Brahman

[Návštěvník]

Brahman

Je naší skutečnou podstatou, tj. tím skutečně jsme
Je vědomím
Je věčné a neměnné
Je jedno
Existuje pouze brahman a nic dalšího

[Návštěvník]

Za veškerou existencí se skrývá vrcholná realita, k níž můžeme získat přístup prostřednictvím svého hlubšího vědomí. Je to věčný a nekonečný základ všeho, co bylo, je nebo by mohlo být, tvořící základní podstatu všech věcí živých i neživých.

Vše, co vidíme, je součástí Brahmanu, ačkoli ten není ničím omezen a je mimo všechna jména a formy. Tato transcendentální podstata nazývaná ve védském myšlení Brahman je Jástvím, které stojí za všemi procesy a subjekty ve vesmíru. Vše, co můžeme zakoušet, jsou jen vlny a proudy v oceánu Brahmanu, který sídlí v našich vlastních srdcích.

[Návštěvník]

Bezforemné Brahman

Stejně jako je nebe (prostor) bezforemné, je i Brahman bezforemné. Prostor nemá žádný tvar ani kvality, nic. Nicméně je představitelný a důvěrně známý a proto existuje. Podobně Brahman je jako prostor. Během toho, co spíme, si nic neuvědomujeme, ale přesto existujeme. Prostor je stejně jako tento stav prázdný. Potom přichází vědomí a s ním nastává kvalita „vědění“. Toto vědomí je základní iluze neboli múla-mája. Jedná se o skutečný počátek. Tento Bůh se nazývá Íšvarou. S tímto vědomím přichází stav „vědění“ a s ním vyvstává dualita Puruša a Prákrti (tedy vědomí bez objektů a vědomí s objekty). Tomu se také říká Šiva-Šakti, což značí spojení mužského a ženského principu. Prákrti je prvotní činnost, první „kruti“. Tento stav se také označuje jako „Iluze s atributy“ neboli guna-mája se třemi gunami.

Višnu je vědomí. Brahma je prostřední aspekt (stvoření) a potom tu je Šiva (zničení). Být probuzený je přirozený úkaz. Během spánku jste napůl probuzeni a poté, kdy se probudíte, jste plně probuzeni. Když jste probuzeni, vytváříte si svůj vlastní svět. Tuto sílu v sobě máte vrozenou. Můžete vytvořit stovky takových světů. Původní vědomí je známé vyrovnaností všech gun; říká se tomu též „mocný princip“ (mahat princip). Nevíte-li nic o sobě a chcete-li poznat ostatní, je tento stav znám jako třetí tělo (kauzální tělo). Nevědomost neboli tama-guna je jeho kvalitou. Také se to nazývá akáša (prostor, ve kterém se objevuje svět). To, co to popisuje, lze označit jako mysl. Intelekt je název pro nástroj potřebný k přemýšlení o tom všem. Být na to pyšný je stavem označeným jako ego či ahankar.

Bůh je počáteční hnací síla, která v Brahman vyvstává. To samotné se nazývá Bůh, a jedná se o prvotní iluzi (múla-máju). Prvotní iluze, která je jemnými elementy a stavem, jenž porušuje vyrovnanost gun, je dosud stavem nehybnosti. Jakmile se začne hýbat, nazve se principem vzduchu neboli větru (váju). Je tu pět oceánů. Pět elementů (1. země, 2. voda, 3. oheň neboli světlo, 4.vzduch či vítr a 5. nebe neboli prostor) je těmito pěti oceány. Vědomí (mahat) je šestým a čajtanja sedmým oceánem. Takže se říká, že tu je sedm oceánů.

To, co je zjevné, je zničitelné. To, co si myslíte, že je, ve skutečnosti není. Není to něco, co si představujete, a nemůžete si ani představit, jaké to ve skutečnosti je. Měli byste to poznat takové, jaké to je, když je to přirozeně samo sebou. Potom to nebudete znát (vidět) prostřednictvím své touhy. Váš vnitřní pohled, „zření Já“, je Šiva-Šakti neboli kvalita Šivy, čili laskavost. Z tohoto „zření Já“ dochází ke stvoření vesmíru. V tomto stvoření vám není touha k užitku, neboť vy tu existujete předtím jako první, a až potom přichází pohlížení na objekty. Nezapomeňte, že celé toto stvoření probíhá uvnitř vašeho „zření Já“.

