Deprese

[rosada]

Tím hněvem tu fakt jsi dneska dost operoval, jako s jedinou příčinou depresí, čímž jsi to hodně zobecnil a tak to má jistě nějakou příčinu, že jo

Pokud tím návštěvník operoval a uváděl to jako jednu z možných příčin depresí, pak - pokud mám zájem a samozřejmě mám-li s depresí i já nějakou vlastní zkušenost - může mít pro mě smysl zkusit se podívat, jakou příčinu by to mohlo mít u mě.

Zajímat se o příčiny, jak to mají jiní, dělat z toho vlastní závěry a případně jim naznačovat nebo doporučovat, co by mohli nebo neměli dělat, je přirozeně taky možné. Je to zábava běžná v mnoha diskusích, upevňuje se tím pozice osobního já ve vlastních očích.
Nic proti zábavám

Máš sama zkušenost s depresí? Mohla bys prosím napsat něco více ze zkušenosti s ní? Jak jsi k ní přistupovala? Uvědomila sis příčinu? Rozpustilo se to? Jak?

Možná by si tohle téma zasluhovalo nové vlákno.

Jsem také pro podělení se o vlastní zkušenost.

Je hodně lidí, kteří trpí depresí, silnější nebo slabší, ať si ji uvědomují nebo ne, je spousta přístupů, jak k tomu přistupují, jestli s tím stavem pracují nebo nepracují, jak přistupují k životu. Je vždy osvobozující potkat se s člověkem, ze kterého svobodnost dýchá každým jeho projevem, moc jich ale není.
Proč se nerozepsat o tom, čím žiju, co mě trápí, jak k tomu přistupuji, jestli se s tím sanžím něco dělat nebo "jen" pozoruji... třeba se do toho bude někomu chtít... podělit se o vlastní zkušenost... jsou různé praktiky, regrese, dynamické meditace, atd., každému je vlastní něco jiného.

I to téma potlačený hněv, který se hodně projevuje ukřivděností a nekontrolovanými agresivními výbuchy stojí za otevření...

[Návštěvník]

Když se mi občas objeví depresivní, ale i jiné pocity - třeba smutek nebo strach, i různé další emoce, rozpustí se klidným pozorováním.

Potvrdila se mi Tolleho zkušenost: "Odevzdejte se zármutku, zoufalství, strachu, osamělosti a ostatním podobám utrpení. Pozorujte je, aniž byste je jakkoli označovali. Dovolte jim být. Přijměte je. Potom sledujte, jak zázrak odevzdání přeměňuje hluboké utrpení v hluboký mír."

[reseek]

Tady je podrobný návod, jak zacházet s emocemi, aby se rozpustily:

http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cislo ... 2009010033

[rosada]

Pro mě zlomový bod při depresi (dlouhodobější) bylo uvědomění, že tohle fakt už není dobrý a že bych s tím měla něco dělat. Pak už se dá poslechnout lecjaká rada.

pro ilustraci jedna z té doby:

Míchaný koktejl

život tě zamíchá
našlehá do pěny
jak se ti zamlouvaj'
nechtěné proměny?

na toto víření
- vymetám temný kout -
neplatí smíření
musím se nadechnout

pod vodou zkalenou
nahmatám kořeny
osudu uniknout
nerudné stařeny

[praktik]

pod vodou zkalenou
nahmatám kořeny...

Uvědomit si kořeny, příčiny, motivace. Pocity, včetně depresivních, vznikají často z neuvědomovaných příčin, pokaždé, když se prvotní příčina něčím oživí, zaktivuje. Ať jen vzpomínkou, nebo někým v okolí. A navíc, každá aktivace probíhá za konkrétních okolností. Potom k aktivaci dotyčného pocitu, např. beznadějného smutku stačí, jen když se znovu objeví okolnosti, za kterých se někdy předtím ten pocit zaktivoval. Takže pořád přibývají cesty, kterými se aktivuje pocit vzniklý kdysi dávno a aktivuje se tak čím dál častěji.

Probíhá to asi následovně - příklad: malá holčička sleduje, jak se rodiče hrozně hádají, otec nakonec matku zbije a ona nahlas vzlyká. Kdesi venku právě houká vlak, což ta malá vnímá jen okrajově. Na celý trýznivý výjev časem zapomene, zapadne to hluboko do jejího podvědomí. Když pak vyroste a má sama rodinu, ocitne se dřív nebo později v obtížném období, kdy její podvědomí začne být aktivní. Jednou uslyší zahoukání vlaku a zdánlivě bezdůvodně se u ní objeví těžká deprese. V kuchyni právě kape kohout vodovodu... Deprese ji po čase přejde, ale v příští obtížné chvíli stačí ke spuštění deprese kapající vodovod... a tak přibývají příčiny aktivující depresivní pocit, až nakonec je deprese trvalá.

