Lehkost bytí

[Návštěvník]

"Mějte tendenci všechno pustit, udržujte pozornost pouze v přirozenosti, že existujete a že jste tady. Udělejte vědomou volbu nezapojovat se nebo být vtažen do proudu své mysli. Jen si to uvědomujte, nebojujte s tím, ale zůstaňte prázdní, vědomě."

[Návštěvník]

Být pohlcen samotným bytím

'Zeptejte se sami sebe: "Jaký je skutečný motiv všeho, co dělám, na co myslím, co chci?". Uvidíte, že vaše skutečné přání je být bez přání. Vaší skutečnou touhou je klid. Ve všech různých situacích svého života neustále usilujete o spokojenost. Stále přehlížíte, že vytoužený objekt nikdy nedodrží svůj slib.' - Jean Klein



Přišel jsem si vás poslechnout poprvé, můžete mi říct něco o své životní filozofii?

Začněme tím, že se nejdříve podíváme na to, proč jste sem dnes přišel. Když budete hledat důvod, možná v sobě objevíte pocit vnitřního nedostatku, jakýsi hlad, který jste sem přišel zkusit ukojit.

Než ale budeme pokračovat, uvědomme si, že ve skutečnosti není čeho dosáhnout. Ve chvíli, kdy jste o tom zcela přesvědčeni, nastává zastavení.

Veškerá energie dříve vynaložená k nějakému cíli se vrací ke svému zdroji a vy se vracíte zpět do své přítomnosti. Zpočátku to může být přítomnost namířená k něčemu, protože v povaze očí je vidět a uší slyšet. Když se však vidění a slyšení oprostí od motivu, cíle a záměru, nepatří již pouze očím a uším. Nezaujatá pozornost je vícerozměrná: celé tělo slyší a vy můžete cítit, i když ne smyslově, že se slyšení a vidění objevuje ve vás, ve vaší celistvé přítomnosti. Nakonec se i slyšení a vidění rozpustí v této přítomnosti a vy s ní splynete v jedno.

Nakonec již neexistuje subjekt, který vidí, ani objekt, který je viděn. Existuje pouze jednota.

To je to, co vám přicházím sdělit. Ztotožnění se s touto přítomností, s touto celistvostí, s touto plností, to je meditace, ale není zde žádný prostředník ani objekt, na který by se meditovalo. To není filozofie - to je vaše skutečná přirozenost.

Intelektuální pochopení se tomuto nevyrovná?

Ne, protože nikdy nemůžeme vědět, kdo skutečně jsme stejným způsobem, jakým poznáváme jiné věci, protože my jsme poznáváním samotným. Musíme tedy přistoupit k bytí. Cokoli jiného je pouze koncept.

Ale můžeme mít záblesk, který se dotkne jistoty, na kterou pak nemůžeme zapomenout. A pak se k tomu snažíme neustále vracet.

Připadá mi obtížné pochopit myšlenku, že "máme záblesk TOHO", a přesto se vracíme ke svému obvyklému způsobu života. Jak by to mohlo být opravdu TO? Zdá se mi, že je to stále ještě zkušenost svázaná časem a pojmy.

Zážitek patří někomu, nějakému "já". Je chápán ve vztahu k minulosti, k paměti, k tomu, co už známe. Stále má subjekt, prožívajícího, a objekt, něco prožívaného. Ale to, co jsme v podstatě my, nemůže být nikdy zakoušeno, nemůže nikdy existovat ve vztahu subjekt-objekt, takže musíme opustit veškerou touhu po zkušenosti.

Co tedy znamená lépe poznat sám sebe? Znamená to, že se stanete více obeznámeni s tím, co nejste. Nejste svým tělem, smysly, emocemi a myslí.

To je směr diametrálně odlišný od snahy snažit se poznání získat. Musí k vám přijít samo. Musíte naslouchat svému tělu, smyslům a mysli, což je naslouchání, které vyžaduje opustit vše, o čem si myslíte, že víte, všechna podmínění, všechny vzorce. Když v tomto naslouchání setrváte, vynoří se vjemy z toho, co by psychologie nazvala podvědomím a nadvědomím.

Nepřikládejte však těmto vjemům velkou pozornost, protože důraz na vnímaný obsah vás udržuje ve vztahu subjekt-objekt. Nejprve pozornost zaměřujte na vnímajícího a později zjistíte, že do popředí vystoupí samotné naslouchání, až nakonec v tomto naslouchání rozpoznáte sami sebe.

