Jak se dělá přijetí?

[Návštěvník]

Tydýtovi J - a přece v tvém projevu stále zůstává jistý rys, kterým jsi rozpoznatelný, ať vystupuješ momentálně pod jiným nickem nebo pod starým. Ten rys je vlastní i new age stoupencům: hurá k lepším, zářnějším zítřkům.
Je to rys sentimentálnosti. Vostál to kdysi nazval duchovní shit, jiným slovem klišé.
Nepíšu to proto, abych tě naštval, v tvém novém slovníku nasral, ale proto, že mi to přijde škoda, protože v té sentimentálnosti, rozpatlanosti se skrývá ještě další rys, motiv a to je potřeba prožívání se. Je to vidět na tvých dlouhých komentářích, v potřebě stále reagovat, rozepisovat se a prožívat se.
Není to špatně, je to tak a je to dobré vidět.

Jak se dělá přijetí?

Je název tohoto vlákna.

[Návštěvník]

Co mi hodně pomohlo - i když v negativním slova smyslu - teda ukázalo se to naprosto nefunční,
byly několikaleté těžké koncentrační cvičení s pokusem udržování jednobodové pozornosti, dále
usilovná snaha dostat mysl a emoce pod kontrolou a udržet stav klidu mysli za každou cenu,
dále usilovná snaha manipulovat a měnit svůj způsob vnímání a přizpůsobovat se požadavkům druhých,
abych jim vyhověl, abych je nezranil apod.

Tohle rád vypíchnu, protože jsem to také takhle zkoušel, s podobným efektem.
Bylo to vlastně "tlačení na pilu."

ano díky jardo - je to tak ... to je to tlačení na pilu

mně to ale také neuvěřitelný způsobem pomohlo, protože mi to ukázalo, že to nemám a nemůžu mít pod kontrolou a mohl jsem to nechat doslova být - sponntáně být - uvolnit (se) ale to pak už totálně , takže to mělo velkou cenu a smysl, já byl od malička nesmírně usilovný a snaživý a potřeboval jsem to jasně a nezpochybnitelně poznat doslova na vlastní kůži ...

A přece dál usilovně tlačíš.

[Návštěvník]

co se pochopilo, nemusí se ještě projevit utišením emoční oblasti

Aktivuje se dál, dokud je tu potřeba odreagovat se z někdejší poslušnosti a podřizování se

No a co, to je normální

[tydýt J]

A přece dál usilovně tlačíš.

na tebe ? nebo na sebe ?

pokud je na pořadu dne tlačení tak ano

[tydýt J]

co se pochopilo, nemusí se ještě projevit utišením emoční oblasti

Aktivuje se dál, dokud je tu potřeba odreagovat se z někdejší poslušnosti a podřizování se

No a co, to je normální

není žádný problém s emocemi, pokud se jasně pochopí oč gou ... probíhá odpovídající emoční reakce na podnět ... to je naprosto normální

představa o tom, že by musela dojít k utišení emoční oblasti aby to bylo ono je jaksi nedůležitá

[Malý Vlk]

24 hodin denně odporuju tomu, co se děje. Povšiml jsem si toho teprve nedávno.
Závidím každému, kdo přijímá to, co je, tak, jak to je - bez odporu, bez adorace. Závidím každému, komu to - jak říká - "funguje". Takový je schopen přijmout i neupřímnost sama k sobě.

[Blabla]

Technicky třeba taky takhle

nejdříve uvolnění
pak je docela snadné odevzdání
po odevzdání přichází přijetí

[orog]

24 hodin denně odporuju tomu, co se děje. Povšiml jsem si toho teprve nedávno.

To je dobrý začátek. Dokud si toho nevšimnu, nemám šanci začít přijímat svůj odpor, když se objeví.

[Jarda Malej]

je to tak ... to je to tlačení na pilu

mně to ale také neuvěřitelný způsobem pomohlo, protože mi to ukázalo, že to nemám a nemůžu mít pod kontrolou
takže to mělo velkou cenu a smysl, ..

Ano.
Bývá to maximální napětí co nám může pomoci objevit skutečnou uvolněnost,
dostoupí-li plnost vrcholu, přehoupne se v prázdnotu.
Je-li život naplněn, vykoukne na nás prázdnost jeho podstaty.
Cesta života tedy spočívá v pochopení a následování ..řádu.

Pochopíme-li například vztahy energií tvořících naše tělo, tak mu můžeme dopřát
uvolněnost jeho přirozeného stavu, což platí právě tak pro naší mysl.
Celá duchovní věda je vlastně jenom soustavou analogií,
které se aplikují samy, pokud jsme si jich vědomi.
Když žijeme vědomě.

[tydýt J]

24 hodin denně odporuju tomu, co se děje. Povšiml jsem si toho teprve nedávno.

To je dobrý začátek. Dokud si toho nevšimnu, nemám šanci začít přijímat svůj odpor, když se objeví.

když to dotáhnu až ad absurdum ... tak přesně v tom okamžiku kdy si jsi si povšiml 24 hodinového odporu už nastalo přijmutí automaticky

proč ?

protože jsi to sám před sebou připustil, tedy otevřel jsi se tomu uvědomit si to ! a síla uvědomění, toho, že to dostalo šanci zůstat v tvé přímé pozornosti - o to jde ... ta se už stará sama, přirozeně, na tobě je akorát si to uvědomovat ...

proto já to přijetí - nemám jako nějakou následnou záležitost, že si toho nejprve všimnu a pak tomu říkám ano nebo ne, ale přijetí ve smyslu otevřenosti prostoru pro to (kde? ve mně), aby to mohlo být uvědoměno ...

to je velká síla

[Jarda Malej]

24 hodin denně odporuju tomu, co se děje.

To je hodně cenný poznatek. Něco jako skok přes propast

[vigilant]

není žádný problém s emocemi, pokud se jasně pochopí oč gou ... probíhá odpovídající emoční reakce na podnět ... to je naprosto normální

představa o tom, že by musela dojít k utišení emoční oblasti aby to bylo ono je jaksi nedůležitá

Když pochopíme, o co go, vyvolá to v nás přirozeně emoce, reagujeme emocionálně při vzpomínce na to, jak to bylo dřív, jak jsme si v nejlepším úmyslu ubližovali snahou o sebeovládání, která byla vlastně sebeodmítáním.

Protože tzv. ego se projevuje nejen myšlenkami, ale i emocemi, ztotožňujeme se teď s docela jiným typem emocí, než předtím, s emocemi, které vznikají zpětným posuzováním: jaká to tenkrát byla blbost!!!!! Tyhle emoce jsou pochopitelně pěkně bouřlivé a jsou znát i z našeho projevu.

Můžeme si je začít uvědomovat podobně jako ty někdejší pocity snaživosti, začít je v sobě přijímat, kdykoliv se objeví. Tím se emoce momentálního zadostiučinění a odporu k někdejším vlastním blbostem postupně zjemňují, ztišují. Postupně tak přestávají ovlivňovat náš projev, je celkově klidnější O práci s nimi píše taky Tolle - ten mluví o emočním těle, a co s ním.

Ale dokud se potřebujeme emočně odreagovávat, no problem, na to jsou diskusní fóra ideální prostředí

[tydýt J]

jak dojde k pochopení oč gou - tak už nejde sedět na dvou židlích - buď to dělám já, jakožto body-mind nebo jsou to reace body-mind, které si v sobě uvědomuji ...

[Linda]

No

moje zkušenost je trochu jiná. Po pochopení, o co go, začne rozpoznávání emocionálních reakcí, které probíhají spokojeně dál, mimo dohled vědomí. Rozpoznávat jednotlivé emoce potom, co vyvstanou, -> přijímat je a tak nechávat zpráznit, se daří jednou víc, jindy míň, jak Pámbu dá

A když si tu reakci neuvědomím, je znát z mého projevu, aniž to tuším. Když mě někdo na to upozorní, jsou zase dvě možnosti, jak zareagovat

Žádná nuda

[tydýt J]

Tydýtovi J - a přece v tvém projevu stále zůstává jistý rys, kterým jsi rozpoznatelný, ať vystupuješ momentálně pod jiným nickem nebo pod starým. Ten rys je vlastní i new age stoupencům: hurá k lepším, zářnějším zítřkům.
Je to rys sentimentálnosti. Vostál to kdysi nazval duchovní shit, jiným slovem klišé.
Nepíšu to proto, abych tě naštval, v tvém novém slovníku nasral, ale proto, že mi to přijde škoda, protože v té sentimentálnosti, rozpatlanosti se skrývá ještě další rys, motiv a to je potřeba prožívání se. Je to vidět na tvých dlouhých komentářích, v potřebě stále reagovat, rozepisovat se a prožívat se.
Není to špatně, je to tak a je to dobré vidět.

Jak se dělá přijetí?

Je název tohoto vlákna.

jj klidně třeba rys sentimentálnosti se může v projevu objevit taky naivita a pod.

tohle mne zaujalo ... potřeba sebe-prožívání to je dost zásadní a dá se to velmi dobře vysledovat do jaké míry je zaktivovaná a to podle toho, jak se objevuje děs z ne-existence ...

protože jak známo nereagování je téže reakcí, takže podle toho to nebude ...

ps. vona ti nestačila jedna čarodějnice ?

