Jak přežít samotu aneb být SINGL je OK

[Návštěvník]

[VOSTÁLNÍK]

Být singl není nic zvláštního,je to vcelku přirozený stav,

který člověk zažije dvakráte za život,

v dětství, kdy se touha ještě doposud nerozvinula a ve stáří, kdy již touha ustupuje a je oslabená,

ale mezi tím je padesát let života plně rozvinuté touhy,

a toho by se mělo využít, nebot dojde-li k naplnění touhy a uspokojení dochází (na krátký čas) k uvolnění od touhy

a to zcela spontánně a bez záměru,

aniž by bylo třeba touhu potláčet na podkladě nějakého budhistickýho náhledu na život, který je vcelku negativní a považuje život za neuspokojivý,

jen proto, že dochází k vznikání a zanikání...

Místo útěku prostě přijmutí vznikání a zanikání (touhy)


Bejt sing je tedy v pořádku v dětství a stáří, v dospělosti je to pak oblbenost a proto to někdo zvolí,

jinak je naprosto přirozené nebýt singl a žít v partnerském vztahu

[miroslav]

Být singl není žádný problém - pokud si problém nevytváříme sami.
Harmonický partnerský vztah, to je o něčem jiném. K tomu musí člověk dozrát.
Jaksi nová dimenze bytí. Já-Ty. Ne jen Já-ono.

[VOSTÁLNÍK]

K tomu musí člověk dozrát.

To určitě, to se musí učit již od mládí,

nejlépe je dítěti pořídit pejska, později kočku a na závěr zmiji jedovatou a až teprve potom přítelkyni...

[VOSTÁLNÍK]

Čili (bezpomínečnou lásku)satva, (uvolněn pohyb)radžas a (temnou jedovatost) tamas,

to kdyby tomu někdo moc nerozuměl těm zvířátkům,

tedy tři známé stavy mysli člověka...

[VOSTÁLNÍK]

Uživatelský avatar
vostalpetr

Příspěvky: 4462
Registrován: úte 08. pro 2015 23:39:45
Nahoru
Re: ŠTASTNOU CESTU KOLEM SLUNCE !
Příspěvekod vostalpetr » pát 17. úno 2023 9:22:55

Co je vlastně principem evoluce ????


No my pocitáři víme,že to bude nepochybně láska,

láska být, existovat, růst, rozmnožovat se,

tedy to čem se říká pudy a u člověka pak pocity....

Láska a touha či vůle, to je vlastně jedno a to samý,

jen ta láska zní vznešeněji a lépe mlít o lásce než o pudech,

to abychom se odlišili od zvířat...

Tak trošku si lhaní do kasy...

A ty pudy se pak projevují jako naše pocity chtění a nechtění,

opět nic špatnýho, zcela v souladu s evolučním programem,

ba někteří potrhlíci považují ty své pocity přímo za sebe samého...

Není s tím žádnej problém,

dokud nedojde k potlačení tužeb nějaku autoritou (rodiče, škola)

načež se takto potlačená vůle k životu zblázní a zacykluje,

a začne se zcela nesmyslně řídit převzatým programem což pak vede k utrpení...


Ty převzatý programy, to jsou náboženství, ideologie, morálky, názor většiny, názor rodičů a školy apd.


Ale jinak touhy fungují zcela přirozeně tak jako napětí a uvolnění.

a oboje je učebním programem jednak k spontánnímu bezáměrnému konání ,

a to druhé je relaxace, čili meditace čili uvolnění od tužeb i od sebe samého...

Lépe se učit od přírodního dění než od pokřivených pitomostí nějakých "mistrů"


Lépe šoustat, nežli se voblbnout nějakou filozofií, která je vcelku namířená proti vůli být,existovat,rozmnožovat se,

což byla Budhova posedlost askezí a potlačení vůle těla,

jak zjistil, tak todle nefunguje,

ale stejně to nedokozal vopusit,

protože nepochopl že touhy je třeba rozvíjet a ne potláčet...

[Návštěvník]

láska být, existovat, růst, rozmnožovat se,

tedy to čem se říká pudy a u člověka pak pocity....

