Bilance

[Dan]

Ze základního popisu kterým zahajuješ bilanci, se to zdá jako čistá psychologie. Považuješ tedy ty odztotožňovací procesy jako za věc free of spiritualism?

Myslím, že semnou Goro bude souhlasit pokud řeknu, že:

a) je to prostě popis vlastní zkušenosti

b) je to neduchovní, na což bys přišel sám kdyby ses nad tím zamyslel, neboť nejsou nutny žádné znalosti a Goro není žádný duchovní představený nebo učitel

[Goro]

nejvíc se ovšem troubí na indický silnici,

Heh, v Indii jsem nebyl, ale v Egyptě auto začne troubit přesně ve chvíli, kdy egypťan strčí klíč do zapalování.

[Goro]

Ze základního popisu kterým zahajuješ bilanci, se to zdá jako čistá psychologie. Považuješ tedy ty odztotožňovací procesy jako za věc free of spiritualism?

To důležité nejsou procesy, ale samotné poznání neexistence já. Ale abych ti odpověděl: nevím, jestli je to věc free of spiritualism. Nevím totiž, co konkrétně to spiritualita a duchovno je. Někdo by třeba řekl, že cokoli týkající se hledání své přirozenosti či zkoumání vlastního já zapadá přesně do duchovní cesty.

Zároveň velcí "duchovní" mistři právě o neexistenci já hovoří. Takže opravdu upřímně nevím nakolik je to duchovní. Po pravdě mi to ani nepřijde příliš důležité. Proč se snažit to někam zaškatulkovat?

Z té původní internetové skupiny se nakonec staly dvě, jedna ukazující neexistenci já čistě empiricky, druhá zas přímo v návaznosti na zen, budhismus, advaitu a další související duchovní tradice. Každopádně po objevení neexistence já pak již cesta samotná, která tě k tomu dovedla není příliš důležitá.

[Andrew]

thanx

[Andrew]

Já ti věřím.

Jen mám velkou nedůvěru k těmhle věcem.
Sám jsem se narodil v křesťanské rodině, a ještě před dvěma lety jsem pravidelně chodil do kostela atd.

Teprve když jsem se dostal k osobním rozvoji jsem zjistil jak omezující věřit je.
Jak to likviduje potenciál člověka, který věří pitomostem jako že je tady, aby trpěl, žil v bídě a potom že po smrti dostane odměnu. Nasrat, okay?!

Jenom se podívej co tam mají za výzdobu, obrazy kde je všude utrpení.
A ten kdo tomu navíc oddaně věří, jak jsem to dříve obhajoval sám, je pasti ve které nemá sovobodnou volbu. Vždy těm lidem můžu jen poukázat jaké asi by bylo jejich vyznání kdyby se narodili třeba v indii, v severní americe, v arabských emirátech... apod.

Kdyby existovala jiná filozifie, která by naopak podporovala růst člověka, rozvidnutí rodinných hodnot atd... tak tam bych chodil.
Pro mě má víra negativní význam jelikož mě samotnému odsála nemalou míru vlastní svobody, pozitiva, radosti a štěstí.
A proto ji vnímám jako zlo a vyhýbám se jí jak čert kříži.

[rosada]

Cpou mi teď documenty či typy na knihy které jsou jednoznačně spirituální/náboženské. Nejsem z toho vůbec nadšený.

Ze základního popisu kterým zahajuješ bilanci, se to zdá jako čistá psychologie. Považuješ tedy ty odztotožňovací procesy jako za věc free of spiritualism?

Čti jen to, co ti připadá čtivý.

Když už tě jednou Goro protáhl tou zkušeností s neexistencí já - tak se drž toho. Byl okamžik, kdy to bylo vidět (můžeš se vrátit ke svým zápiskům). I když to teď tak nevidíš. Bylo to tu, stalo se to. Můžeš tomu pro tuto chvíli aspoň věřit. Ber to za svůj základ, pak pokaždé když chceš napsat něco jako:
Jen mám velkou nedůvěru k těmhle věcem.
tak si řekni "není žádná osoba", kdo tedy má nedůvěru?
chci žít jinak
opět "není žádná osoba", kdo tedy chce žít jinak?
zkus nechat mysl ať si na tom vyláme zuby.

To důležité nejsou procesy, ale samotné poznání neexistence já.

[rosada]

Ještě k té metodě, podle mě je spirituální, ale je ne-náboženská.

[Andrew]

Cpou mi teď documenty či typy na knihy které jsou jednoznačně spirituální/náboženské. Nejsem z toho vůbec nadšený.

Ze základního popisu kterým zahajuješ bilanci, se to zdá jako čistá psychologie. Považuješ tedy ty odztotožňovací procesy jako za věc free of spiritualism?

Čti jen to, co ti připadá čtivý.

