Karma

[Návštěvník]

Karma - zákon příčin a následků vysvětlující lidský osud, karma místa a profese.

Vládne světem náhoda nebo zákon neměnné spravedlnosti?

Materialistická věda používá slovo náhoda tam, kde nezná zákonitosti. Duchovní věda náhodnost nepoužívá, neboť učí, že vše je řízeno zákony, Řádem a naprosto nic nepodléhá náhodě. Náhodnost je pojem vytvořený negramotností, ve slovníku mudrce není. Už v dávných dobách byl ve svatých hindských písmech dán klíč k rozluštění nejobtížnějších hádanek lidského života, tedy i osudu. Karmické problémy jsou problémy chápání příčiny a následku.
Podle učení starých mudrců je člověk obdařen nesmrtelným duchem, který pochází od Boha a obsahuje v sobě veškeré božské vlastnosti v zárodku. Aby se tyto božské vlastnosti probudily a aby je člověk sám plně vyvinul, dostává pole působnosti – pozemský svět. Když člověk vyčerpá všechny zkušenosti, získané z nejrůznějších pozemských prožitků, truchlivých i radostných, dospěje k sebepoznání a zároveň sebeuvědomění si svého božského původu. Toto uvědomění jej vede k dokonalosti se stejnou vnitřní nutností, s jakou ze semene dubu vyroste zase dub. Avšak k tomu, aby člověk vyčerpal skutečně všechny zkušenosti dané pozemskou existencí, potřebuje ne jeden, ale mnoho životů. Podle učení starých mudrců žije člověk mnohokrát – inkarnuje se do různých epoch a nejrůznějších podmínek tak dlouho, dokud se na základě pozemských zkušeností nestane moudrým a dokonalým, neboť k obrazu božímu byl stvořen.

Na Západě je náboženské učení starého Východu ve své čisté a ušlechtilé podobě málo známé. Při tom jeho znalost může vnést jasné světlo do nejzáhadnějších jevů obtížného pozemského života. Staré východní učení předkládá výklad zákona o neměnné spravedlnosti, který vládne světu. Tento zákon nese název Karma. Karma je duchovní zákon příčinné kauzality, podle něhož po určitých příčinách následují určité následky. Souvislost mezi příčinou a účinkem je zákonitá a je provázena zpětným působením účinku na bytost, která kauzalitu způsobila, jde o tzv. efekt bumerangu, který má výchovný účel, neboť vše, čeho je bytost příčinou, ať dobra či zla, vše se vrací k ní zpět, aby to prožila i sama na sobě, aby zevní zkušeností vytvářela si vnitřní svědomí.

Sanskrtské slovo Karma znamená činnost; být a konat je totéž. Celý vesmír je jedna nepřetržitá činnost, řízená neměnným zákonem spravedlnosti. Podle hindské náboženské filosofie představuje vesmír rozumnou činnost, která vychází z jediného zdroje. Vesmírná činnost je vyjádřena pohybem o různé síle a rychlosti. Nositelem tohoto pohybu je hmota, dostupná nedokonalým nástrojům našeho běžného vědomí pouze v nejhrubší formě. Za hranicemi dosahu našeho vědomí existuje pro nás neviditelný život. Život kamene nám uniká, protože jeho projevy jsou pro naše pozorování příliš pomalé, život v neviditelných světech je nám skryt, protože jeho projevy jsou pro naše vědomí příliš jemné a rychlé.

V pozemské činnosti je vše spojeno se vším, vše se nachází ve vzájemné závislosti a vše směřuje k jedinému cíli. Každá činnost ve V je výsledkem předcházející příčiny a zároveň příčinou následující činnosti. Vzniká nepřetržitý řetěz příčin a důsledků, jejichž realizace představuje život vesmíru. Odtud pochází význam Karmy jako zákona příčinnosti. Karma představuje souhrn veškeré činnosti člověka. Vše, co člověk znamená nyní, je následek jeho činnosti v minulosti a co bude znamenat v budoucnu, je důsledek jeho činnosti v přítomnosti. Proto konkrétní lidský život není izolovaný, zakončený, ale je výsledkem předcházejících životů a zároveň je zárodkem budoucích životů v řetězu posloupných inkarnací, ze kterých se skládá nepřetržité bytí každé lidské duše. Zákon karmy spolu se zákonem reinkarnace vysvětlují vnější i vnitřní nerovnosti mezi lidmi jako spravedlnost zcela zákonitou.

V životě nedochází k náhlým změnám ani k náhodám, vše má svoji příčinu. Každá naše myšlenka, každý cit a skutek vychází z minulosti a má vliv na budoucnost. Dokud je tato minulost a budoucnost pro nás neznámá, díváme se na život jako na hádanku, netušíce, že jsme ho vytvořili sami. V tomto případě jako by projevy našeho života před námi vyvstávaly náhodně z propasti neznáma. Příčinou toho je naše neznalost zákonů duchovního světa. Poznat tyto zákony je možno proto, že jsou neměnné. Stejné zákony platí i v pro nás neviditelných světech.

Stará moudrost tvrdí, že je možné přenést stejnou jistotu o neměnnosti přírodních zákonů a jistotu o jejich bezvýhradné spolehlivosti i do oblasti našeho duševního a mravního života. Otevírá před námi vnitřní laboratoř lidského bytí a ukazuje nám, že každý člověk neustále tvoří svůj osud ve 3 rovinách života: duchovní, duševní a fyzické. Ukazuje, že všechny síly a schopnosti člověka jsou výsledkem jeho předcházejících konání a zároveň příčinou jeho budoucího osudu. Dále, že síly člověka mají vliv nejen na něho samotného, ale i na okolní prostředí, přičemž neustále proměňují jak jeho samotného, tak i prostředí. Tyto síly vycházející z nitra člověka se rozbíhají na všechny strany a člověk je zodpovědný za vše, co vzniká v dosahu jeho vlivu. Svou tvůrčí silou myšlenkovou ztvárňuje člověk i hmotu. Vše, co dnes existuje, i dobro a zlo, vnesl do pozemského života člověk. Je nucen jít mnohými cestami, aby objevil Jednotu, z níž vzešel.
Mudrc řekne: jestliže dnes trpím, je to proto, že jsem v minulosti překročil zákon. Já sám nesu vinu za své utrpení a musím to klidně nést. To říká člověk, který pochopil zákon karmy. Nezávislý duch, víra v sebe, statečnost, trpělivost a pokora – to jsou nevyhnutelné důsledky tohoto chápání, které proniklo do srdce a vůle člověka. Pochopí také, že tato práce se uskutečňuje v mezích jím vytvořených vlastností a dovedností a v mezích jím stanovených hranic. Tudíž že zdrojem všeho prožívaného je on sám, jeho nesmrtelná duše a že je v jeho moci zaměřit své síly k žádoucímu cíli.

Představme si člověka, který s obavami žije ze dne na den v područí svých rozmarů a vášní a klidného mudrce, který přesně ví, kam jde a proč. Srovnáme-li oba, pak pochopíme, v jak otrockých okovech nachází se první a jak úplná může být svoboda druhého člověka, který si uvědomuje svou sílu a zná a dodržuje zákony stvoření. Studium Karmy je nejobtížnější ze všech věd. Člověk nejen vytváří svůj rozum, svůj charakter, své vztahy k ostatním lidem, ale jeho osobní karma je součástí nejrůznějších skupin – rodiny, národa, rasy, kontinentu, planety, sluneční soustavy, galaxie atd. – a svými nitkami se vplétá do celkové tkaniny hromadné Karmy každé z této skupiny.

Jsou tři kategorie sil, které utvářejí lidský osud:
Myšlení člověka – tato síla utváří lidský charakter – člověk bude takový, jaké jsou jeho myšlenky.
Touhy a vůle člověka – které jsou dvěma póly jedné a téže síly, spojují člověka s předmětem jeho touhy a směřují jej tam, kde může být jeho touha uspokojena, do určité rodiny, národa, doby.
Skutky člověka – přináší-li skutky člověka druhým živým bytostem uspokojení a štěstí, přinesou stejné uspokojení a štěstí jemu samému. Jestliže přináší ostatním utrpení, přinesou utrpení i jemu, ne menší, ne větší.
Pochopí-li člověk zcela tyto 3 oblasti, ze kterých vzniká zákonitost karmy a naučí-li se své znalosti používat, stane se tvůrcem vlastní budoucnosti, pánem vlastního osudu, bude schopen vytvářet vlastní osud podle svých znalostí a své vůle.

ad 1. Myšlení utváří charakter člověka. Nikdy se nestává člověk tak jasně a nezvratně tvůrcem svého osudu, jako v oblasti duchovní. Díky vysoké pohyblivosti a rychlosti myšlenkových vibrací může myslitel, který vědomě vytváří svůj vnitřní život, pracovat s toutéž přesností a jistotou, s jakou architekt staví budovu podle nakresleného plánu. Každá nová myšlenka přidává nový detail k budované stavbě, ani jedna nepřijde nazmar. Skupiny sourodých myšlenek, které se opakují během několika životů, určují rysy lidského charakteru; tzv. vrozené myšlenky a dovednosti nejsou ničím jiným, než výsledkem duševní práce minulosti.
Je důležité si zapamatovat, že charakter je hlavní podmínkou lidského štěstí na Zemi. Vnímavý, ušlechtilý a silný charakter je zárukou velké budoucnosti. Člověk, který zná tuto vlastnost mysli, může pomocí vědomé vnitřní práce postupně vytvořit svůj charakter takový, jakým ho chce mít. Smrt tuto práci nepřeruší. Naopak, člověk zbavený okovů lidského těla, začíná přetvářet veškerou zásobu zkušeností, získanou během pozemského života. Po svém návratu na Zem si sebou přinese všechny dříve získané myšlenky, které se v záhrobním životě přeměnily ve sklony a dovednosti. Na nich záleží, jací vzniknou noví nositelé vnitřního života – mozek a nervový systém při dalším zrození. Proto bylo řečeno: Člověk je výtvor přemýšlení. O čem přemýšlí během tohoto života, tím se stává během příštího.
Tímto způsobem zůstává zachován nesmrtelný obsah lidské duše. Nic nezahyne. Práce duše – psýché - která neztrácí nic ze získaných zkušeností, se obnovuje právě na té úrovni, které dosáhla v předchozí inkarnaci. Úsilí vynaložené v jedné inkarnaci, se v nové přetvoří v dovednosti, opakující se myšlenky se přetvoří ve sklony, nejrůznější útrapy a zkoušky se přetvoří v moudrost, a utrpení duše v její svědomí. Šance, které jsou člověku předkládány, aniž by je tento z nedbalosti a lenosti využil, vyvstávají znovu, ale již v jiné formě, jako neurčitá touha, jako mlhavý stesk, který nenajde uspokojení ze dvou důvodů: síly, které byly v minulosti marně vyvolávány karmickým požadavkem, se díky nečinnosti nerozvinuly v příležitost. To znamená, že podmínky Karmou už jednou zvolené, se musí zopakovat. Nikoli prostředí vytváří člověka, nýbrž člověk – působením karmického zákona – míří do prostředí, které odpovídá jeho minulosti. Důkazem jsou lidé, kteří se od raného dětství výrazně liší od svého prostředí. Nemají nic společného s okolím, a jestliže mají silnou vůli, mění směr své Karmy a přecházejí do jiného, pro ně bližšího prostředí. Do pro ně se nehodícího prostředí se dostávají proto, že se svými skutky a hříchy spojili s lidmi právě tohoto prostředí.

Každý člověk míří do prostředí vhodného pro stupeň vývoje, kterého už dosáhl. Takový je zákon: my sami jsme strůjci svého osudu. Je-li stavba dobrá, využíváme všechny její přednosti, je-li špatná, sami zakoušíme odpovědnost za její špatné vlastnosti. Není nic odpovědnějšího, než lidské myšlenky. Neboť žádná síla se tak lehce nepředá ostatním, jako naše myšlenky. Díky lehkosti a rychlosti vibrací nesrovnatelně rychlejších než světlo, se lehce předají okolním lidem. Svazují se tak nitě, které spojují dohromady lidi k dobru i ke zlu, určí pro jejich budoucnost příbuzné, přátele i nepřátele. Proto nás někteří bez jakékoli zjevné příčiny milují a jiní nezaslouženě nenávidí. Zákon vede k následujícímu: naše myšlenky mají na nás vliv, vytváří náš duchovní a mravní charakter. Díky svému vlivu na ostatní lidi zavazují tyto myšlenky karmické nitě, kterými budou lidé spojeni v následující inkarnaci.

Touhy spojují člověka s předmětem touhy. Touha a její nejvyšší druh – vůle, jsou nejmohutnějšími tvůrčími silami vesmíru. Touhy nás přitahují k jedněm či druhým předmětům vnějšího světa, vytvářejí naše vášně, určují osud člověka v jeho posmrtném stavu v Očistci. Touhy, tj. vnitřní zaujetí člověka k vnějším předmětům, jej přitahují vždy k tomu prostředí, kde mohou být uspokojeny. Touhy po pozemských věcech připoutávají naši duši k zemi, vysoké touhy nás táhnou k nebesům. Proto bylo řečeno: člověk se rodí přiměřeně svým touhám. Vědomí této pravdy nám slouží jako výstraha, abychom byli nároční ve svých touhách a nepouštěli do své duše touhy, které mohou brzdit náš vývoj; k takovým nízkým touhám patří i materiální bohatství.
Touhy člověka určují místo jeho inkarnace. Jestliže byly nečisté, nevázané, zvířecí, vytvoří pro jeho nové vtělení vhodné tělo vášní a toto tělo jej nasměruje do rodiny, do útrob matky, jejíž krev může dát vhodný materiál pro jeho fyzický obal. Naše touhy mají na okolí stejný vliv jako myšlenky – předávají se ostatním. A protože v daném období lidské evoluce jsou touhy lidí mnohem silnější, než jejich myšlenky, spojuje je karmické sepětí utkané z tužeb ještě silněji, nežli myšlenky.
Touhy, které nás spojují pouty lásky či nenávisti, nám vytvářejí budoucí přátele či nepřátele, právě ony nás mohou spojit s lidmi, u kterých nemáme o vznikajícím spojení ani potuchy. Na př. důvodem k takovému spojení může posloužit nevědomky daný popud ke zločinu nebo dokonce k vraždě. Může se stát, že velice silné zlobné vzplanutí jednoho člověka ovlivní jiného v době a v situaci, která dává dispozice k vraždě. Bývají takové vnitřní stavy, kdy se misky vah, kolísající mezi dobrem a zlem, nachází v nestabilní rovnováze, kdy jediná zbytečná pohnutka, jediná zbytečná vibrace z pro nás neviditelného duševního světa rozhodne o naklonění kolísajících vah na jednu či na druhou stranu. Tímto rozhodujícím popudem pro kolísajícího člověka může být zlobné vzplanutí nebo touha uškodit, jdoucí ze srdce jiného člověka. První podlehne pokušení a zabije a tvůrce zlobné myšlenky bude v budoucí inkarnaci spojen s vrahem, dokonce i v případě, že jej dříve neznal. Újma, kterou způsobil zlobným vzplanutím tomu, kdo se dopustil vraždy, se neodvratně projeví na tvůrci zlobné myšlenky. Někdy člověka potká úplně nečekané neštěstí, zdánlivě nezaslouženě a jeho nižší vědomí, které nemá ponětí o tom, že zdrojem tohoto neštěstí byla újma způsobená jeho zápornými vášněmi jiné bytosti, se bouří. Je rozhořčen pro zdánlivou nespravedlnost, avšak toto rozhořčení pochází z jeho neznalosti. A jeho nesmrtelná duše při tom získá ponaučení, které nikdy nezapomene.
Není nic, co si člověk nezaslouží, aby jej nedonutilo trpět. Nedostatek paměti, který je nezbytný pro naše blaho na nižším a středním stupni rozvoje, nezabrání zákonu spravedlnosti, aby se uskutečnil. Z toho vyplývá, že naše touhy, které na nás působí, vytvářejí naše tělo vášní a jeho prostřednictvím působí na vytváření našeho fyzického těla při nejbližším vtělení. Ony určují místo našeho narození a mají vliv na výběr lidí, se kterými budeme v budoucnu spojeni.

Skutky člověka určují vnější podmínky jeho následné inkarnace. Jestliže se skutky člověka staly příčinou utrpení pro ostatní, bude stejnou měrou strádat on sám. Jestliže jeho skutky přinášely okolí radost nebo blahobyt, odrazí se to v jeho budoucí inkarnaci v příznivých pozemských podmínkách. Špatné skutky lidí narušují světový pořádek a rovnováhu, proto pro obnovení rovnováhy je nezbytné, aby ten, kdo udělal špatný skutek, zakusil následky porušené rovnováhy na sobě. Porovnejte takovou rakovinnou buňku a její žravost se svým životním stylem či se způsobem realizace politické moci – bují na úkor celku.
Skutky člověka mají vliv na vnější podmínky jeho následujícího života. Na samotného člověka a na jeho charakter mají pouze nepřímý vliv, jelikož v něm probouzejí nové myšlenky a touhy. Avšak síla, utvářející nesmrtelnou duši, vychází z činnosti rozumu, srdce a vůle, nikoli z vnějších lidských projevů. Často opakované skutky vytvářejí fyzické návyky, které mají mocný vliv na podmínky pozemské existence a zároveň omezují projev vyššího Já člověka, jeho nesmrtelné duše v pozemském životě. Fyzické návyky končí se smrtí fyzického těla. Ovšem vše se změní, začneme-li zkoumat následky, které naše skutky zanechají na okolí. Jestliže způsobujeme blahobyt nebo utrpení svým bližním, svazují nás tyto skutky stejně jako naše myšlenky a touhy s těmi lidmi, na jejichž osud měli vliv. Jestliže jsme v minulosti byli pro okolí příčinou utrpení, prožijeme v budoucnu stejné utrpení a naopak, jestliže jsme napomáhali zlepšení vnějšího blahobytu ostatních, karmický účet nám za tuto pomoc zaplatí tak, že vytvoří pro náš pozemský život šťastné podmínky. A tyto podmínky, ať už špatné nebo dobré, splatí navždy výsledky našich špatných nebo dobrých skutků. V obou případech nejsou následky našich skutků závislé na jejich motivaci.

Shrnutí: naše myšlenky utvářejí náš charakter – naše touhy určují to, čím budeme obklopeni v budoucím životě – naše skutky stanovují přesný cíl našeho vnitřního i vnějšího štěstí úměrně množství vnitřního a vnějšího štěstí, které jsme rozdávali druhým.
Nyní přecházíme k další zákonitosti Karmy – každá síla působí ve své oblasti.
Jestliže člověk zaseje semena do země, může sklidit úrodu pouze na zemi. Může zasít obilí s jiným úmyslem, např. s myšlenkou získat prostředky pro uskutečnění něčeho zlého. Ale ze zasetého semene vyroste stejné žito, jako kdyby sel s myšlenkou nakrmit hladové. Motiv je výraz rozumových, duševních nebo duchovních sil a jeho následky se mohou projevit pouze v oblasti mysli, vášní nebo ducha, což záleží na tom, odkud motiv pochází. Až když se myšlenka nebo cit rozhodne k činu, tento se pouze obrazí v pozemské sféře, naprosto nezávisle na motivu. Jestliže člověk postaví školu nebo nemocnici pro chudé a bude-li při tom jeho pohnutkou ctižádostivost, touha po pochvale nebo odměně, získají chudí totéž, jako kdyby pohnutka byla sebe ušlechtilejší. Ale pro opravdovou podstatu člověka, pro nesmrtelnou duši, je rozdíl nesmírně důležitý: v prvním případě, byla-li pohnutka sobecká, projeví se její plody pouze ve fyzickém prostředí, jeho duše při tom zůstane nedotčená. Byla-li pohnutkou nezištná snaha o dobro, šlechtí tento motiv duši a zanechá v ní nové zrnko nesmrtelnosti. Neboť dobrá hnutí duše vytvářejí setbu, jejíž úroda se sklízí na věčnosti. Dobré, špatné nebo smíšené motivy skutků se odrážejí na rozumu, srdci a vůli člověka. Avšak následky samotného činu, jestliže vyvolal v okolí blahobyt nebo radost, budou stejně příznivé pro jeho strůjce, ať byly pohnutky jakékoli.

Zákony Karmy si vedou přísné účty a za vše co člověk udělal, platí do posledního haléře. Největší sobec se narodí do příznivých podmínek, jestliže v minulosti napomáhal blahobytu okolí. Bude-li v těchto podmínkách spokojený a šťastný nebo smutný a nespokojený, to bude záviset na jiném karmickém účtu, který dělá bilanci jen motivů – tedy těch dobrých nebo špatných vlastností, které vytvářel ve skrytých koutech své duše. Může se stát, že člověk s nádhernou duší se narodí do nejnepříznivějších vnějších podmínek, jestliže v minulosti způsobil svými nerozumnými činy svému okolí nouzi. Avšak jestliže jeho pohnutky byly při tom čisté a nezištné, vtiskly mu vlastnosti, které mu pomohou tuto nouzi trpělivě a lehce zvládnout.
Zákon, podle kterého se každý druh projevující se energie odráží právě v té oblasti, ze které pochází, má pro rozvoj duše obrovský význam. Neboť fyzická energie, tj. skutky člověka, které mu přináší pozemské blaho nebo utrpení, podle toho, do jaké míry měly ten či onen vliv na ostatní, se těmito důsledky naprosto splatí. Nemají tu tvůrčí sílu, která shromažďuje poklady pro jeho nesmrtelnou duši. Bezvýznamný motiv zůstane pro duši bez následků, špatný motiv pozdrží její vývoj, dobrý ji navždy obohatí. Vysoký motiv, mající na mysli pouze vůli Boha, který pro sebe ničeho nežádá, vede člověka ke svobodě a dokonalosti. Čím výše je zdroj, ze kterého pochází vnitřní činnost, tím trvalejší a mohutnější budou jeho následky.
Když stojí svědomí člověka, který zná zákon Karmy, před střetnutím různých povinností a není mu jasné, jak má postupovat, probere si v klidu všechny své motivy, očistí své srdce ode všeho sobeckého a vybere si nejvíce nezištný motiv. Jestliže se jednou rozhodl, postupuje bez váhání a beze strachu, s vědomím, že i když bude postupovat nesprávně, důležitá je pouze pohnutka. Následky možné chyby přestojí ochotně a trpělivě, jako poučení, které se z jeho duše nikdy nevymaže.

