DUEL 3

[Goro]

Nemůžu v sobě najít nic. Goro - ale co tedy jsem? Nebo je i tato otázka "co tedy jsem" vytvořena myslí a egem? Nemůžu najít já.

Je pro něco, pro cokoli potřeba já? Pro jakoukoli činnost která tě napadne? Když vezmeš jakoukoli činnost, a budeš ji pozorovat, můžeš jí rozložit na to, že za ní mohou myšlenky, reakce, tělo, naučené procesy, automatické pohyby, vzpomínky, pocity, atd. atd. nebo někde vidíš to já?

[Andrew]

Je to jen pocit? Nemůžu si to vybavit, něco tam je, cítím že mě to tam táhne, ale netuším co to je.

Tak se na to podívej. Může to být jen pocit? Odpověď na všechno získáš, když se sám podíváš.

Zkoušel jsem to, tohle je ale jen střípek, jako třeba když se ti něco v noci zdá a ráno už si z toho moc nedokážeš vzpomenout. Tak netuším jestli i tak se nehoním za větrem.
Byl jsem ale dříve mnohem svobodnější, identita se časem stala natolik nepřátelskou, nelidskou... šílenou. Že život byl trápením.

Edit: a nemělo to východisko. Problém je totiž mysl samotná.

[Andrew]

Nemůžu v sobě najít nic. Goro - ale co tedy jsem? Nebo je i tato otázka "co tedy jsem" vytvořena myslí a egem? Nemůžu najít já.

Je pro něco, pro cokoli potřeba já? Pro jakoukoli činnost která tě napadne? Když vezmeš jakoukoli činnost, a budeš ji pozorovat, můžeš jí rozložit na to, že za ní mohou myšlenky, reakce, tělo, naučené procesy, automatické pohyby, vzpomínky, pocity, atd. atd. nebo někde vidíš to já?

Je pro něco, pro cokoli potřeba já?

Tak podívej - například rád (bych) kreslil, ovšem díky tomu že se mi do toho *vstupuje* já, tak nekreslím jelikož na mě vybalí hned několik důvodů které to znemožní.
Dokáži si představit že by tahle činnost se obešla bez já.

Domnívám se že já je přebytečná věc. A není skutečná, neexistuje. Mohl bych se jí pustit.

[Goro]

Zkoušel jsem to, tohle je ale jen střípek, jako třeba když se ti něco v noci zdá a ráno už si z toho moc nedokážeš vzpomenout. Tak netuším jestli i tak se nehoním za větrem.

Nevím, co tím myslíš.

Byl jsem ale dříve mnohem svobodnější, identita se časem stala natolik nepřátelskou, nelidskou... šílenou. Že život byl trápením.
Edit: a nemělo to východisko. Problém je totiž mysl samotná.

Co je identita. Osobnost? Osobnost se skládá jen z myšlenek. Co je mysl? Jen myšlenky. Jaký má smysl bojovat s myšlenkami? Myšlenky tu vždycky budou a vždy budou komentovat vše okolo. Není důvod s nimi bojovat. Já není myšlenky. Myšlenky jsou.

[Goro]

Tak podívej - například rád (bych) kreslil

Je tu touha kreslit...

ovšem díky tomu že se mi do toho *vstupuje* já, tak nekreslím

Já do ničeho nevstupuje. Já neexistuje.

jelikož na mě vybalí hned několik důvodů které to znemožní.

Myšlenky mluví o důvodech, proč nekreslit, díky tomu slábne touha kreslit...

Dokáži si představit že by tahle činnost se obešla bez já.

Každá činnost se obejde bez já, protože já nedělá nic už teď a nikdy nedělalo.

Domnívám se že já je přebytečná věc. A není skutečná, neexistuje. Mohl bych se jí pustit.

Jestli opravdu neexistuje, tak čeho se pouštět? Kdo by se měl čeho pouštět? Jediné co musíš udělat, je podívat se, jestli někde v tobě nějaké já existuje.

[Goro]

Co vidíš v tomhle konkrétním okamžiku?