Naslouchání je pozadím všeho, co se objevuje. Je to klid. Vaše tělo, smysly, mysl a všechny stavy přicházejí a odcházejí, ale vy jste touto bezčasou přítomností.

Myšlenka, že existuje něco, čeho lze dosáhnout, je hluboce zakořeněná, a tak stále žijeme v procesu stávání se a vrháme energii do toho, abychom si něco vzali nebo udrželi. Naslouchání bez motivů však prohlubuje přesvědčení, že ve skutečnosti není co získat ani ztratit, a z mysli odpadá podmiňování, ustupuje rozrušení a nastává klid.

Jste pak jako rybář, který neovládá ani ryby, ani vodu. Pouze se dívá. A dojde k pocitu, že vše je obsaženo v tomto dívání, v tomto tichu - mimo něj není nic. V tuto chvíli stojíte na prahu svého skutečného bytí, ale žádná vůle vás přes něj nemůže přenést. Jste pohlceni samotným bytím.

*
Přeloženo z knihy Eas of Being od Jeana Kleina.

[Návštěvník]

Rupert říká: "Během meditace jste měli zkušenost návratu k Bytí a mohli jste vidět svět průhledný pro jeho realitu. Jak se vaše myšlenky a vnímání postupně rozplynuly, Bytí bylo zbaveno svých omezení a ztratili jste veškerý smysl pro prostor, čas, svět a objekty. Cítili jste pocit expanze a nekonečnosti, ale pak i to zmizelo - nekonečnost je jen způsobem mysli, jak reprezentovat skutečnost, že bytí již není obsaženo v těle - Bytí nemá rozměry.

Pak, jak se myšlenka a vnímání pomalu vrátilo, vrátil se pocit expanze. A jak se pojmy a formy začaly více zhmotňovat, svět se vám znovu jevil jako hmotný a vy jste se cítili znovu uvězněni ve svém těle. Bytí se zdálo, že se opět stává omezeným. Jako dospělí ztrácíme spojení s bytím a máme pocit, že Bytí již neproniká do světa a nejeví se jako jeho součást.. Ale během meditace jste prožili Bytí jako zkušenost."

[Návštěvník]

Nekonečné bytí je nejintimnější zkušenost každého

Co má Rupert na mysli, když mluví o nekonečném bytí nebo nekonečném vědomí? A jak to souvisí s konečným já?

Rupert říká: ‚Když mluvím o nekonečném bytí, nemluvím o nějaké abstraktní, metafyzické nebo filozofické myšlence. Mluvím jen o jednoduché, obyčejné, intimní bytosti, kterou v podstatě každý z nás je, a kterou každý dobře zažije. Ta nekonečná bytost se ve skutečnosti nikdy nestane konečnou. Zdá se, že se stává konečným, když se obléká do lidské zkušenosti a mísí se s myšlenkami a pocity.

„To, co zde děláme, nemá nic společného s přeměnou konečného bytí nebo já, kterým se zdáme být, na nekonečné já nebo bytost, kterou bychom se mohli stát. Jde jen o to rozpoznat nekonečnou bytost, kterou věčně jsme.“

0:00 Nekonečné bytí
0:46 Zkušenost „Já jsem“
2:43 Slovy nelze popsat bytí
4:05 Nekonečno se nikdy nestane konečným
5:25 Rozpoznání svého nekonečného Já

[Návštěvník]

Rozpoznávání a bytí vědomí

Jedním ze způsobů, jak vysvětlit tento druh rozpoznání, je být Vědomím. Být Vědomím neznamená jen, že jsi Vědomí, ale také že to rozpoznáš. V tom okamžiku rozpoznání přichází blaženost, štěstí, pohoda. Rád tomu říkám iracionální štěstí, protože pro toto štěstí není žádný konkrétní důvod. Nemůžeš ukázat na něco konkrétního, co se děje ve tvém životě a říct: „Toto se stalo, a proto se cítím dobře.“ Když jsme v našem egu, štěstí je vždy definováno něčím dobrým, co se stalo – nějakou událostí, nějakým setkáním, něčím, co se děje. Takové štěstí dává smysl: „Toto se stalo, vše šlo podle plánu a já se cítím šťastně.“ Samozřejmě je to dočasné; je jen otázkou času, než se něco pokazí a na ego úrovni ztratíš své štěstí.

