Samsára

[Návštěvník]

Pozastavení - první část - Malá a Velká Samsara - - Ashin Ottama

[Návštěvník]

Pozastavení - druhá část: Vnitřní světlo - Ashin Ottama

[Návštěvník]

Považovat se zcela za individualitu je nevědomost, nesmysl. Ten, kdo je díky Poznání probuzen, se stává oproštěn od světskosti.

No jasně,

Nesere, nežere, nedýchá

Jen sepisuje svaté nesmysly aby ti v iluzi mohli na to valit očí

Jakej je to šťastnej kabrnak...

[Návštěvník]

Utrpení skončilo. Prostě zmizelo.

[Návštěvník]

No to fakt zázrak,

Jako kdyby v tomto Vesmíru vše co začalo taky neskončilo,

Jediné co je zde věčné je pitomost,

Jedna pitomost skončí mi

Ale jen proto že druhá začala

A tak pitomost pokračuje stále dál ve svém vývoji

Od pitomosti minulé k pitomosti přítomné k pitomosti věčné a nekonečné

[Jana]

Odspodu:

Kamadhatu (Světy touhy)

Světy touhy jsou sféry, kde bytosti prožívají silné připoutanosti k smyslovým potěšením a touhám. Tyto úrovně zahrnují:

1. Pekelné světy (Naraka):
Světy plné utrpení, bolesti a mučení. Bytosti zde prožívají následky svých negativních činů (špatné karmy).
Existuje mnoho druhů pekel, od extrémně horkých po mrazivě chladné.

2. Světy hladových duchů (Preta):
Bytosti zde trpí neukojitelným hladem a žízní. Tento stav symbolizuje přehnanou připoutanost a chamtivost.

3. Světy zvířat (Tiryag-yoni):
Světy, kde přebývají zvířata. Tento stav je charakterizován nevědomostí, instinktivním chováním a bojováním o přežití.

4. Lidské světy (Manushya-loka):
Svět lidí, který je považován za zvláštní, protože nabízí rovnováhu mezi utrpením a radostí. Tato úroveň je nejvhodnější pro duchovní praxi a dosažení osvícení.

5. Nebeské světy (Deva-loka):

Tyto světy obývají dévové (nebeské bytosti), kteří zažívají radost a štěstí jako výsledek dobré karmy. I když zde není fyzické utrpení, stále zůstává připoutanost a cyklus znovuzrození.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Rupadhatu (Světy formy)

Tyto sféry jsou jemnější než světy touhy a jsou dosažitelné skrze meditaci, která překonává smyslové touhy. Bytosti zde mají subtilní těla a zažívají klidné stavy mysli.

6. První džhána (úroveň meditace):
Světy spojené s počáteční koncentrací a radostí.

7. Druhá džhána:
Vyšší úroveň meditace, kde se radost prohlubuje a mysl se stává stabilnější.

8. Třetí džhána:
Ještě hlubší stav meditace, kde mizí radost a nastává spokojenost a klid.

9. Čtvrtá džhána:
Stav úplného mentálního klidu a vyrovnanosti.

Tyto sféry zahrnují 16 různých úrovní bytí, každou spojenou s odlišnými meditativními úspěchy. V Rupadhatu není smyslová připoutanost, ale stále existuje jemná připoutanost k formě.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Arupadhatu (Světy beztvarosti)
Tyto sféry jsou ještě jemnější a jsou dosažitelné nejvyššími stupni meditace. Bytosti zde nemají žádnou formu – existují pouze jako vědomí.

Nekonečný prostor (Ākāsānañcāyatana):
Stav, kde je mysl zcela zaměřena na nekonečný prostor.

10. Nekonečné vědomí (Viññāṇañcāyatana):
Stav, kde mysl vnímá neomezené vědomí jako svůj objekt.

11. Nicota (Ākiñcaññāyatana):
Stav, kde mysl spočívá v prázdnotě, vnímá nepřítomnost čehokoliv.

12.Ani vnímání, ani nevnímání (Nevasaññānāsaññāyatana):
Nejvyšší úroveň meditativního stavu, kde vnímání je téměř úplně potlačeno.

Bytosti v těchto sférách jsou osvobozeny od utrpení a touhy, ale stále jsou podmíněny existencí a podléhají cyklu znovuzrození.

Shrnutí
Tento model 31 sfér existence ukazuje cestu od nejnižších úrovní utrpení k nejvyšším stavům meditativního klidu. Kamadhatu zdůrazňuje smyslové touhy, Rupadhatu symbolizuje subtilní formy bytí, a Arupadhatu představuje transcendenci fyzické formy. Osvobození (nirvána) však leží mimo tento systém – jde o úplné překročení všech forem existence.

