Sútra říká, že člověku, který byl opilý, tajně zašil jeho moudrý přítel do oděvu drahokam.
Nesmí se stát, že bychom tento klenot nepředali svému blízkému příteli.
Dógen říká, že tuto zkušenost nelze předat ani nejbližšímu příteli. Je možné ho podnítit,
vyprovokovat, ale nelze to předat, je to něco, co nemáte ve svých rukách. Leží to v samotném
srdci vašeho přítele. Můžete poskytnout metody... jako když lechtání vyvolá smích.
Neexistuje speciální důvod, proč by lechtání mělo vyvolat smích.
Znám člověka, kterého ani lechtat nemusíte. Stačí v určité vzdálenosti udělat pohyb, náznak
lechtání... I zde s námi sedí jedna taková, všichni ji znáte. Teď sedí jako Buddha, ale stačí
když udělám takhle...
(Osho dělá prsty gesto lechtání na jednu ze sedících a pokaždé když polechtá zvedne se vlna
smíchu. Osho sám se směje pod vousy a střídá své lechtání s gesty, která mají posluchače
utišit. Pak se obrací na jinou stranu a začne lechtat někoho jiného za nového přívalu smíchu.)
To je jediný způsob, jak se dosáhne buddhovství – mistr musí polechtat. A vidíte, jaké to má
účinky. Ve skutečnosti jsem ani nikoho nepolechtal, ale všichni jste se smáli!
(Další lechtání a další smích.)
Toto pošimrání je v sútrách nazváno jako Velký přenos. Ani jsem se nedotknul...
(Znovu polechtal několik lidí a opět smích.)
Mistr pouze vytvoří prostředek. Není v tom logický důvod. Víte, proč se smějete? Jistě,
protože je někdo lechtán na dálku... takové dálkové ovládání. Ale proč se smějete vy? Mám
prostě dálkové ovládání...
(Mistr demonstruje znovu dálkové ovládání, všichni se smějí a on nakonec mává, aby bylo
ticho.)
Utište se. Posaďte se jako Buddha, zavřete oči (chichotá se), pohlédněte dovnitř (nový výbuch
smíchu).
Zenový básník napsal:
Spatřit jeho tvář
jen jedinkrát
a pamatovat si jeho jméno
po tisíce let
Básník mluví o svém mistru. Jakmile jednou zahlédnete tvář mistra, nemůžete na ni tisíce let
zapomenout, neboť v tom krátkém okamžiku jste zahlédli sami sebe. Mistr je nanejvýš
zrcadlo. Může vám ukázat vaši tvář, pokud přistoupíte blíže. A vztah žáka k mistrovi spočívá
v tom, že přistupuje stále blíž a blíž, až může v očích mistra a jeho gestech uvidět své vlastní
buddhovství.
Spatřit jeho tvář
jen jedinkrát
a pamatovat si jeho jméno
po tisíce let
Jiný básník píše:
Jedno zvolání
přivolá stovky přátel
Jeden úsměv
přiláká desetitisíc ctitelů
Už jste to viděli, chcete ještě jednou?
(Osho začne svým lechtáním znovu provokovat vlny smíchu.)
Mám dvojí dálkové ovládání – ukazuje na dvě sedící. Ať jsou kdekoli ve vesmíru, jen
polechtám a ony se smějí. A s nimi se bezdůvodně smějí i další.
Chci, abyste pochopili, že osvícení je stejně tak lehké, láskyplné a mírumilovné jako smích.
Teologové z toho dělají těžké břímě, takže to lidé raději nechají být. Ale osvícení by mělo být
zároveň zábava.
http://jozefmikozone.webdatasro.netdna- ... -dogen.pdf