Když už tě jednou Goro protáhl tou zkušeností s neexistencí já - tak se drž toho. Byl okamžik, kdy to bylo vidět (můžeš se vrátit ke svým zápiskům). I když to teď tak nevidíš. Bylo to tu, stalo se to. Můžeš tomu pro tuto chvíli aspoň věřit. Ber to za svůj základ, pak pokaždé když chceš napsat něco jako:
Jen mám velkou nedůvěru k těmhle věcem.
tak si řekni "není žádná osoba", kdo tedy má nedůvěru?
chci žít jinak
opět "není žádná osoba", kdo tedy chce žít jinak?
zkus nechat mysl ať si na tom vyláme zuby.

To důležité nejsou procesy, ale samotné poznání neexistence já.

Thanx

[Andrew]

Goro, prosím o další upřesnění.

Prosím tentokrát ostatní neodpovídat za Gora...


1) Goro, jsi teď šťastný? (teda ne ty, ale jestli je tu stav štěstí/radostivosti). Pokud ano, kdy se tento stav začal objevovat? (je to cca 8 měsíců od prvního uvědomění).

2) Míval jsi dříve zlé myšlenky? Myslím silně negativní myšlenky měníce se v tendece býti negativní, zlý,... Nemyslím občas, to má každý, ale řekněmě častěji. Jo je mi jasné, už to znám, teď už nemáš, žádné já neexistuje atd... Pokud jsi míval ty zlé myšleky, tak i když mi napíšeš že jsou to jen myšlenky a nejsi to ty... dokáží tě ještě ovládnout nebo vyhodit z míry? Třeba tak jak to umím já se svými "zvláštními" otázkami....


Děkuji

A.

[Goro]

1) Goro, jsi teď šťastný? (teda ne ty, ale jestli je tu stav štěstí/radostivosti). Pokud ano, kdy se tento stav začal objevovat? (je to cca 8 měsíců od prvního uvědomění).

Stav radosti/štěstí se začal objevovat postupně a zvolna. Teď je tu stav jakési vyrovnanosti, necítím štěstí, jako když dostaneš nové auto, nebo vysněnou věc, cítím spíš klid a občas takovou jemnou radost.

2) Míval jsi dříve zlé myšlenky? Myslím silně negativní myšlenky měníce se v tendece býti negativní, zlý,... Nemyslím občas, to má každý, ale řekněmě častěji.

Míval jsem je asi jako každý, tedy ne zas tak často. Byl jsem celkem vyrovnaná "osobnost". Míval jsem strach z budoucnosti, a stres a z něj pramenící vztek nebo zlost.

Jo je mi jasné, už to znám, teď už nemáš, žádné já neexistuje atd... Pokud jsi míval ty zlé myšleky, tak i když mi napíšeš že jsou to jen myšlenky a nejsi to ty... dokáží tě ještě ovládnout nebo vyhodit z míry? Třeba tak jak to umím já se svými "zvláštními" otázkami....

Jistěže mě velmi silné emoce dokážou ovládnout. Jen se to stává velmi málo kdy, má to mnohem hladší průběh a rychle to zmizí.

[Andrew]

Thanx

[Andrew]

já nehledám nějaký duchovní pokrok, ale to abych bych vyrovnaný

[Jarda Malej]

Andrew:
Nasrat, okay?!

Jenom se podívej co tam mají za výzdobu, obrazy kde je všude utrpení

vostalpetr:
oni prostě zdůraznují utrpení, hřích, tedy vlastně ztotožnění se tím neexistujícím já,
to čemu se říká dědičnej hřích,
proto ten Ježíš na kříži

Ten Ježíš na kříži je symbol ukřižování Ega.
Ukazuje, že není žádné já. Pouze Kristus.

Celý je to takovej alegorickej obraz,
kterej by ti měl přinést svobodu,

Tak nějak.

samozřejmě čím víc srágořin okolo ústředního tématu,
tím víc se jaksi ztrácí ze zřetele o co jde,

Tohle je individuální. Například pohled upřený na tzv. svatý obrázek,
může být velkou pomocí pro těkající mysl, pokud je již schopna vnímat,
čeho je ve skutečnosti symbolem a tak se spojit s úrovní vědomí,
do toho obrázku vloženého. To je v něm stále, čas zde nehraje roli.
Platí pouze úroveň vnímání - všímavosti.

ale je to celý jen o dědičným hříchu,
tedy o ztotožnění se s egem - já

Kristova nauka není o dědičném hříchu.
Je dokonalá, právě tak jako nauka dejme tomu Maharadžova
a mezi křesťanskými světci jsou dž'náninové, téže úrovně poznání.
(Toho Maharadže uvádím proto, že je zde uznávaným argumentačním beranidlem.)

