Brahman a iluze

[Jana]

Miroslave, přiznej se, že Tys to nečetl.

Nisargadatta: "Pochopil jste. Tento střet byl potřebný k odstranění toho sebe-vědomí (pozn. překladatele - vědomí sama sebe, vědomí Já jsem). Pochopil jste úplně, jsem šťastný z vašeho dopisu a nic se mezi námi nestalo." Tohle opravdu vyčistilo vzduch. Zeptal se, jestli chci dále zůstat. "Tento průlom, ke kterému došlo 21. září 1978 způsobil, že tu zůstanu rád". Nisargadatta: "To je dobře."

Četl.
Tys to asi nedočetla do konce. A nebo dočetla ale nepochopila.

Když se podaří vyhnat nevědomost, která brání uvědomění, že tady není žádná individualita, která něco říká, píše, dělá, a probudí se uvědomění skutečnosti, tak zůstává štěstí a radost.

Ona ve skutečnosti tady není šance, že by se to neprobudilo.

[Jana]

Jak bys chtěl cokoliv následovat a praktikovat, když jsi neměnný, věčný, časoprostorem neomezený.

No právě, proto je ta tvoje osoba (ego) stále stejně silná. Možná dokonce čím dál větší.

Všimni si, že takhle se to jeví jen skrz nevědomost, skrz iluzi mysli. S probuzeným uvědoměním skutečnosti je jasno, že žádné skutečné ego neexistuje, že žádná osoba není skutečností, k tomu by tady musela být ta největší nevědomost, že jsi tělo, že věříš, že jsem tělo, že jsem individualita, která něco "má".

[Jana]

Nezahrávej si s citem lidí, ať už ty či Dodo, nehrajte s nimi pokoutné hry.
Zasaženi stihomamem šikany stran druhých.
V neustálé sebeobraně za dary, co vám jsou trpělivě darovávány.
Co vztahovačně vyhodnotíte jako snahy vám ublížit.

Zkus nějak formulovat, co bys rád, co chceš, o co Ti opravdu jde.

[Pedro.]

Já Taře věřím, že to dá i sama, pač je to silná osobnost. Silné osobnosti se staví do cesty těžší překážky a výzvy hodné její síly. Slabší to maj jednoduší, páč k síle musí dozrát, aby jim Milost dala dar překážek hodných překročení.

Tara von Taralalingapatam

Tara je impulsivní ale v jádru kotě, a svět je složitej. Vnímat Ticho je jednoduchý,
ale vnímat pohyb a proč takový a makový, to už je složitější.
Ti slabí to řeší, "to je jen iluze". Jenže Tara je extrémě citlivá, na to že je Panna, a a navýsost svá,
jí nezaujme nic, co nemá tuhle "vibraci" (rezonanci)... A je jich sakra málo, viď Evulíno?

Dáš to, bude dobře. :-)

[Pedro.]

[Pedro.]

Nezahrávej si s citem lidí, ať už ty či Dodo, nehrajte s nimi pokoutné hry.
Zasaženi stihomamem šikany stran druhých.
V neustálé sebeobraně za dary, co vám jsou trpělivě darovávány.
Co vztahovačně vyhodnotíte jako snahy vám ublížit.

Zkus nějak formulovat, co bys rád, co chceš, o co Ti opravdu jde.

"Antaliky, dva špalíky, huky, cuky, ven, kdo nepude, uderym ho, zlatym kameněm! Angeličky, dvě paličky, juk,
suk, ven!
Enyky, benyky, kliky bé, ábr, fábr, domine, elce, pelce, do pekelce, bum, bác, ven!
Láry, fáry, dva kočáry, třesky, plesky, sjely z cesty, kolo se jim polámalo, žluté house se jim smálo, kočí vzal bič,
koukej, ať jsi pryč!
Andon dodyjon, cive kopijon, anavuka levá ruka, ten kamenný zvon!
Svatý Jan kropí džbán, pase koně na výhoně. Čím je bije? Zlatým bičem pošlehuje. Anka, blanka, vlašťověnka,
kopeček, lesíček, stránka, ven!
Na pasece dva pařízky, u nich zlatej bič, koupíme ho od jelena, dáme za něj fůru sena, jdi ty z kola pryč!
En, ten, tyč, Kadla, Madla, pryč! Nepůjde-li pryč, vezmu na ni tyč!
Ene, bene, granatýre, sýr, výr, kumpanýr, alec, pale, kotrmelec, ven!
Za horou, za dolem leží mísa s tvarohem, kdo nechce jít z kola ven, ten dostane bačkorem!
Anda dvanda třinda čtvrnda pádě ládě, souka louka do klobouka, do mandele, bác!
En ten tanta, oženil se Franta, vzal si ženu maličkou, uhodil ji paličkou, palička se odrazila, novotníčka porazila,
en ten týč, Kadla, Madla, pryč!
Ene bene tyka mora, tamhle stojí černá hora, ene bene houby, natáh se tam dlouhý, ulovil tam palečka a ty už
di z kolečka!
Jedna, dvě, tři, milí bratři, jeden je tu mezi námi, co se schoval do té slámy, vylez ven, vylez ven, přetáhnu tě
pometlem!
Edenko, dvunko, trinko, cirinko, págo, lágo, bunčiky, punčiky, čaraba, čuk!
Jendě, dvendě, třindě, ádě, pádě, ládě, souka, bouka, kotrlec, palec, muzika, tanec, sekera, nátúr, kobylí bátúr,
baran žduc!
Špity, špity bábo, já jdu pro to sádlo, aby dědek nevěděl, on by na mne pověděl. Špity, špity dědku, já jdu pro tu
štětku, aby bába nevěděla, ona by to pověděla.
Stojí buk prostřed luk, na tom buku devět suků, ještě něco více: červené střevíce, bílé boty do roboty – fuk z
hradu ven!
Endele vendele viksum hér, veni gumi musulér, echle bechle cukr bába viks, na koho to slovo padne, ten musí
jít pryč.
Am bum tes, ty jsi starý pes a já mladá veveruška, a ty za mnou vlez!
Amen,amen,amen – bába spadla z kamen, zabila kohouta, dala ho do kouta, a z kouta na pec, byl z něho
chlapec, a z pece na vrata, byl z něho pantáta.
An, cvaj, tráje – stavěli jsme máje, na svatého Františka přiletěla jeptiška: jeptišku my prodáme, koupíme si
korále."

