Jedinou realitou je srdce. Co říká srdce, to jediné je pravda. Srdce může říct: “Pomož mu.” A je to dokonalý čin. Srdce může říct: “Nepomáhej mu.” A ty mu nepomůžeš, je to dokonalý čin. Proč jednou srdce říká pomož mu, a po druhé říká, nepomáhej mu… tomu nemůžete porozumět. To je vedení, které přichází z kosmického vědomí, od samotného Boha. Nikdo nemůže pochopit, proč jednou Bůh říká to, a podruhé ono. Takže naslouchat svému srdci znamená naslouchat Bohu. Část musí poslouchat celek. Ty jsi ta část. Než se samozřejmě staneš Bohem, dosáhneš realizace a budeš v jednotě s Bohem. Takže ten celek se manifestuje srdci. A ty musíš poslouchat tento celek. To je Bůh nebo tvé srdce. Když ti srdce říká: “Udělej toto.” Udělej to. Když říká:”Nedělej to.” Ať si říká kdo chce cokoliv, neměl bys to dělat. To znamená naslouchat srdci. Dnes lidské bytosti neposlouchají celek, nenásledují své srdce, následují svou mysl. Proto je svět v kaši! Pokud by byli lidé osvíceni, kdyby jejich srdce rozkvetla, pak by jednoduše následovali své srdce, což znamená následovat Boží vůli. Pokud by každý následoval Boží vůli, nebyly by žádné potíže na Zemi. Ale my nenásledujeme Boží vůli, posloucháme naši vlastní vůli, která je iluzí.
Mysl je třeba ovládnout a zvítězit nad ní, aby mohlo dojít k transcendenci všech negativních znaků. Jakmile je to možné, pouze tehdy se člověk dokáže osvobodit od ega.
To je možné jedině, když máme kontrolu nad jemnohmotným tělem, kde jsou uloženy samskáry. Bhuta-šuddhi mantra je o ovládnutí ega, mysli a všech negativních vlastností a znaků, které se objeví během očistného procesu. O tom je Óm jam lingá šaríram sóšaj sóšaj sváhá. Ve chvíli, kdy se očista zcela dokončí, ego a všechny negativní vlastnosti jsou odstraněny.
Když toho jednotlivec dosáhne, vítězí nad májou. A jaká je skrytá pravda týkající se máji? Mája se projevuje skrze lpění a osobní vztahy a jejich kombinaci s negativními projevy jako jsou nenávist, strach, žárlivost a hněv. Když člověk dokáže být svobodný, dokáže tyto negativní projevy přemoci, a tak se osvobodit od máji. Jakmile je mája neboli lpění odsunuta stranou, objeví se a nadále mají převahu pouze sattvické, čisté a ušlechtilé vlastnosti a samskáry. Pak neexistuje nic jiného než neustálé štěstí, člověk žije v prostoru svého srdce, kde sestrvává ve stavu nekonečné a nejvyšší blaženosti.
Následně překročením prostoru srdce se člověk dostává do daleko většího prostoru vně sebe, do mahá-akáši. Právě v tomto prostoru sídlí absolutní tattva, stav absolutní pravdy, vědomí a blaženosti. Jakmile duše vskočí do tohoto oceánu sat-čit-ánandy, je osvobozena a dosahuje stavu osvobození známého jako sájudžja-mukti, kdy splývá s nekonečnem. Jako se cukr rozpouští v mléce, duše splyne zpět s Bohem.
"Nebuď přemoudřelý, můj drahý, buď šílený, buď šílený. Buď motýl. Spal se v plamenech ohně ve svém srdci. Buď cizinec ega. Znič dům ega. Potom můžeš přijít a uchýlit se v domě těch, kteří milují Boha. Když očistíš své srdce od veškerého nepřátelství, Budeš naplněn nesobeckým vínem lásky. Musíš být čistá duše, abys mohl potkat Boha. Zamiluj se, zamiluj se. Zapomeň na snahu být dobrým řečníkem. Buď potichu, buď potichu."
Sútra srdce Tak jsem slyšel. Kdysi dlel Vznešený, společně s mnoha nejvyššími bódhisattvy a mnichy, na vrchu Grdhrakúta, poblíž města Rádžagrha. Vznešený seděl stranou, ponořen v samádhi a ctihodný Avalókitéšvara rozjímal nad hlubokou Pradžnápáramitou.
