Utrpení

[Návštěvník]

Otázka: Někdo na setkání o ne-dualismu nemohl přijmout, že utrpení je součástí všeho. Proč je tu utrpení?

Jim Newman: Pokud přijmeme, že utrpení je součástí všeho, pak se zdá, že utrpení není něčím odděleným, co by mělo zmizet. Je to jen další forma projevu toho, co je. Myšlenka, že utrpení je problém, je výtvorem jedince, který chce, aby se věci změnily, aby byly lepší nebo jinak. Ale ve skutečnosti je utrpení stejně jako radost, smutek, štěstí, deprese - všechno je součástí toho, co se děje.

Neexistuje žádná skutečná potřeba, aby se cokoliv změnilo nebo bylo jinak. Když přestaneme vnímat dění jako něco, co se musí změnit, pak vidíme, že všechno je již úplné, celé a dokonalé tak, jak to je.

Toto pojetí ne-dualismu znamená, že neexistuje žádné "já" oddělené od zbytku světa. Neexistuje žádný pozorovatel, který by byl oddělený od toho, co pozoruje. Všechno je jednoduše součástí jednoho celku. To, co se zdá být oddělené, je jen iluze vytvořená myslí jedince.

Když tato iluze odpadne, zůstane jen to, co je - prosté, čisté dění, které je samo o sobě naprosto dostatečné a úplné. Toto pochopení nám umožňuje vidět, že neexistuje žádná skutečná potřeba cokoliv měnit nebo usilovat o něco jiného. Všechno je již zde, právě teď, takové, jaké to má být.

Existence je prostě tím, co se děje, bez potřeby to označovat, posuzovat nebo měnit. V tom spočívá skutečná svoboda - v přijetí všeho, co je, bez odporu nebo touhy po změně. Je to stav, kdy prostě jsme, bez jakéhokoliv "já", které by chtělo něco jiného.

Toto poselství není o tom, že bychom měli přestat cítit nebo prožívat emoce. Naopak, jde o to, abychom si uvědomili, že všechny emoce, všechny zkušenosti jsou součástí tohoto celku a jsou dokonalé takové, jaké jsou. Je to o tom, abychom se přestali identifikovat s těmi emocemi a zkušenostmi jako něčím, co musíme kontrolovat nebo měnit.

Tímto způsobem se osvobozujeme od iluze oddělenosti a vidíme svět takový, jaký skutečně je - jako jeden celek, kde neexistuje žádné "já" oddělené od zbytku. Je to hluboké a osvobozující pochopení, které nám umožňuje žít v míru a harmonii se vším, co je.

[Návštěvník]

Rozdílné pohledy na utrpení, jak je prezentují Nisargadatta, Ramana Maharshi a Jim Newman, mohou na první pohled působit nesourodě, ale oba přístupy mají své místo v širším kontextu duchovního porozumění.

Nisargadatta Maharaj a Ramana Maharshi často poukazují na utrpení jako důsledek nevědomosti (avidya) a identifikace s "já" (ego).
Tím myslí nevědomost o naší pravé podstatě, která je podle nich čistým vědomím nebo bytím (sat-chit-ananda).
Identifikace s tělem a myslí jako s naší pravou identitou vede k dualitě - oddělenosti mezi "já" a "ostatními", což je základ utrpení.
Podle těchto mistrů je utrpení překonatelné prostřednictvím duchovního probuzení nebo sebepoznání (atma vichara). Když jedinec pochopí a zažije svou pravou podstatu, uvědomí si, že je čistým vědomím, neomezeným tělem nebo myslí. Toto pochopení vede k osvobození od utrpení, protože je zřejmé, že utrpení je iluzorní, vázané na pomíjivý svět forem a identit.

Jim Newman na druhé straně zdůrazňuje, že utrpení je nedílnou součástí toho, co se děje.
Podle Newmana je všechno, co zažíváme - radost, smutek, utrpení, blaženost - jednoduše součástí toho, co je. Není zde žádné oddělené "já", které by mohlo trpět nebo netrpět.
Utrpení není problém, který je třeba řešit, ale je součástí celkového dění. Tím, že přijmeme utrpení jako součást toho, co se děje, bez potřeby to měnit, nacházíme svobodu.

Oba pohledy se mohou zdát protichůdné, ale v hlubším smyslu se doplňují:

Nisargadatta a Ramana nás vede k pochopení a prožitku naší pravé podstaty jako vědomí, což může vyústit ve snížení nebo odstranění osobního utrpení. Toto je cesta sebepoznání a osvobození od egoistické identity.

Jim Newman nabízí pohled, že i během tohoto procesu nebo v jakémkoli stavu vědomí je důležité přijmout vše, co se děje, včetně utrpení, jako neoddělitelnou součást reality. Toto přijetí vede k uvolnění potřeby něco měnit, což je samotné formou hlubokého míru a svobody.

Utrpení je důsledkem nevědomosti a lze ho překonat poznáním naší pravé podstaty.
Utrpení je součástí toho, co se děje, a jeho přijetí vede k osvobození.
Oba přístupy nám nabízejí cesty, jak se vyrovnat s utrpením - jeden skrze duchovní probuzení a druhý skrze přijetí reality takové, jaká je.

