Maya

[Návštěvník]

Stvoření a maya

Ramana Maháriši

Není pochyb o tom, že vesmír je pouhou iluzí. Hlavním smyslem Véd je poznat pravý Brahman poté, co se ukáže, že zdánlivý vesmír je falešný. Védy připouštějí stvoření světa z tohoto důvodu, a ne z žádného jiného důvodu. Méně kvalifikované osoby se navíc učí tvoření, to je postupná evoluce velkého intelektu, jemných esencí, hrubých prvků, světa, těla atd. z Brahmanu; kdežto pro kvalifikovanější simultánní stvoření se učí, to znamená, že tento svět vznikl jako sen kvůli vlastním myšlenkám vyvolaným vadou nepoznání sebe sama jako Já. Ze skutečnosti, že stvoření světa bylo popsáno různými způsoby, je tedy jasné, že smysl Véd spočívá pouze v učení pravé přirozenosti Brahmanu poté, co se tak či onak ukáže iluzorní povaha vesmíru. To, že svět je iluzorní, může každý přímo poznat ve stavu realizace, který je ve formě prožitku vlastní blaženosti.

Písma prohlašují, že: "Dualita má povahu iluze (mája) a pouze nedualita je Nejvyšší Pravdou." Je naší zkušeností, že rozmanitost vytvořená vědomím přestává existovat v hlubokém spánku, ve kterém je vědomí pohrouženo do blaženosti. Ti, kdo jsou moudří a rozlišující, vědí, že příslovečný had neexistuje odděleně od podloží provazu, ani voda fata morgány odděleně od neúrodné země. Z naší zkušenosti vyplývá, že když mentalita přijme povahu Já a splyne s nejvyšším Já bez atributů, mentální projev ustane. Zjistí se, že všechny tyto magické výtvory, které iluze mysli vykresluje jako vesmír, nemají žádnou skutečnou existenci a stávají se nepravdivými, když se Pravda, která se za nimi skrývá, realizuje jako samotný Brahman. V neduálním Brahmanu neexistuje trojitá realita – vidoucí, vidoucí a viděná. Je to substrát, do něhož je absorbována nevědomost, základní příčina iluze mnohosti, jako temnota ve světlo. Stejně jako oceány, které trvají až do konce cyklu času, zůstává Pravda Brahmanu jediná, úplná, absolutní čistota, nečinná, neomezená, neměnná, beztvará. Kde tedy lze mluvit o dualitě nebo rozmanitosti v homogenitě Brahmanu?

Spoutanost a osvobození jsou výtvory máji, překrývání Brahmanu, které si mysl představuje bez jakékoli skutečné existence. Je to blázen, kdo obviňuje slunce ze své vlastní slepoty. Je nemožné tvrdit, že spoutanost (samsara) je způsobena zahalující silou (tamas) maja a osvobození jejím zničením, protože v Já neexistuje žádná diferenciace. Takový argument by vedl k popření pravdy o nedualitě a k potvrzení duality. To by bylo v rozporu s autoritou písem. Jak může být projev máji v neduálním Brahmanu, který je dokonalým klidem, jedním celkem jako éter, bez poskvrny, bez činu, bez poskvrny a bez tvaru? Písma dokonce nahlas prohlašují: 'Ve skutečnosti není žádné stvoření ani zničení; Nikdo není spoután, nikdo nehledá osvobození, nikdo není na cestě k vysvobození. Nikdo není osvobozený. To je naprostá pravda."

Přednáška 399
M.: Existují různé přístupy k dokazování nereálnosti vesmíru. Příklad snu je jedním z nich. Bdění, snění a spánek jsou v písmu podrobně pojednány, aby mohla být odhalena Skutečnost, která je za nimi. Jejím cílem není zdůrazňovat rozdíly mezi nimi. Účel musí být jasně zřejmý. Nyní říkají, že svět je neskutečný. Z jakého stupně nereálnosti to je? Je to jako syn neplodné matky nebo květina na nebi, pouhá slova bez jakéhokoli vztahu k faktům? Kdežto svět je fakt a ne pouhé slovo. Odpovědí je, že se jedná o překrývání jediné Skutečnosti, jako když se objeví had na stočeném provaze, který je vidět v tlumeném světle. Ale i zde přestává falešná identita, jakmile přítel poukáže na to, že je to provaz, kdežto ve hmotě světa přetrvává i poté, co je známo, že je neskutečný. Jak je to možné? Na druhou stranu, výskyt vody v fata morgáně přetrvává i poté, co je poznání fata morgány rozpoznáno. Tak je to se světem. I když víme, že je to neskutečné, stále se to projevuje. Vodu fata morgány však nevyhledáváme, abychom utišili svou žízeň. Jakmile člověk pozná, že je to fata morgána, vzdá se jí jako neužitečného a neběží za ní, aby si opatřil vodu.

