Drogy na duchovní cestě - Ano, či ne?

[Návštěvník]

Tazatel: Mnoho z nás bralo v určitém období ve větší či menší míře nějaké drogy. Říkali nám, ať bereme drogy, abychom se dostali do vyšších úrovní vědomí. Někdo zase k tomuto účelu doporučoval vydatný sex. Jaký na to máte názor vy?
Nisargadatta Maharaj: Je nepochybné, že droga, která může ovlivnit váš mozek, může také zapůsobit na vaši mysl a poskytnout vám všechny ty slibované mimořádné zážitky. Ale co znamenají všechny drogy ve srovnání s drogou, která vám dala tento velice neobvyklý zážitek zrození a života v utrpení a ve strachu, života zasvěceného hledání štěstí, které nepřichází, anebo není trvalé. Měl byste prozkoumat podstatu této drogy a nalézt k ní protijed. Zrození, život a smrt – to vše je jedno a totéž. Zjistěte, co je jejich příčinou. Pod vlivem této drogy jste byl už před zrozením. Co to bylo za drogu? Můžete se vyléčit ze všech možných neduhů, ale pokud jste stále pod vlivem této prvotní drogy, k čemu jsou vám povrchní léky?

https://www.advaita.cz/26656n-86.-nepoz ... ja-jsem-to

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Zajímavý postřeh:

"Touha po alkoholu a drogách je na nízké úrovni ekvivalentem duchovního hladu našeho bytí po celistvosti, což je výraz používaný ve středověku pro sjednocení s Bohem."

[Návštěvník]

Meditace a psychedelika: Dvě cesty k sebepoznání, ale žádné zkratky ke skutečnému uzdravení

Mindfulness a psychedelická terapie se stávají stále populárnějšími. Je důležité pochopit, jak přístupy fungují a jak mohou ovlivnit psychické zdraví. Mindfulness i psychedelika mohou být vnímána jako univerzální nástroj pro zlepšení duševního zdraví, ale zároveň mají i nečekané vedlejší účinky. O meditaci a psychedelikách hovoří v podcastu Balanc Jan Benda, psycholog, psychoterapeut a autor knihy Všímavost a Já Jan Benda.

Meditace přišla do českého prostředí už před několika lety. Byl to velký boom všímavosti a psychedelika prožívají renesanci. Začněme tedy podrobnostmi. V čem se podle vás psychedelika a meditace prolínají?

Pokud začneme podrobnostmi, oba druhy zkušeností, meditační i psychedelické, umožňují člověku dotknout se dimenze, kde se ztrácí naše běžné pojetí nebo představa o tom, kdo vlastně jsem. Odtud právě titul knihy Všímavost a Já. Přesahuje to já a zažíváme zkušenost, která nás nerozděluje od prostředí, okolí, dalších lidí, bytostí a celého vesmíru. Někdy se mluví o neduální zkušenosti, kterou můžeme zažít jak v meditaci, tak i na psychedelikách.

Najdeme tam řadu dalších podobností. Určitě bych zmínil něco, co můžeme s trochou nadsázky nazvat otevřením srdce. Jak meditace, tak psychedelika nás vedou k tomu, že když odložíme všechny obranné systémy, objevíme něco, co můžeme nazývat láskou nebo soucitem. Nebo vřelostí vůči sobě i vůči druhým. To jsou jen první dvě podobnosti, které mě napadly.

V obou případech je možné dosáhnout něčeho, čemu se říká vhled, nebo celá série různých vhledů do toho, jak funguje naše mysl a jak vlastně vytváří to, co si myslíme, že je realita. To je konstrukt, který není úplně objektivní, ale je to naše představa o světě, kterou si vytváříme. Do tohoto procesu můžeme nahlédnout prostřednictvím psychedelik i meditace.


V čem je to jiné?