[Jana]

Považovat se zcela za individualitu je nevědomost, nesmysl. Ten, kdo je díky Poznání probuzen, se stává oproštěn od světskosti.

No jasně,

Nesere, nežere, nedýchá

Jen sepisuje svaté nesmysly aby ti v iluzi mohli na to valit očí

Jakej je to šťastnej kabrnak...

Bez připoutanosti k tělu, nejsi svým tělem, co vyměšuje, jí a dýchá, ale tělo je pomíjivým projevem ve Tvém vědomí.
Nejsi tudíž ztotožněný s konatelem, nejsi tím, kdo to dělá, mluví, sepisuje a podobně, ale děje se to.

Tvé uvědomění je v mnohem větší hloubce, než v mysli a těle. Proto doporučují Probuzení zaměřit pozornost na to, kým jsi, když si nic o sobě nemyslíš, tedy jenom na to, že jsi, což bez přítomnosti mysli nemá žádné časoprostorové hranice, je nekonečným prostorem Bytí - Vědomí.

[Jana]

2.png

Odspodu:

Kamadhatu (Světy touhy)

Světy touhy jsou sféry, kde bytosti prožívají silné připoutanosti k smyslovým potěšením a touhám. Tyto úrovně zahrnují:

1. Pekelné světy (Naraka):
Světy plné utrpení, bolesti a mučení. Bytosti zde prožívají následky svých negativních činů (špatné karmy).
Existuje mnoho druhů pekel, od extrémně horkých po mrazivě chladné.

2. Světy hladových duchů (Preta):
Bytosti zde trpí neukojitelným hladem a žízní. Tento stav symbolizuje přehnanou připoutanost a chamtivost.

3. Světy zvířat (Tiryag-yoni):
Světy, kde přebývají zvířata. Tento stav je charakterizován nevědomostí, instinktivním chováním a bojováním o přežití.

4. Lidské světy (Manushya-loka):
Svět lidí, který je považován za zvláštní, protože nabízí rovnováhu mezi utrpením a radostí. Tato úroveň je nejvhodnější pro duchovní praxi a dosažení osvícení.

5. Nebeské světy (Deva-loka):

Tyto světy obývají dévové (nebeské bytosti), kteří zažívají radost a štěstí jako výsledek dobré karmy. I když zde není fyzické utrpení, stále zůstává připoutanost a cyklus znovuzrození.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Rupadhatu (Světy formy)

Tyto sféry jsou jemnější než světy touhy a jsou dosažitelné skrze meditaci, která překonává smyslové touhy. Bytosti zde mají subtilní těla a zažívají klidné stavy mysli.

6. První džhána (úroveň meditace):
Světy spojené s počáteční koncentrací a radostí.

7. Druhá džhána:
Vyšší úroveň meditace, kde se radost prohlubuje a mysl se stává stabilnější.

8. Třetí džhána:
Ještě hlubší stav meditace, kde mizí radost a nastává spokojenost a klid.

9. Čtvrtá džhána:
Stav úplného mentálního klidu a vyrovnanosti.

Tyto sféry zahrnují 16 různých úrovní bytí, každou spojenou s odlišnými meditativními úspěchy. V Rupadhatu není smyslová připoutanost, ale stále existuje jemná připoutanost k formě.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Arupadhatu (Světy beztvarosti)
Tyto sféry jsou ještě jemnější a jsou dosažitelné nejvyššími stupni meditace. Bytosti zde nemají žádnou formu – existují pouze jako vědomí.

10. Nekonečný prostor (Ākāsānañcāyatana):
Stav, kde je mysl zcela zaměřena na nekonečný prostor.

11. Nekonečné vědomí (Viññāṇañcāyatana):
Stav, kde mysl vnímá neomezené vědomí jako svůj objekt.

12. Nicota (Ākiñcaññāyatana):
Stav, kde mysl spočívá v prázdnotě, vnímá nepřítomnost čehokoliv.

13.Ani vnímání, ani nevnímání (Nevasaññānāsaññāyatana):
Nejvyšší úroveň meditativního stavu, kde vnímání je téměř úplně potlačeno.

Bytosti v těchto sférách jsou osvobozeny od utrpení a touhy, ale stále jsou podmíněny existencí a podléhají cyklu znovuzrození.

Shrnutí
Tento model 31 sfér existence ukazuje cestu od nejnižších úrovní utrpení k nejvyšším stavům meditativního klidu. Kamadhatu zdůrazňuje smyslové touhy, Rupadhatu symbolizuje subtilní formy bytí, a Arupadhatu představuje transcendenci fyzické formy. Osvobození (nirvána) však leží mimo tento systém – jde o úplné překročení všech forem existence.