Tady je to takhle: Oči sledují monitor, myšlenky mluví o tom, co napsat, jak to vyjádřit, jak dokončit větu, prsty píší, tělo pozvolna dýchá ... nikde žádné já.

Jak je to u tebe?

[Andrew]

Jediné co musíš udělat, je podívat se, jestli někde v tobě nějaké já existuje.

Co vidíš v tomhle konkrétním okamžiku?

Tady je to takhle: Oči sledují monitor, myšlenky mluví o tom, co napsat, jak to vyjádřit, jak dokončit větu, prsty píší, tělo pozvolna dýchá ... nikde žádné já.

Jak je to u tebe?

Vidím to stejně. To já tady není.
Ale co tedy udělat, aby to tak zůstalo napořád.
Psal jsi že myšlenky zůstanou, ale že nejsem jimi atd. S tím souhlasím.
Teď si mám začít co nejčastěji uvědomovat, že nejsem myšlenkami a že já neexistuje?

[Goro]

Vidím to stejně. To já tady není.
Ale co tedy udělat, aby to tak zůstalo napořád.

Jestli to vidíš jednou, uvidíš to už vždy. Nejde to nevidět. Tam uvnitř, na místě kde mělo být já je jen prázdno. Nic tam není.

Psal jsi že myšlenky zůstanou, ale že nejsem jimi atd. S tím souhlasím.
Teď si mám začít co nejčastěji uvědomovat, že nejsem myšlenkami a že já neexistuje?

Není co nacvičovat. Nesmíš se mnou souhlasit. Musíš to vidět sám. Začít tomu věřit je to nejhorší, co můžeš udělat. Jestli vidíš, že není žádné já, kdo potom cítí pocity? Kdo cítí bolest, lítost, smutek, radost, lásku? KDO?

[Andrew]

Okay Goro, co teď udělat? Mám se vystavit stresové situaci, ve které bude reágovat "já" a v té situaci začít hledat s sobě že neexistujcící já tam není = jen myšlenky, a toto je ta brána k probuzení ze snu "já"?

Edit:

Jestli vidíš, že není žádné já, kdo potom cítí pocity? Kdo cítí bolest, lítost, smutek, radost, lásku? KDO?

Nemám na tuto otázku odpověď.

[Goro]

Okay Goro, co teď udělat? Mám se vystavit stresové situaci, ve které bude reágovat "já" a v té situaci začít hledat s sobě že neexistujcící já tam není = jen myšlenky, a toto je ta brána k probuzení ze snu "já"?

Ne.

Jestli vidíš, že není žádné já, kdo potom cítí pocity? Kdo cítí bolest, lítost, smutek, radost, lásku? KDO?
Nemám na tuto otázku odpověď.

Tak ji najdi. Přestaň přijímat co ti říkám a najdi pravdu sám. Snaž se.

Můžeš se rovnou podívat na to, kdo rozhoduje, kdo píše "tvoje" příspěvky, kdo se dívá tvýma očima. Jak to ve skutečnosti chodí. Jak je to doopravdy.

Podívej se sám a popiš mi co vidíš.

[Andrew]

Můžeš se rovnou podívat na to, kdo rozhoduje, kdo píše "tvoje" příspěvky, kdo se dívá tvýma očima. Jak to ve skutečnosti chodí. Jak je to doopravdy.

Podívej se sám a popiš mi co vidíš.

Toto pro mě není vůbec jednoduché.

Na co se ptáš? Mám definovat to něco, co by se dalo popsat vědomím, které vlastně je tím, že já existuji, vnímám. Nemyslím na úrovni těla nebo mysli (to jsou jen nástoroje), ale to něco co ve skutečnosti jsem? Ty jsi to objevil?
Já jsem po tomhle nikdy nechtěl pátrat, jelikož mi připadá, že pravdu nelze objevit a nějaké "domnívání se" je ztráta času = tak to raději neřešit.

Kdo píše tvoje příspěvky?
Hm na fyzické úrovni tělo, ovládáno myslí. vím já

[Andrew]

Já jsem dnes pochopil že ty mě veděš abych se podíval že uvnitř nic není = a to má být to uvědomnění co mě má osvobodit.

