Co s poznáním v praxi?

[návštěvník J]

Jak vám tyto zážitky pomáhají

zážitky z stavu nirvikalpa samadhi - vytržení, jak známo, přináší sice poznání, ale neuvolňují od vásan a tendencí ... ty naskočí zase zpátky, takže nedojde ke změnám v reakcích ... a prakticky to moc nepomůže ...

muselo by se projít skrze zážitek, až za oblast toho kdo vnímá ... ovšem to nelze udělat za pomocí vůle, nebo nějaké techniky ... buď to nastane samovolně, nebo ne ...

co prakticky pomáhá je uvolňování centrálního nervového systému člověka od různých traumat a bolestí co si v sobě nese, aby se mohl více otevřít životu a pak máš celou řadu uvolňujících technik, což jako buddhista víš (tam se taky medituje, zpívají se tam různý mantry a pod)

tak to můžeš různě zkoušet a uvidíš sám co bude s tebou ladit a co ne ...

já teda o buddhismu moc nevím, ale ta bdělá všímavost k tomu co probíhá tam je taky dost důrazně připomínána - když jím, tak jím ...

mně teda zcela osobně, spíš oslovuje zenový přístup, právě pro tu obyčejnost a nedosahování nějakých kýžených cílů ...

[návštěvník J]

soucítění (sou-bytí) o kterém píšeš vychází z míry uvědomění ne-oddělenosti jednoho od druhého ... a to přichází přirozeně, nedá se to nějak naučit nebo technikami získat ...

jesliže se vše soustředí jen na svůj centrální nervový systém, pak se vnímá pouze skze něj a tam na soucítění není žádný prostor, protože se všechno točí kolem zabezpečení CNS dotyčného, když dochází k uvolňování ztotožnění a k uvolňování CNS zvyšuje se otevřenost a schopnost vnímat široce - rozšiřuje se vědomí ... pak není problém v sobě vnímat i další CNS a to jak se cítí, jak vnímají, nejsou cizí, jsou součástí vědomí se vším co se v nich děje a jak se v nich děje ... je tam naprostá účast ... ale to musí prostě přijít přirozeně, nedá se to naučit

[rosada]

Upozorňuji, že toto téma bude moderované (mnou) a tedy všechny osobní výlevy (to, co já budu za ně považovat) budu nadále mazat bez varování a bez následného vysvětlování.

[rosada]

Myslím, že původní dotaz byl na poznání, což je pro mě něco úplně jiného než nějaký zážitek.

[návštěvník J]

Myslím, že původní dotaz byl na poznání, což je pro mě něco úplně jiného než nějaký zážitek.

zážitek přináší poznání nebo ne ?

[Návštěvník]

Moudrost a Soucit Tyto dva aspekty bódhičitty by nikdy neměly být oddělovány.
Jsou jako dvě ptačí křídla: k tomu, aby mohl pták létat, jsou nutná obě. Nelze dojít k osvícení ani skrze samotný soucit, ani pouhou realizací moudrosti.

[Návštěvník]

Moudrost a Soucit Tyto dva aspekty bódhičitty by nikdy neměly být oddělovány.
Jsou jako dvě ptačí křídla: k tomu, aby mohl pták létat, jsou nutná obě. Nelze dojít k osvícení ani skrze samotný soucit, ani pouhou realizací moudrosti.

Jak si ty představuješ realizaci soucitu a moudrosti v denní praxi?

[rosada]

Myslím, že původní dotaz byl na poznání, což je pro mě něco úplně jiného než nějaký zážitek.

zážitek přináší poznání nebo ne ?

Asi jak který? Ale i tak jsou to dvě různé věci a je dobré se dohodnout o čem je vlastně řeč.

Já žádný takový zážitek nemám, tak zůstanu jen v roli moderátora.

[Linda]

Zážitky můžou být na celé řadě úrovní, někomu zážitky přijdou, jinému ne. Kdo rozpozná, jestli šlo o "poznání"? Kdo to potom tak označí?

