Pravé Já

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Svami Vivekananda

Píseň Sannyasina


Píseň nad otroctvím osobního života a dosažení pravého poznání.



1. Vzneste se tóny...

zni písni zrozená daleko v samotě,

kam špatnost, světský kal, k projevu

nedolétly...

V jeskyních strmých hor, v hlubinách

lesních mýtí,

kde pramení vždy klid, kde nikdy nepřeruší

jej žádné touhy van, byť voněl po rozkoši,

či bohatstvím se skvěl nebo jak sláva hřměl,

tam odkud řine se proud Poznání a Pravdy

sledován Blažeností...

Zpívej ji hlasitě odvážný sannyasine...

Koncentruj se... Om TAT SAT OM



2. Přetrhni pouta...

Vždy dolů víží tě pozemské okovy,

třeba v nich zlata třpyt, či prostým kovem

tmí se,

ať v lásku utkány v nenávist uhněteny,

ať dobrem jeví se, ať zlem tvou mysl rmoutí,

jak zástup dvojic všech, v nich vlastnosti

se vlní...

Otrok je otrokem, tu šťastným, tu zas štvaným...

On není svoboden, byť vězněn třeba v trůnu,

když odpoutaným není...

Pryč tedy s okovy, odvážný sannyasine...

Koncentruj se... OM TAT SAT OM



3. Vyhasni chtíči, bludičko blikavá, mámivá

nahromaděná tma zdá se temnější víc...

Nechť navždy zanikne to chtivé opojení

vlekoucí duši v klam od narození k smrti,

vlekoucí ji zas zpět od smrti k narození,

do víru osudu, v koloběh tužeb

v žití...

To všechno zvládne ten, kdo ovládá sám sebe...

Poznej se... ovládni se...

a nikdy neustup, odvážný sannyasine...

Koncentruj se... OM TAT SAT OM



4. Co siješ, sklízíš...

Tak moudří říkají... Příčina každá má

svůj vlastní účinek, jenž k ní se nazpět

vrací...

Z dobré jde dobrý zpět, zla v sobě zlý

vždy nese...

Toť zákon nezlomný... Z něj nelze uniknout...

Každý kdo přijal tvar, nést pouta tvaru musí...

To všechno pravda jest...

leč nyní správně slyš...

Daleko za jménem, za tvarem,

je To věčné, svobodné, Atman zvané...

Poznej, že Ty jsi To, odvážný sannyasine...

Koncentruj se... OM TAT SAT OM



5. Neznají Pravdu,

ti všichni, kteří sní tak marné, prázdné

sny,

jako jsou: Otec a matka, syn, žena, přítel...

Bezpohlavní je Já... Jak může otcem býti?

Jsouc Samojediné - kdo jej svým děckem nazve?

Kdo přítelem tu je? Kdo komu nepřítelem?

Když Samojediné tu jenom Ono je?

Já - to je ve všem vše... Nic jiného tu není,

věčného k dosažení...

Ty také jsi to Já, odvážný sannyasine...

Koncentruj se... OM TAT SAT OM



6. Je jenom Jeden...

Svobodný, Vševědoucí... Bez tvaru...

Bez jména...

příchuti každé prost je ON

Jeden jen --- Já...

V něm snu -- jsou všechny sny ilusí

zvaná Mája

Vše - dění - tyto sny - o sobě samé spřádá

a v projevech svých snů se ve všem projevuje

Avšak On, Svědek, Já, jen pozoruje hru...

Přesto, že se zdá být hrou, duší i přírodou,

ukryt je za projevem.

Poznej, že ty jsi On, odvážný sannyasine...

Koncentruj se... OM TAT SAT OM



7. Kde hledáš volnost?

Svobodu příteli, nedá ti tento svět

a žádný jiný svět...

V nich marně, marně hledáš.

V knihách ji nevyčteš, v chrámech ji

nevymodlíš.