Hindské učení rozlišuje 3 druhy lidské karmy: Karmu zralou, skrytou a karmu rodící se.
Zralá Karma. Je už připravena ke sklizni, a proto je nevyhnutelná. Svoboda výběru je v minulosti – výběr byl udělán. V současnosti zbývá pouze splatit svůj dluh. Příčiny, které se nepřetržitě rodí díky našim myšlenkám, touhám a skutkům, bývají často tak protichůdné, že nemohou existovat zároveň. Mohou být také karmické závazky k určité národnosti nebo společenské skupině a mezi tím jiné závazky mohou vyžadovat jiné podmínky inkarnace. Z toho vyplývá, že během jedné a téže inkarnace může člověk splatit pouze část své Karmy. Duchovní síly – nebo jinak zákony vládnoucí lidské Karmě – vybírají z každé individuální Karmy tu část, která může být splacena zároveň a s tímto cílem nasměrují lidskou duši do odpovídající země, rasy, rodiny, společenského prostředí, které tvoří nejpříznivější podmínky pro uskutečnění právě té části Karmy, která je vybraná z celkové bilance. Při tom se zároveň spojují takové podmínky, díky kterým se mohou projevit důsledky karmických příčin, vytvořených člověkem, které neodporují jedna druhé, které se spolu slučují.
Tyto příčiny, jejichž základy člověk položil v předcházejících inkarnacích, určují:
dobu trvání jeho pozemského života
zvláštnosti jeho fyzické skořápky, kabátu, který si obléká duše, její kladné a záporné vlastnosti
výběr příbuzných, přátel, nepřátel a všech, s kým vejde do styku, sousedů, kolegů aj.
společenské podmínky
strukturu nástrojů duše – mozku a nervového systému, určujících hranice, ve kterých se duše pohybuje
souhrn všech vytvořených karmických příčin radostí a utrpení, které mohou být prožity během jedné a téže inkarnace.
Jedním z projevů zralé Karmy jsou skutky, které je možno nazvat nevyhnutelnými. Každý čin je nekonečným výrazem celé řady myšlenek a tužeb. Stejnorodé myšlenky a touhy, které se seskupují běhen nových inkarnací v jeden celek, způsobují duševní stav, který je možno srovnat s nasyceným roztokem v okamžiku krystalizace látky. Jako stačí neznatelná částice látky k tomu, aby vyvolala v nasyceném roztoku krystalizaci, taktéž stačí lehounký vliv zevnitř nebo zvenčí, jedna, třeba poslední myšlenka, aby nakupené stejnorodé myšlenky vykrystalizovaly v čin. Jestliže byly tyto myšlenky zlé a mstivé, objeví se okamžik, kdy se člověk při sebemenším podnětu dopustí zločinu. Nebo naopak, měl-li sklony k vytváření nezištných myšlenek, směřujících k pomoci bližním, přijde doba, kdy tyto myšlenky vykrystalizují v hrdinský čin. Jestliže při tom člověk nestihne svůj čin ani promyslet, sám potom říká: Nechápu, jak jsem to mohl udělat. Z toho vyplývá, že naše skryté myšlenky usměrňují naprosto přesně naši vůli a okamžik jejich naplnění není ničím jiným, nežli otázkou času.
Avšak jestliže se tvůrce myšlenky stačil zamyslet, má ještě možnost výběru: může postavit proti zakořeněné myšlence novou a stálým energetickým opakováním nové myšlenky může postupně nahradit dřívější. Tento jev je klíčem k rozluštění obtížného problému svobody vůle a předurčení. Svobodná vůle člověka mu vytvořila omezení, které nazývá osudem. Omezuje se svými vlastními minulými myšlenkami, nerozumnými ústupky, je spoután svými zapomenutými tužbami, svázán hříchy svých předcházejících dnů. A přesto je svobodný. Vytvořil svou minulost, která drží v okovech jeho přítomnost. Ale aby si člověk zajistil svobodnou budoucnost, může pracovat i uvnitř vězení, které si sám vytvořil. Když silný člověk zjistí, že je svobodný, jeho okovy samy padnou. Pro obyčejného člověka, pro kterého vědomosti nejsou mohutným světlem, nýbrž střídavě planoucí a střídavě uhasínající jiskrou, se osvobození z karmických následků, zvané též spasení, oddaluje do daleké budoucnosti. Pro něho je především nezbytné vědomí, že nyní trpí pouze proto, že v minulosti zhřešil a že veškeré hranice, které jej svazují, si vytvořil sám. Mezi těmito dvěma póly – svobodnou vůlí a předurčením – probíhají všechna složitá spojení svobody a nutnosti, na kterých stojí veškeré drama lidského osudu.

Mnohokráte se opakující myšlenky a touhy, vytvářené svobodnou vůlí, se stávají zvykem. Zvyky omezují vůli a nakonec se stávají automatickými. Přijde okamžik, kdy svědomí řekne, že zvyk je špatný. Tehdy začne člověk špatný zvyk bourat vytvářením myšlenek opačného charakteru. Po mnoha úsilích je položeno nové řečiště. Nové myšlenky nabývají vrchu a ztracená svoboda je znovu nalezena. Bohužel, téměř vždy jen proto, aby byla vůle spoutána novými okovy. Tímto způsobem naše vlastní myšlenky a touhy postupně vytvářejí vlastnosti našeho mozku a nervové soustavy, které jsou jedním z nejsilnějších omezení svobody naší vůle. Často se opakující myšlenky, které se stávají automatickými, v nás vytvářejí předsudky – osobní i národnostní. Žijeme s nimi, aniž bychom měli podezření, že to jsou stěny, postavené našima vlastníma rukama, zakrývající nám světlé horizonty pravdy.

Další druh zralé Karmy se projevuje v okamžicích náhlé proměny. Nečisté myšlenky a touhy minulosti vytváří kolem skutečného našeho Já, kolem naší nesmrtelné duše, skořápku, která ji drží v zajetí. Toto zajetí může trvat po dobu několika inkarnací. Nesmrtelná duše, která sbírá zkušenosti, se stačila během této doby mnohému naučit a získala vyšší vlastnosti, které mohou zůstat dlouhou dobu uschovány pod tvrdou skořápkou. Je potřeba silného impulsu, někdy je to dobrá kniha, zanícené slovo, výrazný příklad, aby se skořápka rozbila a duše osvobodila.

Skrytá karma. Každá příčina se snaží zapůsobit bezprostředně. Odpor prostředí brání uskutečnění této snahy. Stejný zákon se vztahuje i k příčinám, vytvářeným člověkem. Kdyby naše myšlenky a touhy byly stejnorodé, nebyly ve vnitřním rozporu a neustále se nestřetávaly s odporem prostředí, tak by se projevily jejich následky bezprostředně. Ale naše myšlenky, touhy a skutky si tak silně protiřečí, že pouze některé z jejich důsledků se mohou projevit zároveň. Ostatní budou čekat, až na ně přijde řada. Proto celá staletí hromadíme příčiny, které se nemohou uskutečnit, a stále žijeme pod vlivem dvojího souhrnu Karmy. Jedna se projevuje a druhá čeká, jakoby ve stínu na příležitost, aby se projevila. Z toho vyplývá, že se skrytá Karma může přenášet z jedné inkarnace do druhé a zůstávat dlouho pohřbena, aby ožila a přinesla plody, jakmile se objeví všechny nezbytné podmínky. Z psychologického hlediska je možno považovat skrytou Karmu za sklony, pocházející z minulosti. Na rozdíl od zralé Karmy podléhá skrytá Karma změnám. Naše sklony mohou být posíleny nebo oslabeny, nasměrovány do nového řečiště nebo úplně zničeny – podle vlastností a síly vnitřní práce, která vytváří náš charakter. V boji proti špatným sklonům je úspěch krokem vpřed, protože odpor ke zlému ničí část zlé energie, která je součástí naší Karmy.

Rodící se Karma. Tento druh Karmy je neustále vytvářen našimi myšlenkami, tužbami a činy. Je to setba, jejíž plody budeme sklízet v budoucnosti. Právě tato Karma představuje tvůrčí sílu člověka. Člověk, který vědomě buduje svoji Karmu, je úplným pánem svých myšlenek a nikdy nejedná pod vlivem nálady. Všechny jeho činy odpovídají jeho ideálům a dává přednost nikoli těm činům, které jsou mu příjemné, nýbrž těm, které jsou lepší. Buduje pro věčnost, je si toho vědom a pozorně vybírá svůj materiál. Avšak tato práce, prováděná do všech podrobností v každodenním životě, je dostupná pouze zralé duši a silné vůli. Taková vůle může zničit Karmu, spálit ji v ohni vnitřní bitvy. Zároveň s tím může uvést do chodu i svou skrytou Karmu a během několika málo inkarnací splatit dluh, který by člověka v opačném případě vracel na Zemi ještě nespočetněkrát.

Jakmile dojdeme k poznání zákona Karmy, přestává být tento zákon poutem. Naopak, dává silné duši křídla, na kterých se může vznést do oblasti nekonečné svobody. Ale i pro obyčejného člověka naší doby je znalost zákona Karmy možností pochopit smysl pozemského života. Otevírá nedozírné obzory do budoucna. Nemůže zůstat bez silného vlivu na celý řád lidského života. Je pouze nezbytné, aby to byly skutečné znalosti, protože není nic škodlivějšího, než mlhavé polovědomosti, vedoucí ke zkomoleninám a předsudkům. Na Východě je v hindských písmech zákon Karmy vyložen v úplnosti, ale originály sv. Písma jsou dostupné málokomu. Učení o karmickém zákonu i o reinkarnaci bylo součástí křesťanské nauky prvotní křesťanské církve. Roku 553 byla na koncilu těsnou většinou odhlasována jeho nepravdivost a bylo vyjmuto z nauky.

Vysvětlení zákona Karmy končí slovy: činnost je silnější, než osud. Uděláme-li závěr ze všeho, o čem jsme přemýšleli, co jsme prodělali během dne, bude v součtu naší denní Karmy mnoho špatného i mnoho dobrého. Položíme-li na misky vah naší celkové Karmy jedno i druhé, uvidíme, že část našich špatných projevů je vyrovnána dobrými a pouze zbývající váha, která převáží jednu nebo druhou misku vah v náš prospěch nebo proti nám, se uchová v kronice našeho osudu. Vše ostatní se ukáže jako splacené. Proto má činorodý člověk, který může kdykoli přidat na misku vah něco ve svůj prospěch, mnohem více šancí změnit svou Karmu, než člověk pasivní.

Stávají se případy, kdy se v minulosti nakupilo takové množství špatné Karmy, že veškeré úsilí vyhrabat se z období pohrom se na pohled zdá být bezvýsledné. Avšak je to jen zdání. Každé úsilí směřující k vítězství nad špatnou Karmou, oslabuje sílu jejího odporu. Jako příklad uvedeme finanční neúspěchy. Karma takového člověka vyžaduje chudobu a odříkání. Člověk se namáhá, prací se domáhá příznivých výsledků, ale znovu ztrácí vše, co získal. A opět prahne po svém cíli. Viditelné nezdary mohou pokračovat až do smrti, ale v neviditelné laboratoři, kde se tvoří naše budoucnost, udělalo jeho úsilí své. Oslabilo sílu odporu jeho špatné Karmy, a jestliže v této inkarnaci nezvítězil, zvítězí v příští.

Stejné je to s nedostatky, se kterými bojujeme neúspěšně. Znalosti zákona Karmy vysvětlují, že v tomto boji nemá hlavní význam viditelné vítězství, ale oslabení záporné síly, která pochází z minulosti. Proto není dobré skládat zbraně a tvrdit, že nemohu zvítězit nad svou slabostí. Je potřeba bojovat, protože s každým novým úsilím, namířeným proti špatnému zvyku, se jeho síla zmenšuje a v budoucí inkarnaci bude lehké jej zvládnout. Ani jedno dobré úsilí nepřijde nazmar, každé splácí část karmického dluhu.

Další mylný závěr, který vyvozují lidé, co si špatně osvojili zákon Karmy, je obsažen v myšlence, že není žádoucí pomáhat trpícímu. Jednou je to jeho karma a on sám je vinen. Takový závěr může vést k odměřenosti, necitelnosti a je od základů nesprávný. Je naprosto pravdou, že jsme obklopeni nejrůznějším zlem a útrapami, které jsou přirozeným výsledkem špatné Karmy jiných lidí. Ale to není důvod k tomu, abychom nevyvíjeli proti tomuto zlu odvetné úsilí, abychom negativní energii neměnili v pozitivní. Špatné myšlenky a skutky vytvářejí utrpení, avšak dobré myšlenky a skutky nahrazují strádání štěstím. Vůbec není nutné starat se o naplnění vyšší Spravedlnosti. Ta uskuteční svůj bezchybný soud i bez nás. Pro nás je důležité znát svůj dluh, který předepisuje pomáhat všem, kteří vstupují do sféry našeho vlivu. Jestliže se člověk ocitá na naší cestě a my mu můžeme pomoci, je v této možnosti předložen karmický dluh nikoli jemu, ale nám. On svůj dluh splatí strádáním a my svůj splatíme tím, že mu pomůžeme. Pomáhat trpícím a těm, kdo jsou v nouzi, je nezbytné dokonce i ze sobeckého hlediska. Protože opomineme-li možnost ulehčit strádání, můžeme pro sebe vytvořit Karmu, k jejímuž obsahu přibude nepřítomnost pomoci v naší těžké chvíli, kdy se nám samým nebude dostávat účasti a pomoci druhých. Karma nepřekáží žádnému dobrému činu, její zákony umožňují zlepšení vlastní účasti a zejména zlepšení osudu našich bližních.

Z uvedeného vyplývá otázka: Musí se duše inkarnovat do té doby, dokud nesplní všechny své karmické závazky? Jestliže se nepřestává rodit díky stále vznikajícím myšlenkám a touhám nová Karma, vyplývá z toho nemožnost osvobodit se od nadvlády Karmy? Neztrácí člověk veškerou naději na získání svobody? Podívejme se, z jakých lidských vlastností se skládá tkanivo Karmy. Hlavní pružinou, hlavní povzbuzující silou, která nutí člověka k činnosti, tudíž k vytváření vlastní karmy, je touha. Co je to touha? Je to mohutná síla, která se rozlévá po celém vesmíru a projevuje se ve všech procesech přírody jako přitažlivost částic. Bez ní by nebylo pohybu, tudíž ani rozvoje. Byla by stagnace. Abychom mohli růst, je nezbytné být činorodými, neboť pouze činnost odkryje vše, co je skryto v podstatě věcí.

Východní moudrost uznává veškerý význam touhy, ve které se pro většinu lidí skrývá podněcující důvod k činnosti. Pro tuto většinu znamená zabít touhu totéž, jako úplně se zříci jakékoli činnosti. Když stará moudrost hovoří o okovech, které nás přitahují ke kolu narození, ukazuje na nezbytnost zničit touhy. Jak chápat tento zdánlivý rozpor? Rozpor zaniká, jestliže zvolíme za předmět výzkumu nikoli jednotlivý život, ale celou cestu rozvoje nesmrtelné lidské individuality, která prošla všemi pozemskými zkušenostmi. Při svých závěrech má stará moudrost na mysli veškerou evoluci člověka až do konce. Jasně rozlišuje stáří lidské duše.

Na úsvitu své pozemské existence se člověk pro sebe lačně zmocňuje všeho, čeho se může zmocnit, všeho, co chce jeho živelná touha po životě. Odtud začíná jeho životní poučení, vydal se cestou poznávání dobra a zla. Vstoupil na cestu vykročení, jak nazývá staré hindské učení začátek evoluční cesty člověka. Na této počáteční cestě se člověk ztotožňuje se svou vnější formou, se svým tělem. To je nutné proto, že hrubé, ostré dotyky z vnějšku jsou nezbytné k tomu, aby se probudilo spící vědomí člověka, duchovního novorozeněte, aby se rozhořela jiskra jeho vědomí jasným plamenem. Těsné hranice, které v sobě uzavírají tu část života, kterou pociťujeme jako svou osobnost, jsou nezbytné proto, aby člověk zřetelně pocítil své Já, aby ho oddělil jako střed sebeuvědomění od ostatního vesmíru. Toto omezení života, toto jeho vtěsnání do úzkých hranic naší fyzické osoby je sobectví. Na cestě vykročení je sobectví nezbytné. Vzbuzuje touhu, touha vyvolává činnost a prostřednictvím činnosti člověk roste. Zpočátku touží pouze pro sebe, pak pro svou rodinu, pak pro plemeno, národ, stát. V těchto rozšířených mezích se člověk ještě stále snaží brát od přírody a od ostatních lidí pro sebe co nejvíce. To pokračuje do té doby, dokud se jeho duše nezasytí a nebude už chtít více brát. Cesta vykročení se tím končí. Člověk se začíná ohlížet nazpět a vstupuje na cestu návratu, na které končí jeho touhy brát a vzniká stejně přikazující potřeba dát vše, vrátit nazpět vše, co si vzal od světa, přírody, od lidí. Bez tohoto návratu nemůže být obnovena narušená rovnováha, nemůže se uskutečnit spravedlnost, na které spočívají všechny světy.

Na cestě vykročení člověk vytváří svou Karmu. Lačně bojuje o to či ono, namáhá se, napíná svou vůli, popostrkovaný svou touhou postupuje dopředu. Avšak jen co získá předmět své touhy, vystřídá touhu lhostejnost a rozladěnost, dosažené přestává uspokojovat a člověk se stejně lačně domáhá nových věcí.

Východní moudrost srovnává předměty lidských tužeb s hračkami, které drží matka v rukou s přáním, aby se její dítě naučilo chodit tím, že se bude pohybovat k žádoucí hračce. Toto srovnání vnáší jasné světlo do skutečnosti, že člověka nutí růst nikoli předmět, nýbrž jím vynaložené úsilí. V tomto cvičení rostoucích sil, v tomto rozvoji dovednosti člověka, vzbuzeném napjatým úsilím o ovládnutí vytouženého předmětu a v následujícím rozladění, ve střídajícím se nadšení a nabažení, vzestupu a únavy, tkví celá cesta jeho pozemského rozvoje. Během celé této dlouhé pouti nepřestává člověk toužit, protože pro nepoučeného člověka je v touze skryta příčina aktivity. Toto povzbuzení pozbude účinku teprve tehdy, když se člověk přesvědčí, že vše pomíjivé přináší jen rozladění a že uspokojit jej může jenom věčné. Toto přesvědčení přivádí člověka k vědomí svého božství, které opět vede k vědomí jednoty. Když člověk pozná, že jeho samostatný život, izolovaný od ostatního světa, byl sebeklam, když v jeho rozšířeném vědomí zmizí hranice, které oddělují jeho dílčí život od života celku, tehdy sami od sebe zmizí osobní touhy, což vidíme u lidí, kteří dosáhli dokonalosti, u světců, jejichž touhy jsou nadosobní a zahrnují blaho celého světa.

[Návštěvník]

Evoluční cestu celého lidstva je možno ji srovnat se schodištěm, jehož základy jsou ponořeny v temnotě živelné existence, projevující se v sobectví a lačné touze vzít si všechno pro sebe na úkor ostatních. Vršek dosahuje do království prosvětleného rozumu a citu a vítězné duchovnosti, která se projevuje potřebou obětovat a rozdat se pro jiné. Tuto pomalou pouť je možno zkrátit. Podíváme-li se na lidi, kteří se stále ještě zdržují na nejnižších stupních schodiště, získáváme představu o mezích její pomalosti. Když přeneseme svůj pohled na světce, ve kterých se už rozvila všechna krása božské přirozenosti, pochopíme, že je v moci člověka tuto pouť neobyčejně urychlit. V čem tkví nástroj tohoto urychlení? Jinými slovy: v čem je nástroj spasení člověka? Nástrojem spasení člověka je jeho vůle, jeho vědomé úsilí.
Co je to vůle? Dokud je síla nutící člověka být aktivním, vyzývána vnějšími předměty, nazýváme ji touhou. Vůlí nazýváme tutéž sílu, která však vychází z nitra člověka. Takže touha a vůle jsou pouze dva póly jedné a téže síly. Dokud je člověk v moci nižšího pólu, nutí jej k činnosti vnější předměty, je na nich závislý, není svobodný. Jestliže začíná konat vědomě, vybírá si nikoli to, co je nejlákavější, ale to, co je pro jeho cíl nejcennější. Tehdy vystupuje z kruhu závislostí, stává se pánem svých činů a sám začíná tvořit svůj osud.
Dokud má člověk nerozvinutou vůli, do té doby je otrokem předurčení, je odsouzen pohybovat se osudovým způsobem po výslednici své vlastní Karmy. Avšak otroctví člověka končí s rozvojem vědomé vůle. Neboť vůle může přinášet v kteroukoli dobu do rovnice jeho života nové hodnoty. Dokud je vůle usměrňována neprosvětleným rozumem, jsou jejím cílem dočasné jevy. Ale když rozum, pronikající stále hlouběji do podstaty jevů, pozná, že dočasné jevy jsou nám dány pouze jako prostředky k dosažení věčnosti, tehdy vůle, prosvětlená rozumem, povede člověka k uskutečnění pravdy a osvobodí jej. Takže všechna tolik rozlišná řešení obtížného problému o svobodě vůle a o předurčení jsou správná, každé na svém místě. Nevyhnutelný osud drží v otroctví ty, kteří neprojevují vědomou vůli. Relativní svoboda existuje pro toho, kdo rozvinul svoji vůli do určité míry a nakonec úplná svoboda je pro ty, kteří poznali pravdu a rozvinuli svou vůli do dokonalosti. Nyní se začíná rýsovat cesta k vnitřní svobodě, která dělá člověka nezávislým na okovech Karmy. Poznání pravdy je z pohledu východní moudrosti vědomí božství lidské přirozenosti a jednoty celého života, vyjadřujícího život Boha. Vůle boží je vyjádřena v zákoně Karmy. Cílem lidského rozvoje je úplný projev božských vlastností člověka. Ty člověka přivedou ke ztotožnění jeho vůle s vůlí Boha. Když v sobě člověk uskuteční toto sjednocení, přijde čas jeho spasení. Takový je konečný smysl učení všech velikých učitelů lidstva. V poznání pravdy a v rozvoji vůle se skrývá síla, která může osvobodit člověka z nadvlády Karmy.
Karma se dá odčinit jen v těle, na Zemi. Proto je tak důležité, abychom v době mezi vtěleními správně rozeznali své minulé chyby a provinění a přijali silné předsevzetí je v budoucím vtělení napravit, odčinit, vyrovnat. Tato předsevzetí se v nás při vtělení projevují jako tichý hlas svědomí. Splácení dluhů může být dobrovolné, z vlastní vůle, pak je snazší, nebo donucením okolnostmi splatné karmy, jako nemocemi, úrazy a ztrátami všeho druhu. Protože absolutní smrt neexistuje, je člověk připoután k následkům svých činů tak dlouho, dokud láskou, oběťmi a odříkáním vše nevyrovná. Vše, co člověk činí na hmotné úrovni, je důležité. Sám sebe může buď povznést, nebo ponížit. Každý člověk si vytvoří své vlastní určení a může je denně přetvářet. Kdo ze země přichází očištěn, toho boží Světlo ještě více pozvedá k veliké budoucnosti. Ale většina, která přichází, je nedokonalá, poškozená a zůstává dlouho v oblastech stínu. Obrovská láska žen je jednou z nejctihodnějších sil božího Tvoření. Ženy svou mateřskou láskou mají blíže k postoji pomoci.
Znalost nezvratnosti zákonů vládnoucích vesmíru vyvolává potřebu sjednotit s těmito zákony naši vlastní činnost. Jinými slovy: sjednotit naši činnost s Boží vůlí. Společně s tím vzniká vědomí, že činnost je nezbytná, avšak činnost, směřující nikoli k rozdělení, nýbrž k jednotě. Taková činnost je neslučitelná se sobectvím. Sobectví bylo nezbytné, dokud jsme žili v temnotě a neznali smysl života. Ale časem se stává zlem, překážkou v rozvoji naší božské podstaty. Z toho vyplývá, že naše činnost musí být nezištná, bez sobectví a bez náklonnosti k jejím plodům. Tato nezištnost je vyžadována od člověka, který se chce osvobodit, spálit svoji Karmu ne jako požadavek morálky, ale jako nevyhnutelnou a dokázanou nezbytnost.
Jak spojit sebezapření a nepřítomnost tužeb s činností, nezbytnou pro růst? K dosažení cíle vedou dvě cesty, dvě dráhy. Je to dráha Moudrosti pro menšinu a dráha Náboženského cítění pro všechny ostatní. Na první dráze dosahuje mudrc sebezapření tím, že ničí své sobectví hlubokým proniknutím do smyslu života. Na druhé dráze je dosaženo sebezapření díky lásce k ztělesněnému Ideálu, ve kterém se už projevila celá krása božské přirozenosti Boha-člověka. Obě cesty vedou k cíli. Sebeobětavá činnost bez myšlenky na sebe vyvolává vnitřní růst člověka, nezištnost očišťuje srdce. Tímto způsobem se uskutečňují dvojí podmínky spravedlivého života – činnost a absence tužeb, které se zdály být neslučitelné. Nezištná činnost, nahrazující naše osobní zájmy obecnými, nás postupně přivede ke ztotožnění svého Já se všemi a k osvobození.
Velikou pomocí na jedné i druhé cestě je správné pochopení zákona Karmy. Ten, kdo zná zákon, nehovoří o dobrém či zlém osudu, ten ví, že Karma představuje Boží vůli v činnosti a že proto není třeba se jí vyhýbat a bát. Jestliže nás Karma nutí zakoušet utrpení a bolest, nebude toto utrpení tížit člověka, který chápe její ušlechtilý smysl. Naopak, přijme ji klidně a trpělivě, protože ví, že se uskutečňuje zákon spravedlnosti, který vyžaduje, aby bylo splaceno i nejmenší zlo, které způsobil tomu nejnepatrnějšímu tvoru. A ví, že ani jedno z jeho dobrých úsilí nepřijde nazmar. Cesta očištění od sobectví nese sanskrtský název Karma-Joga od Karma-činnost a Joga-jednota. Vede stejným způsobem k očištění srdce, jde-li člověk po dráze Moudrosti nebo po dráze Náboženského cítění. Vyžaduje, aby člověk ochotně platil svůj dluh, ve kterém se projevuje jeho Karma. Totéž klidné a pokorné splácení vlastního dluhu, vyjádřené v nezištné činnosti, je jediným klíčem ke štěstí na Zemi. Uklidňuje a upevňuje našeho Ducha, odstraňuje nejmučivější ze všech starostí – myšlenku na sebe. Pouze ve zklidněném duchu se otevírá pravda. Odráží se v jeho hloubce, jako se nebesa odráží ve světlých vodách tichého horského jezera.
Karma a život posmrtný. Lidský život je doba a škola neustálého učení se, kdy duch zkušenostmi se obohacuje a polepšuje, vždy něco získává, překonává, nad něčím v sobě vítězí. Každá bytost je magneticky přitahována ke stejnému vývojovému druhu, který je jí vlastní. Ve hmotném světě západní civilizace většina lidí přijala ideu filozofů materialistů, že smrt je konečným bodem všech našich problémů. Jiní zase uvěřili, že budou mít v posmrtných oblastech nějakou výhodu proto, že chodili do kostelů. Avšak po odložení těla jsme poučeni, že jsme nerozlučně svázáni se svými vlastními výtvory, s myšlenkami. Každý se dostává do takových poměrů, kterým na zemi věřil. Čím je člověk jasnější mysli, tím víc odpovídá za své činy, třeba myšlené, za své city, třeba neprojevené. Svými výtvory tká si každý osvobozující křídla nebo otrocké řetězy. Naše vztahy z minulosti žijí dále, pouta sympatie a antipatie nás stále poutají ke vtěleným i nevtěleným bytostem, nikdo nemůže postoupit výš, dokud nezaplatí dluhy své minulosti. Ježíš řekl: Povedu tě z vězení do vězení, dokud nezaplatíš dluhy do posledního halíře. Což značí cestu z vtělení do vtělení za účelem placení karmy.
Jestliže je tma rámcem světla, pak je i snadněji pochopitelné, že oblast pekla je duševní oblastí utrpení a nesouladu, disharmonie s Řádem a pak je i zcela přijatelná jako čistírna ducha, který se vyvíjí od zdola vzhůru. Utrpení povstávající ze zla je hybnou pákou pokroku. Proto je nutno na Zemi oživovat lásku a světlo v temnotách připoutání ke hmotě, stejně jako se při nemoci bere lék na uzdravení. Záchrana a spasení je důležité pro ty, kteří si přejí se spasit. Pod náporem zkoušek, které bolest vrývá do nitra, se duše taví a uklidňuje, aby přijala odpovědnost za svůj osud, který si sama vytváří. Po pošetilostech, nedodržování Řádu a vzpouře se duch vrací k výčitkám svědomí, pokání a pokoře. Uklidňuje se a je-li pozemek připraven, znovu se osévá.
Zákon neomylné spravedlnosti je pro všechny stejný, proto naše svědomí zrcadlí světlo nebo tmu našich osobních výtvorů. Světlo jasní náš zrak, ukazuje cestu, stín nás oslepuje, poutá nás do vězení našich omylů. Každý na Zemi stojí mezi světlem nejvyšších tužeb a mlhou osudových omylů. Mnoho duší, které ustrnuly v nekázni a vzpouře, ubíjí sebe sama a směřuje tam, kde práskají pekelné důtky. Peklo je pro duši, která si ho vytvořila tím, čím je kovadlina pro surové železo, kde se kuje a dostává vhodný tvar. Jsme duše, pro které je znovu vtělení čili reinkarnace přízní a milostí Stvořitele, kterou máme využít k vyrovnání dluhů. Osvobozujeme se novými činy lásky a dobra. Nové vtělení jsou dveře z temnot, které jsme si sami stvořili. Když zvítězím nad sebou samým, pozvednu se a mohu pak podat ruce těm, kteří jsou dosud ve tmě a neštěstí.
Láska je Boží síla, kterou často mrzačíme. Tuto sílu dostáváme prostou a čistou od Pána, avšak my z ní činíme nenávist, zradu, krutost a tím se zaplétáme do trnových bludišť tmy. Jako nemocný potřebuje léku, stejně i my musíme obdržet duchovní očistu, abychom byli připraveni k životu ve vyšších sférách. Síly nebes starají se i o peklo, které slouží k tomu, aby kontrolovalo práci a vývoj na Zemi. Proč je někdy smrt těžká? Protože duchovní a fyzická muka očišťují podvědomí. Jediný způsob, jak přetrpět muka, je povznést se nad ně, přenést těžiště mysli z tratícího se těla na ducha; dochází k tomu i automaticky, zejména u dřívějších generací a věřících. Bolestí a nemocí se stává člověk duchovnější, moudřejší, dítě zralejší. Duchové, kteří plní v těle své povinnosti a úkoly, obdrží schopnost paměti, kontinuitu vědomí ihned, jakmile opustí tělo. Vědomě vcházejí do kruhu bratří a sester, kteří na ně čekají v duchovnu a pokračují v ušlechtilé práci a učení. Neklidné vědomí hříšníků je však jako pouto, které stále váže ducha ke hmotnému. Je to pouto dluhů a vin, je to kus stínu, jež tlumí vědomí a zakrývá rozhled. Mysl očištěná od kalu a zklidněná mírem v duši, bude jako zrcadlo odrážet slunce. Mír je nikoli projevem nečinnosti, ale plodem rovnováhy mezi důvěrou v moc Boží a důvěrou v sebe sama ve službě dobra a jeho vítězství.
Na věčnosti není nic skrytého, aby se jednou neobjevilo. Každé bídáctví, každé zlo se někdy odkryje a člověk za něj musí zaplatit buď utrpením či duchovní prací pro jiné. Každý člověk si buduje peklo, které se stává jeho vězením dle svých vlastních hříchů. Oblasti pekla jsou přeplněny utrpením, které si sami vytváříme svou nevědomostí a zatvrzelostí v nevědomosti zůstávat. Přitahujeme si k sobě a máme kolem sebe, jak v těle, tak po odložení těla takové čerty, jaké si přejeme, shodné s tvarem a kvalitou vibrací našeho nitra. Zde je i klíč k řešení záhad posedlostí: duchovně nemocní se nejprve trápí sami a pak jsou trápeni bytostmi stejně pomatených myslí. Stojíme ještě daleko od schopnosti poznat celou Pravdu, a proto je třeba osvobozovat lidi od citů, které porušují rovnováhu jejich vnitřního života.
Lenost, sobectví, krutost, zločin, to vše posiluje tmu proti světlu, peklo proti nebesům. Podobně i strach, smutek či hrůza, což jsou negativní city, i projevy sobectví a nedostatku důvěry v pomoc boží Prozřetelnosti a odevzdanosti do vůle boží. Musíme si neustále uvědomovat, že vše, co se nám stane, si zasloužíme, a proto to máme snášet trpělivě a pokorně. Myšlenka je tvůrčí síla, její rychlost je větší než rychlost světla. Každá myšlenka ať vyslovená nebo nevyslovená má sílu, která opakováním roste, opíše kruh a vrací se ke svému tvůrci jako bumerang. Tak jak někoho myšlenkami či představami napadáme, tak budeme sami napadáni. Proto za nesnáze a utrpení nemáme činit zodpovědným nikoho kromě sebe sama. Nečisté, zlobné, podrážděné, úzkostlivé či nenávistné myšlenky působí jako jed na náš nehmotný energetický organizmus a zahušťují v nás útvary, které působí jako zárodky nemocí a neduhů. Z toho poznání následuje nutnost, abychom si vybudovali co nejušlechtilejší ideály a nejčistší úmysly, protože stejné přitahuje stejné.
Zůstáváme-li pod vlivem energie zla a tuto kvalitu energie vysíláme zevnitř ven, vrací se k našemu duchu zmohutnělá o prvky stejné kvality, které přitáhla k sobě. Tímto způsobem zesilují mříže vězení, ve kterém nerozumně zůstáváme. Ke hlasům a obrazům našich myšlenek se přidávají hlasy a našeptávání bytostí shodných s naším charakterem, vnucují nám přeludy a ničí naše jemnější city. Naše myšlenky a povahové vlastnosti přežívají naše tělo. Osvobozují nás, jsou-li dobré a poutají nás, jsou-li zlé. Dobro je vyzařování energie světla, zlo je hromadění energie temna. Každá mysl je pramen tvůrčí energie, neboť myšlenka a představa tvoří. A je to jen náš problém, zda to víme či nevíme, zda se chceme učit či chodit ve tmě. Neznalost zákonů neomlouvá, to platí stejně na zemi jako ve vesmíru. Dobré a ušlechtilé myšlenky, city a činy mají sílu rozpouštět naše budoucí utrpení. Pochopení zákona a míra pokory, s jakou snášíme utrpení, zcela jistě ovlivní jeho délku a intenzitu. Pochopíme-li zákon, zcela jistě změníme své chování, myšlenky a city, tím změníme i svůj charakter a tím i svůj osud. Přestaneme vršit své dluhy, budeme je už jen splácet, aniž by narůstaly.
I nynější karmické prožívání těžkostí si můžeme částečně ulehčit odevzdáním se do vůle Boží, snahou o pochopení, co nám mají naše nesnáze říci, jaké poučení pro nás skrývají. Pak i současně prožívaná karma může lehčeji odeznít. Karmické účty mají nejen jednotlivé bytosti, ale celé rody, národy, rasy, říše. Nikdo nepřijde k úhoně, aniž by si to zasloužil. I hromadná úmrtí při katastrofách nejsou náhodná a nikdo se do nich nedostane omylem ani náhodou. Všechny hodnoty života patří Stvořiteli a člověk užívá pouze to, co má zapůjčeno. Všechno hmotné a mentální bohatství náleží Bohu, čas i prostor, tvar, láska a hodnosti všeho druhu, to vše náleží Bohu a člověku patří prozatímně jen na dobu pozemského vtělení, aby toho všeho užil ke svému zdokonalení a pomoci druhým, aby získal zkušenosti, osvojil si věčné dobro, souhrnem obsažené v Lásce a Moudrosti. Jimi pak bude v daleké budoucnosti vyzařovat Boží slávu a pomáhat méně vyvinutým bytostem v řetězu života. Pojem naprostého vlastnictví není tedy nic než iluze, Mája.
Dobro je pokrok a štěstí, bezpečnost a spravedlnost pro všechny naše bližní. Pro všechny musíme umět obětovat své pohodlí, umět si něco odříci, protože víme, že když jednáme v souladu s Řádem, jsme jím podporováni v oblasti nepomíjejících hodnot. Zlo je představováno naším sklonem přát domnělé dobro pouze sobě, je to sklon, který se projevuje jako sobectví, pýcha, ješitnost a hloupost, což znamená zastavení se na nízkém stupni vývoje ducha. Je to odtržení od božího řádu, podlehnutí iluzi zevního světa, sebezbožnění, kdy se člověk sám uctívá nevěda, že Bůh je dárcem všeho a tedy hoden naší lásky a úcty. Vše zakouší vývoj, bez kterého by nebylo pokroku. Obě pohlaví se střídají a ženská duše bere na sebe mužské tělo a naopak, podle toho, jak nutně potřebuje doplnit svou povahu a schopnosti opačným pólem, či v jakém karmickém vztahu se má k někomu s ním spjatému narodit. Kdo se stává odpovědným za pád druhého, ten zakouší v sobě samém zvětšení svých vlastních hříchů.
Když naše bolest nerodí nové bolesti a náš žal nevyvolává žaly u našich spolubližních, tehdy se naše dluhy nacházejí na cestě vyrovnání. Naše duše obdrží nekonečnou Moudrost, prochází dlouhou cestou prvotních nauk a než obdrží nekonečnou Lásku, musí procházet dlouhými chodníky milosrdenství a zbožnosti. Čím výše se duše pozvedá k výšinám života, tím více odkládá lidské konvence učíc se, že Prozřetelnost je světlo a láska ke všem. Každý, kdo vysílá světlo druhým, dostává tolik, kolik potřebuje. Existuje nekonečná stupnice různých duchovních sfér či světel a na každém stupni vývoje lze snést přiměřené světlo. Vždy jsou člověku hledajícímu Pravdu dáváni takoví učitelé, kteří ho vyvedou na bezprostředně následující stupínek, přičemž zase oni přijímají světlo od svých vůdců a učitelů. To je hierarchie sférického zřízení, řízené Prozřetelností Jediného a Nejvyššího.
Karma lidstva. V naší době by se určité věci nestaly, kdyby se určité věci nestaly v kultuře egyptsko-chaldejské. Lidské duše působící dnes, byly vtělené i v době chaldejsko-egyptské a přijaly tam určité zážitky, bez nichž by nemohly konat to, co konají dnes. V jistém smyslu se postup různých kultur odehrává v koloběhu, cyklicky, proto v jistém smyslu dnešní kulturní období je opakováním kultury egyptsko-chaldejské. V každé kultuře museli jedinci mnohé prožívat, aby mohl vzejít příspěvek z celého národního vývoje, a posléze výsledky jednotlivých kultur jsou postupně vtělovány do celého vývoje lidstva. Máme též karmické účinky přesahující zemské bytí, jako je karma světa, sluneční soustavy atd. Různé karmické proudy se prolínají a pochopit život lze, když vystihneme spolupůsobení nejrůznějších karmických proudů. Osobní karma je spojena s karmou národa a lidstva. Náhoda není ani v tom, ve které oblasti života jsme zkoušeni, jakou profesi vykonáváme, kde žijeme, v rodině často splácíme své největší dluhy; také nejsme náhodou ve vztazích sousedských, kolegiálních i školních. Na co myslíme, tím žijeme, neboť to vytváříme.
Nejčastěji se karmické vztahy nachází v rodině, proto právě rodinné vztahy jsou nejčastěji těmi nejsložitějšími a nejtěžšími a ve většině případů se z nich ani nedá utéci, leda až při naplnění karmy. To jsou většinou případy týrání a násilí v rodině; co jsme kdysi třeba jako tvrdý muž činili své ženě a dětem, či starým rodičům, to se nám vrátí, když jsme ženou, dítětem, seniorem, abychom pochopili, ponaučili se a odpustili sobě i druhým. Ale pozor, většinou, ale ne vždy tomu tak je a my nikoho nesmíme soudit, to není naše role. Našim úkolem na Zemi je milovat a ne soudit. Všichni zde na Zemi něco dlužíme, jinak bychom zde už nebyli; dlužíme téměř vždy našim dětem. Dlouhodobě týraný chlapec, jemuž rodiče dávali připínáčky do bot, bili ho a nedávali mu jíst, neměl vůbec takovou karmu, věci se dějí i poprvé, bez souvislosti s naší minulostí, avšak tam pak zasahuje Prozřetelnost a vyrovnává to většinou ještě zaživa a vždy po smrti, proto ten hoch je dnes již v jiném prostředí a má na svém kontě dva miliony korun. Podobně utrpení, jaké zažívala Natálka, nebylo její karmou, a proto dostalo se jí a její rodině ze všech stran pomoci a co nebude vyrovnáno v tomto životě, osud vyrovná v příštím vtělení.
Kromě osob, kterým z minulých životů dlužíme, jsou v rodině i osoby, které nám přicházejí na pomoc. Člověk se narodí zpravidla do takových vztahů, jaké si v předchozích inkarnacích vytvořil. Je proto třeba žít co nejlépe i v těžkých podmínkách, nevracet zlé zlým, abychom si napříště zasloužili dobré lidi ve svém okolí, především rodiče. To je také umění života. Co nezvládneme a poničíme, do toho se musíme narodit, abychom vše napravili, abychom negativní energii změnili v pozitivní. Naše činy, myšlenky a city nás stále vrací do náruče těch, s nimiž jsme svázáni nějakým poutem. Jenom láskou můžeme smazat dluh, který jsme někdy vytvořili; nezvládneme-li to láskou a odpuštěním, točíme se stále v karmickém kole. Nemoci, tělesné postižení a další utrpení jsou vzájemnou karmou duše i rodu, do kterého se přišla narodit. Kam nás osud postaví, tam je naše karma, tam je třeba plnit své povinnosti, neubližovat si, pomáhat si, měnit zlé v dobré.
I zlo může být někdy dobrem, když působí jako návěští, že tudy cesta nevede. Hlavní je pochopit cestu vývoje a svůj úkol na cestě návratu. Rodíme se k sobě nejen pro vyrovnání dluhů, ale hlavně pro poznání. Zákon karmy udržuje vesmír v rovnováze a v řádu. Na tom, jak se ti daří dnes, můžeš vysledovat svou minulost. Jak se chováš nyní, takovou si připravuješ budoucnost. Víme již, že z karmického zatížení vedou dvě cesty, cesta utrpení a cesta duchovní práce. V harmonických vztazích jsme spokojení a šťastní, ty si ale vytváříme po generace my sami. Podíváme-li se na člověka, který nám ubližuje, jinýma očima a uvědomíme-li si svoji účast na jeho chování k nám, že jsme to byli kdysi sami, co jsme mu ublížili, otevře se nám zcela jiný pohled. Nový postoj nás vede k lítosti, pokoře a posléze i k lásce. Sympatie a antipatie jsou často nejasnými vzpomínkami na minulé životy. Upřímné odpuštění znamená i zproštění karmy. Odpuštění je silnější nežli pomsta, je to nejdůležitější cesta z bludného kruhu utrpení ven. Dříve si lidé navzájem odpouštěli vše zlé u příležitosti křtin, svateb a na smrtelné posteli a dobře činili, proto mnozí ani za život nepotřebovali lékaře. Láska nás vede k cíli, nenávist nás vrací zpět.
Podvědomí každého dítěte rozehrává programy uložené z minulosti. Vstupem do hmoty se otevřené vědomí pomalu uzavírá, a jakmile se probouzí k činnosti mozek, dítě postupně vše zapomíná. Čím víc se propadá do hmotného žití a ztotožňuje se s ním, ztrácí svou intuici a vědomí minulosti. S příchodem do školy se stává pánem rozum a intuice u většiny dětí bývá zahalena. Vývoj každé lidské bytosti lze dosáhnout pouze přes duchovní růst a ten je podmíněn láskou a pokorou. Dokud nezměníme myšlení a každému dítěti se nedostane péče, jakou potřebuje, nemůže být na Zemi odstraněna bída sociální ani duševně duchovní. Jaké budou nastávající generace, takový bude i národ.
Nejčastěji v nemoci a ve stáří dostáváme nabídku v cestě. Pokud již máme málo sil, pak nejlepším prostředkem, jak si pomoci, je obrátit se do svého nitra a tam s důvěrou prosit o pomoc. Podmínky života většinou nedokážeme změnit, ale žádá se od nás změna myšlení, změna citů a pocitů z negativních v pozitivní. Vše negativní se nám zase v negaci vrací a jen zhoršuje náš stav, naopak pozitivní a laskavé otevírá cestu k pomoci. Vyspělé duchovní bytosti slyší naše volání, na nás je být trpěliví a pokorní a učinit se lepšími. Prosit neustále v duchu, případně i v reálu, za odpuštění a umět vše odpouštět. Velmi pomáhá, když přejeme mír a klid i všem, koho máme rádi i těm, kteří nám ublížili. Duše, která odpustila sobě i druhým, je naplněna láskou a rozpouští všechny negace. Z jednoho zdroje pocházíme a do něj se zase navrátíme, jsme jedné podstaty, jsme součástí tvůrčího procesu, sice nepatrnou, přesto důležitou. Život je nástroj, kterým Bůh mění myšlenky ve zkušenost. Pokud je člověk příliš ponořen ve svém egu a spoléhá jen na sebe, ocitá se v izolaci. Hmotné tělo a hmotná úroveň se prosazuje tím více, čím více energie, tedy pozornosti naší mysli jí věnujeme, čím více na ní lpíme a čím méně tuto úroveň ovládáme. Vše souvisí se vším, vše je ve své podstatě v jednotě. Odlišuje nás pouze stupeň vývoje duchovní vyspělosti a tudíž porozumění sobě a světu; nacházíme se v různých etapách Cesty.
Karma místa. Setká-li se více lidí se stejnými myšlenkami, zesilují energeticky potenciál určitého místa na Zemi. Vše, co se v tom kterém místě děje, je v něm také vibračně zaznamenáno. Jsme zodpovědní za prostředí, ve kterém žijeme. Ve svých četných životech jsme žili v mnoha zemích a na mnoha místech. Víry astrální černé energie mají značnou tendenci vracet se na místa svého vzniku, a tak vyvolávají nová utrpení lidstva na určitém území velmi často i po uplynutí značného času od data tragických událostí. Je pravidlem, že v těchto místech se inkarnují bytosti odpovědné za vyvolaná utrpení, aby se poučily o důsledcích vlastních dávných činů. Nic se neděje náhodně, vždy se jedná o vyrovnání karmického dluhu a je bláhové, obviňovat za to Stvořitele, živly či kohokoli jiného. To, co se nám osobně děje, je náš karmický záznam a aktivovaná kolonka našeho dluhu má dáti. Příčina je vždy v nás, vnější okolnosti jsou jen vykonavatelem.
Někde se cítíme dobře, tam jsme zanechali dobrou energii, jinde nás potkávají úrazy a jiné nehody, nic není náhodou, to je naše nenaplněná karma, kterou jsme příchodem na místo aktivovali. Lze tomu i předejít, když se v meditaci spojíme s místem, které máme navštívit (či se situací, která má nastat) a prosíme za odpuštění všechny, kterým jsme kdysi ublížili a sami všem a všechno odpouštíme, vyšleme do toho místa světlo lásky, odpuštění a smíru. Můžeme požádat o pomoc vyšší duchovní bytost a pozvat ji do chrámu svého duchovního srdce spolu se všemi, kterým jsme ublížili.
Josef Lux, dřívější předseda KDU-ČSL, měl tak těžkou karmu místa v Americe, že se nemohl vrátit odtud živý. Kdyby se byl nechat operovat doma, v Česku, kdekoli na Moravě, přežil by operaci a mohl zde být dosud. Stačilo tyto věci znát a udělat předem meditaci a modlitby za odpuštění. Není náhodou, kam jedeme na dovolenou, a když se nám tam něco stane, karma si nás tam přitáhla. Proto je tak důležité o tom všem vědět a řídit se tím. Protože kdysi dávno jsme žďářili a vypalovali lesy a zakládali pole a osady, zahrneme do svých proseb o odpuštění i ducha místa, živlové bytosti i skupinové duše zvířat a rostlin, kterým jsme ublížili. Nestačí však pouze nalézt příčiny a pochopit souvislosti, je nutno změnit se uvnitř, změnit životní hodnoty, programy, charakter. Do dalších životů si neseme to, čemu jsme se naučili a o co jsme se zasloužili. Nejcennější pro člověka je láska k druhým, nezatížené svědomí, poznání, vědění a moudrost. Léčení karmy rodiny i místa viz též Léčba duchem.
Nejpřísnější postih se dostavuje jako karma v duchovní oblasti. Způsobuje stagnaci v dalším duchovním vývoji, často i v několika následných životech. Zneužití darů božích se objevuje i v dalším zrození, kdy duše nenalezne svého Mistra, bloudí po duchovní cestě. Ztrácí vše, co je jediným smyslem života. Mnozí duchovně vyspělí jedinci mají za sebou zneužití božích darů v magii. Mnohokrát jsme při společné meditaci hledali, nacházeli a zneškodňovali různé předměty, negativní zářiče, rozseté po celé zeměkouli. I na to je třeba se zaměřit, prosit za odpuštění všem, kterým jsme dříve ublížili magicky, kletbou, uřknutím, či jinak. Pochopení, odpuštění, láska a velká pokora jsou i zde na prvním místě nastoupeného pokání. V lásce k bližnímu je ukrytá lidská karma, ten, kdo neubližuje bližnímu, nevytváří si karmu špatnou.
Ne každý je však schopen pochopit a odpustit, není schopen se cítit vinen a zahanben a není mu líto svých obětí; návrat ze Tmy do světla není pro každého. Tomu, kdo trpí, je třeba dle možnosti podat pomocnou ruku. Ale v případě, kdy cítíme zneužití a tvrdost srdce, je nutné nepomáhat zlu. Je třeba jen za tyto lidi prosit a posílat jim Světlo a Lásku. Musíme se také vyvarovat posuzovat lidi podle jejich potíží. Je zde i mnoho lidí, kteří na sebe vzali dobrovolně a s láskou úkol a karmu pro druhé. Duchovně vyspělé bytosti se rodí do chudoby a do špatných podmínek pro další posílení sebe sama, aby překonaly všechny překážky hmotného bytí a mohly navždy odejít z tohoto světa. Posuzování přenechejme Kosmické inteligenci. Nepřišli jsme na Zemi soudit, ale milovat. Mezi těžšími inkarnacemi občas odpočíváme ve snadnějších životech, právě ale tam naděláme nejvíce chyb.
Profesní karma. Karma pracuje také i do budoucna. Na příklad stalo se nějaké hromadné neštěstí a lidé si vzájemně obětavě pomáhali; v nějakém dalším životě vytvořili spolu třeba vynikající pracovní tým a vynalezli účinný lék či nějaký prostředek ke zlepšení kvality života lidí. Astrální sféra a hmotná sféra zde, se mají k sobě jako negativ a pozitiv. Co jsme nezvládli a poničili v minulých životech, to musíme zde napravit. Třeba tak, že když jsme v četných válkách a bitkách zabíjeli nožem, dýkou a mečem, nyní budeme skalpelem navracet životy a zdraví. Když jsme trávili nepřátele jedem, lékem budeme navracet zdraví a život. Když jsme mrzačili druhým těla a údy, budeme stejně postižení a v dalších životech to vše budeme léčit. To je karma lékaře, veterináře, lékárníka apod. Politici dnes jsou většinou dřívější vládci a bojovníci, kteří nezvládli vládnutí, místních vládců bylo mnoho, většina z nás jimi byla, učíme se na Zemi všemu; současným politikům je dnes dána poslední šance, jak vše z hlediska zájmu lidu a národa napravit. Jak se jim to daří, vidíme všichni: nebývalá korupce, prosazování zájmů svých a skupinových oproti většině národa, snaha o moc a zbohatnutí na prvním místě, zatloukání nepravostí, neprofesionalismus a neodbornost atd. Jak mnoho ožebračili svůj lid ve svůj prospěch a pro svá privilegia, to vše svou karmou budou muset splácet a navíc, zatíženi takovou karmou nepostoupí ve vývoji výše, budou muset cestu tělem opakovat a to za nepříznivých podmínek. Na místě je proto velká pokora a obětavá práce, ne snaha zbohatnout na úkor druhých. V tomto čase dostáváme všichni poslední příležitost, jak napravit své chyby, splatit své dluhy, zlepšit svůj charakter. Jakmile nastane sklizeň a oddělování zrna od plev, čas k nápravě už vypršel.
Kdo měl v minulých životech potíže se zákonem, zákon překračoval, tak v následujících životech je strážcem zákona, třeba jako policista, soudce, žalobce, ústavní činitel. Kdo se provinil v sociální oblasti, napravuje mnohé dnes jako sociální pracovník, pracuje v charitě, v pečovatelské službě apod. Učitelem se stává ten, kdo se potřebuje sám mnohému naučit. Karmu herce mají ti, kteří chtějí v jednom životě prožít mnoho rolí, mnoho životů a tak mnohé napracovat, zkrátit si Cestu. Dobrý herec je ten, kdo hraje nejen svým zevnějškem, ale také vnitřně prociťuje a prožívá své role. V případě vytvoření role záporné a projevů citů negativních, zloby, nenávistí apod., je potřeba udělat totéž, jako jeden z vynikajících herců staré gardy, nevím již kdo, který po skončení představení se modlil a prosil za odpuštění projevu všech svých negativních citů. Kdo dříve bořil a ničil, odpracovává svou karmu jako stavitel, projektant, zedník.
Kdo spáchal jakýkoli trestný čin a přečin, a nebyl za svého života potrestán, čeká ho v dalším životě trest tomu odpovídající, aniž něco provedl; to je případ známého vězně Kájínka, který se marně dožaduje světské spravedlnosti. Ač v tomto životě opravdu nespáchal to, za co byl odsouzen, teprve až si odpyká trest z Věčnosti, bude na svobodě, do té doby je pod vládou své karmy; každý tomu může předejít či trest si zkrátit pochopením své viny, prosbami za odpuštění, pokorou, pokáním. Dříve věděli staří lidé, že unikne-li člověk soudu světskému, má ve svém nitru soudce jiného, stále upomínajícího, že každá vina bude jednou souzená soudem věčným, jemuž není nic skryté a tajné. To ještě věděli a tak psali mnozí autoři v 19. století, tak psala i Vlasta Pittnerová, rodačka z Polné na Vysočině.
Odpověď na všechny naše problémy je v nás. Proto když nás cokoli podobného potká, nic není náhoda, na místě je pokora a ne vzdor, prosby za odpuštění a vyrovnání karmy. Když včas a dostatečně takto v duchu pracujeme, nemusíme již pak prožít karmu v reálu, anebo jen v menší míře. Duch čte, pracuje a počítá rychlostí světla, proto když člověk dostane ve své inkarnaci úkol, kterým má vyrovnat svůj karmický dluh, dostane k tomu i příslušné schopnosti, jako třeba herci i soudci, kteří mají často fotografickou paměť. Vnitřním zrakem vidí malíři, skladatelé slyší hudbu vyšších sfér (někdy i nižších sfér), spisovatelé převádějí na pozemskou rovinu díla, která jsou již v astrálu sepsaná atp. Astrál má nižší a vyšší úrovně, z nízkých úrovní převádějí na pozemskou úroveň všechny ty zrůdičky, fantomy, strašidla, čarodějnictví, zlo a všechny nedobroty ti, kteří jsou na stejné vibrační úrovni. Oproti tomu jedinci napojení na vyšší sféry duchovní tvoří krásu, souladnost, harmonii, láskyplnost apod. kdo sám dříve kradl, bývá často okraden, nic není náhoda; lze tomu předejít dáváním, dobročinností. Kdo zvýhodňuje některého podřízeného, splácí tak zpravidla svůj karmický dluh k němu. Podvodníci dle zákona podobné přitahuje podobné, budou následně také podvedeni, přitáhnou si ke spolupráci jiné podvodníky.
Disidentství z pohledu zasvěcence jeví se zcela jinak; Václav Havel zde měl svou duchovní misi, ta tvořila 90% všeho disidentského dění té doby u nás; pouhých 10% patří všem ostatním, a co je nad to, byla jejich karma. Příčinu karmy k jakékoli vrchnosti lze hledat ve výroku Krista: Dávejte co je císařovo císaři, a co Božího Bohu. Každý člověk má konat svoje povinnosti nejen k Bohu, ale též ke svým bližním, k sobě a rovněž k vladaři. Každý vladař je ustanoven z milosti boží, ať je kýmkoli a jakýkoli. Není náhody a všechny věci, které se dějí na zemi i na nebi, jsou v příčné souvislosti. Je-li vláda dobrá a spravedlivá, je tak určeno zemi a národu a je-li nespravedlivá a špatná, tu je božím trestem na zemi a lid, tím si také odpracovává karmu. Kdo se vzpírá plnit svoje povinnosti, ať k rodině, ke svým bližním, ať ke státu, jehož je příslušníkem, porušuje zákon harmonie a přivolává na sebe trest, karmu. Nic není náhoda, a kdo v takové situaci být nemá, tak tam není.
Když někdo kdysi křivě přísahal, či ukazoval na nevinného, že je vinný, hrozil někomu, může v další inkarnaci přijít o prsty křivě přísahající či o svůj ukazováček; nějakou zdánlivou nehodou bude mu amputován. Když jsme někoho prokleli, musíme se k němu narodit, třeba jako dítě a kletbu prožít i na sobě. Muž, využívající služby prostitutky, má s ní následně společnou karmu; v nějakém dalším životě se taková žena narodí jako dcera takovému muži. Když se někdo proviní na svém partnerovi nevěrou, když sexuálně znásilní, je postižen třeba rakovinou svých genitálií v tomto či v dalším životě, záleží na tom, kolik karmy má ještě splácet. Kdo si sáhne na svůj život jako sebevrah, narodí se v příští inkarnaci s poškozením tělesným. Karmě lze předejít, anebo ji zmírnit pochopením, že jsme spáchali hřích a pokáním. Když ubližujeme nějakému zvířeti trýznivě či opakovaně, může se, třeba i část naší individuální duše, přivtělit či vtělit do zvířete a prožít vlastní zkušenost, aby pak již nikdy tak nečinila. Má známá navštěvuje své příbuzné na venkově, marně jim domlouvá, aby lépe pečovali o svůj dobytek, marně; jejich krávy jsou nedostatečně krmeny a napojovány, mají řetězy zařízlé do živého masa. Mnohé z nich vidí jasnovidec jako karmu duší lidských, kteří stejným utrpením, jako dříve činili oni zvířatům, tak to vše musí odtrpět ve zvířecím těle; i její příbuzné čeká podobná karma. Věčné spravedlnosti nic neujde, vše negativní musíme jednou transformovat v pozitivní, to je úkol karmy. Dostáváme jen tolik štěstí a lásky v životě, kolik jsme sami rozdali.
Na pomoc nám přicházejí duše božské, jako byl Gándí, Kennedy, Gagarin, Exupery; Gorbačov i Havel zde měli svou duchovní misi a takových bytostí je více a mnozí pracují ve skrytu, duchovně. Velmi pomáhá, když prosíme a modlíme se nejen sami za sebe, ale i za své bližní, když přejeme klid a mír všem lidem dobré vůle, i těm, kteří nám ublížili. Ovládat své myšlenky znamená přestat být jejich otroky. Co dobrého si přejeme, aby se nám vracelo, to musíme nejprve vytvářet; nejdříve dej a pak ti bude dáno. Duše, která odpustila sobě i druhým, je naplněna láskou a odstraňuje všechny negace. Když tuto práci vykonají na sobě všichni lidé, docílí oné vibrační úrovně, kterou vyžaduje nastupující věk Vodnáře.
Ke správné modlitbě, která skutečně přijímá světlo z duchovna, nelze dospět s duší znetvořenou nenávistí, podlostí, pýchou a jinými neřestmi. Zde je zatím možný jediný lék bolest a utrpení, který dovede duši k určité pokoře, nutné k modlitbě či spíše správného naladění k modlitbě. Vyšší sféry nelze uchopit znešvařenou duší. Perly pravdy hozené těmto duším, byly by pošlapány, zprofanovány, znetvořeny. Chtěly by i dobro použít jen ke svému osobnímu nízkému prospěchu či získání nadvlády nad druhými a ne k povznesení sebe i druhých. Boží spravedlnost vládne ve všem, proto se nic neděje náhodně, ve všem působí zákon boží. Abychom se stali schopní sloužit skutečnému dobru a pokroku, musíme nejprve své nitro očistit od nízkostí, které jsme nahromadili v minulých vtěleních. Doba mezi jednotlivými vtěleními bývá různě dlouhá, záleží to na mnoha okolnostech, i na tom, kdy se vtělí naši blízcí či spoluviníci, se kterými budeme v příštím životě vyrovnávat své dluhy. Někdo žije i dlouhá staletí v bludech a omylech předešlého života, než se probudí a nastoupí vědomě očistnou cestu. Nenaříkej proto, ať přijdou ve tvém životě jakkoli těžké zápasy. Čím silnější je duše, tím více zkoušek si v životě naplánovala; ví, že tím dříve a více rozpustí svou nashromážděnou negativní karmu.
Zákon vtělování-inkarnace a odvtělování-dezinkarnace odhaluje pravý smysl života a smrti. Tvoří hlavní jádro ve vývoji duše a dovoluje nám ji sledovat zpět až do hlubin přírody a kupředu do výšin božství. Narození pozemské je smrtí ze stanoviska duchovního a smrt je vzkříšením nebeským. Střídání se dvou životů je potřebné k vývoji duše a každý z nich je současně důsledkem a vysvětlením druhého. Kdokoli pronikl těmito pravdami, je v srdci mystérií, v jádru zasvěcení. Karma je vždycky životu příznivá, nikdy nepříznivá, je život posilující; co se nevyrovná v tomto životě, vyrovná se v životě celkově, činí nás silnějšími, moudřejšími, dokonalejšími, nemoci, které jsme přemohli, se stanou zárodkem k dokonalejšímu zdraví.
Utrpení zdá se nespravedlivé ze stanoviska jediného života, ale je obdivuhodně spravedlivé a přesné z úrovně celé řady životů. Není slova ani skutku, aby nemělo ozvěny ve věčnosti. Pythagoras.
Zákon Karmy v praxi spodní posmrtné úrovně: Kolektivní vykoupení. Byli jsme jednou povoláni do pracovny ředitele Domu míru, důležité duchovní školy nacházející se v dolních oblastech astrálního světa. Toto pohostinné sídlo bylo založeno před třemi stoletími pro nemocné duchy a fungovalo pod vládou duchovní kolonie. Budovy nalézaly se na nízkém stupni astrální sféry, proto i poměry zde byly podobné jako na zemi. Péče se zde poskytovala odtělencům nízkého a nevyvinutého stupně. Ve vyšších sférách duchovních jsou již poměry méně podobné hmotnému zemskému světu. Byli jsme zde na návštěvě, abychom provedli několik pozorování, týkajících se zákona příčin a následků, tedy karmy. Tato oblast stínů u okraje pozemského pole je plně obsazena zemřelými, kteří jsou stále ještě vázáni k pozemskému životu, ačkoliv již přešli jeho hranice. V zadní budově se shromažďují bytosti, které jsou oběťmi svých temných myšlenek. Až vyjdou z pomatenosti a tísně, budou uvedeny do hlavní budovy a léčeny. Brány domu se neotevírají myslím buřičským a rebelantským, které by zcela rozvrátily instituci pomoci. Dům má dvě skupiny, které vycházejí ven a denně vždy jedna z nich přivádí odtělence, kteří potřebují zdejší péči. Naléhavá prosba ze země vyzývala o pomoc pro oběti leteckého neštěstí. Pod hřebeny vysokých hor držely v sobě zbytky letadla oběti nehody. Čtyři vzdychali, připoutáni ještě ke zbytkům svých těl, někteří křičeli, nevěděli, co se stalo. Uprostřed této scény prosil odtělený stařec ušlechtilého důstojného vzezření Dům o vyslání oddílu k odvedení bytostí zemřelých při tomto neštěstí. Bleskově se připravil oddíl pomoci. Duchovní přátelé, obětaví a chrabří, již tam stáli na stráži, klidní a pozorní.
Nám se dostalo vysvětlení od vedoucího Domu, že i když nehoda byla stejná pro všechny, smrt byla pro každého různá. Totiž čím více se člověk v životě na zemi noří do nízkých a hmotných proudů, tím těžší bývá odpoutávání se od těla. Proto smrt těla není pro každého osvobozením ducha. Kdo nosí v sobě za živa nízkost, ten ji ani po smrti neztrácí a vábí k sobě nízké bytosti, podobné přitahuje podobné. Trvá velmi dlouho, než se takový odtělený odpoutá od svých pozemských zvyklostí k vědomé očistě. Když byste zkoumali oběti dnešní letecké katastrofy, jistě byste mezi nimi našli dřívější zločince, kteří někdy vyhodili bezbranné lidi z věží či vrcholků hor, kamarády, kteří utopili cenné životy v moři, nebo sebevrahy, co skočili z vysokých mostů či budov, ukazujíc vzpouru proti Zákonu a kteří nyní v této události našli prostředek k vyplacení. Každá sebevražda jednak přináší muka po odtělení a jednak velmi ztížené podmínky pro budoucí vtělení. Vtělení je cenný dar a jeho násilné přerušení, i samotná úvaha o tom, je vzpourou proti Prozřetelnosti, nedostatkem víry v Její pomoc.
(z materiálu Brazilské federace)