Může to být šance pochopit a uvědomit si snovost, nereálnost vlastní osoby - osobní existence. Podnítí to ochotu všímat si, rozpoznávat svou neuvědomovanou sebeobranu a sebeprosazování, je snadnější nechávat to prostě být, když se to objeví. Takové všednodenní "nudné" rozpoznávání a plné přijímání toho, co vyvstává. Dá se to pozorovat v pochopení, že to jsou tvary Vědomí - takové nebo makové :-)

Nebo se na zážitku ulpí a ten stav, tak úžasně mimořádný, se stane pro ego ideálem. Tím si ho přivlastní jako "svoje" dosažení a nastartuje se tak duchovní kariéra... Myslím, že nezávisí na našem rozhodnutí a vůli, co z toho všeho se stane. Každý bez výjimky zaregujeme podle toho, jak jsme uvnitř naprogramovaní všemi dosavadními zkušenostmi.

Tady je pár slov, která k duchovním zážitkům řekl Raméš Balsekar: "To, co potřebuje podobné zážitky velkého míru, je mysl. Je paradoxní, že dokud mysl o ty okamžiky usiluje, vzdalujete se od současného dění."

[Návštěvník]

Myslím, že původní dotaz byl na poznání, což je pro mě něco úplně jiného než nějaký zážitek.

Původní dotaz podle toho, co tu čtu, nebyl dotaz na poznání, ale jak poznání ovlivňuje, se odráží v běžném životě. protože jak se často jeví, je to povětšinou o krásných vzletných slovech, filozofiích = myšlenkách, ale v praxi, při běžné komunikaci, mezilidských vztazích je to o obhajování se, toho, na čem, na jaké představě ulpívám, - a o útoku. O neempatii, necitlivosti. Protože jsme (stále) ve vleku zaujetí naší představou.

Otázka "programu" a jeho následování je velice zajímavá.

[Letgo]

jak poznání ovlivňuje, se odráží v běžném životě. protože jak se často jeví, je to povětšinou o krásných vzletných slovech, filozofiích = myšlenkách, ale v praxi, při běžné komunikaci, mezilidských vztazích je to o obhajování se, toho, na čem, na jaké představě ulpívám, - a o útoku. O neempatii, necitlivosti. Protože jsme (stále) ve vleku zaujetí naší představou.

Asi by to chtělo definovat, jak kdo chápe poznání. Jestli jako dočasnou zkušenost, po které se všechno už zase nevnímá jako projevy jednoho Bytí a člověk se dál chová neempaticky, nebo jako stav, kdy došlo k plné transformaci, protože se rozpustilo osobní já.

[orog]

co s poznáním v praxi?

aplikovat!

ale jak?

všímat si, rozpoznávat svou neuvědomovanou sebeobranu a sebeprosazování... nechávat to prostě být, když se to objeví. Takové všednodenní "nudné" rozpoznávání a plné přijímání toho, co vyvstává. Dá se to pozorovat v pochopení, že to jsou tvary Vědomí - takové nebo makové :-)

[Jéčko]

[Jéčko]

Asi by to chtělo definovat, jak kdo chápe poznání. ...

pro mne to znamená zkušenost ... tudíž zážitek přináší zkušenost - poznání toho co to obnáší

otázkou je, jak je se tato zkušenost potom obráží v konkrétních životních situacích ... a podle mne tohle téma tu původně nadnesl návštěvník

[Návštěvník]

jak poznání ovlivňuje, se odráží v běžném životě. protože jak se často jeví, je to povětšinou o krásných vzletných slovech, filozofiích = myšlenkách, ale v praxi, při běžné komunikaci, mezilidských vztazích je to o obhajování se, toho, na čem, na jaké představě ulpívám, - a o útoku. O neempatii, necitlivosti. Protože jsme (stále) ve vleku zaujetí naší představou.

