Hra Líla

[Jana]

[Jana]

Význam hry

Měli jste někdy pocit, že Vaše kroky někdo vede? Že Vám někdo (Někdo) zabránil nasednout do vlaku odjíždějícího do „pekla“, odejít z domu dříve než zazvonil telefon oznamující důležitou zprávu? Nebo naopak ani jste nevěděli, co Vás tak honí už jít? A pak se to stalo. Něco neočekávaného. Naplnil se Boží scénář a možná jste jen němě zírali.
Ale také člověk zažívá stav, kdy se ptá proč se ten těžký osud stal právě jemu, proč má takové trápení? Svět je nespravedlivý, krutý,... I v takovémto bolestivém období života, kdy je člověk zlomený na duši, těžko najít cestu ven.
I ten, kdo má na co pomyslí, pozná, když svůj život kriticky hodnotí, že nemá nic. Ani kariera, ani bohatství nenahradí upřimnou lásku a pocit bezpečného domova.
Člověk ve svém žití podobně jako hráč na desce této hry putuje a prožívá radost i smutek, touhu či naplnění. Líle se nedá uniknout. Můžete jí jen přihlížet, jako v divadle. Sám jste hercem i divákem. Pozorujte při hře sami sebe, své nálady. Není to soutěž, je to Líla. Nemusíte zvítězit jako v Člověče nezlob se. Jen pozorujte. Je to cesta k sebepoznání.
Ten, kdo se bojí, ať získá sílu a odvahu jít dál. Ten koho požírá žárlivost, nechť se zbaví chtivosti. Kdo pozná, že žije ve špatné společnosti, ať se osvobodí. Koho svede svede závist, ať se naučí rozdávat. Vše pochopí hráč na velké životní desce Líly.
Na 72 polích se projeví 72 stavů bytí. Na těchto polích se ocitá každý z nás. Každá bytost je hráčem velké Kosmické hry. A hraje se, až dokud zcela nepochopí v poli Kosmického vědomí. Hru můžete ukončit kdykoli, konce však nedojdete. Poznání cesty je pro upřímné a vytrvalé hráče. Pokud jste hru našli a vy dosud o své cestě neuvažujete a z různých důvodů uvažovat nechcete, můžete na hru zapomenout, až příjdete příště možná, že bude situace příhodnější.
Hráč hází kostkou a pohybuje se po polích od „Stvoření“ ke „Kosmickému Vědomí“. Hadi svádějí hráče zpět do nižších úrovní a šípy milosti ho vynášejí po rychlých cestách vzhůru. Podobně jako v životě, tak i při hře prochází po polích tak dlouho, dokud není schopen cítit harmonii na všech místech. Opakovaně nahoru a dolů.
„Ti, kteří v této hře skutečně poznají hru a nejsou k hrací desce nijak připoutáni, vědí, že je to božská hra Nejvyššího Vědomí. Ti, kteří se ztotožňují se čtverci a úrovněmi na hrací desce s těmi si hraje deska, a ta se pak stává májou – velkou silou, která zastírá smysl. Je to mája, která tvoří fenomenální svět.“
„V této hře není smrt. Jen nahoru a dolů, změny v úrovních vibrací, ale není tam smrt. Ta duše, která Lílu hraje, nikdy neumírá. Jen symbol, tělo, které se pohybuje po hrací desce, mění formu. Individuální duše je čistá Prána, omezeným projevem Kosmického Vědomí. Božství dlí v nejvnitřnějším bytí člověka a nemůže být zrušeno. Mezi duší a tělem je životní jednota, stejně jako je jednota mezi hráčem a jeho symbolem. Konec přijde pouze tehdy, když hráč dosáhne Kosmického Vědomí, věčného stavu, odkud není návratu. Zde se hráč stane Božskou existencí, je za všemi změnami a kvalitami. To je osvobození. Smrt je změna ve formě, ne v duši. Dokonce neexistuje ani na materiální úrovni, protože hmotu nelze vytvořit ani zničit, pouze měnit formu. Změna formy není skutečná (nezasahuje podstatu). Je to přechodná fáze ve světě jevů, která je odrazem Nejvyšší Duše – Kosmického Vědomí.“

[Jana]

Pravidla hry

Hry se může účastnit téměř libovolný počet hráčů, ale může také hrát hráč sám. Potřebujete hrací desku, kostku od jedničky do šestky a nějaký malý osobní předmět.
Váš malý osobní předmět, může to být prsten, se bude pohybovat podle hodů kostky po polích hrací desky. Hráč umístí svůj předmět na výchozí 68. pole Kosmického vědomí a čeká nezrozen, dokud nehodí šestku. Kostka se přesouvá mezi hráči ve směru pravotočivé spirály, tedy vždy hráči po pravici. Jakmile hráč hodí šestku, z prvního pole „Zrození“ se přesune skokem rovnou na šesté pole a dál podle výše druhého hodu. Po prvotním zrození hráč nezakusí dopad iluze, hněvu, chtivosti, pozemských vazeb, připoutanosti. Na tyto pole je může stáhnout pouze had negativního myšlení, egoismu, žárlivosti, bezbožnosti, závisti a špatná společnost. Symbol hráče se přesouvá po každém hodu kostky podle hodnoty na kostce. Kdykoliv padne šestka, hází hráč ještě jednou. Jen hodí-li hráč tři šestky za sebou a poté např. pětku, posune se pouze o 5 polí z výchozí pozice (nikoli o 23 polí). Pokud hodí čtyři i více šestek, hází dál, dokud nepadne jiné číslo než 6 a postoupí o celkový počet polí.
Když se symbol hráče dostane na pole, kde začíná šíp, přesune svůj symbol až k jeho hrotu. Naopak dostane-li se na pole, kde je hlava hada, klesne až na konec ocasu.
Cílem hry je návrat na 68. pole do „Kosmického vědomí“. Jestliže hráč prošel osmou úrovní a přešel toto pole, pak musí házet tak dlouho, až se dostane na pole 72, odtud se vrací zpět. Např. je-li na poli 69 hodí čtyři a výše musí stát tak dlouho až hodí 3, vrací se na zemi (51). Je-li na 71 musí čekat na jedničku. Hra končí pouze tehdy, když se hráč dostane přesně na 68. pole, ať už šípem duchovní oddanosti nebo numerickým postupem.
Zkuste to, a možná i vy budete mít na desce své vyšlapané cestičky. Hráče často stahují stále stejní hadi zpět. Naopak v určitých místech mohou šípy vynášet zase vzhůru. Můžete hrát a přemýšlet o svých krocích jako pozorovatel. Když budete uvažovat o postupu na základě záznamu vaší cesty, snadněji vystopujete vnitřní i vnější rozpory mezi vaším osobním hodnocením a kritickou realitou kostky.
Hra bude mít plný význam tehdy, když bude hráč číst as chápat komentáře, ve kterých je vysvětlen význam každého místa, hada a šípu.
HARISH JOHARI doporučuje, aby si hráč poznamenával průběh své cesty po hrací desce, chce-li mít ze hry plný užitek,. V sérii několika takových záznamů může objevit některé jejich společné rysy – některé přátelské hady a pomáhající šípy. To ho přinutí zjišťovat souvislosti mezi vnitřními a vnějšími skutečnostmi. Světci užívali tuto metodu na objevování svého charakteru – toto činí Lílu hrou sebepoznání.

[Jana]

Význam jednotlivých políčok

1. Stvoření, zrození, vznik (džanma)
Před zrozením je člověk mimo hru, jakmile je však zrozen, je spoután zákonem karmy. Hra je těžká, leckdy dlouhá a hráč musí chtít hrát.
Hráč do hry vstupuje hodem šestky. Symbolická šestka tvořena pěti prvky (éter, vzduch, oheň, voda a země) a individuálním vědomím je podmínkou zrození. Podobně vznik života, také začíná tepre spojením pánč mahábhút a vědomí. Vzhledem k počátku hry se hráč přímo přesouvá z l. pole na 6. pole a hráč čeká na další číslo, které určí první krůčky na desce života.

2. Iluze (mája)
Májá je iluze, svět jmen a forem. A můžeme ji vidět na všech úrovních. Májá-Šakti síla vytvářící klam a způsobující nevědomost (avidja). Májá Šakti si hraje se třemi gunami – satva, radžas a tamas, dokonale rozpoutá kosmickou tragikomedii.
„Ego nemůže pracovat bez mysli a mysl nemůže pracovat bez smyslových orgánů. Takže teprve tehdy, až je mysl zklidněna, může být chápání „já“ a „mé“ úplně rozbito. Jógou lze tohoto stavu dosáhnout. Po poznání pravdy v přímé zkušenosti v samádhí lze porozumět máji – a lidské drama lze pak sledovat jako božskou hru, jako Lílu. Jediný úkol, který má hráč před sebou, je rozpoznat, že oddělení, které pociťuje, je iluzorní. . Vše, co v tomto, materiálním větě existuje, není nic jiného než nesčetné projevy jediné jednoty, která je za růzností jevů a sjednocuje je.“
Zmizí-li mája, individuální vědomí se rozpouští.

3. Hněv (kródha)
Hněv je velká překážka na duchovní cestě. Způsobuje oheň a žár, který všechno spaluje a současně pročišťuje (pokud hráč skutečně vzplane), ale současně padá rudý vzteky až na nejnižší úroveň. Hráč cítí hněv, kdykoli je ego zraněno. Hněv je nebezpečný – je to základní posednost první řady. Hněv mobilizuje nervový systém a po dobu trvání hněvu se rozumné myšlení odsouvá daleko daleko.
Na toto pole se dostává hráč nejčastěji rychlým pádem ze sedmé úrovně. Had egoismu je neúprosný.
„Vedle hněvu spalujícího může hráč poznat i hněv nenásilný, neosobní, při kterém zůstává uvnitř klidný. Je založen na lásce a dobru a k pravdě, je to hněv božský, který napomáhá duchovnímu růstu a vytváří velkou morální sílu. Boží hněv je vlastností Rudry, Pána ničení. Jeho hněv není založen na osobních důvodech, a proto ničí ne toho, kdo se hněvá, ale zlo, způsobující disharmonii a nevyváženost. Hněvá-li se člověk z osobních pohnutek, jeho hněv ničí jeho jemné kvality a snižuje mu energii.“

4. Chtivost (lóbha)
Do chtivosti svádí had žárlivosti. Hráč uspokojuje své fyzické potřeby, potřebuje jídlo, oblečení a prostor k odpočinku. Hráč je krátkozraký, zaměřený na materiální přežití. Uvědomuje si, že přestože dosáhl materiální jistoty, cítí prázdnotu. Vše, co se naučil, se týkalo udržení jeho fyzické existence, zkušenosti z boje o přežití a čím více získává, tím více je pod vlivem prázdnoty. Pocit prázdnoty může přerůst k panice, zoufalosti a nebezpečí.
„Chtivost pochází z nejistoty a nejistota z mylného ztotožnění. Nevěří-li někdo v Boha, nevěří ani v prozřetelnost. Nepozná, že chtivost je nakonec bezcílná. Na konci všechny materiální statky musí člověk za sebou nechat, ať už z vlastní vůle nebo smrtí. Ale chtivost může být také příčinou a přínosem pro duchovní růst, a to tedy, když je někdo lačný po duchovních zkušenostech, svědění a lásce.“
Hráč, plný chtivosti, ovládá také májá a hněvu a prožívá různé problémy na fyzické úrovni.

5. Fyzická úroveň (bhúlóka) – MULADHÁRa
Hráč je na počátku cesty, stoupl na středové pole první úrovně. Bude procházet i dalšími úrovněmi - tzv. lókami, které budou vystihovat stupeň vývoje vědomí jednotlivce. Člověk se vyvíjí, pohybuje se od úrovně k úrovni a jeho povaha se mění. Cestou přes tyto úrovně poznává vědomí svou pravou podstatu. Sedm hlavních lók je na středové ose desky, podobně jako jsou lóky v lidském těle podél páteře v čakrách, psychických centrech.
Bhu – znamená v sánskrtu země a lóka – znamená svět, úroveň. Země je tvořena pěti elementy, a to země, voda, oheň, vzduch a éter. Elementy se vyskytují v pevném, kapalném a plynném stavu – ať už je hmota ohraničená ve formě nebo neohraničená.
Na fyzické úrovni se hráč stará o materiální věci, o peníze, dům, vůz, jídlo a fyzickou sílu. Na této úrovni probouzí vztah k zemi, ke hmotě a k matce. Je to zásobárna energie. Fyzická úroveň obsahuje genezi, máju, hněv, chtivost, sebeklam, lakotu, domýšlivost a svět smyslů. Bez poznání této úrovně je dosažení všech ostatních úrovní nemožné.

6. Připoutanost (móh)
Móh – znamená v sánskrtu připoutanost. Silná pouta hráče svazují a stávají se důvodem návratu zpět na Zemi. Uvádí se, že jsou čtyři posedlosti, které ubírají člověku energii a překážejí duchovnímu růstu, a to: kám (přání, touhy, smyslnost), kródh (hněv, útočnost, násilí), lóbh (chtivost, nespokojenost) a móh (připoutanost, sebeklam).
Sebeklam zastírá mysl a způsobuje, že mysl není schopna vidět pravdu. Je následkem bezbožnosti (adharmy). Dharmou se zde myslí soubor zákonů, jak se chovat, ale život prožívaný v harmonii s vesmírnými zákony.
„Dharma je cokoliv, co by se mělo přijmout“, radí staré sánskrtské rčení. Dharma je přirozenost, podstata. Když hráč nenásleduje svou vlastní přirozenost, - která je mimo iluzi a sebeklam – jeho vědomí se zakalí a dostává se do sebeklamu. Hráč má porozumět základu hry, a to, že existence je hra. Pochopením tohoto zmizí sebeklam hráče, který si myslel, že sám určuje svou cestou.
Hodí-li hráč šestku, vstupuje do hry, a to na první pole připoutanosti, čímž přijímá dočasná pouta k říši hmoty. Hráč se zrodil a je podmíněn určitými okolnostmi času a prostoru.
Na pole připoutanosti se může hráč dostat i prostřednictví hada adharmy, který polyká lidi sobecké, se špatnými úmysly. Vysvobodí se pouze ten, kdo si uvědomuje svou dharmu. „Ti, kteří sídlí v sebeklamu, milují smyslné rozkoše, ztrácejí svou energii na dosahování svých přání, jsou obětí hněvu a chtivosti, jednají proti zákonů dharmy, jsou bezbožní a jsou značně sobečtí.“

7. Pýcha (mad)
„Pýcha – to je podvod na sobě samém, falešná hrdost, stavění větrných zámků. Slovo mad v sánskrtu znamená otravu sebe sama. Hráč se otráví falešnou ješitností, hrdostí, pýchou, touhou po moci, bohatství, dosažení cíle a úspěchu.“
„Hráč potřebuje společnost, aby posílil své ztotožnění aby následoval své vzory. Nebezpečná situace nastane, když je hráč zaplaven svými přáními. Mění se vážně jeho způsob chování. Správné se mu už nejeví jako správné, ani špatné jako špatné. Jeho přání se musí splnit za každou cenu a – a to ho vede k vytváření špatné karmy a ke špatné společnosti.“

8. Lakota (matsara nebo matsarja)
Hráče na pole lakoty stahuje had závisti a chtivosti. Pokud se hráč nezbaví touhy vlastnit, přisvojovat si cizí věci a nezměkne-li jeho zlé srdce, bude se stále trápit na fyzické úrovni. A je to velice obtížné, neboť touhy většinou rychle bují a žízeň po bohatství se nedá uhasit.

9. Svět smyslů (kám lóka)
Poslední pole na první úrovni je současně jakýmsi mostem na druhou úroveň vědomí. Svět smyslů je neskonale bohatý. Hráč je zahlcen krásou, touhou. Objeví se ve světě přání. Protože všechna přání mají svůj původ v lidské smyslové přirozenosti, je tato lóka známá jako svět smyslů. A nevědomý hráč do kám lóky může spadnout z páté úrovně.
Kám znamená v sánskrtu přání nebo touhu. Ať se projeví jako touha po úspěchu, bohatství, slávě či rodině. Touha po materiálním či hmotném bohatství, po duchovním úspěchu, vždy je to káma. Kde není přání, tam nic nevznikne.

