Odkaz K.Minaříka

[Pedriito]

Jinak Jano, Polina raději odešla z těchto stránek, páč svoje už ti taky léta říkala, a svou pozornost už raději věnovala svým kočkám a obyčejnému živobytí. Cítím z ní nesmírnou skromnost, její obrazy (nejen ufounů) to byla nadčasová díla.. jen je tak rozdávala. Kdyby z nich jejich vlastníci udělali výstavu, byla by to pecka. Byla naprosto neambiciózní talent...

[miroslav]

Naše slova často odrážejí stav našeho vlastního vnitřního světa. Když soudíme druhé a jejich vyjadřování, možná přehlížíme to, co je skutečně důležité – tichou přítomnost za těmi slovy, podstatu, která je společná nám všem.

Souzení, souzení,
to pro mne není.

Tu tichou přítomnost za těmi slovy nepřehlížím ani za slovy Jany, ani za zpěvem slavíka ani za kdákáním slepice.
A nikoho nesoudím. Ty ano?

[miroslav]

P.S.
Když už bereš jméno pana Tomáše nadarmo, tak v Milarepovi ústy Marpy říká o tom co řekla Marpova manželka, když Milarepa argumentoval jejími slovy:

"Ženy toho namluví, ale dohromady to nestojí ani za slepičí vejce."

A na to si často vzpomenu, když čtu ty tvoje litanie, co sem píšeš.

Co se týče konkrétního výroku, který zmiňujete, je důležité si uvědomit, že Milarepa procházel různými fázemi duchovního vývoje. Tento výrok může odrážet jeho tehdejší úroveň pochopení a vnímání světa, která ještě nebyla plně osvobozená od iluzí a nevědomosti a pochází z období, kdy byl ještě na cestě k plnému osvícení a stále se potýkal s lidskými slabostmi a iluzemi.
V kontextu jeho cesty k osvícení to může být vnímáno jako projev jeho lidských slabostí a nedokonalostí, které postupně překonával.
Milarepa se nakonec stal jedním z nejvýznamnějších tibetských jogínů a básníků, jehož učení a příběhy inspirovaly mnoho generací. Jeho cesta k osvícení je příkladem toho, jak i velcí duchovní mistři mohou mít své slabé chvilky, které jsou součástí jejich růstu a transformace.

To je pěkné, co píšeš, ale to neříkal Milarepa, ale jeho učitel Marpa.

[Pedriito]

Jo a co se Minaříka týče, když už jsme na jeho vlákně.. Já si kdysi půjčil v knihovně jeho knížku, páč mě zajímalo jak to vidí i jiní mistři... A bylo v tý knize tolik osobního úsilí, nevzpomenu si na název, až mě to rozbrečelo... Ale on to dal, nevím kdo jinej to mohl dokázat takovým způsobem... Leda Gautama...

[Pedriito]

Tohle je zlatý prach, kdy hledačům nezasaženým obecným duchovnem šlo o nalezení pravdy. Nevyskakovalo to na ně z každýho odkazu, pečlivě hledali odpovědi na své otázky. A literatuty bylo pomálu, tak hledali v sobě.
Nevím jestli nějaká jiná země je takhle bohatá na oddané žáky svému vnitřnímu mistrovi, když jej zahlédli na tisíce kilometrů ve skromných textech, jako ta naše. Možná ano, jen o tom nevím.

[Jana]

TAK JAK?

Když tak to, Miroslave, prosím oprav, doplň nebo upřesni:

Tu tichou přítomnost za těmi slovy nepřehlížím ....

Zmizení v ní

Já nejsem ničím ani žádný svůj svět nemám.

V tichu srdce si nic o sobě, o nikom a ani o ničem nemyslím.

Nejsem ničím, co by mě jakkoliv v čase a prostoru vymezovalo, definovalo, ohraničovalo.

Nejsem žádným tvarem, žádným jménem.

Je tady jen nekonečná věčná přítomnost bez záznamu minulosti, bez touhy po čemkoliv, bez strachu z čehokoliv, bez připoutanosti k jakékoliv myšlence.

Není tady žádná oddělenost od přítomnosti, která právě je.

Eduard Tomáš: Ticho bylo krásné a my vnímali, že všechno je, jak má být. Nořili jsme se do toho božského ticha, aniž bychom ho hledali, a já byl svobodný, bez podoby, nekonečný...

Troufl by sis připustit, že realita, jaká tady je, bez připoutanosti k tělu a k mysli, tedy k egu, je stále naprosto dokonalá, krásná? Že existence, kterou iluze mysli neporcuje na subjekt a objekt, je blažeností, trvalým štěstím, láskou?

Ano.
Ano.

Je tady jen tahle skutečnost, která je dokonalá, je blažeností, láskou.

Není tady žádná oddělenost od ní.

Jsi TO. Dokonalý, celistvý, úplný. Není tady nic jiného skutečného. Žádné ego, žádné ztotožnění.

Myšlenky v tichu mlknou nad tou krásou, jsou tím tichem.

Na cokoliv se podívají oči, čehokoliv se dotknou ruce, je TO.

I ruce a oči jsou TO.

Všechno to má stejnou dokonalost

tiché přítomnosti,

která je Boží.

[Pedriito]

A bylo by krásné, kdyby tady někdo popsal, jak zázračné je, že se z toho Ticha vynoří cokoliv, co se jeví, že Tichem není.

To máš jako s mákem. Krásná rostlina, prospěšná nejen pro kuchyň.
Ale skrývá v sobě velké nebezpečí. A já nemůžu přijít na to, jak tyhle ty "komnaty",
lidstvo vždy objeví a otevře... A vezme i "dary", co ho ničí.

[Jana]

A bylo by krásné, kdyby tady někdo popsal, jak zázračné je, že se z toho Ticha vynoří cokoliv, co se jeví, že Tichem není.

To máš jako s mákem. Krásná rostlina, prospěšná nejen pro kuchyň.
Ale skrývá v sobě velké nebezpečí. A já nemůžu přijít na to, jak tyhle ty "komnaty",
lidstvo vždy objeví a otevře... A vezme i "dary", co ho ničí.

To nebezpečí číhá na koho? Na toho, kdo žije v nevědomosti ztotožněn s tělem a myslí, na toho, kdo věří, že je tělem? To nebezpečí číhá pro ego, které neexistuje?

Nebo na toho, kdo je tou nejvyšší pravdou, tichou přítomností? Nebo pro pravé Já?

Žijeme právě teď v iluzi dvojnosti, v iluzi ega, nebo v pravdě v univerzálním JÁ?

[Pedriito]

A bylo by krásné, kdyby tady někdo popsal, jak zázračné je, že se z toho Ticha vynoří cokoliv, co se jeví, že Tichem není.

To máš jako s mákem. Krásná rostlina, prospěšná nejen pro kuchyň.
Ale skrývá v sobě velké nebezpečí. A já nemůžu přijít na to, jak tyhle ty "komnaty",
lidstvo vždy objeví a otevře... A vezme i "dary", co ho ničí.

To nebezpečí číhá na koho? Na toho, kdo žije v nevědomosti ztotožněn s tělem a myslí, na toho, kdo věří, že je tělem? To nebezpečí číhá pro ego, které neexistuje?

Nebo na toho, kdo je tou nejvyšší pravdou, tichou přítomností? Nebo pro pravé Já?

Žijeme právě teď v iluzi dvojnosti, v iluzi ega, nebo v pravdě v univerzálním JÁ?

To se ptáš narkomanů, nebo koho?

Duchovní květina je taky krásná. Vyrůstá z TO, jejím stonkem je energie a jejím květem
vědomí...

[Jana]

Žijeme právě teď v iluzi dvojnosti, v iluzi ega, nebo v pravdě v univerzálním JÁ?

To se ptáš narkomanů, nebo koho?

Duchovní květina je taky krásná. Vyrůstá z TO, jejím stonkem je energie a jejím květem
vědomí...

Toho, kdo je v té tiché přítomnosti nejvyšší pravdou.

Vše co vyvěrá v tiché přítomnosti, je dokonalé, krásné, pravdivé, nerozdělené iluzí ega na subjekt a objekt, na něco a něco druhého, co by mělo jinou kvalitu, než dokonalost Boží přítomnosti.

[Prdriito]

Žijeme právě teď v iluzi dvojnosti, v iluzi ega, nebo v pravdě v univerzálním JÁ?

To se ptáš narkomanů, nebo koho?

Duchovní květina je taky krásná. Vyrůstá z TO, jejím stonkem je energie a jejím květem
vědomí...

Toho, kdo je v té tiché přítomnosti nejvyšší pravdou.

