O štěstí

[dodo]

Jakmile v Tobě zmizí jakýkoliv odpor k čemukoliv a je tady absolutní přijetí všeho, co se ve Tvém životě objevuje...

Zatím naprosto odmítáš přijmout základní, dávno ověřené poznatky z psychologie o tom, že podvědomí v každém z nás rozhoduje až z 95%, jaká reakce na to co se právě děje nás napadne, tudíž i že Tvé podvědomí rozhodne pokaždé tom, jakým způsobem v diskusi zareaguješ.

Takže dokud se v Tobě neobjeví ochota rozpoznat, že a proč v Tobě vzniká odpor tenhle fakt akceptovat, nemá zřejmě smysl v diskusi o tom pokračovat.

Třeba ale byla poučná aspoň pro některé z těch, kteří to tu čtou.

Bye bye

Robiť výlučne a iba toto, čo väčšinou doporučuješ, by bolo iba bohapustou, možno nejakou sociálnou psychológiou.
To vedel iste aj Jung, keď povedal :„Vaše vízie budú jasné len vtedy, keď sa pozriete do svojho vlastného srdca...“

Je teda nutné tú nižšiu, svetskú duševnosť (ktorou sa zaoberá Psychológia), obracať aj ku kvalitám duchovným, nadsvetským, transcendentným, akými môžu byť napr. Láska, Boh, Svetlo, Absolútno... aby to bolo úplné.

[...]

O potřebě lidského já popírat existenci zla a akceptovat jen dobro:

C.G.Jung:

"Ten, kdo zlo nechce, tomu chybí možnost zachránit svou duši před peklem. Sám sice zůstane ve světle hořejšího světa, ale stane se vlastním stínem. Jeho duše přitom chřadne v démonském žaláři. Tím je pro něj vytvořena protiváha, která jej navždy omezuje. Vyšší kruhy vnitřního světa pro něj zůstanou nedosažitelné. Zůstane tam, kde byl, ba dokonce jde zpátky."

Není co dodat.

[dodo]

Ale je, len ma napadlo, že by to bolo asi zbytočné.

[...]

C.G.Jung:

„Jak může někdo vidět jasně, když ani nevidí sám sebe a své temné stránky, které nevědomě vkládá do veškerého svého jednání?“ (Jung, 170)

Jak zahlédnout svůj Stín na individuální rovině, když začíná až za prahem vědomí? To je jeden z nejvážnějších problémů individuační cesty. Přesto ho můžeme zahlédnout přímo i nepřímo.

Stín mívá podobu „odpudivě přitažlivých“ témat. Nebo utkvělých témat, která se např. vnucují do rozhovoru (např. hovor se vždy stočí k ..., ač dotyčná osoba je přesvědčena, že jí o ... nijak nejde).

Archetyp Stínu má méně hluboké a vice hluboké až zcela temné úrovně. Ty temnější úrovně - archetyp Stínu v užším slova smyslu – jsou zpravidla něčím, o čem bychom skoro přísahali, že to s námi nemá nic společného.

Uvedu příklad. Určitý jedinec se třeba setkává s různými projevy agresivity vůči sobě ve svém okolí (posměch, rádobyvtipné herdy, nadávky, okřikování aj.). Není si nijak vědom, že by se podobných záležitostí dopouštěl. Postupně však v analýze či rozjímání zjistí, že se tak trochu nad druhé duševně povyšuje, pohrdá jimi – dává jim zkrátka nefyzické "herdy" a "pohlavky".

Co vytěsněného a přeneseného přijmeme u sebe a dokážeme zkultivovat a rozvinout, to obohatí náš život. Učiní nás celistvějšími a chápavějšími.

https://www.databazeknih.cz/knihy/clovek-a-duse-86625

http://www.neptunica.cz/archetyp-stinu.html

[Jana]

O potřebě lidského já popírat existenci zla a akceptovat jen dobro:

C.G.Jung:

"Ten, kdo zlo nechce, tomu chybí možnost zachránit svou duši před peklem. Sám sice zůstane ve světle hořejšího světa, ale stane se vlastním stínem. Jeho duše přitom chřadne v démonském žaláři. Tím je pro něj vytvořena protiváha, která jej navždy omezuje. Vyšší kruhy vnitřního světa pro něj zůstanou nedosažitelné. Zůstane tam, kde byl, ba dokonce jde zpátky."

Není co dodat.

Hmmm, Jung by se asi s Nisargadattou a dalšími Probuzenými nedomluvil.

Ono je sice možné prožívat peklo jako skutečnou realitu, ale je to pořád ve sféře mysli.

