Pro Janu - aby se řeč zastavila

[rosada]

Navazuju na příspěvek v tématu Aby řeč nestála.
Primárně bych chtěla mluvit s Janou.
Po motivacích pátrat nebudu ... možná jsem nenapravitelný optimista, možná jsem zvědavá, kdy to "je to marné, marné, marné" přestane platit.
Možná mi těch motivací přisoudíte víc ...

Takže toto

Můžeme to ještě nějak blížeji rozebrat?
Jde mi o tuto větu, co jsi jí myslela?

A ty originály dokáží být láskou. A ta láska je ve finále vždycky úplně stejná.

Já ji totiž chápu takto:
Individualita (ať už s tělem nebo bez) dokáže být láskou (tedy bytím, vědomím ... nebo píšeš o jiné lásce?)

V tom, co je skutečnou Láskou, Bohem, Absolutnem, každá individualita mizí, stejně tak jako se z toho v iluzi dvojnosti rodí.
Dokud je tady představa individuality, která je od svého původu oddělena, tak to ještě není úplné poznání toho, kým je. A jakmile se pozná podstata té individuality, tedy toho, čím ta individualita doopravdy je, tak tady není žádná individualita, která by mohla být něčím jiným, než skutečně je.

Je to asi tak, jako bys chtěla zkoumat, čím je paprsek Slunce, je tady spousta paprsků a když dospějeme do zdroje toho paprsku, je tady jen jediné Slunce. Světlo je spojením všeho, jak učí dzogčhen. Mysl to dokáže rozporcovat na Slunce a jednotlivé paprsky, ale když je pozornost obrácená k paprsku nebo k Slunci, je to světlo tím, co je v obojím stejné.

Proto je taky to Největší Ježíšovo Přikázání největší. Do Božího království vstupujeme, když mysl, srdce i duši zaplaví poznání, že Bůh je Láska, bližní je Láska, já jsem je Láska.

Ve finále (tedy po nějaké cestě, činu?) je vždy stejná (tedy pokud nebyla stejná už před tím, je to pro mě houby stejnost)
Neuhýbej do nějakých sáhodlouhých vyprávěnek. Podívej se na to co píšeš!
Tohle nedává žádný smysl!

Pro mysl to asi nebude dávat žádný smysl. V tichu srdce je to jasné, i bez dlouhých vyprávěnek. To, co Ti tady píšu, můžeš vnímat intuitivně, posuzující mysl je třeba přitom pustit.

Mooji Ti to řekne jinak, drží Tě tak dlouho v přítomnosti, až se ta láska, která nic na nic nerozděluje objeví, až se objeví blaho toho spojení s ním a s tím vším.

Mysl tohle však dokáže zase rozporcovat a pak mi řekneš: "Ty to máš jinak, než Mooji", ale když si ta mysl kecne a zůstává jen to, k čemu Tě Mooji dovedl, tak nic není jiné, jak bych to mohla mít jiné, než on. Jak bys to mohla mít jiné, než já. Není žádné jiné.

Protože, co jiného mohu říci, než tyto věci.
49:31 - 49:32
Nemohu říct nic jiného.
49:32 - 49:34
Nevím, jak říct něco jiného.
49:35 - 49:37
Jak mohu říci něco jiného?
49:39 - 49:40
(Přítel:) Proč bys měl?
49:40 - 49:41
(Mooji:) Hm?
49:41 - 49:42
(Přítel:) Proč bys měl?
49:45 - 49:48
(Mooji:) Někdy mohu, proč ne? Proč to nezkusím?
49:55 - 49:58
Někdy to zkusím a mluvím o něčem jiném,
49:58 - 50:01
ale všechno to "něco jiné" je to samé.
50:01 - 50:03
(Smích)
50:06 - 50:09
Protože to není to něco jiného -
není tu nic jiného.
50:12 - 50:13
Není žádné "jiné"
viewtopic.php?f=83&t=3796#p115142

[rosada]

Ať se neztrácíme v záplavě slov.
Taková rychlý přehled.

A ty originály dokáží být láskou. A ta láska je ve finále vždycky úplně stejná.

