nop píše:Bůh je nade mnou, Bůh je v nás a ve mně, ale S Č A necítím. Mám vnější starosti, které jsou pořádně v "zachycenosti v mysli", a přitom ta stálá "přítomnost boží" je asi vnímaná jemnější vrstvou mé bytosti, protože na vědomé úrovni blaženost nevnímám.
Vnímám prach, tíhu, kudy se u sebe v samsáře podívám.
Proto mi vaše jemné úvahy skoro nic neříkají.
Nope, mohu demonstrovat stezku introspekce na Tobě? Jsi schopný pozorování "necítím S Č A" nebo "vnímám prach ...", kdo toto vnímá, posuzuje, dává o tom zprávu. Jsi-li ten, který vnímá prach, kdo vnímá, že je vnímán prach.
Možná se Ti i toto bude zdát příliš jemné a intelektuální, ale to přeci vůbec nevadí. Nic tu není povinné.
Občas se tu mihne něco zajímavého, jako když se v potoce mihne malá zlatinka v rýžovací pánvi.
I takové střípky mohou způsobit, vnitřní posun. To je fajn.
A je tu pozadí pravdy jako u upanišád, takže v pohodě, jako vlahý větřík na pokraji svěžího lesa.
Jen to znevažování a osočování, odsuzování a vyvyšování, kvákání jako u žab v močále by nemuselo tolik být. Kazí to večrení náladu.
No jo no, nic není ideální.