Jen nevím jestli to dokážu touto cestou.
Ruiz v této fázi navádí aby si člověk pojmenoval různá části já - tzv. soudce, obět, hlas v mysli, ... pojmenoval jmény (třeba Tom, Martin,...) a tak došlo k uvědomění že to nejsem já, ale zvlášť entity mimo "mě". (ikdyž jsou to jen iluze)

Obě cesty jsou to k od-ztotožnění/disidentifikaci.

Jen chci říct že je vážně složité popsat že tam nic není.

[Goro]

"Podívej se sám a popiš mi co vidíš."
Toto pro mě není vůbec jednoduché.

Právě naopak. Není potřeba žádné vypětí. Není potřeba žádné velké námahy. Stačí se dívat. Na cokoli co děláš. Když budeš chtít zvednout ruku. Kdo jí zvedne? Nejdříve je tu myšlenka - zvednu ruku a tělo provede pokyn. Je v tom nějaké já? Kde? V jaké chvíli do toho vstoupilo?

"Kdo píše tvoje příspěvky?"
Hm na fyzické úrovni tělo, ovládáno myslí. vím já

Přesně! Je tu snad jiná úroveň než fyzická? Je tu nějaká magie nebo nadpřirozeno při psaní příspěvku? Popiš ten proces ještě víc. Podívej se na něj podrobně. Podívej se na to, jak tělo, myšlenky, pocity, reakce, návyky, zvyky, naučené procesy, to všechno perfektně reaguje. Jak se tělo obléká, jak jí, jak chodí, jak dělá cokoli.

[Goro]

Já jsem dnes pochopil že ty mě veděš abych se podíval že uvnitř nic není = a to má být to uvědomnění co mě má osvobodit.

Ano. Chci aby ses podíval dovnitř. Ale chci jen vědět, co tam vidíš. To je všechno.

Jen nevím jestli to dokážu touto cestou.

Jen chci říct že je vážně složité popsat že tam nic není.

Popsat, že tam nic není je jednoduché. Stačí napsat: nic tam není. Ale já po tobě chci, aby ses podíval podrobně na všechny procesy co se dějí.

Problém je v tom, že jsi naučen přivlastňovat si všechno, co se děje:
Bolest hlavy - "bolí mě hlava"
pocit radosti - "já mám radost"
tělo chodí - "já chodím"
proces jedení - "já jím"
proces dívání - "já se dívám"

Chápeš? Podívej se na to, zda to ve skutečnosti opravdu není jen chození, mluvení, dívání, myšlenky, bolest, namísto já mluvím, já chodím, já se dívám, já cítím bolest. Zkoumej to co se děje. Co se děje v téhle konkrétní vteřině.

[Goro]

Zkus tohle:

Podívej se po pokoji. Vidíš třeba stůl. Je ten stůl opravdový? Nezmizí, když zavřeš oči? Nezmizí ti před očima, když na něj přestaneš myslet? Nic takového. Můžeš si na něj šáhnout, je ze dřeva a bude tu, i kdybys zapomněl, že v pokoji je. I když nikomu neřekneš, že máš stůl v pokoji a někdo přijde na návštěvu, uvidí v pokoji stůl. Teď se stejným způsobem podívej na já. Existuje stejně jako stůl? Nebo je to něco, o čem myšlenky hovoří, co si můžeš představit, ale ve skutečnosti to nikde není?

[Andrew]

Když budeš chtít zvednout ruku. Kdo jí zvedne? Nejdříve je tu myšlenka - zvednu ruku a tělo provede pokyn. Je v tom nějaké já? Kde? V jaké chvíli do toho vstoupilo?

Takže v tom není žádné já.
Já do toho vstoupilo až ve chvíli když jsem se ("já") na to zaměřil. A "já" si přivlastnilo... přivlstnilo? Přivlastnilo co? Ten pohyb. Okay

Podívej se na to, zda to ve skutečnosti opravdu není jen chození, mluvení, dívání, myšlenky, bolest, namísto já mluvím, já chodím, já se dívám, já cítím bolest. Zkoumej to co se děje. Co se děje v téhle konkrétní vteřině.