Můžete ukázat na dům tím způsobem, že se ho dotknete svým prstem, ale ve skutečnosti tu je pouze hmota (země neboli hlína, ze které byl postaven), a vy to označujete názvem dům. I když víte, že to je země, stejně to nazvete domem. Vidíte zemi a označujete ji svým domem, ale kdybyste dostal nařízení ho sníst, řekl byste, že se jedná o zemi a nesnědl byste ho. Dům je k tomu, aby se v něm bydlelo, nikoli k tomu, aby se jedl. Podobně tento svět je pouze k tomu, aby byl viděn, a není v něm nic, do čeho byste se měli prostřednictvím své přitažlivosti (touhy) zaplétat. Tento stvořený svět je nepochybně zemí, ale není možné, abyste vtěsnali všechny pozemské cesty do balíčku o hmotnosti pouhých 50-ti gramů a přinesli ji sem.

Cesta je jen jméno. Je to pouze země; to je to, čím je. Pokud se pokusíte přinést sem cestu, přinesete místo toho balíček o hmotnosti 50-ti gramů. Cesta je jen jméno, ale když jí sem chcete přinést, budete muset přinést hrst země. Vaše tvář je to samé. Nemůžete dokázat, že je to tvář. To je důvod, proč se říká, že svět je vytvořen jen ze země. Ze země vše vyvstává, do země se vše vrací a vše je nakonec zemí překryto. V jedné prastaré legendě byla Bhasmasurovi udělena schopnost přeměnit vše, na co položí ruku, na popel. On sám byl na počátku jenom zemí. Vše ve světě je v podstatě nic než země. Vědět, že vše se stane zemí (prachem), značí schopnost vidět okem inteligence. Jdete-li ještě hlouběji, vidíte, že celá země je pohlcena vzduchem a vzduch je rozpuštěn v nebi. Nebe (prostor) je životní energie. Jméno a forma jsou pouze představy. Základem je čistě jen tato životní energie neboli čajtanja. Pohlédněte na to, co se stane, když se země smíchá s vodou. Vytvoří třetí předmět, který se nazývá bahno. Když se květy a provázek spletou dohromady, dostaneme věnec. Tvar se mění, jména se mění, ale i tak tu je jen země. Hliněný hrnek, jakmile praskne, se nazývá úlomky či střepy. Nejste jednotlivými těly, vy všichni jste životní energie. Muž, žena, dcera, syn, to vše je pouze tato čajtanja. Všichni vzešli z Jednoho.

Počáteční číslice je jednička (1). Čísla se začnou postupně zvyšovat, jedno za druhým. Třebaže se čísla mohou rozrůst do nekonečna, základní číslicí je Jednička, která tu zůstává, jakmile dojde k zániku veškerého číselného vývoje. Takže pouze Jednička je tu, nikoliv něco dalšího. Vědět, že tu je Jednička, je moudrost, vědět, že tu je mnohočetnost, je nevědomost. Vítr, vody, Matka Země, Pán Vod, Pán Ohně, vše je „Jeden Nárájana“. Ve všem přebývá pouze Jedna životní energie. Mysl a intelekt jsou pouze čajtanja a není tu žádné „já“, které by na sebe bralo oddělenou existenci. Pouze to by se mělo odstranit. My to nechápeme, avšak je nutné, abychom pochopili, že toto „já“ je falešné. „To“, co ví, že „já jsem vše, co existuje“, a že to je pouze jedna životní energie, je Šiva. Když si myslíte, že to, co nazýváte „Mnou“, je jen tělo, pak se stáváte malými tvory, a to předznamenává rozpínavost světské existence.

