Útočení nebo vyjádření nesouhlasu?

[tydýt na xtou]

Dá se debatovat tak, aby to nebyla kritika a aby to nebylo bráno jako kritika? Aby to bylo v rovině nabízení svých pohledů, názorů.... a sdílení?

dá ... je to odvislé od míry "pochopení" teda pochopení s velkým P ne skrze intelekt

pozná se to v tom, že nevadí - neruší nesouhlas ba dokonce ani osobní kritika

vykašli se na to zlato, ty nemůžeš za to, jak mi je, nejsi to ty, je to jen chemie - slovy Xindla na X

[Návštěvník]

Nesouhlas a kritika/zaútočení nemají stejný dopad, i když obsahově říkají totéž.

Při nesouhlasu je určitá šance, že si všimneme, o čem je řeč, a člověk je ochotný zauvažovat nad tím, co ten druhý říká. Když ale jde o nějakou formu útoku, třeba i skrytou pod pěknými slovy, objeví se především sebeobranná reakce. Vnímá se to jako napadení a na něj reagujeme automaticky. Většinou je pak obsah toho sdělení buď úplně nezajímavý, nebo zaujme jen povrchně, protože hlavní část pozornosti se spotřebuje na hledání, jak druhému dokázat, že se mýlí, že nic neví, že je lump, atd atd

[přihlížející]

Možná když člověk už rozpoznává svou vlastní agresivitu.
Protože ať chceme nebo ne, ta udělá z každého nesouhlasu nějakou formu útoku.

Přičemž je-li onen nesouhlas spojen se schopností poukázat na věcné chyby daného konceptu
a s tendencí spolupracovat na jeho opravě, bývá ve skutečnosti podanou rukou.

Komplikací bývá, když ona v diskusi podaná ruka má jemně kritický až skrytě agresivní podtext.
Působí pak trochu jako pálka a informace v ní obsažená zapadne bez povšimnutí.
Než totiž stihne vstoupit do vědomí, překryje ji reakce na podtext
vnímaný emoční částí mozku.