[miroslav]

Zkoušela jsem. Alkohol, dlouhé roky, fungovalo to, potřeba alkoholu se zvyšovala, až mi zničila játra, tož tak...

Nemusí to být je tím alkoholem.
Když se bere Paralen často a ve větším množství, ten také poškozuje játra a pak infekce některou ze žloutenek.
Když se to kombinuje, tak to játra odnesou. A pak také nadváha játrům moc neprospívá. A některé houby - Vochmůrka zelená je například zničí spolehlivě na jedno požití. Dá se splést s holubinkami.
Když seš na ty příběhy, tak jeden můj kolega z práce s celou rodinou jeli ke stýci na Šumavě, vyhlášenému houbaři a skončili všichni v nemocnici právě s otravou muchůrkou zelenou s tvalými následky na játrech a to dnes už jsou látky do kapačky, že když se na to včas přijde, tak trochu chrání játra před další destrukcí. Jinak by asi už byli po smrti.
Říkal že míchanice byla chutná.

[Návštěvník]

Když se podaří vyhnat nevědomost, která brání uvědomění, že tady není žádná individualita, která něco říká, píše, dělá, a probudí se uvědomění skutečnosti, tak zůstává štěstí a radost.

Ona ve skutečnosti tady není šance, že by se to neprobudilo.

Ty jsi holt jako žák propásla sanghu, tak ji tu chceš nastolit a užít si jí aspoň jako ten Mistr.
Jenže to nemůžeš dělat z jedný strany zaštiťována Njúmenem a z druhý Nisargaddatou...

Navíc, jestli si myslíš že pro Mistra to je lážo plážo, věnovat se sangze, tak jsi na velkým omylu.

Já viděl Mistra po pudže opravdu velmi unaveného, i když v počas zářil energií... Jenže on ji věnoval každému z těch stovek zúčastněných. A často z něj tekl pot, protože absorboval všechny ty naše negace. A všem se ulevilo, a Mistr odešel do ticha to zpracovat... Měl totiž i to tělo, mysl, ústa, jimiž promlouval...

[Tara]

Evulíno už mi dloouuuhooo nikdo neřekl :-)

Dám nebo nedám, nějak neřeším, zatím to dávám...., ale když se do toho vžiju, co by mohlo a ono to stejně jednu přijde nejen u mě, u každého, že opustí tento svět v různém věku, příčiny, asi mi by bylo a je líto těch, co to pak oplakávají a truchlí....

Když jsem na ty příběhy, jak pisal správně Miroslav, když jsem ležela v létě v nemocnici, ležela jsem na pokoji se dvěma babičkami. Obě už měly požehnaný věk a obě už byly na odchodu, když mě k nim přidali jako třetí, abychom byly komplet :-))), no aby byly lůžka všechna obsazena, bo jinde prý už neměli místo.
Nic není náhoda, jak sem tam říkám a vím...

Za tou jednou babičkou za celou dobu, co jsem tam byla, asi 4 dny), nepřišel vůbec nikdo, prostě nikdo.
Za tou druhou chodila rodina, asi dcera a vedla takové ty obligátní řeči, jako že bude zase dobře, bude líp, uvidíš, musíš se snažit trošku jíst, abys byla silná atd., jenže babička už byla z větší části jinde a potravu nepřijímala a když do ní vsoukali dvě lžičky nějaké tekuté výživy, stejně ji vyblila. Ale jednou za touto babičkou přišla asi vnučka a uff. No. Moc na ni nemluvila, jen u ní stála hladila po ruce, hlavě, stála a tiše jí něco šeptala. Byla tam dlouho, i přes dobu návštěv... Snažila jsem se je nerušit a dělala, že si čtu, nebo spím, ale jednou jsme se na sebe s vnučkou podívaly a na ten pohled dlouho nezapomenu. Byl plný bolesti. Bolesti ani ne, smutku, věděla, že babička odchází.. a bezmoci, po tváři jí tekly slzy... pousmála jsem se na ni, jemně a s účastí....
Další den nepřišel nikdo. Ani za touto babičkou.
Ráno, v 7.40 hodin babička odešla.
Před tím jí píchli asi morfium, její dech se sklidňoval, prohluboval, nádechy a výdechy slábly, až ustaly.
Chvíli jsem potom u její postele postála, v tichu... a pak šla za sestrou, ji to oznámit.

S tou druhou babičkou to byla jiná pohádka, o tom třeba někdy jindy.... ta odešla taky ve stejný den, ale odpoledne, taky jsem chvíli sečkala a pak šla vyhledat sestru, abych..
A pak jsem se sama na pokoji rozbrečela... nikdy jsem nebyla vystavena takové přímé kontfrontaci s úmrtím v přímém přenosu....

Ale proč jsem to vššechno psala, že ti, co odešli, nebo už odcházejí, odcházejí v podstatě domů spočinout...., ale je to těžké pro ty, kteří zůstávají a "musí" to prožívat, nějak zpracovávat, vyrovnávat se s tím atd.
Nedávno mi psal kamarád, kterému před rokem a půl odešla žena (moje spolužačka, nádherná lidská bytost, silná žena)..., že se s tím nemůže stále vyrovnat a jako chlap pláče, když je doma sám. Dál to nechci rozvádět...

K tomu, co jsem teď psala o těch babičkách, není třeba nic psát, ani k tomu truchlení, bolesti....
já jen, abych dokreslila má slova na začátku, že mám soucit s těmi, co zůstávájí a bolí je odchod milovaného člověka...

[Tara]

Ještě PS.

Když přišla vnučka a tiše na babičku mluvila, babička se jakoby zázrakem vrátila a říká vnučce: "Ty máš jiné vlasy..." a pak zase šla do svého světa... :-)

[Pedro.]

Zkoušela jsem. Alkohol, dlouhé roky, fungovalo to, potřeba alkoholu se zvyšovala, až mi zničila játra, tož tak...

Nemusí to být je tím alkoholem.
Když se bere Paralen často a ve větším množství, ten také poškozuje játra a pak infekce některou ze žloutenek.
Když se to kombinuje, tak to játra odnesou. A pak také nadváha játrům moc neprospívá. A některé houby - Vochmůrka zelená je například zničí spolehlivě na jedno požití. Dá se splést s holubinkami.
Když seš na ty příběhy, tak jeden můj kolega z práce s celou rodinou jeli ke stýci na Šumavě, vyhlášenému houbaři a skončili všichni v nemocnici právě s otravou muchůrkou zelenou s tvalými následky na játrech a to dnes už jsou látky do kapačky, že když se na to včas přijde, tak trochu chrání játra před další destrukcí. Jinak by asi už byli po smrti.
Říkal že míchanice byla chutná.

Játra jsou částečně ve správě Svadhistány a z části Manipury. Jejich stav se podepisuje na stavu naší pozornosti, spokojenisti, míru... Ale jsou to spojité nádoby, pokud už utrpěly újmu, tak je v moci těla to vyléčit. Čakry to umí.
Neb ony ty orgány vyživují. Léčitelé, ať už vědomně nebo intuitivně, pracují právě na tomto principu.

[Pedro.]

Ona ta vnitřní síla, zvaná třeba Kundalini, je vlastně doktor. A ona ty čakry dává do pucu. Je to spolupráce, páč ona to jen tak dělat nebude. Musí se jí dotknout zájem. Nebude to dělat proti vůli, nepůjde proti pochybnosti. Úplně to ctí. Svobodu.
Proto je tak nesnadné ji probudit. Neb ji tu svobodu musí člověk dát. Lépe řečeno, vrátit jí, když už si ji vyzkoušel a přineslomu to v nejlepším případě touhu po pravdě...

[Pedro.]

To je prostě ten akt odevzdání ega, už se nechci takto všelijak, nic nevím, nic jsem nepoznal, a nemám sil, nechci se, dost bylo mýho já, chci volnost od sebe sama, osoby, jména...
A fíííííííííí Síla tě provane... A dá směr, provází tě, je tvým Mistrem, vnitřním viditelným světlem, slyšitelným hlasem, dechem...
Cokoliv v duchovňáckostánu lze polemizovat Jano, pojmy, jejich pojetí, koncepty, alegorie...
Ale nelze zpochybnit, co plane v nitru.
A žes to kdy na mnohé zkusila, ne oni první na tebe, tím jsi teď výsledkem s těma točkama furt kolem.
Třeba ti to dělá dobře a udržuje při životě...

[Návštěvník]

Napadlo tě, Taro, proč tě dali právě na tento pokoj?