Učitelé v iluzi, jenž jsou sami nevědomí, nás učili „já jsem ego“. Potom je zkušenost světa omezená touto mezí poznání. Kvůli tomuto učení se „já“ musí stát psem nebo kočkou. Prostřednictvím tohoto světského učení dojde k nárůstu touhy a individualita si založí rodinu, vede rodinný život, a když v tomto těle zemře, potřebuje další tělo. Opět vede rodinný život. Kvůli touze dostává jedno tělo za druhým a získá tolik zrodů v těle, kolik si určí podle svého přání. Podíváte-li se na to, co je pod mikroskopem, poznáte, že svět je plný nepatrných bakterií. Otec (matka) se hodně strachuje o svou rodinu a stává se více znepokojen, než někdo bez rodiny. Obává se třeba jen mravence. Snaží se ochránit sebe a ostatní před dotírajícími mravenci. Prosím řekněte mi, co je v těle tím, co zemře. Pět elementů nikdy nezemře.

Představte si, že se někdo narodí a dostane nějaké jméno. Jenže tento novorozenec už po dvanácti dnech zemře. Je pryč. Umřel, ale lidé zaevidují jeho jméno. Držitel tohoto jména je pryč. Nemůžeme ho potkat, protože byl pouze představou. Když lidé dají dítěti jméno, začne jim bujet fantazie, ale to vše je konceptuální myšlení. Dají jméno, které jim přijde na mysl. Nikdo nemůže říci proč, ale jsme velice posedlí jménem a společenským postavením. Jsme naplněni obavami, aby právě to naše dítě nebylo očerněno. Jeho věhlas by neměl být zhanoben. Jak usilovně se snažíme být opatrní na tyto věci. Veškerá tato pýcha se týká pouze něčeho, co je falešné. Pokládat to, co vidíme, za skutečné, je nevědomost. Chápat jako falešné vše, co vidíme, je Poznání. Třídit vše do různých skupin je nevědomostí a vidět vše jako Jednotu je Poznáním. To znamená, že nahlížet na vše pohledem Gurua, je Poznání. Vše je v podstatě Brahman.

Co je falešné? Jméno a forma jsou falešné. Obraz Poznání je obraz Pochopení. Ten, kdo to zváží, je „člověk se schopností rozlišovat“, tedy král. Ten vše prošetří. Odpozoruje veškeré pozorování. Pozoruje „pozorovatele“, který je pozorující. Také pozoruje moment pozorování. Když se pozorování dostane do krajního bodu, uvědomíte si zde přesný okamžik neboli počátek pozorování. Ten, kdo si to uvědomí, je „skutečný pozorovatel“, král (parikšit). Je nutné, abyste vše prošetřili. Zvážením všeho se dostanete k poznání. Když tu není podrobné prošetření, je tu nevědomost (avidja). Tato nevědomost je nepozornost, zvaná avidja. Správná pozornost (myšlení) je moudrost neboli „správné poznání“, zvané suvidja. Vidět a chápat vše takové, „jaké to je“, znamená mluvit pravdu. Lidé říkají něco jiného, protože pro ně je „skutečnost“ naprosto odlišná, a jsou na to pyšní; stejně prohlašují, že mluví pravdu. Všechny tyto světské řeči jsou jen mazané triky a klamy.

Pouze ten, kdo má „Skutečné poznání“ (vidžňána), může říkat pravdu. Je velice obtížné říkat pravdu. Pouze Bůh dokáže zpracovat a pronést pravdivou řeč. Jedině Bůh dokáže jednat podle toho, co je skutečně uvnitř. Lidé mluví falešně, když se vyjadřují hrubě o pravdě. Toto vše je klamavé jednání. Matka, otec, děti – to vše je Bůh, Ráma. Jestliže řeknete „pes“, je to pes, pokud řeknete „Bůh“, je to Bůh (Vitthala). Já je všemi bytostmi. Co se myslí zřením „celého vesmíru“? K „Jednomu Bytí“ je vše připojeno, tedy všechny tvary. Všechny podoby, nekonečný počet tváří, nekonečný počet rukou a veškeré jejich aktivity jsou oděny do „Jednoho Bytí“. Ardžuna to spatřil ve chvíli, kdy Pán Krišna odhalil svou „pravou tvář“.

Pýcha na své tělo (ego) je démonem Narakasurou. Zabít ho je obtížné a zároveň velice snadné. Není tu žádná smrt. Nic
v tomto světě není nikdy zcela zničeno. Kdyby se tak stalo, kam by to odešlo? Odkud přichází to, co ve skutečnosti není? Ze všech Panduovců pouze Abhimanju zemřel. Abhimanju je pýcha. Nicméně všichni Kuruovci, kteří měli zlou mysl, a byli připoutáni ke svému tělu, byli zabiti. Syn Gurua (Guru-putra) ví, že „Vše je Jedno“ bez druhého.

http://www.advaita.cz/26467n-59.-bezforemne-brahman

[Návštěvník]

Když člověk dosáhne poznání Brahmanu, jasně cítí a vidí, že to všechno je Bůh, kdo se stal vším.