Láska a touha či vůle, to je vlastně jedno a to samý,

jen ta láska zní vznešeněji a lépe mlít o lásce než o pudech,

Jak je to smutné, když někdo musí zaměňovat pudy za lásku, protože opravdovou lásku nikdy nepoznal.

[VOSTÁLNÍK]

Jak je to smutné, když někdo musí zaměňovat pudy za lásku, protože opravdovou lásku nikdy nepoznal.

Jo ty asi myslíš tydlencty blabla,

tak to jo,

to už je asi někde mimo pudy, co ty potrhlo,

to už je láska nebeská a ne pud sebezachovy jen rozšířený na pud zachování rodu :


Tak si to užij a klidně se poser třeba láskou,

je to tam v návodu :



CO JE TO LÁSKA? - Jaroslav Dušek (2013)

[osmička]

Být singl není žádný problém - pokud si problém nevytváříme sami.
Harmonický partnerský vztah, to je o něčem jiném. K tomu musí člověk dozrát.
Jaksi nová dimenze bytí. Já-Ty. Ne jen Já-ono.

A co když, se ukáže, že Já-ono je jednodušší?
"Neruší mi to mé kruhy."
Je z toho cesty ven?

[Návštěvník]

Jak je to smutné, když někdo musí zaměňovat pudy za lásku, protože opravdovou lásku nikdy nepoznal.

Jo ty asi myslíš tydlencty blabla,

tak to jo,

to už je asi někde mimo pudy, co ty potrhlo,

to už je láska nebeská a ne pud sebezachovy jen rozšířený na pud zachování rodu :


Tak si to užij a klidně se poser třeba láskou,

je to tam v návodu :



CO JE TO LÁSKA? - Jaroslav Dušek (2013)

MILUJ je záležitost energetické výměny, kdy dáváme všechno, co máme. Dáváme všechno, co máme. To je miluj.

Tak si to užij

Ano

[VOSTÁLNÍK]

MILUJ je záležitost energetické výměny

Něco jako voko za voko,

to bude asi vono...

[Návštěvník]

MILUJ je záležitost energetické výměny

Něco jako voko za voko,

to bude asi vono...

Spíš to bude jen energetická výměna. Dát i přijmout.
Jestli nula od nuly pak nepojde?
Asi pojde

[VOSTÁLNÍK]

MILUJ je záležitost energetické výměny, kdy dáváme všechno, co máme. Dáváme všechno, co máme. To je miluj.

To je jen pudová záležitost vycházející z instinktu zachování rodu,

podobně jako mateřská láska,

stejně tak jako boj uvnitř smečky,

samý pudy, pudy, pudy

ale zpitomnělá mysl v toho udělá duchovno,

i když je to jen záležitost pudů a kolektivismu...

Asi tak jako to žraní a sraní, furt jen pudy...


Zajímavý jak to tam Duškovy naskočilo, jen se neodvážil říct že to jsou jen pudy...

[Návštěvník]

Pane Bože, díky, díky, díky, že žiju v barvitějším světě.

[VOSTÁLNÍK]

To se máš

(že se umíš tak hezky vobelhávat)

[VOSTÁLNÍK]

Jenže to už psal před 200 lety Shopenhauer kterej nám přetlumočil upanišády co "evropštiny"

že celej intelekt je jen služebníkem slepé vůle

takže sem nepíšu nějaký novinky,

voni ani v bibli se moc lichotivě nevyjadřují vo tom srdci plným všelikých pocitů,

to jen pošuk Ježíš to poletl a zcela postavil na hlavu...


A vod tý doby si každý pocitářský pako myslí, že ty jeho pudový pocity jsou bůhví jakej bůh (leda tak bůh srandy)


Ale já to popisuji pozitivně a ne negativně jako nábožesnství,

to naprogramovní je naprosto v pořádku,

to jen pocitáři si myslej bůhvíco svatýho není ta jejich láska co je furt tlačí do prdele...

[VOSTÁLNÍK]

Jaksi nová dimenze bytí. Já-Ty. Ne jen Já-ono.

