Malý Vlk píše:Ahoj Goro!
Rád bych se zeptal na tvůj současný život. Změnilo se něco? Rozšířilo, prohloubilo? Jak se žije dál při celistvém vnímání?
Moc rád čtu tvé zkušenosti, sděluješ je pro mě hodně srozumitelně.
Goro, díky!
Ahoj,
jak se to měnilo od probuzení jsem psal v bilanci. Od té doby jsem se začal více zaměřovat na pozorování procesů a myšlenek, je to výborná metoda, díky ní jsem nabyl poměrně stabilního klidu. Co je však důležitější a co nedokážu správně popsat je následující (bude to znít směšně a zmateně): vnímám se jako pozorovatel, vědomí ... jako široký prostor uvědomění nasazený na tělo, když vidím v zrcadle hlavu a tvář, musím se usmívat, mám pocit jako bych byl stále v úplném klidu, bez hnutí, což je dost vtipné když někam jdu, hýbou se nohy a svět pod nimi se pohybuje. I při dlouhém běhu se tělo strašně zadýchá, já jsem však stále stejně klidný, bez hnutí. Všechno co vnímám se děje v tom mém širokém prostoru. ... Nemám čas psát dál, snad zítra.