Kdo rozhoduje?

[Goro]

Třeba člověk, co jde prvně kolem klavíru, položí prvně prsty na klávesy a místo kakofonních zvuků se na konci prvního takového setkání z piána linou docela příjemné melodie...
Člověk, co prvně drží v ruce paletu a štětec a na plátně před sebou namaluje víc, než směsici pestrých čar, místo hloupých sprejových nápisů na zdi pod mostem namaluje obraz k příjemnému dívání.
Člověk jenž umí zazpívat nejen pár popěvků z rádia, ale zvládne s lehkostí i složité operní árie.
Člověk, pod jehož prsty rukou z hromádky hlíny během chvilky vznikne nádherná soška dívky, co šla před chvíli kolem něho.

Nebo třeba toto:
http://www.novinky.cz/koktejl/193584-sv ... icana.html
Svět má nového hudebního génia, devítiletého Američana

Zatímco většina dětí tráví hodiny u televize a počítačových her, devítiletý Američan Ethan Bortnick tráví naprostou většinu své první životní dekády u notových osnov a pianin. Za devět let života dokázal více než většina hudebníků za celý život, má však stále ještě nevinnou mysl malého dítěte.

Strach z velkého publika je pro mladé hudebníky většinou tím hlavním problémem, který je při vystoupeních svazuje. S tím se ale naučil Ethan poměrně velmi rychle pracovat. Obecenstvo si představuje jako zvířata, a tak výrazně snižuje svoji nejistotu.

"Půlka těch lidí na dnešním představení budou děti. Tak řekněme, že to budou malí tygříci, krokodýli nebo něco takového," uvedl s úsměvem mladý hudebník.

Ve svých devíti letech už prošel většinu známých televizních show včetně známé Tonight Show či Oprah Winfrey Show. V posledním případě spolupracoval s hvězdami jako jsou Celine Dion, Barbara Streisandová, Kanya West či Black Eyed Peas na nahrávání charitativního singlu We are the World 25 for Haiti, kde byl jednoznačně nejmladším účinkujícím.

Ethan začal hrát na klávesy když mu byly tři roky. O dva roky později už začal skládat vlastní skladby.

Super, takže lidé nejsou všichni stejní. Někdo dokáže rychleji běhat, někdo pozná, kdy je zvuk falešný, někdo má silný a příjemný hlas, někdo nevidí na dálku, někdo má superrychlý mozek, či se vyvíjí rychleji než ostatní, někdo má dobrý odhad tvarů a šikovné ruce. Ok, veškeré tyhle dary či nevýhody jsou ale díky drobným odlišnostem v těle či mozku oproti ostatním (průměrným) lidem. Neznamená to, že by měl každý nějaké existující já.

[Goro]

A nyní si představ sám sebe, že máš třeba jedno tělo, dvě hlavy, v každé hlavě jeden mozek. A každá ta hlava s vlastním mozkem chce něco jiného. Ale proč by každá hlava měla chtít něco jiného, když jsou jedno jediné tělo?

Představ si, že máš jeden normální mozek a snaž se mluvit k věci.

[Návštěvník]

A nyní si představ sám sebe, že máš třeba jedno tělo, dvě hlavy, v každé hlavě jeden mozek. A každá ta hlava s vlastním mozkem chce něco jiného. Ale proč by každá hlava měla chtít něco jiného, když jsou jedno jediné tělo?

Představ si, že máš jeden normální mozek a snaž se mluvit k věci.

K věci píšu celou dobu.
Jak to, že siamské dvojče s jedním tělem a dvěmi funkčními hlavami se uvědomuje ve dvou já?
Můžeš mi to vysvětlit tou svou teorií, že žádné já neexistuje?

[Návštěvník]

A ještě - kde vzalo malé dítě tu velikou touhu brnkat smysluplně do kláves? Má snad nějaký extra speciální mozek? Většinu jiných dětí to docela brzo omrzí, když zahlédnou novou jinou hračku. Je to vyzkoušeno. A největší lákadla jsou čudlíky na PC pod stolem. Osahat je a omačkat zvládne skoro každé půlroční batole. A co teprve, když se dostanou ke klávesnici a monitoru. Za deset let jsou z nich docela obstojní uživatelé internetu.
Proč se tedy ten malý hudební génius nechová tak, jako jeho vrstevníci a neprohání někde v koutku nějaký notebook, nehraje hry a nekouká na videa na internetu? Vždyť i hrát na piáno se na NB dá - je spousta takových programů. Místo toho dřepí hodiny u opravdového piána a neustále brnká.