Asi by to chtělo definovat, jak kdo chápe poznání. Jestli jako dočasnou zkušenost, po které se všechno už zase nevnímá jako projevy jednoho Bytí a člověk se dál chová neempaticky, nebo jako stav, kdy došlo k plné transformaci, protože se rozpustilo osobní já.

Anebo jako něco mezi tím: empatie se prohlubuje, ale dál přetrvává vnímání já x nejá, osobní já pomalu ubývá

?

Někdy se na satsanzích a v knihách objevuje pojem "trvalé poznání", aby se to odlišilo od dočasné zkušenosti bez já, po které se zase vrací vnímání já, i když je už míň razantní a projevuje se spíš nadšením a podobnýma emocema.

[Jéčko]

Anebo jako něco mezi tím: empatie se prohlubuje, ale dál přetrvává vnímání já x nejá, osobní já pomalu ubývá

?

Někdy se na satsanzích a v knihách objevuje pojem "trvalé poznání", aby se to odlišilo od dočasné zkušenosti bez já, po které se zase vrací vnímání já, i když je už míň razantní a projevuje se spíš nadšením a podobnýma emocema.

tak nějak ...

akorát to teda nevím, neznám nikoho kdo by na to reagoval nadšením ... zjistit, že není žádný osobní já, že to byla jenom iluze, je spíš pořádný otřes, protože to smete veškeré představy co jsme o sobě a o světě měli ...

setkal jsem se spíš s prvotním úžasem aha ... se vztekem, s až hysterickým smíchem a nebo že se lidé rozplakali ... nejspíš to bude tedy různé

a taky trvá nějakou dobu, než to tzv. "dosedne" ... nedávno jsem četl zrovna rozhovor s Tollem, který říkal, že než se to projevilo v reálném životě, že to trvalo cca rok až dva ... ona sice ta základní tendence je odříznuta od kořenů, ale ještě furt dobíhá ... je to jako když se vypne větrák, stejně ještě nějakou dobu běží ... a mám za to, že se v podstatě neví, jak dlouho to bude ještě běžet, ale už se to bere jako bezpodstatná záležitost

takže fakt těžko říct

[Návštěvník]

No pár nadšených reakcí z toho, jak je to jednoduchý, by se v diskusích našlo

[Linda]

Saša Hendruk:

Jakýkoliv prožitek, jakákoliv zkušenost – jakkoliv mystická – může hodně věcí vysvětlit, ale může se to stát krmí pro ego úplně nechutným způsobem. Tím nejhorším způsobem, kterej může bejt. Takže to, co jsem dřív považoval za NĚCO, za jakoby výstup do Světla, za něco, o co by tady mělo jít, považuju často za neštěstí. Když tomu člověk nerozumí, tak je nasnadě, že na tom ulpí. Ať je ten zážitek jakkoliv vysokej nebo – řekněme – univerzální, pokud nezahrnuje rovnou to, že člověk je schopnej se ho vzdát v tý aktuální době, kdy ho prožívá, neulpí na něm a vidí ho jako protiváhu tady tý skutečnosti, kterou rádi nazýváme jako iluzorní, neexistující. Pak jo, pak díky tomu může pochopit Celek.

[Jarda Malej]

Když je tady, odpadá otázka co s ním.
Kdo by si jí měl klást?

:-)

[Letgo]

Co s poznáním v praxi?

Když je tady, odpadá otázka co s ním.
Kdo by si jí měl klást?

Někdy se na satsanzích a v knihách objevuje pojem "trvalé poznání", aby se to odlišilo od dočasné zkušenosti bez já, po které se zase vrací vnímání já, i když je už míň razantní a projevuje se spíš nadšením a podobnýma emocema.

Dokud není poznání trvalé, je ta otázka myslím na místě. Jinak navyklé sklony pokračují, případně se vytvářejí další - sklony osvíceného já...