Tohle nedává žádný smysl!

Pro mysl to asi nebude dávat žádný smysl. V tichu srdce je to jasné, i bez dlouhých vyprávěnek.

Opravdu se vztahuje tvá věta o jasnosti v tichu srdce k větě, kterou jsi napsala?
Pokud jo můžeme pokračovat v diskuzi
Pokud ne, můžeš svá slova uvést na pravou míru?

Tedy obojí jen, pokud chceš.
Třeba jen jako hra, třeba jako logické cvičení, třeba jako hledání společného slovníku, třeba v zájmu hledání Pravdy ...

[rosada]

Takže se můžeme podívat znovu na tu myšlenku:
"A ty originály dokáží být láskou. A ta láska je ve finále vždycky úplně stejná."

Je to podobné jako:
A ty vlny na moři dokáží být vodou. A ta voda v moři je ve finále vždycky úplně stejná.

No a to je právě ten nesmysl. Doočí bijící!
Copak vlna může dokázat být vodou? Může někdy nebýt vodou, aby pak mohla dokazovat být vodou?
...
Myslíš si, že by Mooji (nebo jiný mistr) při vědomí, že vše je vodou, říct takovou kravinu?
Tady na tom je vidět, že tomu prostě nerozumíš ... aby bylo jasno kdo je kdo: Jana, která tady píše tomu nerozumí, ale TY , TY to můžeš zastavit.
Můžeš rozpoznat, co nabízí mysl za tvary (i když to může být těžké v případě, kdy se ten tvar tolik podobá tvarům, které předkládají probuzené mysli). Nemyslím si však, že by to bylo nemožné.
TY můžeš rozpoznat, že to co tu plodí tvá mysl neslouží pravdě a TY to můžeš zastavit.

[anitonic]

[rosada]

Popletly se mi tam konce citací, tekže jsem to formálně upravila,
a by bylo vidět, kdo co ...

[Ja.na]

Takže se můžeme podívat znovu na tu myšlenku:
"A ty originály dokáží být láskou. A ta láska je ve finále vždycky úplně stejná."

Je to podobné jako:
A ty vlny na moři dokáží být vodou. A ta voda v moři je ve finále vždycky úplně stejná.

No a to je právě ten nesmysl. Doočí bijící!
Copak vlna může dokázat být vodou? Může někdy nebýt vodou, aby pak mohla dokazovat být vodou?

Zkus se na to podívat z pohledu poznávání Pravdy. Kolik originálů se Ti může jevit jako, že nemohou být láskou? Kolik lidských bytostí se Ti může jevit jako nemilovatelných?

Mooji takového nikoho nenajde, ale s trochou připoutaností k mysli se určitě nějaký takový člověk, kterého nemusíme, kterého nemáme rádi, kterého si ani za Boha nedokážeme uvědomit jako lásku, který pro nás není radostí a štěstím, dá najít.

A s poznáváním Pravdy se objevuje i to poznání, že každý ten originál, každá ta bytost, každá ta osoba dokáže být láskou, když si o ní nic nemyslíme a jen se objevuje poznání, čím ta bytost doopravdy je.

Myslíš si, že by Mooji (nebo jiný mistr) při vědomí, že vše je vodou, říct takovou kravinu?

Jako, že když je jasné, že vše je vodou, že nebudeme mluvit o vlnách, ve kterých nalézáme originály a ne Jednotu? Je to možné, že i Mooji bude říkat ty kraviny o těch originálech. Zcela určitě o nich také mluví, mluví o sféře mysli, kde každý tím originálem je. Z pohledu mysli se jeví všechno jako originál.

Určitě Mooji o té "cestě" z iluze oddělenosti do vědomí Jednoty, tedy z toho místa všech možných originálů, do toho místa, kde jsme tím jedním, mluví. Jinak by jeho řeč byla jen: Spousta, spousta krásy, lásky, štěstí, blaha, radosti, života svobody...