Probuzení jsou ze snu mysli probuzení, tudíž peklo nad nimi nemá žádnou moc.

Tímhle poznáním prošel jak Buddha, tak Minařík, tak i další.

Ticho v srdci - bez závoje mysli - dává poznat Tvé skutečné Já, tedy pravé Já.

Šlo by sem dát asi spoustu odkazů, kde to ti probuzení vysvětlují.

Ale jak říká Dodo...

Asi je to jedno.

Fajn by bylo, kdyby Ti bylo fajn.

Tak ať jsi šťastná.

[...]

O potřebě lidského já popírat existenci zla a akceptovat jen dobro:

C.G.Jung:

"Ten, kdo zlo nechce, tomu chybí možnost zachránit svou duši před peklem. Sám sice zůstane ve světle hořejšího světa, ale stane se vlastním stínem. Jeho duše přitom chřadne v démonském žaláři. Tím je pro něj vytvořena protiváha, která jej navždy omezuje. Vyšší kruhy vnitřního světa pro něj zůstanou nedosažitelné. Zůstane tam, kde byl, ba dokonce jde zpátky."

Není co dodat.

Hmmm, Jung by se asi s Nisargadattou a dalšími Probuzenými nedomluvil.

S nimi by se snadno domluvil, protože právě rozpoznáváním a rozpouštěním svých nevědomých zábran ke skutečnému Probuzení dospěl. Podrobně ve svých knihách "Mysterium Coniunctionis I." a"Mysterium Coniunctionis II." popisuje, jak dojít ke stavu Bytí nad protiklady, který znal z vlastní zkušenosti.

https://books.google.cz/books?id=IjC2Dw ... dy&f=false

[Jana]

....https://books.google.cz/books?id=IjC2Dw%20...%20dy&f=false

Dáváš sem moc pěkné věci.

Jung lékař psychoterapeut se zabýval lidskou psychikou. Snaží se chápat lidskou psychiku v kontextu s duchovním poznáním. Vytváří spojnici mezi duševním a duchovním. Pomáhá hledat řešení pro psychické problémy.

Nisargadatta Maharadž lidskou psychiku neřeší. Neřeší žádné osobní problémy, protože s poznáním ke kterému naviguje, všechny osobní problémy mizí.

[Jana]

Pár krásných citátů od Junga:

„Druhému člověku rozumíme vždy
způsobem, jakým rozumíme či se snažíme rozumět sami sobě. Čemu nerozumím u
sebe, tomu nerozumíme u jiných.“

„Duše je v člověku to živoucí, co žije samo ze sebe a co způsobuje život, proto Bůh vdechl
Adamovi živoucí dech, aby žil.“

"Jako se duše ztrácí do organického hmotného základu, tak přechází nahoru
do takzvané duchovní formy, která je nám ve své podstatě známa právě tak
málo jako organický základ pudu. To, co bych chtěl označit jako vlastní psýché, sahá potud, pokud jsou funkce ovlivňovány vůlí."

"…když jsme zkoumali, jaká je vlastně jsoucnost duše, ukázali jsme, že není
žádným tělem ani harmonií v oboru netělesném…Když jsme dále řekli, že
duše patří do přirozenosti duchovní, k oblasti božské, uvedli jsme tím snad
něco jasného o její jsoucnosti."

Duch však jednak jakožto tvar duše jest videm duše a jednak duši tvar poskytuje – jako tvůrce sochy, jenž vše co jí dává, má v sobě.

…duch nutně duši předchází.

"Intelekt je skutečným škůdcem duše tehdy, jestliže si osobuje právo zaujmout místo ducha: postrádá totiž k tomu schopnosti, neboť duch je vyšší než intelekt, poněvadž zahrnuje nejen intelekt, ale i citovost. Duch je směřováním a principem života, usilujícího o nadlidské, světlé výšiny."

„duch působí, že člověk tvoří;
dodává mu podnět a šťastný nápad, výdrž, nadšení a inspiraci…“

Jung popisuje i "ústřední komplex pole vědomí“:

"Má představa je taková, že je to určitý druh komplexu. Samozřejmě, že
nejbližší a nejdražší komplex, který chováme v lásce, je naše já. Je vždy v
centru naší pozornosti a našich přání a je to absolutně nepostradatelné centrum vědomí."

[...]