No to fakt zázrak,

Jako kdyby v tomto Vesmíru vše co začalo taky neskončilo,

Jediné co je zde věčné je pitomost,

Jedna pitomost skončí mi

Ale jen proto že druhá začala

A tak pitomost pokračuje stále dál ve svém vývoji

Od pitomosti minulé k pitomosti přítomné k pitomosti věčné a nekonečné

Připoutanost k mysli se jeví jako chytrost, osvobození od mysli se pak může jevit jako pitomost.



Co ten nekonečný prostor? Tam jsi doma, ne? Když to spojíš s uvědoměním kdo jsi, když si nic o sobě, o nikom a o ničem nemyslíš, tak to osvobozuje samo.

Kdo jsi v sladkosti hlubokého spánku beze snů?

[miroslav]

Připoutanost k mysli se jeví jako chytrost, osvobození od mysli se pak může jevit jako pitomost.



Co ten nekonečný prostor? Tam jsi doma, ne? Když to spojíš s uvědoměním kdo jsi, když si nic o sobě, o nikom a o ničem nemyslíš, tak to osvobozuje samo.

Kdo jsi v sladkosti hlubokého spánku beze snů?

Zkus si tenhle svůj proslov nechat posoudit Nisargadattou prostřednictvím AI. Třeba ti to pomůže pochopit, co to píšeš za chytrosti.

[Jana]

Miroslave, to nebylo psané pro Tebe, to bylo psané pro bytost, která vnímala v tom nek. prosoru svobodu.

Jinak můžeš zkusit napsat co podle Tebe brání osvobození se od připoutanosti k nižším sférám a co osvobozování pomáhá.

[Jana]

Připoutanost k mysli se jeví jako chytrost, osvobození od mysli se pak může jevit jako pitomost.

Co ten nekonečný prostor? Tam jsi doma, ne? Když to spojíš s uvědoměním kdo jsi, když si nic o sobě, o nikom a o ničem nemyslíš, tak to osvobozuje samo.

Kdo jsi v sladkosti hlubokého spánku beze snů?

Zkus si tenhle svůj proslov nechat posoudit Nisargadattou prostřednictvím AI. Třeba ti to pomůže pochopit, co to píšeš za chytrosti.

Odpověď Al ChatGTP:

Nisargadatta Maharaj, známý svou přímou a hluboce introspektivní advaitovou moudrostí, by na tuto otázku pravděpodobně odpověděl v souladu se svou naukou o „Já“ jako čistém vědomí, které přesahuje mysl a koncepty.

1. Připoutanost k mysli a její osvobození: Maharaj často zdůrazňoval, že mysl je nástrojem duality a připoutanost k ní vede k iluzím a utrpení. Řekl by možná něco jako:
„Mysl je iluzí sama o sobě, hrou konceptů, které se snažíte vlastnit a nazývat své. Chytrost, o níž mluvíš, je pouze břemeno myšlenek a přesvědčení. Osvobození od mysli znamená návrat do přirozeného stavu – do ticha a čistého bytí. Z tohoto pohledu osvobození od mysli není hloupostí, ale moudrostí, která nepotřebuje slova.“

2. Nekonečný prostor a vědění různorodosti: Maharaj by pravděpodobně zdůraznil, že vše, co je vnímané – různé tvary, vztahy a „vědění“ – je pomíjivé a existuje pouze jako projekce vědomí. Mohl by říct:
„Ten, kdo je připoután k různorodosti a znalostem, zůstává uvězněn ve světě forem. Pravda je bez formy, prostá pojmů a představ. Když opustíš všechny myšlenky o sobě a světě, zůstane pouze čisté vědomí, ve kterém není ani vědoucí, ani vědění. To je skutečná svoboda.“

3. Kdo jsi ve spánku beze snů?
Na otázku, kdo jsme v hlubokém spánku beze snů, by Maharaj pravděpodobně odpověděl:
„Ve spánku beze snů nejsi ani tělem, ani myslí. Nejsi otcem, matkou, mužem či ženou. A přesto jsi. To, co zůstává, je čisté bytí, bez jakýchkoli nálepek. Prozkoumej tento stav za bděním i snem a uvědom si, že jsi tím, co nikdy nepřichází ani neodchází. Jsi tím svědkem, v jehož světle se objevuje a mizí jak bdění, tak sny.“

Maharaj by možná dodal:
„Nezůstávej u konceptů – ani těchto slov. Hledej zdroj, ze kterého pocházejí myšlenky, pocity a otázky. Když najdeš sebe sama, všechny otázky zaniknou, protože pochopíš, že nikdy neexistovaly.“

Svou odpovědí by tě tedy vedl zpět k přímému uvědomění si svého pravého Já, neomezeného myslí či otázkami.

Odpověď Al Copilot Microsoft:

Nisargadatta Maharaj by na takovou úvahu pravděpodobně odpověděl, že pravé osvobození spočívá v rozpoznání iluzorní povahy mysli a ega. Připoutanost k mysli a jejím myšlenkám nás udržuje v omezeném a iluzorním světě. Skutečné poznání přichází skrze transcendenci těchto iluzí a uvědomění si naší pravé podstaty, která je mimo myšlenky a formy.

Osvobození od mysli není hloupostí, ale je to stav hlubokého vnitřního klidu a svobody, kde není potřeba se identifikovat s myšlenkami, tělem ani emocemi. V tomto stavu se projevuje přirozený stav Bytí, který je plný míru a sladkosti, podobně jako hluboký spánek beze snů, kde neexistuje žádná identifikace ani připoutanost.

Nisargadatta by zdůraznil, že tento stav Bytí je přístupný každému, kdo se odhodlá překročit omezení mysli a objevit svou pravou podstatu, která je nekonečná a věčná.

[Návštěvník]

Samsára jako oceán utrpení – nebo jako nirvána?

V duchovních učeních, zejména těch, která vycházejí z advaitové tradice, se často setkáváme se zdánlivě protikladnými výroky, které však při hlubším pohledu odhalují hlubokou jednotu.

Šrí Nisargadatta Maharádž často hovoří o „oceánu utrpení“ jako o projeveném světě – samsáře. Z pohledu ztotožněného vědomí, tedy vědomí, které se identifikuje s tělem a myslí, je svět skutečně místem utrpení, změny, nestálosti a zániku. Toto není nihilismus, ale realistický popis stavu mysli, která žije v oddělenosti. Tato zkušenost je ovšem pouze relativní, nikoliv absolutní.

„A Šankara jasně říká, že samsára je nirvána. A je zcela jedno, jak ji kdo prožívá. Je zde pouze rozdíl v prožívání, nikoliv v Já..."

Tato poznámka je velmi trefná. Velcí mistři jako Ádi Šankara i Nisargadatta Maharádž nám nepopisují dva rozdílné světy – jeden iluzorní a plný utrpení, druhý božský a věčný – ale spíše dva různé úhly pohledu na tentýž projev. Rozdíl není ve světě samotném, ale ve způsobu, jak je vnímán. Je rozdíl mezi pohledem ega a pohledem Já.

Z pohledu ega je samsára bolestná, protože ego touží, lpí, obává se a snaží se ovládat. Ale z pohledu probuzeného vědomí – z pohledu Bytí, které si uvědomuje samo sebe – je svět pouze hra vědomí. Tím se samsára stává nirvánou, protože vše je viděno takové, jaké to skutečně je: proměnlivé, ale zároveň proniknuté neměnnou přítomností.

Dvojí pravda

Tento paradox lze chápat skrze koncept tzv. dvojí pravdy – relativní a absolutní.

Na relativní úrovni (vyučovanou např. kvůli pochopení a očištění mysli) je samsára utrpení, a je třeba ji překročit.

Na absolutní úrovni (která se zjevuje po realizaci Já) neexistuje nic mimo Brahman. Ani samsára, ani nirvána – pouze Jednota.

Proto se nejedná o rozpor, ale o různé úrovně vyjádření téže skutečnosti. Nisargadatta ukazoval cestu, jak dojít k této realizaci skrze důsledné zkoumání „Já jsem“. Šankara totéž vyjádřil ve větách jako „Brahman je skutečné, svět je iluzorní, a jsi ničím jiným než Brahman.“ A zároveň také: „Není žádný rozdíl mezi samsárou a nirvánou – pouze mysl vytváří zdání oddělenosti.“

A co to znamená pro nás?

Pokud trpíme, pokud svět vnímáme jako „oceán utrpení“, není to důvod k rezignaci – je to pozvání k probuzení. A pokud se již někdy dotýkáme ticha za myšlenkami, prostoru mezi vdechem a výdechem, Bytí bez příběhu – pak jsme již na prahu poznání, že vše je v podstatě Jedno, že „samsára je nirvána“.

V tom spočívá paradox advaity – že cesta vede od iluze k pravdě, ale z hlediska pravdy nikdy žádná cesta nebyla.