nefernefer píše:Dobre. Je to tak, ze vse, co nejak osobne vztahuji (ja, ty, on...) je iluze. Nemuzu ovlivnit ani vnimani, slyseni...
Dobře, takže je jen vnímaní, slyšení, chození, mluvení, zpívání, psaní, dívání atd.? Je k těmto činnostem nutné nějaké já? Je nějaká činnost, která se bez já neobejde?
Co moje odpovedi na nerozhodnost, iluzi... tam jsem take mimo?
Iluze vznikla prostě u nevědomosti. Důvod není, prostě k tomu došlo.
Není moc důležité, jak ta iluze vzniká. Hodně určitě přispívá řeč a výchova. Ale např. celý spotřební systém je zaměřený na to, podporovat iluzi jedinečnosti toho já. Podívej se na libovolnou reklamu. Marketing je jen o tom. Když se podíváš na to, čeho chtějí lidé dosáhnout, většinou je to právě uznání jedinečnosti já oproti ostatním. Chtějí se lišit tak, že ostatní budou říkat páni, ten se má. Ten je jiný, než my.
Když jsem nerozhodná, nejspíš nasbírané zkušenostoi nevedou k jednoznačné odpovědi.
Nerozhodnost je taky jen důsledek předchozích zkušeností. Jakkoli se nakonec "rozhodneš" je jen důsledek předchozích zkušeností.