Totéž co popisuje Jung ve svých knihách "Mysterium Coniunctionis I." a"Mysterium Coniunctionis II." - jak dojít ke stavu Bytí nad protiklady, který znal z vlastní zkušenosti, učil i Eduard Tomáš, protože i on vlastní zkušeností zjistil a pochopil, jak nezbytná je introspekce = bdělá pozornost k mysli a k jejím obsahům vyvstávajícím ve vědomí. Jen jejich neosobním pozorováním je totiž možné tyto navyklé sebeobranné mechanismy postupně rozpouštět.

Podrobně všímavost, tj. pozornost k obsahům mysli, které se se znovu a znovu aktivují ve vědomí, vysvětluje v knize, kterou o tom napsal



Proč je tato všímavost k mysli - k jejím projevům tak důležitá? V samadhi totiž zmizí osobní já jen dočasně - jak na to upozorňují Probuzení - a pak se projevuje dál, což je důsledek nerozpuštěných obsahů mysli uložených v podvědomí. I Nisargadatta Maharadž se proto občas rozhněvaně rozkřikl na někoho nechápavého a Maharadžova odpověď na dotaz, kdo se "Kdo se rozhněval?" je dobrým příkladem jeho dokonalé všímavosti = pozornosti k tomu, co v jeho mysli právě vyvstalo: důsledkem bylo, že v něm pokaždé došlo k okamžitému upuštění od ztotožnění vědomí s negativní emocí - jejím neosobním pozorováním.

[...]

oprava:

Proč je tato všímavost k mysli - k jejím projevům tak důležitá? V samadhi totiž zmizí osobní já jen dočasně - jak na to upozorňují Probuzení - a pak se projevuje dál, což je důsledek nerozpuštěných obsahů mysli uložených v podvědomí. I Nisargadatta Maharadž se proto občas rozhněvaně rozkřikl na někoho nechápavého a Maharadžova odpověď na dotaz, proč se rozhněval: "Kdo se rozhněval?" je dobrým příkladem jeho dokonalé všímavosti = pozornosti k tomu, co v jeho mysli právě vyvstalo: důsledkem bylo, že v něm pokaždé došlo k okamžitému upuštění od ztotožnění vědomí s negativní emocí - jejím neosobním pozorováním.

[Jana]

Proč je tato všímavost k mysli - k jejím projevům tak důležitá? V samadhi totiž zmizí osobní já jen dočasně - jak na to upozorňují Probuzení - a pak se projevuje dál

Prosím, najdi, kde něco takového Probuzení tvrdí, že se v samadhi objevuje osobní já.

[Jana]

Stav, při kterém nevyvstává omezené 'já', je prožívání Skutečnosti. Jak by mohlo dojít k vlastnímu vyhynutí, po kterém již omezené 'já' neožije, neproběhne-li dotazování se po Stavu prostého vyvstávání omezeného 'já' a Jeho následné dosažení? Jak je možné bez tohoto dosažení spočívat ve svém skutečném Stavu, kde jste Tou Skutečností?

Stejně jako se potopíte do vody, abyste ze dna vylovili to, co tam spadlo, tak je třeba se s jednobodově zaměřenou pronikavou myslí ponořit do sama sebe, kontrolujíce přitom řeč a dech; tak hluboko, až dosáhnete místa, odkud vyvstává omezené "já".

Hledat Zdroj omezeného pocitu 'já' s uvnitřněnou myslí, aniž byste si samomluvou opakovali "já", je právě ten jediný způsob dotazování, který vás dovede k uvědomění pravého Já. Meditace ve smyslu 'já nejsem toto; já jsem Touto Skutečností' může fungovat jako pomocný prostředek před prováděním dotazování, ale je třeba si uvědomit, že se nejedná o samotné dotazování.

Jestliže se někdo ve své mysli dotazuje 'Kdo jsem já?', individuální 'já' zahanbeně podlehne ve chvíli, kdy je dosaženo Srdce a kdy se spontánně zjeví Skutečnost jako 'Já-Já'. Třebaže Skutečnost odkryje Sebe Samu pociťováním 'Já', nejedná se o ego (omezené 'já'), ale o Dokonalé Bytí, Absolutní Já.

Čeho by měl ještě dosáhnout někdo, kdo je pohroužen v klidném prožívání Absolutního Já, spontánně vyšlého po vyhynutí ega? Neuvědomuje si nic než (že vše je) Absolutní Já. Kdo může pochopit jeho Stav?

...

Dokud se někdo považuje za konatele, sklízí ovoce svých skutků. Jakmile si však prostřednictvím dotazování typu 'Kdo je konatel?'uvědomí Já, jeho pocit konatelství zmizí a trojí karma (sanita, agami a prarabdha) je ukončena. Toto je prožívání věčného Vysvobození.