Vzpomeň, že Já je vše... Tvou svobodou

je také.

Poznej Já a poznáš jak svobodný jsi...

Volný...

Provaz jenž vleče tě, jen tvoje ruka drží...

Pusť provaz... Přestaň lkát...

Neváhej a pusť jej, odvážný sannyasine...

Koncentruj se... OM TAT SAT OM



8. Řekni - "Mír všemu" -

Ode mne ničemu živému nehrozí

žádné zlo, ani smrt, ba ani nebezpečí.

V těch kdož dlí vysoko, i co se nízko plazí

Já ve všech Nadjá jsem, jsa strachu smrti

zbaven...

Života všeho se tu i tam - navždy vzdávám--

vesmírů zemí všech, jakož i pekel hrůz,

avšak i nebes všech... I naděje... I strachu...

Vzdávám se všeho lpění...

Tak pouta rozetni, odvážný sannyasine...

Koncentruj se... OM TAT SAT OM





9. Nedbej již více

jak tělo žije a pryč jak zas odchází,

koná svou povinnost... Nechť karma dnes jej

k zemi sráží

a zítra zas snad věnčí pyšnou slávou,

byť tento nástroj tvůj zde žití měl jen

bídné

neříkej tomu nic, Já se to nedotýká...

Nic nerozruší klid,

v němž věčné Nadjá tkví...

Kde chválený i chválící jsou zastoupeni Jedním,

hlas chval či hany nezní.

Dli v tomto klidu - v Já -

odvážný sannyasine, koncentruj se...

OM TAT SAT OM



10. Nepři se nikdy

Pravda není tam, kde vášeň, sláva, lakota

chamtivost a hněv dlí... Kdo myslí na jiného

jako na manžela, jako na manželku svou,

ten Pravdu nepoznal, ten není dokonalým...

Kdo majetkem svým zve byť

sebemenší něco,

ten branou velké Iluse neprojde.

Také ten, kdo se tu v háv zloby zahaluje,

neprojde branou Máji...

Proto se toho vzdej, odvážný sannyasine...

Koncentruj se... OM TAT SAT OM



11. K domovu svému zaujmi

niterně nepřipoutaný vztah,

obloha střechou tvou a svět tvým

lůžkem budiž.

Co ti dá potrava dobrá nebo špatná,

tak či tak vařená - o štěstí to

moc nedbej.

Vznešení velké Já neposkvrní se stravou

a žádným nápojem, když Samo sebe zná...

Dli v Já a svoboden - jak tekoucí řeky běh -

Nevzrušen osudem, odvážný sannyasine...

Koncentruj se... OM TAT SAT OM



12. Málo je lidí,

co chápou Pravdu... Z mála kdo Pravdu zná...

Budeš snad pro smích těm, kteří se světu koří,

nenáviděti tě bude dav nevědomých,

Ty však - ó Veliký - těm hlasům nenaslouchej,

ale jdi, Svoboden,

prost malicherných tužeb

a lidem pomáhej z tmy závojů Maji...

Jdi zbaven úzkosti před utrpením a zlem,

radostí nehledaje...

Jdi obou protiv prost, odvážný sannyasine...

Koncentruj se... OM TAT SAT OM



13. Jdi tak, den za dnem

vytrvale upjat k realisaci Já,

až síla Karmy se vybije, až vyprchá,

až osvobodí tě Poznání provždy - navždy...

Není víc zrození... Ba ani není já ani ty...

Rozdíly splynuly v ohnisku Jednotícím...

Tu není Boha, kde žádná bytost není...

Božské Já se stalo vším a poznalo se

ve všem...

Vše je Já a Blaženost -----------

Nyní víš, co je Já, odvážný sannyasine...