Když se podaří odhalit prvotní příčinu, která ji kdysi vyvolala, a uvidět, že v současné době už je úplně passé, rozpustí se tím samotný základ těch trýznivých pocitů a stačí pak už jen pozorovat je, kdykoliv se objeví. Dokud ale je ta prvotní příčina v nás kdesi skrytá, objevují se depresivní nebo jakékoliv jiné pocity zdánlivě bezdůvodně, znovu a znovu, protože ta příčina se aktivuje druhotnými spouštěči.

[letgo]

Uvědomit si kořeny, příčiny

No třeba já toto chápu úplně obráceně,
tedy ne že nahmatám kořeny nějakých příčin,
ale nahmatám kořeny vlastního bytí,
a to třeba tím, jak to udělal Pjérlašéz, že si schrupnul

On popisuje, že utíkal do spánku ze strachu před ostřelovačem, kterého viděl v ostatních lidech, měl pocit, že ho chtějí zabít. Byla to taková hrůza, že skoro celý rok raději prospal. Říká, že když si nakonec uvědomil, že ten ostřelovač je v něm samém, že jeho vlastní odmítání "odstřelí" druhého člověka, tak ostřelovač zmizel. A Pjér se začal vracet do normálního života.

Zřejmě není snadné uvědomit si příčinu svých pocitů, musí to uvnitř v nás dozrát a někdy asi dost drsným způsobem.

[rosada]

Tedy nemám zkušenost s nějakou depresí jenž vás semele,

Hm, to je vidět nechtěl bys tedy toto téma vynechat?

[rosada]

Zřejmě není snadné uvědomit si příčinu svých pocitů, musí to uvnitř v nás dozrát a někdy asi dost drsným způsobem.

Není - u mě byla skoro 20 let stará záležitost, o které jsem si myslela, jak bravurně jsem se přes ní přenesla. houby houby. A i když se to pak naťuklo - začala jsem jezdit na rodinné konstelace - tak jsem se zuby nehty bránila dořešení (které se díky tomu protáhlo na cca 2 roky) - že "to už je dobrý"
Zrálo to fakt drsně, ale z dnešního pohledu: jsem ráda, že jsem, kde jsem - stálo to za to, ale nikomu bych to nepřála.

[Návštěvník]

Zřejmě není snadné uvědomit si příčinu svých pocitů, musí to uvnitř v nás dozrát a někdy asi dost drsným způsobem.

Není - u mě byla skoro 20 let stará záležitost, o které jsem si myslela, jak bravurně jsem se přes ní přenesla. houby houby. A i když se to pak naťuklo - začala jsem jezdit na rodinné konstelace - tak jsem se zuby nehty bránila dořešení (které se díky tomu protáhlo na cca 2 roky) - že "to už je dobrý"
Zrálo to fakt drsně, ale z dnešního pohledu: jsem ráda, že jsem, kde jsem - stálo to za to, ale nikomu bych to nepřála.

Jo, dokud jedeme v režii našich obranných mechanismů, ty za nás suverénně odpálkují a zbagatelizují cokoliv. Až do chvíle, kdy nám vnitřní Inteligence nastaví stopku a my se začneme topit v tom, co jsme u sebe nechtěli - a ani nemohli - doteď rozpoznat.

Tady je docela pěkný rozhovor o depresi, zen-buddhismu a gestalt terapii:

http://www.gestalt-terapie.eu/?pg=gestalt&sb=rozhovor

[tempter]

O depresi se píše také tady http://druidova.mysteria.cz/ZDRAVA_VYZIVA/DEPKA.htm

Opačným pólem depresivity je euforická upovídanost, odborně nazývaná logorea http://www.online-slovnik.cz/slovnik-ci ... ov/logorea
V souvislosti s dalšími příznaky může být upovídanost, mnohomluvnost projevem některých psychiatrických onemocnění - například mánie nebo hyperkinetické poruchy, přechodně při opilosti...

Existuje i bipolární porucha, při které se střídají období mánie s obdobími deprese. Trpěl jí například herec Miloš Kopecký.