10. Očištění (tapas)
Člověk se většinou na fyzické úrovni cítí příjemně, žije obklopen smyslností. Během života na fyzické úrovni čerpá životní energii, většinou z této úrovně životní energie nepřibývá. Naopak odčerpává, vzniká slabost a snižuje se zdatnost. Může to být důvod, proč hledat očistu. Očista je první šíp hry, který dává hráči možnost, očistit se, překonat všechny potíže druhé řady a vynést se do nebeské úrovně.
Očištění (v duchovním významu) zvyšuje vnímavost a proudění životní energie směrem nahoru. Znamená to očistit své smyslové orgány. Do těla je možné vstoupit pěti bránami. Podobně jako dobyvační nepřátelé přicházejí do hradu, stejně tak nečistoty se pokouší zničit čistotu a klid mysli v těle hráče. Hráč musí zabezpečit své brány, tak aby nepřišla nečistota.
Brána sluchu se udrží svobodná a čistá, pokud neprojdou bujaré podněty smyslného světa fyzické úrovně. Celkové očištění pak přinese schopnost zvýšeného vnímání vnitřních zvuků.
Brána zraku se očišťuje koncentrací na střed mezi obočí. Pod zavřenými víčky se oči stočí ke středu mezi obočí, do tzv. třetího oka.
Brána chuti se očišťuje vyloučením sladké a slané chuti ze stravy.
Brána čichu se pročistí zádrží dechu v plicích po předchozím uzavření nosních dírek.
Brána hmatu se očišťuje potíráním kůže popelem. Hráč je pak odolný proti rušivým vjemům z pokožkových nervů.
Od nevědomosti, tuposti a ospalosti se může hráč očistit děním přes den i v noci a po několik dní.
Myšlení očistí hráč mlčením, kdy nevydá ani hlásek.
Půst očišťuje tělo člověka.
Osobnost pročišťuje utrpení.
Vnitřní já se pročišťuje čtení písem a duchovní poezie.
Nervy se očistí bručení čmeláka (bramarí).
Ale koncentrace a meditace očišťují jak tělo, tak mysl.
„Celibát je také jednou z metod očišťování. Je to tvrdá, ale velmi účinná cesta, jak změnit charakter vibrací.“

11. Zábava (gandharvas)
Gandharvové - nebeští hudebníci patří mezi osm druhů tvorů, které nemůžeme vnímat prostýma očima, ale mají schopnost přijmout podobu dle svého přání. Přebývají v astrální úrovni. Jejich ženy - apsáry obveselují bohy a všechny z nebeské úrovně.
Gandharvové žijí v harmonii s Božskou hudbou a nabízí zábavu bohům i těm, kteří ve svém vývoji dosáhli této úrovně. Nejsou vázáni cyklem zrodů a smrti. Pokud ale jednají v rozporu se svým stavem bytí, spadnou z nebes na zemi a zrodí se jako lidské bytosti. Ale kdekoli jsou, obstarávají zábavu.
Na toto pole, které charakterizuje vnitřní radost, vnímání rytmu a pocit harmonie, vstupuje hráč po očištění. Zábava hráče nadlehčuje a rozjasňuje a oživuje světskou existenci. Otevírá nové obzory. Všechna krásná umění jsou z této úrovně, přestože přichází hráči různých úrovní.
Život má vtip a pointu, je založen na principu hry a může být pojat jako zábava až tehdy, překoná-li hráč úroveň první čakry. „Celé tvorstvo je zábavná hra energie, kterou si hraje Nejvyšší. Kdyby hravost ve hře nebyla přítomná, pak by se Jedno stalo mnohým. Je to projev hravosti a zábavy, že se to tak děje. Bavit se znamená přijmout. Přijmout znamená odevzdat se. A odevzdat se znamená rozplynout se a stát se Jedním.“ Tato hra je zábavou pro světce.

12. Závist (írša)
Závist je první had v hry. Odnáší hráče z druhé úrovně dolů do lakoty. Nedostatek důvěry probouzí v hráčí závist a hráči pomáhá posilovat důvěru a očistit svou mysl.
„Ve hře života proudí energie zdola nahoru. Hráč chce opustit nižší úrovně a dosáhnout vrcholu, navždy opustit problémy, se kterými se setkal dole. Ale tento postoj jde proti samotné podstatě hry. Musí hrát na všech úrovních, dole i nahoře - kam ho zavede.“
Závist člověk cítí, když mu ubývá síly. Pokud hráče zavede karmická kostka na vyšší úrovně předčasně, bude hráč smeten. Nemůže Negativní síly v hráči nepřípouštějí vyšší úroveň. A projeví se to třeba tím, že závidí těm, kteří jsou schopni zůstávat stále na vyšších úrovních. Závist je negativní reakce, která vede hráče na základní úroveň, kde musí odpracovat více karem.

13. Nicota (antarikša)
Antarikša je prostor mezi fyzickou pozemskou úrovní a mezi nebeskou úrovní – svarga, nebolli královstvím božím. Tento prostor není ani na zemi, ani na nebi, je mezi těma dvěma.
V antarikše se projevuje nestálost a negativním intelektem. Hráč ztrácí jistoty svého života, pociťuje bezvýznamnost, existenční strach a marnost, přestává vidět smysl života, nevyhledává již společnost přátel a má nedostatek životní energie. Vytváří si pocit zbytečnosti a marnosti, čímž se rázem ocítá v negativitě, nestálosti, ochablosti a neklidu. Všechno ztrácí smysl. Nic hráče nezaujme, nevzruší a tento stav má za následek nerovnováhu. Stává se to, protože hráči schází energie nutná pro činnost na vyšších úrovních. Hráč se může do stavu nicoty dostat vysílen pobytem na poli zábavy, unaven světem smyslů a setkáním s lakotou a pýchou. Zakusil radost z očištění i zábavy, ale promrhal svou omezenou energii příliš rychle. Je zmaten. Vidí světy vedle sebe, vidí pole hry, ale jen hledí, postrádá smysl a nechápe k čemu je to všechno a proč je do toho vtahován?
Na tomto poli se také křísí hráč po velikém pádu postižený negativním myšlením.
Nicota však není stálý stav a brzy začne člověk opět nabývat sil. Je připraven hrát dál, jakmile kostka prošla dokola zase k němu.

14. Astrální úroveň (bhúvar – lóka)
Bhúvar lóka je po úrovni fyzické a je tvořena jemnější hmotou.
Hráči již ví o sedmi hlavních lókách. Každá lóka je stav bytí v procesu vnitřního růstu. A z toho pohledu je nejrozsáhlejší je fyzická úroveň (bhú lóka). „Bhúvar lóka se nachází ve druhé čakře a převládá v ní element vody. Tak jako je druhá čakra umístěna poblíž páteře hned nad první čakrou, tak je i astrální úroveň přímo nad fyzickou úrovní na páteři hrací desky. Je to úroveň snů a fantazie, kde si lidská představivost a může volně létat. Hráč, který zde přistane, si začne uvědomovat nesmírnou rozmanitost fenomenálního světa. Svět doslova ožívá možnostmi. Je tolik věcí, které mohou být, je tolik cílů, které je dobré následovat! Toto vědomí mnoha možností způsobuje vzrušení a člověk projevuje aktivní zájem o vše kolem. Setkal se již s existenčními potřebami první úrovně, ale nyní vidí, že obrovskou většinu života, větší, než si uměl představit, vůbec neznal, když se ještě staral o to, kde vezme potravu pro své další jídlo.“
„Teď je materiálně zajištěn, má úspěch. A jak narůstá jeho sebedůvěra, jeho představivost vzlétá,. Snění však odvádí více energie než kterákoliv jiná lidská činnost. Hráč vyčerpává své věčné zdroje energie stavěním vzdušných zámků. Snaží zde dostat pryč z fyzického světa a věnuje se proto zábavě, radovánkám a ztotožňuje se s druhými. Požitek smyslových orgánů je hnací silou jeho života, po tu dobu, kterou zde prodlévá. Toto je úroveň vína, žen a zpěvu. Sexualita se stává hlavním způsobem sebevyjádření – což znamená ohromný odtok životní energie.
Hráč dlí ve světech pocitů, citů, idejí a významů a používá je jako základ svých fantazií. Ve druhé čakře je výchozí bod veškerého tvůrčího umění. Fantazie – to je síla skrytá za tvořivostí.“

15. Říše fantazie (naga lóka)
Je sedm hlavních lók, které jsou nahoře a sedm spodních, které se nacházejí pod vodou. V nižších lókách vládnou různé bytosti. |Jedním z nich je Patal. V sánskrtu nága znamená had. V říši fantazie (naga lóce vládnou hadi (nágové). „V mytologii se předpokládá, že jsou polobožské bytosti s lidským obličejem a ocasem draka. Nágové je také sekta zasvěcených poustevníků, kteří jsou mistři velké moudrosti, nic před nimi není skryto a ani se skrýt nedá.“
Naga lóka není nad fyzickou úrovní, ale je pod ní, je ponořena pod vodou. Hráč, který vstoupil na toto pole, ocítá se v říši fantazie. Alespoň jeho představivost se vznáší mimo fyzickou úroveň a vchází do nekonečných možností lidských životů. V říši fantazie nic neomezuje jeho podstatu a není nic, co by nemohl. Fantazie pracuje, hráč odkrývá své umělecké vlohy, nové myšlenky, vynálezy.
Na poli zábavy si hráč uvědomuje rozmanitost světa. V říši fantazie se do ní zcela ponoří. "Většina nejkrásnějších děl umění pochází z tohoto odevzdání se nespoutané představivosti. Pokud ale hráč nechává svou představivost volně létat příliš vysoko a příliš dlouho, ztrácí kontakt s realitou každodenního života."
„Had je symbolem energie. Kundalíni, síla, kterou se jógíni snaží pozdvihnout, se často nazývá hadí síla. Ďábel se často objevuje v podobě hada. Had je ztělesněním pohybu.“ Je pružný a má schopnost měnit formu. Jako had hledá útočiště v díře v zemi.

16. Žárlivost (dvéša)
Hráč, který má silnou fantazii, často ztrácí energii a sílu k překonání překážek druhé úrovně, posedne ho žárlivosti a zůstává na poli žárlivosti. „Žárlivost je duševní rozkolísanost, rostoucí z podezření, strachu z rivality a z nevěry.“ Tento druh šílenství, trápí mysl hráče a není sto posoudit, co je možné a co ne. Jeho zmatek pramení z různých představ a konspirací.
Většinou hráč začne podezírat ostatní. Má strach a ten ho ničí. V lásce ztratí přirozenou laskavost a vzrůstající pochyby mu spotřebují veškerou sílu. Hráč propadá do první úrovně, kde podlehne hněvu. Hráč se dostává do začarovaného kruhu, kdy nedostatek sebevědomí, způsobí jeho nejistotu a vede k nenávisti sebe samého i druhých.
Musí znovu projít první úrovní, aby znovu získal sebevědomí a pozitivnější vibrace.

17. Milosrdenství (dajá)
Milosrdenství je božská vlastnost, schopnost vcítění přenese hráče do nejvyšší úrovně Absolutna. „Hráč se odevzdá tak silnému soucitu, že překotný nával citu odtrhne ego stranou, oči se zaplní slzami radosti a srdce jásavě bije, prociťujíc kosmickou lásku. V okamžiku je v jednotě s Božstvím.“ Dajá, schopnost porozumět a soucítit, je božská a hráč ji dosahuje pokud dokáže příjmout rány druhých a přestože bolí, bolest přetaví v lásku.
Hráč dokáže vcítit do druhých a ví, že každý hraje kosmickou hru, kterou je těžké pochopit ze světské úrovně. Hráč je schopen odpoustit a je příkladem pro ostatní. „Toto pravé poznání osvobozuje vědomí od ztotožňování a povznáší k Absolutnu.“
„V sánskrtu se říká: dajá (milosrdenství) je základním kamenem dharmy (spravedlnosti osudu). Náboženství bez soucitu není pravdivé, není pravé. Soucit, laskavost, trpělivost, střídmost, vše toto časem v člověku probouzí dobré a pomáhá mu zjemnit své city, formovat charakter a eticky se rozvíjet. Překážka osobnosti je smetena stranou a jeho mysl odráží Božství. Soucit, to je odevzdání ….Samozřejmě, soucit nemůže odčinit všechny minulé karmy a tak hráč postupuje, dokud ho nezhltne had v tamasguně a nevrátí se zpět na zem, aby naplnil své poslání.“

18. Svět radosti (harša lóka)
Hráč se ocítá na konci druhé řady a prožívá hluboký pocit uspokojení. Otevírá se před ním reálný svět, karmajóga. Cítí, že získává sílu a přestože neví, kdy dosáhne svého cíle – Kosmického Vědomí, je odhodlaný jít dál. Má před sebou těžký úkol, ale také má pocit trvalého uspokojení a naplnění. Jedna fáze skončila a další začíná. Převládá v něm radost, ta prostupuje celou jeho bytost.
Prošel fyzickou úrovní a překonal nejistotu a strach. Překonal své smyslové touhy astrální úrovně a teď ho čeká radostný úkol karmajógy. „Cítí, že je na vrcholu. Hoří hledáním nového. Pocit času mizí. Radost je věčná, i když trvá třeba jen krátce. Odchází ponětí o prostoru. Radost není omezená. Ale nemůže to trvat věčně. Brzy začnou pracovat síly karmy a přijde úkol projít třetí úrovní bytí.“

19. Osud (karma lóka)
Hráč vstoupil na třetí úroveň, kde se setká tváří v tvář s příčinou cyklu opakující se zrození - karmou. Pochopení karmy může hráči pomoci osvobodit se z cyklu. Karma tvoří pouta i osvobozuje. Neustálé konání bez nároku na odměnu a slovní chvalozpěvy. Hráč, který pochopil způsob působení karmy, má jen jediné přání, které je skutečně pravdivé kdykoli a kdekoli, je touha po naplnění.
Na fyzické i astrální úrovni se touha projevila jako honba za penězi a za sexem. Pokud hráč pobýval na fyzické úrovni a stejně tak pokud byl pod neustálým vlivem fantazie, pracoval aniž by znal karmu. Až na třetí úrovni si hráč začíná uvědomovat působení různých vlivů na rozvoj své osobnosti. "Takto se stává sebe-vědomým. Egoismus se stává popudem k akci, protože ego se snaží rozšiřovat svůj vliv ve stále se zvětšujícím okruhu. Takto v karmajóze člověk vidí jednu stranu skutečnosti z mnohem realističtějšího pohledu. Fantazie ustupuje před praktickým postojem světa. Pro některé hráče to může být i velké zklamání. Ale teprve na tomto poli si hráč uvědomuje zákon karmy."

20. Dobré skutky (dána)
Dobré skutky patří mezi základní ctnosti, která hráče vyzdvihuje na čtvrtou úroveň hry na úroveň rovnováhy.
Dobrý skutek je projevem Božství. „Když zde hráč přistane, ztotožňuje se se všudypřítomným Božstvím a koná dobré skutky nezištně – bez pomýšlení na osobní zásluhy.“
Konání dobrých skutků hráče povznáší.
„Dobročinnost je jeden z nejdůležitějších pilířů úrovně karmy. Tato síla stojí v pozadí za největšími lidskými činy v oblasti vytváření dobročinných institucí – je to schopnost poddat se soucitu kombinovaná se sklonem k organizaci, charakteristickým pro třetí čakru.“

21. Odčinění (sámán páp)
Hráč objevuje, že na předchozi fyzické i astrální úrovni, ubližoval druhým. Aby splnil svá přání a touhy, choval se necitlivě a neuvědomoval si jaké budou následky jeho činů. Na poli usmíření na něj dolehne vědomí předchozích činů. Špatné vibrace mu brání dosáhnout klidu.
Hráč hledá vnitřní mír a nachází usmíření. „Chce odčinit zlo, které způsobil, napravit chybné jednání, smazat pošetilé skutky. Je to období velkého citového zmatení. Má dychtivé, silné přání napravit své negativní karmy.“
Na tomto poli jsou také hráči, kteří se z druhé úrovně dostali sem a cítí se vinni. Nejsou schopni přeladit se na vibrace z vyšší úrovně. V obou případech má usmíření kladné důsledky a napomáhá vzrůstu energie. Hráč odčiňuje své „dluhy“ následováním zásad dharmy, což je pravá přirozenost všeho. Usmíření způsobuje soulad s dharmou – což je další pole hry.