Nemá se čeho vzdát, nemá co přijmout a neexistuje nikdo, na koho by se mohl zlobit.

[Návštěvník]

Brahman je bez vlastností, Mája je s vlastnostmi (z knihy Vše je iluze)

Čiiré Brahman je zakoušeno jako ryzí Vědomí. Nazývá se Nirguna neboli „Nepodmíněné Absolutno“ bez atributů. Iluze (mája) je s atributy a je viditelná. Co by se mělo nazývat májou a co Brahman? Řeknu vám to. Je to mysl, která rozhodne, zda Brahman či mája jsou skutečné. Jestliže v mysli nedojde k nějakému vyjádření, pak je to Brahman, a pokud tu je učiněno vyjádření, je to mája. Být ztotožněn s Brahman je neobjektivním zaměřením vědomí. Představit si něco dalšího předpokládá uchopení neboli ohraničení. Stav, jenž je vám zcela přirozený, je Brahman. I když řeknete: „Já nejsem“, je to koncept jako základ vašeho vyjádření. Bude platit, že Brahman bude jen v případě, že ho prohlásíte za Brahman, ale v jiném případě ne? Ne, neboť
i bez jakéhokoliv vyjádření o tom je to oprávněně „Samostatně existující“ skutečnost.

Ono to jednoduše je takové, jaké to je. Můžete říci to či ono, stejně to prostě je takové, jaké to je. Vědět, že „Toto“ je Brahman a „toto“ je mája se nazývá čtvrté tělo neboli „turíja stav“, jemuž se také říká „Všechápající stav“. Turíja značí znát vše, ale když „vše“ je neexistující, pak co je tu, co je třeba znát?

Brahman je správné rozhodování a mája je pochybující představivost. „Svědek“, „životní energie“, „síla“ – to vše je pouze navrstveno na Brahman. Rys pozorování přichází stejně bez jakékoliv příčiny. Proč? Protože v dualitě je rozpor, a tím pádem dochází ke vzniku pozorovatele. Síla „čajtanja“, životní energie, je také jen iluzorní nános. Prostor uvnitř hrnku, prostor v pokoji a prostor venku jsou jména, která jsou použita nadbytečně. Protože je mája vnímána jako skutečná, přicházejí všechna tato jména a nespočet tvarů k užitku. V hlubokém spánku není žádný čas ani prostor. Bdělý stav není nic než vleklý sen. Pokud se iluze zdá být skutečná, pozorování se také zdá být skutečné. Mysl je svědek všeho, ale pokud nemá co říci, stane se z ní „ne-mysl“ či to, co je „za myslí“. Potom nemá mysl žádné námitky a nemá ani žádné touhy po něčem dalším.

Touha se tím, že došlo k realizaci našeho vlastního Bytí, zklidnila. Pouze díky této realizaci se mysl stane klidnou. To znamená, že nemá nic, co by řekla. Žádostivá mysl se vytratila. Je z ní nyní „ne-mysl“ čili Unmani. To vše jsou jen racionální pojmy. Tento svět je iluzí. Všechna slova a zákony existují pouze v iluzi. Když tu je dualita, je tu vše další. Jakmile dualita zmizí, zmizí s tím vše ostatní. Všechny zákony, vědní obory, předpisy, vše je zkrátka pryč. Je to jako věc, která nemá vlastníka, a je tudíž státním orgánem zabavena, a následně poté ji vlastní stát. Stát je „vše-mocný“. V této iluzi jste vy svým vlastnictvím.

