O štěstí

Re: O štěstí

Nový příspěvekod miroslav » pát 19. bře 2021 9:54:17

Zdeněk píše:

Nejednou jsi zmiňoval svou Ženu s velkým Ž, kontext o kterém mluvíš je tudíž erós, který se snažíš podvrhnout za agapé. O tom tento rozhovor je.


Jo, tak odtud vítr fouká :)
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 1009
Registrován: čtv 29. kvě 2014 9:33:24

Re: O štěstí

Nový příspěvekod Zdeněk » pát 19. bře 2021 10:20:08

miroslav píše:
Zdeněk píše:

Nejednou jsi zmiňoval svou Ženu s velkým Ž, kontext o kterém mluvíš je tudíž erós, který se snažíš podvrhnout za agapé. O tom tento rozhovor je.


Jo, tak odtud vítr fouká :)

Ano, je to o úhlu pohledu.
Můžeme se koukat z pod sukně, a vidět nebesa, nebo se koukat s nebes, a vidět i tu sukni. :)
Zdeněk
 
Příspěvky: 1441
Registrován: ned 20. led 2019 18:12:05

Re: O štěstí

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 19. bře 2021 13:58:09

Návštěvník
 

Re: O štěstí

Nový příspěvekod Zdeněk » pát 19. bře 2021 15:34:17

Návštěvník píše:

No tak proč je Mooji tak ztrápenej, když vykládá o štěstí??

Ono totiž když se člověk podívá na ty jeho fanoušky, co ho obklopují, tak jsou to spíše takoví vyzáblí neduživci. Čili jak jsem psal tady, zřejmě z něho vysávají životní sílu.

Břetislav Kafka píše:Přijel ke mně pan D. z Plzně. Subjekt prohlásil, že onen pán velmi naléhavě potřebuje magnetizmus. A skutečně. Čtyři hodiny se nemohl ode mne odloučit, ač, maje opět odjet vlakem, měl vyměřenu jen čtvrthodinu času. Věděl jsem, že příčinou jeho zdržení je samovolné unikání mého magnetizmu, a tak jsem chtěl odejít do sousední obce Z. Avšak pan D. mne následoval a stále mě ujišťoval, že mu je v mé přítomnosti zvlášť příjemně. Mně ale dobře nebylo, neboť jsem měl pocit jakési únavy

A tohle vyssávání zřejmě musí snášet Mooji trvale. Fanoušci se kolem něho rozplývají blahem, ale Mooji vypadá jako by ho bolelo břicho. Já bych je hnal klackem, tuhle bandu feťáckých upírů. Protože oni ho jinak fakt zahuběj.
Zdeněk
 
Příspěvky: 1441
Registrován: ned 20. led 2019 18:12:05

Re: O štěstí

Nový příspěvekod Jana » pát 19. bře 2021 16:01:27

Zdeněk píše:No tak proč je Mooji tak ztrápenej, když vykládá o štěstí??


To, štěstí, které je naší přirozeností, není nic osobního. Bez připoutanosti k tělu, k mysli, je tady pořád stejný vědomý šťastný stav pokoje, klidu, ať je tady jakýkoliv projev jakéhokoliv těla, klidně i vlastního, stejně jako u Maharadže. Vrozený temperament může způsobit klidně i projev rozčílení a hněvu, ale nezanéchá žánou stopu, dokonce ani nijak namá šanci nenarušit šťastný a pokojný stav nezrozeného.

Zdeněk píše:Ono totiž když se člověk podívá na ty jeho fanoušky, co ho obklopují, tak jsou to spíše takoví vyzáblí neduživci. Čili jak jsem psal tady, zřejmě z něho vysávají životní sílu.