Čtyřicet veršů na oslavu Skutečnosti
Šrí Ramana Mahariši

[Zdeněk]

oprava:

Proč je tato všímavost k mysli - k jejím projevům tak důležitá? V samadhi totiž zmizí osobní já jen dočasně - jak na to upozorňují Probuzení - a pak se projevuje dál, což je důsledek nerozpuštěných obsahů mysli uložených v podvědomí. I Nisargadatta Maharadž se proto občas rozhněvaně rozkřikl na někoho nechápavého a Maharadžova odpověď na dotaz, proč se rozhněval: "Kdo se rozhněval?" je dobrým příkladem jeho dokonalé všímavosti = pozornosti k tomu, co v jeho mysli právě vyvstalo: důsledkem bylo, že v něm pokaždé došlo k okamžitému upuštění od ztotožnění vědomí s negativní emocí - jejím neosobním pozorováním.

Podle mého odhadu jde o vědomí nového prostoru, nového bytí (který z tvých úvah není patrný).
Jako když onemocní tělo, u pokročilejšího nemusí být duše nemocná, vědoma si sama sebe. Analogicky může Duch pohlížet na duši ("Kdo se rozhněval?") a její rozmary.

Samadhi je vyčištění dosavadního prostoru, vědomí, a bývá uváděno jako předstupeň osvícení, kterému tak nic nebrání. Ale není odvislé od vůle čistícího, sami nezmůžeme vůbec nic.

[...]

Proč je tato všímavost k mysli - k jejím projevům tak důležitá? V samadhi totiž zmizí osobní já jen dočasně - jak na to upozorňují Probuzení - a pak se projevuje dál

Prosím, najdi, kde něco takového Probuzení tvrdí, že se v samadhi objevuje osobní já.

Tohle je docela užitečná ukázka, co se může stát, když člověk nemá zájem pozorně si přečíst, na co reaguje. Pak může z jeho podvědomí vyhrknout tak silný odpor, že se zaktivuje jeho potřeba za každou cenu oponovat něčemu, co si jen mylně představuje.
.....

V samadhi zmizí osobní já jen dočasně - jak na to upozorňují Probuzení. Po stavu samadhi se pokaždé znovu objeví uvědomování si sebe a okolí coby objektů. Plus osobní reakce na to, co se děje. Opakovaně nás na to upozorňovali Eduard a Míla Tomášovi.

Eduard říkal, že prožíval stavy samadhi - plného sjednocení s univerzálním Já - už v mládí:

Bylo to neobyčejně prosté. Sedávali jsme s babičkou a někdy i s maminkou na pavlači kovárny v Brzicích a drželi černou hodinku. Tiše jsme seděli na vysloužilých školních lavicích, až se setmělo. Nemluvili jsme, nebylo proč. Ticho bylo krásné a my vnímali, že všechno je, jak má být. Nořili jsme se do toho božského ticha, aniž bychom ho hledali, a já byl svobodný, bez podoby, nekonečný ... Nevěděl jsem tehdy, že právě žiju v univerzálním JÁ, ale bylo to tak. Bylo zde, ve všem, nepohnuté a zcela oddělené od myšlenek. O józe a mystice jsme nevěděli zhola nic, ale žili jsme je. Byly to hluboké kontemplace, bez myšlení a zároveň s plným vědomím. Rozumem jsem to pochopil daleko později, ale byly to nejkouzelnější chvíle z celého mého mládí ...

https://www.jedinak.cz/do_roku_2010/str ... tomas.html

Během dalších let svého života Eduard vnímal jako každý běžný člověk dualitu, ve které se dál aktivovaly nerozpoznané obsahy z jeho podvědomí, takže přesto, že ráno i večer při naší společné meditaci nastalo u něj samadhi = sjednocení s nekonečným Bytím nad protiklady, i v pokročilejším věku zareagoval občas pak během každodenních činností naprosto nevědomě - takže ho Míla i před námi okřikla. Dodatečně se pak nám i jí omluvil... I díky těmto zkušenostem napsal knihu Joga pozornosti. Z vlastní zkušenosti věděl, že je třeba prohlubovat všímavost k obsahům mysli a k jejich neuvědomovaným spouštěčům.

Že po prožití samadhi nastane opět návrat do duality osobního vědomí konstatuje celá řada dalších Probuzených, např. ve vzpomínkách sádhua na Ramanu Maharišiho se píše:

Návštěvníci ášramu jej vídají každý den sedávat v samádhi.... Takže když se po svém zážitku vrátil do osobního vědomí...

http://www.rudolfskarnitzl.cz/Knizni_pr ... sadhua.pdf

[Jana]

Píšeš:

"V samadhi totiž zmizí osobní já jen dočasně "

To by znamenalo, že v trvalém samadhi, které v bdění, snění a ani spánku nemizí, se osobní já zase objeví.

