Paul Brunton: Pokročilá kontemplace...Když je osobní mysl zbavena svých vzpomínek a představ o budoucnosti, když od ní odpadnou všechny smyslové vjemy a myšlenky, pak vstoupí do sféry prázdné, bezejmenné Nicoty. Je to skutečně jakýsi způsob sebekontemplace. Ale toto já není konečné a individuální, je kosmické a nekonečné.
*
Během mezery – i když nekonečně malé – mezi dvěma myšlenkami ego zmizí. Je tedy možno vpravdě říci, že se s každou myšlenkou znovu vtěluje. Není skutečně nutné čekat na řady dlouhých vtělení, kterými je třeba procházet, dříve než je možné dosáhnout osvobození. Řady okamžikových zrození tuto příležitost také poskytují za předpokladu, že člověk ví, jak je má použít.
*
Cvičení hledat vznik a zánik myšlenky, a potom se s napjatou pozorností držet mezery před vznikem další myšlenky, je těžké. Vyžaduje měsíce a léta trpělivého provádění. Ale odměna, když se dostaví, je nesmírná.
*
Je dosti paradoxní, že zde spočívají ohromné síly v latentním stavu. Vskutku je zákonem, že čím hlouběji člověk pronikne do Prázdnoty a čím déle udrží toto proniknutí, tím větší bude síla, se kterou se z ní vynoří.
http://www.paulbruntondailynote.se/real ... &chapter=8