D.: S tím, jak vypadá svět, tak ne. Ani poté, co je opakovaně prohlašována za falešnou, se člověk nemůže vyhnout uspokojování svých potřeb od světa. Jak může být svět falešný?

M.: Je to podobné, jako když člověk uspokojuje své snové touhy snovými výtvory. Jsou předměty, jsou potřeby a je uspokojení. Stvoření snů je stejně jako svět v bdění, a přesto snění není považováno za skutečné. Vidíme tedy, že každé z těchto podobenství slouží odlišnému účelu při určování stadií neskutečnosti. Realizovaný mudrc nakonec prohlašuje, že ve znovuzrozeném stavu je také svět bdění shledán stejně neskutečným, jako je svět snů v bdělém stavu. Každé vyobrazení by mělo být chápáno ve správném kontextu; Nemělo by být studováno jako izolované tvrzení. Je to článek řetězu. Účelem toho všeho je nasměrovat mysl hledajícího k jediné Skutečnosti, která je za tím vším. (Odkaz č. 4)

Přednáška 651
A. W. Chadwick opisuje anglický překlad tamilské Kaivalya Navaneeta. Když v ní narazil na nějaké odborné termíny a cítil určité potíže s jejich pochopením, zeptal se na ně Šrí Bhagavána. Šrí Bhagaván řekl: "Tyto části pojednávají o teoriích stvoření. Nejsou hmotné, protože posvátné texty nemají v úmyslu takové teorie předkládat. Zmiňují se o teoriích jen tak mimochodem, aby se tazatel mohl zavděčit, pokud má zájem. Pravdou je, že svět se jeví jako pomíjivý stín v záplavě světla. Světlo je nezbytné k tomu, abychom viděli i tento stín. Stín si nezaslouží žádnou zvláštní pozornost, analýzu nebo diskusi. Kniha pojednává o Já a to je její účel. Diskuse o stvoření mohou být prozatím vynechány."

Později Šrí Bhagaván pokračoval: "Védánta říká, že vesmír se objevuje současně s vidoucím. Neexistuje žádný podrobný proces tvorby. Říká se, že se jedná o okamžité stvoření. Je to velmi podobné výtvorům ve snu, kde zakoušející vyvstává současně s předměty zkušenosti. Když se to řekne, někteří lidé nejsou spokojeni, protože jsou tak zakořeněni v objektivním poznání. Snaží se zjistit, jak může dojít k náhlému stvoření. Tvrdí, že následku musí předcházet příčina. Stručně řečeno, touží po vysvětlení existence světa, který vidí kolem sebe. Pak se snaží uspokojit svou zvědavost takovými teoriemi o stvoření. Tento způsob nakládání s předmětem stvoření se nazývá postupné tvoření. Ale opravdový hledající se může spokojit s okamžitým tvořením." (Odkaz č. 4)

Toto Nejvyšší Vědomí, říkají Upanišady, existovalo na počátku osamoceně, když neexistoval celý tento vesmír. Stvořila ze sebe těla tvorů a sama do nich vstoupila jako duše. Toto stávání se nebo stvoření nemá být chápáno jako událost, která se skutečně stala; To uvidíme za chvíli. Účelem těchto příběhů o stvoření ve starověké tradici je sdělit názorným způsobem učení, že Já v nás je pouze Skutečnost – že neexistuje žádná individuální duše.

Kdyby ke stvoření skutečně došlo, následovalo by, že Skutečnost byla rozbita na části. To je absurdní, jak jsme viděli dříve. To je to, co nám říká mudrc: "Skutečnost není ani rozbitá na části, ani netrpí omezeními. Zdá se, že tomu tak je. Je to mysl, která způsobuje vzhled částí tím, že ji mylně ztotožňuje s těly z obalů, a tak ji omezuje. Mysl si představuje Skutečnost jako konečnou, myslí si, že je konečná. Tato omezení a rozdělení jsou pouze v mysli. Mysl však neexistuje odděleně od Já. Šperk vyrobený ze zlata není úplně totéž co zlato, protože je to zlato se jménem a přidaným tvarem. Ale není to nic jiného než zlato. Mysl je jen tajemná síla Já, díky níž se Jedno Já jeví jako mnoho. Teprve když se mysl povznese, objeví se všechny tři – Bůh, duše a svět. Ve spánku je nikdo nevidí, ani na ně nemyslí."