Napadá mě příměr. Když vezmeme psychedelika, je to jako kdybych vám ukázal složenou Rubikovu kostku. Můžete se podívat, jak je krásně barevná – z jedné strany žlutá, z druhé červená, modrá a tak dále. Ale pak se vrátíte z toho tripu a máte zase kostku rozházenou, v barevném chaosu, a nevíte, jak složit krásné jednolité barvy na každé straně. Meditace vám ukazuje jednotlivé tahy, jak postupně otočit kostkou, abyste si sám poskládal krásnou verzi, kde jsou všechny strany stejné. Zažijete něco na psychedelikách, ale nenaučí vás to automaticky dovednosti, jak udržet kontakt s tím, co zažijete, v každodenním životě. A to je to, na čem hodně záleží.

Pokud se to uchopí psychoterapeuticky, tak se často hovoří o tom, že důležitá u psychedelických prožitků nebo stavů rozšířeného vědomí je právě integrace. Není to taky nějaký způsob toho, co jste popsal v meditaci?

Máte pravdu, příprava na psychedelickou zkušenost a integrace, zpracování té zkušenosti, nejlépe ve vztahu se zkušeným průvodcem, je klíčová. Psychedelika se nyní po celém světě masivně zkoumají, ale metodika, jak provázet člověka tou zkušeností a jak mu pomoci s integrací, teprve vzniká. Nějaké modely existují, ale těch zkušeností není tolik. Výzkumy běží teprve pár let a většina se zaměřovala na chemický účinek substancí jako psilocybin, MDMA nebo LSD. Všichni vědí, že integrace a příprava jsou velmi důležité pro to, jaký přínos nebo naopak nepřínos či špatný zážitek z toho vzejde. Metodika ale ještě není propracovaná.

Dám ještě jeden příměr. Představme si osmileté dítě, které byste vysadili uprostřed Prahy, třeba někde v Holešovicích. Necháte ho, ať se rozhlédne po Praze. Těžko říct, co uvidí. Možná obejde holešovické nádraží a zůstane trčet někde na zastávce autobusové, z celé Prahy neuvidí nic moc. Když bude mít štěstí, možná se dostane na Václavák, ale kdybyste mu dal průvodce, který mu řekne: ‚Hele, jsme v Praze, podíváme se na Hradčany a Karlův most a večer půjdeme do Národního divadla‘, tak z Prahy vytěží víc. Podobně je to s psychedelickou zkušeností. Potenciál tam je, ale na Západě zatím nemáme rozpracovaný manuál, mapy a instrukce, jak s psychedelickou zkušeností zacházet, aby byla přínosná. Teprve se to tvoří. Vypadá to nadějně, ale jsme ještě v začátcích.

Vyplývá z toho, že lidé mohou benefitovat, pokud budou kombinovat obě metody?

Obecně jsem nakloněný této kombinaci. Nejlépe bych kombinoval buď psychedelika a terapii, nebo meditaci a terapii, případně všechny tři metody dohromady. Proč ne? Dnes existuje řada center, která kombinují meditaci a psychedelika. Někteří buddhističtí učitelé si oblíbili psychedelika jako dobrý doplněk k meditaci. Statistické průzkumy amerických buddhistů ukazují, že 60 až 80 procent z nich má zkušenost s psychedeliky, i když ve většině případů to bylo jen na začátku jejich cesty. Většina z nich později přestala psychedelika užívat a věnuje se meditaci, ale někteří trvale kombinují obě cesty.

Velká otázka, která v komunitě rezonuje, se týká autenticity psychedelických zážitků versus meditace. Znám lidi, kteří začali s psychedeliky a nyní se věnují pouze meditaci, nebo užívají psychedelika méně často. Pak je tu tvrdé jádro, které tvrdí, že psychedelika jsou zkratkou a urychlovačem, že to není autentické a že mohou snadno zavést lidi špatnou cestou.

