„Říše pohádek leží daleko a hluboko a vysoko a je plná mnoha rozličných věcí: lze tu nalézt všeliká zvířata a ptáky, bezbřehá moře a nespočet hvězd, krásu, jež očarovává, a na každém kroku nebezpečí, radost i smutek, ostré jak meč. Člověk se snad může považovat za šťastného, že do té říše zabloudil, avšak samo její bohatství a podivuhodnost poutají jazyk poutníka, jenž by o nich chtěl vyprávět.“ Pohádkovou říši „nelze polapit do sítě slov, vždyť jednou z jejích vlastností je nepopsatelnost, i když ne nepostřehnutelnost.“
J.R.R. Tolkien
Zdeněk píše:Pohádka (tedy pokud je dobrá) je nějaký vymyšlený, fantazijní příběh, který popisuje nějakou hlubokou, archetypální pravdu. Ale kulisy či postavy nemají žádnou realitu, jen blázen půjde do lesa hledat perníkovou chaloupku. Protože nepochopil, že perníková chaloupka jsou jen fiktivní slova pro sdělení čehosi nepopsatelného (pokud se tedy budeme držet Tolkiena) avšak pravdivého. Věřil bys tomu, že někteří cvoci věří, že rodí děti? Protože zaměnili pravdu v pohádce obsaženou za její vnější projev. Protože je myšlení a fantazie, mixnutá sex. pudem, přitáhly k sobě, zmocnily se jich, přesně jak popisuje Tolle. Skončí v blázinci, jestli nebudou následovat Tolleho instrukce.
[/quote]
pohádka píše:Postavy v pohádkách jsou reálné, například princezny existují i ve skutečnosti.
Toto trochu argumentačně kulhá.
To že existují princezny ve skutečnosti, třeba ta monacká. Nemá přece nic společného s tím, že ty v pohádce jsou fiktivní - pohádkové.
Myšlenky jsou nástrojem sexuálního pudu u každého i u Tebe.
Příliš frojdovské, nemyslíš? pohádky byly doménou Junga.
Právě se mnou bojuješ o svou princeznu. Věřil bys, že ten Tvůj útok je vyvolaný neukojeným sexuálním pudem. Tolleho instrukce o myšlení nejsou přesné a nepopisují pohádky. Pohádky existují jako zobrazení naplnění sexuálního pudu spojujícího dvě polarity, kterými je duše připoutaná k lidskému tělu. Mezi těmi polaritami probíhá boj o to, jak se spojí, která z nich bude mít v tom spojení navrch a zároveň mezi nimi působí přitahování jedné k druhé, aby se v lásce spojily a duše se znovu neinkarnovala. Myšlení je nástrojem toho zápasu a pohádky poutají tím, že zobrazují ten dobrý konec - dítě.
Ano, popisuješ archetypální zápas. Muže s animou (ženy zase zápasí s animem). Ne všechny pohádky mají dobrý konec. Zápas, který popisuješ je duchovní iniciací. A ta se občas nemusí zdařit. člověk, ale není jen jedním z aspektů své psýché. i když se asi může stát, že se do některého aspektu ponoří tak, že ostatní potlačí, nepustí ke slovu a osobnost se rozpadne. Mluví se pak o psycho-spirituální krizi (v která lze čekat zárodek dobrého) nebo klasicky o patologii.