Fayn, takže teď hodit "já" do poplenice.

Existuje stejně jako stůl? Nebo je to něco, o čem myšlenky hovoří, co si můžeš představit, ale ve skutečnosti to nikde není?

Nooo jsou to jenom představy o "já".

Fajn okay okay okay.
Ovšem nespadlo to. Čekal jsem že se to zhroutí, že ucítím uvolnění - odztotožnění jako před pár týdny když jsem zažil poprvé tu vědomou přítomnost. To byla opravdu síla, a ikdyž to trvalo jen 15 sekund, doznívalo to ještě tři dny.

Co teď? Napadá mne, jestli si udělat sám pro sebe takový program na pár týdnů, že si po pokojích a třeba i do auta dám různé dotazovací otázky, které budu mít na očích a budou mi pomáhat při procesu odstotožnění/disidentifikace; Dále třeba si udělat audionahrávku s pár větami které budou připomínat že nejsem já, pocity, vzpomínky, emoce, přání,...
?

Ikdyž jsem se pár přání dodnes nepustil, cítím že i jich se mohu postit jelikož jsou součástí "já", a přežili by jako trojský kůň.

[Goro]

Fajn okay okay okay.
Ovšem nespadlo to. Čekal jsem že se to zhroutí, že ucítím uvolnění - odztotožnění jako před pár týdny když jsem zažil poprvé tu vědomou přítomnost. To byla opravdu síla, a ikdyž to trvalo jen 15 sekund, doznívalo to ještě tři dny.

Co teď? Napadá mne, jestli si udělat sám pro sebe takový program na pár týdnů, že si po pokojích a třeba i do auta dám různé dotazovací otázky, které budu mít na očích a budou mi pomáhat při procesu odstotožnění/disidentifikace; Dále třeba si udělat audionahrávku s pár větami které budou připomínat že nejsem já, pocity, vzpomínky, emoce, přání,...
?
Ikdyž jsem se pár přání dodnes nepustil, cítím že i jich se mohu postit jelikož jsou součástí "já", a přežili by jako trojský kůň.

Neříkám, že jsi na konci. Proč pořádně nerozepíšeš odpovědi na předchozí otázky? Musíš mi podrobně a dlouze rozepsat co vidíš, abych věděl, kde zrovna jsi a jak ti můžu dál pomoct. Ok? Můžeš se ještě pořádně rozepsat k otázkám v předchozích třech mých příspěvcíh?

[Andrew]

Právě naopak. Není potřeba žádné vypětí. Není potřeba žádné velké námahy. Stačí se dívat. Na cokoli co děláš. Když budeš chtít zvednout ruku. Kdo jí zvedne? Nejdříve je tu myšlenka - zvednu ruku a tělo provede pokyn. Je v tom nějaké já? Kde? V jaké chvíli do toho vstoupilo?

Nejdříve je tu myšlenka - zvednu ruku a tělo provede pokyn. ANO
Je v tom nějaké já? Kde? V jaké chvíli do toho vstoupilo? Není v tom já. Já do toho vstoupilo a přivlastnilo si pocit "já zvedám ruku", "ruka je mou součástí" "já ji zvedám"

Přesně! Je tu snad jiná úroveň než fyzická? Je tu nějaká magie nebo nadpřirozeno při psaní příspěvku? Popiš ten proces ještě víc. Podívej se na něj podrobně. Podívej se na to, jak tělo, myšlenky, pocity, reakce, návyky, zvyky, naučené procesy, to všechno perfektně reaguje. Jak se tělo obléká, jak jí, jak chodí, jak dělá cokoli.

Je tu snad jiná úroveň než fyzická? Je tu nějaká magie nebo nadpřirozeno při psaní příspěvku? Není, ale mám otázku: co je to co vytváří tu informaci co tu napíši, jak to zpracuji. Jasné - vychází z mozku, ale musí tady být ještě nějaká další úroveň, něco co umožňuje že "existuji" a "rozhodu ji se"? A z kama to vychází?