Břetislav Kafka píše:Přijel ke mně pan D. z Plzně. Subjekt prohlásil, že onen pán velmi naléhavě potřebuje magnetizmus. A skutečně. Čtyři hodiny se nemohl ode mne odloučit, ač, maje opět odjet vlakem, měl vyměřenu jen čtvrthodinu času. Věděl jsem, že příčinou jeho zdržení je samovolné unikání mého magnetizmu, a tak jsem chtěl odejít do sousední obce Z. Avšak pan D. mne následoval a stále mě ujišťoval, že mu je v mé přítomnosti zvlášť příjemně. Mně ale dobře nebylo, neboť jsem měl pocit jakési únavy

A tohle vyssávání zřejmě musí snášet Mooji trvale. Fanoušci se kolem něho rozplývají blahem, ale Mooji vypadá jako by ho bolelo břicho. Já bych je hnal klackem, tuhle bandu feťáckých upírů. Protože oni ho jinak fakt zahuběj.

Ono to vysávání energie se týká jen, když ta energie jde z ega - chceš druhým nějak pomoci, je to v osobním programu být učitelem, který pomáhá druhým a chce jim dát svou energii, ale když zmizí ego a připoutanost k osobě, tak už se ta energie nevydává z osobní bubliny, ale jde přímo z Vesmíru a jsme pro tu energii zcela propustní.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6293
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: O štěstí

Nový příspěvekod Zdeněk » pát 19. bře 2021 17:10:09

Jana píše:To, štěstí, které je naší přirozeností, není nic osobního. Bez připoutanosti k tělu, k mysli, je tady pořád stejný vědomý šťastný stav pokoje, klidu, ať je tady jakýkoliv projev jakéhokoliv těla, klidně i vlastního, stejně jako u Maharadže. Vrozený temperament může způsobit klidně i projev rozčílení a hněvu, ale nezanéchá žánou stopu, dokonce ani nijak namá šanci nenarušit šťastný a pokojný stav nezrozeného.

To je (teoreticky) možné, ale o nějakém nadosobním/druhému neviditelném štěstí bych nerad spekuloval. Prostě je na Moojim zřetelně vidět, že strádá. A není to kvůli temperamentu, jde o hlubší záležitost. Tak si kladu otázku proč.

Jana píše:Ono to vysávání energie se týká jen, když ta energie jde z ega - chceš druhým nějak pomoci, je to v osobním programu být učitelem, který pomáhá druhým a chce jim dát svou energii, ale když zmizí ego a připoutanost k osobě, tak už se ta energie nevydává z osobní bubliny, ale jde přímo z Vesmíru a jsme pro tu energii zcela propustní.

Tělesný magnetizmus je mimovolná záležitost těla, jako je imunita, činnost ledvin atpod. Může to být jak to píšeš, že si tu energii tělo bere přímo z vesmíru (viz Bruno Groening), ale samo o sobě to tak není (nebo nebývá). A i kdyby byl člověk osvícený ale nevěděl o magnetizmu/nezajímal se o to/nikdy to necvičil, tak si prostě tělo samo energii z vesmíru nevezme a třeba i schřadne. Mahadadž i Maharši měli rakovinu - zřejmě se nezajímali o tělo dostatečně a jejich tělo se samo neuzdravilo.
Zdeněk
 
Příspěvky: 1441
Registrován: ned 20. led 2019 18:12:05

Re: O štěstí

Nový příspěvekod Jana » pát 19. bře 2021 17:47:28

Zdeněk píše: Mahadadž i Maharši měli rakovinu - zřejmě se nezajímali o tělo dostatečně a jejich tělo se samo neuzdravilo.


Zkoumám to, že tady je i ta možnost, že láskyplná energie dokáže za příznivých okolností dostávat tělo do optimálního zdravého stavu, stejně tak jako negativní energie je zdrojem psychosomatických problémů a nemocí. A na druhou stranu je jasné, že bez připoutanosti k tělu nemoc a ani smrt není náš problém.

Mahariši říkával, že na něj karma už nemá vliv, že karmu má jen jeho tělo.

Na začátku roku 1949 byla u Bhagavána diagnostikovaná rakovina. Jeho žáci tuto
zprávu velmi těžce nesli a chtěli, aby se Šrí Ramana začal léčit. On to však odmítal.
Neměl jakýkoliv strach ze smrti. S tou se plně vyrovnal v momentu osvícení. Jen věděl,
že jeho zátěž, kterou pro něho bylo jeho tělo, bude moci konečně odložit. Byli to jeho
oddaní, kteří se nemohli s touto skutečností srovnat. Ti měli strach, že jim odejde Mistr
a oni zůstanou zcela bez jeho pomoci. Odmítali připustit, že jeho život se blíží ke konci.
Snažil se jim vysvětlit, že to, co umírá, je tělo, nikoliv Já. Já zůstává a umírá pouze
schránka, která je tímto vědomím oživována. I když mnoho následovníků žilo v ašrámu
po mnoho let, nebyli schopni přijmout tento fakt a velmi se proto trápili.
V roce 1949 se objevila první známka Bhagavánovy nemoci. Na lokti se mu udělala
malá bulka, která se zakrátko zvětšila do velikosti hrášku. Na radu doktora si ji nechal
operativně vyjmout. Byla to jen malá operace, která proběhla krátce před snídaní. Za
deset dní byla rána zahojena a vše vypadalo dobře. Nemoc ovšem na sebe nenechala
dlouho čekat. Za pár měsíců se objevil další nádor. Opět se Bhagaván nechal přemluvit,
aby byl operativně odstraněn. Než se stačila rána zcela zhojit, objevil se další nádor.
Následovalo ozařování, které ovšem nepomáhalo, jen kůži více poranilo a rána
krvácela. Proto se lékaři dohodli, že léčbu ukončí a pokusí se Bhagavána zachránit tím,
že mu ruku budou amputovat. Šrí Ramana ovšem tuto verzi rezolutně zamítnul s tím, že
„není nutno se vzrušovat, jelikož tělo jako takové je nemoc, proč ho nenechat dojít
svého konce, jak to má správně být. Proč ho mrzačit? Lehké oblečení pro postiženou
část je zcela dostačující.“
I přesto, že Bhagavánovo tělo chřadlo, ztrácelo sílu a bylo čím dál slabší, Bhagaván
se věnoval práci a svým žákům, jako by se nic nezměnilo. Každý den se hodinu před
rozbřeskem koupal, věnoval se korespondenci a korekturám knih, které byly
v Ramanašrámu vydávány. Dokonce vždy v pravidelnou dobu, dvakrát denně, uděloval
daršany. Věnoval pozornost všemu ostatnímu, co bylo třeba zařídit, jen ne svému
nemocnému tělu.
Sedmého srpna bylo nutné podstoupit již třetí zákrok, ale s ne příliš úspěšným
výsledkem. V listopadu se nádor opět utvořil a musel být opět operativně odstraněn. Po
této čtvrté operaci a následném ozařování vše vypadalo mnohem lépe a celková situace
se začala zlepšovat. Nicméně tento stav netrval dlouho a nádor zasáhl celou horní
polovinu paže. Maháriši již neměl dostatek sil, aby zvládal udělovat daršan po celé
hodiny, jako tomu bylo dříve. Omezil tuto činnost na dvakrát hodinu denně. Do ašrámu
za ním přijelo mnoho doktorů, astrologů i doktorů, kteří léčili různými jinými
metodami, ale nikdo mu nedokázal pomoci. V lednu se nádor zvětšil a prorostl až
k rameni. I když musel velmi trpět bolestí, nikdy si sám nestěžoval, že by ho něco
obtěžovalo. Vždy se vyjádřil tak, že je zde nějaká bolest, nikdy neřekl, že já mám
bolest. I přes obrovské fyzické utrpení, kterým v posledních měsících procházel, jeho
oči stále zářily a jeho úsměv se nezměnil, naopak, všichni přítomní viděli, že tento stav
ho změnil a učinil ještě přívětivějším a milejším, než byl.
Všichni se pokoušeli jeho nemoc vyléčit. Vždy zkusili jednu léčbu, a pokud nezabírala,
začali s jinou. Nic ovšem nepomáhalo a nemoc začínala pomalu vítězit. Bhagaván byl
stále slabší a již nemohl přijímat jinou než tekutou stravu.
Během posledních měsíců se roznesla zpráva o Bhagavánově nemoci po celé jižní Indii.
Do ašrámu přijelo okolo tisíce návštěvníků.
V březnu měl Šrí Ramana nehodu při koupeli, když zakopl o práh a upadl, zle se při
tom poranil. Zřejmě došlo i ke zlomenině. Sluha měl zakázáno se o této příhodě veřejně
zmiňovat. I přes tuto obrovskou bolest Bhagaván uděloval daršan jako v jiných dnech.
Jeho tělo bylo ovšem stále slabší, proto nemohl již sedět venku a musel zůstávat v malé
místnosti, kde k němu lidé chodili. Museli vystát dlouhou frontu, aby dostali daršan a
mohli jen na krátkou dobu pobýt v Bhagavánově přítomnosti. Již bylo zakázáno
s Bhagavánem rozmlouvat o samotě. Bhagaván, i přes svou nezměrnou tělesnou bolest,
se stále usmíval na ty, kteří za ním přicházeli. Dne 11. dubna, když lidé přišli pro
daršan, tak pociťovali velikou intenzitu tohoto okamžiku. Mnoho z nich si uvědomilo,
že to byl poslední daršan, který od Šrí Bhagavána obdrželi. Nicméně druhý den, když se
Bhagaván zeptal, jestli někdo čeká venku, aby se s ním setkal, služebníci řekli, že tam je
mnoho lidí, ale k Bhagavánovi ho nepustí. Ten ovšem trval na svém, že chce, aby další
lidé dostali jeho požehnání. Poté pak byl již tak silně vyčerpán, že nemohl již přijímat
ani vodu, ani jídlo v jakékoliv formě. I lékaři dali najevo svou bezmoc. Bhagaván byl
smířen s tím, že jeho čas odložení těla se již blížil a nechtěl přijímat žádnou lékařskou
pomoc.
Nejen lidé přišli za Bhagavánem, ale i zvířata se přicházela rozloučit. Byla jich plná
místnost a všichni dávali najevo svůj pocit z Bhagavánova stavu. Bílý páv se usídlil na
střeše nad jeho místností a bez ustání křičel.140
Večer 14. dubna si všichni přítomní uvědomili, že to byl naprosto poslední daršan,
který dostali od svého Mistra. Všichni zůstali stát venku, v naprosté tichosti a čekali na
dobu odchodu svého Mistra. Potichu začali zpívat hymny na Arunáčalu. Když to Šrí
Ramana Maháriši uslyšel, doširoka otevřel oči, ve kterých byl pocit štěstí a blaha. Ve
20:47 se jeho dech zcela zastavil. V ten samý okamžik se na obloze, dle vyprávění
očitých svědků, objevila silná bílá záře, patrně meteorit nebo padající hvězda s táhnoucí
se bílou září, kterou spatřili lidé v širokém okolí. Její světlo se objevilo na jihu a pomalu
zářilo celou oblohou, až se ztratila za Arunáčalou. Tento neobvyklý úkaz byl dne 16.
dubna otištěn v novinách spolu s informací o úmrtí Bhagavána. Během následujících
dnů přišlo do ašrámu okolo čtyřiceti tisíc lidí, aby vzdali poslední dík tak velkému
jogínovi, kterým Bhagaván bezesporu byl.

https://dspace.tul.cz/bitstream/handle/ ... sequence=1
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6293
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: O štěstí

Nový příspěvekod Zdeněk » pát 19. bře 2021 18:27:31

Jana píše:Mahariši říkával, že na něj karma už nemá vliv, že karmu má jen jeho tělo.

Zajímavý je přístup Jiřího Ledvinky: "Připustili jste, že můžete být nemocní? Jestli ano, tak se nedivte."
No nevim no :).
Zdeněk
 
Příspěvky: 1441
Registrován: ned 20. led 2019 18:12:05

Předchozí

Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník