější touhou je, abys toto místo požehnal svou přítomností." Maharadž odpověděl tím, že sevřel své dlaně a silně zavrtěl hlavou. Mlčky ukázal na své tělo a naznačil gestem ruky, že tomu tak nebude. V tu chvíli jsme pořád tento projev ve formě tělesného jazyka nebrali vážně. Já jsem si vysvětloval jeho jazyk těla jako další z projevů jeho obvyklých nezájmů o světské záležitostí. Po této výměně gest jsem začal Maharadžovi dávat kyslík z přístroje.

Po určité době, přibližně okolo 19:00 jsem se ho hlasitě zeptal: "Maharadži, cítíš se lépe?" Maharadž opět zatřásl hlavou a naznačil jasně "Ne". To byla poslední komunikace, ke které mezi námi došlo. Ani od něho už nepřišla potom odpověď, když na něho o chvilku později hlasitě zavolala " Jiji, Jiji!" jeho vnučka Savi.

Stál jsem blízko Maharadžovi hlavy. Dále zde byli pan Virmuli, paní Vanaža a můj bratr Gurunath. Masírovali jeho ruce, nohy a chodidla snažíce se v nich rozpulzovat teplo a přikládali horký termofor. Celá jeho rodina, včetně syna Babisetha byla v místnosti také přítomna. Po celou dobu jsem důkladně sledoval Maháradžův dech. Během doby, co jsem se ho dotýkal a masíroval ho, mohl jsem cítit, jak jsou jeho dlaně stále chladnější. Ve stejnou dobu se jeho dech zkracoval, až se nakonec úplně zastavil. Zastavil se navždy. Zkontroloval jsem jeho puls, a žádný zde již nebyl. Podíval jsem se na Babisetha řekl: "Je konec." Hodinky ukazovaly čas 19:32.

Bylo to pro mne jak překvapující tak podivné, že jsem necítil žádný smutek ve fázi Maharadžova odchodu – ať už když jsem stál blízko u něho nebo ho masíroval či měřil jeho tep, nikdy mi nenapadlo, že by byl Maharadž ve skutečnosti starý člověk. Spíše jsem to vnímal, jako kdybych ukládal v noci malé dítě ke spánku. Ale bohužel, toto byl věčný spánek.

Krátce poté, kdy Maharadž opustil tělo a vstoupil do Mahásamádhí, rozeslala se tato zpráva lidem v okolí. Všichni se sem, do Ketwadi 10, začali až do pozdních nočních hodin hrnout, aby vzdali poslední hold svému Guruovi.

Příštího dne, ve středu 9. září se shromáždila skupina Maháradžových oddaných (Gurubandu) zvaná Šrí Nisargadatta Maharadž Kendra. Na setkání rozhodli, že kremace se uskuteční ve Walkéšwaru. Místo pro uskutečnění tohoto zpopelnění (ghatu) bylo vhodné, neboť je to místo v blízkosti starodávného chrámu Banganga (na pobřeží Arabského moře v Bombaji), kde bylo v roce 1936 také zpopelněno tělo Maháradžova Gurua Šrí Siddharaméšwara Maharadže. Po několika letech zde byla na jeho památku postavena hrobka (samádhí).

Společenství Kendra veřejně oznámila, že smrt Maharadže není příležitost k smutku a žalu, ale časem oslav. Konec konců tato událost značí Mahájógu (Konečnou jógu), ve které se "Já" spojí s Absolutnem. Aby Kendra zdůraznila ducha oslav, zorganizovala velkolepé procesí.

Ve 12:30 procesí odstartovalo od Maharadžova bytu Ketwadi 10. Jeho posvátné tělo bylo umístěno na bohatě ozdobeném nákladním vozidle. Procesí doprovázela barevně oděná skupina hudebníků. Po určitých intervalech také vzplanuly ohňostroje. Maharadžovo tělo doprovázelo téměř 300 lidí včetně rodinných příslušníků a oddaných.

Zde bych chtěl zmínit něco, k čemuž došlo během procesí. Pár měsíců před Maháradžovým odchodem Josef Nauwelaerts, oddaný z Belgie, nechal dovést speciálně navržené skládací křeslo z Bruselu pro svého Gurua (viz na fotu výše). Josefův dar byl určen k tomu, aby poskytl Maharadžovu trpícímu tělu pohodlí. Dne 5. července 1981 Maharadž použil toto křeslo poprvé. Měl ho rád a dobře se mu sedělo. Sedával v něm často, když dával poslední hovory a účastnil se zpěvu bhadžany a posvátného rituálu árati.