Mluví o té možnosti, jak se originály mohou stát jedním, třeba zrovna tady:
Vidíš, tohle všechno jsou skutečně
4:59 - 5:02
základní otázky... Ani dokonce nevím,
5:02 - 5:05
o čem všichni tito lidé mluví,
5:05 - 5:08
na tomhle světě. Víte?
5:09 - 5:12
"Jasně, víš, a Ježíš přichází,
5:12 - 5:14
a udělá všechny tyhlety věci."
5:14 - 5:15
A já si říkám, wow,
5:15 - 5:17
já tuhle mysl znám.
5:17 - 5:19
Znám tyto světy.
5:19 - 5:21
Znám tyto světy. Jsou částmi...
5:21 - 5:25
jsou částmi úžasného typu matrice
5:25 - 5:29
duchovního druhu, jako proudu, víš?
5:30 - 5:33
Protože Muslimové mají
5:34 - 5:36
vztah s Bohem
5:36 - 5:38
a Křesťané mají vztah
5:38 - 5:40
s Bohem skrze Ježíše Krista
5:42 - 5:45
Buddhisté mají svůj vztah
5:45 - 5:46
s Buddhou a
5:46 - 5:51
Hindové... skrze Krišnu
5:52 - 5:55
a uctívače Višny
5:55 - 5:58
a uctívače Šivy.
5:58 - 6:01
A všichni mají tyhle věci, které jsou skutečné
6:01 - 6:04
a lidé mají zážitky
6:04 - 6:05
a sedí s Šívou
6:05 - 6:07
a prochází všemi temito věcmi,
6:07 - 6:08
a setkání s Ježíšem,
6:08 - 6:10
který mluví o všech těch věcech a...
6:10 - 6:12
Kde se tyto světy střetly?
6:12 - 6:13
Kde mají vchod?
6:13 - 6:15
Kde se setkávají...jako jeden?
viewtopic.php?f=83&t=3796

Tady na tom je vidět, že tomu prostě nerozumíš ... aby bylo jasno kdo je kdo: Jana, která tady píše tomu nerozumí, ale TY , TY to můžeš zastavit.

Tak kdo je potom "já"?
4:35 - 4:38
A protože nejsme zvyklí
4:38 - 4:42
se nějak dotazovat na ono "já",
4:43 - 4:45
vždy se spíše ptáme
4:45 - 4:48
co si "já" myslí nebo co si "já" představuje,
4:48 - 4:49
nebo co "já" chce,
4:49 - 4:52
což je druhotné k tomuto "já".
viewtopic.php?f=83&t=3796

Pravdivější bude, když připustíme, že tady dochází k nedorozumění.
Ostatně mysl nikdy nemůže rozumět lásce, radosti, štěstí, jednotě.
Musela by umřít, kdyby se měla o něco takového pokusit.

Její funkcí je dělení na to, co ano, co ne, co je takové, co je makové.
Jak by se mohla v Jednotě nějak chytat ?
Čemu by mohla chtít rozumět ?

Nedá se tomu rozumět.

Může to být je vědomé. Může být vědomá radost, láska, štěstí...

TY můžeš rozpoznat, že to co tu plodí tvá mysl neslouží pravdě a TY to můžeš zastavit.

Promiň, tohle je nádherný. Na jedné straně se objevila výtka, že je tady někdo, kdo tomu nerozumí a na druhé straně požadavek, aby zastavil mysl.
Můžeš něčemu rozumět, když mysl stojí, když nepracuje ?
Nicméně mysl Ti nikdy nepodá žádný důkaz Pravdy, nemá k ní přístup.

Měly by se zastavit vlny na moři, aby bylo možné porozumět tomu, že jsou vodou ?

V hlubinách moře je jasné, že jsou vodou.

V tichu srdce je jasné, že to všechno je radostí, láskou..

Proto se to Moojiho nejzdařenější video na Youtube nazývá:

"Osvoboď své srdce"

[Ja.na]

Možná se v souvislosti s tím objevuje otázka :

Co to znamená osvobodit své srdce ?

Kde je Tvé srdce ?

Je svobodné ?

Je plné lásky, blaha, štěstí, života, krásy, nekonečnosti, věčnosti, radosti, Boha....

Kde je Tvé srdce ?