Já jsem ty a ty jsi já,

s tím se ale netrap, to je jen pudová záležitost,

obvykle se z toho vyroste v pubertě, jinak se tomu říká splynutí duší,

proto taky jsou muži a ženy aby se mohly spojovat protiklady do jednoty,

jen poněkud pochybuji že se lze spojit v úplné nerozlišitelné jedno...


To je prostě to přitahování protikladů...


Viz "jednota a boj protikladů"

[Návštěvník]

Klid, ne boj.

[VOSTÁLNÍK]

jednota a boj protikladů

Jeden ze základních zákonů dialektiky, vyjadřující zdroj pohybu a vývoje (samopohybu a samovývoje) přírody a společnosti. Zároveň všeobecný zákon poznání. V dějinách myšlení byl tento zákon poznáván nejprve v podobě představ o všeobecném sepětí protikladů, krajností, o jejich střídání a přeměně, o jejich shodě. Z takových představ vyrůstala pak koncepce polarismu (Lao-c', pythagorovci), reprodukující se v různých formách v řadě filozofických škol novověku (F. W. J. Schelling, organicismus). Naivní dialektika odkrývá problém rozporů nejprve v podobě přirovnání (Hérakleitos) a v podobě tzv. aporií. V antické filozofii podal nejpropracovanější učení o jednotě a boji protikladů Platón, v renesanční filozofii pak Mikuláš Kusánský a G. Bruno. V novověké filozofii vytvořil I. Kant učení o antinomiích, J. G. Fichte učení o dialektice aktivity já, G. W. F. Hegel rozvinul učení o jednotě a boji protikladů jako obsahový logický princip. V současné filozofii pozitivismus redukuje protikladnost na opačné póly, které se vzájemně doplňují. Iracionalismus naopak dovádí myšlenku protikladnosti k zásadně neřešitelným antinomiím (tzv. tragická dialektika). Reformismus a pravicový revizionismus hlásají smiřování protikladů, zatímco levicový revizionismus boj protikladů absolutizuje a přeměňuje všechny protiklady na antagonismy. Zákon jednoty a boje protiklaů vyvrací nároky na definitivnost kterékoliv formy bytí v přírodě a ve společnosti, orientuje poznání na odhalování protikladů a přechodného charakteru každé formy, její přeměny ve formu vyšší, když byly vyčerpány její možnosti. Existence dvou krajních pólů – kladu a záporu, pravé a levé strany, severního a jižního pólu atd. vyjadřuje toliko relativně vnější stránku jednoty a boje protikladů. Také tyto póly se vzájemně předpokládají, jsou od sebe neoddělitelné a vzájemně se vylučují. Na základě těchto představ pak metafyzika interpretuje polární protiklady dualisticky. Dialektika se neomezuje na uznávání polarity jevů, nýbrž odhaluje za ní vztahy rozpornosti, protikladnosti, v nichž jedna stránka protikladu vzniká z druhé, jedna v druhou přechází, vzájemně se pronikají a nakonec se rozpor řeší přechodem v něco jiného. Reálné protiklady nemohou existovat vně jejich jednoty. Veškerý pokrok materiální i duchovní kultury se uskutečňuje skrze vznik a rozvoj tendencí, způsobu činnosti, mnohotvárných schopností, forem komunikace, teorií a hodnot, jež jsou vzájemně protikladné. Rozdvojení jednotného na krajní póly je výsledkem toho, že protiklady získávají relativní samostatnost. Chápat pohyb jako důsledek rozporného samopohybu lze důsledně jen tehdy, je-li platnost tohoto principu rozšířena i na samotný proces poznání.

[VOSTÁLNÍK]

zatímco levicový revizionismus boj protikladů absolutizuje a přeměňuje všechny protiklady na antagonismy.

Všechny levičácký svině propagují štěstí a to co považují za neštěstí potláčejí jako iluzi,

nic nového pod sluncem,

prostě zasranej katolicismus boje dobra se zlem,

nesmiřitelné protiklady - antagonismus

V současné filozofii pozitivismus redukuje protikladnost na opačné póly, které se vzájemně doplňují.

Což je především taoismus,

ale i advatita, kde platí Šankarova třetí věta : Vesmír (neskutečný) je Brahman (skutečnost)

Že o tom Veil nic neví, to je jeho problém a těch co kopíruje...