Myslím, že v povaze lidstva je touha po rychlé a snadné metodě, nějaké pilulce, kterou bychom si vzali a pak byli šťastní až do smrti. To je asi naše dětinská touha. V meditaci jsem měl podobnou představu. Že pojedu na intenzivní meditační retreat, kde se do toho obuju na měsíc nebo šest týdnů, dosáhnu nějakého bodu, když ne osvícení, tak alespoň nižšího stupně, a pak budu mít vystaráno. Zjistil jsem však, že to tak není. To platí i pro meditaci i pro psychedelika. I když jsem nakoukl do prázdnoty za všemi fenomény, které běžně zaplňují naši mysl, neznamená to, že to umím použít v běžném životě. Když mluvím s rodiči nebo se hádám s přítelkyní. V tom je ta největší dřina.

Ani psychedelika, ani meditace vás v tomto nespasí. Zážitek rozšířeného stavu vědomí nebo mimořádný zážitek může být fantastickou inspirací a úlevou, může způsobit přehodnocení života a pohledu na sebe i druhé, ale stejně vás čekají léta dřiny. Jak si to udržet a jak to využívat, když nastupujete do tramvaje, když najíždíte na kruháč a někdo vám tam vjede. Udržet nadhled, laskavost a soucit je spousta práce a ani meditace, ani psychedelika to za člověka automaticky neudělají.

Celý rozhovor o srovnání meditace a psychedelických zážitků tady.

[Návštěvník]

Annamalai svámí se jednou v koupelně Ramany zeptal:

"Je blaho, které zažívají sádhuové, když se zkouří marihuanou, tím samým blahem, které zažívají osvícení?"

Ramana se smál a pak takového zkouřeného sádhua v koupelně předváděl, jak se potácí ode zdi ke zdi a vzdychá extází ánanda ánanda, jako by byl nějakým sťatým sádhuem, když se najednou zakymácel, dovrávoral k Annamalai svámímu, celého ho objal

a Annamalai svámí vzpomínal, že úplně ztratil ponětí o světě.

Prý si v tom okamžiku uvědomoval pouze pravé Já a svět mu zmizel.

Bhagaván ho nechal v koupelně a odešel zpátky do haly.

Když přišel opět k sobě, stál tam tak v koupelně sám. V ten okamžik prý věděl, že jeho kariéra v Ramanášramu se uzavřela.

Ne že by mu Bhagaván něco řekl. Vrátil se do své místnosti sbalil si věci, vzal klíče a odnesl je Činnasvámímu.

Všichni jenom zírali. Byl to člověk, který pracoval 12-15h denně bez přestání po 12 let. S nikým neměl neshody, žádné spory, neměl žádný důvod odejít.

Jen odevzdal klíče a že končí a jde meditovat do Palakottu. Samozřejmě, že zašel za Bhagavánem a oznámil mu, jak se rozhodl. Je to poměrně zajímavé: Přimět Bhagavána, aby se vám vyjádřil k něčemu, co jste chtěli podniknout, bylo velmi těžké. To, co po vás chtěl, bylo, abyste se správně rozhodli a pak mu o tom řekli a až pak vám nějak naznačil, že to schvaluje.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Mou otázkou je: jsou psychedelika zázrakem? Psychedelika jsou zázrakem, ano. Možná to ale není jediný zázrak. Jsou tím zázrakem, který potřebujeme? To nevím. Myslím si, že už možná splnila svůj účel, to, k čemu byla určena.

To je zajímavý pohled, který jsem ještě neslyšel. Podle mého názoru už jejich přínos možná přesahuje naše dosavadní chápání. Všechen tento chaos a destrukce, které kolem sebe vidíme, jsou součástí transformačního procesu. Otázkou je, zda dokážeme v tomto procesu zachovat stabilitu.

A právě to mě zajímá nejvíc – stát se takovým člověkem a pomáhat ostatním stát se lidmi, kteří si udrží klid, lásku a přítomnost i uprostřed dramatických změn, kterými společně procházíme.

[Návštěvník]

Psychedelika nejsou ve své podstatě dobrá ani špatná – spíše zesilují to, co už v člověku je, a otevírají brány do jeho nitra. Pokud má člověk hluboké trauma, potlačený hněv nebo jiné destruktivní tendence, psychedelická zkušenost může tyto pocity vyvolat nebo umocnit. Naopak, pokud je člověk připravený a jeho záměr je čistý, může prožít hluboké spojení s láskou, empatií a soucitem.

Někteří lidé pod vlivem psychedelik mohou ztratit zábrany a jednat destruktivně. Bez správného rámce nebo vedení může psychedelická zkušenost přivést člověka do stavů, kterým nerozumí nebo je neumí zvládnout.
Hlavní je, aby člověk byl v bezpečném prostředí s důvěryhodnými lidmi. Nepříznivé okolnosti mohou vést ke strachu, paranoii nebo agresi. Pokud někdo přistupuje k psychedelikům bez dostatečné psychické zralosti nebo trpí potlačenými traumaty, může dojít k tomu, že tyto látky zesílí negativní pocity místo léčebného účinku.
Po psychedelické zkušenosti je zásadní věnovat čas jejímu zpracování, reflektování a integraci do běžného života. Bez této fáze může být zážitek pouze chaotickým otřesem, který nepřinese žádné hlubší uvědomění.

Aby psychedelická zkušenost vedla k pozitivním výsledkům, musí být správně řízená.

Zkušenost je hluboce ovlivněna tím, s jakým záměrem člověk k psychedelikům přistupuje. Pokud je záměr destruktivní nebo sobecký, může být výsledek nebezpečný. Pokud je záměrem hledání lásky, pravdy nebo osobního růstu, psychedelika často vedou právě k těmto uvědoměním.

"Set" odkazuje na vnitřní nastavení (psychický stav člověka) a "setting" na vnější okolnosti (místo, lidé, atmosféra). V bezpečném a podporujícím prostředí je menší pravděpodobnost negativních zážitků.

Přítomnost zkušeného průvodce (například terapeuta, šamana nebo důvěryhodného přítele) může být zásadní pro navigaci náročnými emocemi a stavy. Takový člověk pomáhá udržet stabilitu a klid.

Po zážitku je třeba reflektovat, co se stalo, a hledat způsoby, jak nové uvědomění aplikovat v běžném životě. Bez této fáze může být prožitek zmatený nebo dokonce škodlivý.

Je důležité zdůraznit, že psychedelika nejsou univerzálním nástrojem pro všechny. Lidé s vážnými psychickými poruchami (například schizofrenií) nebo nestabilním psychickým stavem by je neměli užívat. Pro ně mohou být psychedelika riziková, protože mohou vyvolat chaos místo uzdravení.

Na jedné straně mohou vést k osvobození od strachu a ega, což může být velmi osvobozující. Na druhé straně, pokud nejsou přítomny zdravé hodnoty a láska, mohou vést k destruktivnímu chování. Klíčovou otázkou je tedy, jaké hodnoty člověk přináší do této zkušenosti – a právě zde je důležité vedení, vzdělání a bezpečné prostředí.

Proč někteří lidé zažívají lásku a přítomnost, zatímco jiní destrukci? Je to otázka vnitřního nastavení. Psychedelika mohou člověka naučit důležité lekce o tom, jak přijímat sebe a ostatní, ale pouze tehdy, pokud je člověk připraven je slyšet. Jinak mohou být pouze zrcadlem jeho vnitřních bojů.

Schopnost milovat, být laskavý a přítomný i během chaosu je výsledkem zralosti a práce na sobě – nikoli automatickým důsledkem psychedelické zkušenosti. Tyto látky mohou ukázat cestu, ale nedokážou ji za nás projít. Klíčem je zodpovědný přístup, správný záměr a podpora během i po zážitku.

[salmo1cz.]

Je potřeba vědět jak to funguje.Jedině tak lze dojít ke správnému závěru.

Drogy ve skutečnosti ovlivňují mozek velice málo a v okrajových oblastech (třeba jenom přeruší odbourávání použitého neurotransmitteru takže se začne hromadit), proto se to dá přežít (a to ještě jenom většinou, ne vždycky).
Pochopitelně mozek jako kterýkoli orgán na tuto nerovnováhu reaguje a proto je nutnost stále vyšších dávek.Abstinence pak vyvolá opačný efekt.

[Návštěvník]

Pokud je realita jen iluze, jak můžeme rozlišit mezi mimosmyslovým vnímáním a obyčejnou halucinací vyvolanou drogami? A není nakonec radost i utrpení jen další verzí "kousku pečeně"

[Návštěvník]

Pokud je realita jen iluze, jak můžeme rozlišit mezi mimosmyslovým vnímáním a obyčejnou halucinací vyvolanou drogami? A není nakonec radost i utrpení jen další verzí "kousku pečeně"

Neem Karoli Baba o LSD: "Je to skvělá medicína, ale láska je lepší".

Psychedelika jako LSD mohou být užitečným nástrojem – mohou otevřít mysl, ukázat pohled za běžnou realitu, nebo na chvíli odstranit ego a umožnit prožitek Jednoty. Tyto látky mohou člověka inspirovat k hledání hlubšího smyslu života, což je často jejich největší dar. Nicméně je to jen dočasná pomůcka, nikoliv řešení.

Psychedelika mohou otevřít dveře, ale samy o sobě Tě nedovedou k trvalému míru.

Neem Karoli Baba odkazuje na univerzální lásku, která je hlubší než jakýkoliv prožitek. Láska není jen emoce, ale stav bytí – prostor, ve kterém mizí dualita, hranice ega, a zůstává jen propojení se vším. Láska je stabilní, trvalá a nepotřebuje žádné vnější látky ani podněty.

Láska, jak ji popisuje Neem Karoli Baba, je stav za všemi „kousky pečeně“. Je to čisté bytí – stav, kde už nehledáš uspokojení ani v zážitcích, ani v úlevě od utrpení.

Neem Karoli Baba vlastně připomíná, že žádná „medicína“ nemůže nahradit pravou přirozenost naší bytosti, kterou je láska. Zkušenosti přicházejí a odcházejí, ale láska zůstává – protože láska je tím, čím jsme.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

NEDOVOLTE ZÁVISLOSTI OVLÁDAT VÁŠ ŽIVOT

V dnešní době se hodně mluví o závislostech. Mnoho lidí je závislých na různých věcech a látkách. Jedna z největších závislostí, nebo spíše ta největší závislost, o které se nikdy nečte v novinách, je závislost na myšlení.

Hlavní věcí, která může pomoci při překonávání této závislosti, je přítomnost. Přítomnost je stav bez myšlenek, ale také je přítomna v pozadí i tehdy, když myšlení probíhá. Přítomnost nám umožňuje, abychom nebyli zcela pohlceni myšlením, a tím myšlení ztrácí schopnost vytvářet chaos v našem životě a mást nás.

[Návštěvník]

Pokud je realita jen iluze, jak můžeme rozlišit mezi mimosmyslovým vnímáním a obyčejnou halucinací vyvolanou drogami? A není nakonec radost i utrpení jen další verzí "kousku pečeně"

Neem Karoli Baba o LSD: "Je to skvělá medicína, ale láska je lepší".

Psychedelika jako LSD mohou být užitečným nástrojem – mohou otevřít mysl, ukázat pohled za běžnou realitu, nebo na chvíli odstranit ego a umožnit prožitek Jednoty. Tyto látky mohou člověka inspirovat k hledání hlubšího smyslu života, což je často jejich největší dar. Nicméně je to jen dočasná pomůcka, nikoliv řešení.