Koncentruj se... OM TAT SAT OM



Více zde: https://ramakrisna.webnode.cz/products/pisen-sanjasina/

[Návštěvník]

[Návštěvník]

"Já", které si je vědomo veškeré stále se měnící existence, je TO, čím jste. Rupert Spira neříká nic nového a určitě jste si to mnohokrát vyposlechli, přečetli a rozumem dávno zpracovali. Množina slov je omezená a popisovat "něco", co je nepopsatelné, s tak omezeným arzenálem pojmů, vede na jedné straně k opakovaným pokusům o toto popsání, na straně druhé o opakovanou potřebu jeho výkladu a objasnění. V pojmové oblasti se však můžeme v nejlepším případě dotýkat "horizontu událostí", nikdy však vlétnout do singularity. Ve skutečnosti je tomu ale jinak. Pojmy, myšlenky, pocity, vjemy a vlastně všechno ostatní, co se točí nad "horizontem událostí", pozorujeme právě z té singularity, kterou bychom chtěli tak vroucně "uvidět". Rupert Spira omezenou množinou slov, kterou má k dispozici, tento horizont událostí ostřeluje, aby se vám pomocí záblesků, které vznikají při dopadu slov na tento "horizont", pokusil vysvětlit, že to vše z oné singularity pozorujete, že vy jste onou singularitou. "Já", které si je vědomo veškeré stále se měnící existence, je TO, čím jste. V onom "TO" se vše odehrává, děj se odvíjí zcela přirozeně a nevyhnutelně, ať už s tím Ego něco dělá, či nikoliv. Přesto jakási změna nastala. Jste si vědomi, že nejste svými myšlenkami a pocity, nejste světem okolo sebe, ani tělem, na které můžete seshora pohlédnout. Vše se "jen" přirozeně odehrává. VY/JÁ JSEM jste toto odehrávání.

[Návštěvník]

Vaše konečná potřeba je usadit se v neměnném míru vlastního Já,

abyste toho dosáhli, musíte se vzdát všech myšlenek.

[Návštěvník]

Ot.: Jak je možno říci, že Já je jen jedno jediné, když skutečně všude pozorujeme nesčetná těla a Já, jež je oživují?

Ramana Maharshi: Kdyby byla přijata myšlenka „já jsem tělo“, bylo by Já mnoho. Stav, ve
kterém tato idea mizí, je Já, protože v tomto stavu není jiných objektů. Z tohoto důvodu je Já považováno za jedno jediné.

Protože tělo jako takové neexistuje z přirozeného hlediska Já ale jen z extrovertního hlediska mysli, oklamané silou iluze, je chybou nazývat Já, prostor
vědomí, dehi (vlastník těla).
Svět bez těla neexistuje, tělo nikdy neexistuje bez mysli, mysl neexistuje bez
vědomí a vědomí nikdy neexistuje bez skutečnosti.
Pro moudrého, jenž poznal Já zbožštěním se ve svém nitru, neexistuje kromě Já nic, co by mělo být poznáno.

Proč? Protože jakmile zmizelo ego, jež ztotožňuje tělesný tvar s „já“, stává se mudrc beztvarým bytím - vědomím.
Džňánin (ten, jenž realizoval Já) ví, že je Já a že nic, ani jeho tělo ani cokoli
jiného kromě Já neexistuje. Jaký je pro takového člověka rozdíl mezi přítomností a nepřítomností těla?
Je chybné hovořit o realizaci. Co tu je k realizování? Skutečné je vždy takové, jaké je. Nevytváříme nic nového ani nedosahujeme ničeho, co bychom již dříve neměli.

Ilustrace, uváděné v knihách, jsou tyto. Kopeme studnu a vytvoříme velikou jámu. Prostor v jámě jsme my sami nevytvořili. Byl tam již předtím a my jsme jen odstranili hlínu, která jej vyplňovala. Prostor tu byl tehdy a je tu i nyní. Podobně musíme odstranit dlouhověké samskáry (vnitřní tendence), které jsou v našem nitru. Když jsme se jich všech vzdali, zazáří samotné Já.
http://www.rudolfskarnitzl.cz/Knizni_pr ... _verze.pdf

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Myšlenka "já" je omezena na individuální "já". Pravé "Já" je neomezené, univerzální a existuje mimo čas a prostor.

