Připojím se.
To, že mizí potřeba se s někým hádat, diskutovat, někoho utvářet podle svých představ,
tudíž že i ten důvod mlátit ženu odpadne vypadá celkem hezky, ale nefunguje to tak.
Zaprvé je to proto, že já neexistovalo NIKDY. Co ale stále zůstává je fiktivní charakter, ego. Hromada myšlenek co furt říkají "já to, já ono, tohle není správné" zůstanou, navždy. Nějak tady začínám nabírat dojem, že si chcete brát příklad z lidí, kteří došli probuzení a dokonce života seděli na kopci nebo v horách a už se nijak víc nezapojili do lidského života. Zenovali zenovali až jim změkl mozek. To je kvůli tomu, že NEJDOU DÁL. Ahhhh, já není, pravé já, nirvána a HOTOVO.
Oni narozdíl od vás mají možnost nic nedělat, vy ne. Vy musíte chodit do práce, setkávat se s lidma, komunikovat, čelit problémům, starat se o rodinu a podobně.
Oni vám nepomůžou, můžete nechat inspirovat ale jejich rady jsou k ničemu.
Jádrem věci je váš prvotní předpoklad, že se v životě něco změní.
Po osvobození se nezmění nic a změní se všechno. Jde o to, že všechno zůstane tak jak bylo předtím ale perspektiva se mění, jako by jste poprvé otevřeli oči.
Vidíte automatickou práci ega, navyklé reakce, názory které nemusí být vůbec ničím podložené ale stejně se jich držíte, svět je mnohem víc čirý, čistý, vidíte krásu věcí a lidí samotných (což je asi proto, že mozek nejdřív zpracuje podněty ze zraku a taky se dost často že ani nevyšle popis objektu.{Aspoň pro mě to tak funguje, když jsem plně přítomný a vidím ne-já}, najednou dokážu lépe vnímat hloubku věcí a jejich krásu (někdo by to mohl nazvat vnitřní krásou)).
Andrew píše:Pomůže to nějak při probouzení (znovu dostažení stavu bez já), vzdát se představ (plánů a nadějí) o budoucnosti?
zaprvé já není vůbec, ale pokud máš pocit že si to chceš prohloubit tím , že někdo vyzve tvoje představy, klidně.
Zadruhé, co se týče vzdání plánů a představ: ano, ale ne všechny. Naděje nebo doufání v to že někdy bude něco lepší mizí, vše se odehrává teď.
Plány mohou také zmizet, ale pokud pracuješ na něčem co máš rád nebo co tě baví, nebo co tě vede k nějakému cíli na kterém ti záleží, není žádný důvod se ho snažit zbavit.
Dál bych taky rád řekl že ne-já není stav mysli.
Všechno ostatní stavy mysli jsou, což se projevuje na tom, že ne-já lze jen velmi těžko vidět neustále.(alespoň z mé zkušenosti) Takže můžeme říct že ne-já jaksi kolísá.
Pokud jste identifikováni s myšlenkami, není nic co můžete udělat aby jste viděli ne-já. Samotný předpoklad *něco dělat* pochází z ega a jeho nutkání udržet sebe sama.
Musíte si uvědomit o co se snažíte a kdo se o to snaží a PŘESTAT.
A tady další pozor, vašim cílem není vzdát se ega, protože to je nemožné a hloupé. Vašim cílem je vidět sebe, ego jaké je.
V téhle chvíli, když píšu, vidíte ego, ego ve službách lidských činitelů. Ve službách vášně a upřímnosti.
Já ve skutečnosti nejsem, nemám formu, tvar, hmotnost a nelze mě najít, a tak je to se všemi vámi ostatními.
Lidé se sebou komunikují formou ego, formou fikce.
Poměr mezi fikcí a skutečností ve kterých lidé operují je asi 50/50, (nebo spíš 99.5/0.5 jak se zdá).
Andrew píše:ALE částečně o tomhle pochybuji, protože co třeba člověk který chlastá a bije svou ženu?
Co ten člověk co dělá něco sobě či druhým lidem, něco škodlivého?
Má potom snaha se zlepšit význam?
Teď mám namysli to, že ten člověk co dělá ty destruktivní věci, není nevědomý, ale probouzející se.
Jde mi o pohled, až on se probubí ze snu ega atd... tak aby nevznikla komická představa, že on bude probuzený, ale přitom dál dělat hajzloviny...
Může být probuzený a dál dělat hajzloviny . Nic mu nebrání. Jde o to, jestli chce vyřešit svoje problémy.