[tydýt J]

No

moje zkušenost je trochu jiná. Po pochopení, o co go, začne rozpoznávání emocionálních reakcí, které probíhají spokojeně dál, mimo dohled vědomí. Rozpoznávat jednotlivé emoce potom, co vyvstanou, -> přijímat je a tak nechávat zpráznit, se daří jednou víc, jindy míň, jak Pámbu dá

A když si tu reakci neuvědomím, je znát z mého projevu, aniž to tuším. Když mě někdo na to upozorní, jsou zase dvě možnosti, jak zareagovat

Žádná nuda

a jakou máš zkušenost ohledně toho autorství ? kdo ty reakce dělá ? kdo je ten řiditel autobusu kdo určuje kam jede, jak rychle jede, cíl cesty a koho tam pustí a koho ne a kdy zatroubí a jak silně atd. ?

[Návštěvník]

Tydýtovi J - a přece v tvém projevu stále zůstává jistý rys, kterým jsi rozpoznatelný, ať vystupuješ momentálně pod jiným nickem nebo pod starým. Ten rys je vlastní i new age stoupencům: hurá k lepším, zářnějším zítřkům.
Je to rys sentimentálnosti. Vostál to kdysi nazval duchovní shit, jiným slovem klišé.
Nepíšu to proto, abych tě naštval, v tvém novém slovníku nasral, ale proto, že mi to přijde škoda, protože v té sentimentálnosti, rozpatlanosti se skrývá ještě další rys, motiv a to je potřeba prožívání se. Je to vidět na tvých dlouhých komentářích, v potřebě stále reagovat, rozepisovat se a prožívat se.
Není to špatně, je to tak a je to dobré vidět.

Jak se dělá přijetí?

Je název tohoto vlákna.

jj klidně třeba rys sentimentálnosti se může v projevu objevit taky naivita a pod.

tohle mne zaujalo ... potřeba sebe-prožívání to je dost zásadní a dá se to velmi dobře vysledovat do jaké míry je zaktivovaná a to podle toho, jak se objevuje děs z ne-existence ...

protože jak známo nereagování je téže reakcí, takže podle toho to nebude ...

ps. vona ti nestačila jedna čarodějnice ?

Není vůbec důležité, co se napsalo.
Důležité je pouze to, kdo to psal.

[Návštěvník]

Sentimentálnost projevu bylo myšleno plácání pro plácání, s prvky výrazů jako "vše je jak je", "uvědomění si toho co je jak je" a podobné kouzelnické obraty, elegantní jako krymplenové gatě na velkém zadku. Jsou dobře vystopovatelné i v projevech malého Jardy, kde té elegantnosti je ještě více, jen aby se něco řeklo.
Jen aby se něco dělo, takže jsi dobře vyhmátnul ten strach z neexstence :-)
Je dobré to vidět. Nic víc, nic méně :-)
Projev tvůj je nejvíce podoben tomuto šmajlíkovi:
Projev Jardy šmajlíkovi, kterého nemám po ruce: já nic, já muzikant, hlavně aby mě bylo slyšet a vidět. Tydýýt. A mele se to svoje dál.

[Linda]

No

moje zkušenost je trochu jiná. Po pochopení, o co go, začne rozpoznávání emocionálních reakcí, které probíhají spokojeně dál, mimo dohled vědomí. Rozpoznávat jednotlivé emoce potom, co vyvstanou, -> přijímat je a tak nechávat zpráznit, se daří jednou víc, jindy míň, jak Pámbu dá

A když si tu reakci neuvědomím, je znát z mého projevu, aniž to tuším. Když mě někdo na to upozorní, jsou zase dvě možnosti, jak zareagovat

Žádná nuda

a jakou máš zkušenost ohledně toho autorství ? kdo ty reakce dělá ? kdo je ten řiditel autobusu kdo určuje kam jede, jak rychle jede, cíl cesty a koho tam pustí a koho ne a kdy zatroubí a jak silně atd. ?

Pochopením začíná uvádění pochopeného do praxe, metodou zkoušek a omylu. A to autorství? Tu a tam dojde k vnímání sebe sama coby vědomí, ve kterém se všechno děje, a mezi tím zase znovu dochází k sebeztotožnění s tím či oním, kdy se znovu objeví ztotožnění s iluzorním jednajícím "já". Sebeztotožnění "já" s něčím se buď rozpozná, pak se obnoví uvědomění sebe coby vědomí, nebo se nerozpozná, a pak dojde k "převzetí dodávky". To je celé, prostě normálka, tak jak o praxi hledajících mluví Balsekar, Tolle a jiní a jiní.

[Návštěvník]

krymplenové gatě

A jak se lidi o ten krimplen v obchodech rvali, schovával se pod pultem jen pro známé a pro ty, z kterých by mohl být nějaký užitek. Kdo ho na sobě neměl, v té vyšší společnosti, ten byl dokonale znemožněn.

Krimplen je polyamidová tkanina, používaná k výrobě textilu v 70. letech 20. století. Oblečení z ní bylo nemačkavé, ale neprodyšné a na pohled umělé. Krimplen pocházel z NDR.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Krimplen