22. Království dharmy (dharma lóka)
Dharma je princip stále se vyvíjející, stále v pohybu, mimo čas a prostor. Je proměnlivá a působí na lidskou existenci. Hráč, který nalezl proud dharmy, žije ve skutečnosti a sjednocuje se s ní. „Čin, vykonaný s plným vědomím, ve shodě s momentálními okolnostmi, je dharma. Učit se jednat vědomě znamená učit se jednat ve shodě se zákony kosmu. Dharma je takový čin, který souhlasí s kosmickým poznáním.“
Dharmě lze nejlépe porozumět, přirovná-li se k chování. Ale dharma je daleko více, než nějaká přijatá pravidla jednání jako morálka nebo etika. To jsou atributy dharmy, ale není to celá dharma. Etika je odrazem dharmy, ne dharma sama.
„Dharmou ohně je hořet. Dharmou vody je hasit. Vytváření chuti je dharma vody, tvorba barev a tvarů je dharmou ohně. Základní podstatná vlastnost věci je dharma. A nelze ji uniknout. V okamžiku odchylky od zákona dharmy klesá energie hráče a stahuje hráče dolů. Šípy na hrací desce jsou ctnosti dharmy, hadi jsou adharmy, neřesti.“
Mezi deset znaků dharmy patří: odhodlanost, schopnost odpustit, sebekázeň, zdrženlivost, čistota, kontrola smyslů a orgánů konání, kontrola intelektu, pravé poznání, pravdivost a nepřítomnost hněvu.
To co hráč cítí, že je dobré pro něho, je dobré i pro ostatní. Pokud z toho neplyne dobro i pro ostatní, pak to není to dharma. A nejhorší je adharm – neřest, tj. ubližování jiným.
„Přestože dharma existuje pořád a nevchází do forem, má zvláštní podobu pro každého hráče. Je např. dharma pro obyvatele studených krajů, aby se teple oblékal. Dharma hladového je jíst. Dharmou adepta poznání je meditovat a podílet se na sádhaně, duchovní disciplíně. Je dharmou dítěte hrát si svobodně, aniž by se staralo o svět či ducha. Je dharmou starých prodlévat v říši ducha. Dharma je pravda, držící vše, co existuje, v náležitých vztazích.“
„Dharma je lešení, pomocí kterého se staví budova já. Dokud budova není dokončena, drží lešení celou strukturu pohromadě. Ve chvíli, kdy je stavba budovy tak daleko, že už lešení není třeba, lešení se rozebere a použije se pro další budovy, které se teprve počínají stavět.“

23. Nebeská úroveň (svarga lóka) MANIPURA
Na první úrovni toužil hráč po jistotě a hnal se za věcmi, které by ho ochránily a nasytily. Na druhé úrovni prozkoumává svět smyslů a usiluje o smyslové uspokojení. Na třetí úrovni nebeské vidí až za materiální a smyslovou říši a zkoumá podstatu ega, svou osobní identitu. Vzrůstá touha po nesmrtelnosti, po nebi, které si sám snaží vytvořit ze svých vlastních přání. V nebi je proto samá radost, pocity štěstí a potěšení, oproti tomu v realném světě je plno bolesti, utrpení, vzestupů a pádů. „Dychtí po nekonečném potěšení, které je bez přerušení a beze změn. To je to místo, živené vírou všech národů a je známo jako nebe.“ Této vyšší úrovně může hráč dosáhnout skrze šíp očištění přímo z druhé úrovně.
Na této úrovni vládne oheň, vše se blýská svítícími třpytivými částečkami ohně a proto bytosti se svarga lóky vyzařují světlo, podobně zářící andělé a bozi.
„Podle hindské tradice vládne nebi Indra. On je ten, který ovládl své indrije, tj. pět orgánů smyslového vnímání a pět orgánů konání. Kdo ovlivňuje a ovládne tyto orgány, stává se Pánem nebes a dlí v tomto prostoru. V nebi přebývají světci, bhaktové (duchovně oddaní), pokročilí karmajógíni, nebeští tanečníci a muzikanti. Pro toho, kdo ovládl své orgány smyslové a konající (indrija), zůstává všechno jako na fyzické úrovni, ale vše vidí ve vzájemném souladu a proniknuto Božstvím. Nejsou už pro něj žádná nízká přání, žádné násilí, sebeklam, smyslovost, není žádná připoutanost, hněv, žárlivost, žádná nicota. Existuje jen očista, odpočinek, soucit, radost a nekonečný život v zábavách. Nebesa – to je budova postavená lešením dharmy.“


"Nebeská úroveň je třetí ze sedmi rovin existence. Tyto tři: bhú lóka, bhúvar lóka a svarga lóka patří do kategorie úrovní, které jsou zničeny na konci Brahmova dne a znovu se rodí s úsvitem dne následujícího. V bhú lóce jsou v činnosti přání a ve varga lóce, na nebeské úrovni, je činnost vynesena na úroveň myšlení."

24. Špatná společnost (kusanga lóka)
Hráč pohybující se na třetí úrovni hledá společnost. Cítí, že sám ztrácí sílu plnit svá přání a vyhledává druhé s podobnou cestou, aby si našel přátele. Avšak pokud hráč nemá schopnost rozpoznat kvalitu spolelčnosti, může najít skupinu, která nejedná ve shodě s dharmou. Pod vlivem špatné společnosti klesá na první úroveň do sebeklamu. Špatná společnost většinou probouzí a zvětšuje špatné charakterové rysy a většinou se zvětšuje sobectví a ego. Hráč může sám sebe klamat myšlenkou, že to co dělá, se shoduje s dharmou. Had ho stáhne až na nejnižší úroveň na pole pýchy a jedině očištění ho zpět vynese rychle vzhůru.

25. Dobrá společnost (satsang lóka)
Dharma dovádí hráče do dobré společnosti, do světa pravdy, do satsangu. Hráč může pomocí přátel stejně laděných poznat a realizovat to, co je v něm nejlepší, své duchovní hodnoty. Zde si hráč může uvědomit rozdíl mezi satsangem a kusangem - špatnou společností. Čisté prostředí a bezpečí satsangu zvyšuje přítomnost učitele - gurua, který dává směr a kterého hráči následují.
„V dobré společnosti se nevychvalují špatné vlastnosti. Hráči s mistrovou pomocí slouží sobě navzájem jako zrcadla, ve kterých lze vidět dobré i špatné tendence a zařídit se podle toho. Závist se rodí ve špatné společnosti, dobrá společnost plodí vzájemnou náklonnost.“ Dobrá společnost pomáhá hráči oprostit se od starých ztotožnění v atmosféře důvěry a vzájemné lásky. Dobrá společnost pomáhá ke sblížení a ztotožnění.
Hráč nemá žádné překážky, které bránily jít na čtvrtou úroveň hry, úroveň rovnováhy.

26. Smutek (dukha)
Smutek je způsoben často nějakou ztrátou, která vytváří v organismu stav deprese. „Smutek a radost tvoří dva póly jednoho celku, dvě strany mince. Radost je stav rozšiřování, zaměření navenek a vibrací, které zvyšují svou úroveň. Smutek je stav schoulení dovnitř, zaměření na sebe a snižujících se vibrací. V obou případech mizí cit pro vnímání času. Chvilka se zdá jako věčnost.“
Hráč ponořený do smutku má potlačený a sevřený dech. Krev má staženou do vnitřních orgánů. Pleť je sinalá. Naopak hráč, který se raduje má dech nepřerušovaný, plynule proudí. Jeho krev proudí po celém těle a pokožka kypí životem a zardívá se ruměncem.
Smutek je jako deka. Přikryje hráče a on vidí jen to co se děje pod dekou. Pod deku neproniká žádné světlo. A čím více bojuje, aby se vyprostil, tím více se zamotává. Cítí se slabý a bezmocný. Má dilema, neboť jeho intelekt mu říká, že je cesta ven, ale jeho city ukazují stav jako nezměnitelný. City a komplexy probuzené fantazií jsou klamné, nabízí představy o temných mocnostech číhahících venku, které jsou připraveny ho sežrat, jakmile se jen ukáže. Hráč musí odhodit deku jednou provždy. Venku je jasné nebe. „Žal může být dočasný stav, jako je třeba zármutek nad zdánlivě nesmyslným zabitím dítěte, nad neviňátky povražděnými ve válce. Ale také se může smutek stát způsobem života, jestliže se stálým potlačováním vytváří dlouhodobá nevyváženost chemismu v těle.“ Má-li hráč nějaký problém, se kterým se nedokáže vyrovnat a oprostit se od něj, potlačí ho. Energie se zablokuje a vytváří bolest. „Zármutek je jako drak, požírající svůj vlastní ocas. Vyjádření nevyjádřitelného vytváří bolest a ztrátu ztotožnění.“ Hráč se vysvobodí pokud dokáže přijmout problém jako skutečnost, i když nevítanou.
Smutek může být projevem vědomí, oddělení mezi oddaným Absolutním Božstvím. V sádhaně – při dodržování duchovní disciplíny se hráč se snaží ztotožnit s Božstvím. A nezdar vede k zármutku. Hráč touží po uskutečnění tohoto Božství v sobě. Ale odddělení se mu zdá jako nepřekonatelná propast. Problémy první a druhé úrovně vyčerpávají jeho energii. Ztratil sebedůvěru, cítí se nehodný a neschopný.
Hráče může vysvobodit nesobecká služba na dalším poli, která dává naději.

27. Nesobecká služba (paramártha)
Param znamená nejvyšší a artha znamená účel či pohnutka. Hráč si volí pro koho koná, ale svůj život podřídí nesobecké službě pro param, ať to nazývá třeba Bůh. Vzdá se sám sebe, svého já, pro vyšší účely. „Když hráč porozumí své roli a své dharmě, ví, že individuální já není nic jiného, než prostředek k realizaci Nejvyššího a přestává se ho týkat to, co dělá. Pouze plní svou povinnost, hraje svou roli ve hře. Neví, co bude výsledek jeho konání. Stává se nesobeckým, jestliže dělá svou povinnost bez myšlenky na svá práva či odměny. A pak jsou všechny jeho činy paramártha.“
Šíp dobrých skutků vynáší hráče na úroveň rovnováhy, ale nesobecká služba přenese hráče přímo na úroveň lidství, harmonie mezi sebou samotným a okolním světem. Nesobecká služba je ta pravá práce, při které lze udržet vědomí přítomnosti. Hráč objevuje vztah k povinnosti. Uvědomuje si že odměna či pocta nejsou konečným cílem. „Dokud je hráč v těle s pěti orgány činnosti, tvorba karmanů je nevyhnutelná. Volba spočívá jen v tom, zda se zaměřit na odměny a tresty, pocty a pokoření, anebo zda zasvětit svůj život poznání podstaty hry, žít netknut tím, co se stane a pokračovat v plnění své povinnosti.“
Pokud hráč nemá žádné naděje, přání a touhy, pak je každý okamžik pro něj událostí. Pokud dělá svou povinnost správným způsobem, vzdává se svého já pro to, co je třeba vykonat, přestává být oddělen a začleňuje se do většího celku.

28. Udržování ducha (sudharma)
První pole na úrovni rovnováhy a harmonie, které hráči poskytuje veliké osvobození a víru ve splynutí s Kosmickým Vědomím. „Sudharma znamená udržování ducha v rozvíjení dobrých a nepřipouštění špatných pohnutek v jednání.“ Hráč poznává svou pravou roli ve hře a jedná, aniž hledí na výsledky svých činů. Ví, že dokud poslouchá hlas svého nitra, nemusí se ničeho bát. Hráč na tomto poli se zbavuje připoutanosti k vzestupu či pádu, které způsobuje mája. Sudharma, je zbavení strachu z budoucnosti a správné chápání dharmy. Z tohoto pole se hráč přímo šípem sudharmy vynáší na úroveň sebekázně, tvrdého pokání a práce na sobě.
„Sudharma doslova znamená něčí vlastní dharma. Co to je něčí dharma? Jaké jednání se od člověka očekává? Je-li dharma soubor pravidel jednání, pak by měla být společná pro všechny. Pak by nikdo nemusel přemýšlet. Každý by přijal tentýž způsob života. Ale lidé jsou lidé a ne stroje. Jsou rozdílní a ty rozdíly jsou zapříčiněny četnými faktory. Každý se narodí v jinou dobu. Není každý zrozen z jedněch rodičů. Rodiče, prostředí, atmosféra, zeměpisná poloha, antropologické a sociologické podmínky se liší od jednoho jednotlivce k druhému. Každý se narodil se souborem určitých schopností a pro něco mu zase schopnosti chybí. Ideál je nereálný. Nikdo se nemůže úplně ztotožnit se zákony, které předpisuje určité náboženství nebo jednotlivec. Každý musí poznat svou roli ve hře. Musí jít po své vlastní cestě k osvobození, jejíž směr určují úspěšné vzestupy i pády v jeho vlastním životě.“
Hudebník tak nachází svou sudharmu v hudbě a malíř v tazích a barvách. Kdekoliv se hráč cítí pohodlně, měl by se snažit rozvinout své síly, aby tvořil nové struktury. To je jediná pravá sudharma. Jakmile jednou hráč pochopí svou sudharmu, obřady ztrácejí svůj význam a život sám se stává uctíváním.
Teprve na této úrovni hráč může pochopti svou roli ve hře.

29. Bezbožnost (adharma)
Adharma – to je takové jednání, které odporuje dharmě jednotlivce. Nexistuje sama o sobě, je to negace zákona dharmy, jednání, které směřujed proti vrozené podstatě, proti přirozenosti. Adharma je popření sebe sama. Na tomto poli bezbožnosti stahuje had připoutanosti hráče zpět až na první fyzickou úroveň. Víra ve shodě se zákony přírody je sudharma. Slepá víra, která se neřídí podle kosmických zákonů, vede k adharmě.
„Adharma je jednání v rozporu se zákony existence. Při východu Slunce se mění celá planeta – mění se vítr, atmosférický tlak a teplota, život se probouzí. Spát v této době je něco, co odporuje zákonům planety. To je adharma. Drancování přírodních zdrojů, které se těží bez zřetele k negativním vlivům na prostředí a budoucnost planety, to je také adharma vůči zemi. Podobně jsou třeba adharmy spjaté s fyziologií těla. Napínat a uvolňovat – to je přirozené. Ale stálé napětí je proti přirozenosti.“
Na úrovni rovnováhy je nebezpečí adharmy je největší. Hráč snadno ignoruje existující dharmu a zkouší jít svou vlastní cestou, bez ohledu na zákony bytí.

30. Dobré sklony (utam gati)
Hráč se ocitá na jemnější úrovni, kde se již projevuje klid a harmonie. Na poli dobrých sklonů je hráč v bezpečí. Utam je dobro, gati je pohyb. Hráč se pohybuje směrem k jemnějším, melodiím a k hlubšímu souladu s kosmem. Na určitém stupni vnitřní rovnováhy se v hráči přirozeně rozvíjí dobré sklony. Život v harmonii se zákony makrokosmu směruje hráče k dobru. Dech i rytmus srdce se zklidňuje. A mění se i životní síla, prána. Hráč hledá dobré návyky, zejména využívá přirozených rytmických cyklů planet a vesmíru. Sleduje změny v sobě samém během východu a západu Slunce. Přestává jíst maso a vajce, cvičí hatjajógové ásány, reguluje dech, drží půsty, svědomitě studuje duchovní literatury. Vstává před úsvitem, sprchuje se a v čistých šatech medituje.
Jakékoli dobré návyky pomáhají hráči upevnit existenci a zdraví, neboť nespotřebovává energii na zbytečně rušivé podněty. Energie v jeho těle začínají pohybovat správným směrem v nejpříhodnější okamžik dne.

31. Svět svátosti (jakš lók)
Hráč již pochopil a respektuje kosmické principy. Na tomto poli svátosti zažívá božskou milost. Svatost je plod dobrých návyků. Hráč začíná pociťovat jednotu s boží přítomností, přesahující pouhé rozumové pochopení, jednotu je součástí každodenního života. Hráč vnímá boží milost ve všem, co existuje a přitahují ho otázky podstaty boží existence.
„Podle hindské kosmologie je tvorstvo rozděleno do sedmi skupin bytí: dévové, jakšové, gandharvové, manušyové, asurové (též rakšasové), bhútové a pišáčové. Pišáčové představují nejnižší typ vědomí, jejich podstatou je podlost a násilí. Další jsou bhútové čili duchové. Jsou to nevtělené bytosti, které nejsou schopny se oddělit od úrovně pozemské existence a žijí v minulosti. Pak přicházejí asurové, bytosti, které neuznávají etické zásady, které žijí ve hledání smyslového potěšení – víno, ženy, zpěv. Následují manušjové, kteří věří v zákon karmy a v odpovědnost za své činy. Uvědomují si budoucnost a podstatu osvobození. Je to úroveň lidské existence. Pak jsou gandharvové, kteří se věnují službě bohům a žijí v souladu s božskou hudbou. Jejich posláním je povznášet lidi hudbou a zvuky. Dále následuje třída jakšů, druh bytostí, které znají a chápou kosmické principy a zakoušejí přímo božskou milost. Nakonec jsou dévové, formy čisté energie.“
Na nižších úrovních nebylo nic jiného než abstraktní představa božství. Nyní hráč touží po Božství a po jeho přítomnosti, po poznání reality.

