mnich Sarana píše:Jano, co myslíš, je tedy vědomí podmíněné nebo nepodmíněné?
Sarano, díky, tak už je to jasné, ty mluvíš o osobním vědomí.
Pokud budeme vycházet z toho, co poznává mysl, z toho, co je projekcí mysli ve vědomí, tak samo sebou budeme poznávat jenom myslí podmiňované vědomí, osobní vědomí.
Opakovaně se ptáš na to, co si myslím. A opakovaně Ti odpovídám, že nástrojem na poznávání pravdy není mysl, ale uvědomění.
Všimni si toho rozdílu, když třeba budeme zkoumat cukr a budeme se ptát: "Myslíš si, že je cukr sladký?"
Můžeme si myslet co chceme, ale pravdu stejně nepoznáme. Teprve, když cukr ochutnáme, můžeme se ptát: "Uvědomuješ si, že je cukr sladký?"
Tedy ráda bych vycházela pokud možno ne z domněnek, ne ze slepé víry v něco, ale z toho, co je možné si přímo uvědomovat. Z toho, co je možné si uvědomovat jako pravdivé.
Nepochybuji o tom, že to, o čem se teď spolu bavíme, že je v našich možnostech to poznávat.
Pokud jsi někdy meditoval, což předpokládám, že jako mnich určitě ano, a zadařilo se zakoušet ničím nepodmíněné štěstí, blaho, které nezpůsobovalo nic z těch šesti bodů, o kterých se zmiňuješ, tedy není to způsobeno ničím, co vidíš, slyšíš, čicháš, chutnáš, čeho se dotýkáš, co si myslíš, tak to blaho pramení z něčeho, co není proměnlivé, je to uvědomitelné a je si toho vědomé.
Tedy v meditaci, kdy si nic nemyslíš, není tady připoutanost k žádnému smyslovému vjemu a je tady uvolněné soustředění na to, co je v Tobě vědomé, objevuje se osvobození od připoutanosti k tělu, k mysli, není tu představa osoby, a je tady jen sebe samo si vědomé neosobní Vědomí, neosobní vědomé Bytí. Nemění se to, v uvědomění samotného vědomí je jasné, že to není nijak omezené ani časem a ani prostorem, a to z jednoduchého důvodu, není v tom přítomná mysl, která by projekci času a prostoru vytvářela. Tím pádem to není ničím, co by mohlo být jakkoliv proměnlivé.
Jestli to není jasné, o čem píšu, tak mrkni ještě jednou na ta dvě videa, která jsem Ti sem dala, která vysvětlují rozdíl mezi osobním a neosobním vědomím.
Ale možná lepší bude, když budeš zkoumat to ničím nepodmíněné štěstí bez přítomnosti utrpení, které se v Tobě meditacemi probouzí. Odkud pramení? Kde se bere? Je to z mysli? Z osobní egoistické představy, že jsi něčeho dosáhl? Pak ho budeš poznávat jako myslí podmiňované.
Nebo pramení z Tvého nitra? Je to jenom tím uvědoměním ve vědomí? Není na ničem závislé? Pak tady není nic, co by ho nějak podmiňovalo a činilo ho proměnlivým.