Jeden člověk půjčil jinému deset tisíc rupií a nedostal je nazpět. Byl tedy o tuto částku chudší. Jeho bohatství se zmenšilo do této míry. Princezna si vzala chudáka a sama se stala nuzákem. Kdyby měla svatbu s princem, stala by se královnou. Švec dostal kousek santalového dřeva a denně ho používal na zpracování zvířecí kůže. Ten, kdo se drží společenství dobrého a moudrého člověka, se sám stane moudrý. Potom je i On vlastník tohoto celého světa. Když zmizí mysl, poznání, obsažené na úrovni čtvrtého těla, turíja stavu (sat-čit-ánanda) rovněž zmizí, a dualita individuality a Boha (džíva a Šiva) také zanikne. Dvojnost a ne-dvojnost jsou oboje pryč. Stručně řečeno, je to čistě jen záležitost konceptu, neboli vašeho postoje, že tu je buď dvojnost nebo Ne-dvojnost (Advaita). Kdo tu je, aby prohlásil, že tu je Ne-dvojnost? To je stav, ve kterém je rozluštěn problém iluze a Brahman. Když řeknu, že „já nejsem“, pak je přetržena spojitost iluze a Brahman. Je to mysl, která si vymýšlí pojmy iluze
a Brahman.

Vše je Brahman, jakmile je mysl definitivně pryč. Existuje rčení, že když labuť odletěla na daleké cesty, vrána se chopila jejího místa a stala se předsedou (vlády). Jakmile se labuť vrátila a stala se ona předsedou (vlády), vyznání všech začaly být pod ochranou.

Vyznání značí přirozené působení. Naše vlastní vyznání je blahodárné, vyznání druhých nahání hrůzu. To, co existuje a co postrádá jakékoliv intriky a domněnky, je ryzí Brahman, zakoušené mudrcem, Džňáninem. Jakmile je pochopeno Brahman, není tu žádná „další věc“, která by měla být poznána. Máte-li v úmyslu poznat Brahman, vědomí se propadne do prázdnoty. V mysli člověk pochybuje o prázdnotě, protože ji nemůže zakusit. Myslí si: „Jak by mohlo dojít ke zkušenosti, když zde nebudu jako zakoušející této zkušenosti?“

Je třeba úplně zničit oddělenost před samotným prožíváním Brahman. Může se slunce někdy setkat se sebou? Brahman nemůže být zakoušeno do té doby, dokud tu je oddělenost. Jakmile zde není žádná oddělenost, vše je Brahman. Pokud někdo zakusí „Vše“, jak jinak by to mohl udělat, než tím způsobem, že se stane samotnou zkušeností? Zkušenost značí, že „něco“ vnikne do vědomí. To „něco“ znamená něco další. Musíme vědět, co je tím něčím dalším.

Otisk toho, co je, vyjma nás samotných, je třeba upevnit ve vědomí. Když je to „další“ pochopeno, tak to znamená, že my tím pádem chápeme, co jsme ve své podstatě. Realizací se myslí pochopení. Co jiného? Říkat, že „souhlasím“, že „jsem přesvědčen o Realizaci“, je iluze. Pravou přirozeností Já je Realizace. Protože On je zde, je tu Realizace. Jestliže zde není On, není tu žádná Realizace. Pokud se má za to, že zakoušející je jiný než Já, potom by se tento koncept měl okamžitě spálit, jinak začne zahnívat a páchnout. Musíte pochopit Paramátman jako to, co není v těle, a to je „To“, co realizuje. Musíte splynout s „Jeho Jednotou“ a dívat se na vše odsud. Toto je správný způsob vidění. Ti, kdo říkají, že Ho poznali, jsou od Něho vzdáleni. To je hádanka, k jejímuž vyřešení je nutný Satguru.

Povím vám s přesvědčivou jistotou, že pokud na vše nahlížíte jako oddělený pozorovatel, upadnete do prázdnoty, temnoty nevědomosti. Jestliže pokládáte toto „prázdno“ za Brahman, a potom se navrátíte, věřte mi, že tato „prázdnota“ nikdy nemůže být Brahman. „Prázdnota“ neboli nicota je kvalita zvláštního stavu vědomí. Brahman je za tím. Protože pozorovatel nic nezískal, pozorovatel by měl být „pozorován“, a potom zakuste Brahman jako Brahman. To, že „my jsme Brahman“, je „Samozřejmé“. Ti, co jsou skutečně Vidoucí, dávají doporučení, že ty jsi Já. Kdo jiný by tu říkal, že jsi Já? Od koho byste to pochopili? Mít víru v doporučení vidoucího je samo o sobě zkušeností. Je to přirozené nutkání mysli, že by Ho měla poznat, ale v této snaze se mysl stane zaslepená, protože Ho nedokáže poznat. My sami jsme tím, co se snažíme zakusit. Jak se mohou květiny těšit ze své vlastní vůně? Jakmile ustane ztotožnění s tělem, jste Brahman. Ve skutečnosti jste Brahman. Když je to pochopeno, poznání vykonalo svou práci. Tím je část knihy Dasboadh, věnována Poznání, dovršena. 2. 10. 1935

konec 1. části

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej

[Návštěvník]