[Návštěvník]

Vlna vodou je, čím jiným by byla? Jenže voda ve tvaru vlny si to neuvědomuje, protože reaguje na jinou vlnu jako na něco samostatně existujícího, na tvar, odlišný od vody: proto se považuje za konkrétní, vlnící se tvar, který"ví", že je vodou. Tím se cítí odlišná od ostatních, "nevědomých" tvarů, a snaží se proto neustále dokazovat ostatním vlnám, že jsou vodou.

Kdyby zmizelo ztotožnění s tím tvarem vlny, nebylo by možné ten rozhovor vidět jako rozhovor vody s vodou ?

Mohlo by vůbec dojít k tomu neustálému vzpínání a k potřebě z vlastní vůle dokazovat něco "ostatním" vlnám, kdyby vlna nevnímala jiné vlny jako něco od sebe odlišného? Kdyby tu bylo vnímání vody, že je neustále vodou, ať má jakékoliv tvary?

Kdyby zmizelo to ztotožnění s individualitou, vypadalo by něco ještě jako potřeba z vlastní vůle?

Nezmizela by představa, že tady jedna vlna dokazuje něco druhé vlně?

Nezůstala by tady jen hravost vody, radost, štěstí, blaho, láska...?

[malpan]

Ros,
Jana tě nechce pochopit, nechce mluvit za sebe (ze sebe) - jakmile hledá odpovědi v tom, co říká někdo jiný, pak je v tom (za tím) nějaký blok či nepochopení - nechuť si sáhnout na to otevření, které se tu v jiném vláknu teď probíralo... Neotevřenost, neupřímnost sama k sobě.... a tak skrze sebe pochopitelně i k ostatním

[rosada]

Zkus se na to podívat z pohledu poznávání Pravdy. Kolik originálů se Ti může jevit jako, že nemohou být láskou? Kolik lidských bytostí se Ti může jevit jako nemilovatelných?

Mooji takového nikoho nenajde, ale s trochou připoutaností k mysli se určitě nějaký takový člověk, kterého nemusíme, kterého nemáme rádi, kterého si ani za Boha nedokážeme uvědomit jako lásku, který pro nás není radostí a štěstím, dá najít.

Ano zhlediska poznávání pravdy...
Ano neuvažovala jsem ani trochu připoutanosti k mysli ...
Ano s tou trochou připotanosti se může jevit cokoliv ... Já jen nevidím důvod proč tomu věnovat pozornost. Proč dělat mysli byť drobné ústupky a zabývat se tím, jak se to komu jeví.
Z hlediska poznání je to jasné a prosté.
Z hlediska poznávání ... piš si co chceš :-)

A s poznáváním Pravdy se objevuje i to poznání, že každý ten originál, každá ta bytost, každá ta osoba dokáže být láskou, když si o ní nic nemyslíme a jen se objevuje poznání, čím ta bytost doopravdy je.

Ano s poznáváním Pravdy se jeví, že se něco objevuje.
Možná, že v tvé formulaci chybí ... "každá ta osoba dokáže být v našich očích láskou
Nepopisuš tedy ty osoby a jejich schopnost být či nebýt láskou. Ale vyvíjející se schopnost pozorujícího.
Pak by mi to dávalo smysl... z pozice poznávání. Ovšem s dovětkem, že proces poznávání může být individuální. Tedy popisuješ svůj proces poznávání, nebo jeden z možných modelových procesů.

[rosada]

Určitě Mooji o té "cestě" z iluze oddělenosti do vědomí Jednoty, tedy z toho místa všech možných originálů, do toho místa, kde jsme tím jedním, mluví. Jinak by jeho řeč byla jen: Spousta, spousta krásy, lásky, štěstí, blaha, radosti, života svobody...

Mooji je specifický tím, že o ní ani moc nemluví ...
O té cestě říká, že není cestou, nebo, že to okamžité, že to zabere méně než minutu.

Mluví o té možnosti, jak se originály mohou stát jedním, třeba zrovna tady:

Myslíš?


Chybí ti tam, co jsou ty skutečně základní otázky!

[b][i] Vidíš, tohle všechno jsou skutečně
4:59 - 5:02
základní otázky... Ani dokonce nevím,
5:02 - 5:05
o čem všichni tito lidé mluví,
5:05 - 5:08
na tomhle světě. Víte?

Mooji říká: Ani dokonce nevím, o čem všichni tito lidé mluví
A dál uvádí několik příkladů toho, co vše si může mysl navymýšlet.

Tady na tom je vidět, že tomu prostě nerozumíš ... aby bylo jasno kdo je kdo: Jana, která tady píše tomu nerozumí, ale TY , TY to můžeš zastavit.

TY můžeš rozpoznat, že to co tu plodí tvá mysl neslouží pravdě a TY to můžeš zastavit.

Promiň, tohle je nádherný. Na jedné straně se objevila výtka, že je tady někdo, kdo tomu nerozumí a na druhé straně požadavek, aby zastavil mysl.

Každé směřovalo někomu jinému, což jsem i psala:

Tady na tom je vidět, že tomu prostě nerozumíš ... aby bylo jasno kdo je kdo: Jana, která tady píše tomu nerozumí, ale TY , TY to můžeš zastavit.

Dokonce takhle nádherně v jedné větě, ze které jsi ten poslední dovětek nádherně vymazala.

[Linda.]

Vlna vodou je, čím jiným by byla? Jenže voda ve tvaru vlny si to neuvědomuje, protože reaguje na jinou vlnu jako na něco samostatně existujícího, na tvar, odlišný od vody: proto se považuje za konkrétní, vlnící se tvar, který"ví", že je vodou. Tím se cítí odlišná od ostatních, "nevědomých" tvarů, a snaží se proto neustále dokazovat ostatním vlnám, že jsou vodou.

Kdyby zmizelo ztotožnění s tím tvarem vlny, nebylo by možné ten rozhovor vidět jako rozhovor vody s vodou ?

Mohlo by vůbec dojít k tomu neustálému vzpínání a k potřebě z vlastní vůle dokazovat něco "ostatním" vlnám, kdyby vlna nevnímala jiné vlny jako něco od sebe odlišného? Kdyby tu bylo vnímání vody, že je neustále vodou, ať má jakékoliv tvary?

viewtopic.php?f=308&t=6610&p=116238#p116238

Kdyby zmizelo to ztotožnění s individualitou...

O tom je možné si udělat představu... a vžívat se neustále do ní

[rosada]

Ros,
Jana tě nechce pochopit, nechce mluvit za sebe (ze sebe) - jakmile hledá odpovědi v tom, co říká někdo jiný, pak je v tom (za tím) nějaký blok či nepochopení - nechuť si sáhnout na to otevření, které se tu v jiném vláknu teď probíralo... Neotevřenost, neupřímnost sama k sobě.... a tak skrze sebe pochopitelně i k ostatním

Děkuji za upozornění.
Já to přeci vidím, že Jana to nechce pochopit a vím, že Jana to nikdy nepochopí. Ale skrze Janu to čte a vidí TO za Janou.
Já jsem (nyní to myslím osobně) v podstatě naivní tvor. A proto si myslím, že kdyby se Jane opravdu chtěla jen utvrzovat v tom, co vidí, tak by to dělala jinde a ne tady.
Na druhou stranu mi nevadí, když mi někdo "foukne do mandaly" a rozmetá mnoha hodinovou práci. Takže i když "je to marné. marné, marné" nepřestanu vysypávat mandaly.
Líbí se mi

[rosada]

A dál uvádí několik příkladů toho, co vše si může mysl navymýšlet.

No právě. On to nijak neshazuje, nebagatelizuje.

A viděla jsi u toho jeho mimiku?
To jsou jen příklady, toho o čem, píše: Ani dokonce nevím,
o čem všichni tito lidé mluví,

Rosado, zkus to tedy ještě jednou pomalinku, jako pro úplného blba, vysvětlit čemu by Jana měla rozumět a co bych měla zastavit.

Zkus mi vysvětlit, k čemu to může být dobré. Bude to, co je, potom dokonalejší, blaženější, šťastnější, věčnější, nekonečnější, svobodnější, radostnější, vědomější ?