Podívej se na to, jak tělo, myšlenky, pocity, reakce, návyky, zvyky, naučené procesy, to všechno perfektně reaguje. Jak se tělo obléká, jak jí, jak chodí, jak dělá cokoli. No dívám se a... myslím že to vychází z mysli z podvědomí, autopilota kterého nemusím vědomě řídit. Je jen seřizován skrze situace jimiž během života člověk prochází.

Ano. Chci aby ses podíval dovnitř. Ale chci jen vědět, co tam vidíš. To je všechno.

Podívat se dovnitř... hmmm netuším, nechápu co tam najít. Není tam nic. Maximálně v hlavě běhají všechny ty myšlenky o budoucnosti, minulosti, ... které už částečně ihned odrážím jako iluze a pouštím je. (Ale počítám že rozjetá mysl bude mít setrvačnost, a k odstotožněnímu bude docházet postupně.)

Problém je v tom, že jsi naučen přivlastňovat si všechno, co se děje:
Bolest hlavy - "bolí mě hlava"
pocit radosti - "já mám radost"
tělo chodí - "já chodím"
proces jedení - "já jím"
proces dívání - "já se dívám"

Chápeš? Podívej se na to, zda to ve skutečnosti opravdu není jen chození, mluvení, dívání, myšlenky, bolest, namísto já mluvím, já chodím, já se dívám, já cítím bolest. Zkoumej to co se děje. Co se děje v téhle konkrétní vteřině.

No fayn, ale co k tomuto mám napsat, toto už je jen cvičení pro odstotožnění. Je to uvědomění. I na každé uvědomnění si člověk zvyká tři dny. (Stejně jako na nové auto)
Tak za tři dny si to budu uvědomovat víc a za měsíc to bude již v "trvalém provozu".

Podívej se po pokoji. Vidíš třeba stůl. Je ten stůl opravdový? Nezmizí, když zavřeš oči? Nezmizí ti před očima, když na něj přestaneš myslet? Nic takového. Můžeš si na něj šáhnout, je ze dřeva a bude tu, i kdybys zapomněl, že v pokoji je. I když nikomu neřekneš, že máš stůl v pokoji a někdo přijde na návštěvu, uvidí v pokoji stůl. Teď se stejným způsobem podívej na já. Existuje stejně jako stůl? Nebo je to něco, o čem myšlenky hovoří, co si můžeš představit, ale ve skutečnosti to nikde není?

OKay stůl.
Já neexistuje jako stůj, je to jen myšlenka, abstraktní pojem. Tak ve skutečnosti není.

Fayn - podívej. Kdybychom řekli že na prarkovišti X/Y stojí červené Volvo. (Někdo by mi to zavolal telefonem). Já pak přijel na to parkoviště a žádný červený volvo tam nebylo. Faktem bylo že jsem ho viděl jen v představě v mysli. Stojím na pakrovišti - červený volvo nikde. Fayn. Je to skutečnost, na pakrovišti nikde nestojí a já jsem volný od představy, že tam nějaké mělo stát.
Ale - jsem teď na tom pakrovišti. Čevený volvo nikde. Ale i přes to "stále počítám že tam někde je". A zatím jednám, že tam někde je.

Podívej. Když si vezmu co všechno je iluze: vzpomínky, doměnky, životní příběh, očekávání, přání, iluze vlastnictví, emoce a pocity, .... všechno iluze, když to v sobě hledám není to tam.
Jsem si vědom že jsem blízko k prolomení té iluze. Víš ale... zdá se mi že hledám něco "skutečného" - v sobě, nějaké skutečné já. A ono to tam vážně není? Já to nemůžu najít. Nebo zeptám se jinak - je v člověku něco jako "spojení s bohem" "nějaký paprsek bytí" nebo nevím co si pod tím představit. Nebo i tohle je iluze spásy na kterou čeká "já"?
Jde si uvědomit "sebe"? Nebo je tam prázdno. Nemohu to najít.

