Individualita - ego i svět forem je iluze

[Návštěvník]

Být individualitou je prací iluze. Ten, kdo se považuje za individualitu, vnímá svět a svět ho obtěžuje. Jakmile uchopíte přesvědčení „Já jsem Brahman“, svět zmizí. Falešnost světa je odhalena, její neskutečnost je dokázána a „Já“ je „Samo-Zřejmé“.

IGNOROVANO

[Jana]

Být individualitou je prací iluze. Ten, kdo se považuje za individualitu, vnímá svět a svět ho obtěžuje. Jakmile uchopíte přesvědčení „Já jsem Brahman“, svět zmizí. Falešnost světa je odhalena, její neskutečnost je dokázána a „Já“ je „Samo-Zřejmé“.

Ztotožnění se s vlnou na hladině oceánu znamená být v zajetí povrchního vnímání skutečnosti, na povrchu vidíme jen oddělené tvary vln, jejich zrození, jejich zánik, smrt, jejich příběhy se všemi dramaty, ale nepoznáváme podstatu toho všeho co je.

Ponořením se do hlubin sama sebe zjišťujeme, že jsme v podstatě bez tvaru, formy, a jsme ve své podstatě tímtéž, co všechny ostatní vlny, tímtéž, čím je to všechno, co je. To, co pomíjí, vlní se, mění se, zisky, ztráty, narození, smrt individuality, tím nejsme v hlubinách nekonečného oceánu Bytí nijak dotčeni, je to všechno také tímtéž neměnným, věčným, nekonečným.

[Inspektor Trachta]

S ničím se neztotožňovat, ani s vlnou a hlavně ne s hlubinou oceánu nebo s oceanem celým, nebo Brahmanem atd. To je oč tu běží.
Jinak je to jako píďalka která aby se něčeho pustila, musí se napřed chytit druhým konce něčeho jiného.
V tomto případě hlubiny oceánu, nebo Já, nebo Brahmanu či podobných představ, přitom se stále v hloubi drží té své výjimečné vlny, kterou považuje za oceán.

[Jana]

S ničím se neztotožňovat, ani s vlnou a hlavně ne s hlubinou oceánu nebo s oceanem celým, nebo Brahmanem atd. To je oč tu běží.
Jinak je to jako píďalka která aby se něčeho pustila, musí se napřed chytit druhým konce něčeho jiného.
V tomto případě hlubiny oceánu, nebo Já, nebo Brahmanu či podobných představ, přitom se stále v hloubi drží té své výjimečné vlny, kterou považuje za oceán.

To je právě to, že ztotožnění je možné jen v iluzi, v iluzi duality, ve snové realitě, kdy se jeví, že jsme někým jiným, než něco druhého, s čím je možné se ztotožňovat.

Jevíme se jako tvar-forma se jménem a jsme vymezeni v čase a prostoru. Tohle vymezení je záležitostí mysli.

V meditativní mysli nic takového není, žádné ztotožnění, žádné časoprostorové vymezení. Není tu nikdo, kdo by se s něčím ztotožňoval, protože v dokonalé meditaci je mysl prázdná.

Nekonečný klid, mír, věčné ticho.

Vlny symbolizují neustálý pohyb mysli a dočasnost forem.
Oceán připomíná, že podstata všeho je stále jednotná a neměnná.
Pomáhá to k uvědomění, že oddělenost je iluze – ego není třeba ničit, protože už teď je „rozpuštěné“ v jednotě.

Spíš než pozornost věnovanou představě upínající se píďalky je dobré pochopit, že to nekonečné věčné neměnné je pořád stejné, bez ohledu na to jak se to pojmenuje, jestli Brahman, Bůh, Bytí, To.

Život v iluzi duality je něco jako slepota, a pro ego osvobození od nevědomosti se jeví jako rozsudek smrti.

Dalo by se to připodobnit jako když máš se zavázanýma očima přejít na druhý břeh, přitom netušíš po čem jdeš, co je pod Tebou, do čeho vstupuješ. Analytickou posuzující mysl nemůžeš brát sebou, protože to, kam obrazně řečeno jdeš, mysl přesahuje.

