"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."
E. Tomáš
Ano, tak nám to říkal, celá desetiletí. A my, jeho žáci, jsme byli opravdu naprosto přesvědčeni, že všichni ostatní jsou - stejně jako my - nejvyšší pravdou. Jenže tohle bohužel nestačilo, abychom sebe samy i ty ostatní přestali při běžných každodenních činnostech
vnímat jako samostatné oddělené jedince. Proč?
Protože jednou ze základních biologických funkcí mozku je i odlišnost ve fungování jeho obou hemisfér: to, co pochopí mysl, zůstává pouhým mentálním pochopením, přesvědčením, bez schopnosti to tak i přímo vnímat a podle pochopeného začít i spontánně na dění reagovat. Mentálním pochopením dojde totiž k přeprogramování pouze v levé, tj. v myšlenkové mozkové hemisféře. Pravá mozková hemisféra zůstává jakýmkoliv mentálním pochopením nedotčená. A proto člověk, který s naprostou jistotou ví, že je pouhým iluzorním jevem, že ve skutečnosti je pouhým aspektem Celku a je o tom celobytostně přesvědčený, přesto dál spontánně reaguje na dění postaru - jako oddělená bytost na jiné oddělené bytosti.
Jak tedy dojít i k neustálému, přímému vnímání, že všechno je projevem Jediného Bytí? Jasným, neosobním pozorováním svých navyklých reakcí, které v nás různé životní situace vyvolávají; včetně emocionálního podtextu, který se obvykle začne rozpoznávat až po jisté době praktikování "bdělosti k mysli a nad myslí". Pokaždé totiž na dění spontánně a připoutaně zareaguje nejdřív pravá, prožívací hemisféra, podle jejích dosavadních osvědčených sebezáchovných programů - bez ohledu na nové mentální přesvědčení o jedinosti všeho. Vyvstalá reakce osobního já se nechá proběhnout, jen se v tichosti pozoruje, a tím dochází znovu a znovu k upouštění od připoutanosti, tj. navyklého sebeztotožňování s navyklými reakcemi pravé mozkové hemisféry (= Nisargadattovo "nepřijímání dodávek"), které se spontánně vnímají jako reakce toho, kdo existuje odděleně od Celku, na něco, co je od něj odlišné.
Tak se egoistické naprogramování pravé mozkové/vnímající hemisféry pomalu přeprogramovává.
Proto taky neosobní pozornost k obsahům vědomí, které ve vědomí vyvstávají - čili bdělost k mysli a nad myslí - byla základem, který Tomášovi při práci na jejich chatě od nás všech vyžadovali, od rána do večera - při čemkoliv, co jsme dělali, ať to byla práce na zahradě, nebo v kuchyni...