pohádka píše:Jana píše:Ale Ty někdy tvrdíš, že nemáš srdce a že v tom, co máš místo srdce, není pro mě místo.
Nevím to, řekly mi, že by inkarnované duše měly mít jen jednu matku - tu lidskou, a že s nimi o sobě nemám mluvit, protože to k ničemu není a spíš jim to přitíží, protože tím narušuji jejich vývoj.
Je tam místo tak akorát pro dvě háďata.
Teda vlastně je tam ještě něco jako díra do pekla, odtud to dítě přišlo do mých křídel a vyrostlo do dvou hadů.
„Naše Paní nám ukázala obrovské ohnivé moře, jakoby pod zemí. Do ohně byli ponořeni démoni a duše v lidské podobě, jako průsvitné žhavé uhlíky, černé nebo lesklé jako bronz, tonoucí v ohni, vyzdvihované do vzduchu plameny vyvrhovanými z vnitřku ohně spolu s velkými mračny kouře a vzápětí padající ze všech stran nazpět jako lehoučké jiskry v obrovském požáru, uprostřed křiku a zoufalého bolestného úpění, které nás naplňovalo hrůzou, až jsme se třásli strachem. Démony bylo možno rozeznat podle jejich hrozného vzezření, podobného odporným neznámým zvířatům, černým a průhledným. Toto vidění trvalo pouze okamžik. Jak jsme byli v té chvíli vděčni naší laskavé nebeské Matce, která nás na to připravila svým slibem v prvním zjevení, že nás vezme do nebe. Jinak myslím, že bychom strachem a hrůzou museli zemřít."
Honzame, nejsi cvok, jak se Ti snaží namluvit ti, co nevidí to, co Ty vidíš, akorát vidíš jen napůl, protože jsi napůl matkou a napůl ďábel. Napůl světlo a napůl temnota a v té temnotě nevidíš to, co vidí skutečná Matka, která ďáblem není, která je jen světlem.
Nevidíš to, co vidí Mooji.
Ta díra v tom srdci skutečně je, je dírou mimo časoprostor. Z pohledu připoutaného je cestou do pekla, protože přijde o všechny své role, o všechnu svou důležitost, o hmotu, o tělo, o možnost vlastnit, někým být, mít nad někým nebo něčím moc. Vstupem mimo časoprostor se stává opravdu ničím, což se pro připoutané k tělesnosti jeví jako vstup do Nicoty z Nekonečného příběhu.
Pro osvobozené je tahle díra vstupem do ráje.
"I have neither past, present, nor future! I am Nobody. I am Nothing. Therefore, as I am, I am supremely Happy."
Mooji
"Nemám ani minulost, ani přítomnost ani budoucnost! Jsem Nikdo. Jsem nic. Proto, jak jsem, jsem nadmíru šťastný."
Důvodem, proč takovej krásnej kluk jako Ty, nemá rodinu, nestojí o manželský život, je, že se tělesnosti štítíš. Ale na jemnohmotné úrovni jsi k té tělesnosti připoután a pelešíš se s ďáblem. Za to platíš svým vlastním utrpením, za to můžeš být matkou jen napůl. Můžeš být jen zlou macechou, která děti z ráje srdce vypudí do spárů ďábla, žalobce.
Ve skutečnosti své děti miluješ a nechceš jim ubližovat, chceš být jen matkou a nechceš být ďáblem, vysvobozující pro Tebe je, když Ti říkáme maminko, to v Tobě rozzáří víc světla.
Když všechno do posledního odevzdáš Bohu, tak se nic špatného nestane. Tvé tělo bude vykonávat své úkoly stejně jako dřív, jen o něco líp, protože bude podléhat jen Boží vůli, ne vůli ega a pokud ty úkoly nebude vykonávat zrovna Tvé tělo, tak ty úkoly bude plnit jiné tělo, Bůh s tím nemá problém.
Když všechno do posledního odevzdáš Bohu, ztratíš všechnu důležitost, moc, role, funkce, budeš jen milovaným dítětem v milujícím srdci, tak jako byly ve Tvém srdci Tvé děti,
Tvé srdce bude srdcem Boha a stane se bránou do ráje stejně tak jako srdce Moojiho. Bude srdcem skutečné Matky.