Je velkou výhodou důvěřovat Probuzenému a řídit se jeho pokyny, aniž bys o nich přemýšlel a pochyboval.

Je nesmírným štěstím, přijmout milost Probuzeného.

Je to jako když je malé nemohoucí dítě důvěřivě šťastné v milující mámině náruči.

Nisargadattův guru řekl: "Věř mi", a Nisargadatta mu věřil.

Pak mu až do své smrti s vděčností čtyřikrát denně zpíval láskyplné bhadžany.

[Inspektor Trachta]

S ničím se neztotožňovat, ani s vlnou a hlavně ne s hlubinou oceánu nebo s oceanem celým, nebo Brahmanem atd. To je oč tu běží.
Jinak je to jako píďalka která aby se něčeho pustila, musí se napřed chytit druhým konce něčeho jiného.
V tomto případě hlubiny oceánu, nebo Já, nebo Brahmanu či podobných představ, přitom se stále v hloubi drží té své výjimečné vlny, kterou považuje za oceán.

To je právě to, že ztotožnění je možné jen v iluzi, v iluzi duality, ve snové realitě, kdy se jeví, že jsme někým jiným, než něco druhého, s čím je možné se ztotožňovat.

. nedokáže
Můžeme si to ztotožnění jakkoliv okecávat, jako že je možné jen v iluzi a podobně, ale to nás bohužel neodstotožní. Od toho názoru, od naší víry, od textů probuzených, od toho, že je to tak nebo onak atd. Prostě když se člověk nechce pustit, tak je zkrátka ztotožněný a je jedno jak to, čeho se drží, nazývá.

[Jana]

Můžeme si to ztotožnění jakkoliv okecávat, jako že je možné jen v iluzi a podobně, ale to nás bohužel neodstotožní. Od toho názoru, od naší víry, od textů probuzených, od toho, že je to tak nebo onak atd. Prostě když se člověk nechce pustit, tak je zkrátka ztotožněný a je jedno jak to, čeho se drží, nazývá.

Život v iluzi duality je něco jako slepota, a pro ego osvobození od nevědomosti se jeví jako rozsudek smrti.

Dalo by se to připodobnit jako když máš se zavázanýma očima přejít na druhý břeh, přitom netušíš po čem jdeš, co je pod Tebou, do čeho vstupuješ. Analytickou posuzující mysl nemůžeš brát sebou, protože to, kam obrazně řečeno jdeš, mysl přesahuje.

Bez iluze oddělenosti tady žádné ztotožnění není, ale v iluzi oddělenosti jsme slepí jak koťata a je to tak, jak to říkáš. Proto pokud se v nás probudí důvěra, která nás spojuje s milostí Probuzeného, dá se říct, že je vyhráno.

Ovšem ta důvěra musí být absolutní, aby se v nás objevila odvaha odložit kritickou posuzující mysl.

Je jedno, jestli je Mistr v těle, někde na druhém konci světa nebo už tělo opustil. Jeho působení funguje stejně, protože ve skutečnosti je naším pravým Já.

[Návštěvník]

...je zkrátka ztotožněný a je jedno jak to, čeho se drží, nazývá.

Jan 10:30-33

"Já a Otec jsme jedno.” Židé se opět chopili kamenů, aby jej ukamenovali. Ježíš jim řekl: “Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od [svého] Otce. Pro který z nich mne chcete kamenovat?” Židé mu odpověděli: “Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání, že ty, člověk, děláš ze sebe Boha.”

[Štika]

...je zkrátka ztotožněný a je jedno jak to, čeho se drží, nazývá.

Jan 10:30-33

"Já a Otec jsme jedno.” Židé se opět chopili kamenů, aby jej ukamenovali. Ježíš jim řekl: “Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od [svého] Otce. Pro který z nich mne chcete kamenovat?” Židé mu odpověděli: “Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání, že ty, člověk, děláš ze sebe Boha.”

To není ospravednění, dělat z fanatika boha. Nakonec se z něho dělá jen on sám.
Tohle manipulování s texty, co jsou náplastí na nedostatečně hlubokej říz,
nikdy krvácení nezastaví.

[Jana]

...je zkrátka ztotožněný a je jedno jak to, čeho se drží, nazývá.