[nop]

A ještě - kde vzalo malé dítě tu velikou touhu brnkat smysluplně do kláves? Má snad nějaký extra speciální mozek? Většinu jiných dětí to docela brzo omrzí, když zahlédnou novou jinou hračku. Je to vyzkoušeno. A největší lákadla jsou čudlíky na PC pod stolem. Osahat je a omačkat zvládne skoro každé půlroční batole. A co teprve, když se dostanou ke klávesnici a monitoru. Za deset let jsou z nich docela obstojní uživatelé internetu.
Proč se tedy ten malý hudební génius nechová tak, jako jeho vrstevníci a neprohání někde v koutku nějaký notebook, nehraje hry a nekouká na videa na internetu? Vždyť i hrát na piáno se na NB dá - je spousta takových programů. Místo toho dřepí hodiny u opravdového piána a neustále brnká.

Řekl bych, že u nás lidí to není jen mechanický rej myšlenek jako rej myšek v lese mezi a pod neznámými stromy na neznámé půdě, kde bych nebyl nikde doma a též se to neděje to tak chaoticky, aby z toho vznikla skladba nebo obraz nebo "dílo". Chaotické myšlenky nedělají dílo. Je tu tendence, vědomá méně nebo více.

[Návštěvník]

Otázka zněla:

Jak to, že siamské dvojče s jedním tělem a dvěmi funkčními hlavami se uvědomuje ve dvou já?
Můžeš mi to vysvětlit tou svou teorií, že žádné já neexistuje?

Nikoli, jestli má dvě ega.

[Goro]

Otázka zněla:

Jak to, že siamské dvojče s jedním tělem a dvěmi funkčními hlavami se uvědomuje ve dvou já?
Můžeš mi to vysvětlit tou svou teorií, že žádné já neexistuje?

Nikoli, jestli má dvě ega.

Opravdu mám odpovídat na takové otázky? Já je jen iluze. Iluze vznikají v mozku. Tudíž, pokud mají siamská dvojčata dva mozky, každé má vlastní iluzi já. Jejich iluze já samozřejmě zahrnuje to, že tělo je společné s dvojčetem. Není to tak, že já potřebuje vlastní tělo. Já je jen iluze. Přizpůsobí se všelijakým podmínkám.

[Goro]

A ještě - kde vzalo malé dítě tu velikou touhu brnkat smysluplně do kláves? Má snad nějaký extra speciální mozek? Většinu jiných dětí to docela brzo omrzí, když zahlédnou novou jinou hračku. Je to vyzkoušeno. A největší lákadla jsou čudlíky na PC pod stolem. Osahat je a omačkat zvládne skoro každé půlroční batole. A co teprve, když se dostanou ke klávesnici a monitoru. Za deset let jsou z nich docela obstojní uživatelé internetu.
Proč se tedy ten malý hudební génius nechová tak, jako jeho vrstevníci a neprohání někde v koutku nějaký notebook, nehraje hry a nekouká na videa na internetu? Vždyť i hrát na piáno se na NB dá - je spousta takových programů. Místo toho dřepí hodiny u opravdového piána a neustále brnká.

Nikdy jsi nedělal něco jiného, než tvoji vrstevníci? Nikdy jsi nehrál na kytaru, nebo netrénoval box, zatímco ostatní se flákali po škole? Jak se k tomu dostaneš? Ke kytaře třeba tak, že vidíš hrát někoho jiného, vidíš, že ho ostatní obdivují, obdivuješ ho taky, dosadíš si do toho vzorce sebe, já se chce lišit od ostatních, chce být jedinečné, obdivované, lepší, než ostatní. Začneš cvičit, brnkat, někdo tě pochválí, chceš víc atd. atd. atd. U malého dítěte je to možná jiné, třeba se mu líbí zvuky, co to piáno vydává, nebo v případě geniálních dětí opravdu má jiný mozek, než ostatní - více rozvinutý na ten věk, s větší kapacitou, rychlejší, s větším IQ. V žádném případě to však nedokazuje, že by já bylo skutečné.