PS.
Ostatně, to že to některý lidi taky už značně sralo ukazuje fakt,
že se dříve jednotná církev rozdělila do mnoha různých církví,
ale stále se to točí kolem gurua Ježíše,

Nepochopení má pořád stejnou podobu, jedno jestli jde o Hinduismus,
Judaismus, či tzv. Advairtu.
Lidé se nejprve točí kolem osoby Gurua,
(což je jim prospěšnější, než se točit kolem člověka, který dosud realizovaný není
a na gurua si spíše hraje.)
..aby později poznali,
že guru je Kristem a ne pouze nějakým konkretním člověkem. ( tím pánem či paní, na které upírají své oddané psí oči.)
Na celém tom procesu přibližování se k Pravdě kvůli konečnému splynutí s ní, není nic špatného, je zákonitý a krásný,
proto se někdy nazývá hrou.
Nebýt jeho, svět bychom si neměli zapotřebí projektovat, tedy by zde nebyl.

vostalpetr:
Ono vždycky záleží, co si z toho vybereš,
co zdůrazníš

To je jediné kriterium, určující tzv. "hodnoty." "úrovně" atd.
je to nosný vehikl diskuzí ...o čemkoliv.

:-)

[Honzam]

Co takhle ukřižování duše do ega?

[Jarda Malej]

Honzam:
Co takhle ukřižování duše do ega?

vostalpetr:
Ono vždycky záleží, co si z toho vybereš,
co zdůrazníš

:-)

[Honzam]

Co takhle vzkříšení v nesmrtelném těle?

[Honzam]

Ježíš k nim pak znovu promluvil: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.“
Farizeové mu namítli: „Svědčíš sám o sobě, tvé svědectví neplatí.“
Ježíš jim odpověděl: „Ačkoli svědčím sám o sobě, mé svědectví platí, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy však nevíte, odkud přicházím ani kam jdu. Vy soudíte tělesně, já nesoudím nikoho. A i kdybych soudil, můj soud je pravdivý, neboť nejsem sám, ale je se mnou Otec, který mě poslal. Ve vašem Zákoně je psáno, že svědectví dvou lidí je pravé. Svědčím sám o sobě a svědčí o mně Otec, který mě poslal.“
Říkali mu tedy: „Kde je ten tvůj otec?“
Ježíš odpověděl: „Neznáte mě ani mého Otce. Kdybyste mě znali, znali byste i mého Otce.“ Tato slova říkal u pokladnice, když učil v chrámě, ale nikdo ho nezatkl, neboť jeho chvíle ještě nepřišla.
Ježíš k nim znovu promluvil: „Já odcházím. Budete mě hledat, dokud nezemřete ve svém hříchu. Jdu tam, kam vy nemůžete.“
Židé na to říkali: „To se snad chce zabít, že říká: ‚Jdu tam, kam vy nemůžete‘?“
Odpověděl jim: „Vy jste zdola, já jsem shora. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa. Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Nebudete-li věřit, že ‚já jsem,‘ zemřete ve svých hříších.“
„A kdo jsi?“ zeptali se ho.
„Říkám vám to už od začátku,“ odpověděl jim Ježíš. „Mám o vás mnoho co říci a soudit. Ten, který mě poslal, je ovšem pravdomluvný a já říkám světu, co jsem slyšel od něj.“
Nepochopili však, že s nimi mluvil o Otci. Proto jim Ježíš řekl: „Až vyzdvihnete Syna člověka, tehdy poznáte, kdo jsem. Nic nedělám sám od sebe, ale mluvím, jak mě naučil Otec. Ten, který mě poslal, je se mnou. On mě nenechal samotného, neboť vždycky dělám, co se mu líbí.“ A při těch slovech v něj mnozí uvěřili.

- Jan 8:12-30

[Jarda Malej.]

..na mě působí křestanství spíše jako cesta bhakti,

Bhakti a žňána jsou ve skutečnosti tímtéž.
To jen jaksi z výukových důvodů se do určité chvíle tohle tažný lano pro názornost ukazuje,
jako že je spletený ze dvou žil.

Někdo chodí z orosenýma očima až mu najednou svitne (od slova světlo),
Jinej si láme hlavu tak poctivě, že se mu najednou orosejí oči
protože mu svitlo.
Okamžikem pochopení se "ze dvou zrobilo jedno,"
Bezpodmínečně milující nemůže nevědět a vědoucí nemůže nemilovat.


Že je Eckhart dobrý analytik, to nelze přehlédnout. Proto byl ostatně kandidátem na upálení.
Ony se tyhle dvě tendence kterým se říkává džňána a bhakti mohou vzájemně proplétat
a v praxi tomu tak bývá. Jedna umocňuje druhou.

[Andrew]

[Andrew]

As for unconditional love, it is real, and it's always here, only our fears and insecurities are blocking it. The more old repressed feelings are released, the lighter it feels inside.

After the gate there is this falling process that all that does not serve anymore is starting to fall off. Trust this process and notice how new patterns are being formed. It's really a ride without a driver.

Goro, pokud všechny strachy (respektive bloky, předsudky, myšlenky - vše to je jeden balast)... jsou jen naučené...
(Ruiz říká že jako děti před naprogramováním, jsme se nebáli projevovat lásku, projevovat sebe, atd... prostě čistá bytost... bez omezení)
Tak teď mám ignorovat, tyto staré myšlenky?

Dnes jsem pozoroval, že už jsem se nechtěl hádat... s jedním člověkem, který se se mnou mooooc rád hádá

Ignorovat tedy předsudky a podobné věci? Nebo se to nějakým procesem očišťuje?
Jak tomu mám pomoci.