[Návštěvník]

Yogananda se ptá Ramany, jaké jsou pokyny. Ramana říká, že se pokyny liší podle temperamentu jednotlivců a duchovní zralosti jejich mysli, pro davy nemůže být žádné poučení.

Yogananda : “Proč Bůh dovoluje utrpení ve světě? Neměl by to svou všemohoucností okamžitě odstranit a nařídit univerzální realizaci Boha?”

Ramana: “Utrpení je cesta k realizaci Boha.”

Yogananda pokračoval: “Neměl by to nařídit jinak?”

Mahari řekl: “Toto je ta cesta.”

Yogananda dále otázal: “Jsou jóga, náboženství atd. prostředky proti utrpení?”

Mahari odpověděl: “Kdo trpí? Co je utrpení?”

Poté už nebyla žádná odpověď....

[Tara.]

Dovolit druhým setrvávat v plamenech, dokud sami neucítí potřebu z nich vystoupit. Tohle byl můj veliký úkol pochopit, že lidé z nich často nechtějí vystoupit, nejsou na to připraveni. Oni si chtějí jen popovídat o tom, jak moc je ty plameny pálí...

"Nebuď invazivní, nebuď arogantní, nepomáhej těm, kteří nechtějí, aby jim bylo pomoženo...
Jejich duše se rozhodla to prožít skrze bolest a ty s tím nic nenaděláš, musí si to prožít naplno.
Až budou připraveni, dají vám vědět.
Tím, že pomáháte těm, kteří si pomoci nechtějí, děláte to jen pro sebe, ne pro druhé a vytváříte problémy v jejich evolučním procesu.
Z běžného hlediska zjevně neděláte správnou věc.
Z běžného podmíněného hlediska...
Ale „vidět“ z nepodmíněného pohledu je něco jiného.
Lze to vnímat.
Přesně.
Je to porozumění z pohledu duše.
Soucit není sentiment, není to lítost.
Soucit je nejvyšší možná forma inteligence lidské bytosti.
Co můžete dělat, když někdo nechce, aby mu někdo pomohl?
Být přítomen...
Buďte této osobě zcela přítomni, ale bez zasahování.
Duše to pochopí."

Roberto Potocniak

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Pochybuji o názoru, že se nějaká duše rozhodla pro utrpení,

Ale každá duše má své naprogramováni

Které ovšem minula a tak trpí,

Pomoc je snadná, žádna duchovní praxe,

Ale návrat k talentu, tedy tvořivosti,

To je přirozená duchovní cesta obsažená v karmě každého jednoho


Duchovno je jen duplikát této cesty, vytrženína,

Proto to taky funguje mizerně


Utrpení je cesta do extáze, tedy k ještě většímu sebezapomeni

A oblbenosti

Pomoc je tedy snadná...

Ovšem u fanatických extatiků je nemožná,

Ti se z to nedostanou...


Ty lze pouze posílat do prdele, jako varování pro druhé

Kam vedou cesty postavené na utrpení




Vrať se zpět ke svému talentu, to je ta rada...

[Návštěvník]

Soucit je nejvyšší možná forma inteligence lidské bytosti.

Proč zase soucit ?

Otevřená mysl je nejvyšší forma inteligence

Soucit je pro opice...

[Návštěvník]

Ramana: “Utrpení je cesta k realizaci Boha.”

Yogananda pokračoval: “Neměl by to nařídit jinak?”

Mahari řekl: “Toto je ta cesta.”

Takto to nelze číst jak je to napsáno,

K pochopení potřebujete něco o
Ramanovi vědět

On netrpěl jen mu někdo příbuzný zemřel

Proto chtěl zjistit co se stane po smrti

Proto sehrál mrtvolu a ptal kdo jsem já?

Jeho praxi ovšem bylo setrvávat v relaxaci

Tedy ve stavu mezi bděním a spánkem...


Proto došlo k realizaci

Ne protože trpěl...

[Návštěvník]

Pochybuji o názoru, že se nějaká duše rozhodla pro utrpení,

Ale každá duše má své naprogramováni

Které ovšem minula a tak trpí,

Pomoc je snadná, žádna duchovní praxe,

Ale návrat k talentu, tedy tvořivosti,

To je přirozená duchovní cesta obsažená v karmě každého jednoho


Duchovno je jen duplikát této cesty, vytrženína,

Proto to taky funguje mizerně


Utrpení je cesta do extáze, tedy k ještě většímu sebezapomeni

A oblbenosti

Pomoc je tedy snadná...

Ovšem u fanatických extatiků je nemožná,

Ti se z to nedostanou...


Ty lze pouze posílat do prdele, jako varování pro druhé

Kam vedou cesty postavené na utrpení




Vrať se zpět ke svému talentu, to je ta rada...

Myslíš, že si jedinec může vybrat, jestli život protančí nebo protrpi?

[Návštěvník]

Myslíš, že si jedinec může vybrat, jestli život protančí nebo protrpi?

Jistě

Cokoliv si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout.