[Návštěvník]

ravdu mám odpovídat na takové otázky? Já je jen iluze. Iluze vznikají v mozku. Tudíž, pokud mají siamská dvojčata dva mozky, každé má vlastní iluzi já. Jejich iluze já samozřejmě zahrnuje to, že tělo je společné s dvojčetem. Není to tak, že já potřebuje vlastní tělo. Já je jen iluze. Přizpůsobí se všelijakým podmínkám.

Já opravdu nepotřebuje hmotné tělo, může existovat i bez něho. A stále si může uvědomovat své já. Nemusí být po ztrátě hmotného těla být automaticky rozplynut. To se ostatně děje málokdy, já se většinou vrací zpět do života v hmotném těle, po pečlivém (někdy bohužel i nepečlivém) vymazání předchozí paměti, aby mu vzpomínky na předešlý život nebránily v novém prožívání dalšího života ve hmotě.
A znovu je v těle vědomí, které se vnímá jako já. A někdy si přinese do toho nového života i sklony z předešlého života (když ta stará paměť je vymazána velmi lajdácky).

[Goro]

ravdu mám odpovídat na takové otázky? Já je jen iluze. Iluze vznikají v mozku. Tudíž, pokud mají siamská dvojčata dva mozky, každé má vlastní iluzi já. Jejich iluze já samozřejmě zahrnuje to, že tělo je společné s dvojčetem. Není to tak, že já potřebuje vlastní tělo. Já je jen iluze. Přizpůsobí se všelijakým podmínkám.

Já opravdu nepotřebuje hmotné tělo, může existovat i bez něho. A stále si může uvědomovat své já. Nemusí být po ztrátě hmotného těla být automaticky rozplynut. To se ostatně děje málokdy, já se většinou vrací zpět do života v hmotném těle, po pečlivém (někdy bohužel i nepečlivém) vymazání předchozí paměti, aby mu vzpomínky na předešlý život nebránily v novém prožívání dalšího života ve hmotě.
A znovu je v těle vědomí, které se vnímá jako já. A někdy si přinese do toho nového života i sklony z předešlého života (když ta stará paměť je vymazána velmi lajdácky).

Jistě. A občas se taky objeví růžový jednorožec, který tvé já odnese mlhou na neznámé krásné místo, kde si můžeš bezstarostně hrát. Vlastně jsi na tom místě právě teď, viď?

[Návštěvník]

Nikdy jsi nedělal něco jiného, než tvoji vrstevníci? Nikdy jsi nehrál na kytaru, nebo netrénoval box, zatímco ostatní se flákali po škole? Jak se k tomu dostaneš? Ke kytaře třeba tak, že vidíš hrát někoho jiného, vidíš, že ho ostatní obdivují, obdivuješ ho taky, dosadíš si do toho vzorce sebe, já se chce lišit od ostatních, chce být jedinečné, obdivované, lepší, než ostatní. Začneš cvičit, brnkat, někdo tě pochválí, chceš víc atd. atd. atd. U malého dítěte je to možná jiné, třeba se mu líbí zvuky, co to piáno vydává, nebo v případě geniálních dětí opravdu má jiný mozek, než ostatní - více rozvinutý na ten věk, s větší kapacitou, rychlejší, s větším IQ. V žádném případě to však nedokazuje, že by já bylo skutečné.

Takže se vlastně celý život učíš něco nového, co jsi předtím nedělal (v tomto životě). A kdo se učí? Tvé já nebo tvé tělo? Tvé já bez těla existovat může, ale tvé tělo, když ho opustí tvé já, tak bohužel ne.

Jediné co opravdu existuje, je já. Vše ostatní je iluze.

[Goro]

Nikdy jsi nedělal něco jiného, než tvoji vrstevníci? Nikdy jsi nehrál na kytaru, nebo netrénoval box, zatímco ostatní se flákali po škole? Jak se k tomu dostaneš? Ke kytaře třeba tak, že vidíš hrát někoho jiného, vidíš, že ho ostatní obdivují, obdivuješ ho taky, dosadíš si do toho vzorce sebe, já se chce lišit od ostatních, chce být jedinečné, obdivované, lepší, než ostatní. Začneš cvičit, brnkat, někdo tě pochválí, chceš víc atd. atd. atd. U malého dítěte je to možná jiné, třeba se mu líbí zvuky, co to piáno vydává, nebo v případě geniálních dětí opravdu má jiný mozek, než ostatní - více rozvinutý na ten věk, s větší kapacitou, rychlejší, s větším IQ. V žádném případě to však nedokazuje, že by já bylo skutečné.

Takže se vlastně celý život učíš něco nového, co jsi předtím nedělal (v tomto životě). A kdo se učí? Tvé já nebo tvé tělo? Tvé já bez těla existovat může, ale tvé tělo, když ho opustí tvé já, tak bohužel ne.

Jediné co opravdu existuje, je já. Vše ostatní je iluze.

Kdo se učí? Rozhodně tělo a mozek. Učení čehokoli je z části zapamatování, z části praxe - nácvik. Podle učeného je víc praxe nebo víc pamatování. Tělo se učí nové pohyby (jízda na kole, box atd.), mozek se snaží zapamatovat informace (notové osnovy, data ve škole atd.)

[Návštěvník]

Jistě. A občas se taky objeví růžový jednorožec, který tvé já odnese mlhou na neznámé krásné místo, kde si můžeš bezstarostně hrát. Vlastně jsi na tom místě právě teď, viď?

Fantazy fakt nemusím. Jednorožce , draky a mágy )černé i bílé) a podobné bláboly, přenechám s radostí tobě.

[Návštěvník]

Kdo se učí? Rozhodně tělo a mozek. Učení čehokoli je z části zapamatování, z části praxe - nácvik. Podle učeného je víc praxe nebo víc pamatování. Tělo se učí nové pohyby (jízda na kole, box atd.), mozek se snaží zapamatovat informace (notové osnovy, data ve škole atd.)

Tělo i s mozkem, i kdyby se rozkrájelo, tak bez vědomí já, bude mít dost velké problémy.

[Goro]

Kdo se učí? Rozhodně tělo a mozek. Učení čehokoli je z části zapamatování, z části praxe - nácvik. Podle učeného je víc praxe nebo víc pamatování. Tělo se učí nové pohyby (jízda na kole, box atd.), mozek se snaží zapamatovat informace (notové osnovy, data ve škole atd.)

Tělo i s mozkem, i kdyby se rozkrájelo, tak bez vědomí já, bude mít dost velké problémy.

Potřebuješ snad já k něčemu?

[Návštěvník]

Potřebuješ snad já k něčemu?

Já jistě. Bez něho nemohu existovat v těle. Už jsi zažil bezvědomí? Je to nepříjemné - funkční tělo s funkčním mozkem padne k zemi a je nehybné, a pohne se teprve, až se znovu to já probudí.

[Goro]

Potřebuješ snad já k něčemu?

Já jistě. Bez něho nemohu existovat v těle. Už jsi zažil bezvědomí? Je to nepříjemné - funkční tělo s funkčním mozkem padne k zemi a je nehybné, a pohne se teprve, až se znovu to já probudí.

Pleteš si já s vědomím. Já není vědomí.

[Návštěvník]

Jsou rozdíly mezi učením advaity, doporučující negativní néti, néti (sánskrtsky "ani to, ani to" [nejsem já]), nebo mentální afirmace že Já je jedinou realitou jako "Já jsem Brahman" nebo "Já jsem On".

[Návštěvník]

Potřebuješ snad já k něčemu?

Já jistě. Bez něho nemohu existovat v těle. Už jsi zažil bezvědomí? Je to nepříjemné - funkční tělo s funkčním mozkem padne k zemi a je nehybné, a pohne se teprve, až se znovu to já probudí.

Pleteš si já s vědomím. Já není vědomí.

Pleteš se ty - já vědomí je. Ve všech úrovních si je sebe vědomé.
Není nic jiného než já!!

[Návštěvník]

Papaji (Sri H.W.L. Poonja)
Kdo jsi? Odkud jsi přišel? Mnohokrát jsi přišel a mnohokrát ses vrátil. Nikdy jsi se nepokusil zjistit kdo jsi. Kdybys to udělal, nikdy by ses nevrátil do bídy této sansáry. Když poznáš kdo jsi, karma přestane tvořit, sansára existovat. Vrátíš se do svého původního stavu — k Bytí, Existenci, Štěstí. To je to čím jsi. To je to čím se staneš.