Psychedelika mohou otevřít dveře, ale samy o sobě Tě nedovedou k trvalému míru.

Neem Karoli Baba odkazuje na univerzální lásku, která je hlubší než jakýkoliv prožitek. Láska není jen emoce, ale stav bytí – prostor, ve kterém mizí dualita, hranice ega, a zůstává jen propojení se vším. Láska je stabilní, trvalá a nepotřebuje žádné vnější látky ani podněty.

Láska, jak ji popisuje Neem Karoli Baba, je stav za všemi „kousky pečeně“. Je to čisté bytí – stav, kde už nehledáš uspokojení ani v zážitcích, ani v úlevě od utrpení.

Neem Karoli Baba vlastně připomíná, že žádná „medicína“ nemůže nahradit pravou přirozenost naší bytosti, kterou je láska. Zkušenosti přicházejí a odcházejí, ale láska zůstává – protože láska je tím, čím jsme.

Americký profesor jménem Richard Alpert žil jako mnich v ašrámu svatého muže. Stále u sebe měl nějaké psychedelické pilulky, které si přivezl z Ameriky. Jednoho dne přišel za svatým mužem a řekl:
„Bábo, mám pilulky, které ti mohou přinést zážitek mimořádného blaženství.“
Přitom mu jednu z nich nabídl.

Bába se zeptal:
„Kolik jich máš?“
Profesor před něj položil celý svůj sáček s pilulkami.
Bez váhání si bába vzal hrst pilulek a spolkl jich hned několik najednou.

Profesor se vyděsil. Myslel si: Bába tohle nepřežije. To je dávka na celý měsíc.
Znepokojeně ho chodil neustále kontrolovat, obávaje se o jeho zdraví.

Nakonec ho bába zastavil a řekl:
„Synu, ty pilulky byly úplně zbytečné. Neměly žádný účinek.“

Profesor na něj zíral v úžasu.
A pak bába řekl:
„Zanech těchto pilulek. Já ti dám opojení, které tě udrží v nejvyšší blaženosti v každém okamžiku.“

Od té chvíle se profesor s naprostou vírou oddal cestě oddanosti.
Přátelé, tento profesor se později světu proslavil jako Ram Dass.

[Návštěvník]

Jeffrey Kaggel byl americký zpěvák, který procházel těžkým obdobím deprese a silného stresu. Ani léky mu neposkytly trvalou úlevu, a postupně začal propadat závislosti na drogách. V tomto náročném období potkal Ram Dasse – žáka indického světce Ním Karólí Báby, který byl dříve známý jako americký profesor Richard Alpert. Ram Dass mu poradil, aby odcestoval do Indie a setkal se s Bábou osobně.

V roce 1970 se Jeffrey skutečně dostal do Bábova ášramu v Kainčí Dámu. Tam začal žít život oddaného žáka – prostě, skromně a s hlubokou vírou. Tak se ponořil do blaženosti oddanosti, že zapomněl na vše ostatní a celé dny trávil zpěvem manter a meditací. Jeho oddanost Bába rozpoznal a dal mu nové jméno – Krišna Dás.

Utekly tři roky a jednoho dne si ho Bába zavolal a řekl: „Synu, tvá práce tady je u konce. Teď musíš odejít z ášramu a vrátit se do Ameriky.“ Protože šlo o přímý příkaz jeho gurua, Krišna Dás nemohl odmítnout. Zeptal se tedy: „Maharádži, jakou službu ti mohu prokázat, když budu zpět v Americe?“ Bába se usmál a odpověděl: „Jaký druh služby je ten, na který se musíš ptát?“ Tato slova mu přinesla vnitřní klid.