Jan 10:30-33

"Já a Otec jsme jedno.” Židé se opět chopili kamenů, aby jej ukamenovali. Ježíš jim řekl: “Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od [svého] Otce. Pro který z nich mne chcete kamenovat?” Židé mu odpověděli: “Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání, že ty, člověk, děláš ze sebe Boha.”

Díky moc, Návštěvníku, ano. Tohle je přesně to, k čemu nás směřují všichni Probuzení.

Jestli má někdo odvahu s otevřeným srdcem a s prominutím nezabedněnou myslí číst Maharádžovy promluvy, tak je mu jasné, že nemluví o ničem jiném.

Bůh a Oddaný jsou jedním

[Jana]

To není ospravednění, dělat z fanatika boha. Nakonec se z něho dělá jen on sám.
Tohle manipulování s texty, co jsou náplastí na nedostatečně hlubokej říz,
nikdy krvácení nezastaví.

"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."
E. Tomáš

Co jiného může být říznuto a krvácet, než tělo?

Co jiného je nejvyšší pravdou, než Bůh?

[Jana]

Eduard Tomáš - nejpokročilejší duchovní cvičení:

Postavit Boha na své místo a nebo své místo postavit na místo Boha. Rozpustit ego láskou.

[Inspektor Trachta]

Osoba, na kterou bychom se měli dívat jako na Nejvyšší Pravdu (přece) si na základě toho začne o sobě myslet že je Nejvyšší Pravdou, Bohem, Já, Brahmanem apod. A to nemá chybu.
Co ještě lepšího si o sobě ego může myslet?

[Jana]

Osoba, na kterou bychom se měli dívat jako na Nejvyšší Pravdu (přece) si na základě toho začne o sobě myslet že je Nejvyšší Pravdou, Bohem, Já, Brahmanem apod. A to nemá chybu.
Co ještě lepšího si o sobě ego může myslet?

"Osoba, na kterou bychom se měli dívat..."



Když zmizí nevědomost, tak zmizí i ta představa osoby, na kterou bychom se měli dívat:

"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."
E. Tomáš

Tím tělem je myšleno jakékoliv tělo - fyzické, mentální, duchovní - prostě časoprostorová vymezenost, kterou nalézáš ve své mysli. Tím pádem nevědomostí je i dívání se na sebe a na jiné jako na osoby, individuality.

Když tahle nevědomost zmizí, tak se automaticky na sebe i na jiné díváš jako na nejvyšší pravdu.

[Návštěvník]

Osoba, na kterou bychom se měli dívat jako na Nejvyšší Pravdu (přece) si na základě toho začne o sobě myslet že je Nejvyšší Pravdou, Bohem, Já, Brahmanem apod. A to nemá chybu.
Co ještě lepšího si o sobě ego může myslet?

"Postarejte se nejdříve o poznání sebe sama a všechno ostatní se o sebe postará. To je přesně totéž, co řekl svého času Kristus: Hledejte nejprve království nebeské, které je ve vás, a vše ostatní vám bude přidáno. Potom s překvapením zjistíme, že to já v nás je všude – ve slunci, v zemi, rostlinách, lidech, bytostech, všude. Vztahuje se nejen na celý náš svět, ale i na vesmír, vesmíry.

Předpokládá to přestat považovat tělo za sebe sama. To není naše pravě jáství. Musíme poznat nejvyšší bytí v nás. Jinak se nehneme z fleku.“

Eduard Tomáš

[Jana]

"Postarejte se nejdříve o poznání sebe sama a všechno ostatní se o sebe postará. To je přesně totéž, co řekl svého času Kristus: Hledejte nejprve království nebeské, které je ve vás, a vše ostatní vám bude přidáno. Potom s překvapením zjistíme, že to já v nás je všude – ve slunci, v zemi, rostlinách, lidech, bytostech, všude. Vztahuje se nejen na celý náš svět, ale i na vesmír, vesmíry.