32. Úroveň rovnováhy (mahá- nebo mahár lóka)
Hráč překonal fyzickou úroveň, úroveň tužeb i úroveň myšlenek a vstupuje do mahár lóky. Život zde je krásný, harmonický.
Individuální vědomí - džív neustále podřizuje koloběhu smrti a zrození. Hráč se v mahár lóce zbavuje přání, tužeb a obav, dosáhl nyní čtvrté , což je již svět, který zůstává neviditelný. Ti, kteří zde přebývají, nejsou sice zcela osvobozeni do převtělování, ale nezrodí se v tomto cyklu stvoření, protože jsou v rovnováze. Odtud proudí energie dolů do prvních tří center a nahoru do vyšších tří úrovní bytí. Zde je místo, kde je vyvážen a energie mužská a ženská. Hráč, který zde vibruje, mluví ze srdce.
Tři centra nad i pod touto srdeční čakrou jsou příčinou toho, že je tato čakra rovnovážný bod páteře hry.
V této čtvrté lóce znovu převládá element ohně, ale není tak efektní jako ve svarga lóce, kde těla svítí a třpytí se.
Mahá lóka je hráčem dosažena buď skrze šíp dobrých skutků nebo postupem přes sklony a království svatosti. Zde jsou ztišena přání nižších čaker a energií už se neplýtvá a honbu za nižšími cíli.. Ze srdce počíná tryskat proud energie směrem nahoru.
Zde také hráč překračuje rozumové chápání Božství, které charakterizuje třetí čakra a dostává se mu přímého zážitku Božství v sobě. Kvůli tomuto poznání jednoty s Absolutnem se této úrovni také říká úroveň Kosmické Mysli.
Srdeční centrum se už dlouho považuje za sídlo citů v těle. Jógická fyziologie přičítá tento fakt k tomu, že v srdeční krajině se nachází žláza brzlík, která je bez vývodu. Tato žláza je zodpovědná za proudění elektrické energie v těle – a podstata smyslového vnímání je v základě elektrická. Srdce vnímá každou změnu citového rozpoložení a charakter tepu srdce zase ovlivňuje chemické reakce v těle. Každou změnu v chemismu mysl pochopí jako jistý typ citu nebo nálad.y
Srdce je tedy něco víc než stroj, který pumpuje čistou krev do těla a odvádí odpady naplněnou krev zpátky do plic. Je také centrem citů, psychickým centrem. Tradice Sufi také vyzdvihuje, jak je důležité otevřít srdeční čakru láskou, móhabhata. Odtud tryská poezie, zde přechází osobní v nadosobní. Poezie je naplněna srdcem, všechny její vibrace jsou rozličné pocity. Toto centrum je také zdrojem všech psychických jevů týkajících se vztahů mezi lidmi.
Ať sem došel jakkoli, teď se hráč cítí uvolněně. Jeho ruce automaticky začínají dělat mudry, které pomáhají vyvážit proudění energie organismu. Jeho srdce se začíná naplňovat duchovním citem – láskou! Je schopen se ztotožňovat s ostatním stvořením, má pocit jednoty s celým kosmem. V jeho chování se zračí jemné city a smysl pro estetiku. Hlas se mu zjemní a začíná mluvit ze srdce. Jeho hlas proniká srdci mnohých a bez jakéhokoli nátlaku přitahuje k sobě skupinu oddaných, kteří se snaží dosáhnout toho, aby vibrovali stejně jako on.
Trojúhelník se špičkou nahoru značí mužskou energii a se špičkou dolů symbolizuje ženskou energii. Dosáhl-li hráč této úrovně prožívá jednotu s celým vesmírem
„Při každodenním uctívání (sandhjá) hindský prosebník zpívá mantru, která vypočítává sedm hlavních lok. Při vyslovování jména každé úrovně se dotýká příslušné části těla. Zpívá ÓM bhú, když se dotkne navlhčenou špičkou prsteníku pravé ruky středu mezi řití a genitáliemi, kde je sídlo kundalini. Pak zpívá ÓM bhúva a dotkne se genitálií, sídla druhé čakry. Zpívá svah a dotýká se pupku, Když zpívá ÓM mahá, dotkne se srdce, při ÓM džanah kořene hrdla, při ÓM tupah třetího oka. Poslední ÓM satvam, vrcholu hlavy.“

33. Svět vůní (gandha lóka)
Gandha znamená vůni. Čich je spojen se zemí a s fyzickou úrovní. Jakmile však hráč dosáhne čtvrté úrovně, povaha smyslů se mění, stávají se symbolem Božství a nabývají silného citového vlivu. Ten oddaný, jenž jedná podle sudharmy, nabízí božství vůni květin nebo kadidla. Proto je ve čtvrté řadě obsažen svět vůně, gandha lóka.
V první čakře přitahují hráče pachy jako petrolej, parafín nebo alkohol. Ve druhé čakře je povzbuzován silně vonícími syntetickými přípravky. Ve třetí čakře převládají také umělé vůně, ale jsou nyní mnohem vybranější. Když hráč dosáhne úrovně rovnováhy, považuje neorganické vůně za nicotné a vyhýbá se dráždivým a pronikavým vůním.
V gandha lóce zakouší hráč v meditaci božské vůně. Vývoj jeho energie má také za následek takovou změnu chemismu těle, že přestává vydávat pachy, ale místo toho má jeho pot vůni podobnou santalovému dřevu a lotosovým květům. Již netouží po pronikavých vůních a poznává své vlastní vůně. Až jeho tělo přestane být cítit, až jeho stolice, pot a dech nebudou nepříjemně páchnout, poznává, že jeho energie překročila úroveň třetí čakry a dostal se do světa vůně.
Teď už jsou jen božské vůně. Jendou provždy hráč vyloučil pachy ze svého těla.

34. Svět chuti (rasa lóka)
Zatímco na nižších úrovních smysl chuti fungoval převážně jako smyslové čidlo, ve čtvrté čakře se očišťuje a stává se smyslem estetickým. Kdo se dostane na tento čtverec, je chopen pronikat do světa idejí a významů. Toto proniknutí dá hráči přímo empirickou znalost podstaty citů a pocitů. Rasa – to je láska, potěšení, milost, zábava, cit, pocit chuť, krása, nadšení, nálada. Je to poetický pocit, podstata poezie. Rasa je voda v nejčistší formě, síla, která spojuje vše stvořené.
Až ke třetí čakře slouží chuť nižším činnostem. V první čakře převládá přání získat peníze. „Silná“ jídla (zvláště maso) a jídla připravovaná dopředu (produkt pohodlnosti) tvoří základ hráčovy stravy. Užívá množství soli a koření. Ve druhé čakře jsou síly zaměřeny k senzualitě, zvláště na sex. Zájmu se těší jídla vzbuzující sexuální energii jako vejce, ryby…Ve třetí čakře se chuť a vkus zaměřují na jídla pestrá, různých barev a struktur. Ve čtvrté čakře se smysl chuti očišťuje. Hráč omezuje slazení a solení a zajímá ho skutečná, přirozená chuť jídla, které jí.
Jakmile hráč přistane na poli chuti, rozvíjí se jeho chuť ve všech směrech. Jeho vkus, ať už se jedná o jídlo, hudbu či konverzaci, je všem velmi příjemný, ať jsou na kterékoli vibrační úrovni. Takto k sobě přitahuje skupinu ctitelů, kteří se snaží vibrovat na téže frekvenci.

35. Očistec (narka lóka)
Dokud se hráč nedostane na úroveň srdeční čakry, neporozumí sudharmě – správnému náboženství. Bez sudharmy není možné svobodně jednat. A už hráč získá svobodu v jednání, stává se odpovědným za plody svých činů. Narka lóka je místo, kde snáší tyto následky.
V hindské kosmologii je narka lóka umístěna mezi zemí a nebem. Je sedm stupňů narka lókly, kterými hráč musí projít předtím, než dosáhne nebe. Jeho karmany jsou jako vozidlo, které ho veze z jednoho stupně na druhý podle druhu vibrací. Po průchodu těmito stupni je hráč připraven vejít do nebe, pokud měl dobré karmany.
Pánem narka lóky je Jama, známý jako Dharmarádža – Pán Smrti. Hráče do očistce přivádí také násilí – a to do stupňů nejbolestnějších vibrací. Každý čin nese plody. To je zákon karmy a nelze se mu vyhnout, dokud hráč pokračuje ve fyzické existenci. Když se hráč dostane do narka lóky, protože měl špatné karmany, je zde přivázán karmickými pouty. Není to potrestání, ale spíše očista. Brahmarádsžá, Pán narky, nemá osobní zájem na utrpení hráčů. Není to sadistický ďábel. Jeho úkolem je spíše upravovat špatné vibrace na správné, aby se mohl konat další vývoj ducha.
Narka je také sama srdeční čakra. Připoutanost k pocitům je narka. Pocit připoutanosti je narka. Narka jsou negativní vibrace. Lidé, kteří negativně vibrují, vytvářejí narku doma, v rodině, u sousedů, ve městě, zemi i ve světě, podle své kapacity.
Hráč, který neporozuměl čtvrté čakře a dostal se do narka lóky, ji vidí jako něco nesprávného a ne jako přehrávku negativní karmy. Pouze zde, ve čtvrté čakře, hráč chápe negativní karmy, a to na základě zkušenosti. Narka lóka se nemá brát jako výsledek osobního nezdaru, ale jako znamení nedokonalosti jednání a potřeby se zdokonalovat. Toto rozpoznávání ve čtvrté čakře je ještě bez ohodnocení.

[Jana]

36. Jasné vědomí (svača)
Jasné vědomí - to je světlo ozařující hráčův přechod ze čtvrté roviny hry na pátou úroveň, kde se člověk stává člověkem. Svača znamená v sánskrtu jasný, čirý, průhledný. Tato průsvitnost je výsledkem očištění od nečistoty špatných karem, který hráč prošel v očistci.
Takové vědomí neklade odpor průchodu světla. Je vyčištěno od pochyb, mlha zaslepující vědomí se rozpouští silným, jemným světlem vnitřních citů. Intelektuální poznání, které převládá ve vědomí do třetí úrovně, již není tak důležité. Rozum je zde považován za nějaký nedostatek či neduh vědomí. Protože se vědomí ztotožňuje se sebou samým a poznává se, současně trpí nemocí z rozumu, je vázáno pouty intelektu. Oddaností a pravou vírou se ta nemoc překoná a hráč vstupuje do říše Bytí.
Když se sem hráč dostane, stane se svača – jasným, čirým, průsvitným. Pochyby, které jej přepadaly, ho zavedly do očistce a k nesprávnému výkladu dharmy – bez – božnosti. Z těchto zkušeností získal poznání sudharmy. Rozvinul v sobě dobré sklony a posvětil svůj život. Dostal se do světa vůně a chuti a nyní je připraven k pozdvihnutí proudu energie v páté čakře.

37. Džňána
Poznání pravdy a proniknutí ke správným prostředkům její realizace v každodenním životě – to jsou dvě podstatné vlastnosti džňány. Džňána je síla, která povznáší, je to šíp, který člověka vynáší na osmou řadu do světa blaha, nad úrovně čaker. Hráč, který svou roli ve hře pochopil a jedná tak, že mu to umožňuje dohrát svou roli do konce, žije v blaženosti.
Tuto moudrost poznává hráč po zkušenosti vyjasnění vědomí. Až potom, co odložil stará hodnocení svých činů, mohla nastat ta přeměna energie, která ho zvedla do páté úrovně.
Džňána není osvobození. Hráč se ještě musí osvobodit od úplně všech věcí, které zastíraly jeho mysl. Ale ví, že s těmi bloky lze pohnout a že Kosmické vědomí je dosažitelný cíl. Někteří hindští filozofové vidí džňánu jako přímou cestu k mókši, Kosmickému Vědomí. Ale v této hře vede k blaženosti. Hráč ještě musí realizovat kosmické dobro a potřebuje hodit dvojku, aby unikl z cyklu opětovných zrození. Ale nic není špatné. Může se vrátit na zem a hrát hru znovu.
Džňána ne tedy uvědomění si, není to realizace nejvyššího cíle. Džňána – to je porozumění zákonům existence a vědomí prostředků., jak se s nimi synchronizovat, jak s nimi souznít. Čtvrtá čakra již založila stabilitu, vědomí se očistilo. Teď je možné pravé proniknutí do světa logických pojmů. Hráče už nepřitahuje vyjádření formou, ale táhne ho to k podstatě, kterou poznává vnitřním nazíráním. Staré vztahy nabývají úplně jiných perspektiv, sledují-li se jasným světlem nezastřeného vědomí. Příčina otroctví je májá, Džňána je příčinou osvobození od máji a dosažení blaženosti.
Dokud se hráč ztotožňuje se sebou jako s jednotlivou nezávislou bytostí, tvoří karmany. To je příčina otroctví. Skrze džňánu si hráč ujasní, že se může zabydlet v blaženosti, omezí-li rozsah a oblast karmanů, které vytváří. A to je vzhled do samotné hry.
V prvních třech čakrách byl hráč ztracen v říších sebeklamu, fantazie a moci. Každý způsob jednání, který v něm vzbudil naději, nakonec zanechal hráče unaveného a plného bolesti. Ve čtvrté čakře se konečně začal stabilizovat a dosáhl určitého stupně vnitřní rovnováhy. Pak se díky zjasnění vědomí dostal do páté úrovně. Vyrovnán vidí svůj cíl jako dosažitelný a svůj život upravuje tak, aby byl sladěn s jeho nazíráním do procesů naplňování.
Džňána je čistý papír. Cokoli je na něm napsáno, je jen iluzí ega – ahamkáry. Ta iluze se stále mění, podléhá času. Pouze stránka zůstává, trvá nezměněna, je nadčasová. List, který zůstane až všechno napsané vybledne a z mizí, to je džňána. To je ta moudrost, která působí, že hráč chápe karmické nápisy na tom čistém papíru. Je to on – hráč, kdo píše na svůj list různé věci, podle stupně svého přání. Džňána diktuje takto – udržuj stránku neporušenou, odevzdej ji takovou, jaká ti byla dána.
Džňána je právem umístěna v páté čakře, protože tady je zdroj těch bilionů čistých papírů, které jsou podstatou náboženských učení světa. Hlavní záležitosti se stává komunikace s ostatními. Člověk se snaží sdělit podstatu toho, co nazírá ve hře – a současně poznává marnost tohoto úkolu.

38. Prána (prán lóka)
Prána je elán, životní síla sama. V sánskrtu je synonymem života a také je to název pro životní dech, který vdechujeme s každým nádechem. Prána je také název pro jeden z pěti hlavních druhů energie, které procházejí tělem. Proud prány v těle prochází ústní dutinou a umožňuje potravě dostávat se do žaludku. Přirozeně je také přítomna v prostoru. Při nádechu se dostává do plic a chrání před rozkladem a zničením.
Prána udržuje ostatní elementy těla v rovnováze a kontroluje jejich funkci. Pomocí prány jsme schopni se hýbat, myslet, vidět a slyšet. Prána hraje klíčovou roli v našem životě od zrození až do smrti. Zatímco při zrození je to proud, který dává energii během porodu, při smrti zase posbírá všechnu životní energii z celého těla a odplouvá, nechávaje za sebou mrtvé tělo bez života.
Prána je jako věrný sluha, který plní všechny požadavky svého mistra, ale nepožaduje za své služby na oplátku žádnou odměnu. Jako skutečný oddaný se prána oddává službě vědomí na 24 hodin denně.
Přece jen má ale prána osobitý charakter. Nepatrná změna ve vztahu prány a vědomí ovlivňuje rychlost a rytmičnost obíhání energie. Dobrý mistr, který chápe oddanost svého žáka, se musí snažit pomoci žákovi s rozvíjením prány. Metody, jak tohoto dosáhnout, se nazývají pránajáma a jsou to jedny z nejdůležitějších jóginských disciplin.
V józe má prána prvořadou úlohu. Cvičením pránájámy jogín řídí proud prány dolů k pánevnímu plexu, kde se prána mísí s apánou, což je proud energie, který sídlí ve střevech. Když proudí prána s apánou společně sušumnou – páteřním kanálem k vrcholu hlavy, přichází zkušenost samádhi. – což je cíl veškerého jógového cvičení.
Prána se nemá zaměňovat s kyslíkem. Energie hrubého fyzického těla se uvolňuje pomocí kyslíku. Prána však udržuje existenci fyzického těla, prána je život. Abychom rozuměli práně, musíme vidět život a vědomí jako dvě odlišné věci. Život je prostředkem, skrze který se projevuje vědomí, a prána je jeho silou. Když život přestává, vědomí trvá. Je to zřejmé z mnoha dobře prokázaných případů znovuzrození.

39. Apána (apán lóka)
Zatímco je prána proudění, které přivádí energii zvenčí přes plíce dovnitř a zároveň napomáhá rozvádění energie z jídla v žaludku, apána má funkci opačnou. To slovo znamená doslova směřování dolů a je to takové proudění, které energii z těla vypouští ven. Má sídlo ve střevech a v podbřišku, vypuzuje dítě z dělohy, způsobuje výdej dolů směřující energie. Je to proudění zodpovědné za močení, vyměšování a ejakulaci.
Důležitost apány je na západě velmi málo známa. Připouští se sice existence zažívacích plynů, ale ty nejsou dosud zařazeny do žádné samostatné kategorie nebo třídy. Přestože mnoho poruch, způsobených poruchami funkce apány se daří zjevně odstranit, děje se to bez pochopení jejich příčiny.
Podle indické medicíny je apána přítel, která napomáhá pročišťování systému těla. Zažívací proces uvolňuje plyny, které se vyvíjejí ve střevech z chemické reakce potřeby a trávicích šťáv. Těchto plynů se uvolňuje větší množstvím jestliže se jídlo netráví správně nebo jestliže je přerušena cirkulace šťáv. Syrová strava produkuje při trávení více plynů, stejně jako ořechy a semena. Když je z jakékoli příčiny rovnováha plynů porušena, začínají stoupat nahoru, místo aby šly dolů. To působí nevyváženost chemismu organismu. Přiblíží-li se plyny srdci, mohou způsobit vysoký krevní tlak, bušení srdce a srdeční záchvaty. Jdou-li ještě výše, vznikají respirační potíže. Dosáhnou-li plyny hlavy, má to za následek schizofrenii.
Když se prána přidá k apáně a tyto dvě síly se přinutí k tomu, aby vystupovaly centrálním kanálem v páteři, vzniká významné spojení pozitivních iontů rány a negativních iontů apány, které svou energií pomohou k vzestupu energií na kořeni páteře – kundalini.
Praktikováním uzávěrů (bandh), které jsou v józe předepsány, se apána vytahuje vzhůru. Když dosáhne oblasti pupku, mohutní žaludeční oheň. Pak apána, smíšená s ohněm třetí čakry, proniká čtvrtou čakrou a mísí se s pránou. Prána je od přirozenosti horká. To způsobuje další nárůst tepla a oba proudy stoupají, vytvářejíce vakuum. Písma říkají, že právě tím neobyčejným teplem způsobeným spojením prány a apány se kundalini probouzí a vchází do centrálního kanálu páteře jako had, který leze do své díry. Toto smíšení prány a apány jógina omladí a ten se stane šestnáctiletým mladíkem, plným vitality, životní energie a síly.
Takže na tomto čtverci si hráč uvědomuje důležitost apány ve svém životě a učí se, jak udržovat proudy energie ve svém těle ve vzájemné harmonii správným způsobem výživy a jinými praktikami

40. Vjána (vján lóka)
Vján bere pránickou energii z plic a rozvádí ji do celého těla. Je to ta životní síla, která je odpovědná za krevní oběh, sekreci žláz, pohyby těla ve směru nahoru-dolů a otevírání a zavírání očních víček.
Vján přenáší kyslík proudem krve do kapilár do celého těla. Buňky přijmou kyslík a pránickou energii a odevzdají krvi odpadní produkty. Vján dále vede okysličenou krev žilami zpátky do srdce a plic. Vján je síla, která způsobuje pocení. Rovněž je odpovědná za vydechování vzduchu z plic, za proudění energie v žaludku, střevech a řitní oblasti. Má rozhodující úlohu ve vyvažování chemismu těla procesem krevního oběhu, pocení a kašlání.