Brahman je vždy bdělé

Pravou přirozeností „Já“ je Blaženost, v níž není nikdy žádná nemoc. „Já“ je vždy bezpečné, je nezlomné a nic do něj nevstupuje. Všechny hmotné věci jsou náchylné k poškození či rozkladu. Když vnímáte poškození nějaké hmotné věci, myslíte si, že jste toto poškození zakusili vy. Individualita si představuje, že ona sama je nějakým způsobem poškozena. „Já“ v sobě žádné věci nemá. Není v něm nic, co může být zničeno, nebo co by se mohlo rozpadnout. Je bez jakékoliv nečistoty. To znamená, že v něm nejsou žádné hmotné předměty. To je důvod, proč je nazýváno čistým, a jelikož v něm není žádná nečistota, je nezničitelné. Zkáza je vlastností nečistoty. Nečistota je nucena podstoupit zkázu, zahnít a vrátit se zpět do země. Nicméně neposkvrněné „Já“ je nezničitelné. Třebaže On („Já“) je v těle a ve smyslových orgánech, není jimi ovlivněn. „Já“ nemá zrození ani smrt. Není nikdy znehodnocené a je bez částí. Není sestaveno z různých kousků ani není souhrnem nějakých částí. Jestliže chcete vědět, kdo On je, tak On je tímto „Já“, které žije ve vašem těle a zná toto tělo.

Řekneme-li, že poznání je dočasné, míníme tím, že dočasné je poznání v mysli. Řeč končí, ale Vědomí zůstává. Kdyby si člověk nebyl vědom sebe sama, po odchodu z práce by se nevrátil domů, protože by si nepamatoval, kde bydlí. Touhy náležící smyslovým orgánům nakonec vyhasnou, ale esenciální podstata Poznání, Vědomí, zůstává. Dětství, mládí, stáří atd. jsou stavy těla. Jsou to přirozené etapy každé hmotné věci. Prostřednictvím vitální energie, prány, jsou tyto stavy, jakmile se dostaví, pochopeny. Avšak samotná prána se nestane mladou či starou. Její kvalita energie zůstává stejná. Pokud ve svém stavu nemá žádnou změnu prána, jak by mohlo mít tyto změny „Já“, které je Pránou Prány, Životní energií Vitální energie?

Vajíčka, pot, tzn. kombinace tepla a vlhka, placenta a semena – to jsou čtyři původy stvoření všech bytostí. Ve všech bytostech funguje prána pouze pomocí Síly „Já“. Stavy jako dětství, mládí, stáří atd. nemají na pránu žádný vliv, takže jak by mohly ovlivnit „Já“? Individualita svazuje sebe sama svým nesprávným konceptem. V touze je svázanost. Vysvětlím to. Vše, co chcete, se nachází na určitém místě. Pokud to chcete, musíte jít tam, kde je to umístěno. Musíte zůstat na tomto místě do té doby, dokud nezískáte to, co chcete, a někdy je touha vyplněna. Poté, co získáte to, co chcete, jste odkázáni zde zůstat, protože to nelze z tohoto místa odnést. Tomuto objektu se můžete těšit nebo ho využít jedině zde. Jestliže to nemůže jít s námi tam, kam máme namířeno, musíme se usadit poblíž tohoto objektu, protože ho potřebujeme. Toto je svázanost kvůli touze. Pokud si nepřejete být svázáni, musíte se vzdát své touhy. Jedině pak to (objekt) můžete opustit. Tam, kde je touha, tam je vazba, což značí vazbu k obydlí. Touha má za následek pobývat v blízkosti objektu. Jakmile touha zanikne, vazba odejde. Vzdáním se touhy je Osvobození zaručeno. Přechovávat touhu je ale samo o sobě svázaností. Když jsou navždy odhozeny všechny touhy, stáváte se Skutečností, zatímco individualita se svými tužbami, které ji svazují, padá dolů směrem ke zkáze.