Vše co vyvěrá v tiché přítomnosti, je dokonalé, krásné, pravdivé, nerozdělené iluzí ega na subjekt a objekt, na něco a něco druhého, co by mělo jinou kvalitu, než dokonalost Boží přítomnosti.

Aha, tak to jo.

[miroslav]

Toho, kdo je v té tiché přítomnosti nejvyšší pravdou.

Oni i hlupáci, krávy a kozí bobky jsou v té tiché přítomnosti nejvyšší pravdou. Myslíš, že ty jsi něco ještě vyššího než kozí bobek?

[Pedriito]

Žijeme právě teď v iluzi dvojnosti, v iluzi ega, nebo v pravdě v univerzálním JÁ?

To se ptáš narkomanů, nebo koho?

Duchovní květina je taky krásná. Vyrůstá z TO, jejím stonkem je energie a jejím květem
vědomí...

Toho, kdo je v té tiché přítomnosti nejvyšší pravdou.

Vše co vyvěrá v tiché přítomnosti, je dokonalé, krásné, pravdivé, nerozdělené iluzí ega na subjekt a objekt, na něco a něco druhého, co by mělo jinou kvalitu, než dokonalost Boží přítomnosti.

A ego vyvěrá odkud?

[Jana]

A ego vyvěrá odkud?

Ego vyvěrá z nevědomosti.

V pravé přítomnosti neexistuje žádné ego, protože tady není ani čas, ani oddělenost, ani omezenost. Ego, jako myšlenka (já jsem tělo a to co si o sobě myslím, jsem něco jiného, než to, co si myslím, že jsou ti druzí...), zdánlivě vyvěrá z duality, z rozdělení, z našeho zapletení se do světa forem tvarů, jmen. Ale v podstatě nevyvěrá nikde, protože v samotném jádru, v přítomnosti, z níž vše povstává, ego nikdy neexistovalo.

[Jana]

Toho, kdo je v té tiché přítomnosti nejvyšší pravdou.

Oni i hlupáci, krávy a kozí bobky jsou v té tiché přítomnosti nejvyšší pravdou. Myslíš, že ty jsi něco ještě vyššího než kozí bobek?

Nevědomá mysl skutečně vidí oddělenost a posuzuje na základě toho, co vnímá skrze smysly, zatímco v tiché přítomnosti, v sat-čit-ánandě, je vše ve své podstatě Jedním a dokonalým Bytím, jediným pravým Já.

Veškeré hodnocení a rozdělování na hlupáky a ty druhé vzniká pouze v osobní mysli, která je chycená v iluzi oddělenosti.

Nořením se do božského ticha je všechno sjednoceno v nejvyšší kvalitě celistvosti, a není tady prostor pro soudy ani rozdíly.

Jak by bylo možné s tímhle uvědoměním věřit soudům své mysli, a brát jako fakt, že někdo druhý (jiné tělo) je hlupák?

Vždyť tou největší hloupostí a nevědomostí je právě tahle víra v pravdivost mysli.

Stejně tak kozí bobek, tvar a forma je jen projevem ve vědomí, objeví se a mizí, rozpadne se, splyne s okolím, pokud máš trpělivost zkoumat, čím ten bobek opravdu je. V nekonečnosti času je tady jeho projev jen nepatrností, záblesk formy, stejně tak v nekonečnosti prostoru.

A v Pravdě, která překračuje mysl a s ní celý časoprostor, je pouhým projevem Bytí, sat-čit-ánandou.

"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."
E. Tomáš

[Pedriito]

A ego vyvěrá odkud?

Ego vyvěrá z nevědomosti.

V pravé přítomnosti neexistuje žádné ego, protože tady není ani čas, ani oddělenost, ani omezenost. Ego, jako myšlenka (já jsem tělo a to co si o sobě myslím, jsem něco jiného, než to, co si myslím, že jsou ti druzí...), zdánlivě vyvěrá z duality, z rozdělení, z našeho zapletení se do světa forem tvarů, jmen. Ale v podstatě nevyvěrá nikde, protože v samotném jádru, v přítomnosti, z níž vše povstává, ego nikdy neexistovalo.

Aha, takže vnímáš nějakou nepravou přítomnost, kde ouřaduje ego?

[Pedriito]

A odkud tedy vyvěrá ta nevědomost?
Z pocitu či myšlenky já jsem tělo?
A odkud vyvěrá ten pocit, myšlenka?

A člověk, který má tento pocit, např děvče v půbertě,
tak žije v nějaké jiné realitě než buddha (probuzený)?

[Jana]

A ego vyvěrá odkud?

Ego vyvěrá z nevědomosti.

V pravé přítomnosti neexistuje žádné ego, protože tady není ani čas, ani oddělenost, ani omezenost. Ego, jako myšlenka (já jsem tělo a to co si o sobě myslím, jsem něco jiného, než to, co si myslím, že jsou ti druzí...), zdánlivě vyvěrá z duality, z rozdělení, z našeho zapletení se do světa forem tvarů, jmen. Ale v podstatě nevyvěrá nikde, protože v samotném jádru, v přítomnosti, z níž vše povstává, ego nikdy neexistovalo.

Aha, takže vnímáš nějakou nepravou přítomnost, kde ouřaduje ego?

V pravé přítomnosti ego neexistuje. Zkusila bych to detailněji popsat.

Ego je fikce individuality, kterou stvořila iluze mysli, tím, že k formě těla se váže i nějaký příběh z minulosti, nějaké zkušenosti z minulosti, nějaká očekávání v budoucnosti, touhy, strachy, nechtění. Takže i když všechny ty myšlenky jsou v přítomnosti, pravá přítomnost tady není.

Na základě toho pak je možné ohodnotit nějakou bytost kupříkladu jako hlupáka. Což pramení z iluze oddělenosti, z mysli, z toho, čemu říkáme ego - nepravé já.

Takže můžeme říct, že nepravá přítomnost je relativní realita, ve které ouřaduje nepravé já.

[Jana]

A odkud tedy vyvěrá ta nevědomost?
Z pocitu či myšlenky já jsem tělo?
A odkud vyvěrá ten pocit, myšlenka?

Je to věc, kterou se od dětství učíme, abychom mohli zakusit zkušenost duality, ztotožňujeme se s tělem, drobeček přestává říkat "Péťa papá" a začne říkat: "Já jím."

A ztotožňujeme se s myslí, jsme tím, co si o nás myslí rodiče, kamarádi, ve škole, jsme pak i tím, co si myslíme o sobě sami a na oplátku ti druzí jsou zase tím, co si o nich myslíme my. Tohle je iluze vytvořená myslí.

Ve skutečnosti je to vše jen hra ve vědomí, mája, která zakrývá skutečnou Pravdu – To, co je neomezené, bez forem, bez jména, a přesto věčně přítomné.

A jak víme: Mysl pramení V duchovním srdci, potom jde do hlavy a pěti smysly do světa. Cesta k Pravdě je obrácená. Pravda je v tichu srdce, kde si nic o nikom a o ničem nemyslíme.

To, že probuzení mluví o Pravdě celé hodiny, dny, měsíce, roky, neznamená, že by při tom museli opustit ticho v srdci.

A člověk, který má tento pocit, např děvče v pubertě,
tak žije v nějaké jiné realitě než buddha (probuzený)?

Buddha a dívka v pubertě žijí ve stejné skutečnosti, protože existuje jen jedna Skutečnost. Rozdíl je jenom v tom, jak ji prožívají. Dívka, která je ztotožněna se svým tělem a myšlenkami, žije v iluzi oddělenosti, zatímco Buddha vnímá svět bez omezení ega, bez iluze duality. Pro dívku je realita plná změn, konfliktů a různého trápení, tužeb, strachů, nejistot, starostí, protože vše, co se v ní odehrává, je vnímáno z perspektivy osobního já. Pro Buddhu je to vše součást jedné hrající se Skutečnosti, bez rozdělení na subjekt a objekt, a proto zakouší věčnou lásku a blaženost. V tom nejhlubším smyslu jsou však oba projevy jednoho Bytí, jeden oceán, i když na povrchu se mohou zdát jako oddělené vlny.

[miroslav]

Stejně tak kozí bobek, tvar a forma je jen projevem ve vědomí, objeví se a mizí, rozpadne se, splyne s okolím, pokud máš trpělivost zkoumat, čím ten bobek opravdu je. V nekonečnosti času je tady jeho projev jen nepatrností, záblesk formy, stejně tak v nekonečnosti prostoru.

A stejně tak ty jako tělo a individuální vědomí jsi jen projevem ve vědomí, objevíš se a mizíš, rozpadneš se, splyneš s okolím. Nic se nikam neztratí, jen se stále proměňuje.
Vše je stejné podstaty, ty, hlupáci, probuzení, kozí bobky. Jen ego - individuální vědomí si často myslívá, že je něco víc než kozí bobek.