41. Úroveň moudrosti (džana lók) – VIŠUDHI
Džana lók je pátá úroveň, zde sídlí siddhové (bytosti s rozvinutými silami siddhi, pomocí kterých mohou dělat ze své vůle věci, které lidem v nižších úrovních připadají jako zázračné a nadpřirozené) a světci, kteří se ponořili do kontemplace na Pána. Džana lóka je místo, kde obyvatelé svarga lóky a mahá lóky hledají útočiště v době Velkého Rozplynutí všech existujících jevů – po kterém vesmír je znovu vytvořen. Převažujícím elementem je vzduch a těla těch, kdož jsou v džana lóce, jsou tvořena moudrostí nedotčenou přáním. Je to úroveň božské moudrosti a přebývající zde bytosti božskou moudrostí obdařené.
Hráč, který se dostane do páté čakry – lidské úrovně, zasvěcuje svůj život souznění s božskými zákony a živí v sobě svou zkušenost, vnitřně se tím vyvažuje. Proto je pátá čakra zdrojem všech velkých učení. Je umístěna v hrdle poblíž hlasivek, co ž vysvětluje důležitost komunikace pro hráče., který zde vibruje.
Hráč se zde usadí po správném poznání životních sil, poté co projde očistcem, kdy získá zkušenost, vyjasnění vědomí a džňánou. Jeho rozum se dožaduje synchronizace se zákony kosmu a dává prvořadý význam svému poznání životních sil. Nevyváženost v životních silách (prána, apána…) je důsledkem porušení souznění se zákony vesmíru. Bez spolupráce s těmito silami by nebyla synchronizace možná.
Při průchodu čtvrtou úrovní poznal, že božská přítomnost je ukryta za vším, c o existuje, nyní chce hledat Božství v sobě. Jeho pozornost se obrací ke zvukům, které pro něj nabývají nového významu. Slyší nyní vnitřní zvuky, které dříve slyšel, protože se zaměřoval na fenomenální svět. Po zaměření smyslů dovnitř slyší zvuky srdce a zvuky krevního oběhu. Vnímání těchto zvuků očišťuje a otevírá nervy a hráč se stává ještě vnímavější.
Bylo řečeno, že veškeré poznání existuje uvnitř. To se však stav realitou až v páté čakře. Otevření nervů způsobuje zvuky, které zpětně působí na psychickou energii a projeví se ve změnách chemismu těla. Výsledkem je takový psychický stav, kdy je hráč otevřen novým rozměrům zkušenosti.
Výsledné pochopení se označuje jako poznání.
Ve čtvrté čakře má hráč zkušenosti bez pochopení. Vzrůst energie při výstupu ze čtvrté úrovně na pátou pozdvihuje i vědomí a hráčův pohled získává nové perspektivy.
V první čakře jsou jen čtyři rozměry, zvané lístky ˇ(květu lotosu). Ve druhé je jich šest. Přechod ze druhé úrovně otevírá čtyři nové dimenze a dvě další se přidají při přechodu na čtvrtou – celkem je to dvanáct. V páté čakře je šestnáct rozměrů, které umožňují úplně nové perspektivy při pohledu na hru. A u této perspektivy proudí všechna velká náboženská učení.
Je-li hráč na páté úrovni částí tradice, stává se novým článkem v jejím rozvoji. Nebo může odejít a stát se nezávislým myslitelem, zřecem, prorokem nebo světcem.
Zde hráč poznává pravdivý pohled na postatu humanity. Často je tento čtverec dosažen přímo z třetí čakry šípem nesobecké služby.

42. Svět ohně (agni lók)
Agni je velmi čistým projevením věčných cyklických znovuzrození téže božské podstaty. Oheň je současně duch, duše a tělo. Náš vesmír a vše, co se v něm rozvíjí, včetně člověka, pochází z božského Ohně. Symbolicky je vyjádřen se třemi tvářemi, které reprezentují tři ohně:
-pavaka – elektrický oheň
-pavamana – oheň vzniklý třením
-suchi, oheň bohů, také známý jako vaišvanara v Rgvédu, živý magnetický oheň, který prostupuje všechny galaxie, Slovo vaišvanara se často užívá pro Já.
Hráč,s který se dostane do Agni-lóky, je připraven přijmout formu. V těle je oheň sám život. Je to láska a ochrana. Byla to ochrana člověka proti útokům divokých zvířat v dobách, kdy ještě přebýval v jeskyních. Ale oheň je jen jedním z projevů Agniho. Se vzduchem a vodou je jednou ze tří příčin zformování Země do tuhého stavu, a proto je otcem formy. Oheň také přináší světlo, které je kombinací barev. Proto je oheň příčinou barvy i formy – podstaty fenomenálního světa.
I oheň je obrovským projevem energie, je jejím vozidlem. Hráč zde poznává, že jeho tělo je také jen vozidlo. Z tohoto důvodu je oheň považován za spojení mezi člověkem a Bohem . Všechny náboženské rituály zahrnují přítomnost Agniho věčného svědka, protože tento bůh ohně není nic jiného než vyjádření lidské přirozenosti. Člověk se učí, že není možné klamat sám sebe. Ten svědek je pořád tady. Hráč, který má přijmout formu, tak činí s vědomím, že se v roli musí podřídit zákonům vesmíru. Každé odbočení znamená klamání sebe sama a sebeklam nevyhnutelně následuje snížení a zeslabení energie.
Podle hindské mytologie se Agni rozhodl prozkoumat stvoření. Stal se podobným ohni a cestoval po tváři vesmíru na lotosovém listě. Po čase se unavil a hledal místo, kde by si odpočinul. Po chvilce našel hnízdo na povrchu věčných vod. Tam uložil svůj oheň. Vody byly manželky Varuny – což je další projevení Agni. Vzplál k nim láskou a z jeho semen vznikla Země. Tato planeta je tedy jeho potomek.
Moderní západní věda nyní věří, že Země byla původně ohnivý koule. Voda pak ochladila povrch planety a umožnila jí vzniknout. Dokonce i dnes oheň zůstává na povrchu planety. Projevuje se vulkány, které vyvrhují roztavenou horninu z hlubin Země. Kdyby tento vnitřní oheň vychladl, život z planety by zmizel.

43. Přerod člověka (manušja džanma)
Po průchodu světem ohně – boha Agni je hráč připraven, aby přijal formu. Manušja – džanma ohlašuje přijetí formy. Člověk je počatý ve druhé čakře, živený a podporovaný ve třetí čakře a naplněn lidskými emocemi ve čtvrté čakře – ale až zde se člověk opravdu zrodí.
Toto zrození se nikdy nedá vidět v porodnicích a nemocnicích. Spíše to vidí lidé, kteří se s někým setkali a pak řekli: „Viděli jsem Člověka.“ Hráč je nyní synem nikoho. Kdokoli by mohl být jeho otcem. Je pouze synem Božím, nepatří žádné kastě, žádnému vyznání, národu nebo náboženství. Není k ničemu připoután a nepotřebuje žádné doklady o totožnosti. Našel sebe. Nyní se zrodil. Až nyní ho člověk může opravdu cítit. Jeho přítomnost silně vnímají ti, kteří se teprve rodí. Má přímou zkušenost Pravdy, tváří v tvář se setkala s Realitou. Nepotřebuje nikoho žádat či prosit, protože ztratil zájem na vytváření skupiny následovníků a oddaných. Je pouze ve spojení s Pravdou a těšit se z Pravdy je jeho jediný cíl.
Člověk je rozumná bytost. Toto nadání rozumem mu umožňuje spojení s Pravdou. Toho, kdo nežije v harmonii se zákonem Pravdy, nelze nazývat skutečným člověkem. Je to nějaké jiné stvoření v lidském těle, které se teprve snaží zrodit jako člověk.

44. Nevědomost (avidjá)
Hráč, který se dostane na pole avidjá, zapomíná na klamnou podstatu existence a začíná se zaměřovat n jisté emoční stavy a na smyslové vnímání. Zde je had, který odvede jeho energii až dolů do první čakry, do světa smyslů a přání. Hráč přestal chápat podstatu máji, podcenil důležitost rozumu a začal se ztotožňovat s takovými stavy, které jej strhávají na nižší úroveň.
Vidjá je poznání a znamená bez. Nepřítomnost poznání je nevědomost. Poznání – to je pochopení trole ve hře, ať už je člověk kdekoli v. Skutečná avidjá je uvnitř mysli. Žádná avidjá mimo duševní svět člověka neexistuje. Naše vnímání reality není nic jiného, než odraz našich duší. Ale to, že neexistuje nic vně duševního světa ještě neznamená, že existuje pouze hráč a jeho vnitřní svět, svět jmen a forem také existuje, ale každý hráč jej vnímá jinak podle místa a typu vibrace hráče.
Tentýž svět je pro některé místem radovánek a potěšení, pro jiné peklem. Každá mysl přijímá svět svým způsobem a přikládá význam objektům podle svých karmanů. Skutečné poznání spočívá v poznání reality bez tohoto hodnotícího oceňování. Skutečné poznání – to je nepřipoutanost k objektům smyslového vnímání, které se stále mění, jsou pomíjivé, a proto nejsou reálné.
Když hráč i jen zaslechne stopu svého vnitřního zvuku – zvuku svého bytí, své duše – nestane se kořistí své mysli. Mysl je jako tygr, který je v lese přání a v okolní realitě je spousta kořisti. Jen následováním svého vnitřního zvuku může hráč uniknout tygrovi a pádu do světa přání. Jinak musí znovu začít, aby se dostal k šípu pravého poznání.
Nevědomost byla správně umístěna do páté čakry, do páté řady hry. Pouze tam, kde je moudrost – džňána), může existovat i nevědomost. Nevědomost je přijmutí toho, co je napsáno na čistém papíře, za jedinou realitu. Takže pouze tehdy, když hráč přichází do říše poznání a moudrosti, se může setkat i s nevědomostí.

45. Pravé poznání (savidjá)
Džňána znamená být si vědom pravdy. Pravé poznání znamená jednat stále s tímto vědomím, žít podle pravdy. To pozdvihuje hráče na osmou úroveň do Kosmického dobra, kde se dostane jen jedno pole od cíle. Dosahuje poznání, že je mikrokosmem ve vesmíru, oceánem ve formě kapky.
Podle hinduistické tradice je čtrnáct druhů poznání – vidja – paprsků kola pravdy. Těchto čtrnáct rozměrů poznání obsahuje vše, co člověk potřebuje, aby poznal a pochopil skutečnost, realitu. Jsou to čtyři védy, šest šáster, dharma, njájá (logika), mimamsa (kritické pochopení) a Purány. V industriální společnosti však poznání přijalo novou podobu. Nyní to, čemu se říká poznání, je zredukováno na míru informací, které se dají naprogramovat do počítače. Ale lidské vědomí je víc než počítač. Pravé poznání vyžaduje zkušenost.
Pravé poznání přidává k džňáně nový rozměr – poznání, že minulost, přítomnost a budoucnost tvoří jednotu, že to jsou aspekty jednoho kontinua. Zatímco moudrost může přikazovat jeden směr jednání, pravé poznání může žádat pravý opak. UZ moudrosti žáci zapřeli Krista. Z pravého poznání dovolil Kristus svou vlastní smrt – protože jemné principy vždy převáží hodnotu hmotné formy.
Pravé poznání je potrava vědomí a chrání ho před hady adharmy, smutku, žárlivosti, závisti, nevědomosti, násilí, egocentrismu, tamasu a negativního intelektu. Pravé poznání posiluje vnitřní hlas. Suvidjá z krotí tygra mysli a přemění prales přání v zahradu rozvíjejících se mezilidských vztahů. V Vidjá má kořen vid – který znamená vědět. Nejstarší formou poznání je stav samádhí, kde člověk dostane odpověď v přímé zkušenosti Relity. Takto je veškeré hinduistické poznání známo jako daršana – což znamená vidět nebo mít zkušenost. Vědět znamená sjednotit se s objektem poznání. To je vidjá, pravé poznání.
Pravým poznáním končí pátá čakra, pátá řada hry. V okamžiku, kdy hráč dosáhne úplné realizace sjednocení sebe a vesmíru, sjednocuje se s Nejvyšší Realitou a dosahuje Rudry (Šivy), Kosmického Dobra.

46. Vivéka
Cokoli existuje ve fenomenálním světě, není skutečné. Objekty smyslového vnímání se s časem mění, rozvíjejí se, rostou a upadají. Budí ale zdání, že jsou skutečné. Člověk přisuzuje vnějšímu světu určitá ohodnocení a chce se s těmto smyslovými objekty ztotožňovat. Vivéka, svědomí, je síla, která ho zachraňuje od pádu do těchto přání, do této připoutanosti ke hmotě. Je to právě hráčův hlas vnitřní moudrosti, který mu umožňuje rozlišovat jemné od hrubého, vnímat Neumenon ve Fenoménu.
Vivéka dříve ve hře nemohla přijít. Jako první pole šesté řady následuje za průchodem pravým poznáním. Dostal-li se hráč na šíp pravého poznání, okamžitě jej vynese na čtverec kosmického dobra. Jinak musí přijmout pomoc svého svědomí, aby se určil směr hry.
Nad pátou čakrou se nacházejí základní elementy fenomenálního světa. Jsou to stavební částice hrubé hmoty. Přítomnost těchto elementů ovlivňuje typ vibrace hráče na první až páté úrovni. Ale šestá čakra je už za dosahem elementů. Projevená májá má nyní na vědomí malý vliv.
Dostane-li se hráč na čtverec svědomí (rozlišování) vynese jej šíp do sedmé úrovně na pole štěstí. Štěstí je možné jen v sedmé čakře, kdy hráč překonal veškeré násilí, které je překážkou pravého štěstí. Ale zde je šestá čakra a svědomí je důležité. Šestá čakra se tradičně nazývá třetí oko. Svědomí je třetí oko. Naše dvě oči uvidí pouze to, co existuje – co bylo v minulosti a co je v přítomnosti. Ale třetí oko dává sílu rozeznat budoucí možnosti ve hře. A to je jeden z přínosů šesté čakry – pohled do budoucnosti. Není to fantazie, ale přímé vnímání toho, co bude.
Svědomí není něco, co bychom nabyli během jednoho (z kosmického hlediska velmi krátkého ) života. Je společné celému lidstvu jako kolektivní nevědomí. Hráč má k dispozici zásobu zkušeností zevnitř sebe, které si nyní začíná uvědomovat.
Svědomí je učitel, který sedí na vrcholu hlavy každého hráče – v sedmé čakře – a vede jej po celý život. Hráč se může vyhnout sociálním a politickým zákonům, ale nemůže nakonec uniknout hlasu svědomí.
Dokud hráč nedosáhne šesté čakry, mají pro něj poznámky svědomí malý význam a jsou nejasné. Při průchodu šestou čakrou ale je hráč veden jak kostkou tak nápovědou svědomí.

47. Psychická energie (Sarasvatí)
Psychická energie proudí v lidském těle centrálním nervovým kanálem míchy – Sarasvatí. Podle jógové fyziologie tento proud energie začíná v první čakře a postupně vibruje výš jak hráč postupuje od jedné řady ke druhé. Konečný cíl jógy je pozvednutí této energie do sedmé čakry na vrcholek hlavy.
V lidském těle jsou tři základní typy energie k- elektrická, magnetická a neutrální. Elektrická energie je sluneční energie a převládá v pravé polovině těla (polovina pravé ruky). Magnetická energie je měsíční energie a převládá v levé polovině těla. V normálním stavu tyto dvě energie převládají. Neutrální čili psychická energie vzniká tehdy, když jsou v těle sluneční a měsíční energie vyváženy a když začínají stoupat páteřním kanálem. Do šesté čakry není kontrola této energie možná. Krátké vlny mohou vzniknout během meditace, ale ve zdánlivě náhodné době a jsou mimo vědomou kontrolu. V šesté čakře negativní a pozitivní zvolna mizí, jen neutrální zůstává.
Když se hráč dostane do Sarasvatí. Přichází do říše stejnojmenné bohyně. Je obklopen čistou hudbou a žije ve stavu vidjá, poznání. Bohyně učenosti a krásy ho uctí schopností zůstat stálým a neovlivnitelným okolním polem energie. Stává se svědkem hry.
V mozku v oblasti třetího oka (mezi obočím a kousek nahoru) se setkávají tři nádí, které zodpovídají za proudění tří typů energie. Jsou to ida nádí, pingala nádí a sušumna nádí, sluneční, měsíční a neutrální, elektrická, magnetická a neutrální. Tomuto spojení nervů se říká prajága, což je jiný název pro třetí oko. Sušumna zůstává neviditelná, zatímco ida a pingala jsou dvě oči. Podle indické mytologie je jedno z nejdůležitějších svatých míst Prajaga Radžá na soutoku tří nejposvátnějších řek země – Gangy, Jamuny a Sarasvatí. Ganga a Jamuna jsou ida a pingala. Obě jsou viditelné, jako dvě oči. Řeka Sarasvatí je prý neviditelná a vytéká z hlubin země. Tentýž symbolismus je v Řecko-Římské mytologii – Aeskulapova hůl, symbol božstva lékařů. Dva hadi ovíjejí střední tyč, nahoře okřídlenou. Hadi jsou ida a pingala a hůl je šušumna.

