Buddhismus hodně mluví o štěstí a utrpení. První Buddhovo učení bylo na téma utrpení. Když se stal osvíceným, objevil pravdu o naší existenci, která se stala čtyřmi vznešenými pravdami. Začal učit, že v životě je utrpení, existují specifické příčiny, tyto příčiny lze zmírnit a existuje jasná cesta. Pálské/sanskrtské slovo dukkha bylo volně přeloženo jako utrpení. Rád na to myslím víc, protože náš život je neuspokojivý. Jako by náš život byl jako kolo, které není v rovnováze. Pro mě, jako člověka orientovaného na cíl, lze má dukkha nejlépe popsat jako stres, úzkost, občasné záchvaty paniky a opakující se období frustrace a podrážděnosti, když nedostávám nebo nedosahuji toho, co chci, když to chci.
Snadno pochopím utrpení. O štěstí jsem však neměl tak jasno. Je štěstí jen nepřítomností utrpení? A je hledání štěstí povrchní, sebestředná touha? Po dlouhém čtení na toto téma jsem dospěl k závěru, že štěstí je mnohem víc než jen nedostatek utrpení. A touha po štěstí je nedílnou součástí života samotného a nezbytná k dosažení osvícení ve prospěch všech cítících bytostí, což je základní touha všech buddhistických praktikujících v mahájánové tradici.
Kde tedy máme hledat štěstí? Dá se najít na typických místech, která nás obvykle učí naše společnost? Přináší více peněz a věcí skutečné a trvalé štěstí? Co takhle hodně chvály a dobrá pověst? A co potom příjemné pohledy, zvuky, vůně, chutě a doteky? Jsme někdy s těmito věcmi spokojeni? Máme někdy dost? Před několika lety jsme byli s manželkou na dovolené v Key Largo na Floridě. Kolem našeho pokoje prošlo mnoho jachet, každá větší a honosnější než ta před ní. Jedna z největších jachet měla jméno, které říkalo vše. "Nikdy dost."
Zde je skvělý citát o penězích, který jsem někde četl:
Za peníze se koupí postel, ale ne spánek
Knihy, ale ne mozek
Jídlo, ale ne chuť k jídlu
Nádhera, ale ne krása
Dům, ale ne domov
Medicína, ale ne zdraví
Luxus, ale ne kultura
Zábava, ale ne štěstí
Myslím, že musí existovat několik vrstev emocí, které lze definovat jako štěstí. Počáteční vstupní úrovní by byl pocit spokojenosti a spokojenosti se svým životem. Spolu s tím by byl pocit míru, klid. Měl jsem několik období nadšení nebo euforie, kdy život šel podle plánu. To ale netrvalo příliš dlouho a obvykle po něm následovala období deprese a nespokojenosti. Nemyslím si, že jsem bipolární, ale jen člověk se všemi strastmi a sebestředností kterou má většina lidí. Skutečné štěstí je tedy pocit pohody. Nemá neustálé výšky a pády a je dlouhotrvající.
Další vrstvou štěstí je pocit, že má život smysl. Jsem užitečný, místo abych škodil? Dělám svět lepším místem? Dalajláma řekl, pokud chcete být sobecký, buďte alespoň moudrými sobci. Jinými slovy, dělat dobro a praktikovat štědrost bez očekávání, že na oplátku něco dostaneme, je jasná cesta ke štěstí. Jak často jsme anonymně udělali náhodný skutek laskavosti a měli jsme z toho po zbytek dne dobrý pocit?
Pak je tu úroveň štěstí, kterou člověk získá z toho, že žije všímavě v přítomnosti. Dokážeme-li nějakým způsobem odložit svou bolest a zášť z minulých traumat a místo toho v sobě najít pocit odpuštění a vděčnosti a zastavit naše úzkosti a obavy z budoucnosti, můžeme začít žít okamžikem. Přítomný okamžik je vše, na co se můžeme skutečně spolehnout. Pokud nemůžeme být šťastní v přítomnosti, jak budeme šťastní v budoucnosti, protože budoucnost nikdy nepřijde. Vždy jsem byl člověk zaměřený na budoucnost, v podstatě jsem ignoroval přítomnost. Každý cíl nebo úspěch mi měl přinést opravdové a trvalé štěstí. Všechno, co to kdy udělalo, bylo, že jsem měl neukojitelnou chuť na další úspěchy. To neznamená, že bychom se měli přestat snažit dosáhnout věcí a zlepšit se v práci nebo jinde. Znamená to jen, že bychom si neměli dělat iluze a myslet si, že tyto světské úspěchy nám přinesou trvalé štěstí.
Takže abych citoval trochu latiny, Carpe Diem ( „Užívej dne“).
Ještě vyšší úroveň štěstí pochází z poznání a moudrosti získané studiem Dharmy. Když skutečně pochopíme a můžeme začít začleňovat učení o nestálosti, závislém vzniku, karma prázdnoty v našich každodenních myšlenkách a činech, jsme na cestě ke štěstí a osvícení. Pochopení dharmy je jedna věc, ale její implementace je zcela jiná věc. Zjišťuji, že když mám zmáčknuté knoflíky, stále se vracím ke svým starým způsobem, jak reagovat na stresory.
Praktikování dharmy je jako přepojování našich mozků, učení se novým způsobům myšlení a jednání, které nejsou škodlivé pro nás ani pro ostatní. Tento proces vyžaduje čas a nakonec vede ke štěstí. Pokud chceme mít šťastnou budoucnost, musíme vytvořit podmínky nyní, a to nakonec povede k těmto prospěšným výsledkům. Jen si představte, jak bychom byli šťastní, kdybychom se už nikdy nezlobili nebo nezáviděli, nebyli chamtiví a neměli dalších 108 příčin utrpení!
A konečně, nejvyšší úroveň štěstí nezískáme tím, že chceme štěstí pro sebe, ale spíše se staráme o štěstí druhých. Ano, zdá se to paradoxní. Ale když se nejvíce zajímáme o své štěstí, máme tendenci myslet a jednat způsobem, který ve skutečnosti zaručuje naše utrpení, protože většina našich trápení pramení ze sebestředného postoje, který nás všechny trápí.
Zde je citát od indického světce Šantideva ze sedmého století:
Jakákoli radost na tomto světě pochází z přání, aby byli druzí šťastní.
Jakékoli utrpení v tomto světě pochází z toho, že chceme, abychom byli šťastní.
Co je potřeba říkat mnohem víc?
Buddhové pracují ve prospěch druhých. Obyčejní lidé pracují ve svůj prospěch a stačí se podívat na rozdíl mezi nimi!
Kdybychom tedy měli dát dohromady všechny tyto vrstvy štěstí: spokojenost a pocit pohody, pocit smysluplnosti nebo cíle svého života, žít s vědomím přítomnosti bez lítosti nad minulostí nebo starostí o budoucnost, znalosti a moudrost získaná pochopením skutečné podstaty věcí, jako je pomíjivost, závislý vznik, prázdnota a příčina a následek, což nám nakonec umožní osvobodit se od našich mnoha trápení a nediskriminujících vášní a konečně naší nejhlubší touhy stát se šťastnými, ne pro svůj vlastní osobní prospěch. ale ve prospěch všech vnímajících bytostí by člověk získal to, co by se dalo nazvat pouze nirvánou nebo osvícením.
Mondal