[Návštěvník]

Je karma jen projekce naší mysli?

V poslední době se setkávám s názory, že karma je jen projekce naší mysli, takže setrvávání v roli oběti, materiální i jiný nedostatek - to vše jsou jen situace, které si sami tvoříme, ale které ve skutečnosti nejsou nutné a když si to uvědomíme, staneme se tvůrci vlastní reality. Skoro se zdá, jako by stačilo přečíst si pár vět z nějaké zázračné knížky o tom, jak lépe myslet a pozitivněji přistupovat k životu a vše v našich životech se rázem změní. Tyto předpoklady jsou sice pravdivé, ale je to jen poloviční pravda a bez znalosti té druhé poloviny bychom se snadno mohli stát namyšlenými soudci, kteří mají řešení na každý lidský problém.

Druhou polovinou té pravdy je to, že přestože se sice opravdu každý rodí jako tvůrce s naprosto netušenými možnostmi a schopnosti, ne každému je dáno je využít a ne každý je na té úrovni, aby sám sobě nebo někomu jinému využitím svých tvůrčích schopností neuškodil. A to je jeden z důvodů, proč na tomto světě a v této fyzické realitě stále ještě funguje zákon karmy.

Zkuste chudému vyčítat, že si za svou chudobu může sám, nemocnému zas vyčtěte, že je nemocný, člověku v nešťastném, těžko řešitelném vztahu zas vyčtěte libování si v roli oběti. Ne vše je tak jednoduché, jak se jeví tomu, kdo dokázal vyřešit některý ze svých problémů a v následné eufórii propadl pocitu, že i vyřešení problémů druhých lidí je snadné a triviální. Vše se rodí v mysli, a tak problémy, které si tvoříme, sice opravdu vznikají z nedostatečnosti našeho chápání, ale ne vždy je člověk připraven a schopen přijmout změnu – a to často také proto, že potřebuje určitou situaci prožít zcela a do hloubky, aby ji opravdu pochopil.

Mnozí přicházejí na tuto zem prožít určitou jedinečnou zkušenost, kterou by si jako rozumně uvažující lidé nikdy nevybrali. Kdo by si přál prožít život jako duševně nemocný? Kdo by chtěl zemřít mladý? Kdo by chtěl prožít smrt nejbližšího člověka? Přesto i to jsou úkoly, pro které se může duše rozhodnout a za jejichž naplněním si duše v životě cílevědomě jde, byť o tom navenek neví a činy k tomu vedoucí se mohou jevit běžnému pozorovateli jako nelogické. I velmi vyspělá duše se může narodit do neskutečně nepříjemných životních podmínek a prožít těžký život jen proto, že tím sleduje určitý cíl. Za těžce duševně nemocným člověkem se může skrývat duše, která si na zem přišla právě pro tento prožitek, aby duševní chorobu sama prožila a pochopila a mohla v budoucích inkarnacích duševně chorým sama pomáhat.

Lidem se často jeví nelogické setrvávání v určitém násilném vztahu. Obětem domácího násilí je připisováno nízké sebevědomí, slabost a taky obyčejná lidská hloupost, protože pro neschopnost opustit takový vztah má málokdo pochopení. Méně už vnímáme osudovost daného vztahu. Nevíme nic o dohodě, jakou spolu duše uzavřely před vstupem do života. Nevíme, jaké byly jejich minulé inkarnace. Role se občas střídají. Kdo někomu ublížil, může se příště ocitnout v jeho roli. Takový vztah je potom velmi těžké opustit. Takový člověk pak slýchá od svých blízkých logické a rozumné argumenty, proč má takový nefunkční a trýznivý vztah co nejrychleji opustit, ale sám cítí, že to není možné nebo že ještě nenastal ten správný čas. Někdy vztah slouží k tomu, aby slabý člověk s nedostatečným sebevědomím pochopil svou hodnotu a dokázal se postavit na vlastní nohy. Délka takového procesu je ale individuální, protože každý chápe a roste jinak. Někdy jen splácíme, co jsme sami způsobili a nemůžeme se vyvléknout, dokud není vše vyřešeno. V našem vlastním životě jsou zkrátka někdy věci mezi nebem a zemí, které sami nechápeme, natož pak v životech těch druhých.

Poslední roky pro mnoho lidí znamenaly řešení těch nejzávažnějších, ale mnohdy i posledních karmických dluhů. Není pochyb o tom, že nastává nová doba, do které mnozí budou moct vstoupit s čistým štítem, protože dosáhli určité úrovně vývoje a chápání. Ve vývoji si však nejsme rovni, a tak se nedá říct, že karma zmizí jen tím, že v ni přestaneme věřit. Pokud jsem druhému skutečně ublížil, nevyhnu se konfrontaci se svým činem, ale na druhé straně láskyplný postoj, přijetí zodpovědnosti a pochopení dosahu mého činu může tuto konfrontaci a odplatu urychlit a značně zmírnit.

Energie lásky člověka dokáže povznést na úroveň, ze které lépe vnímá realitu i lépe chápe souvislosti. Karma však není něco, čeho bychom se měli chtít za každou cenu zbavit. Karma je totiž také vlákno, které se táhne našim životem. Je to šňůra korálků, kde každý korálek je jedním osudovým úkolem a právě tyto úkoly nás přivedly tam, kde jsme dnes. Zbavovat se cíleně karmy znamená zbavovat se minulosti a následně i své vlastní podstaty. Proto se karmy nemůžeme zbavit, ale můžeme se snažit ji pochopit, přijmout a přesáhnout. Každý má na to tolik času, kolik potřebuje. Není kam spěchat, protože jdeme všichni za stejným cílem, i když různými cestami. Možná, že nejdeme tou nejkratší a nejpohodlnější cestou, ale určitě existuje dobrý důvod, proč tomu tak je. Každý blok, každá nedokonalost, nemoc nebo nedostatek je ukazatelem na cestě, lekcí, kde není úplně jasné, zda se máme naučit se nedostatku zbavit nebo ho jen hluboce prožít a pochopit. To víme jen my sami, a proto není vždy rozumné naslouchat těm, kteří tvrdí, že máme své problémy řešit stejně, jako je řešili oni.

Je mnoho těch, kteří (někdy bezmocně a zoufale) opakují stále stejné chyby. Ale každé opakování nese v sobě stále větší zárodek pochopení a to pochopení vyústí jednoho dne v okamžik, kdy k tomu dojde naposled. Když ten okamžik přijde, budeme to vědět jen my sami, ale budeme to vědět s neotřesitelnou jistotou a celé naše předchozí trápení a chybování najednou získá smysl. Trápení možná není v životě nutné, ale učit se jen láskou možná není schopen každý. Nezatracujme tedy člověka, který kráčí po cestě, která se jeví příliš složitá a bolestná. V jeho trápení se může totiž skrývat více lásky než v okázale pozitivním životě někoho jiného.

Iris Reeves
http://vhled.webnode.cz/news/je-karma-j ... si-mysli-/

[PetraMala]

Karma (sanskrt) nebo kamma (pálí) v buddhismu označuje etický přírodní zákon příčiny a následku[1], čin vykonaný se záměrem nebo vědomým motivem a odpovídající následek tohoto činu, postihující zpětně aktéra samotného. Zjednodušeně řečeno podle této doktríny egoistické jednání způsobuje utrpení, zatímco nesobecké jednání přináší štěstí. Z buddhistického pohledu neznamená karma „osud”, ale může být přeložena jako „čin” nebo „příčina a následek”.

[Návštěvník]

12 zákonů karmy, které změní váš život

Karma v Sanskrtu znamená „akci“. Výraz je ekvivalent k Newtonovu zákonu akce a reakce. Když myslíme, mluvíme, jednáme, uvádíme do pohybu sílu (energii), která se pak projevuje. Tento zákon příčiny a následku rozhodně není „trestání“, je to jednoduše přírodní fenomén, který existuje nezávisle na tom, zda tomu věříme či ne.



1. Jak zaseješ, tak sklidíš

Parafráze příčiny a následku. Cokoliv vypustíme do vesmíru (myšlenka, slovo, čin), to se dříve či později vrátí. Když chceme štěstí, lásku, mír a přátelství, musíme v prvé řadě být šťastní, mírumilovní, milující a opravdově přátelští.Vaše štěstí je jen stavem mysli, za který jste zodpovědni vy sami.

2. Tvoření – tvoříme navenek i dovnitř

Každá situace vyžaduje naši účast, protože jsme vždy jedno s vesmírem. Vnitřním i vnějším. Cokoliv nás obklopuje, to je spojeno s naším vnitřním stavem. Uvědomte si, co vás obklopuje, protože to vás i utváří. Obklopte se záměrně tím, čím chcete být.

3. Přijimání místo vymezení

Co odmítáte, to bude pokračovat. Pokud něco vnímáte negativně, s odporem, pak jednáte s myslí, která si není vědomá jednoty s celým vesmírem. Sejete nejednotu, sklidíte nejednotu – vymezování, posuzování, odpor. Příjimejte vše s vědomím jednoty.

4. Růst

My sami se musíme měnit a růst, ne svět okolo nás. Ten ovlivňujeme až druhotně. Jediné, co opravdu můžeme ovlivnit jsme my sami – naše mysl, emoce. Když změníme sami sebe, změní se i naše okolí.

5. Zodpovědnost

Pokud je něco v mém životě špatně, je něco špatně i ve mně. Jsme zrcadlem našeho okolí a naše okolí je zrcadlo nás. To je univerzální pravda. My sami jsme zodpovědní za vše, co se nám v životě děje.

6. Propojení

Přestože něco vypadá zdánlivě nepropojené, vše ve Vesmíru je propojené a navzájem se ovlivňuje. Krok vyvoválá další krok a tak dále. Vše začíná i končí prvním a posledním, slovy jedním, krokem. Malá změna, krok, může vyvolat sekvenci akcí, která bude zakončena velkou změnou. Nepodceňujte žádné myšlenky, slova, činy, ať už vypadají jakkoliv malé a nevýznamné.

7. Soustředění

Naše mysl se může v jeden okamžit soustředit pouze na jeden objekt. Pokud se soustředíme na přítomnost, nemůžeme mít v mysli myšlenky jako vztek, hněv, chtivost.

8. Odevzdání

Pokud v něco věříte, dříve či později vás život vyzve, abyste svou víru ukázali v praxi.

9. Praxe

Myšlenky na minulost, staré vzory chování, staré sny blokují vše nové. Praktikujte meditaci – soustředění na „tady a tedˇ“. Jen tak zakusíte všeobjímající jednotu a proud. Když jste v minulosti či budoucnosti, zakoušíte jen své vymezené já. Zaséváte nejednotu, kterou také sklidíte.

10. Změna

Minulost se opakuje, dokud se z ní nepoučíme. Poučení může znamenat i vědomé přijetí věcí „takových, jaké jsou“. Bez odsuzování, hodnocení, odporu. Tím změníme svůj postoj a věci již nikdy nebudou vypadat jako dřív – změní se.

11. Trpělivost a odměna

Každá odměna začíná prací. Dlouhotrvající odměna vyžaduje trpělivou a vytrvalou práci. Čím více žijeme v jednotě s vesmírem (sami se sebou), tím větší štěstí následuje. Trpělivost je známkou vědomí jednoty. Netrpělivost je známkou nejednoty, nežití v přítomnosti.

12. Inspirace

Každá hodnota je výsledkem energie, která byla vložena. Příspěvek každého z nás je příspěvek do celku.

zdroj

[Návštěvník]

ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU



Osvícený člověk a karma

……………………………………………………………………………………………………………………………………
Óm Šrí Paramátmane Namaha

Jenom osvícením může být vymazána vaše karma nahromaděná za všechny
předchozí životy. Můžeme to přirovnat k výbuchu, kterým je všechna karma spálena.
I v životě osvíceného člověka ale přetrvává osud, část karmy určená pro tento život.
Protože osud dostáváme při narození a určuje všechny události až do okamžiku
fyzické smrti. Z pohledu osvíceného člověka však osud nehraje žádnou roli.
Situace se budou odehrávat tak, jak byly pro tento život předurčeny, nezávisle na
tom, že došlo k osvícení. Jsou to však jen situace, každý se neustále dostává do
nějakých situací. To platí stejně i pro osvíceného člověka. Jak by ale mohla jakákoli
událost ovlivnit někoho, kdo se uvnitř neustále usmívá?

I po osvícení můžete přijít o práci, ale reakce bude jiná: „Dobře, tak jsem přišel
o práci.“ Všechno se promění skutečností, že osvícený člověk si je vědom věčné
Pravdy v sobě. Uvědomuje si, že jeho duše se ani nikdy nenarodila – narození se týká
těla. Jasně vnímá, že nemůže nikdy zemřít, protože je věčnou Pravdou, součástí Boha.

Uvědomuje si neustále čím je a čím není: „Nejsem to já, kdo má hlad či žízeň.
Nedotýká se mě horko ani chlad. Nevzniká ve mně žádné potěšení, když mě někdo
oceňuje. Nedoléhá na mě, když mi někdo nadává nebo mě obviňuje. Ve všech
situacích zůstávám stejný, nikdy se neměním. Jak by mě mohly nějaké události
ovlivnit? Nechť se stane cokoli…“

Osvícený člověk zůstává pozorovatelem veškerého
dění tak, jak přichází a zase odchází. Je to jako byste pouze sledovali nějaké divadelní
drama.

Toto je však popis vnitřního stavu osvíceného člověka. Navenek vůči světu jedná
moudře podle situace. Osvícený člověk si je vědom vnitřní skutečnosti stejně tak jako
praktického života. Vnitřně je od všeho odpoután, protože ví, že jde o přechodné
záležitosti. Nahlíží na nevyhnutelný běh života, jak se duše rodí do tohoto světa,
vyvíjejí se a každý den jich mnoho umírá… Ví, že nemá význam se tím trápit. To ale
neznamená, že když zemře někdo z jeho blízkých, neprojeví žádnou soustrast.

Nejedná v rozporu s pravidly lidského soužití. Osvícený člověk se dobře orientuje
v životě ve světě, ale zároveň si je vědom skutečné Reality. Osvícenému člověku, ať
už je to muž nebo žena, bylo odhaleno tajemství celého vesmíru, rozlišuje mezi polem
a tím, kdo si pole uvědomuje (třináctá kapitola Bhagavadgíty). Nahlíží na vědomý
aspekt (pozorovatele pole) i nevědomý aspekt života (pole), jak se oba projevují
v jeho osobním životě i v dění ve světě.

Osvícený člověk není ničím vyrušen ze svého vnitřního míru a štěstí. Neznamená
to, že by ho nemohlo něco bolet. Ale k fyzické bolesti se nepřipojuje strádání
a stěžování si. Na úrovni těla funguje osvícený člověk stejně jako všichni ostatní.
Protože však došlo k té nejvznešenější vnitřní události, bude osvícený člověk na
fyzické problémy reagovat zcela jinak: „Zdá se, že přijdu o všechny zuby, dobře, co
se dá dělat.“ „Moje tělo zřejmě odchází, ale mě to nijak netrápí. Nechť se stane, co se
má stát.“

Bolest bude ale osvícený člověk cítit stejně jako kdokoli jiný, protože bolest
je fyzickou záležitostí. Na jedné straně osvícený člověk podléhá stejným pravidlům
jako ostatní, ale zároveň pro něj všechny tyto věci přestávají mít význam. Po osvícení
zůstává jen setrvalý mír.

[Návštěvník]

Robert Adams Opravdu existuje karma?



Robert Adams: Opravdu existuje karma? Vím, že můžete říci: „Ne, neexistuje.“ Ale dokud věříte, že jste tělem a myslí, dokud pociťujete vesmír jako skutečný, tak se nemůžete klamat. Nelžete sami sobě. Pokud vás svět ruší, pokud vás lidé obtěžují, jestliže vás trápí okolnosti, a když reagujete na situace, pak to znamená, že věříte, že jste tělo, které prochází těmito zkušenostmi. A dokud procházíte zkušenostmi, tak dotud jste pod vlivem karmy. Zakoušíte karmu, která vás sem postavila jako tělo. Jen když si uvědomíte Self (pravé Já), tak karma neexistuje.

Proto nechoďte do světa s prohlášením, že karma neexistuje. Tím by se lidem povolilo dělat cokoli, co se jim zlíbí. Byli by přesvědčení, že neexistuje žádná odplata a žádný účinek za jejich činy. A dokud věříte, že jste tělo, tak existence karmy je pravdivá. Existuje zákon vesmíru, kterým vesmír reaguje na vaše činy. Karma znamená akci. A dokud jste přesvědčení, že jste konající, tak musíte zakoušet výsledky karmy.

Takže v tomto jednotlivém životě zakoušíte výsledky nejenom karmy tohoto života, ale i předchozích životů. Předchozí životy získají účinnost kdykoli, když uvěříte, že jste tělo. Existují jen dva způsoby, jak zničit karmu. Jeden je zkoumáním: „Ke komu karma přichází? Kdo je zakoušející této karmy?“ a druhý způsob je zcela se odevzdat Bohu. Svůj život naprosto přenechejte Bohu. Bůh je uvnitř vás jako vy sám. Proto tedy všechno odevzdejte Self (pravému Já). Tím se to stane. Začnete pozorovat, že dokud se držíte Boha, abyste se mu odevzdal, nemusíte si dělat starosti, nemusíte se bát. Všechno bude v pořádku.

Tento vesmír je naplněný absolutní láskou, absolutním mírem, absolutní radostí, naprostou svobodou. Přesto se vám zdá, že zažíváte něco jiného. Mnoho lidí nebo spíš většina lidí nejsou skutečně šťastní. Jsou šťastní, jen když dostanou něco, co chtějí. Jsou šťastní, když se stane něco, co se jim hodí, ale většinu času nejsou ve svém srdci skutečně šťastní. Cítí, že něco je někde špatně. Tito lidé jen paběrkují na štěstí, bez uvědomění si vesmíru i světa. Shromažďování věcí je smysl jejich žití. Ale podvědomě vnímají, že to není v pořádku. Proto obvykle reagují negativním způsobem, cítí lítost vůči sobě, nerozumí tomu, že jsou zcela a kompletně svobodní.

Vše je na správném místě. Všechno je v souladu s vesmírem a vaším životem. Cokoli se vám stane, ať procházíte dobrým či zlým, tato dnešní zkušenost je vaše karma, kterou jste nashromáždili v minulých vtěleních. Pokud se chcete od karmy odpoutat, nesmíte na ni reagovat. Nereagujte na cokoli z tohoto světa. Jednejte spontánně. Pozorujte události, aniž byste na ně působili. Sledujte, dívejte se a vždy jděte do nitra. Úkryt před nevědomostí a před májou je ve vašem nitru. Je nádherné, když se můžete ponořit do nitra a dotknout se prázdnoty, pravdy a skutečnosti. Pak se skutečnost, které se dotýkáte, stává pro vás vnějším světem. Jednoduše – to, co dnes vidíte ve světě, je vaše realita. Cokoli sledujete a čehokoli si všímáte – to je vaše osobní zkušenost. Proto se nezkoušejte měnit podmínky, ale raději poznejte pravdu. Pravda je – vše je v pořádku, všechno se odehraje tak, jak má. Jak budete přebývat ve vnitřním, tak vnější svět se změní podle vás.

Vše na tomto světě, ve vesmíru, je v neustálém pohybu. Veškerý zjevený vesmír není nic pevného. Je to energie, čistá energie. Energie se projevuje jako lidé, jako zvířata, jako stromy, jako hory, jako ptáci, energie se projevuje jako vesmír. Ale tato energie se projevuje (krystalizuje) ve shodě s vaším myšlením. Vy jste ti, kdož formují energii do podoby, po jaké touží. Všechno ovládáte. Mysl je velmi silná. Mysl ovládá většinu lidí na tomto světě. Mysl přijímá myšlenku a myšlenky se nakonec stávají skutečností. Myšlenky jsou předměty. Mysl je jako půda, z níž vše vyrůstá.

Farmář má dvě semena. Jedno je blín, druhé je obilí. Blín je smrtelně jedovatý. Srovnejte semena s vaším myšlením. Přirovnejte mysl k zemi. Farmář zasadí obě semena. Myslíte si, že země řekne blínu: „Nepřeji si tvůj růst, protože jsi jedovatý!“ Stejně jako poroste obilí, tak poroste i blín. A pokud nevykopete blín i s kořeny, tak ty se stanou hlubší a rozrostou se. Rostlina se stane silnější a rozmnoží se.

Pokud jste jako farmář bezděky zasadil blín a uvědomil jste si, co jste udělal, a chcete místo něj pěstovat obilí, pak můžete hned vzít lopatu a vykopat jej. Ale pokud čekáte celé měsíce nebo dokonce roky, pak se kořeny rozšíří všude. A k tomu, abyste vykopali jedovatou rostlinu, budete potřebovat buldozer.

A tak je to s našimi myšlenkami a našimi životy. Dovolíme sami sobě myslet určité myšlenky o lidech, místech a věcech. A tyto myšlenky jsou jako semena. Jsou zasazeny do naší podvědomé mysli. A nakonec se náš svět stává produktem naší mysli.

Takže svět, který zakoušíme a který každý z nás zakouší odlišně, je vytvořen myslí, protože jste jí dovolili dělat to, co ona chce. Nezastavili jste mysl, ale dovolili jste jí dělat to, co ona chce. A v důsledku toho vás zcela ovládá a přinesli jste si ji do vašeho života, do vašeho osobního světa, do světa, který dnes pro vás existuje.

Jak se z toho dostat? Opět se musíte zeptat sami sebe: „Ke komu mysl přišla? Ke komu přišla tato zkušenost? Ke komu přišel tento život?“ Uvědomte si, že tato zkušenost nejste vy. Vy nejste člověk, který má problémy. Nejste člověk, který je nemocný. Nejste člověk s nedostatkem nebo omezením jakéhokoli druhu. Nejste člověkem, který by trpěl. Nejste člověk, který cokoli zakouší. Nejste člověk.

Začněte na to takhle nahlížet. Vzdejte se veškeré vaší existence, všeho vašeho smýšlení, celého vašeho života. Vzdejte se všeho co jste, co jste byli. Pusťte to. Nedovolte vaší mysli, aby vám stále vládla. Ve skutečnosti žádná mysl neexistuje, neexistuje karma ani reinkarnace, prostě nic z tohoto neexistuje. Ale znovu a stále vám musím připomínat, pokud věříte, že jste tělo, věříte, že jste mysl, pak to vše existuje, jeví se to jako existující. Probuďte se z veškerého snění. Nedovolte, aby vám sen máji vládl už ani minutu. Jste za tím vším. Jste nad tím. Vaší skutečnou podstatou je čisté uvědomování.

Toto zde je satsang. Pobýváním zde se uvnitř vás začne něco odehrávat, začnete duchovně růst. Staré zvyky odpadnou. Zmizí přesvědčení, že všechno existuje ve vnějším světě. Přestanete se domnívat, že vás vnější svět může zranit, nebo vám přinést něco dobrého či špatného. Poprvé si uvědomíte, že vše dobré i špatné pochází od vás. Dobré či špatné samo od sebe neexistuje; jste jen vy. Existuje jen Bůh, jen Absolutní Skutečnost. Všechno toto se ve vás rozvine, pokud se budete jen dívat na svět a nebudete na něj reagovat.

Proto si zcela vážně položte otázku: „Proč jsem přišel na satsang? Co tady vlastně dělám?“ Někteří z vás sem přišli, protože v neděli není kam jít. Už jste viděli všechny filmy. Na bowling se necítíte, tak jste přišli sem. Někteří pro zábavu. Někdo chce slyšet přednášku a jiný zase vtipy.

Na psychiatrii přijde chlapík a na hlavě má papouška. Psychiatr se zeptá: „Můžu vám nějak pomoct?“ A papoušek odpoví: „Jasně, nějak dostaňte toho zatracený chlápka pryč z mých pařátů.“ (smích) Tohle chcete slyšet – vtipy.

Návštěvník F: Taky přidám jeden. Číňan přijde do baru s papouškem na rameni a barman řekne: „Kde jste ho sebral?“ A papoušek odpoví: „No přece v Číně. Jsou jich tam milióny.“ (smích)
Robert Adams: Tenhle je stejně dobrý, jako byl ten můj. (smích)

Návštěvník B: Roberte, můžeš nám říct ten vtip o dámě, která letěla do Izraele, a v letadle jí chtěli odebrat pejska?
Robert Adams: Už jsem zapomněl, jak to bylo. A to jsem se chtěl stát komikem.
Návštěvník B: Vždyť jsi komik. Směješ se své cestě k osvícení.
Robert Adams: Život je vtip. Není snad vtipem? Ale vy ho berete tak vážně. Věříte všemu, co vidíte. Zbavte se všech nesmyslů celého světa. Nejste svět. Jste naprostá svoboda, štěstí, radost.
(ticho)
Co se děje ve vašem nitru? Co cítíte, když sedíte v tichu? Jaké myšlenky vstupují do vaší mysli?
Návštěvník F: Zkusil jsem to – v pátek večer. Sedl jsem si na dvacet devět minut. Zapálil jsem svíčky, kvůli atmosféře a jen tak jsem seděl. A objevily se všechny druhy myšlenek, ale nepřemýšlel jsem o nich. Nechal jsem je přijít a zase odejít. A potěšilo mě, že mě tyto myšlenky nerozčilovaly. A minulou noc jsem takto seděl dvacet pět minut a neobjevila se žádná nechuť k těm zatraceným myšlenkám.
Robert Adams: Hm…
Návštěvník F: Má to význam nebo ne?
Robert Adams: Samozřejmě, je to velmi dobré.
Návštěvník F: Bylo to příjemné. Ani to množství myšlenek nestrhlo moji pozornost.
Robert Adams: Celé je to jen představa. Ale když už vás přicházející myšlenky neruší, nelekají, neobtěžují, nenutí vás věřit, že je něco špatně a že musíte něco udělat, pak jste ušli dlouhou cestu. Vaše myšlenky nemají žádnou sílu, s výjimkou síly, kterou jim dáte vy. Vy, jako vědomí, dáváte myšlenkám sílu. Místo, abyste se ztotožnili s vědomím, ztotožňujete se s myšlenkami. A tak se stávají čím dál silnější. Takto se upevňuje ego. Vyvolávají ve vás pocit, že jste lidskou bytostí, která musí něčeho dosáhnout. Že zkrátka musíte něco činit. Že se musí něco udělat, aby se něco stalo. Ale zkrátka není vůbec nic, co by se mělo dělat. Je to zvláštní, že si většina z nás myslí a věří tomu, že musíme být činní. A když nejsme činní, pak se domníváme, že je cosi špatně.
Samozřejmě, že nedokáže nic nedělat. Budete vykonávat činnosti tak dlouho, dokud jako tělo budete na tomto světě. Budete konat. Avšak je možné dospět tak daleko, kdy budete cítit, že nejste konající a dočista nic neděláte. Ale bude se to jevit, jako byste něco dělali.
(ticho)
Kdybyste si jen byli schopni uvědomit, že největší štěstí na světě, jaké si vůbec dokážete přát, je uvnitř vás. Už to jste. Na tomto světě není nic, co by vám mohlo přinést štěstí. Na krátký čas se může zdát, že k vám z vnějšího světa přišlo štěstí, ale pak se to změní, jak už to vždy bývá. Opravdové štěstí jste vy. Vy jste to štěstí. Skutečné štěstí je ve vás. Naprosté štěstí, naprostá radost, naprostý mír, naprostá láska. Všechno toto jste. To je vaše skutečná podstata.
Lidé běhají po celém světě, aby nalezli štěstí, mír, lásku. Kdyby jen věděli, že vše, co mají udělat, je sednout si a ponořit se hluboko do nitra sebe sama, a že tak najdou vše, co hledali, že je to uvnitř nich.
Návštěvník F: Pane, říkali jsme si, že království nebeské je v nás. Takže tohle je jiná cesta nebo ne?
Robert Adams: Jsme v nebeském království? Obojí je správně. Království nebeské je uvnitř nás a my jsme v nebeském království.
Návštěvník F: Všechno se to točí dokola.
Robert Adams: Všechno je to jedno jediné, není zde žádný rozdíl. Jediným rozdílem je to, jak vidíte sami sebe. Existuje jedna síla, jeden Bůh, jedna nejzazší realita, jedno absolutní uvědomění, jedna nirvána, jedna sat-čit-ánanda. Všechno jsou to synonyma, všechno označuje jedno a to samé, a to jste vy. Po celou dobu jste to byli vy. A teď tu věříte, že to musíte najít v knize, že to musíte najít v nějakém učení, že to musíte najít u nějakého Gurua, ale po pravdě – ve skutečnosti jste to po celou tu dobu byli vy. Jste to vy. Jste jedno jediné.
Návštěvník L: Opravdu není nic, co bychom se měli učit?
Robert Adams: Není nic, co by bylo k učení. Kdo se musí učit? Vždyť osoba, která se má učit, vůbec neexistuje. Je to ego, které se chce učit. Mysl se chce učit. Ego věří, že se musí naučit poznání. Že musí získat moudrost. Ale moudrost, to jste vy. Moudrost je vaše skutečná podstata. Když ego odejde, pak to víte, protože jste vesmírem. Ale jediné, co chce něco znát, je ego.

Návštěvník F: Takže existuje něco, co někdy v budoucnu způsobí realizaci, ale vlastně to neexistuje.
Robert Adams: Jenom ego dělí čas na minulost a budoucnost.
Návštěvník F: Existuje jen přítomnost.
Robert Adams: Dokonce ani přítomnost neexistuje.
Návštěvník F: Tak musí být něco mimo mysl.
Robert Adams: Přítomnost pochází z mysli. Mysl chce věřit, že existuje přítomnost. Avšak není žádná přítomnost, protože takto to neexistuje. Co se v tuto chvíli jeví jako existující, není skutečné. Jediné, co tento okamžik zažívá, je ego. Jestliže zde existovala přítomná chvíle, pak musí následovat další přítomná chvíle a další. Ale nic takového není. Učili jste se, že máte existovat v této sekundě, v tomto okamžiku, ale popravdě – vy nemusíte vůbec existovat. Opravdu neexistujete – za žádných okolností. Přese všechno však cítíte, že musíte existovat. A proto stále něčemu věříte, protože pokud byste neexistovali, pak nic nebudete.
Návštěvník H: Má pravdu, tak je to správně. (smích)
Robert Adams: Ano, tak to je. Ale vy se obáváte ničím nebýt. Takže chcete existovat jako něco. Myslíte si, že neexistuje nic, co by vás zcela vymazalo, ale že přesto budete jako nic ve všem. Ale nic ve všem je skutečnost. Nicota je výborná. (smích) Pokud nejste nic, pak jste něco, a pokud jste něco, nemůžete být nic. Když jste něco, pak trpíte a procházíte zkouškami a potížemi života. Když jste nic, pak není nikdo, kdo by měl čímkoli procházet. Buďte sami sebou, buďte nicotou. Nicota vážně znamená, že jste nic. Jakkoli o tom budete přemýšlet, tak to stejně nezachytíte. Ať už do vaší mysli vstoupí cokoli – vy to nejste. Nejste to. Všechno musí odejít.
(ticho)
Podívejte se na advaita védántu, nemá žádné hluboké učení, protože nic neexistuje. V advaitě není nic hlubokomyslného. Neobsahuje žádné zvláštní učení, které by vyžadovalo nějaké odpovědi, protože nemá otázky.
Návštěvník F: Učení může vyvstat jen v mysli, ale když mysl neexistuje…
Robert Adams: Všechno učení náleží mysli.
Návštěvník F: Ale tamto je za učením.
Robert Adams: Ano, za učením.
Návštěvník F: Takže je to jen takzvané učení.
Robert Adams: Je to ticho.
Návštěvník F: Cože?
Robert Adams: Je to ticho.
Návštěvník F: Ticho?
Robert Adams: Naprosté utišení.

Návštěvník V: Zapomněl jsem už, kdo mi to říkal, ale slyšel jsem, že existující je malé, ale nicota je velká, protože každé existující má omezení, kdežto nicota je bez omezení.
Robert Adams: Ano, je to tak. (následuje hluk na nahrávací pásce) Proč nenahráváte ticho? Nemuseli byste ho pak přepisovat.
Návštěvník B: Nikdo by si to nekoupil, Roberte. Nikdo nechce nic.
Robert Adams: To je trefné. Ale možná, že cosi hluboko uvnitř některých lidí způsobí, že si uvědomí, že opravdu nic neexistuje. A ti si pak skutečně koupí pásku, aby poslouchali nic.
Návštěvník B: Máme ale jenom jednu, tak si myslím, že by to byl problém.
Robert Adams: Všechno děláme podvědomě. Ale když ego vstoupí do hry, kterou si myslíme, tak mu musíme dát zprávu na pásce.
Návštěvník B: Co takhle koupit pásky s hudbou, vymazat hudbu a poslouchat to jen tak bez hudby?
Robert Adams: Ano. Pak uslyšíte skutečné poselství. Pak uslyšíte hudbu sfér. (smích)
Návštěvník B: Roberte, mám pocit, že mysl se dokáže zaměřit na nic docela důkladně. A zaměřením se současně otáčí i pozornost. Vědomí se pak zdá jako rozptýlené nic, dokud mysl nesoustředí svoji pozornost. A pak do toho vstoupí emoce, které tam dříve nebyly.
Robert Adams: Tak za prvé – není žádná mysl. Tak jak může mysl toto všechno konat? Nedávejte mysli přílišnou důvěru. Když si myslíte, že mysl koná všechno to, co jste teď zmínil, pak se vám to jeví skutečné a drží vás to v otroctví. Kdykoli vám mysl říká o tomto či támhle o tom, jakmile se zdá, že něco se zdá být, ihned to překročte.
Návštěvník H: Mysl sama o sobě neexistuje, je to jen pojem, který poukazuje na neexistující věc. Existují však myšlenky, které přicházejí, vyvstávají a zase mizí a my to nazýváme myslí. Opravdu tedy neexistuje mysl sama o sobě?
Robert Adams: Mysl sama o sobě neexistuje. Mysl – to jsou myšlenky.
Návštěvník B: Ale myšlenky jsou určitý druh energetických vibrací. Jsou subtilní, jsou tak jemné, že je dokonce ani necítíme. Konáme podle nich a ještě do nich přidáváme energii svým vědomím. Ale jsou to jemné vibrace. A proto je velmi těžké je kontrolovat, protože jsou nám blízké a jemné.
Robert Adams: To je důvod, proč musíme zkoumat „Pro koho existuje mysl?“. Pak zjistíte, že nikdy žádná mysl nebyla.
Návštěvník D: A objevíme také, že jsme nikdy neměli žádné myšlenky?
Robert Adams: Kde není žádná mysl, nejsou žádné myšlenky. Obojí povstává spontánně – mysl i myšlenky. Neexistuje myslící sám o sobě. Myslící povstává s myšlenkami.
Návštěvník H: To je přesně ten bod, ze kterého pramení iluze veškeré máji. Je to tak?
Robert Adams: Ano.
Návštěvník H: Vyletí to jako čertík z krabičky.
Robert Adams: Stane se to okamžitě.

Návštěvník V: Můžou být někdy myšlenky bez myslícího?
Robert Adams: Bez myslícího neexistují žádné myšlenky. Kdo by myslel? Odkud by se myšlenky vzaly, kdyby tu nebyl myslící. Myslící a myšlenky – obojí přichází současně. Jsou jedno a to samé.

Návštěvník B: Roberte, když nebudou myšlenky ani myslící, jeví se to jako nepoznané.
Robert Adams: Co je to nepoznané?
Návštěvník B: Nevím, prostě nepoznané nebo nepoznatelnost. Nejenom nepoznané, ale nepoznatelné.
Robert Adams: Musí existovat někdo, kdo zná nepoznané, kdo zná nepoznatelnost.
Návštěvník B: Je tam nějaké pociťování. Pociťování bytí.
Robert Adams: Bytí čeho?
Návštěvník B: Prostě jen bytí. Je tam nějaký druh cítění. Myslím tím, že když prostě zavřete oči a přestanete myslet, tak je pořád ještě jistá vlastnost, nějaký problém, který se musí rozplést…tajemství.
Robert Adams: Kdo to celá dělá? Ten, kdo celé toto dělá, by měl být odstraněn.
Návštěvník H: Sbohem Bobe. (smích) Přeji pěkné poznání.
Návštěvník B: Je to těžké vyjádřit. Když se ego začne stávat nekonajícím, pak nekonající dělá činnosti. Rozumíte mi, co tím míním?
Robert Adams: Ego nemůže být nekonajícím, protože ego neexistuje.
Návštěvník B: Když se pokoušíme napodobit nekonání, pak si řekneme: „Dobře, ego je příčinnou všech potíží.“ Takže nyní ego, jako v maškarním převleku, říká: „Teď budu provádět nekonání, nebo budu úplně tichý, či budu meditovat,“ ale za tím vším je pořád ego. Je to tak kluzké, tak jemné. I když ego dělá nekonání, tak je pořád celé za tím vším, celá iluze.
Robert Adams: Kdo to říká?
Návštěvník B: Asi potřebuji transplantaci mozku. (smích)
Robert Adams: Jo, ta by se hodila.
Návštěvník Z: Taky jeden ze způsobů. (smích)

Návštěvník F: Občas bývám překvapen, kolik existuje různých způsobu ve výslovnosti slov. Hodně lidí říká Ramana a hodně zase Ramaná. Jiní říkají Aržuna, další Ardžuna. A už jsem tu zmiňoval, jak jsem říkal, že se Šiva radil s Chudobou (v angličtině „poverty“) a pak mi bylo řečeno, že to byla Parvátí (Šivova manželka). Existují zatraceně velké rozdíly ve způsobu, jak vyslovit různá slova.
Robert Adams: Všechny ty rozdíly nic neznamenají.
Návštěvník F: Cože?
Robert Adams: Nevzniká tím žádný rozdíl.
Návštěvník F: Díky za vysvětlení. Dělal jsem si starosti, protože když jsem Šivovu manželku nazval Chudoba, tak to vypadalo, že po mě někdo skočí.
Robert Adams: Kdo na tebe chtěl skočit?
Návštěvník F: Na tom nezáleží. Ostatně, jestli se říká Vivékanánda nebo Vaveikánanda – slova nejsou nic než symboly, dokonce i jména jsou jen symboly, je to tak?
Robert Adams: Jen významní učenci se hádají mezi sebou o výslovnost slov.
(ticho)
Uchopte vaše pocity, uchopte vaše myšlenky. Pozorujte vaši mysl, vaše myšlení a uvědomte si, že není třeba myslet.
Návštěvník F: Domnívám se, že džňánin má snad také myšlenky, ale nemá žádný sklon je rozvíjet, protože ví, že jsou něco jiného než jeho skutečná podstata. A tak se do nich nezaplétá a více méně jim nedává žádnou pozornost.
Robert Adams: Že má džňánin myšlenky se jeví tomu, kdo ho pozoruje. Ale u džňánina není prostor pro vznik myšlenek.
Návštěvník F: Aha, takže žádná mysl? Já to chápu tak, že existuje něco, co bych nazval fungující myslí, která má určité znalosti a která je užitečná, takže třeba při otázce „Kde bydlíte?“ fungující mysl musí vědět, že tam a tam. Mohlo by to takhle být?
Robert Adams: Tohle všechno vyvstane spontánně.
Návštěvník F: Nic takového neexistuje? Žádné takové jednání, žádné vznikání něčeho? Je to prostě spontánní?
Robert Adams: Neexistují myšlenky, které by měly být nějak vypuzeny. Nejsou myšlenky, které by trvaly. Když nejsou žádné myšlenky, tak to znamená, že není nic. Zkrátka žádné myšlení.
Návštěvník F: Dokonce i vědomost o tom, kde bydlíte, není nějak podchycená?
Robert Adams: Není myšlení, je jen vyjadřování. Prostě to tam je a vy to jen uděláte. Nemusíte o tom přemýšlet.
Návštěvník F: Přichází to automaticky.
Robert Adams: Domníváme se a věříme, že musíme myslet, abychom existovali, abychom přežili. Ale skutečnost je jiná. Pes nepřemýšlí, ale přesto existuje. Jsme to jen my, lidské bytosti, kdo věříme, že musíme myslet, že nemůžeme fungovat bez myšlení.
Návštěvník H: Zdá se, že myslíte, ale ono to tak není?
Robert Adams: Proč si myslíš, že se zdá, že já myslím?
Návštěvník H: Protože mluvíte. To je ústní vyjádření myšlenek.
Robert Adams: A ty posloucháš.
Návštěvník H: Ano, to co říkáte.
Robert Adams: Takže se zdá, že mluvím. Ale není nikdo, kdo by mluvil, nikdo kdo poslouchá.
Návštěvník H: Vy tam už jste. Teď tam ještě musím dojít já.
Robert Adams: Díky.
Návštěvník H: Bylo mi potěšením.
(smích)

Návštěvník B: Není ego jedna velká závislost? Míním tím, že je to něco víc než alkoholismus a drogová závislost. Nejsme v tom ponořeni všichni, celé lidské pokolení?
Robert Adams: Všechny tyto věci dělá ego. Ego je viníkem.
Návštěvník B: Takže my všichni jsme závisláci?
Robert Adams: Mluvte sám za sebe.
Návštěvník B: Jo, já sem.
(smích)

Robert Adams: Máme tu psaný vzkaz od Freda.
Návštěvník S: Ouha, tak on to napsal. Tušil jsem, že to napíše.
Robert Adams: (čte:) Řekněme, že myšlenky určitých lidí seřadíme do skupin, které nazveme beta, alfa, théta. Ve skupině beta jsou ty nejrychlejší myšlenky – měřeno v cyklech za sekundu – a ve skupině théta ty nejpomalejší. Můžeme říci, že myšlenky ze skupiny théta jsou blíž k nemyšlení než myšlenky ze skupiny beta? Někteří lidé se trénují v tom, aby jejich mysl fungovala v módu alfa. Někteří z nich možná dosáhnou sféry théta. Otázka je, zda, když budeme pokračovat za stav théta, tak jestli se dostaneme k nemyšlení. (Robert odpovídá:) Beta, théta, schémata… (smích) Co to všechno je?
Návštěvník H: To je všetečná mysl. (smích)
Robert Adams: Nezajímáme se o psychologickou hantýrku. Všechno toto je součástí mysli. Mysl přináší pojmy jako beta, théta, schémata. (smích) Mysl těmto věcem dává jména. Především – není žádné myšlení. Takže opravdu nemusíte dosahovat stavu nemyšlení. Vy už jste ve stavu nemyšlení. Zjistěte, kdo říká, že není. Hledejte uvnitř sebe, k čemu vůbec potřebujte všechny beta, théta, schémata. K čemu vám to je? Kdo to potřebuje? Kdo tím vším musí procházet? Cožpak nevidíte, že celá tato psychologická hantýrka nám brání v porozumění pravdy a drží nás ve svázanosti? Tímto se ego rozpíná, to je výsledek. Když přijdeme s beta, théta, schématy, tak nás to nutí uvažovat o tom, co máme dělat, abychom se toho zbavili. Ve skutečnosti se není čeho vzdávat a tyto pojmy neexistují.

Návštěvník D: Roberte, chtěl bych tě požádat, když jsi příležitostně mluvil o čtvrtém stavu vědomí, jiném, než stavy bdění, snění a spánku, tak vlastně už nejsou žádné jiné stavy vědomí?
Robert Adams: Správně.
Návštěvník D: Takže mluvíte o relativních úrovních?
Robert Adams: Správně.
Návštěvník D: Tak čím má být čisté vědomí? To by nemělo být stavem, ale mělo by to být…
Robert Adams: Čisté vědomí jsou slova. Jsou to slova, která se nás snaží přimět k chápání, že je něco za nimi.
Návštěvník D: Takže užíváme slov, Roberte, abychom poznali nepoznatelné?
Robert Adams: Zkuste porozumět nepoznatelnému. A to tady vlastně žádné nepoznatelné není.
Návštěvník H: Je to jako když se oči pokoušejí spatřit samy sebe.
Robert Adams: Ano.
Návštěvník H: Je to nemožné.
Robert Adams: Přesně tak.
Návštěvník H: Zbytečná snaha.
Robert Adams: Proto se nám ve svatých písmem říká, že máme být jako malé děti. Malé děti se neznepokojují s beta, théta, schémata, s nepoznatelným a poznatelným, s tímto a s tamtím. My se pokoušíme zbavit myšlenek, ale malé děti to prostě svedou. A my posíláme malé děti do škol a plníme jejich malé hlavy všemi druhy myšlenek, naprogramujeme je a oni potom vyrůstají tak, že jsou jako my.
Návštěvník H: Škoda slov.
Robert Adams: Zapomeňte všechny tyto pojmy, buďte svobodní. Buďte sami sebou.

Návštěvník B: Roberte, co je učení Kašmírského Šivaismu? Oni nazývají ego Self či Self-stažení. Stažení (smrštění) na poli uvědomování.
Robert Adams: Co mi to zase chcete udělat? (smích)
Návštěvník B: Proč používají slovo stažení (smrštění)?
Robert Adams: Protože se jim stahují těla. Když je zima, tak se smrsknou, a když je horko, tak se roztáhnou. (smích)
Návštěvník B: Může v mysli nastat nějaké stažení čistého uvědomování? Je tohle důvod, proč používají výraz stažení?
Robert Adams: Vaše mysl dosáhne stažení čistého uvědomování tehdy, když ji k tomu budete stále pobízet, ale jestliže žádná mysl není, tak co by se mělo zkrátit? Co chcete stáhnout? Zkrátit cosi mezi vámi a myslí? Když se nebudete bránit a sami sebe odevzdáte nemyšlení, pak budete svobodní.
K dispozici jsou obsáhlé knihy se všemi druhy učení. Komu je toto učení určeno? Lidé chtějí zaplnit sami sebe svým životem. Ale život, to je vesmír, a to vše je projevem máji. Vy však chcete sami sebe vyprázdnit. Nepřejete se více se učit, studovat další knihy. Chcete se od toho všeho naprosto osvobodit.
Jediný způsob, jak se vůbec můžete probudit, je, když se úplně vyprázdníte od veškerého učení, od všech vědomostí, když budete zcela prázdní. Pak následuje svoboda. Ale dokud máte nějaké znalosti, tak zkrátka zůstáváte opodál. Lidské vědění je jako zvonění umíráčku pro duchovnost. Veškeré vědomosti musí být překonány.
Návštěvník F: Mohlo by existovat cosi, co bychom nazvali znalostí, ještě předtím, než se to stane konkrétní znalostí něčeho? Podobně jako uvědomění si něčeho, předtím, než si cokoli vědomě uvědomíme, než se o to začneme zajímat. I když všechny tyto slova jsou jen slova.
Robert Adams: A právě pronášíš jen víc a víc slov.
Návštěvník F: Více slov?
Robert Adams: Ano, jen další slova. Přidal si další slova ke zmatku.
Návštěvník F: Vezmu je všechna zpátky.
Návštěvník H: Díky kamaráde, takhle jsi prospěšný. (smích)

Návštěvník V: Roberte, není to tak, že existují některé výrazy či termíny, které mají sklon mysl vyprázdnit, jako třeba „Kdo jsem já?“ nebo „jsem nezrozený“ či „já jsem brahman“… ty víš, jaké výrazy mají tendenci k …
Robert Adams: Tato slova mají tendenci k tomu, aby nás uschopnili pocítit to dobré. Dokáží nás trochu pozvednout.
Návštěvník V: Zpomalit naše myšlení?
Robert Adams: Zpomalit naše myšlení. Ale aby nastalo úplné probuzení – k tomu slova nestačí. Probuzení – to nejsou slova. Například sebezkoumání vás přivádí k místu, kde zkoumáte: „kdo jsem já?“, ale není to toto „kdo jsem já?“, co vás probudí. Je to ticho, nastávající po té, co pronesete: „kdo jsem já?“. „Kdo jsem já?“ a zůstaňte tišší. Pak přijde okamžik, kdy vás ticho vzbudí, a stanete se volní.
Návštěvník V: Používám výraz: „vynořování se v Self“ a otázku se zaměřením – kdo ví, co je vynořování se v Self? Zkrátka, když tomu věnuji pozornost, tak myšlenky mají tendenci se zpomalovat. Vy budete vědět, o čem mluvím a o čem uvažuji. Proces myšlení se zpomaluje a cokoli se stane, vím, že to znamená, že inteligence Self směřuje k tomu, aby mi s tímto procesem pomohla.
Robert Adams: Všechno tohle pomáhá utišit mysl. Dělá to mysl jednobodovou. Takže můžete sedět a být tišší. Popravdě – veškeré učení vesmíru je tu prostě proto, abyste byli tišší. Být tichý. Pak se všechno rozvine samo od sebe. Veškeré učení, cvičení, všechen mentální zmatek se používá proto, abyste ztichli.
Návštěvník V: Takže existují konkrétní pojmy, které v tomto smyslu působí?
Robert Adams: Jsou určité výrazy, které vás utiší více než jiné, jako třeba slova směřující k sebezkoumání. (pauza) Buď tich a věz, že já jsem Bůh.
(ticho)
Když sedíte v tichu, pak uchopte svoje myšlení. Zachyťte sami sebe, jak myslíte. A všimněte si věcí, o kterých přemýšlíte. Jsou opravdu důležité? (dlouhá pauza) Věříte, že když zcela zatavíte myšlení, tak nebudete schopni fungovat? Domníváte se, že musíte myslet?

Návštěvník F: Řekl si, že „my nežijeme, ale jsme žiti“ nebo také „my neřídíme toto představení“.
Robert Adams: Kdo řídí představení?
Návštěvník F: Jak to můžu nazvat? Bůh či Self?
Robert Adams: Jste od toho oddělen? Nebo nejste?
Návštěvník F: Zní to jako dvě různé věci. Je to tak?
Robert Adams: Opravdu existují dvě různé věci?
Návštěvník D: Existuje vůbec nějaké představení?
Návštěvník F: Co tím myslíš?
Návštěvník D: Iluzi.
Návštěvník H: Máju, velkou máju.
(ticho)
Robert Adams: Při setkáních, jako je toto, si uvědomíme, na světě dočista nic není, že celý vesmír nám nemá co dát nebo ukázat. Že jsme to my sami. Celý vesmír je vyzařování naší mysli. Mysl vyrábí vesmír, který se nám jeví. Vše ve vesmíru je projekcí naší mysli. Všechno! Takže v něm nemůžete být vy a ještě něco druhého. Není tu žádný prostor pro vás, kteří jste skuteční, a ještě něco jiného. Vy jste skutečně všepronikající, všudypřítomní.
Návštěvník M: Roberte, existuje světová mysl? Jsme my všichni…
Robert Adams: Univerzální mysl existuje do té míry, dokud věříte, že existuje.
Návštěvník M: Mě spíš zajímá, jestli každý tvoří tento vesmír ze své vlastní mysli nebo existuje jedna mysl, která ho vytváří?
Robert Adams: Existuje jedna mysl. Je činná jako vznikání a zanikání. Tato mysl, o které mluvíte, může být nazvána Bohem. Absolutní skutečnost je mysl, jak jste to uváděl. Avšak přesto to musí vyjít z nás, protože odkud by to jinak vzešlo?
Návštěvník M: Správně, správně.
Robert Adams: My jsme ten, kdo poznává světovou mysl. A jsme-li poznávající, pak jsme tvůrce.

Návštěvník D: Občas jsi mluvil o kolektivním vědomí. Například, když jsem se ptal, jestli se dokážeme na něčem shodnout, pokud každá z nás vytváří oddělenou iluzi. Je to ta samá mysl, o které teď mluvíte, a o níž z nejvyšší úrovně může být řečeno, že neexistuje?
Robert Adams: Správně! Z nejvyššího hlediska není nic než Self, a je také velmi pochybné to nazývat jako Self. Ale nazvěme to Self. Je to jméno, které je propůjčeno lidskou řečí.
Návštěvník D: Takže je to ne-věc?
Robert Adams: Nazýváme to Self, protože nemáme nic jiného. Ale popravdě, v nejzazší skutečnosti není nic, co by mohlo být označeno jako Self (samo sebou jsoucí). Není nic, co by mohlo být světovou myslí.
Návštěvník D: Jinými slovy říkáte, že neexistuje jméno, které lze použít?
Robert Adams: Ano, je to tak. Dokud to nějak nazýváme, tak to neexistuje. Pojmenujte to a pak na to můžete uplatnit svůj nárok. (smích)

Prostě buďte šťastní a všechno zapomeňte. Přestaňte myslet. Radujte se.

Máme tu nějaký prašád. Dáte si prašád nebo tomu budeme říkat peršád?
(smích)

[Návštěvník]

ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU



Osvícený člověk a karma

……………………………………………………………………………………………………………………………………
Óm Šrí Paramátmane Namaha

Jenom osvícením může být vymazána vaše karma nahromaděná za všechny
předchozí životy. Můžeme to přirovnat k výbuchu, kterým je všechna karma spálena.
I v životě osvíceného člověka ale přetrvává osud, část karmy určená pro tento život.
Protože osud dostáváme při narození a určuje všechny události až do okamžiku
fyzické smrti. Z pohledu osvíceného člověka však osud nehraje žádnou roli.
Situace se budou odehrávat tak, jak byly pro tento život předurčeny, nezávisle na
tom, že došlo k osvícení. Jsou to však jen situace, každý se neustále dostává do
nějakých situací. To platí stejně i pro osvíceného člověka. Jak by ale mohla jakákoli
událost ovlivnit někoho, kdo se uvnitř neustále usmívá?

I po osvícení můžete přijít o práci, ale reakce bude jiná: „Dobře, tak jsem přišel
o práci.“ Všechno se promění skutečností, že osvícený člověk si je vědom věčné
Pravdy v sobě. Uvědomuje si, že jeho duše se ani nikdy nenarodila – narození se týká
těla. Jasně vnímá, že nemůže nikdy zemřít, protože je věčnou Pravdou, součástí Boha.

Uvědomuje si neustále čím je a čím není: „Nejsem to já, kdo má hlad či žízeň.
Nedotýká se mě horko ani chlad. Nevzniká ve mně žádné potěšení, když mě někdo
oceňuje. Nedoléhá na mě, když mi někdo nadává nebo mě obviňuje. Ve všech
situacích zůstávám stejný, nikdy se neměním. Jak by mě mohly nějaké události
ovlivnit? Nechť se stane cokoli…“

Osvícený člověk zůstává pozorovatelem veškerého
dění tak, jak přichází a zase odchází. Je to jako byste pouze sledovali nějaké divadelní
drama.

Toto je však popis vnitřního stavu osvíceného člověka. Navenek vůči světu jedná
moudře podle situace. Osvícený člověk si je vědom vnitřní skutečnosti stejně tak jako
praktického života. Vnitřně je od všeho odpoután, protože ví, že jde o přechodné
záležitosti. Nahlíží na nevyhnutelný běh života, jak se duše rodí do tohoto světa,
vyvíjejí se a každý den jich mnoho umírá… Ví, že nemá význam se tím trápit. To ale
neznamená, že když zemře někdo z jeho blízkých, neprojeví žádnou soustrast.

Nejedná v rozporu s pravidly lidského soužití. Osvícený člověk se dobře orientuje
v životě ve světě, ale zároveň si je vědom skutečné Reality. Osvícenému člověku, ať
už je to muž nebo žena, bylo odhaleno tajemství celého vesmíru, rozlišuje mezi polem
a tím, kdo si pole uvědomuje (třináctá kapitola Bhagavadgíty). Nahlíží na vědomý
aspekt (pozorovatele pole) i nevědomý aspekt života (pole), jak se oba projevují
v jeho osobním životě i v dění ve světě.

Osvícený člověk není ničím vyrušen ze svého vnitřního míru a štěstí. Neznamená
to, že by ho nemohlo něco bolet. Ale k fyzické bolesti se nepřipojuje strádání
a stěžování si. Na úrovni těla funguje osvícený člověk stejně jako všichni ostatní.
Protože však došlo k té nejvznešenější vnitřní události, bude osvícený člověk na
fyzické problémy reagovat zcela jinak: „Zdá se, že přijdu o všechny zuby, dobře, co
se dá dělat.“ „Moje tělo zřejmě odchází, ale mě to nijak netrápí. Nechť se stane, co se
má stát.“

Bolest bude ale osvícený člověk cítit stejně jako kdokoli jiný, protože bolest
je fyzickou záležitostí. Na jedné straně osvícený člověk podléhá stejným pravidlům
jako ostatní, ale zároveň pro něj všechny tyto věci přestávají mít význam. Po osvícení
zůstává jen setrvalý mír.

ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU

PRAVDA (DŽŇÁNA JÓGA)

Nejsme tělo

Óm Šrí Paramátmane Namaha

Základním prvkem duchovnosti je pochopení, že nejsme tělem.

Nepřestáváme existovat, když nás opustí naše fyzické tělo, protože jsme se nikdy nenarodili.
Jsme Pravdou, která se nikdy nezrodila ani nezemře. K tomu vědomí jednou dospějeme.
Existovali jsme ještě předtím, než se narodilo fyzické tělo, a naše existence bude
pokračovat i po smrti těla. Jsme věční. Existence je věčná. Tato Existence je vědomou
Existencí. Měli bychom směřovat k tomu, aby naše štěstí nebylo závislé na ničem
z okolního světa.

V mysli může vyvstat pochybnost: „Co se se mnou stane?“ Proč vůbec taková
myšlenka vzniká? „Co se se mnou stane“ – znamená, že se ztotožňujeme se svým
fyzickým tělem. Naše fyzické tělo opravdu nemůže existovat bez toho, aniž by byly
naplněny jeho základní potřeby. Ale my nejsme tělem. Kým tedy jsme? Kdo jsme?
Kardinální otázka. Nejsme-li tělem, kým jsme? Odpověď zní: „Hledejte. Odhalte,
kým jste.“

Tvrdím, že nejsme tělem a v mysli vyvstává otázka, zda pro to tvrzení existuje
nějaký důkaz. Důkaz je velmi prostý. Naše tělo se neustále mění. Nemáme stejné tělo
jako ve svých čtyřech či pěti letech. Změnilo se. Změnila se i naše mysl a způsob
myšlení. Nezměnilo se ale pochopení, vědomí toho, že jsme to stále my – ve svém
současném těle i ve svém těle ve věku pěti let. Není pochyb o tom, že naše tělo
prodělalo velkou změnu, a přesto jsme to stále my jako tehdy v dětství.

Z medicínského pohledu se buňky mění nepřetržitě. Proměna prý dosahuje takové
míry, že jde po sedmi letech o zcela jiné tělo, v němž je většina buněk nových,
zatímco ty původní odumřely. I po tak zásadní změně jste to však stále vy a vaše mysl
o tom vůbec nepochybuje. Přestože vypadáte úplně jinak, víte, že jste tímtéž
člověkem, na jehož dětské tělo na fotografii z dětství se díváte. O své existenci
nepochybujete. Víte, že jste to stále vy v patnáctiletém těle i ve třiceti letech. Kdo
tedy jste, když prochází vaše tělo tak zásadními proměnami? Co je to, co při všech
těch změnách vašeho těla i mysli přetrvává?

Každý z nás jednou zemře, až přijde jeho čas. Kdo zemře? Co vlastně zemře?
Uvažujete-li logicky a do důsledků, musíte dospět k závěru, že naše těla umírají
každým okamžikem. Je to lékařsky prokázáno. V těle stále něco odumírá. Opustí-li
tělo poslední energie, která zbývá, nastane smrt fyzického těla. Jde o završení procesu
umírání, které probíhalo nepřetržitě po celý život.

Ve skutečnosti jde pouze o smrt vašeho fyzického těla, a ne o smrt vaší existence.
Kým tedy jste? Hledejte svoji skutečnou identitu! Vypátrejte ji. Kým jste?
Každý ví, kdy se narodil. Do určitého data jste byli v lůně matky a pak najednou na
světě. Vyjít ven z matčina těla jste mohli jen proto, že jste před tím existovali.

Co to bylo za existenci uvnitř matčina těla? Plod v procesu růstu. Jednoho dne došlo během
intimního setkání muže se ženou ke vzniku vaší fyzické existence. Byli jste již v tom
okamžiku nebo ne? Jestliže jste existovali, pak v jaké formě? Co a jak začalo? Co je
tou jinou existencí odlišnou od fyzického těla? Kdo jsme? Co jsme?
Z pohledu biologie není téměř žádný rozdíl mezi tělem právě zemřelého a živého
člověka – kromě toho, že vymizelo dýchání a další životní funkce. Přesto je zřejmé, že
je určitý člověk mrtvý. Co se při smrti vlastně změní?

Duše se odloučila od fyzického těla. Čím je duše? Kam odešla? V okamžiku smrti
je na pochopení už příliš pozdě. Nemůžete to pochopit až v okamžiku smrti, to už je
příliš pozdě. Během umírání jste tak pohlceni bolestí a strádáním, že nemáte kapacitu
odhalit, kým jste. Nyní je ten čas na to přijít.

Kým jsme? O co vlastně v životě jde? Je velmi zajímavé sledovat, jak se lidé
pošetile snaží shromažďovat další a další poznatky o světě. Pochopili jste ale sami
sebe? Ne. Jaký potom mají význam všechny ty informace, co jste nahromadili? Jaký
mají smysl všechny vaše vědomosti, když nevíte, kým jste?

Jisté je, že nejsme tělem. Tělo se mění, my zůstáváme stejní. Nikdo nepochybuje,
že je toutéž osobou, jakou byl například ve třech letech. Co je tím, co se nezměnilo,
přestože se tak zásadně proměnilo tělo, mysl, rozumové chápání, naše emoce
a vztahy? O proměnlivosti hmotných věcí ani nemluvím – o domech, penězích,
situacích, zemích – posuzujeme nyní záležitosti v užším vztahu k nám samým.
I skutečnosti nám tak blízké jako je naše tělo, vlasy… – všechno podléhá změně.

Avšak proměňuje se i to, že jste? Nejste to stále vy nyní, stejně jako v pětiletém či
čtyřletém těle? Pochybuje snad někdo o tom? „Ne, jsem to stále já, “ odpovíte.
Co je to stále totéž? Co to je? Paměť? Vzpomínka? Vzpomínka na co? Všechno se
proměňuje, tělo se mění, mysl se mění, intelekt se mění, rozhodovací schopnost se
mění… Co je tím stále stejným?

Odpověď na otázku, kým jste, vám vyvstane, když budete stále více následovat
pravidla duchovního způsobu života. Důležité je usilovat o ukázněnost, pozorovat své
nedostatky, prosit Boha o jejich odstranění a hlouběji a hlouběji si osvojovat princip
služby druhým. Bez služby světu kolem se nemůžete osvobodit od vnitřních
připoutaností.

[Návštěvník]

Jednoho dne venkovský muž zabušil na dveře kláštera, když mu mnich otevřel, dostal nádhernou hromadu hroznů. "Bratře, to jsou nejlepší, které se urodily na mé vinici." "Děkuji, odnesu je hned opatovi." "Ne, bratře, jsou pro tebe" Mnich zčervenal, protože si nemyslel, že by si zasloužil takový krásný dárek. "Ano, ano, jsi to ty, kdo mi otevře dveře, když jsem potřeboval pomoci. Když sucho zničilo úrodu, každý den jsi mi otevřel dveře, dal kousek chleba a šálek vína. Doufám, že s tímto  hroznem  dostaneš i  trochu lásky    slunce, krásu deště, zázrak Boha, který způsobil, že vyrostl tak dobře. Mnich držel ty hrozny a strávil celé ráno obdivem, jak jsou krásné a proto se rozhodl je věnovat opatovi, který ho vždy povzbuzovat slovy a svou moudrostí. Opat byl velmi spokojen, ale vzpomněl si na nemocného bratra v klášteře a kdo ví, jestli mu ty hrozny nepřinesou také radost. Ale hrozny neskončily v žaludku nemocného mnicha, pomyslel na to, že jeho kuchař mu nosí ta nejlepší jídla. Kuchař byl ohromen krásou hroznů a byl si jist, že nikdo by ty hrozny tak neocenil, jako klášterní kněz, protože ho mnozí považovali za svatého. By by nejlépe kvalifikovaný na to, aby si  dostatečně vážil toho zázraku přírody. A kněz dal hrozny nejmladšímu nováčkovi, aby pochopil, že dílo Boží je v nejmenších detailech stvoření. Nováčkovo srdce bylo plné slávy Pána, protože nikdy nic takového neviděl  a vzpomněl si na toho, kdo mu poprvé otevřel brány kláštera a umožnil mu být v komunitě lidí, kteří si umí vážit zázraků života. Tak před setměním zanesl hrozny mnichovi u bran, ať si užívá a sní je, když většinu času tam tráví sám. Ať ho hrozny potěší. A vidíte, co se ve vašem životě kolem vás děje, co darujete, co můžete udělat pro ostatní, všechno  se vrací.    

[Návštěvník]

Tazatel: Čím to je, že nás někdy lidé nepřijímají dobře, i když pro ně chceme udělat něco užitečného?

Odpověď lamy Oleho:

Vždy si myslím, že karma těch lidí nebyla dost dobrá, a pak šťastně přejdu k další práci. Udělej, co můžeš, zbytek je karma ostatních lidí.

Každý má svou vlastní karmu. Jeden může pomoci ostatním, pouze když je přítomna otevřenost. Pokud to není možné, je třeba jim pasivně dodávat nějakou pozitivní energii a v určitém okamžiku, kdy zapomenou na sebe myslet, se to prohloubí.

Přirozeně jde také o to, jak obratně prezentujete věci. Existují lidé, kteří by mohli prodávat dlouhé teplé spodní prádlo na Sahaře, a jiní by ho nemohli prodávat ani v Grónsku. Pokud se vám nedaří se k někomu dostat, tak se tím učte. Možná později nastane situace, kdy to zvládnete lépe.

Proč neosvícená mysl vždy znovu hledá tělo?

Odpověď lamy Oleho:

Naše činy, myšlenky a slova z dřívějších životů - naše karma - fungují jako jakési lepidlo, jako něco, díky čemu věci vykrystalizují z možností vesmíru. To, co nás zde svazuje, je příčina a následek a naše nevědomost v domnění, že jsme omezeni. Jsme zde vázáni, protože nejsme schopni vidět mysl jako jasné světlo, ale místo toho se identifikujeme s tělem.

Pokud si myslíme, že jsme naše tělo, klameme sami sebe. Spíše máme tělo. Tělo je něco, přes čím můžeme pracovat, ale naše pravá přirozenost je jasné světlo. Dokud to není rozpoznáno, věříme, že jsme naše tělo a zažíváme stáří, nemoc, smrt a všechny obtíže, které s těmito koncepty souvisejí. Buddha nám ukazuje zkušenost, že ve skutečnosti jsme čistým světlem. To je cíl. Tělo je náš nástroj, který lze využívat ve prospěch všech - bez prožívání vzestupů a pádů, bez očekávání a obav, ale jednoduše proto, že se cítí tak dobře.

Je opravdu pravda, že moje činy v tomto životě určují, s jakým tělem se v příštím životě znovu narodím?

Odpověď lamy Oleho:

Ano! Tělo, které nyní máme, je důsledkem karmy. To, co v tomto životě děláme, má čtyři výsledky. Nejprve určuje zkušenosti, které zažijeme, když zemřeme - jaké podvědomé dojmy přijdou a zda zažijeme štěstí nebo utrpení. Zadruhé, pokud jsme znovuzrozeni jako lidé, řídí se to, jaké tělo a genetickou konstituci získáme. Za třetí, určuje zemi, ve které se narodíme - příjemnou nebo nepříjemnou, bohatou nebo chudou atd. A konečně to, co v tomto životě děláme, formuje postoje, které rozvíjíme, když se znovu narodíme - ať už jsme v zásadě přátelští, jako lidé a chceme jim pomoci, nebo zda jsme obecně obtížní a přinášíme lidem utrpení a problémy.

Toto jsou čtyři výsledky předchozích myšlenek, slov a činů. Lze říci, že tělo je ztuhlý stav vědomí; odráží dojmy, které leží v mysli. A tak lze ovlivnit mysl prostřednictvím těla a tělo prostřednictvím mysli.

Je možné odstranit špatnou karmu prostřednictvím negativních snů, nebo je sen jen zrcadlem odrážejícím to, co se děje v životě?

