Praxe

[Návštěvník]

PRAXE

Patandžali

52. Praktická jóga se provádí odříkáním, studiem a uctíváním Boha. (Krijá – jóga.)

53. Cílem jógy je odstranit utrpení a dosáhnout Osvícení.

54. Utrpení je nevědomost, egoismus, touha, odpor a strach.

55. Nevědomost je prvotní příčinou utrpení. Ostatní jsou jejím následkem, ať jsou dřímající,
zeslabené a potlačené, nebo nahromaděné.

56. Nevědomost zaměňuje pomíjivé s nepomíjivým, čisté s nečistým, strastiplné s radostným a ne–Já s Já.

57. Egoismus způsobuje ztotožnění Diváka s omezeností jeho zraku.

58. Touhy dychtí po rozkoši.

59. Odpor odtahuje od bolesti.

60. Strach je neustálý přirozený děs ze smrti, hluboce zakořeněný i v mysli vzdělaných.

61. Jemnější utrpení zmizí, když se mysl rozplyne v osvícení.

62. Hrubší utrpení odstraňuje meditace.

63. Karman (následky skutků), ať se uskutečňuje v současném nebo budoucím životě, má své
kořeny v utrpení.

64. Tak dlouho, dokud je tento kořen přítomen, setrvává i karman, vytváří nová zrození, řídí dobu svého zrání a její naplnění.

65. Přináší radost nebo bolest podle toho, zda pochází ze zásluh či prohřešků.

66. Pro mysl, jež rozlišuje, veškerý karman je strastiplný, protože vždy s ním přichází strast. Vytváří podráždění, zanechává za sebou dojmy a způsobuje konflikt mezi třemi stavy. (Tamas, Radžas a Sattva.)

67. Je nutné vyhnouti se budoucímu utrpení.

68. Příčinou utrpení je spoj (proces nazírání) mezi divákem a viděným světem, který je nutno
přerušit.

69. Čistota, činorodost a nevědomost (Sattva, Radžas a Tamas) utvářejí viděný svět. Živly a smysly tvoří jeho rozdílnost. Radost a osvobození jsou cílem.

70. Hrubé, jemné, projevené a neprojevené jsou čtyři rozdíly mezi třemi stavy.

71. Divák je plně ztotožněn se svým díváním. Ač je sám bezbarvý, jeví se jako zabarvený vzhledem k proměnám svého vnímání.

72. Zkušenost z viděného světa existuje jenom pro Diváka.

73. Ta zaniká pro toho, kdo dosáhl osvobození, ale viděný svět zůstává pro ostatní, jsa obecným jevem pro všechny.

74. Divák a viděný svět jsou tak propojeni, že pravá přirozenost každého z nich může být rozpoznána.

75. Příčinou tohoto spojení je nevědomost.

76. Není-li nevědomosti, není ani propojení. Zrušení tohoto spoje odhalí nezávislost Diváka.

77. Nevědomost odstraníme neustálým rozlišováním mezi Já a ne–Já.

78. Sedminásobné je poznání, jež se dostává jóginovi na posledním stupni vývoje.

79. Meditační praxí odstraníme nečistoty, a světlo poznání zazáří. (Následkem rozlišování.)

80. Jama, Nijáma, Ásana, Pránájáma, Pratjáhára, Dháraná, Dhjána a Samádhi je osm stupňů
jógy.

81. Odřeknutí se násilí, krádeží a vilnosti spojené s pravdomluvností a vytrvalostí vytváří zásady (Jama).

82. Toto jsou zásady, jež musí být dodržovány nezávisle na čase, místě, postavení nebo okolnostech.

83. Čistota, odříkání, spokojenost, opakování posvátných manter a oddanost Bohu vytvářejí pravidla (Nijáma).

84. Když nás znepokojují zlé myšlenky, musíme je zapuditi myšlenkami dobrými.

85. Nezapomeňte, že špatné skutky, násilí a podobně, ať již vykonané, zapříčiněné nebo navedené, ať vyprovokované zlobným odporem nebo poblouzněním, ať se zdají důležité či nikoliv, zabraňují meditaci, způsobují temnou zaslepenost a utrpení.

86. Stane-li se nenásilí nedílnou součástí charakteru jógina, jakékoliv nepřátelství v jeho přítomnosti zaniká.

87. Je-li pravda jeho nedílnou součástí, dosáhne jógin ovoce skutků pro sebe a druhé aniž by konal.

88. Kdo nekrade, tomu přichází bohatství samo.

89. Jógin získává energii neochvějnou vytrvalostí.

90. Kdo není chamtivý a nepřijímá dary, pozná své minulé životy, přítomnost i budoucnost.

91. Vnitřní a vnější čistotou se jógin odpoutává od svého těla a vyhýbá se tělesnému styku.

92. Stejně tak dosáhne vyjasnění intelektu, jarosti mysli, ovládnutí smyslů a síly soustředění. To
všechno ho připravuje k Sebepoznání.

93. Ze spokojenosti vychází nejvyšší štěstí.

94. Odříkavost odstraňuje nečistoty a probouzí fyzické i mentální síly.

95. Odříkávání posvátných manter uvádí v přímé spojení s Bohem, jehož uctíváš.

96. Uctíváním Boha vzniká Osvícení (Samádhi).

97. Pozice (Ásana) musí být pevná a příjemná.

98. Tu upraví relaxace a meditace na Nekonečné a Neměnné.

99. Ovládnutím pozice zmizí všechny narušující vlivy.

100. Dalším stupněm je ovládnutí dechu (Pránájáma).

101. Vydechování, vdechování a zadržení dechu může být krátké nebo dlouhé, dle délky, trvání a počtu dechů.

102. Čtvrtá metoda dýchání je určována jednotnou vnější nebo vnitřní měrou.