Nebo taková bude Jana ? Nebo Rosáda ? Nebo Ty ? Nebo Já ?

Ale, jo jak je libo:
Jana nemusí ničemu rozumět.
Nepsala jsem Janě (viz 2x přidaný dovětek), že by měla něco zastavit. Psala jsem TOMU, co je za Janou, že to může zastavit nikoliv, že musí nebo že by to bylo žádoucí.
Bylo to je upozornění, že tu je aspekt, který to může zastavit. Jak to už je na jiné povídání.
Není to k ničemu dobré v tom smyslu, že by něco bylo dokonalejší, blaženější, šťastnější, věčnější, nekonečnější, svobodnější, radostnější, vědomější.

Z jistého velmi pomíjivého hlediska je nádherné, když někdo přejde ze stavu poznávání do stavu poznání. A tomuhle pomíjivému světu to přidává na kráse.

[malpan]

Ros,
Jana tě nechce pochopit, nechce mluvit za sebe (ze sebe) - jakmile hledá odpovědi v tom, co říká někdo jiný, pak je v tom (za tím) nějaký blok či nepochopení - nechuť si sáhnout na to otevření, které se tu v jiném vláknu teď probíralo... Neotevřenost, neupřímnost sama k sobě.... a tak skrze sebe pochopitelně i k ostatním

Malpane, mluvím jenom za sebe.

Možná se Ti to jeví jako nesmysl. Mám vždycky velkou radost, když se objeví někdo, kdo to taky poznává, že ta existence sama je blahem, krásou, štěstím, radostí, láskou, klidem, životem...
...
Jak tohle může připadat někomu jako nesmysl, jako neupřímnost, neotevřenost ?

Rosada (stejně jako Linda, Monča, Petra ...a další) moc dobře ví, o čem tu píšeš, protože to zažívají také, ale současně vnímají i ten tvůj žitý vnitřní rozpor, který je viditelný a ty děláš, že neexistuje - to je ta neupřímnost.

Mám radost, že o tom Mooji mluví, že nemá o čem jiném mluvit.

To těší snad všechny, co jej slyší, proto je to k němu táhne
Ale Mooji v sobě tu bariéru nemá... (neprezentuje ji), proto z jeho projevů o konci lidského pachtění za štěstím není cítit. Tobě se to v příspěvcích objevuje i přesto, že mluvíš o "tomtéž" jako Mooji nebo Tolle... a kdekdo tady na ty rozpory poukazuje - to je celé. A že si hraješ na pštrosa s hlavou v písku je tvou věcí a tvým právem - nám to nijak neškodí

[rosada]

Tak o co Ti vlastně jde ?

Myslíš, že mi o něco jde? Musí tady o něco jít?
Ale jo ... povrchově ... jde mi o Pravdu, jde mi o to aby zaznívala třeba i na těchto stránkách.

Aby se zastavilo to, co ve skutečnosti stojí a nikdy se nepohnulo ?

Jak se to podle Tebe projeví ? Že Jana sem nebude psát ? Bude psát něco jiného ?

Nevím

Nic jiného, o čem bych mohla psát se neobjevuje. Je to čím dál tím víc stejné. A je to pořád stejně krásné.

Ano, píšeš o tom co se objevuje, o tom, co se jeví. Momentálně se jeví toto. Jindy se bude jevit něco jiného ... pár let není žádná míra.

Nejsou ve mně žádné pochyby, že by to, co je, mohlo být něčím jiným, než je.

hm

Tedy píšu o tom, co se nehýbe, nemění, o tom co je nekonečné a věčné.

Píšeš o poznávání, tedy o proměnlivém.

Někdo se mě občas tady snaží přesvědčit, že to je neutrální, ani dobré a ani zlé.

Toho jsem si nevšimla.

Jenže ta bezbřehá věčnost a nekonečnost je v tom vědomá, nedá se to od toho odpárat.

Tudíž to není "přechod ze stavu poznávání do stavu poznání".

Je to TO. Je to dobrá zpráva pro všechny upřímně hledající:

Je TO.