Odpověď lamy Oleho:

Kdykoli jsou současně zapojeny tělo, řeč a mysl, jsou tvořivé osvobozující energie nejsilnější. Pokud jste si něco podvědomě tvořili po dlouhou dobu, pak by se vám to mohlo projevit i ve snu.

Všechno, co nemusíte prožít, abyste se mohli učit, spláchne buddhistická praxe. Síla Mahakaly řídí všechno. Požehnání umožňuje, aby potenciální velká dramata a utrpení byly zpracovány jako menší potíže nebo jako bolest hlavy. Jelikož se tímto způsobem zpracovávají také velmi intenzivní věci, je někdy možné vidět charakteristiky těchto procesů ve snu. Pokud se někdo něčeho zbavil, může například létat nebo někoho zabít nebo se zabít. V tomto smyslu můžeme zažít různé ego bariéry, které během noci odpadávají, ale samotné odstraňování probíhá ve dne i v noci.

Je pravda, že svoji dobrou karmu vyčerpáme, pokud nemáme trpělivost?

Odpověď lamy Oleho:

Nemít trpělivost znamená hněvat se. A rozčílení spaluje dobrou karmu. Mnoho pozitivních dojmů v mysli člověka shoří a mizí.

Na světě je spousta bytostí, které si myslí, říkají a dělají dobré věci - bytosti, které si získávají mnoho pozitivity. Ale pokaždé, když se dostanou na úroveň, kde je nutná změna - nová dimenze vědomí, objeví se strach a nejistota. Potom se bytosti začnou hněvat a padají do nižších úrovní.

Když se znovu šíří staré obvyklé pocity a myšlenky, bytosti znovu tvoří dobré věci, znovu padají, znovu tvoří atd.
https://lama-ole-nydahl.org/questions/tag/karma/

[lklknml]

Jo, tenkrát ještě Ole vypadal docela dobře (mentálně) a zřejmě i praktikoval docela usilovně.
Jakoby se na něm odrážela karma celé (západní) Evropy...
Jo, myslel to dobře....

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Jana]

V dimenzi bezpodmínečné lásky, kterou Bytí je, je tohle dokonale jasné:

S připoutaností k iluzi oddělenosti se jeví, že jsme těmi, kdo se rodí a umírají.

Ale není to tak.

Když se ptali Maharadže na datum jeho narození, odpověděl velmi zdvořile, že se nikdy nenarodil.

[Návštěvník]

Karma je pouze zásobou nevyčerpaných energií, nenaplněných tužeb a nepochopených obav. Příběh je neustále doplňován novými touhami a strachy. Nemusí to tak být navždy. Pochopte hlavní příčinu vašich obav - odcizení se sobě; a touhu po sobě, a vaše karma se rozpustí jako sen.

Karma neboli osud je výrazem blahodárné zákonitosti: univerzálního trendu k rovnováze, harmonii a jednotě. V každém okamžiku, ať se stane cokoli, je to to nejlepší. Může se to jevit jako bolestivé, ošklivé, trpké, hořké a nesmyslné, ale vzhledem k minulosti a budoucnosti je to to nejlepší, jako jediné východisko z katastrofální situace.

Většina naší karmy je kolektivní. Trpíme za hříchy druhých, jako ostatní trpí za naše. Lidstvo je jedno.

Nevědomost je jako blouznění v horečce, kdy vidíte věci, které nejsou. Karma je její božskou léčbou. Vítejte a věrně postupujte podle pokynů, abyste se uzdravili. Poté, co se pacient zotaví, opustí nemocnici. Trvat na okamžité svobodě volby nebo jednání pouze odloží zotavení. Přijměte svůj osud a naplňte ho - toto je nejkratší cesta k osvobození od osudu.
https://www.nonduality.com/asmi9.htm

[Návštěvník]

Původ a význam slova karma je odvozen od sanskrtského kořene kri, které se překládá jako „konat, dělat“. V karma józe se toto označení používá ve významu „konání“. Je to tedy jóga konání či činnosti. Samotné slovo karma možná také známe ve významu důsledků, jejichž příčinou jsou naše dřívější skutky. Tuto karmu tvoříme každým slovem, které proneseme, každou myšlenkou a každým naším činem. A všechno to, co kolem sebe vytváříme se odráží ve světě kolem nás, který je projevem lidské vůle.

A protože každý máme možnost být takovým, jakým chceme, jsme my sami zodpovědní za to, co jsme a jaký svět kolem nás tvoříme.

Karma jóga v běžném životě

Co nás tedy karma jóga učí? Každou činnost bychom měli vykonávat s nejlepším vědomím a svědomím. Když soustředíme svou plnou pozornost na činnost bez lpění na výsledcích této činnosti, dokážeme prožít každou chvilku naplno, a jak nejlépe v danou chvíli dovedeme. Pokud se dokážete plně soustředit na to, co právě děláte a nepřemýšlíte nad tím, co by vám to mohlo přinést nebo koho tím ohromíte, dokážete praktikovat karma jógu. Představte si to jako cvičení hatha jógy. Při praktikování ásan nezáleží na tom, jak daleko dokážeme v pozici dojít a jak dlouho v ní vydržíme. Samotné praktikování nám přináší klid a uspokojení.


„Dokonalý člověk je ten, kdo dokáže uprostřed nejhlubšího ticha a samoty vyvíjet tu nejintenzivnější činnost, a uprostřed nejintensivnější činnosti v sobě dokáže nacházet ticho a samotu pouště.“
Svámí Vivékánanda

A stejné je to s karma jógou. Nesoustředíme se na to, jaké budou výsledky naší činnosti, ale snažíme se věnovat plné vědomí každému jednotlivému kroku. Důležitým předpokladem je také nebýt připoután k výsledku, neboť připoutanost je pouze důsledkem očekávání odměny. Karma jóga znamená pomáhat ostatním, aniž bychom od nich očekávali něco na oplátku. Největší dobro dokážeme vykonat, když nás k tomu nevede žádná sobecká pohnutka. Pomoc bychom měli automaticky a bez přemýšlení nabídnout každému, kdo ji potřebuje. To, že někomu pomůžete však neznamená, že by vám člověk, kterému jste pomohli byl něco dlužen nebo že byste se měli vychloubat tím, co jste vykonali.

Co nás tedy karma jóga učí shrnul Svámí Vivékánanda takto: „Konej a pracuj bez ustání, vzdej se však všeho lpění na své činnosti. S ničím se neztotožňuj. Buď svobodné mysli.“ Ten, který se dokáže ovládat, k čemuž patří i neulpívání, nemůže být lehce ovlivněn, protože jeho mysl je zcela svobodná. Člověk má své činy konat z vlastní vůle a ne proto, že mu to někdo přikázal. Když konáme činnost z vlastní vůle, pracujeme ve svobodě a lásce. A práce ve svobodě a lásce přináší štěstí.

https://www.yogapoint.cz/joga/filozofie ... arma-joga/

[Návštěvník]

EDUARD TOMÁŠ ‐ CESTAMI SEBEPOZNÁNÍ
KARMAJÓGA ‐ CESTA ALTRUISTICKÉ ČINNOSTI

Co myslíte, že bylo vaší největší překážkou, když jste to zkoušeli s bhaktijógou čili cestou lásky a sebeodevzdání a pak také s džňánajógou, která se ubírá směrem intelektuálního logického uvažování?

Největší překážkou bylo jistě ego, to znamená myšlenka "já" a všechny ostatní myšlenky, které z ní vlastně pocházejí. Ty se v nás vyskytují nejen při meditacích, ale po celý den, ba dokonce i v noci, ve snu. Jsou v nás ve formě žádosti a odporu, strachu a pochybností, radostí a starostí atd.

Na tom všem víceméně lpíme, bud' že to chceme, nebo zase nechceme, a to nám bere klid. Když se ale člověk vzdá ega nelpěním na životě, nelpěním na pohodlí a nelpěním na ctižádosti, což jsou nejsilnější charakteristiky života člověka, a přitom pracuje, jako by byl ctižádostivý, s trvalou myšlenkou na Boha, otevírá si tím cestu k poznání.

Tohle platí pro všechny směry jógy, nejvíc však pro karmajógu, která je cestou altruistické činnosti a nelpění. Ta má velkou přednost před ostatními cestami, protože i když člověk třeba hned nedojde karmajógou poznání, může její pomocí postoupit do vyšší a čisté karmické úrovně, kde karma už není
tak tvrdá a kde je její podstatná část rozpuštěna. To je velká výhoda karmajógového systému, třetího ze základních systémů jógového nebo mystického úsilí.


Co je to vlastně karma?

Slovo karma (nebo také karman) je odvozeno od sanskrtského slovesného kořene kar, dělat, činit. Karmajóga je cestou altruistické činnosti. Jde však o činnost tichou a odevzdanou, i když třeba bez meditací. Člověk při ní sice pracuje, ale odevzdává všechno do vůle boží a hlavně se nepřipoutává k výsledkům své práce. Tato cesta je nejlepším pokračováním a doplněním bhaktijógy, jógy lásky, o které jsme už mluvili. Odevzdaná činnost bez meditace je však právě to, co se mnohým temperamentům nelíbí. A přece ji můžeme dělat vždycky a všude. Právě pro karmajógu je příležitostí v životě víc než dost.

Mnoho lidí soudí, že výsledkem jógy má být především blaženost. To je částečně pravda. Blaženost se však dostaví nejspíš tehdy, když kombinujeme bhaktijógu s karmou, to znamená lásku s altruistickou činností a současně se soucítěním s lidmi, zejména jsou‐li v sociálních nebo jiných životních potížích.

Soucítění je kořenem lásky i blaženosti a doplníme‐li je nesobeckou činností pro druhé, je vnitřní mír zaručen.

Můžeme si třeba představovat, že všechno, co děláme, děláme pro Boha, neboť je ve všem a vším. A nadto když si budeme hluboce myslet, že děláme práci pro Boha, pak ji budeme dělat dokonale. V představě, že Bůh skrze nás vytváří své dílo, se staneme spoluúčastníky na jeho tvorbě. Budeme jakýmsi malým spolutvořitelem až do té míry, že si přestaneme říkat "já pracuji, já tvořím, já jsem činitelem". Pak se naše mysl tak odosobní, že se můžeme dostat až do sféry prvotního tvoření. A tam už není osobní přilnutí k tvorbě a člověk zažívá jógovou nebo mystickou blaženost, aniž by musel cokoliv vědět o nějaké józe nebo mystice. Výsledkem je lidská neosobní práce, která v tomto případě byla tou nejlepší meditací. A také duchovní cestou, i když člověk ani vlastně neví, že jí šel. Nemusí to vědět, aby se dostavil hluboký stav pravé neosobnosti. Nesmí však propadat omylu a domnívat se, že je sám činitelem. Celou svoji činnost musí odkázat absolutnu, Bohu. To je ta pravá neosobní karmajógová duchovní cesta.

Pamatujte si, že tato snaha a touha po neosobnosti cestou činnosti by měla být zařazena nejen k bhaktijóze, ale ke všem duchovním cestám a směrům vůbec. Pravda je stav bez ega nebo jen s jeho minimální účastí ‐ toto je základ všech jóg.


Miliony a miliony lidí už víceméně tuto cestu nastoupily a ani o tom nevědí. Většinou však dosud pracují s plnou představou tělesnosti a osobního úsilí, a nikoliv neosobně. Bohužel, tam, kde se dosud silně angažuje ego, nedá se zatím mluvit o skutečné duchovní cestě. Kdyby lidé věděli, jak je možno karmajógou spojenou s bhakti dojít k Bohu, k poznání, k prozření, určitě by pracovali s větší radostí a opravdovostí.

Karmajóga má velkou sílu. Nebudete‐li moci nějak pokročit pomocí bhakti nebo džňány, budete‐li suší, bez lásky, nebo unaveni v mysli, běžte prosím něco užitečného dělat, nejlépe pro druhé.

Modlete se u práce a poznáte zázrak. Hlavní vlastnosti potřebné pro vaši duchovní cestu, láska a moudrost, pak vytrysknou ve vašem nitru jako obnovené prameny živé vody. Jak je to možné?

Příčinou je integrace jógy u toho, kdo má jasný cíl a opravdovost. Tuto integraci může přivolat jen nezištná, odevzdaná práce pro druhé, a to je karmajóga. Největší dobrodinci světa byli právě karmajógini. Ale jejich cesta je a musí být vždy doplňována altruistickou láskou k lidem.

Slovo karma má však na Východě již po dlouhá tisíciletí ještě další význam, který je v podstatě zdravým a dnes i vědecky odůvodněným základem rozumného, eticky založeného života. Na světě není a nikdy nebyl důležitější zákon, než je zákon, jak a proč správně žít a myslet. A to je právě zákon
karmy (nebo též karmanový zákon).

Pokusím se to trochu osvětlit. Moderní vědecký princip zachování a nezničitelnosti energie nás poučuje, že žádná energie nemůže být nikdy zničena. Ať je to energie tepelná, světelná, pracovní nebo chemická, nikdy se nemůže ze světa ztratit. Tedy ani lidské myšlenky, city a skutky, které nejsou
ničím jiným než mentálními energiemi, se nemohou ztratit a není je možno zničit. Jako každá jiná energie podléhají procesu přeměny a zákonu nezničitelnosti. Za myšlenky, city a skutky, které jsou častější a které jsme si zvykli myslet a konat, ať je to láska nebo nenávist, modlitby nebo proklínání, vytvářejí navyklé tendence neboli usměrnění našeho charakteru. A tento charakter se pak projevuje v dalších našich citech, myšlenkách a skutcích, které jednak působí na nás samé a jednak působí na jiné lidi (ale i na ostatní živé tvory, rostliny i věci) s nimiž přicházíme do styku, a vyvolávají jejich příslušné reakce. Dokonce, jak známo, působí i na dálku. Náš svět je přímo nabit spoustou myšlenek a my je
vysíláme i přijímáme po celý náš život jako dokonalá rezonanční deska. Přijímáme však jen to, co odpovídá našim vlastním kvalitám a našim jednáním, proto je tak důležité zkvalitnit svou vlastní mysl.

Uvedu příklad.

Máte‐li v pokoji nějaký hudební nástroj, například housle, a zahrajete‐li silně nějaký jasný tón na nástroji jiném, rozezvučí se souhlasně laděná struna na vašich houslích v pokoji. Stejně tak se rozezvučí, respektive rozechvěje vaše mysl, setká‐li se s myšlenkou nebo s představou, která odpovídá jejím tendencím. Jsou‐li vaše myšlenky dobré, přijímáte dobré, jsou‐li špatné, přijímáte špatné vlivy. Ať tak či tak tendence mysli se posílí, a to stejným směrem, respektive stejnou kvalitou. Proto je nutné tolik hlídat svou vlastní úroveň mysli, protože, jak praví Bible, "kdo má, bude mu přidáno". Tak se totiž vytváří i upevňuje charakter člověka, tak se posilují jeho tužby, přání a zvyky. Co se ale stane s těmito navyklými tendencemi, myšlenkami a city, když člověk zemře? Mohou se ztratit? Mohou zmizet, aby se už nikdy a nikde neobjevily? Věda nám říká, že se žádná energie ztratit nemůže. Staří mudrci hlásali totéž. Myšlenky opakované nebo zvlášť silné se proto nemohou ztratit ani po smrti, ale přežívají tělo člověka. Zůstávají v oblasti podvědomé mysli i tehdy, když tělo zemře.

Jsou to semena, která po určitém čase za příhodných podmínek znovu vyklíčí a začnou růst současně s narozením nového individua, které pak sklízí jejich, to znamená své vlastní, ovoce. Toto je hlavní poučka zákona karmy, která není v rozporu s vědou, naopak ji plně potvrzuje. Dalším potvrzením je nauka o dědičnosti, která nás poučuje o tom, že každé tělo muselo nějakým způsobem existovat již před narozením, třeba jen v prvcích a v molekulách hmoty, anebo jako záznam v nukleových kyselinách buněk. Stejně tak každá mysl musela mít před narozením někde nějaký způsob existence, neboť po
mysl. Mysl si s sebou přinášíme z minulých vtělení, z minulých inkarnací. A opět jsou to jen naše navyklé myšlenky, touhy a činy, které nás nevyhnutelně vedou ke znovuzrozování, abychom si zde vyřídili své staré účty a abychom sklidili to, co jsme kdysi zaseli. Proto se přátelé i nepřátelé rodí společně.

Naším úkolem je přijímat toto vyrovnávání moudře a trpělivě.

Zákon karmy tedy v sobě nezbytně obsahuje i fyzické znovuzrozování. Ale proč je křesťanství zavrhuje? Nezavrhovalo je od svého počátku, přátelé. Některé prameny uvádějí, že v 6. století odsoudili tehdejší církevní hodnostáři křesťanskou nauku o věčnosti duše a nepřímo také učení o reinkarnaci, a nebýt tohoto tragického omylu, sotva by byl západní svět jako celek zabředl ve svých dějinách do tak nehorázných kolektivních nelidskostí a krutostí, jichž jsme byli svědky, například při obou světových i při posledních lokálních válkách. Naštěstí vědecké objevy, z nichž některé jsem právě citoval, obnovily každý po svém hlediska zákona karmy, aniž by mu ovšem vrátily jeho staré jméno. Zapamatujte si aspoň třetí zákon Newtonův, zákon akce a reakce. Totiž že každá příčina má svůj následek a každý následek má svoji příčinu. A především si pamatujte Kristova karmická svatá pravidla:

Člověče, co zaseješ, to sklidíš.

To je správný filozofický pohled na roli utrpení, dnes i vědecky prokázaný. Karma není trest, ale vyrovnání individuálního i univerzálního vývoje. Trestem by mohla být jen neznalost tohoto zákona, která bohužel nikoho neomlouvá. Proto je tak nezbytně nutné, aby se vědecké a doufám i teologické vzkříšení tohoto odvěkého, neodvratného, ale výchovného zákona stalo všeobecným a populárním, aby se tento odvěký zákon stal kulturně etickým majetkem celého lidstva.

Všechno živé je podřízeno řetězu příčin a následků. Výsledek každé činnosti se otiskuje v myslích lidí a tento otisk je pohnutkou jejich dalších podobných jednání. Nepřetržitý běh akce a reakce se opět a opět zaznamenává v hlubších vrstvách mysli. Neodvratný, nepřetržitý, nekonečný se zdá být proud příčin a následků. Lze z něho uniknout cestou karmajógy? Ano, nebude to však nějakými cviky, ani mentálními ani fyzickými. Tato cesta je jiná než dvě předešlé, ale výsledek je stejný:

konečné osvobození lidského ducha.

Neznalost univerzálního bytí je příčinou sobectví, pocit individuality, ega, nás vede k tomu, že se poutáme k výsledkům své činnosti a tato pouta vytvářejí zvyk, zvyk plodí novou touhu něco zvláštního mít, někým zvláštním být, odlišným od těch ostatních a tím i od jednoty, něco zvláštního znát atd. Proto se znovu a znovu zrozujeme do odvěkého otroctví našich sklonů a klamů. Jak tomu uniknout? Jak poznat Já cestou činnosti? Jak realizovat svobodu pomocí nesvobody? Tak jak už jsme si řekli: Pravda je stav bez ega. Protože jsme omylem zúžili pocit ega na své vlastní já, musíme,
chceme‐li se zbavit ega cestou činnosti, rozšířit hranice tohoto ega až do ztracena. Musíme je tak úžasně rozšířit, že se naše ego doslova v této nekonečnosti rozplyne. Rozšířit je v nesobecké činnosti, až se v ní ego přímo ztratí, až se stane pravým, věčně existujícím, osvobozeným a univerzálním jástvím.

Karmajóga, přátelé, je obyčejně pokládána za jednoduchou, velmi snadnou duchovní cestu. Ale není tomu tak. Má‐li být dokonalá, je to činnost duchovních obrů.

Jak ji provedeme?

Budeme pracovat a plnit své povinnosti ze všech svých sil, to jest jak nejlépe můžeme a umíme, alebez připoutanosti, bez sobeckých ambicí a důvodů, jen pro samotnou nejčistší radost z práce, a to je něco jiného.

Dovedete si představit tu úžasnou svobodu člověka, který tohle zvládne? Říkalo se tomu práce pro Boha a ve skutečnosti je to činnost, v níž není činitele, neboť člověk se v ní tak odosobní, že se stává pouhým nástrojem neosobních sil. A to je pravá karmajóga, ve svých nejvyšších stupních cesta
opravdu nadlidská, cesta vyvanutí lidské osobnosti cestou lidské činnosti.

Každý člověk je nějak činný. Výsledky jeho práce ho přirozeně zprvu poutají, neboť jsou vlastně hnací silou jeho činnosti. A to je zcela správné po určitou dobu, po mnoho a mnoho inkarnací. Tento stupeň však pokročilý jedinec musí postupně překročit a daleko překročit. Karmajógin žije zdánlivě bez pohnutky, jen proto, že je dobré dělat dobro. Je to čistý proud odosobněné energie. Podle intenzity zdroje září pak jeho nehmotná, ale dobře cititelná síla na všechny strany, zasahuje lidi stejného smýšlení, posiluje v nich dobré sklony, dobré tendence, obrací jejich mysl k duchovním hodnotám a v kladně zaměřených individualitách se šíří jako řetězová štěpná reakce. Toto je výsledek zevní. A vnitřní výsledek? Vědomí karmajógina je nakonec tak rozšířeno, že dokonce doslova zmizí. Je to, přátelé, jako s vůní. Vůně uzavřená v lahvičce je velmi intenzivní, ale necháte‐li lahvičku otevřenou,
vůně se vytrácí, vyprchává, až docela vyprchá. Jistě někde je, ale není cítitelná. Tímto způsobem zmizí, rozplyne se a doslova vyprchá ego karmajógina.

Vážení a milí přátelé, buďte dobrými karmajóginy. Nemáte‐li však dosud dosti sil k pravé karmajóze, aspoň obraťte svou mysl do nitra, setrvejte v něm tiše, stále obráceni ke svému zdroji, k Já. Setrvejte v něm bez pocitu, že nějak jednáte, i když jste navenek zaměstnáni úkoly, které vám připravil osud.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Karma a Milost je jedno a to samé.

[petr vostál]

Karma není zdarma,

každej si ji kupuje, když do projevu vstupuje,

někdo žije jako kokot, páč nakoupil si plný záchod,

jinej žije jako pán, páč nakoupil si plný džbán,

takový je světa běh, karmu nikdo nevoběh...