[Goro]

Nejdříve je tu myšlenka - zvednu ruku a tělo provede pokyn. ANO
Je v tom nějaké já? Kde? V jaké chvíli do toho vstoupilo? Není v tom já. Já do toho vstoupilo a přivlastnilo si pocit "já zvedám ruku", "ruka je mou součástí" "já ji zvedám"

Vstoupilo do toho já, nebo do toho vstoupila myšlenka (říkající - tou rukou jsem pohnul já) a zároveň pocit (pohnul jsem rukou) který máš navázaný na to, že něco udělá "já"?

Je tu snad jiná úroveň než fyzická? Je tu nějaká magie nebo nadpřirozeno při psaní příspěvku? Není

Tak popiš ten proces psaní příspěvku.

, ale mám otázku: co je to co vytváří tu informaci co tu napíši, jak to zpracuji. Jasné - vychází z mozku, ale musí tady být ještě nějaká další úroveň, něco co umožňuje že "existuji" a "rozhodu ji se"? A z kama to vychází?

Úroveň, která umožňuje existenci? To moc nechápu. Vrátíme se k tomu i k tomu kdo rozhoduje. Pamatuj si otázku, jen co vyjasníme ostatní, tak se zeptej znovu.

No dívám se a... myslím že to vychází z mysli z podvědomí, autopilota kterého nemusím vědomě řídit. Je jen seřizován skrze situace jimiž během života člověk prochází.[/b]

Dobře, takže chození, oblékání, jedení apod. jsou naučené procesy. Takže je já nedělá. Prostě fungují. Přijdeš ke kabátu s myšlenkou vezmu si kabát a tělo si ho oblékne. Funguje to takhle?

Podívat se dovnitř... hmmm netuším, nechápu co tam najít.

Teď zkoumáme všechny procesy, do kterých by se mohlo já zapojit. Takže třeba dívání. Je potřeba někoho, kdo se dívá, nebo je to jen dívání? Oči se zaměřují na předměty, reagují na okolí, na zvuky, na myšlenky, které říkají kam se podívat, a veškeré informace předávají do mozku, který vytváří obraz toho, co oči zachytily?

Není tam nic. Maximálně v hlavě běhají všechny ty myšlenky o budoucnosti, minulosti, ... které už částečně ihned odrážím jako iluze a pouštím je. (Ale počítám že rozjetá mysl bude mít setrvačnost, a k odstotožněnímu bude docházet postupně.)

Pozor. Myšlenky nejsou iluze. Ani vzpomínky. Ani pocity. Ani reakce. Ani návyky. To všechno existuje. Neexistuje pouze já.
Nejsou to tvoje myšlenky, tvoje vzpomínky, tvoje pocity, tvoje reakce ani tvoje návyky, ale jsou to myšlenky, vzpomínky, pocity, reakce a návyky.

No fayn, ale co k tomuto mám napsat, toto už je jen cvičení pro odstotožnění. Je to uvědomění. I na každé uvědomnění si člověk zvyká tři dny. (Stejně jako na nové auto)
Tak za tři dny si to budu uvědomovat víc a za měsíc to bude již v "trvalém provozu".

Podívej se jak ty procesy fungují a bude to jasné už napořád. Tohle není cvičení. Podívej se jak probíhá psaní příspěvků, čištění zubů, jedení, cokoli. Cokoli budeš zkoumat, zjistíš, že žádné já k tomu není potřeba.

OKay stůl.
Já neexistuje jako stůj, je to jen myšlenka, abstraktní pojem. Tak ve skutečnosti není.

Je já myšlenka, nebo myšlenky pouze mluví o já, ale já neexistuje?

Fayn - podívej. Kdybychom řekli že na prarkovišti X/Y stojí červené Volvo. (Někdo by mi to zavolal telefonem). Já pak přijel na to parkoviště a žádný červený volvo tam nebylo. Faktem bylo že jsem ho viděl jen v představě v mysli. Stojím na pakrovišti - červený volvo nikde. Fayn. Je to skutečnost, na pakrovišti nikde nestojí a já jsem volný od představy, že tam nějaké mělo stát.
Ale - jsem teď na tom pakrovišti. Čevený volvo nikde. Ale i přes to "stále počítám že tam někde je". A zatím jednám, že tam někde je.