Předpokládá to přestat považovat tělo za sebe sama. To není naše pravě jáství. Musíme poznat nejvyšší bytí v nás. Jinak se nehneme z fleku.“

Eduard Tomáš

[Inspektor Trachta]

"Postarejte se nejdříve o poznání sebe sama a všechno ostatní se o sebe postará. To je přesně totéž, co řekl svého času Kristus: Hledejte nejprve království nebeské, které je ve vás, a vše ostatní vám bude přidáno. Potom s překvapením zjistíme, že to já v nás je všude – ve slunci, v zemi, rostlinách, lidech, bytostech, všude. Vztahuje se nejen na celý náš svět, ale i na vesmír, vesmíry.

Předpokládá to přestat považovat tělo za sebe sama. To není naše pravě jáství. Musíme poznat nejvyšší bytí v nás. Jinak se nehneme z fleku.“

Eduard Tomáš

To je hezké, ale někteří si to vztánhnou na sebe - na své ego, že ono (já) je tou nejvyšší pravdou, královstím nebeským a podobně.
Tím tělem se nemyslí jen ruce a nohy, ale celá individuální bytost, třeba ta Jana, co čte, vysvětluje, poučuje, banuje, myslí si a když ji na to někdo upozorní, tak je z toho celá jurodivá a začne vyhrožovat, vychovávat, chrlit citáty na obranu svého domělého božství.
Jana ani nikdo jiný není o nic více ani méně božská než kozí bobek nebo slepice.

Tohle chování je příkladem ulpění na sobě (na představách o sobě) jak stehno

[Jana]

To je hezké, ale někteří si to vztáhnou na sebe - na své ego, že ono (já) je tou nejvyšší pravdou, královstím nebeským a podobně.

Je to podobné jako když královi, který si myslí, že je žebrák, se zdá sen, že je král a pak se po probuzení peskuje za svou troufalost, cože si to dovolil o sobě myset.

Pochop, ego je nevědomost, iluze, skrz kterou se Ti jeví někdo jako osoba (tělo) která si může o sobě něco myslet. Ale jestliže v Tobě tahle nevědomost není, tak je Ti jedno, co si kdo o čem myslí, pro Tebe je tak jako tak to, že je tou nejvyšší pravdu, štěstím.

Tím tělem se nemyslí jen ruce a nohy, ale celá individuální bytost, třeba ta Jana, co čte, vysvětluje, poučuje, banuje, myslí si a když ji na to někdo upozorní, tak je z toho celá jurodivá a začne vyhrožovat, vychovávat, chrlit citáty na obranu svého domělého božství.
Jana ani nikdo jiný není o nic více ani méně božská než kozí bobek nebo slepice.

Tohle chování je příkladem ulpění na sobě (na představách o sobě) jak stehno

Uvažoval bys takhle, kdybys Janu nepovažoval za tělo? Mohla by být bez těla konatelem všech těch věcí?

Kdybys poznával v sobě a v jiných nejvyšší pravdu, která je stejná, ztotožňoval bys ještě kohokoliv s projevem, který je rozmanitý?

Obrať pozornost do své mysli, v ní se odehrává ta nevědomost posuzující individuality, těla, tahle nevědomost zaclání poznání nejvyšší pravdy.
V nejvyšší pravdě žádný skutečný konatel neexistuje.

[Inspektor Trachta]

Pochop, ego je nevědomost, iluze, skrz kterou se Ti jeví někdo jako osoba (tělo) která si může o sobě něco myslet.

Hlavně to pochop ty, jak se jevíš sama sobě a jak podle toho tady reaguješ.

[Jana]

Pochop, ego je nevědomost, iluze, skrz kterou se Ti jeví někdo jako osoba (tělo) která si může o sobě něco myslet.

Hlavně to pochop ty, jak se jevíš sama sobě a jak podle toho tady reaguješ.

Uvědom si, že pravdivé svědectví můžeš podat jen jak se to jeví přímo Tobě. To, jak se co jeví komu jinému už Tvé svědectví není.

Můžeš sám za sebe potvrdit, jestli poznáváš v sobě i v každé bytosti stejnou nejvyšší pravdu, nebo ji ztotožňuješ s tělem a přisuzuješ jí konatelství.

[Štika]

To bylo asi tobě Miroslave, už se jí to nějak motá v báni.

Detektiv Štika:



Inspektor Trachta: