rosada píše:rosada píše:Není to ani o odhodlanosti nebo upřímnosti žáka.
No to, jaký bude výsledek duelu, tj. jestli bude trvalý nebo jen chvilkový (bože, jak nerada tyto termíny používám). Napíšu raději, jestli se vnímání pak vrátí k původnímu způsobu vnímání, tj. přes já či nikoliv.
Jakmile jednou uvidíš že já je jen výmysl, už se toho poznání nezbavíš. Je to jako když se naučíš číst. Už nikdy se to neodnaučíš.
Ale občas je tu pocit a myšlenky, že já se dívám a já všechno dělám a když ne to, tak aspoň já myslím, protože já si můžu myslet co chci. Jsou to myšlenky kterým věříš (spojené s pocity a dalšími myšlenkami). Vím že to zní divně protože tě určitě napadne "a kdo jim teda věří?", neumím na to odpovědět ale vůbec na tom nezáleží. Nejbližší odpovědí by bylo nikdo, abychom se vyhnulo jakékoliv možné identifikaci.
Sám jsem se snažil žít zas tak jak dřív, s pevným přesvědčením že všechno dělám já a většina myšlenek je mých, protože mi přišlo že už se nic neděje. Ale když to zkusíš, najednou se začnou objevovat všechny věci, kterým se snažíš věřit ale je evidentní že tímto způsobem nefungují. Že nemůžeš být jejich tvůrcem. Jako myšlenky které náhodně přichází, pohyby které děláš bez kontroly, zavazování bot, psaní, běhání.
Jestli chceš být k sobě neupřímná a věřit každí volovině co se ti prožene hlavou, pak se nediv že nejsi spokojená. Nemyslím to teď přímo k tobě.
Psal jsem o tom na svém blogu, pokud k tomu má kdokoliv nějaký dotaz nebo připomínky, tam s nimi.
Proces ustálení se v novém světě je pro různé lidi různý. Někdo shoří hned, někdo hoří pomalu.
Ztotožnění s myšlenkami po vidění ne-já, po nějaké době ( u mě to byl asi týden, u někoho jsou to měsíce až léta) je skrytý trik mysli, jak vrátit navyklý způsob vnímání.
Pokud je nějaký problém, vzdát se nebo prozkoumat myšlenky.
Ke zkoumání je tu The Work od Byron Katie, úžasná věc.
Ano může to být zkratka, ale někdo může na ní zabloudit.
Není to zkratka, prostě je to jiná cesta.
Zbytek v horní části odpovědi.