103. Tím se odvane mrak, stínící světlo mysli.

104. Mysl se stane způsobilou k soustředění (Dháraná).

105. Pratjáhára je obnovení původní čistoty mysli odřeknutím se vnějších objektů vnímání.

106. Tak dochází k dokonalému ovládnutí smyslů.

[Návštěvník]

Nemusíte honit ego, abyste ho zabili. Nejde to. Vše, co potřebujete, je upřímná touha po poznání. Říkáme tomu átma-bhakti, láska k Nejvyššímu: nebo mókša-sankalpa, odhodlání osvobodit se od klamného. Bez lásky a vůle inspirované láskou nelze nic dělat.

Pouhé mluvení  o Realitě, aniž bychom s tím cokoliv dělali, je sebezničující. Ve vztahu mezi osobou, která říká „Já jsem“ a pozorovatelem toho „Já jsem“, musí být láska.
 Dokud se pozorovatel, vnitřní já, „vyšší“ já, považuje za oddělené od pozorovaného, „nižšího“ já, pohrdá jím a odsuzuje je, je situace beznadějná. Pouze tehdy, když pozorovatel (vyakta) přijme osobu (vyakti) jako projekci nebo projev sebe sama, a takříkajíc přijme své já do Já, dualita „já“ a „toto“ jde a v identita vnější a vnitřní Nejvyšší Reality se projevuje.

K tomuto spojení vidoucího a viděného dochází, když si vidoucí uvědomí sám sebe jako vidoucího, nezajímá se pouze o viděné, což ho každopádně zajímá, ale také se zajímá o to, aby se zajímal, věnoval pozornost, uvědomoval si, že je si vědom. . Láskyplné vědomí je rozhodujícím faktorem, který přináší realitu do centra pozornosti.

Nisargadatta

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Odhodlání změnit směr svého života, rozhodnout se udělat změnu k lepšímu, a pak podle toho jednat, změnit své vědomí, to je vše, co potřebujete.

[Návštěvník]

[miroslav]

Eduard Tomáš:

A ještě bych vám chtěl říct: Neztotožnujte se s tělem. Ani s jeho pohyby, ani s pohyby mysli. Protože vy jako základna, jako podstata všeho, jako Absolutno se nepohybujete. To není pohyblivé, to je statické, to je statické bytí. A v pohybu je to jenom jako tvoření, ale chcete-li se ztotožnit s absolutní Pravdou, tak se musíte dostat až do konce čili až do toho nepohybu.

Můžeme to přirovnat třeba k obrazovce. Obrazovka se nepohybuje, ale obrazy na ní ty se prostě pohybujou, tam je všechno možné, to je biograf. Stejně tak jako s plátnem, se stříbrným plátnem filmovým. Na tom se taky pohybují obrazy. Ale kdyby nebylo toho plátna, obrazy by nebyly také. Na to si vždycky vzpomente, přátelé, když budete meditovat.

Pokud možno se udžujte v klidu. Dejte si takovu jakoby představu, takovou vnitřní deklaraci: "Já jsem nekonečný mír. "Já jsem totožný s nekonečným mírem. který je zdrojem veškeré síly. A tuto deklaraci, přátelé, udržujte - pokud možno - celý den. Až přijdete domů, tak si ji zopakujte a začněte meditovat. Začněte meditovat prostě - jen tak, že otočíte pozornost za myšlenky. Čili pozornost na pozornost. To je nejjednoduší.

Po 21 dnech vyměnte tu deklaraci za jinou. Třeba "Já jsem Vědomí". A zase se v tom upevněte, a když přijdete domů, tak si tu zopakujte a normálně zas otočte mysl na svoje pozadí - čili myšlenky za myšlenky, Na klid, který je za nimi.

Já jsem dlouho uvažoval o tom, co bych vám doporučil, aby se to hodilo pro každého. Tak především pro začátečníky jsou tyto deklarace. Ty jsou různé. Může to být, právě jak říkám "Jsem nekonečný mír." Ta je nejběžnější a nejúčinější. Ale může to být také "Já jsem existence ". "Já jsem Vědomí", "Já jsem čistá, neextatická blaženost" nebo "Já jsem sám - samojediný, nekonečný, nepřipoutaný, samozářící". Ono skutečně když přijdete až k té Pravdě, tak ono to září. Ono to skutečně září - samozář. Proto to také Drtikol říkal: "Nechte to záření skrze všechny vaše pory". Tak toto bych doporučoval začátečníkům.

.........

Deklarace "Já jsem nekonečný mír".

O manželství :: Eduard Tomáš, Paměti mystika 14/15

[Návštěvník]

Pokročilost je pro mysl, nikoliv pro Já, Já je vždy přítomno.

.

[miroslav]

Pokročilost je pro mysl, nikoliv pro Já, Já je vždy přítomno.

.

Ano, Já je vždy přítomno i u těch největších hlupáků a nevědomců dokonce i u veverek a dokonce i u těch, kteří si myslí, že jsou probuzení.
Prostě to nemá chybu