[Návštěvník]

"Já se nerealizuje tím, že něco uděláme, ale tím, že se zdržíme čehokoli - tím, že zůstaneme v klidu a prostě jsme tím, čím skutečně jsme." - Bhagavan Sri Ramana Maharshi

[Návštěvník]

Moojiho slova nás povzbuzují k hledání pravdy za hranicemi našeho běžného vnímání:

"Než cokoli jiného může přijít, musí tam být Já. Co je to Já? Já musí být tím, kdo prožívá, dříve než cokoli může být viděno skrze mysl nebo smysly. To musí hlásit tomuto oku. Co je toto oko? Můžete mu říkat Vědomí. Bez Vědomí neexistuje nic a nelze nic vnímat. Lidé vnímají a nyní říkají: ‘Hlásím, že jsem to a to udělal, viděl jsem toho a toho člověka.’ Ale nerozumí Já. Pokud nerozumíte Já, nerozumíte vlastně ničemu dalšímu. Když se zeptáte, kdo jste, a odpovíte: ‘Jsem John’, to nestačí. Pro mě to nestačí. Když zjistíte, kdo Já je, dostanete se k jádru poznání.

Já zná poznání, zná vědomost a nevědomost. To je, jak mocné Já je. Co je Já? Co je Já? Když jste dnes ráno vstali, jaký byl váš stav? Nebylo tam Já? Nebylo tam Já stále? Existujete, ale oko, které je Vědomím, také vzniklo. Když se probudíte, říkáte: ‘Jsem vzhůru, jsem bdělý.’ A pak začne fungovat oko, a to pouze tehdy, když se Já jako Vědomí objeví. S ním přichází svět, pocit, že jsem živoucí bytost, vztahy, čas – to všechno přichází s vznikem Vědomí. Svět je obsažen v Já.

Já nebo Jsem a Vědomí jsou synonyma.

Když se Já objeví, nemůže to být absolutní. Musí vzniknout v něčem, co samo nevzniklo. Co je to? Říkám, že to je něco před Já, před tím, než Já je."

Tato myšlenka nás vede k hlubokému zkoumání existence a vědomí.

[Pedro.]

Moojiho slova nás povzbuzují k hledání pravdy za hranicemi našeho běžného vnímání:

"Než cokoli jiného může přijít, musí tam být Já. Co je to Já? Já musí být tím, kdo prožívá, dříve než cokoli může být viděno skrze mysl nebo smysly. To musí hlásit tomuto oku. Co je toto oko? Můžete mu říkat Vědomí. Bez Vědomí neexistuje nic a nelze nic vnímat. Lidé vnímají a nyní říkají: ‘Hlásím, že jsem to a to udělal, viděl jsem toho a toho člověka.’ Ale nerozumí Já. Pokud nerozumíte Já, nerozumíte vlastně ničemu dalšímu. Když se zeptáte, kdo jste, a odpovíte: ‘Jsem John’, to nestačí. Pro mě to nestačí. Když zjistíte, kdo Já je, dostanete se k jádru poznání.

Já zná poznání, zná vědomost a nevědomost. To je, jak mocné Já je. Co je Já? Co je Já? Když jste dnes ráno vstali, jaký byl váš stav? Nebylo tam Já? Nebylo tam Já stále? Existujete, ale oko, které je Vědomím, také vzniklo. Když se probudíte, říkáte: ‘Jsem vzhůru, jsem bdělý.’ A pak začne fungovat oko, a to pouze tehdy, když se Já jako Vědomí objeví. S ním přichází svět, pocit, že jsem živoucí bytost, vztahy, čas – to všechno přichází s vznikem Vědomí. Svět je obsažen v Já.