Dobře, stejné je to s já. Nám jde o to prohledat parkoviště, abychom si mohli být jistí, že žádné červené volvo na parkovišti není.
Tenhle příměr trochu kulhá na tom, že ve skutečnosti červená volva existují na jiných místech, než je parkoviště. Já přitom neexistuje nikde. Radši mám příměr se Santa Clausem. Můžeš v něj věřit, můžeš si myslet, že je skutečný, můžeš se dokonce chovat, jak si myslíš, že by se choval Santa, ale Santa ve skutečnosti neexistuje.

Podívej. Když si vezmu co všechno je iluze: vzpomínky, doměnky, životní příběh, očekávání, přání, iluze vlastnictví, emoce a pocity, .... všechno iluze, když to v sobě hledám není to tam.

Pozor! Vzpomínky, domněnky, přání, očekávání, emoce, pocity, to všechno existuje. To všechno existuje. Stačí se podívat. Máš nějakou vzpomínku? Takže vzpomínky existují. Napadají tě myšlenky, takže myšlenky existují. Je radost, smutek atd.? Takže emoce existují. Atd. atd. atd. Já oproti tomu nic nedělá, není nikde, jeho úkol není žádný. Ačkoli myslíš, že dělá všechno, ve skutečnosti nedělá nic.

Jsem si vědom že jsem blízko k prolomení té iluze. Víš ale... zdá se mi že hledám něco "skutečného" - v sobě, nějaké skutečné já. A ono to tam vážně není? Já to nemůžu najít. Nebo zeptám se jinak - je v člověku něco jako "spojení s bohem" "nějaký paprsek bytí" nebo nevím co si pod tím představit. Nebo i tohle je iluze spásy na kterou čeká "já"?
Jde si uvědomit "sebe"? Nebo je tam prázdno. Nemohu to najít.

[/quote]

Výborně. Jsi čím dál blíž.

[Andrew]

Vstoupilo do toho já, nebo do toho vstoupila myšlenka (říkající - tou rukou jsem pohnul já) a zároveň pocit (pohnul jsem rukou) který máš navázaný na to, že něco udělá "já"?

Myšlenka říkající "já".

Tak popiš ten proces psaní příspěvku.

Mysl má potřebu nějakého poznání; Hledá informace o nějakém tématu; Vytvoří se formulace otázky; Otázka/příspěvek se napíše.
Ikdyž se tady "já" neobjevilo, tak i tak je příspěvěk zkreslen "osobností já".

Dobře, takže chození, oblékání, jedení apod. jsou naučené procesy. Takže je já nedělá. Prostě fungují. Přijdeš ke kabátu s myšlenkou vezmu si kabát a tělo si ho oblékne. Funguje to takhle?

Tělo si ho oblékne? Hm vlastně ano. Tělo si ho skutečně oblékne. Dobře.

Teď zkoumáme všechny procesy, do kterých by se mohlo já zapojit. Takže třeba dívání. Je potřeba někoho, kdo se dívá, nebo je to jen dívání? Oči se zaměřují na předměty, reagují na okolí, na zvuky, na myšlenky, které říkají kam se podívat, a veškeré informace předávají do mozku, který vytváří obraz toho, co oči zachytily?

Stačí jen dívání. Ano informace se pak předávají do mozku...

Pozor. Myšlenky nejsou iluze. Ani vzpomínky. Ani pocity. Ani reakce. Ani návyky. To všechno existuje. Neexistuje pouze já.
Nejsou to tvoje myšlenky, tvoje vzpomínky, tvoje pocity, tvoje reakce ani tvoje návyky, ale jsou to myšlenky, vzpomínky, pocity, reakce a návyky.

Okay, ale znamená to že díky třeba negativní minulosti jsem odsouzen k negativní budoucnosti? I hope not.

Je já myšlenka, nebo myšlenky pouze mluví o já, ale já neexistuje?

Myšlenky mluví o já které neexistuje.