Mysl nemá žádná omezení kromě těch, která si uvědomujeme.

[Návštěvník]

Netrpíte. Jen ten někdo, kdo si myslíte, že jste, může trpět. Vy trpět nemůžete.

.

[miroslav]

Cokoliv si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout.

Mysl nemá žádná omezení kromě těch, která si uvědomujeme.

Který návštěvník tohle vymyslel?

[Návštěvník]

Cokoliv si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout.

Mysl nemá žádná omezení kromě těch, která si uvědomujeme.

Který návštěvník tohle vymyslel?

Co tohle: „Proto vám pravím: Věřte, že vše, o co v modlitbě prosíte, jste už dostali, a budete to mít." (Mk 11,24) ?

Z pohledu advaity myšlenka, že mysl má neomezenou moc a může dosáhnout čehokoliv, mohla být na první pohled skutečně zavádějící. Vše, co si mysl představuje, po čem touží a čemu věří, je stále v rovině iluze (máji).

Mysl sama je součástí subjektivního světa, který je projevem vědomí, ale není absolutní realitou.

Pravá svoboda není v dosahování představ mysli, ale v poznání svého skutečného Já, které je nad všemi představami a omezeními. Mysl je nástrojem, ale není pravým zdrojem skutečnosti. Skutečnost přesahuje jakékoliv koncepty a představy. Pravé poznání je uvědomění si sebe jako čistého vědomí, které není omezeno ničím, ani myslí.

Na víru je možné nahlížet i jako na něco, co přesahuje pouhé intelektuální přijetí určitých dogmat nebo náboženských konceptů. Víra nemusí být jen záležitostí mysli, ale především záležitostí srdce a hlubokého vnitřního přesvědčení, které vychází z přímého vnímání nebo zkušenosti Božské Přítomnosti. Potom by bylo možné mluvit spíš o důvěře v to, co omezenou lidskou formu přesahuje.

Meditací, vnitřního klidem a obrácením se do nitra je možné zažít pravou podstatu bytí a tím i pravou víru. Tento druh víry není slepý, ale vychází z hlubokého vnitřního prožitku jednoty s absolutnem, což může být považováno za vrcholnou formu víry.

Ať už jde o víru v dosažení úspěchu, uvědomění si iluzorní povahy tužeb, nebo hluboké přijetí přítomného okamžiku, všechny tyhle interpretace naznačují, že klíč k naplnění leží v našem vlastním vědomí a způsobu, jakým je realita vnímána.

[Návštěvník]

Cokoliv si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout.

Například chodit vzduchem?

Nebo pouhým přáním v mysli omládnout o deset let, případně způsobit, že oživne někdo, kdo včera zemřel?

[miroslav]

Mysl je nástrojem, ale není pravým zdrojem skutečnosti.

Ona má skutečnost nějaký zdroj?

[salmo1cz.]

Tak já bych to tipoval na Petra.
Myšlena nejspíš bude duševní aktivita.
Dělej co tě baví, jsi na rekreací.
A také určitě to znáte ze svého okolí.Ty jsi nějak omládl, omládla, při změně směru života.
Je to poznat i na fyzicke stránce...je.
Naprd je, že vám to lidi závidí, takže musíte bulet všude kudy chodíte.

To já nedělám a proto jím většinou odpovím...kdo se babrá jenom v hovnech, také jenom po hovnech smrdí.

[Návštěvník]

Cokoliv si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout.

Například chodit vzduchem?

[Návštěvník]

Mysl je nástrojem, ale není pravým zdrojem skutečnosti.

Ona má skutečnost nějaký zdroj?

Mysl je nástrojem pro vnímání a interpretaci světa, ale není pravým zdrojem skutečnosti, protože samotná skutečnost přesahuje mysl. Skutečnost nemá žádný zdroj mimo sebe, protože není oddělená od vědomí. Skutečnost je tím, co je vždy přítomné, neproměnné, a nezávislé na jakýchkoliv konceptech nebo představách, které vytváří mysl.

[Návštěvník]

Cokoliv si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout.

Například chodit vzduchem?

https://www.youtube.com/watch?v=lGjQ2kIHuA0

https://www.youtube.com/shorts/LD_YWeCmGFA

[miroslav]

Mysl je nástrojem, ale není pravým zdrojem skutečnosti.

Ona má skutečnost nějaký zdroj?

Mysl je nástrojem pro vnímání a interpretaci světa, ale není pravým zdrojem skutečnosti, protože samotná skutečnost přesahuje mysl. Skutečnost nemá žádný zdroj mimo sebe, protože není oddělená od vědomí. Skutečnost je tím, co je vždy přítomné, neproměnné, a nezávislé na jakýchkoliv konceptech nebo představách, které vytváří mysl.

Takže skutečnost, ač je neměnná tak přesto pramení (pramenění je děj, tedy i změna) a to sama ze sebe? A není oddělená od vědomí - je tedy vědomí také skutečností?
A to, co se objevuje ve vědomí, tak to už skutečné není - protože se to mění?
Takže vedle sebe existuje skutečnost a neskutečnost?