Ano, ano

[rosada]

Já jsem se pokusila upozornit na jeden zcela konkrétní rozpor.
Mudrci vidí, že každý (vše je láskou)
Ty píšeš, o tom že každá bytost dokáže být láskou.
To máš rozpor jako trám.
Když jsem se snažila pochopit tvůj úhel pohledu, tak už jsi se k tomu nevyjádřila. A teď chceš další příklad rozporu.
Abys ho opět povrchově odhodila.
Zkusme věnovat pozornost už tomu, co bylo načato.
Opravuji tečku za poslední větou na otazník, aby
si se k tomu mohla vyjádřit.

A s poznáváním Pravdy se objevuje i to poznání, že každý ten originál, každá ta bytost, každá ta osoba dokáže být láskou, když si o ní nic nemyslíme a jen se objevuje poznání, čím ta bytost doopravdy je.

Ano s poznáváním Pravdy se jeví, že se něco objevuje.
Možná, že v tvé formulaci chybí ... "každá ta osoba dokáže být v našich očích láskou
Nepopisuš tedy ty osoby a jejich schopnost být či nebýt láskou. Ale vyvíjející se schopnost pozorujícího.
Pak by mi to dávalo smysl... z pozice poznávání. Ovšem s dovětkem, že proces poznávání může být individuální. Tedy popisuješ svůj proces poznávání, nebo jeden z možných modelových procesů?

[rosada]

Tak o co Ti vlastně jde ?

Myslíš, že mi o něco jde? Musí tady o něco jít?
Ale jo ... povrchově ... jde mi o Pravdu, jde mi o to aby zaznívala třeba i na těchto stránkách.

Tak, co je Pravda ?

Pravda je to, co JE.

Že je tady spousta, spousta ...

Štěstí pravého Já.

To z ní vyvěrá.

Máš na mysli ještě nějakou jinou pravdu ?

Jinou než, kterou?

Pravdu z oblasti mysli ?

Něco mi podsouváš?

Tak kdo je potom "já"?

To je ta základní otázka.

4:35 - 4:38
A protože nejsme zvyklí
4:38 - 4:42
se nějak dotazovat na ono "já",
4:43 - 4:45
vždy se spíše ptáme
4:45 - 4:48
co si "já" myslí nebo co si "já" představuje,
4:48 - 4:49
nebo co "já" chce,
4:49 - 4:52
což je druhotné k tomuto "já".

Tvá oblíbená je: Co se ve mě objevuje?

Aby se zastavilo to, co ve skutečnosti stojí a nikdy se nepohnulo ?

To, co jsme, je neměnné a nepohybuje se, nikdy se to nepohnulo. Jde Ti o poznání Pravdy, nebo o vytvoření něčeho, co tady nebylo ?

Zase mi něco podsouváš? Píšu snad někde něco o nějakém vytváření?

Jak se to podle Tebe projeví ? Že Jana sem nebude psát ? Bude psát něco jiného ?

Nevím

Tak, co bys ráda ? Co chceš ? Chceš něco ode mě ? Nebo od sebe ? Od Boha ?

Připadá Ti, že něco chci?

Nic jiného, o čem bych mohla psát se neobjevuje. Je to čím dál tím víc stejné. A je to pořád stejně krásné.

Ano, píšeš o tom co se objevuje, o tom, co se jeví. Momentálně se jeví toto. Jindy se bude jevit něco jiného ... pár let není žádná míra.

Tou mírou je to vědomí věčnosti a nekonečnosti. Nemá to hranice. Nemá smysl se zabývat tím, co bude dál. Nic víc dál není. Je tady jen tohle.

Ano tohle se v tobě objevuje. Viz Tvá oblíbená otázka.

Někdo se mě občas tady snaží přesvědčit, že to je neutrální, ani dobré a ani zlé.

Toho jsem si nevšimla.

Mám jmenovat ?

Pokud Ti zrovna toto přijde důležité.

Ale to už zase čile komunikuji s Janou (Janinou velmi aktivní myslí, která je nadaná tvorbou "zapeklitých otázek", obranářskými postoji a manipulativními technikami.) Ale já chci mluvit s TEBOU.
A vida jsme na začátku, o to mi jde!
Chci mluvit s TEBOU.