Nyní, při příležitosti Maharadžova Mahásamádhí posloužilo křeslo naposledy. Maharadžovo tělo bylo v sedící pozici umístěno do křesla. Křeslo se sedícím Maháradžovým tělem bylo postaveno na plošinu nákladního vozidla a vezeno v procesí. Na své poslední cestě seděl Maharadž na trůnu v podobě křesla a dával svoji poslední promluvu – v tichosti. Tímto způsobem křeslo, které nechal Josef s láskou a oddaností pro Maharadže dovést, posloužilo plně jeho Guruovi. Procesí dosáhlo pohřebiště Bangangy okolo třetí hodiny odpoledne. Po provedení náležitých rituálů, bhadžanů a árati bylo ve 15:30 Maharadžovo tělo zažehnuto.

Re: Jarda Dušek

Nový příspěvekNapsal: stř 19. črc 2023 17:27:32
od Jana
Z mého pohledu zcela určitě není rakovina něco jako vědomá sebevražda z nenávisti k životu. Je to jen možnost, jak poskytnout delší potřebný čas na poznávání, zda odchodem z těla se opouštíme i my, zda nás smrt těla skutečně rozděluje. Například náhlá příhoda srdeční tolik času neposkytuje.

Pozoruhodná je tahle věta:
Bylo to pro mne jak překvapující tak podivné, že jsem necítil žádný smutek ve fázi Maharadžova odchodu..

Skutečně to jde, namísto smutku v mysli vnímat v srdci lásku. I když je tělo smrtelné, tak láska spolu s tělem neumírá.

Re: Jarda Dušek

Nový příspěvekNapsal: stř 19. črc 2023 17:48:48
od Tara
Tak ještě trošku jinak. Stále nad tím přemýšlím.

Souhlasím s J. Duškem, ve většině případů je to tak. Ale neřekla bych, že vždy. A s výrazem "nenávidí život" také nesouhlasím. Kde chybí vůle dále žít, zde být, pak dříve nebo později dochází k odchodu z tohoto těla. A je jedno jakým způsobem či na jakou nemoc. Jestli se nepletu a pokud ano, budu ráda za opravení, i Míla Tomášová, která odešla v osmdesáti letech nebo její manžel Eduard, který odešel v 93 letech, odešli "díky" rakovině. Ostatně i Karel Gott... a zrovna u nich bych výraz nenávidí život nepoužila ani náhodou.

Re: Jarda Dušek

Nový příspěvekNapsal: stř 19. črc 2023 17:59:23
od mudrc
Ra se o rakovině celkem obšírně zmiňuje ve 40. relaci:

Tazatel: Zmínil jste, že myšlenky hněvu nyní způsobují rakovinu. Můžete tento mechanismus rozvést, jak působí jako katalyzátor nebo jaký je jeho úplný účel?

Ra: Já jsem Ra. Čtvrtá úroveň je tou s odhalenými informacemi. Vlastní já nejsou danému nebo ostatním já skryté. Nevyváženosti nebo zkreslení, které jsou destruktivní povahy, se proto zřetelněji ukazují a nosič komplexu mysli/těla/ducha, tudíž působí jako zdroj učení pro sebepoznání. Tyto nemoci, jako je rakovina, odpovídajícím způsobem dobře podléhají samoléčení, jakmile je mechanismus destruktivního vlivu jednotlivcem pochopen.

Re: Jarda Dušek

Nový příspěvekNapsal: stř 19. črc 2023 18:59:20
od miroslav
Tara píše:Tak ještě trošku jinak. Stále nad tím přemýšlím.

Souhlasím s J. Duškem, ve většině případů je to tak. Ale neřekla bych, že vždy. A s výrazem "nenávidí život" také nesouhlasím. Kde chybí vůle dále žít, zde být, pak dříve nebo později dochází k odchodu z tohoto těla. A je jedno jakým způsobem či na jakou nemoc. Jestli se nepletu a pokud ano, budu ráda za opravení, i Míla Tomášová, která odešla v osmdesáti letech nebo její manžel Eduard, který odešel v 93 letech, odešli "díky" rakovině. Ostatně i Karel Gott... a zrovna u nich bych výraz nenávidí život nepoužila ani náhodou.


Odejití "pomocí" rakoviny je asi jeden z nejhorších a nejbolestivějších způsobů umírání. Můj kamarád zemřel na rakovinu slinivky. Vůbec k nějakému odejití neinklinoval, naopak. Stejně tak můj děda nebo babička, stejně tak Tomášovi nebo Ramakrišna.
Možná kdyby Dušek navštívil nějakou onkologickou kliniku, tak by ho tyhle spekulace snad přešly. A nebo až zjistí rakovinu sám u sebe nebo někoho blízkého, třeba dítěte - pokud nějaké má.
Stejně tak antivaxerům by bylo bývalo prospělo, kdyby navštívili nějaké kovidárium s dusícími se pacienty a nespoléhali jen na účelové dezinformace na internetu.