Na úrovni duše, bytí nebo Vědomí – můžeš použít jakékoliv z těchto slov – můžeš být v okamžiku rozpoznání a věci mohou jít způsobem, který někdo může považovat za nepříznivý, a přesto budeš šťastný. Možná budeš čelit výzvám, ale bude tam ten hluboký pocit štěstí, který je součástí toho rozpoznání.

Když lidé toto rozpoznání zažijí, může být dočasné nebo trvalé. Můžeš to rozpoznat a říct: „Ach, tohle jsem já.“, a cítit úlevu a velké štěstí. Ale pak se to může vytratit a zmizet, což tě nechá opravdu toužit po tom znovu. Mnoho duchovních cest začíná tímto krátkým momentem rozpoznání. Je to jako kdyby se malý otvor otevřel a najednou je tu ten velký pocit pohody, štěstí a absolutní v pořádku.

A pak se možná zavře a začneš duchovní hledání, což je jak šťastné, tak nešťastné. Šťastné, protože se aspoň vědomě vydáš tím směrem. Nešťastné, protože povaha hledání často posiluje pocit, že to, co hledáš, není přítomné nyní. A to je trik hledání: kdykoliv hledáme něco duchovního, co souvisí s pravdou a realitou, samotné hledání způsobuje, že se zdá, jako by to, co hledáme, nebylo nyní na dosah. Samozřejmě je, protože realita nemůže být mimo dosah. Iluze může přicházet a odcházet, můžeš se klamat a pak odklamat, ale realita nikam neodchází. Můžeš si ji uvědomit a pak si ji přestat uvědomovat, ale realita zůstává.

Jak řekl jeden starý zenový mistr: „Ano, je pravda, že každý a každá věc a každá částice existence je inherentně osvícená, ale k čemu to je, pokud to nevíš?“ Je to jako kdybys na konci svého života zjistil, že někdo ti na začátku života vložil miliardu dolarů na účet, ale nikdo ti to neřekl. Měl jsi ty peníze celou dobu, ale teď už ti to moc nepomůže.

Okamžik rozpoznání je tedy na mnoha úrovních klíčový. Na úrovni duše, na úrovni Vědomí, když to rozpoznáme v sobě, můžeme to rozpoznat v každém a ve všem. Bez ohledu na to, jak zmatení mohou být, můžeš vidět, že jsou tím stejným čistým, krásným podstatou. Mohou být zmatení nebo mohou být zcela jasní, ale na jejich podstatě to nic nemění.

[Návštěvník]

Rupert Spira v tomto hovoru vysvětluje, jak naše pravá podstata, neboli "bytí" či "bytí si vědomý", nikdy nechce více než to, co již je.

"Bytí nikdy nechce více, než co je. Vaše pravá podstata, zkušenost samotného bytí či bytí si vědomý, je neutrální a tudíž nějakým způsobem nedostatečná či nedostačující. Ale opravdu chce bytí někdy více než jen to, co je, nebo je to nedostatečné? Když říkáte 'Já chci více než neutrální', nehovoříte ze své pravé podstaty, hovoříte ze svého pocitu. Chcete změnit svůj pocit, ale vaše bytí, vaše pravá podstata, není pocit. Když se vrátíte k této podstatě, není tam pocit nedostatku ani potřeba něčeho více. To všechno patří k vašim pocitům - 'nelíbí se mi tento pocit, chci ten pocit'. Takže když říkáte 'chci více, nejsem spokojený s neutrálním', nehovoříte ze své pravé podstaty. To je jen jemná forma nespokojenosti, která charakterizuje oddělené já. Nehovoříte ze sebe samého, musíte se vrátit k sobě, ke svému bytí, a bytí nikdy neříká 'chci více'."

Rupert Spira zde zdůrazňuje, že pocit nespokojenosti a potřeba "něčeho více" nevychází z naší pravé podstaty, ale z našich osobních pocitů a emocí. Naše pravá podstata, bytí, je neutrální a v ní neexistuje žádný pocit nedostatku nebo potřeba změny. Když se vrátíme k tomuto stavu bytí, uvědomíme si, že nepotřebujeme nic více, protože samotné bytí je dostačující.