OTÁZKY A ODPOVĚDI

[Petra]

No, já žádné já nemám. Kde bych ho taky měla mít, že? Já jsem já.

Kdo kde je, kdo si to uvědomuje? A proč se běžně uvědomuje zrovna tam a ne jinde nebo všude?

Já jsem tady a ted. Nic jiného než "ted a tady" neexistuje.

[Já je]

No, já žádné já nemám. Kde bych ho taky měla mít, že? Já jsem já.

Kdo kde je, kdo si to uvědomuje? A proč se běžně uvědomuje zrovna tam a ne jinde nebo všude?

Já jsem tady a ted. Nic jiného než "ted a tady" neexistuje.

Moje já-je je také tady a teď, ale kouká se na ten boží svět v jiném tady z jiného těla. Tvé já-jsem je v jiném těle, než v mém, zachycuje jiné vjemy, potkává se s jinými lidmi, zvířaty, rostlinami, technikou, má jiné vzpomínky, jiné zkušenosti, jiné dovednosti. Proč není tvé já-jsem v mém já-je, proč já nejsem ty a ty nejsi já, proč se tolik lišíme?

[rosada]

Moje já-je je také tady a teď, ale kouká se na ten boží svět v jiném tady z jiného těla. Tvé já-jsem je v jiném těle, než v mém, zachycuje jiné vjemy, potkává se s jinými lidmi, zvířaty, rostlinami, technikou, má jiné vzpomínky, jiné zkušenosti, jiné dovednosti. Proč není tvé já-jsem v mém já-je, proč já nejsem ty a ty nejsi já, proč se tolik lišíme?

To se jen tak zdá, že je těch jáček víc, aby se mohla rozehrá ta hra. Ale z každých očí se jívá jen to jediné skutečné. Rozum to nedokáže pochopit, zdá se mu to nelogické, on si přece může porovnávat vjemy (tedy aspoň jejich pojmenování) a vidí, že jsou různé,jiné vzpomínky, jiné zkušenosti, jiné dovednosti. Ano lidé jako osoby (a jiné entity) jsou různí. Ty osoby tu jsou (jeví se tu) a to, co ty nazýváš jáčkama to právě jsou osoby / osobnosti / jednotky tělo-mysl / individua.

Duchovní cesta však není jen zdokonalování těchto individují. Ikdyž mnohé nauky to doporučují (to je to počišťování). Pokročilejší nauky (jak např. advaita) nabízí možnost překonat hranice individuality. Lze nahlédnout, kdo jsem. Zjistit, že nejsem jen jednotka tělo-mysl. Že nemám žádné hranice, Tudíž když nikde nekončím, nemůže někde začít někdo jiný.

Lišíme se jen v tom, co zobrazuje ve vědomí naše mysl, ale v tom, co poznává srdce, není žádný rozdíl.

JSME a to je celé.

Ale to, jak se jako osoby lišíme je taky úžasné, i to že je někdy plné vidění jednoty zastřeno, mohou pak vzniknout úžasné rozhovory jako je třeba tento. vůbec díky tomu je svět, čas, prostor ...
Mooji říká, že se těší na každé setkání, protože je zvědavý, jestli se budou loučit jako jeden.


... dál už se s logikou dojít nedá, ukazateli jsou pouze paradoxy

[rosada]

Osvícení tady bezesporu je, nikdo není mimo něj, pouze to nemusí být vědomé a fór je v tom, že věříme iluzi, že je potřeba něco udělat extra, aby to konečně bylo.

Pokud nejsme od Bytí odděleni, tak nelze být v neosvíceném stavu, tu iluzi neosvícenosti vytvářejí představy v mysli, se kterými se ztotožňujeme.

A je pitomost, pokud si myslíme, že je někdo neosvícený jen díky tomu, že my sami se s představami neosvícenosti ztotožňujeme.

Je bych pro jistotu dodala, že nejsme od bytí odděleni - jsme, žijeme a to bez bytí nelze.

[Petra]

Moje já-je je také tady a teď, ale kouká se na ten boží svět v jiném tady z jiného těla.

Ty si opravdu myslíš, že máš nějaké já, o kterém můžeš mluvit jako o "svém já"?
Já nejsem v tělě, tělo je ve mně.

Tvé já-jsem je v jiném těle, než v mém, zachycuje jiné vjemy, potkává se s jinými lidmi, zvířaty, rostlinami, technikou, má jiné vzpomínky, jiné zkušenosti, jiné dovednosti.
Proč není tvé já-jsem v mém já-je, proč já nejsem ty a ty nejsi já,

Protože si myslíš, že jsi v těle.

proč se tolik lišíme?

Tobě se nelíbí mnohost a různorodost?

[Já je]

To se jen tak zdá, že je těch jáček víc, aby se mohla rozehrá ta hra. Ale z každých očí se jívá jen to jediné skutečné. Rozum to nedokáže pochopit, zdá se mu to nelogické, on si přece může porovnávat vjemy (tedy aspoň jejich pojmenování) a vidí, že jsou různé,jiné vzpomínky, jiné zkušenosti, jiné dovednosti. Ano lidé jako osoby (a jiné entity) jsou různí. Ty osoby tu jsou (jeví se tu) a to, co ty nazýváš jáčkama to právě jsou osoby / osobnosti / jednotky tělo-mysl / individua.

Duchovní cesta však není jen zdokonalování těchto individují. Ikdyž mnohé nauky to doporučují (to je to počišťování). Pokročilejší nauky (jak např. advaita) nabízí možnost překonat hranice individuality. Lze nahlédnout, kdo jsem. Zjistit, že nejsem jen jednotka tělo-mysl. Že nemám žádné hranice, Tudíž když nikde nekončím, nemůže někde začít někdo jiný.

Jistě, vím bezpečně, že na té nejskrytější úrovní jsme jedna jediná bytost. Ale oněch úrovní od té nejskrytější až po tu projevenou, ve které se zrovna nacházíme, je bezpočtu. A hned v té první od té nejskrytější, první od zdroje, jsme dostali svou částečnou oddělenost, byli jsme od zdroje odděleni silovými clonami a zapomínáním. Takto vzniklo každé já, co je v každém živém stvoření.
Můžeš nahlédnout, kdo jsi, zjistit že nemáš hranice, nikde nekončíš a nezačínáš, ale jak víš, že tě mysl nešálí?
Vyzkoušela jsi si ono - "nemám hranice" - i v praxi?

[Já je]

Protože si myslíš, že jsi v těle.

Ale já opravdu jsem ve svém těle, astrální cestování mi vůbec nefunguje.

[Petra]

Nejradši ovšem kopíruji:

Nisargadatta:
Pravé duchovno je možné jen, když všechno pustíte.

To se ti ale hned tak nepodaří. Pustit dokážeš teprve, když všechno pročistíš.

[Petra]

Duchovní cesta však není jen zdokonalování těchto individují. Ikdyž mnohé nauky to doporučují (to je to počišťování).

Při pročistování se vůbec nejedná o zdokonalování individua, nybrž o uvolnovaní z připoutaností.

Pokročilejší nauky (jak např. advaita) nabízí možnost překonat hranice individuality. Lze nahlédnout, kdo jsem.

Advaita není pokročilejší nauka, ale prostě jen jiná cesta a k pročištování u ní dochází také, jinak by byla úplně nanic.

... dál už se s logikou dojít nedá,

Ale dá, ale to musí být mysl pročištěná zkušeností. Skutečnost je dokonale logická a i paradoxy dostanou svoji logiku.

[Petra]

Protože si myslíš, že jsi v těle.

Ale já opravdu jsem ve svém těle, astrální cestování mi vůbec nefunguje.

No, to je jedno, protože potom by sis myslela, že jsi v astrálním tělě.

Já vím, bez zkušenosti to nejde.

Ale mnohem lepší než se učit nějaké "chytrosti" nazpamět a na základě toho poučovat druhé.

[rosada]

Jistě, vím bezpečně, že na té nejskrytější úrovní jsme jedna jediná bytost. Ale oněch úrovní od té nejskrytější až po tu projevenou, ve které se zrovna nacházíme, je bezpočtu. A hned v té první od té nejskrytější, první od zdroje, jsme dostali svou částečnou oddělenost, byli jsme od zdroje odděleni silovými clonami a zapomínáním. Takto vzniklo každé já, co je v každém živém stvoření.

A ta bytost jsi ty.

Můžeš nahlédnout, kdo jsi, zjistit že nemáš hranice, nikde nekončíš a nezačínáš, ale jak víš, že tě mysl nešálí?

No nevím, ale je to fajne.
Ale pro takové pochyby nemusím chodit na internet, ty moje mysl umí vyrobit taky.
A možná to je důkaz, mysl mi nenapovídá, že jsem jedním, ale vymýšlí pochyby, argumenty a pod. Kupodivu stejné, jako sem píšeš ty.
Ale když mysl nemá mou pozornost, je vše OK.
A ač vychována ke skromnosti, píšu tu, jak píšu.
Mooji jednou řekl: Ty a já jsme jeden, tak píšu jako on...a koukám ono to tak je.
Jsem nevýslovně šťastná

Vyzkoušela jsi si ono - "nemám hranice" - i v praxi?

Jak by takové vyzkoušení podle tebe mělo vypadat?

[rosada]

Pokročilejší nauky (jak např. advaita) nabízí možnost překonat hranice individuality. Lze nahlédnout, kdo jsem.

Advaita není pokročilejší nauka, ale prostě jen jiná cesta a k pročištování u ní dochází také, jinak by byla úplně nanic.

Pokročilost beru zpátky, je to relativní. Ale pročišťování podle mě opravdu není bezpodmínečně nutné, Pustit lze i nepročištěné věci, ale jde to těžko, protože přes ně, narozdíl od pročištěných, není vidět, jak jsou zbytečné.

... dál už se s logikou dojít nedá,

Ale dá, ale to musí být mysl pročištěná zkušeností. Skutečnost je dokonale logická a i paradoxy dostanou svoji logiku.

Skutečnost má svou logiku, tedy: s klasickou (staří Řekové) logikou se dál dojít nedá..

[rosada]

Já vím, bez zkušenosti to nejde.

Když už jsme u toho slovíčkaření, chceš říct, že Skutečnost bez zkušenosti není? Nebo kam co/kdo nejde a kam by mělo jít?

[Petra]

Ale pročišťování podle mě opravdu není bezpodmínečně nutné, Pustit lze i nepročištěné věci, ale jde to těžko, protože přes ně, narozdíl od pročištěných, není vidět, jak jsou zbytečné.

No, ono to puštění je v podstatě také pročistování - konečné.

[Petra]

Já vím, bez zkušenosti to nejde.

Když už jsme u toho slovíčkaření, chceš říct, že Skutečnost bez zkušenosti není?

Jak tě může napadnout takový nesmysl?

Nebo kam co/kdo nejde a kam by mělo jít?

Po zkušenosti to budeš vědět.

[Já je]

Jak by takové vyzkoušení podle tebe mělo vypadat?

Pro začátek by stačilo, kdyby jsi udělala podrobnou inventuru, sestavila soupis všeho, co v tom bezmeznu je, vytiskla ho a dala podepsat všem zúčastněným, že stav odpovídá.

Páá, přeji příjemnou zábavu.

[Petra]

No, ono to puštění je v podstatě také pročistování - konečné.

Z toho důvodu bych to viděl jako docela dobrej začátek (opuštění duchovní cesty)

Takže toho lituješ, že jsi na ní byl? Nic ti to nepřineslo?
Já k tomu nic moc nemohu říct, protože jsem na ní nebyla. Vím jen, že bych se na ni nikdy (dobrovolně) nedala.

[Já jsem (rosada)]

Nic

Já

Sepsáno a podepsáno, co dál

[Já je]

Nic

Já

Sepsáno a podepsáno, co dál

Chybně spočítáno.
Doporučuji inventuru udělat znovu.
JÁ.

[Petra]

Duchovnost je jen taková nadstavba nad filozofii,

Duchovnost je, když všechno pustíte.

Svět Vám nikdy nemůže Vaše otázky zodpovědět.

/Nisargadatta/

Takže bych to rozdělila na duchovnost tzv. naučenou a duchovnost pravou.

Duchovnost "naučená" - stejně jako cokoliv jiného světského - nemůže otázky zodpovědět, a proto si vymyslela koncepty typu "Bůh" a s nimi operuje. Problém bych viděla v tom. že tyto koncepty pustit je obzvláště těžké. A pustit se musí, jinak se nemůže objevit/nastat "pravá" duchovnost.

Taky jsem měla svoje otázky, na které jsem hledala odpovědi. Ale v "naučeném" duchovno bych to nikdy nedělala, protože jsem hledala odpovědi a ne jiné koncepty.
A jednou přišla chvíle, kdy jsem pochopila, že mi nikdo nemůže moje otázky zodpovědět. A tak jsem to pustila... A pak jednou - zcela nečekaně - se "odpovědi" objevily - ve mně.
Připadá mi, že většina lidí se spokojuje s duchovními koncepty, hlavně s těmi, co jsou právě modní. Ale proč ne, když jim to stačí.
Kdo hledá odpovědi (a ne nové, jiné koncepty) a chce to dělat v duchovnu, tak tomu bych doporučila Ramanu a Nisargadattu. Ti "stavějí" ne na konceptech, ale na jediné skutečnosti, kterou člověk má - vědomí své existence.