Když opouštěl ášram, ještě jednou se otočil, aby zahlédl Bábovu tvář. V tom okamžiku ho zasáhla myšlenka jako blesk: „Budu zpívat bhadžany.“ Od té chvíle zasvětil celý svůj život zpěvu duchovní hudby a manter. Díky své oddanosti a hudbě se v roce 2013 stal nominovaným na cenu Grammy. Ve světě jógy si vysloužil přezdívku „rocková hvězda jógy“.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Není podstatné, kdo ti ukáže světlo, protože světlo je tu stále – nikdy nezhaslo. To, co jsme považovali za tmu, nebyla skutečnost, ale jen stín vržený naším vlastním odmítnutím vidět. Kristus, Buddha a ani žádný arahant nedává světlo – jen ukazuje, co bylo vždy přítomné. Neodstraňují tmu, ale ukazují, že tma byla nevidění – nevědomost. Když tato nevědomost ustoupí skrze přímé poznání, je jasné, že světlo (poznání, pravda) tu nikdy nechybělo. Byli jsme jen připoutáni ke klamu, že je zde někdo, kdo vidí a něco, co má být viděno. Ale v pravém vhledu zmizí i pozorovatel.

V pravdě není rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším, osvíceným, neosvíceným – rozdíl je jen v našem pohledu. Všechno je projevem stejné podstaty, téže jednoty. To, co nazýváme svatým, i to, co odmítáme jako nízké, je z jedné látky. Jen mysl třídí a dává nálepky – ale skutečnost je beztvará, bezejmenná, bez hierarchie.

Nebo jednodušeji:

„Zrno prachu i Bůh jsou z téhož ticha.“

Strach z pravdy pramení z lpění na iluzi ‚já‘. Ego tuší, že pravda ho rozpustí. Proto se bojíme – protože jsme se ztotožnili s tím, co jsme si vymysleli. Otevřít oči znamená zemřít jako oddělené ‚já‘ a znovu se narodit jako vše. Ten přechod je smrtelný jen pro iluzi – ale protože se s ní ztotožňujeme, zdá se nám, že se bojíme smrti. Ve skutečnosti se bojíme života.

Kdybychom opravdu uvěřili, že štěstí je naší přirozeností, museli bychom se vzdát všech výmluv, veškerého dramatického příběhu, který jsme si o sobě vytvořili. Utrpení je často naše identita. Bez něj bychom nevěděli, kdo jsme. Vzít lidem utrpení je jako vzít jim jméno. Proto pravdu odmítáme – protože bychom přišli o příběh, který jsme si celý život vyprávěli.

A jakou roli mají drogy při osvobozování od iluze?
Tady je třeba rozlišovat:

Drogy mohou být jako okno – náhlé nahlédnutí, že to, co známe jako realitu, není vše. Mohou roztříštit strukturu ega, ukázat jiný pohled. Ale okno není domov. Droga otevře dveře – ale ty musíš vstoupit vědomě, srdcem, přítomností. Jinak to zůstane jen zkušeností, z níž se stane závislost na výjimečném prožitku, místo skutečného probuzení.


Drogy mohou otevřít,

ale nevedou.

Ukážou horizont, ale nepřenesou tě přes něj.

Drogy mohou na okamžik otevřít bránu, kde ego ustoupí a svět se ukáže v neobvyklé nahotě – bez hranic, bez času, bez strachu. Je to zážeh, který v člověku zanechá otisk toho, co přesahuje běžné vědomí. Ale tato brána se neotevřela přirozeným růstem, nýbrž násilně – zvenčí. A co není uzráno, nelze udržet.

Proto se člověk často neosvobodí, ale připoutá – ne k pravdě, ale k zážitku. Namísto hledání skutečného probuzení začne toužit po jeho napodobenině. Droga se pak stane náhražkou duchovní cesty, ne cestou samotnou. Místo svobody roste závislost, místo světla – stín po světle.

Skutečné osvobození totiž není ve změně stavu vědomí, ale ve změně vztahu k sobě. A to žádná substance nevykoná za nás.