[rosada]

Já jsem se pokusila upozornit na jeden zcela konkrétní rozpor.
Mudrci vidí, že každý (vše je láskou)
Ty píšeš, o tom že každá bytost dokáže být láskou.
To máš rozpor jako trám.

Byla v tom nadsázka, taky tam byl chechtající smajlík a doufám, žes to pochopila, že to byl pohled z iluze oddělenosti, jak se to jeví, když se začne rozkrývat pravda.

Taháš mě za fusekli? Tady nejdřív rozvíříš 2 stránkovou diskuzi.
připomínám že na tuto otázku:

A ty originály dokáží být láskou. A ta láska je ve finále vždycky úplně stejná.

Tohle nedává žádný smysl!

Pro mysl to asi nebude dávat žádný smysl. V tichu srdce je to jasné, i bez dlouhých vyprávěnek.

Opravdu se vztahuje tvá věta o jasnosti v tichu srdce k větě, kterou jsi napsala?

a pak, že žert.
Jasně, že jsem viděla, že to je pohled z individuality, však jsem psala do očí bijící.
Ale přesto se dá na 2 stránkách obhajovat. Proč? kvůli srandě?

Když jsem se snažila pochopit tvůj úhel pohledu, tak už jsi se k tomu nevyjádřila.

Takže žádáš pouze pohled z absolutní reality ? Spousta, spousta, spousta....

Znovu píšu, že nic nežádám. (už je to tu zralé na kurz asertivity. )
V té větě naznačuji, že jsem čekala tvé vyjádření.
Pohled z absolutní reality jsem u tebe nezaznamenala. Snažím se Tě k němu vyprovokovat. Chci něco slyšet od TEBE, papouškovat slova Mistrů může kde kdo. Chci slyšet něco svěžího, autentického.

A s poznáváním Pravdy se objevuje i to poznání, že každý ten originál, každá ta bytost, každá ta osoba dokáže být láskou, když si o ní nic nemyslíme a jen se objevuje poznání, čím ta bytost doopravdy je.

Ano s poznáváním Pravdy se jeví, že se něco objevuje.
Možná, že v tvé formulaci chybí ... "každá ta osoba dokáže být v našich očích láskou
Nepopisuš tedy ty osoby a jejich schopnost být či nebýt láskou. Ale vyvíjející se schopnost pozorujícího.
Pak by mi to dávalo smysl... z pozice poznávání.

Řekla bych, žes to napsala docela výstižně. [/quote]
Zaplať pánbůh, viď?

Ovšem s dovětkem, že proces poznávání může být individuální. Tedy popisuješ svůj proces poznávání, nebo jeden z možných modelových procesů?

Ten popis zcela určitě vystihuje to, jak se iluze dvojnosti mění v poznání jednoty. Netuším, jestli se tohle může stát i definitivně z čista jasna najednou, ale spíš se mi to jeví jako proces. Individuální může být ta rychlost, s jakou se ta transformace poznávání mění. Jak rychle se přesouvá centrum poznání z mysli do srdce.

zcela určitě?
Kolik příběhů o poznání jsi si vyslechla?
Víš, že jsou individuality, které vůbec nezkoumají, zda jiná individualita, je nebo není láskou?
Tudíž tím to procesem nikdy neprojdou?
Mě osobně (na úrovni individuality) toto nikdy nezajímalo. Člověk je prostě člověk. Strom je strom. Pes je pes. Nechodím po parku a nezkoumám, jestli je tahle bříza pro mě láskou. Nejezdím tramvají a nezkoumám, zda je člověk naproti sedící láskou nebo ne. Pokud chceš mluvit o posunech v projevu, tak dříve jsem jezdila sama se svými myšlenkami, s kopou cizích lidí. Teď jezdím s lidmi, kteří se na mě usmívají. V tom vzájemném úsměvu je vše. Přemýšlet o tom, zda je vidím, že jsou láskou, by byla velká intelektuální činnost: kdo jsem já? ... kdo jsou oni? ... co je láska?

[rosada]

Ano, srdce je to, skrz co je věčnost poznatelná.

Kým?