Šáriputra, ovlivněn Vznešeným, promluvil k bódhisattvovi Avalókitéšvarovi takto: Pokud si syn nebo dcera vznešeného rodu přejí studovat hlubokou Pradžňápáramitu, jakým způsobem to mají dělat? Avalókitéšvara odpověděl takto: Pokud si syn nebo dcera vznešeného rodu přejí studovat hlubokou Pradžňápáramitu, nejprve se musí zbavit všech představ o vlastním já. Nechť přemýšlí takto: Osobnost? Co je to osobnost? Je to trvalé jsoucno, nebo je vytvořena z elementů, které jsou pomíjivé? Osobnost je vytvořena z patera způsobů uchopování: tvaru, pociťování, vnímání, podvědomých tvořivých sil a vědomí, které nemají žádnou vlastní podstatu.
Tvar je prázdnota, prázdnota není odlišná od tvaru, ani tvar není odlišný od prázdnoty, zajisté, prázdnota je tvar. Také pociťování je prázdnota, prázdnota není odlišná od pociťování, ani pociťování není odlišné od prázdnoty, zajisté, prázdnota je pociťování. Také vnímání je prázdnota, prázdnota není odlišná od vnímání, ani vnímání není odlišné od prázdnoty, zajisté, prázdnota je vnímání. Také podvědomé tvořivé síly jsou prázdnota, prázdnota není odlišná od tvořivých sil, ani tvořivé síly nejsou odlišné od prázdnoty, zajisté, prázdnota je tvořivými silami. Také vědomí je prázdnota, prázdnota není odlišná od vědomí, ani vědomí není odlišné od prázdnoty, zajisté, prázdnota je vědomí.
Proto, Šáriputro, všechny jevy, svojí podstatou prázdné, nemají počátek ani konec. Nejsou bez vady, ani ne bez vady; nejsou dokonalé, ani nedokonalé. V prázdnotě není tvar, není pociťování, není vnímání, není rozlišování, není vědomí. Není tam oko, není tam ucho, není tam nos, není tam jazyk, není tam cit, není tam mysl. Není tam vidění, není tam slyšení, není tam čichání, není tam chutnání, není tam dotýkání, není tam myšlení, není tam objekt mysli, není tam vědění, není tam nevědění. Není tam zničení předmětů, není tam ustání nevědění. Nejsou tam Čtyři vznešené pravdy, není tam utrpení, není tam příčina utrpení, není tam ustání utrpení, není tam Ušlechtilá osmidílná stezka vedoucí k ustání utrpení. Není tam stárnutí, není tam smrt, a není tam zničení stárnutí a smrti. Není tam vědění o nirváně, není tam dosažení nirvány.
Proč tam není dosažení nirvány? Protože nirvána je říší ne-věcnou. Kdyby ego osobnosti bylo trvalou entitou, pak by osobnost nemohla dosáhnout nirvány. Osobnost může dosáhnout nirvány jen proto, že je tvořena z elementů, které jsou pomíjivé. Dokud člověk hledá dokonalou moudrost, stále ještě setrvává v říši vědomí. Aby mohl dosáhnout nirvány, musí se dostat mimo vědomí. Přesažením vědomí v nejvyšším samádhi se člověk dostává mimo rozlišování a vědění, mimo dosah změny nebo strachu; v té chvíli již spokojeně dlí v nirváně. Dokonalé porozumění a klidné přijetí této skutečnosti je Nejvyšší dokonalou moudrostí, tou je Pradžňápáramitá. Všichni Buddhové minulosti, přítomnosti a budoucnosti, po probuzení se z nejvyššího samádhi shledali, že uskutečňovali Pradžňápáramitu.
Proto, Šáriputro, každý by se měl snažit o uskutečnění Pradžňápáramity, transcendentní Pravdy, která ukončí veškerá utrpení; pravdy, která je vždy pravdivou. Ó, Pradžňápáramito! Ó, transcendentní Pravdo, která překlene rozbouřený oceán života a smrti; a bezpečně nese všechny, kdož se snaží o její uskutečnění, na druhý břeh k probuzení.
Lidské srdce - duše - je mnohem robustnější a odolnější, než si myslíme. Adyashanti nás zve do tiché, intimní dimenze vědomí, kde můžeme poznat a docenit tichý prostor bytí a hluboce naslouchat svému srdci. Toto hluboké naslouchání umožňuje našemu duchu připomínat naši skutečnou přirozenost a umožňuje jemně vést a informovat naše bytí.
Adyashanti zkoumá vrozenou touhu lidských bytostí prožít život srdcem. Zatímco izolace a osamělost jsou běžné pocity, které vznikají a mohou způsobit, že se cítíte odcizeni světu a sobě, vaše srdce intuitivně vnímá hlubokou jednotu se vším kolem vás. Adyashanti vás zve do tohoto hlubokého spojení s vaším srdcem a vším, co vás obklopuje.