„Štěstí je cílem každého. Lidská mysl to hledá, ale mnohokrát nesprávným způsobem a na nesprávných místech. Nenachází se ve vnějších, světských věcech. Je to tady v nás všech. Co musíme udělat, je dostat se dovnitř a pomocí transcendentální meditace nechat mysl povznést se na úroveň dokonalého štěstí – naprosté blaženosti."
Na začátku můžete vnímat „dimenzi bytí“ jako něco odděleného od vaší každodenní činnosti či myšlení. Je to však dobrý výchozí bod. Postupně se učíte, že tato dimenze není v rozporu s činností – může ji dokonce doprovázet. Cvičení, která spojují přítomnost s pohybem, vám ukazují, že k nalezení klidu nemusíte být nehybní.
Slovo „klid“ má v angličtině dva významy: může označovat nepřítomnost hluku, ale také nepřítomnost pohybu. Mnoho lidí si myslí, že pro uvědomění si dimenze bytí je třeba setrvat nehybně, ale postupně zjistíte, že je možné být v pohybu a přesto zakoušet tento klid. Ve skutečnosti vám může činnost pomoci tuto přítomnost integrovat.
Je důležité, aby vás činnost zcela nepohltila. Můžete mít cíle – cíle jsou dobré a užitečné. Existují však i období života, kdy cíle nejsou nezbytné a vy se můžete více ponořit do obyčejných každodenních aktivit. Přestože je dobré mít cíle, problém nastává, když se na ně upnete natolik, že se stanou jediným středem vaší pozornosti.
Nebezpečí posedlosti cíli
Pokud je váš cíl spojen s intenzivní touhou po dosažení určitého výsledku, může vás tento cíl zcela pohltit. Všechny kroky, které k němu vedou, se pak stávají pouze prostředkem k dosažení onoho výsledku. Přestanete si užívat přítomný okamžik, protože chcete být už „tam“. Taková posedlost cíli přináší napětí, stres a nespokojenost – nejen vám, ale často i lidem kolem vás.
Zejména ambiciózní lidé mohou být „pohlceni ambicí“. Když věci nejdou podle plánu, objevuje se frustrace, hněv a podráždění. Cesta k cíli se stává zdrojem utrpení místo radosti. I když cíle dosáhnete, zůstáváte ve stavu napětí, protože už přemýšlíte o dalším cíli. Život se tak promění v nekonečné oddalování spokojenosti – nikdy „nepřijde ten pravý okamžik“, protože vždy čekáte na něco dalšího.
Rovnováha mezi bytím a konáním
Jednou z možností, jak tento stav změnit, je proměnit svůj přístup. Místo toho, abyste odkládali radost na budoucnost, můžete začít nacházet uspokojení v samotném procesu. Například pokud se učíte hrát na hudební nástroj nebo se připravujete na zkoušku, můžete se pokusit najít radost už v samotném učení. Tento přístup vám umožní užívat si přítomný okamžik, místo abyste ho viděli jen jako prostředek k dosažení budoucího cíle.
Klíčovým prvkem této proměny je uvědomění si dimenze bytí, která je vždy přítomná v aktuálním okamžiku. Tato dimenze není oddělená od vaší každodenní činnosti – naopak. Stačí se zastavit, „přivonět ke květinám“ a plně si uvědomit krásu přítomnosti. Cesta, kterou jdete, by neměla být jen prostředkem k dosažení cíle – sama o sobě může být smysluplná a krásná.
Pokud se zaměříte pouze na cíl, přítomný okamžik se stává pouhým nástrojem. Ale přítomnost je to jediné, co skutečně máte. Naučit se být v přítomném okamžiku znamená objevit hlubokou radost a naplnění, které nepramení z dosažení něčeho vnějšího, ale z vnitřního spojení s bytím.
Toto vnitřní spojení je zdrojem pravé radosti. Pokud jej ztratíte, můžete sice dosáhnout vnějšího úspěchu, ale samotná cesta i dosažení cíle ztratí svou opravdovou hodnotu.
Pravé štěstí nevzniká z toho, co máte nebo čeho dosáhnete, ale z toho, že jste plně přítomni tady a teď.
„Štěstí je cílem každého. Lidská mysl to hledá, ale mnohokrát nesprávným způsobem a na nesprávných místech. Nenachází se ve vnějších, světských věcech. Je to tady v nás všech. Co musíme udělat, je dostat se dovnitř a pomocí transcendentální meditace nechat mysl povznést se na úroveň dokonalého štěstí – naprosté blaženosti."