48. Sluneční energie (Jamuna)
V šesté čakře hráč vytváří harmonii mezi mužským, slunečním principem a ženským, měsíčním principem. Toto harmonické splynutí elementů vytváří osobnost – svědka, který není ani on, ani ona, ale dokonalá rovnováha obou.
Sluneční síla je mužská energie. Dokud je hráč muž nebo žena, nemůže v sobě přijmout opačnou přirozenost, podobně jako hráč v družstvu na hrací ploše není schopen posoudit své vlastní výkony, protože jeho osobní připoutanost ke hře znemožňuje správné vnímání (percepci). Ale ten, kdo dělá rozhodčího, není osobně angažován. Není vázán k žádnému družstvu. Je svědkem, který může vidět chyby hráče.
Převažuje-li v hráči, který vibruje na nižších úrovních, sluneční energie, je jeho jednání zbarveno zaměřením na destrukci, moc a ztotožňování – podobně jako přílišný sluneční svit by planetu spálil. Je třeba vyvážit Slunce a Měsíc. Hráč který se sem dostane přes moudrost a pravé poznání, toto pozná a učí se vyvažovat energie ve svém těle.
Pod šestou čakrou se sluneční a měsíční energie navzájem obtáčejí a kříží. V šesté čakře se spojují. To je ten pocit jednoty, který charakterizuje úroveň sebekázně.
Pro lepší pochopení podstaty sluneční a lunární energie a jejich funkce v lidském organismu uveďme alespoň příklad baterie. Podobně jako článek baterie má i člověk anodu a katodu, pozitivní a negativní uzly. Když se oba dají do vodičového roztoku, vzniká proud. Anoda je pozitivní a většinou vyrobena z mědi, která je červená. Je to sluneční kov a srovnává se symbolem ohně – Marsem. Pro katodu se užívá zinek. Je to měsíční kov, modrobílé brvy. Elektrický náboj se seskupuje okolo anody a z anody se čerpá elektřina. Elektřina symbolizuje elektrický, mužský princip v lidském organismu.
V lidském těle je nádí pingala synonymem Jamuny – sluneční energie. Přímo souvisí s pravou nosní dírkou. Dýchá-li člověk pravou nosní dírkou, převládne pingala a nastávají nepatrné změny v chemismu těla, v dechu a pulsu. Pingala je zdrojem energie pro veškerou tvořivou práci. V době, kdy je aktivní prvá nosní dírka, nelze meditovat. Při pránajámě se často vyžaduje Sluneční dech, což znamená, že se má dýchat pravou nosní dírkou.
Jamuna je jedna ze tří svatých řek, které se stékají v Prajaga Rádžá (nyní Illáhábad) v Utar Pradéši. Poblíž jejich běhu se narodil Krišna.

49. Měsíční energie (Ganga)
Hráč se ocitá ve zdroji magnetické, ženské energie. Pociťuje ida nádí podél pravé strany páteřního sloupce. Ida nádí je zdroj výživy těla. Ženská energie je magnetická a přitažlivá, mužská je elektrická, působící silou.
Magnetická energie je v člověku těsně spjata s psychickou energií. Hráč, který vyvíjí více psychické energie, si automaticky vytváří osobní magnetismus, který k němu přitahuje ty, kteří jsou schopni se zmagnetizovat. Magnetismus je ve skutečnosti vyváženost polarity. Když jsou ve styku severní a jižní pól nějaké látky, schopné držet energii, vzniká magnetická síla. Proud energie z jednoho pólu na druhý nemá žádné překážky a vzniká magnetické pole. Tímtéž způsobem nastává nerušené proudění psychické energie při meditaci, která se provádí v době, kdy je v činnosti levá nosní dírka.
Meditací se hráč dostává k lunární energii. Získává schopnost pochopení ženského principu. Učí se, že vysoký příliv lidských emocí bývá v úplňkové noci, stejně jako vlny oceánu dosahují během úplňku vrcholu. Oboje je způsobeno „magnetismem“ Měsíce, který působí na planetu Zemi.
Přestože slovo lunacy (šílenství) bylo použito k označení spojitosti mezi lunárními cykly a šílenstvím, hráč, který je zde, se nemusí ničeho bát. Na této úrovni je veškerá energie sjednocena, ženská energie přestává být destruktivní a působí, že tento čtverec je jeden z nejvíce konstruktivních na celé hrací desce.
Levá (měsíční)nosní dírka neprospívá jen meditaci, ale také hudbě, tanci, procítění poezie, odstraňuje smutek, bolest a depresi a napomáhá ozdravení vědomí. Ida nádí vede hráče k měsíční energii, k oddanosti a vnímavosti.
Je všeobecným pravidlem, že levá nosní dírka by měla být v činnosti během dne a pravá v noci. Měsíc je potřeba ve dne aby vyrovnával převahu sluneční energie a v noci je tomu naopak.

50. Úroveň sebekázně (tapas lóka) Ádžňa
Tak jako bylo poznání středem zájmu v páté čakře, tak šestou čakru charakterizují tvrdá práce na sobě a pokání. Apas znamená pokání, umrtvování, pálení a praktikování meditací na odpírání sobě (sebezapření).
Tapas lóka je šestá ze sedmi hlavních lók. Je to oblast, která není zničena v Brahmově noci. Převažujícím elementem je vzduch, proto se zde všechny kombinace navzájem úplně pronikají bez jakýchkoli potíží. Přestože elementy už na pátém úrovni v lidském těle končí, v jistých lókách, ve zvláštních oblastech umístěných v prostoru, elementy ještě existují. Skrze tvrdou práci na sobě se do těchto lók, dostali ti, jejichž stav vědomí tomu odpovídal. V tapas lóce sídlí velcí asketové a jogíni – ti, kteří se vydali na cestu, odkud není návratu a kteří jsou zaměření na tuho pokání, aby byli schopni překonat tuto úroveň a dosáhnout další – satjá lóky, úrovně reality.
Rozvíjející se osobnost – svědek poznává své zbývající karmany a dává si svízelné úkoly, nutné pro jejich spálení. Tuhé pokání je nutné. Karmany se staly příliš těžkým břemenem na to, aby se daly vléci dále.
Hráč tapas lóky dosahuje buď přímo, praktikováním sudharmy na čtvrté úrovni nebo postupně po průchodu pátou čakrou, když rozvinul své svědomí a ovládl svůj systém Sluneční a Měsíční energie.
Po zážitku jednoty s veškerou realitou ztrácí fenomenální svět vnímaný smysly svou přitažlivost. Nyní má všechny elementy hráč pod svou kontrolou. Jeho vhled do podstaty časoprostoru mu umožňuje vidět počátek a konec stvoření. Žije v tomto omezeném těle – a stal se neomezeným. Ví, že je nesmrtelný duch v časem omezeném těle. Smrt přestává budit hrůzu. Zde chápe význam Já jsem to anebo To jsem Já – známé v sánskrtu jako tat tvamasi nebo hamsa. Začíná být znám jako paramhansa.
Na západě se mnoho mluví o „třetím oku“. Hráč se musí podrobit přísné sebekázni na úrovni tapasu, aby tomuto jevu porozuměl. Musí dělat pokání. Musí se vzdát ztotožňování muže i ženy.
Celé jeho posuzování sebe sama se musí úplně změnit. Poznává pak v sobě přítomnost Božství, pocítí v sobě svou vlastní nekonečnou podstatu. Jeho mantrou se zde stává ÓM – kosmická slabika, která vytváří rezonanci v celém jeho systému (těla) a pomáhá pozdvihnout úroveň energie. Každou hodinu dne, každou minutu slyší svůj vnitřní hlas. Hlas je stále pronikavější, až obsahuje všechny zvuky vnitřní i vnější. Ať je kdokoliv v jeho přítomnosti, zklidňuje se, ztišuje se a začíná slyšet tytéž vysokofrekvenční zvuky, které vydává jeho vlastní systém.
Každý hráč má specifický vliv na ostatní hráče, což záleží na jeho současné vibrační úrovni. Přítomnost lidí v první čakře bývá buďto děsivá nebo žalostná. Násilně se snaží zajistit fyzické přežití nebo hořekuje, že není schopen toho dosáhnout. Člověk druhé čakry, oddaný smyslovým požitkům, se snaží okouzlit a zalichotit. Jeho hlas je lichotivý a svůdný. Hráč třetí čakry se chová vyzývavě. Prosazuje své ego kdekoli a kdykoli je to možné, stále rozšiřuje okruh věcí, se kterými se ztotožňuje a usiluje o to, aby se jeho názory všeobecně uznávaly. Člověk čtvrté čakry inspiruje lidi okolo sebe. Našel své citové jádro a nemá žádné nepřátelské vibrace. Hráč páté čakry před sebou drží zrcadlo své vlastní zkušenosti, ve kterém se i jiní hráči mohou vidět. Přítomnost lidí šesté čakry dává poznat Božství. Ostatní hráči ztrácejí svá ztotožnění a zábrany a snaží se, aby jejich vědomí splynulo s vědomím toho, kdo se usídlil na úrovni sebekázně.

51. Matka Země (prthví)
Země není pouze planeta, jež se zrodila z ohně, je to živý organismus, mající schopnost rodit živoucí energii, symbolizuje veliký mateřský princip. Stejně jako matka dává mléko, tak také země dává výživu, životní sílu, jídlo a energii a přitom nerozlišuje pro koho jsou její plody, mezi vysokým a nízkým. Nesobecky plní zákon dharmy. Je tolerantní a trplělivá. Přestože jí ničí tělo i duši, poskytuje všem diamanty, zlato a různé vzácnosti.
Hráč objevuje planetu ohroženou bezprostředně hrozícím nebezpečím a trpící možná už nezahojitelnými ranami a cítí k ní velkou lásku.

52. Svět násilí (himsa lóka)
Hráč, který dosáhl šesté čakry, pozná jednotu veškeré existence. Lidská těla jsou pomíjivé formy. Skutečná podstata všech hráčů spočívá za říší jmen a forem. Ví, že smrt je jen změna ve scénáři života.
Svět je ale jeviště Líly a karmy. Každý hráč má možnost dosáhnout Kosmického Vědomí ve svém současném životě. Zákon karmy ale ukládá, že všichni hráči musí mít možnost dohrát své drama do konce. Skutky násilí v šesté čakře nejsou vyjmuty z těchto všudypřítomných karmických zákonů. Proto je ve světě násilí had, stahující hráče do očistce na čtvrtou úroveň, kde musí odčinit své skutky.
V historii byli lidé, kteří vibrovali na tomto poli. Zahajovali křížové výpravy, džihády a jiné „svaté války“. Tito pachatelé obrovských průvodů lidského utrpení a smrti se vždycky viděli jako velcí reformátoři vědomí. Je lépe zabít druhé hráče, než by měla jeho duše žít v nevědomosti – tak přemýšlí fanatik v šesté čakře. Konec konců, nikdo skutečně neumírá…
Skutečné násilí není možné dříve, než v šesté čakře. Násilné činy mohou udělat i hráči v nižších čakrách,m ale tyto skutky oni posuzují jako sebeobranu, jako reakci proti hrozbě zvenčí. V šesté čakře hráč poznává, že žádné hrozby zvenčí nepřicházejí. Násilí v první čakře se děje kvůli penězům a vlastnictví. Ve druhé čakře kvůli sexu a potěšení. Ve třetí čakře vyvolává násilí žízeň po moci. Člověk ve čtvrté čakře zabíjí, aby uspořádal karmu, aby vyrovnal staré dluhy. Agnosticismus je pohonem násilí v páté čakře. V šesté čakře založení kultu, vyznání nebo náboženství nevyhnutelně nese i podnět k přílišnému tlaku a násilí. Ti, kteří byli odpovědni za tyto nesvaté války, byli velcí asketové, kteří prováděli tvrdé pokání, aby získali síly. Ale jestliže jsou špatné karmany, může asketismus vést k druhu nebezpečného solipsismu. Hráč věří, že má úplnou, celou pravdu, že je Bůh nebo jeho posel. Ti, kteří nesouhlasí, jsou špatní, proto jsou ospravedlnitelné všechny prostředky na jejich obrácení. Lépe aby zemřeli a pochopili, než žili v nevědomosti?
V nižších čakrách není svoboda v jednání. V šesté čakře se stává člověk svým pánem a získává velké síly přísností k sobě a pokáním. Tato moc se v himsa lóce obrací v násilí. Hráč je násilný nejprve sám k sobě, než se začne chovat násilně k ostatním. Být násilný – to vyžaduje dokonalou sebedůvěru. Tato sebedůvěra nepřijde dříve, než v šesté čakře. Co bylo v nižších čakrách reakcí, to se teď stává druhem duchovní vzpoury.
Nedostatek přizpůsobivosti, tolerance a duchovní oddanosti ho strhává dolů do ještě tvrdšího pokání v očistci, kde musí upřímně litovat svých skutků, aby mohl pokračovat ve hře a nalézt cestu duchovní oddanosti.

53. Svět tekutin (džala lóka)
Voda do sebe přijímá teplo a vytváří pocit chladu. Vnitřní teplo se může v hráči projevit formou agrese. Musí projít přes čisté vody této lóky, aby uhasil spalující energii násilí a přeměnil ji ve vřelou vytrvalost duchovní oddanosti.
Voda je jeden z pěti elementů. Váže věci k sobě. Váha lidského těla je tvořena v první řadě vodou. V suchých oblastech, kde je voda buďto hluboko pod zemí nebo vůbec není, je země křehká a rozdrobená, nazýváme ji písek. Písek nedrží vodu. Voda rychle proteče, protože jednotlivá zrníčka nemají žádnou zadržovací kapacitu. Země je tam neplodná, téměř bez života. Voda je odpovědná za plodnost, klíčení a růst. Růst sám je procesem žáru, tepla, ohně. Takto oheň „požírá“ vodu a dává životní energii, která se projevuje formami života na povrchu planety.
Voda nemá žádný tvar – přijímá formu podle tvaru nádoby. To je také hlavní vlastnost hráče v šesté čakře – schopnost konfrontovat se sám se sebou, se svým Já. Skutečná hra začíná, až hráč ztrácí pocit, že je hráč. Předtím, než dosáhl šesté úrovně a schopnosti odložit svůj tvar, hráče se chytaly peníze, sex, moc, karma a hledání poznání. Hra začíná v šesté čakře, kdy člověk obdrží poznání a mizí jeho iluze,s že jeho forma je totožná s hráčem.

54. Duchovní oddanost (bhakti lóka)
Bhakti čili duchovní oddanost je založena na učení, že „Láska je Bůh a Bůh je láska“. Bhakta miluje své Božství a jako milenec je zcela oddán svému protějšku. Bhakta pociťuje oddělenost a nesmírně touží se setkat nebo jen alespoň letmo uvidět toho, kdo miluje. Nic jiného jej nepřitahuje, nic neláká jeho pozornost, všechno ostatní je bezvýznamné. Jídlo, spaní, sex, všechna připoutanost a pocity zodpovědnost, všechno už není důležité. Je ovládnut pocit oddělenosti a pláče v touze po záblesku boží milosti. Když je milovaný požehnán božskou milostí, pociťuje neoddělitelnou jednotu, zakusí pak vědomí, ve kterém není dualita. On a jeho Pán jsou pak jedno -.tato božská zkušenost oddaného ujišťuje o úžasné milosti, která plyne z Božství.
Bhakti je nejsnadnější cesta, nejpřímější způsob, jak dosáhnout zkušenosti Božství. Veškerá jóga a džňána spočívá na základním kameni opravdové víry, vřelé oddanosti, skutečné bhakti. Nic není vyššího nad lásku a bhakti je náboženstvím lásky. Bůh je skutečná láska. Zažehnutí svící lásky jiskrou poznání a praktikovat jógu lásky – to je bhakti.
Tady, na posledním stupni šesté čakry, když je hráč čistý a přizpůsobivý (přijímá věci tak, jak jsou)´poznává skutečnou cenu hry. Chápe realitu jednat tak, jak existuje i tak, jak se jeví. Poznává nezbytnost úrovně sebekázně, nezbytnost džňány, pravého poznání, vhodného náboženství a nesobecké služby. Vidí také, že hněv, pýcha, nicota, smutek a nevědomost – to jsou všechno velmi důležité stránky, zkušenosti. Je za veškerým ohodnocováním. Vše má pro něj stejný význam a platnost. Ví, že dokud zůstává v tomto těle, povede ho kostka karmy od čtverce ke čtverci, stále dál. Ví, že se cestou stane obětí hada a stejně ví, že nalezne i šípy.
Všude kolem sebe vidí hráč tutéž hru, hranou ostatními, všichni procházejí týmiž stavy v rozličných rytmech a s rozličnou intenzitou. Díky ovládnutí své vůle dosáhl vnitřní rovnováhy. Pro další vývoj potřebuje citový střed svého života. Pro ztrátu svých ztotožnění nepotřebuje nic jiného než ztotožnění s božstvím, s jednou formou nebo se všemi. Jedna forma se v bhakti lóce stává i všemi ostatními. Ať nalézá Božství v jakékoli podobě, všechny ostatní jsou tam též přítomny. Forma se doslova stává Božstvím a On se mění v oddaného bhaktu. Dříve, když ještě nepřijal hru za svou a vibroval v šesté čakře, jeho energie se hnala příliš rychle a měl sklony k násilí. Ale přijetí Líly ho naplňuje láskou i k samotné hře.
Všechny čtverce hry vidí jako hru božské energie a cítí jednotu s každým z nich. Všechny jsou projevením Pána. Proto přichází opravdová bhakti v šesté čakře. Subjekt a objekt, poznávající a poznávané. Božství a oddaný … vše se spojuje v Jedno. Až v šesté čakře toto hráč pochopí, různost věcí se sjednotí v Jednom.
Ve čtvrté čakře je dualita. S poznáním v páté čakře přichází jednota. A duchovní oddanost je šíp, který vnese do oceánu kapku, která v sobě oceán rozpoznala.
Toto je jediná přímá cesta ke Kosmickému vědomí. Jeho podstatu nelze realizovat ryzí džňánou nebo pravým poznáním. Je to duchovní oddanost, která umožňuje vidět Kosmické Vědomí jako přítele a realizovat Božství tváří v tvář. Poznání a moudrost dávají hráči pouze vědomí kosmických principů. Oddanost umožní hráči vidět Absolutno projevené v každé zkušenosti. Božská přítomnost je všude a ve všem.
„Džňána staví moudrého člověka mimo hru, zatímco bhaktí z něj dělá božské dítě, které je na hřejivém klíně své Matky a je zahrnováno laskavou ochranou svého Otce. Moudrý člověk musí urazit dlouhou cestu, aby uviděl Boha. Bhakta je stále obklopen Božstvím v jeho nesčetných jménech a formách, v každodenní zkušenosti.“

55. Egocentrismus (ahamkár)
Aham znamená „já“ nebo „já jsem“ a kára znamená formu. Když se Já (átman) připojí k nějaké formě, vznikne ahamkár. Nejčastěji se ztotožní s osobností hráče a pak je to Já uvězněno v kleci sobectví a iluze. Pro kára znamená nejvyšší aspekt reality, splyne s pravdou.
Manas neboli mysl hráče hodnotí vše, co vnímají smysly. Pomocí buddhi (rozmysl, intelekt) tyto výsledky hodnocení dokáže pochopit a třídit. Čitta umožní hráči prožít smyslové vjemy. Ahamkár vnímá tyto smyslové vjemy. A není-li ahamkára spojená s Kosmickým Vědomím, vzniká egocentrismus, hráč se ztotožňuje s jemu nejbližší formou ega. Ego je přímým důsledkem pociťování sebe - čitty.
Tato hra je také dobrým příkladem bující ahamkár. Osobní předmět hráč putuje po hrací desce z jednoho pole na druhé podle zásluh. Hráč se většinou jako dítě pyšní (třeba jen ve skrytu duše) posunem, který mu přinesl rychlý šíp ale stejně tak když ho had stáhne z výšin zpět dolů. Prožívá-li přirozené emoce, je ke hře připoután a je stále ještě obětí egocentrismu a zapomněl na svou božskou podstatu.
Na sedmé úrovni se hráč dostal téměř na vrchol, má všechno, oč usiloval. Ale pokud nepřekonal své ego a je zaměřen příliš na sebe, na svá přání, necítí pokoru a lásku, neohlíží se na ostatní, stává se egoistou a padá dolů. Jen ten, kdo se rozplyne se v čisté vibraci pokory a lásky, jeho podoba zmizí a on přechází ještě výš.
„Splynutím s Kosmickým Vědomím se jeví egu jako smrt. Chce-li hráč dosáhnout osvobození, musí odhodit pryč svůj starý styl života a představy. Ale ahamkára nechce zemřít. Chce zůstat u starých ztotožnění. A tento odpor vzrůstá tím více, čím více se hráč přibližuje svému cíli.“

56. Prvotní vibrace (Ómkara)
Hráč přichází na pole prvotní vibrace. Zde si uvědomuje sílu zvuku a věčnou pravdu: „Na začátku byl zvuk - slovo. A to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl sám Bůh.“ Teprve na tomto poli hráč objeví, že ÓM je skutečně zvuk veškerého bytí. ÓM je unikátní ve všem přítomný zvuk vesmíru. Je to nejjemnější forma existence energie. „ÓMKARA – to je úroveň, kde vibrace produkují zvuk ÓM, zůstávajíce tak věrny své dharmě.“ Pomocí ÓM může hráč čerpal ze zásobárny kosmického vědění a poznat věci, se kterými se ve svém životě dosud nesetkal. ÓM je základem všeho. ÓM je bzučivý zvuk, chvění a každý tento zvuk vydává. Je to i velice účinný prostředek k odstranění psychického i fyzického napětí.
V ÓM je princip stvoření, udržování a ničení. ÓM obsahuje všechny aspekty Božství.
Na poli prvotní vibrace ÓM hráč prožívá klid a jednoduchost života, chce se ztišit a žít bez zbytečných konspirací. Uvědomuje si svůj život a konná vědomě.

57. Svět plynů (vájú lóka)
Hráč, který přišel do vájú lóky, je životní silou, životním dechem, stává se proudem energie, která řídí pohyby celé atmosféry a získává nadvládu nad hmotou a tíhou. Dík svým karmanům vibruje na vysoké úrovni.
Na sedmé úrovni se nachází vájú lóka – svět vzduchu, kde se projevuje vájú jako podstata fyzického elementu vzduchu, není totéž proudění nebo vzduch, který nacházíme na fyzické úrovni. Ve vájú lóce přebývají marutové, přátelé a bratři Indry, kteří naplňují Zemi životní silou pránickou energií a životním dechem duší. Vzduch je pro život nezbytný, je přítomen všude. Každá buňka má prostor pro vzduch.
Hráč poznává, že nastala změna. V šesté úrovni ve světě tekutin mají kapaliny má stále ještě formu a zabírají určitý prostor, nyní již ve světě plynů ztrácí důležitost prostor a pocit formy.

58. Úroveň světla (tédža lóka)
Zde se hráč dostává do světa světla, do tédža lóky. září a stává se sluncem, světlem. Celé tělo má prozářené a dává světlo všem okolo.
„ÓMKARA je zvuk. Po zvuku následuje vzduch, vájú lóka. A po vzduchu přichází oheň, tédža, ten jemný element, který umožňuje projevení všech forem. Oheň nemůže bez vzduchu být, stejně tak jako se hráč nemůže dostat do tédža lóky, pokud by neprošel světem vzduchu.“
Do tédža lóky se nemůže hráč dostat jinak než postupným a přiměřeným vývojem, nevede sem žádný šíp.

59. Úroveň pravdy - reality (satjá lóka) Sáhasrára
Satja je pravda, realita, Bůh. Na tomto poli hráč „uskuteční sám sebe“. Přichází do satjá lóky, kde poznává, že blaženost je pravda bytí, poznává satčitánandu (sat-pravda, čit-bytí, ánanda–blaho). Je ve stavu samádhí, v oceánu blaženosti. Je uprostřed sedmé úrovně, kde převažuje prostor – akáš. Hráč vnímá harmonii a vyváženost se silami kosmu.
„Hráč přichází do Šabd Brahman a je blízko vysvobození z neustálého koloběhu zrození. Za touto úrovní je již Vaikunta - příbytek Kosmického Vědomí. Šabda Brahman je úroveň prvotních vibrací – ÓMKARA. Po průchodu úrovní primárních vibrací je hráč schopen zakotvení v realitě. Šabda je slovo aum (ÓM),“
Zažil harmonii, poznal pravdu, přesto není dosud osvobozen. Musí ještě dále kráčet po cestě vlastních karmanů.

60. Pozitivní myšlení (subuddhi)
Subuddhi je pravé porozumění, vědomí bez duality. Přichází teprve po dosažení úrovně reality. V satja lóce hráč získává dokonalé vědomí a pocit jednoty. Dualita se rozplynula a nejsou žádné rozpory. Ve všem vidí Božství.
Na této úrovni intelekt plní stále svou úlohu - rozlišuje, poznává rozdíly a zvažuje. Pokud hráč hodnotí z pozice sedmé čakry, netýká se jeho hodnocení vnějšího světa, ale obrací se dovnitř k poznávání vnitřní reality. Každé hodnocení způsobuje změnu v těle a hráč je může procítit.
V Kosmickém vědomí nemají symboly význam, i osobní symbol hráče se ztrácí. Dokud nevstoupí do Kosmického vědomí, stále na hráče působí čtyři schopnosti vědomí – buddhi, man, čitt a ahamkár. Ahamkár se ve své negativní formě stává egoismem. Buddhi má také pozitivní a negativní podobu. Čitt zůstává stálé činná a ve spojení se třemi gunami.
Napřed musí hráč dosáhnout úrovně realizace a teprve poté se může buddhi osamostatnit. Až zakusí stav samádhi a s pomocí poznání, které hráč získal, začíná buddhi analyzovat a třídit zkušenosti. Buddhi získává teprve na této úrovni pozitivní nebo negativní směr.
Pozitivní způsob vibrace – subuddhi se dosáhne následováním dharmy. Dharma je šíp, který hráče zavede k pozitivnímu myšlení. Pozitivní myšlení a dharma – to jsou dva z nejmocnějších nástrojů ve hře, které urychlují hráčovu cestu k osvobození.

61. Negativní myšlení (Durbuddhi)
Negativní myšlení strhává hráče, který nedodržuje zákon dharmy a pochybuje o kosmické podstatě bytí a o božské přítomnostiu, dolů do nicoty. Durbuddhi představuje negativní ohodnocení, něco, co není hráč schopen přijmout. Ztrácí tak možnosti, staví si na své cestě barikádu.
Chce-li hráč dosáhnout svého cíle, musí být schopen přijmout cokoli, co mu svět předkládá. Pokud něco odmítá, pokud má pochybnosti, není připraven procítit, že Božství je přítomno ve všech věcech a odmítá tím i Boha. Protože Bůh je realita a vše je Jeho projevem. Durbuddhi popírá Boha. Hráč klesá, aby se znovu pokusil získat pozitivní mysl a vzdal se vzdorovitému oponování, při které ztrácí energii nutnou k pokračování na cestě. Vysílen padá na pole nicoty. Nemá naději na osvobození, pokud znovu nepřijme to, co odmítal. Není pomoci, prochází pole druhé úrovně a může pomoci k rychlému skoku jen šíp milosrdenství nebo dobrých skutků, jinak musí pykat za svůj negativismus a znovu hledat svou dharmu.
Vše je proměnlivé, i nicota je jen přechodný stav. Pouze Kosmické Vědomí je neměnné.

62. Štěstí (sukha)
Hráč, který je v dokonalé rovnováze a blíží se svému cíli, cítí opravdové štěstí. Psychická i tělesná rovnováha – to je štěstí. Hráč posiluje své štěstí prozpěvováním ÓM, nasloucháním hlasu svědomí, dosažením samádhi a udržováním pozitivního intelektu.
Pokud hráč opojen štěstím nezapomíná na své karmy, pokud ho nepřemůže lenost a uskutečňuje svou dharmu, získává možnost dosáhnout Kosmického vědomí. Zapomene-li na dharmu pocítí důsledek hada tamasu.
Na tomto poli se může rozhodnout o všem. Jde o to, jak hráč prožije záplavu štěstí, které je oslavou konce, jež je nadosah. Topí-li se v blaženosi štěstí, zahyne. Žije-li, vědom si sukha dátá (dárce štěstí), splyne s Kosmickým Vědomím.
Opravdové štěstí cítí hráč, který je v dokonalé rovnováze a blíží se svému cíli. Nic nezavrhuje a přijímá vše, co mu život předkládá. Pociťuje štěstí přicházející z poznání, že cíle lze dosáhnout, tedy i když se musí vrátit zpět na Zem.

63. Temnota (tamas)
V sánskrtu tamas znamená temný, neboli bez světla, ale také had. Je to had temnoty, nejdelší had ve hře, který hráče neúprosně stahuje z úrovně realizace na pole iluze.
Tamas je nevědomost, temnota a iluze. Hráč pokládá smyslové vjemy za důležité. Často přichází po pocitu štěstí, kdy si hráč mylně myslí, že se ocitl na konci hry a již je mimo vliv zákona karmy. Naopak ocitá se před poslední úrovní.
Hráč žije v iluze, nevidí podstatu stále se opakující hry. Nekončí, stále se opakuje, dokud se neosvobodí. Chce se vyhnout zákonu karmy a proto je nečinný. Najednou nechápe, že karma je dharma činnosti, tedy povinnost jednat. Hráč zde zapomíná, že dosažením samádhi ještě nezískal osvobození. Pole temnoty ho zastíní a proto není schopen čistě žít. Na této úrovni i jeho nevědomost způsobuje další karmy. Tím, že se snaží vyhnout nějakému karmanu, také vytváří karman.
Lenivost, nevědomost, nečinnost, temnota, zanedbání povinnosti stahuje hráče zpět až na první úroveň.
Tamas znamená také stav hlubokého spánku, při kterém se smyslové orgány úplně uzavřou vjemům a pozornost se rozpouští. Hráč, přestože dýchá, vypadá jako mrtvola. Podobně i v meditaci je také veškerá činnost mysli zastavena a smysly uvnitř. V meditaci kraluje satva, ale ve spánku tamas. Sklouznout ze satvického nečinného stavu do přechodného stavu spánku, který končí v hlubokém spánku, je snadné. Přestože se může projevovat tamas po celou hry, zde je nejnebezpečnější. Teprve na této úrovni se stává tamas hadem, který zcela mění směr proudění energie a vrací hráče do iluze.

64. Prákrtí lóka
Prákrtí je energie ve své prvotní formě. Prákrtí v sánskrtu znamená původ, zdroj, původní podobu věcí, strukturu, zem, matku, materiální příčinu, látku, ze které se formuje všechno. Je to vědomí nabité energií, nerozlišitelná vibrace vědomé energie. Vytváří nové projevy, nové druhy energie.
V Bhagavadgítě Krišna vypráví o prákrtí projevené a božské. Projevená prákrtí je základním pilířem existence světa, je to země, vzduch, voda, oheň a éter (akáš), ale i mysl (manas), intelekt (buddhi) a ego (ahamkár). Osm hrubých projevů. Božská prákrtí je Mája Šakti. Ale nesmíme opomenout, že projevená prákrtí má původ v božské prákrtí.
Krišna Ardžunu nabádá: „Poznej ještě druhou prákrtí, mou přírodu, vyšší, která podepírá život všeho, co ve vesmíru existuje.“ To je ta nezničitelná prákrtí, vůle Nejvyššího, která je věčná. Je za sedmi lókami, za akášou. Převládá zde mahát, resp. mahá tatva, neboli velký element, ze kterého se vynořuje osm nižších elementů.
Když je proces projevení dokončen, vstupuje na cestu. Hráč poté, co nejprve sestoupil od jemného k hrubému světu, začíná na fyzické úrovni. Pomocí duchovních disciplin překonává sedm úrovní.
Do sedmé úrovně hry má hráč před sebou projevenou prákrtí. Po překonání těchto sedmi úrovní získal zkušenosti a perspektivu. Překonal na nižší úrovni tamas a proto se může dostat do prákrtí lóky a nahlédnout i do božské prákrtí. Je schopen vidět, co je za světem smyslových objektů, je schopen porozumět třem gunám.

65. Vnitřní prostor (urant lóka)
Hráč překoná sedmou řadu poznává prakrti, ocítá se ve velkém vědomí. Mizí dualita. Hráč objevuje svůj vnitřní nekonečný prostor.
V uranta lóce již hráč nevnímá sám sebe, mizí veškeré pocity oddělenosti. „Hráč odhaluje nezměrné hlubiny uvnitř sebe. Vidí evoluci i zanikání všeho stvořeného v prostoru jediného dechu. Vidí, že všechna omezení jsou klamná. Porozuměl podstatě prakrti a realizoval jednotu, která leží za vším, co je projeveno. A nyní s touto jednotou splývá.“
Nic nepociťuje, prožívá harmonii, nerozděluje na dobro a zlo, ctnost či neřest. Existuje, ničemu nebrání.
Světci ve starých púránách a samhitách popisují uranta lóka. Svou osobní zkušenost s kosmickým poznáním ve jejich těle proudícím popsali velmi živě. „Stali se čočkami v lampách ryzího poznání, neměli nic, ale porozuměli všemu.“

66. Ánanda, blaho (ánanda lóka)
Ánanda je nejvyšší pravda, podstata bytí. Vědomí je pravda, bytí a blaho – satčitánanda.
„V procesu projevování se Já pomalu přikrývá pěti obaly.“ Uprostřed je Kosmické Vědomí, které během období projevování jedná jako individuální vědomí.
První ánandamajá kóša je nejjemnější obal blaha, čistých pocitů ryzího vědomí. Druhý obal vidžňánamája kóša je obal ega - oddělené reality a hondotícího intelektu. Třetí je manomaja kóša, obal mysli, která koná podle vjemů smyslových orgánů: uši, kůže, oči, jazyk a nos. Plní pak individuální příkazy ze světa přání. Čtvrtá pránamaja kóša, neboli obal prány, životní energie, která pracuje ve všech systémech a orgánech těla včetně krevního oběhu, dýchání a nervové soustavy. Pátá anamaja kóša je nejhrubší obal.