A nebo by znamenalo, že samadhi nemůže být trvalé.

Ta druhá i první věc je nesmyslná.

[Jana]

Návštěvníci ášramu jej vídají každý den sedávat v samádhi.... Takže když se po svém zážitku vrátil do osobního vědomí...

http://www.rudolfskarnitzl.cz/Knizni_pr ... sadhua.pdf

Alan W. Chadwick (sadhu Arunčála) sedával v dočasném samadhi přesně mezi 8. a 10. hodinou ráno, pak sedával v přítomnosti Ramany Maharišiho psal o něm knihy.

To ovšem neznamená, že samadhi, které zakoušel Ramana, bylo také dočasné.

[...]

Pokud někdo nemá zájem poučit se od skutečně Probuzených, jakými byli např. Tomášovi, a vzít poctivě v úvahu co z vlastní zkušenosti říkali, bude zřejmě dál prosazovat svoje přesvědčení. Pak zřejmě nemá smysl dál se pokoušet s ním na tohle téma komunikovat.

[Jana]

Nicméně bdělost na cestě k poznání, že všechno je Já, že všechno je Boží láska, je zcela jistě nezbytná.

Vše chce čas. (z mé vlastní zkušenosti “netlačit” na horoucí poznání duchovních prožitků s nešťastným výrazem: “Proč se schopnosti otevírají jiným a zrovna mně ne?”, tedy odstranit žádosti,

odstranit lpění na výsledku, odstranit ego, pokud přijde náhlý duchovní prožitek – okamžitě bychom jej opět ztráceli. Nejkratší cestou je Pouze pracovat na sobě samém, na svých morálních hodnotách, především na POKOŘE, zároveň tím LÁSCE, pracovat na svých vědomých či nevědomých myšlenkách (i pouhá špatná myšlenka na někoho, o někom je velmi špatným krokem a vrací se nám jako bumerang. Neustále si připomínat, uvědomovat sílu myšlenky!! .. Síla myšlenky je silná tedy v negativním, ale i pozitivním směru. Naštěstí:-). Dále, být pouze v tichosti, trpělivosti, ve svém srdci, Být pouze odevzdán. V TICHOSTI PŘICHÁZÍ NEJVĚTŠÍ SVĚTLO ). E. Tomáš

[Jana]

E. Tomáš:


"Můžeme tomu tedy říkat i "duše", stejně zjistíme, že není ničím jiným než ČISTÝM TRANSCENDENTÁLNÍM VĚDOMÍM A BYTÍM a zároveň NEJVYŠŠÍ NEEXTATICKOU BLAŽENOSTÍ (SAT-ČIT-ÁNANDA /VĚDOMÍ-BYTÍ-BLAHO/).

Tato pravda NENÍ NEDOSAŽITELNĚ VZDÁLENA (jak si mnozí myslí) A TAKÉ NENÍ VYHRAZENA JEN NĚKOMU - NĚKTERÝM (výjimečným) LIDEM. Neboť je přítomna ve veškerém vnímání a chápání každého člověka!

Neb ona také vše tvoří a bez ní není nic!

Jenže člověk o ní zpravidla vůbec neví.


My se ji ale pokusíme najít...."

Není důvod se zlobit, že trvalé samadhi je trvalým blahem, trvalým štěstím pravého Já, ve kterém ego neexistuje.

Je to naše přirozenost, i když o ní třeba ani nemusíme vědět,

ale je to uvědomitelné, protože JE TO.

[Pelvan]

Ahoj Jano

"Tato pravda ... je přítomna ve veškerém vnímání a chápání každého člověka!

Neb ona také vše tvoří a bez ní není nic!

Jenže člověk o ní zpravidla vůbec neví.


My se ji ale pokusíme najít...."

Teď jde o to, jak tu pravdu vlastně najít.

Nabízím cestu Davida Hawkinse, který propagoval snahu o neustálé prociťování svých pocitů.
Tím pro začátek zcela odpadá otázka po nějaké trvalosti samadhi, protože zpočátku bude to prociťování všechno jiné než je samadhi.
Vím, že to zní podezřele jednoduše, a že realizace samotná bývá zpočátku extrémně nepříjemná, protože se potlačované negativní pocity vyrojí do vědomí.
Ale za pokus to stojí, je to zadarmo, stojí to jenom čas každého z nás.

Zdravím