Já nebo Jsem a Vědomí jsou synonyma.

Když se Já objeví, nemůže to být absolutní. Musí vzniknout v něčem, co samo nevzniklo. Co je to? Říkám, že to je něco před Já, před tím, než Já je."

Tato myšlenka nás vede k hlubokému zkoumání existence a vědomí.

Tohle je dobré.

On Mooji není jen "Guru za kterým jdou davy". Je moc moudrý muž.
Já ho znám od Rosady.

[Návštěvník]

Když se odmítání mentálních aktivit stane nepřetržitým a automatickým, začnete prožívat vlastní Já.

.

[Návštěvník]

VŠECHNO, CO VIDÍTE, JE TATO MYSL.
Veškerá manifestace, všechna minulost, přítomnost a budoucnost, všichni bohové, nebesa a pekla ~ všechny tyto věci jsou mysl.
Jakou sílu má tato mysl! Bude předstírat, že vám pomáhá tím, že vám dává vize nebo příjemné vnitřní stavy, ale udělá vše, co je v jeho silách, aby vás udrželo daleko od tohoto bezmyšlenkového setkání s vaším vlastním Já.

Pokud nejprve poznáte sami sebe, víte, kdo jste, vyhráli jste celý svět.

[Návštěvník]

Pravé poznání je nepřítomnost jak poznání, tak neznalosti předmětů. Já září jako sebe-jasné, bez ničeho jiného, co by ho poznávalo, a bez ničeho, co by poznávalo. Já je Poznání, nikoli nevědomost. - Bhagaván Šrí Ramana Maharši

.

[Návštěvník]

Musíte vynaložit obrovské úsilí, abyste si uvědomili Já. Je velmi snadné se na cestě zastavit a upadnout zpět do nevědomosti. V každém okamžiku můžete ustoupit. Musíte vyvinout silné odhodlané úsilí, abyste zůstali na vrcholu, když ho poprvé dosáhnete, ale nakonec přijde čas, kdy budete plně usazeni v Já. Když se to stane, nemůžete spadnout. Dosáhli jste svého cíle a není potřeba žádné další úsilí. Do té doby je nutná neustálá sádhana (duchovní praxe).

[Návštěvník]

Musíte vynaložit obrovské úsilí, abyste si uvědomili Já. Je velmi snadné se na cestě zastavit a upadnout zpět do nevědomosti. V každém okamžiku můžete ustoupit. Musíte vyvinout silné odhodlané úsilí, abyste zůstali na vrcholu, když ho poprvé dosáhnete, ale nakonec přijde čas, kdy budete plně usazeni v Já. Když se to stane, nemůžete spadnout. Dosáhli jste svého cíle a není potřeba žádné další úsilí. Do té doby je nutná neustálá sádhana (duchovní praxe).

[Návštěvník]

Tento verš z Ulladu Narpadu od Bhagavana Šrí Ramany Maharšiho zdůrazňuje rozdíl mezi těmi, kteří ztotožňují „já“ s tělem, a těmi, kteří si uvědomují bezmeznou povahu Já. Učení odhaluje, jak se chápání „já“ posouvá od omezení k nekonečnému uvědomění prostřednictvím seberealizace.

.

[Návštěvník]

Majstrovské nasmerovanie do večného Ja

Tým, že nenasledujeme neprestajný prúd aktivity mysle a vraciame sa do priestoru pozorovania, začíname vidieť cez vrstvy identity a obraciame sa do nášho pravého bytia - do esencie Boha v nás.

„Vždy, keď sa vynorí myseľ, nedovoľte, aby rástla, nepolievajte ju; namiesto toho ju vráťte naspäť do prázdnoty, odkiaľ prichádza to videnie.
Výsledok toho je Jednota reality.
Vy ste táto Realita.

To, čo tu robíte, vytvára skratku k slobode.

Toto je majstrovské nasmerovanie k tomu, čo je v našom Ja večné."