od Návštěvník » úte 16. led 2024 17:10:57
Kdo jsem já?
Nan Yar
Všechny živé bytosti touží být trvale šťastny bez jakéhokoliv utrpení. U každého z nich je pozorovatelná čirá forma lásky k sobě samému.
A štěstí samotné je příčinou této lásky. K získání tohoto štěstí, které je naší přirozeností a které je zakoušeno ve stavu hlubokého spánku, kde není mysli, by měla být rozpoznána vlastní podstata. Hlavním prostředkem k dosažení tohoto rozpoznání je Cesta Poznání, tedy pátrání ve formě otázky „Kdo jsem já?“.
1. Kdo jsem já?
Hrubohmotným tělem, které je složeno ze sedmi principů (dhatus), já nejsem;
pěti poznávacími smyslovými orgány jako sluch, hmat, zrak, chuť a čich, které zachycují jejich příslušné objekty jako zvuk, dotek, barvu, chuť a vůně, já nejsem;
pět obdobných smyslových orgánů jako řeč, pohyb, uchopení, vylučování a rozmnožování, které mají své příslušné funkce, mluvení, pohyb, chápání, vylučování a rozkoš, já nejsem; pět životních prán, které jsou aktivní v pěti příslušných funkcích dýchání atd., já nejsem;
dokonce ani myslí, která myslí, já nejsem; ani nevědomostí, která náleží jevícím se objektům a ve kterých
není ani objekt ani jeho funkce, já nejsem.
2. Pokud nejsem nic z tohoto, kdo jsem tedy já?
Popřením všech předešlých zmíněných jako ‚ne toto‘ a ‚ne tamto‘, je Bdělost Vědomí Já jsem jediné, co zůstává.
3. Co je povahou Bdělosti?
Podstatou Bdělosti je Existence – Vědomí – Blaženost.
4. Kdy bude dosaženo Sebe – realizace?
Když svět, který je viděn bude odstraněn, tehdy nastane realizace Pravého Já, které je vidoucím.
5. Realizace Pravého Já tedy nebude možná, do té doby, dokud je svět považován za skutečný?
Ne, nebude.
6. Proč?
Vidoucí a viděné (objekt) jsou jako provaz a had. Tak jako rozpoznání provazu, který je substrátem, nepovstane, dokud falešné vidění neskutečného hada nezmizí, tak stejně realizace Pravého Já, které je substrátem nebude možné, dokud nebude odstraněna víra, že svět je skutečný.
7. Kdy bude svět, který je viděným objektem, odstraněn?
Pokud mysl, která je příčinou všeho poznávání a všeho konání, bude ztišena, svět zmizí.
8. Co je přirozeností mysli?
To, co se nazývá ‚mysl‘ je úžasná síla sídlící v Pravém Já. Je příčinou všech povstávajících myšlenek. Kromě myšlenek, něco jako mysl samostatně neexistuje.
Myšlenka je tedy přirozeností mysli. Kromě myšlenek, není žádné nezávislé entity nazývané svět. V hlubokém spánku nejsou žádné myšlenky a není ani žádný svět. Ve stavech bdění a snění jsou myšlenky a je tam také svět. Tak jako pavouk souká
pavučinu sám ze sebe a znovu ji do sebe vtahuje, stejně tak mysl projektuje ven svět sama ze sebe a opět jej v sobě rozpouští.
Když mysl povstane z Pravého Já, objeví se svět. Proto, když se objeví svět (jevící se jako skutečný), Pravé Já se nevyjeví; ale když se vyjeví (zazáří) Pravé Já, svět se neobjeví. Když budete neustále pátrat po podstatě mysli, mysl zanikne a zanechá Pravé Já (jako zbytek/residuum).
To, co nazýváme Pravým Já je Átman. Mysl je vždy závislá na něčem hrubohmotnějším, nemůže existovat sama. Je to právě mysl, kterou nazýváme jemně hmotným tělem anebo duší (jiva).
9. Jak lze pátrat po nalezení podstaty mysli?
To, co v těle povstává jako ‚já‘ je mysl. Když budete pátrat kde v těle myšlenka‚já‘ prvně povstává, objevíte, že povstává v srdci. Toto je místo zrození mysli. Dokonce když budete bez ustání myslet ‚já-já‘, budete do tohoto místa přivedeni. Ze všech myšlenek, které v mysli povstávají, je ‚já-myšlenka‘ první. Je to pouze poté, co tato myšlenka povstane, že povstanou další myšlenky. Poté, co vyvstane zájmeno v první osobě, může vyvstat zájmeno v osobě druhé a třetí; bez zájmena v první osobě nemůže povstat zájmeno ve druhé ani ve třetí osobě.
10. Jak lze ztišit mysl?
Pátráním ‚Kdo jsem já?‘. Myšlenka ‚Kdo jsem já?‘ zničí všechny ostatní myšlenky a jako klacek používaný pro posouvání dřeva v hořící hranici, sama nakonec shoří. Poté nastane Sebe-realizace.
11. Jakými způsoby se lze nepřetržitě držet myšlenky ‚Kdo jsem já?‘
Když povstanou jiné myšlenky, neměly by být rozvíjeny, ale měli byste se tázat: ‚Komu povstávají?‘ Nezáleží na tom, kolik myšlenek povstává.