To je právě to, co je známo v advaitické metafyzice jako pravda o nestávání se, která je definitivně a kategoricky vyjádřena Gaudapadou, autorem Mandukya Karikas, k níž mudrc Šankara napsal jasný komentář. Šankarovy vlastní spisy jsou s tím v naprostém souladu. A náš Mudrc si ji přivlastnil. Jeden žák o něm řekl: "I když Svatý rozdával pravdy upravené podle zaujatosti tazatelů, přesto učí Pravdu o nestávání se, jak je ověřeno jeho vlastní zkušeností Já." * Také v témže díle nalézáme jasné vyhlášení Pravdy o nestávání se, a to takto: "Není stvoření ani zánik; není nikdo, kdo by byl spoután; ani není nikdo, kdo by usiloval o osvobození, ani nikdo, kdo tohoto stavu dosáhl. Neexistuje mysl, ani tělo, ani svět, ani nikdo, kdo by se nazýval "duše"; Existuje jen Jeden, čistá, klidná, neměnná Skutečnost, která nemá druhé ani žádné stávání se. † (Ref. č. 5)

https://www.advaita.org.uk/discourses/t ... ramana.htm

[Návštěvník]

Tazatel: Někteří filozofové říkají, že svět je skutečný, zatímco jiní říkají, že svět je iluzí. Co říká Bhagavan?

Ramana Maharshi: Existuje pouze jedna Skutečnost, ve které existují dvě, jmenovitě vědění a nevědění (jnana a ajnana). To, co je poznáno, je pouze vědění a to, co je nepoznáno, je nevědění. Vědění je Skutečnost, nevědění je iluze. Svět, jak ho vnímáme, je mája (iluze). Ale mája není oddělená od Skutečnosti. Vše, co existuje, je pouze Brahman (Absolutno) nebo Skutečnost.

https://www.facebook.com/RamanaMaharshi ... 164284631/

[Návštěvník]

Tazatel: Je mája stejná jako avidja (nevědomost)?

Ramana Maharshi: Mája a avidja jsou totéž. Mája je to, co skrývá Skutečnost a projeví se jako svět. Přesto je to všechno Skutečnost sama o sobě.

https://yogaoftruewealth.com/2021/12/13/2275/

[Návštěvník]

Mája, nebo iluze, není oddělena od Skutečnosti. Vše, co existuje, je manifestací jediné Skutečnosti (Brahman).

To, co považujeme za iluzorní, je jen povrchní vrstva této Skutečnosti.

Z Maharshiho pohledu není mája úplným klamem, ale je to spíše způsob, jakým se Skutečnost projevuje a zakrývá svou pravou podstatu.

Mája není oddělená od Skutečnosti, ale je jejím vyjádřením.

Jevy a fenomény, které vnímáme jako máju, jsou tedy ve své podstatě Skutečností. Tento svět a všechny jeho jevy nejsou něčím, co je mimo Skutečnost, ale jsou její součástí. Skutečnost je jediná a neoddělitelná, a iluze či mája jsou jejími projevy, které mohou zakrývat pravou povahu Skutečnosti, ale nejsou od ní odděleny.

[miroslav]

Mája, nebo iluze, není oddělena od Skutečnosti. Vše, co existuje, je manifestací jediné Skutečnosti (Brahman).

To, co považujeme za iluzorní, je jen povrchní vrstva této Skutečnosti.

Z Maharshiho pohledu není mája úplným klamem, ale je to spíše způsob, jakým se Skutečnost projevuje a zakrývá svou pravou podstatu.

Mája není oddělená od Skutečnosti, ale je jejím vyjádřením.

Jevy a fenomény, které vnímáme jako máju, jsou tedy ve své podstatě Skutečností. Tento svět a všechny jeho jevy nejsou něčím, co je mimo Skutečnost, ale jsou její součástí. Skutečnost je jediná a neoddělitelná, a iluze či mája jsou jejími projevy, které mohou zakrývat pravou povahu Skutečnosti, ale nejsou od ní odděleny.

a ještě jednou

[Návštěvník]

"Samotný Pán hraje v podobě člověka – je to velký žonglér. Tato fantasmagorie Jiva a zagata je jeho velkým žonglérem. Pravda je, že žonglér je sám o sobě, ale také je falešný. Had sám není ovlivněn jedem v jeho tesácích, ale když kousne, jed zabije stvoření, které bylo kousnuté. Podobně je Maya v Pánu, ale neovlivní ho. Zatímco stejná Maya rozředí celý svět, kočka chytí své kotě svými zuby a nezraní je. Ale myš je pokousaná a zemře. Maya nikdy nezabíjí oddaného, i když ničí ostatní. Je to Mája, která odhaluje Brahman. Bez Máji by nikdo nemohl poznat Brahman ani bez znalosti sakthi, projevené Boží moci. Neexistuje žádný způsob, jak ho poznat, kromě Máji. Díky ní se dosažení nejvyššího poznání a konečné blaženosti stává možným. Kdo by o tom všem mohl jen snít? Samotná Maya přináší dualitu a relativitu. Za Mayou není ani poživatel, ani předmět požitku. Pokud dokážete odhalit povahu Mayi, univerzální iluze, zanechá vás stejně jako zloděj, který uteče, když je odhalen. "

[Návštěvník]

Cokoli děláte, na co myslíte, cokoliv si představujete, je past Mayi. Všechny tyto pasti jsou imaginární. Neexistují žádné dveře, které by vás zamykaly. Můžete svobodně odejít z jakékoli pasti, ve které se ocitnete.