„Já“ je všemi kvalitami a modifikacemi nedotčeno. Říká se, že v bdělém stavu je „Já“ omezeno hranicemi tohoto stavu. Nicméně kdyby toto byl ten důvod, On („Já“) by neměl poznání snového stavu a zůstal by připoután pouze k jednomu stavu. Pokračoval by v jedení pouze sladkých či hořkých věcí, ale On („Já“) takový není. To značí, že je nedotčen, třebaže On („Já“) je v těle. Ve snovém stavu funguje On („Já“) pouze pomocí mysli, bez pomoci fyzického těla či smyslových orgánů. Když se dostane za sen, do hlubokého spánku, zůstává sám, bez jakéhokoliv obalu či těla. Není zde rozčeření žádného druhu. Můžete říci: „Kde je tedy „Já“? Zde není nic,“ ale toto ve skutečnosti neplatí. Kdo je ten, kdo může říci, že spal blaženě?

Kdo je tím, kdo odpovídá někomu, jenž na něj zavolá jménem, které bylo uděleno jeho tělu? Toto by nebylo možné bez „Já“. Hluboký spánek a bdělý stav jsou pouze stavy fyzického těla, nikoli „Já“. On („Já“) jsa svědkem všech tří stavů, nemůže být „nic“. Je nejvyšším „Já“, Paramátman. Můžete se zeptat, jak je možné, že když se On probudí ze spánku, jak to, že si pamatuje znovu celé prostředí bdělého stavu. Naslouchejte důkladně vysvětlení. Životní okolnosti se týkají intelektu, mozku a nikoli „Já“. Jestliže je intelekt transformován, světský život se stane neskutečným. Pak už zde není svázanost ani osvobození od ničeho.

Světský život existuje, protože vy řeknete, že existuje. Pojmete ho jako takový. Je skutečný jedině kvůli vašim konceptům. Jestli řeknete „Odhodil jsem ho“, pak zmizí rodinný život i svázanost. Jsou zcela zničeny. Pokud ho zvětšujete, přibývá, jestli ho ničíte, je zničen. Mysl je zdrojem jak světského, tak duchovního života. Když jdete spát, odložíte všechny vnější svršky, když se probudíte, opět si je obléknete.

V hlubokém spánku si nejste vědomi těla přehozeného přes „Já“. Jakmile se probudíte, rozhlédnete se a pomocí své pozornosti si vše pamatujete. Pro toho, jehož nevědomost a egoismus zmizely, je vše pouze Brahman, dokonce i bdělý stav. Individualita se rozpustí a stane se Paramátman. Pak zde není žádná touha jakéhokoliv druhu. Není tu žádné možné přirovnání, jež by se dalo použít. Významem přirovnání je v tomto případě to, aby se ukázalo, že poznání přirozenosti pravdy je jako něco jiného. Neexistuje nic, co by s ním mohlo být srovnatelné, či tomu podobné, co lze ukázat. Neexistuje ani slovo, které by mohlo být plně a adekvátně použito k popisu tohoto stavu či jeho významu. Není zde žádná forma, objekt či slova, která by se mohla k tomuto stavu přirovnat. Proto je tento stav nazýván „za jakýmkoliv přirovnáním“, neboli se říká, že žádné přirovnání není schopno tento stav vysvětlit. Pro „To“ tu nejsou žádné další věci. Celý svět je jedině Parabrahman, Paramátman. Když je Sebe-Poznání zřejmé, je tu jen samotné štěstí, radost být. Blaženost sama si libuje v Blaženosti. Ten, kdo bude oddaným bez ega, získá tuto zkušenost, jakmile bude iluze odhozena. To je důvod, proč by měla Oddanost stále pokračovat. Neměli byste zapomenout být oddaní sami sobě. Nemělo by zde být žádné zapomnění. Jakmile individualitu zaujme jiný objekt či úspěch a ona tak myslí jenom na něj, zapomíná na svou Oddanost k Bohu. Tudíž Světci trvají na nepřetržité Oddanosti. Jakmile oddaný odhodí touhu po penězích, dětech, hmotném bohatství, slávě ve společnosti a odevzdá se zcela Oddanosti k Bohu, nečistota ve Vědomí je odstraněna a on se stane zajedno s Bohem, spočívaje ve své Pravé Přirozenosti (Svarúpa).

