Andrew píše:Teď nevím jestli myslíš falešné nebo pravé já.
Falešné já, je složeno z kombinace: identity/rolí, souboru zkušeností z minulosti, doměnek, atd... v souhrnu se tomu říká ego nebo malé ustrašené já.
Pravé já se nechází řekněmě "za" iluzí ega. Nedokáži to popsat, je to jiný stav, nejsou tam omezení a hranice jako v běžném nevědomém stavu ztotožnění s egem.
Je to čistý stav bytí = stav bez ztotožněním s myslí a egem.
Říkám ti to nerad příteli, ale všechno co v tuhle chvíli víš, nebo si myslíš že víš, je pro tenhle duel a možnost tvého probuzení spíš kontraproduktivní. Bude tě to pravděpodobně mást a táhnout zpátky. Takže domluvme se na dvou věcech.
Za prvé - snaž se na chvilku zapomenout na všechno co víš, opusť všechny koncepty a podívej se na to úplně jasnýma očima. Jako kdyby všechno na co se budeš dívat viděl poprvé, aniž bys na to už měl své názory. Platí to o všech procesech, které budeme zkoumat (jako myšlení nebo cítění) stejně jako o dosavadních vědomostech. Všechno je možné vysvětlit naprosto bez jakýchkoli duchovních výrazů a vše je tak jednoduché, že bys to mohl vysvětlit malému dítěti.
Zkus to brát třeba tak, že v souboru všeho co víš je skrytých několik naprosto lživých informací a tvůj úkol je teď projít to důležité (to na co se budu ptát) a ověřit si, jestli zrovna tohle není falešná informace. Ke všemu tedy přistupuj nedůvěřivě a hledej, jestli to, jak sis do téhle chvíle myslel, že to funguje, je to opravdu tak, jak to funguje ve skutečnosti.
Za druhé - Pokud už budeš pro účely tohohle duelu muset zmínit jak ty říkáš Pravé já (což myslím nebudeš muset), říkej tomu vědomí, ať se nám to neplete.
Můžeme to takhle udělat? Zvládneš na chvilku zapomenout na všechny řeči o pravém já a popisovat jen to, co doopravdy vidíš a cítíš? Věřím, že to zvládneš. Fajn. Tak pojďme do toho. Když nahoře začínáš větu "Teď nevím ...", o kom to mluvíš? Kdo neví?