Ve skutečnosti si hráč uvědomuje nejbližší hrubý obal anamaja kóšu a jen otevřeným vnímáním pocítit další své obaly. Teprve po překonání čtyř obalů procítí blaženost – ánandamaja kóša.
Ánanda je základní vlastnost vědomí. Není to štěstí, radost nebo potěšení jak jej známe ze světského života. "Ánanda je prvotní a základní pocit, vedle kterého je všechno ostatní jen projevem." Áananda je nad všemi pocity a sídlí neustále v srdci hráče. Může použít jen pohyby, gesta a výraz. Ánandu však nelze nijak popsat nebo vyjádřit. Hráč ji musí zakusit sám.
V uranta lóce končí pocit vnímání sebe. Svět smyslových podnětů se sjednotil a vytvořil jinou rovinu - jedinou realitu. Rozmanitost vystřídá jednoduchost. V prakrti lóka hráč poznal, že všechny smyslové objekty jsou výrazem světa. Zde zůstává jediný pocit – blaho. Pokud však hráč nezíská moudrost, pak je cesta těžká. Postupuje vzhůru, vědom si své dharmy, jen tak se vyhne nebezpečným a zrádným hadům.

67. Kosmické dobro (Rudra lóka)
Zde se odehrává konečná očista hráče. Tato lóka je za projeveným vesmírem. Je podobně jako ánanda lóka tvořena elementem blaha.
Rudra je jedno ze jmen Šivy. A Šiva má velký úkol. V neustálém koloběhu po fázi stvoření a fázi udržení projevených forem, je On nakonec tím, kdo zničí či rozptýlí. Všechno, co existuje, prochází cyklem zrodů, udržování a rozpadu. Jsou to tři síly Stvořitele, který není sám nikým stvořen a který stvořil vše. Ze své vůle stvořil tvořitele (Brahmu), ochránce (Višnua) a ničitele (Šivu). Patří k sobě, neboť ukazují božskou vůli.
Šiva sjednocuje individuální vědomí s Kosmickým Vědomím, proto pokud hráč nezničí své klamné představy o sobě o své individualitě, není možné spojení a trvalé splynutí.

Šiva je symbolem kosmického dobra. Vývoj individuálního vědomí je zde dokončena. Stačí jen jediný krůček ke splynutí s Kosmickým Vědomím.
Základním cílem lidské existence je poznávat pravdu, cítit blaženost a konat dobro. Bůh je satčitánanda. Čit znamená Bytí, sat je pravda a blaženost či krása je ánanda. Kráčí-li hráč po této stezce – satjam šivam sundarum – Pravda, Krása, Bůh - je satčitánandou. Jsou to současně tři aspekty vědomí, známy také jako bindu, bidža a náda. A jsou uctívány jako tři prvotní Síly: Brahma, Višnu a Šiva.
A k tomu, aby člověk činil dobro, musí znát pravdu. Pravé poznání je šíp, kterým se hráč dostává z páté úrovně přímo do této lóky. Hráč, který je zde, neklade žádný odpor proudu dharmy. Jednoduše dělá svou povinnost, dělá to, co po něm požadují kosmické síly.

Rudra lóka je jeden ze tří středních čtverců v nejvyšší řadě hry. V těchto prostorách sídlí Božské síly, se kterými se hráč snaží sjednotit. Zde poznává pravdu – kosmické dobro. Podstata kosmického dobra je pravda a jeho formou je krása a blaho.
Rudra představuje strašlivou ničící formu Šivy, zrozený z křiku a pláče Stvořitele. Díky jeho milosti smrtelníci žijí, hrají Božskou hru a tvoří, ničí nebo prožívají své karmy.

68. Kosmické vědomí (Vaikunt lóka) - cíl
Je nad všemi ostatními lókami, v říši, která je za nimi - lóka Kosmického Vědomí - Vaikunt lóka.
Hráč zná její důležitost a význam již na úrovni Bytí, touží po mókši – osvobození, přestože ho svádějí z cesty různá přání.
Zde přebývá Višnu, veliký Ochránce vědomí na jeho cestě vzhůru. Višnu je podstata veškerého stvoření, Kosmické Vědomí, Pravda.
Hráč se může věnovat aštanga józe – osmidílné cestě a procházet krok za krokem osm úrovní nebo může být oddaným bhaktou. Může zvolit jakoukoli cestu, příjde tam, kde sídlí Višnu a bude přímo nad úrovní reality, protože nejvyšší realita je Pravda. Ve vaikunt lóce je osobní symbol - prsten zbytečný, bez významu. Hra končí a je jen na hráči, co se dál stane.
Můžete vstoupit do hry znovu a znovu. Můžete hledat svůj skutečný domov. Můžete se sám sobě schovávat. Můžete navždy zůstat mimo hru. Můžete pomáhat ostatním na cestě k domovu. Vyberte si sám, jste svobodný.

[Jana]

69. Absolutno (Brahma lóka)
Tato lóka je nad vším projeveným, nad sedmi hlavními lókami i ostatními vedlejšími. Brahma je stvořitel, je silou, která dodává energii vědomí v různých formách či strukturách. Převažuje opět element mahá. Hráč, který přišel přes pole pravdy nebo díky milosrdenství šípu již nemá strach z opětného procházení karmou.
„Brahma je kosmický organizátor, který rozhoduje o zákonech formy.“ Přestože těsně sousedí s Kosmickým Vědomím, on sám nemůže hráče osvobodit. Boží hra musí pokračovat. Hráče může osvobodit pouze pravda. Hráče čekají tři guny a had v tamasguně, který ho vrátí zpátky k Matce Zemi. Přestože se vrací do šesté čakry, má již zkušenost. A možná další hod jej šípem duchovní oddanosti opět posune k domovu.

70. Sat guna
Sat znamená pravdu. Satva sama o sobě vytváří stav rovnováhy. Ale Kosmické Vědomí - Pravdu pocítí pouze hráč, který je osvobozen.
Pravda je podstata existence. A ve všem, co existuje, se projevují tři guny. Jedna a tatáž pravda se objevuje ve třech gunách, vyjadřují omezení hráče, který je ještě spoután karmou. Pravda nemůže existovat sama o sobě, neboť by se rozplynula v Kosmickém Vědomí. Díky těmto třem gunám se vědomí projevuje samostatně. Hráč se vrací na Zemi. Potřebuje aktivitu a probuzení materiálu k činnosti. Satguna je také světlo, podstata, pravá přirozenost a vibrace na nejvyšších frekvencích. Nepřerušovaný stav meditace, ve kterém se rodí samádhi, je možný jen tehdy, převládne-li satva.
Satvu, radžas a tamas je přítomna ve všem živém, existujícím, ve všem co má formu. A každu chvíli se vzájemné poměry gun mění. Guny se vzájemně ovlivňují, překrývají či mísí, nejsou samostatné. Satva se stává tamasem, vytváří zvukové, dotekové, zrakové, chuťové a čichové podněty. A tím měnícím činitelem je radžas. Tamas se stává s pomocí radžasu satvou.
V bdělém stavu převládá radžas, satva je v pozadí a jen přispívá k pochopení a poznání. Při snění také převládá radžas. Hráč přebývá ve svém astrálním těle – nachází se mimo své fyzické tělo. Sny jsou většinou barevné, plné světla satvy. Sny jsou očistný proces.
Při hlubokém spánku se ujímá vlády tamas, zatímco radžas a satva ustupují do pozadí.
Ve stavu túrjá, který je napůl vědomý, napůl nevědomý nebo v samádhí se hráč koupe v čisté satvě. Kdo je schopen překonat guny, stává se realizovanou bytostí a je znám jako gunatít, ten, kdo je za gunami.
Guny jako dynamické síly přinášejí změny v prvotní prakriti a napomáhají procesu projevování, a to zejména když na úsvitu Brahmova dne začíná nový cyklus stvoření. Satva na zemi převládá od ranního šera do tří hodin poté.

71. Radžas guna
Radžas guna vyvažuje satvu a tamas. Tamas se snaží zvítězit nad satvou a satva zvítězit nad tamasem. Obě jsou extrémy v energii gun. Radžas se snaží udržet satvu a tamas v rovnováze a vytváří svět potěšení a bolesti, jména a formy, svět možností, žádná guna nemůže existovat sama o sobě. „Radžas guna je aktivita vědomí nebo též vědomí v aktivitě“. Hráč, který nedosáhl Kosmického Vědomí, je opět vtahován do činnosti naplňuje či vyprázdňuje pohár karmy. Samotná činnost je většinou příčinou veškerého utrpení. Je nebezpečí, že se stane obětí své vlastní ctižádosti a touhy po odměně či alespoň ocenění. Překážky na cestě za úspěchem, způsobují bolest, utrpení a smutek.
V samádhi hráč přetaví radžas gunu v satgunu a stává se čistým světlem. Radžas i tamas odtahují hráče od samádhi zpět k zemi.
Radžas guna je probuzená tři hodiny po východu slunce a to až do počátku západu slunce, to jsou činné také všechny karmy a planeta Země.
Radžas je aktivní, rozpínavý. Pokud chce hráč změnit ovládající gunu, pak již zůstane jen vnitřní dialog. Dokud se radžas nepřemění v satvu, není možné dosáhnut vyšších stavů vědomí. Když člověk využívá radžas gunu při satvické činnosti, může zůstat v satvě, i když je aktivní.
A protože se karmany hromadí vznikají formy a hráč se znovu ve hře.

72. Tamasguna
„Po západu Slunce až do úsvitu převládá tamasguna a uvádí celý svět do stavu spánku.“
Na počátku stvoření vzniká mahát, ze kterého následně vznikl intelekt - buddhi. Z buddhi vzniká ego ahamkár, které může mít kvalitu satvickou vytvářející mysl (manas), radžasickou vytvářející indrije (orgány smyslové a orgány činnosti) a tamasickou, ze které vznikají tanmantry.
Těchto tanmanter je pět: zvuk, dotek, barva, chuť a čich. Odpovídají pěti velkým elementům (mahábhút) – akáš, vzduch, oheň, voda a zem. Spojením vzniká individuální já a v něm se projevuje činnost gun.

Satguna, radžasguna a tamasguna zůstává před stvořením v prvotní prákrití. Jako projevené ztrácí svoji čistotu. Na posledním poli sedmé řady číhá opět had - tamas, který hráče přenese zpět na zem.
Tamasguna je druh vědomí, které obsahuje světlo, ale nevědomost a nedostatek pochopení způsobuje, že se vědomí nemůže samo od sebe vyvíjet. K tomu, aby vznikla satva, je nejprve třeba, aby zasáhl radžas. A tak vědomí klesá dolů na zem a přijímá díky karmě formu.
Tamasguna je závoj, zastírající pravdu. Ta dělá z provazu hada a naopak. Temnota je podstatná vlastnost tamasguny a její přirozeností je nečinnost. Hráč, který se dostává do tamasguny, opouští okamžitě úroveň kosmických sil a vrací se na zem, aby objevoval pravdu novou cestu.

[Jana]

Líla – božská hra

Ve skutečnosti je jen jediná hra, ta hra, ve které je každý z nás hercem a hraje svou roli. Je to líla, božská hra, ve které se projevuje přirozená hravost Nejvyššího. Líla je život sám, je to energie projevená v nesčetných formách, divadlo, předváděné nepřetržitě vnitřním já.
Každý hráč má schopnost přijmout roli, něčím se stát. To, co je podstatou hráče, může vstoupit do jakékoli role, jakmile ji však přijme a ztotožní se s ní, stráví pohled na svou pravou přirozenost, na podstatu, která vstoupila do hry. Jeho další cestu určuje kostka karmy.
Tento stav zapomenutí však není trvalý. Tak jako jsou chvíle, kdy se Slunce zablýskne na rozvlněné hladině, tak také přicházejí chvíle, kdy se rozjasní hráčův pohled a on pak vidí celý svůj život zasazený do souvislostí většího celku, vidí jeho smysl a cíl. Tehdy také ztrácí připoutanost ke své roli, protože vidí svou pravou přirozenost, jasně vystouplou, jako když se ze změti čar vynoří obrazec.
Smyslem této hry je pomoci hráči nalézt způsob, jak hrát hru lépe a dokonaleji, jak poodstoupit od své připoutanosti. Protože tato hra je jen zmenšením velké, skutečné hry. Sedmdesátdva polí na hrací desce je plodem tisíciletého zkoumání nitra člověka. Je to srdce indické tradice.
Hráč se pohybuje při hře z jednoho pole na druhé a začíná vidět struktury své vlastní existence, které se vynořují a rozjasňují podle toho, jak roste jeho poznání hrací desky. Vzrůstá jeho schopnost odpoutání a vidí každý stav jako pomíjivý, pohybující se oproti nehybnému pozadí. Jakmile se pro něho tato pomíjivost stává realitou, je s to se od těchto změn odpoutat, neboť usiluje o to, aby se dozvěděl něco více o zázraku Bytí.
Jako ve všech hrách i zde je cíl. Hra se končí, až se podstata hráče znovu ztotožní se svým Zdrojem, odkud vyšla. Ten Zdroj - to je Kosmické vědomí, ryzí Bytí, nepodléhající prostoru ani času, ničím neomezeno, nekonečné, absolutní, věčné, neměnné, velké Všechno, bez vlastností a přívlastků, za jménem a formou. Hra se končí, až se hráč stane sám sebou.
Světci, kteří vymysleli tuto hru, ji používali k rozpoznání současného stavu bytí. Při hře pozorně sledovali svou pouť a zjišťovali, kteří hadi se stahují dolů a které šípy je povznášejí. Kostka karmy jim určovala cestu, odrážela jejich vlastní vnitřní stav a současně ukazovala jejich další vývoj. Hráli tu hru znovu a znovu, s plným vědomím sledovali svou cestu a zaměřovali se na své reakce, když narazili na hada nebo na šíp. Po tomto sledování souvislostí vnitřních hnutí a cestou na hracím poli mohli říci, že něčemu opravdu porozuměli bez zkreslení. Současně jim struktura hry umožnila hlouběji proniknout do principů božského vědění, na kterém je hra založena.
V tom spočívá jedinečnost Líly - hry sebepoznání


www.omcentrum.cz

[Návštěvník]

Líla

Nezná se ani autor ani doba, kdy tato hra vznikla. V indické tradici ani není důležité předávat pocty autorům, neboť oni sami cítí, že byly pouze prostředníkem „Velké a nekonečné Boží moudrosti“. Uvádí se, že je asi více jak 2000 let stará.

Tato hra se původně nazývala Gyan Chaupad (anglický přepis sánskrtu). Gyan znamená vědění, Chaupad je hra s kostkou, tedy: Hra vědění. Světci a zřeci Indie ji sestavili jako klíč k vnitřním stavům a k poznání principů dharmy. Hra se svými hady, šípy a sedmdesáti dvěma poli dává klíč k vědění Véd Šruti, Smriti a Purán.“

Při hře se člověk na hrací desce pohybuje z jednoho pole na druhé. Každé pole má název, který vyjadřuje vnitřní stav i úroveň. Každý název spouští činnost mysli a hráč začne přemýšlet o představách skrytých za slovy, dokud pole neopustí a nepřejde na další. Po několika minutách hry tak začne hrací deska hrát s myslí a intelektem hráče a stejně tak i s jeho egem.

Původně hrací desku doprovázela kniha šlók – veršovaných nápěvů. Po každém hodu kostkou hráč zanotoval nápěv, který příslušel novému čtverci, novému stavu bytí. Šlóka popisovala význam a povahu místa, které čtverec představoval. Bohužel se tato kniha nápěvů ztratila a tak se musely napsat komentáře, které by ukázaly souvislosti filosofických idejí vyjádřených názory čtverců a také metody použití pro ty, kteří chtějí tuto hru hrát a poznávat. Každý sánskrtský termín má definovaný druhý význam podle kontextu tradice, ze které se hra rozšířila. Tyto definice, pokyny od světců (kteří hru hráli, když byli mladí a vstupovali do řádů), terminologie užitá na hrací desce a také vědomosti, které autor získal rodinnou tradicí, tvoří základ současných komentářů.

Tvůrci hry v ní viděli především nástroj k porozumění vztahů individuálního já a Kosmického Vědomí. Pokud se hraje hra na této úrovni, dává hráči možnost oddělit se od iluze, na kterou je jeho osobnost pevně vázána. Pak ví, že se v jeho životě odráží makrokosmos. Ne jeho ztotožnění, ale hra kosmických sil určuje pád kostky, která pak zpětně determinuje směr jeho životní hry. A smyslem hry není nic menšího než osvobození vědomí z pasti materiálního světa a splynutí s Kosmickým Vědomím (Vaikunt lóka).


http://wiki.ubuntu.cz/l%C3%ADla
http://www.novyelixir.cz/lila.html
Hrací plán ke stažení