Když povstává myšlenka, člověk se má vytrvale ptát, ‚Komu povstává tato myšlenka?‘
Odpověď, která se vynoří, bude ‚mně‘. Proto, když se zeptáte ‚Kdo jsem já?‘, se mysl vnoří zpátky do jejího zdroje; a myšlenka, která povstala, se zklidní.
S opakovanou praxí tímto způsobem si mysl vytvoří dovednost zůstávat ve svém zdroji. Když se mysl, která je subtilní/prchavá vynoří skrze mozek a smyslové orgány, objeví se hrubohmotné jména a tvary; když ale zůstane v srdci, jména a tvary zmizí.
Nedovolit mysli vyjít ven, ale podržet ji v Srdci je to, co se nazývá ‚zvnitřnění‘ (antarmukha). Dovolit mysli vyjít ven ze Srdce se nazývá ‚externalizace‘ (bahirmukha). Tedy, když mysl zůstává v Srdci, ‚já‘ které je zdrojem všech myšlenek odejde, a Pravé Já, které jest vždy přítomné, bude zářit. Cokoliv děláte, měli byste konat bez ega, bez ‚já‘. Když budete takto jednat, vše se vyjeví jako přirozenost Šivy (Boha).
12. Existují jiné způsoby ke ztišení mysli?
Kromě sebe-dotazování neexistují jiné adekvátní způsoby. Když se budete pokoušet mysl ovládat jinými metodami, mysl se bude jevit pod kontrolou, ale pak opět povstane. Skrze ovládnutí dechu se mysl sice zklidní, ale bude klidná jen tak dlouho, dokud budete ovládat dech, a když dech uvolníte, bude se mysl opět pohybovat a toulat poháněná vnitřními pohnutkami (vásanami).
Zdroj je stejný jak pro mysl, tak pro dech. Myšlenka je samozřejmá přirozenost mysli. Myšlenka ‚já‘ je první myšlenka mysli; a to je ego. To je místo, odkud povstává ego a také dech. Proto, když se ztiší mysl, je dech také ovládnut, a když je dech ovládán, mysl se uklidní. Ale v hlubokém spánku, i když je mysl nečinná, dech neustane. Je to vůle Boží, aby bylo tělo zachováno a jiní lidé nenabyli dojmu, že je tělo mrtvé. V bdělém stavu a v samádhi, když je mysl tichá, je dech také
ovládnut. Dech je zhmotněná forma mysli. A až do chvíle smrti mysl udržuje dech v těle; a když tělo umře, mysl odnáší dech se sebou. Tedy, praxe ovládnutí dechu je jenom pomoc ke ztišení mysli (manonigraha); ale mysl to nezničí (manonasa).
Podobně jako praxe kontroly dechu, meditace na formy Boha, opakování manter, omezování se v jídle, atd., jsou tyto také pouze nápomocné ke ztišení mysli.
Skrze meditace na formy Boha a skrze opakování manter, se mysl stává jednobodovou. Jinak se totiž bude neustále toulat. Stejně jako když slonovi dáte řetěz, který uchopí chobotem, bude vás následovat, stejně tak je mysl soustředěná na jméno anebo formu a bude se toho držet. Když mysl expanduje ve formě bezpočtu myšlenek, každá myšlenka je slabá, ale jak se myšlenky postupně rozpouštějí, mysl se stává jednobodovou a silnou; pro takovou mysl je Sebe-dotazování jednoduché. Ze všech restriktivních pravidel je konzumování satvické stravy ve střídmém množství ta nejlepší praxe;
následováním tohoto pravidla se zvýší satvická kvalita mysli a to je nápomocné u Sebe-dotazování.
13. Myšlenky na objekty se jeví být nekonečné jako vlny oceánu. Kdy budou
všechny zničeny?
Jak bude meditace na Pravé Já silnější a silnější, budou myšlenky postupně mizet.
14. Je možné, aby myšlenky na objekty, které povstávají od prapočátku času, byly rozpuštěny, a aby člověk zůstal jako čiré Pravé Já?
Bez prodlévání v pochybnostech ‚Je to možné, anebo není?‘, se musíte neustále držet meditace na Pravé Já. I kdybyste byli velkým hříšníkem, neměli byste si naříkat ‚Ó! Já jsem velký hříšník, jak můžu být spasen?‘ Od myšlenky ‚Já jsem hříšník‘ je potřeba se zcela oprostit a soustředit se oddaně na meditaci o Pravém Já; takto určitě uspějete. Nejsou zde dvě mysli – jedna dobrá a druhá zlá; mysl je jenom jedna. Jsou to myšlenky, které jsou dvojího druhu – příznivé a nepříznivé. Když je mysl pod vlivem příznivých myšlenek, nazývá se dobrá; a když je pod vlivem nepříznivých myšlenek, považuje se za zlou.
Mysli by nemělo být dovoleno toulat se po světských objektech a záležitostech jiných lidí. Jakkoliv špatní druzí lidé mohou být, neměli byste k nim chovat nenávist. Vyvarujte se jak nenávisti, tak touhy.
Všechno, co dáváte druhým, dáváte sami sobě. Pokud je této pravdě porozuměno, kdo by pak druhým nedával? Když vaše 'já' povstane, tak vše další povstane, když ale dojdete ztišení, vše ztichne. Do té míry do jaké jsme schopni pokory, do té míry
bude dobrý i výsledek. Když je mysl tichá, můžete žít kdekoliv.