Jakmile Láska a Oddanost k Bohu vzrůstá, to, co se píše ve Védách, slouží Oddanému. „To“, co Védy prohlásily za Nejvyšší Pravdu, je oddaným zcela přirozeně vyslovováno. Existence je pak zakoušena jako Jeden naprostý celek. To je Oddanost nejvyššího stupně. Osvobozuje bez rozlišení každého – ženy, muže, nízkou kastu, Brahmíny. Nicméně není-li mysl čistá, nebude zde světlo „Já“. Ten, kdo má naprostou Oddanost, dosáhne Skutečnosti. Závoj přes jeho oči zmizí. Slunce a množství věcí jsou spatřeny všechny naráz. Jakmile odhodíte veškerou pýchu a mysl je zbavena pochybnosti, vše je viděno jako Brahman.

Král Džanaka se otázal: „Jak lze po Realizaci vykonávat své denní povinnosti a jak je odseknuta svázanost z konání či karmy? Jak zůstat oproštěným od všech znečištění i během plnění si svých povinností? Jakým lékem jsou odseknuty či uvolněny pouta karmy? Jak lze dosáhnout stavu nečinnosti, přestože vykonáváme činy? Jak se lze setkat s Nejvyšším Bytím, Bohem? Prosím řekni mi, proč je tomu tak, že Světec Sanaka a další neodpověděli na tyto otázky svých dětí?“

Odpovědět na ně je složité. Světec Avirhotra Nárájana tehdy řekl: „Otázka konání, nesprávného konání a nekonání není obyčejnou otázkou. Tvůrci práva, kteří se nad touto záležitostí zamýšleli, se unavili a velcí světci byli v rozpacích, jak tyto věci vysvětlit. Miliony proroků vyčerpaly své mozky a nakonec se mezi sebou kvůli své pýše pohádaly. Ani pro Brahmu a další nebylo snadné předložit patřičná dělení a analýzy konání. Konání je v Jádru Véd a Véda je nic než Nárájana. V tomto bodě zůstávají Védy tiše. Konání, nekonání a nesprávné konání jsou svým způsobem stejné. Jako v případě cukru. Cukr je stejný ať už máte cukr práškový, hnědý či bílý. Podobně konání je Jedno, přesto ten, kdo je do něj vtažen, v něm nachází různé odlišnosti. V konání tkví nekonání.

V nesprávném konání je opět obsaženo konání a nekonání. Pokud začne jakékoliv konání, nazývá se to činnost, karma. To značí konání od počátečního bodu. Je buď dobré, nebo špatné, nazývá se vikarma. Zanechání konání se nazývá nekonání, akarma, což znamená, že konání se jakoby ani nestalo. Ten, kdo ví, že nekonatel je skutečný konatel, se stal Světcem. Ten dosáhl Nekonatelství. Ó, králi, jestli dojdeš k pochopení, že konatel a ten, kdo zapříčiňuje konání, je v těle jeden a týž, jedině pak budeš Nekonající. Konatel, jenž je u zrodu všech činností, je sám příjemcem jejich výsledků. Stav osvobození od činů (konání) je dosažen jen díky požehnání Satgurua. Existuje mnoho činů vyvstávajících z jedné činnosti a jsou nazývány špatnými či dobrými činy. Nicméně díky učení Satgurua jsou všechny činnosti odseknuty.“

Tato otázka je velmi obšírná. To je důvod, proč světec Sanaka a ostatní neudělovali toto poznání dětem, které k tomu nedozrály. Tyto rozdíly mezi konáním nebo nekonáním by neměly být sdělovány těm, kteří nejsou zralí natolik, aby to pochopili. Paramátman je věčně, bez jakýchkoliv vyrušení a bez vad. Je neustále nezničitelné a dokonale čiré. Buďte si jistí, že jste To.

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej

https://www.advaita.cz/26633n-80.-brahman-je-vzdy-bdele