Děkování

Děkování

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 08. lis 2013 11:50:04

Návštěvník
 

Re: Děkování

Nový příspěvekod nop » pát 07. bře 2014 12:43:05

O zdrojích pesimismu. (v příkladech)
1) byl jsem v divadle v tuto sobotu ve dni s magickým číslem 1. března na koncertu z oper Smetany, a když zpíval Jeník „vždyť jen láska lásku ocení“, měl jsem dojem, že tu je klíčové téma : lépe je milovat a nepřemýšlet. Na co je mi namáhat si hlavu a pozbýt lehkost ze srdce?
Myšlenky se mi pak vracely na představení a byl bych zase směřoval do divadla, ale nenapadlo mne tam jednoduše zase zajít – ovšem hráli pokaždé zase něco jiného. Přistihl jsem se v jakémsi stavu „omámení ze vzpomínky“ a byl jsem několik dnů bez aktivity, byl to „týden neaktivity a nemyšlení¨.
2) nedávno jsem okopíroval jednu báseň od Březiny „Zpívala“, která končila slovy :
„Sním o setkáních záhadných, až nové jitro zasvitne,
v jar vyšších květu magickém, pod nových sluncí pocely… ..
U nohou mistrů žáci seděli; jich odpovědi soucitné
pro bolest moji ani slova neměly.“

A chtěl jsem pak ještě něco jiného opsat jako ukázky z díla básníka, který je pokládaný za mistra v symbolismu (po letech čekání). Tak jsem listoval, ale snad ve všech básních byl jakýsi smutek, odevzdání šedivému osudu a pesimismus, který jsem si neuvědomoval, když jsem jeho dílo čítal v době mých studentských let. Ale je možné, že jeho pocit smutku zůstal v pozadí mé mysli jako napadaný prach na dně rybníka, kde tlí a tíží, aniž to bylo na hladině svrchu uvědoměno.
Abych ale vzdal úctu jeho géniu, opíši zde pár řádků optimističtějšího obrazu z básně Apoteóza klasů.
Zde kroků zastavím a zraků zbožností a vzpláním
nad krajem, jemuž požehnals, svou duši rozestru:
A v modlitbě své uslyším, jak země zpívá zráním
ve světů mystickém, tvou slávou hřmícím orchestru.

Ó klasy pracující dnem! Ó bratří nesčíslní,
ke kořenům svým schýlení a zbledlí v únavě
a času žhavým tajemstvím, jež nad vámi se vlní,
chléb síly z věků do věků nesoucí laskavě,..

… klas každý hoří hvězdami a hvězdy nadějemi
a stébla paprsků jak stříbro zvoní vibrací,…

a tak se může stát, že zdroj něčeho nespásného nebo nežádoucího objevím někdy později a bez očekávání.
Nemohu namítat nic, co napsal chudý venkovský učitel Březina v době, když by ještě opomíjený, ale pod vlivem krásných obrazů v jeho řeči jsem si zapsal do duše jeho tehdejší smutný pohled na život a mluví to ve mně ještě nyní.
3) a tak není divu, že si všímám jedné věci: mnichům se předkládá bhavačakra jako pesimistický náhled na život a na vše. Není v tom budování budoucna, je v tom odvrat od skutečnosti. Od mnichů se to šíří dále. A tak „regulérní buddhista“ by mohl trvale žít život jako jedno kolo utrpení a mohl by trpět z ideového důvodu i tam, kde by to nebylo nutné.
4) a takové neustálé zdůrazňování utrpení, zdaliž pak to nevede k otupělosti, k nedostatku radosti a k jakési „nepřítomnosti v duchu“ a k neaktivnosti? Když věřící, omámený ideou odporu ke všemu vidí něco pozitivního, co když se v něm ozve zdvižený prst : „toho si nevšímej, mohl by ses zaplést do příčinného vznikání a to je fuj a nebezpečné“?
5) náš krajan Minařík říkal, že je dobré dobrat se „radostivosti“.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1877
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Děkování

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 07. bře 2014 13:33:35

nop píše:neustálé zdůrazňování utrpení, zdaliž pak to nevede k otupělosti, k nedostatku radosti a k jakési „nepřítomnosti v duchu“ a k neaktivnosti?

Může to k tomu vést u čistě zevních lidí, které zajímá jen vlastní uspokojení (jakýmkoliv způsobem), a na všechno reagují emocionálně. Jenže ty texty jsou určené duchovně zaměřeným - těm, kteří si už velmi dobře uvědomují, že lidské jednání může způsobovat utrpení - jim samým i těm kolem. Že je tedy nanejvýš užitečné učit se v sobě rozpoznávat sklony, které jsou příčinami utrpení.

Rozpoznávat, co člověk sám nevědomky dělá, a naučit se s tím zacházet bez sebeodsuzování je dobrý začátek. Je to cesta ke změně k lepšímu. Naše vlastní sklony, které se jen pozorují, když se objeví, nás už neovládnou a postupně samy slábnou.

Měnit jiné dospělé lidi a jejich povahu, pokud nemají sami zájem, není možné. Když je na něco upozorníme, aniž nás o to požádali, vyvolá to v nich ještě větší odpor a jejich negativní sklon se ještě víc posílí.
Návštěvník
 

Re: Děkování

Nový příspěvekod nop » pát 07. bře 2014 13:39:10

Návštěvník píše:
nop píše:neustálé zdůrazňování utrpení, zdaliž pak to nevede k otupělosti, k nedostatku radosti a k jakési „nepřítomnosti v duchu“ a k neaktivnosti?

Může to k tomu vést u čistě zevních lidí, které zajímá jen vlastní uspokojení (jakýmkoliv způsobem), a na všechno reagují emocionálně. Jenže ty texty jsou určené duchovně zaměřeným - těm, kteří si už velmi dobře uvědomují, že lidské jednání může způsobovat utrpení - jim samým i těm kolem.

Nauku v budhstické rodině sají už děti s mateřským mlékem a nasáknou také těmi názory dospělých.
S tím, jaký se tam pěstuje odtažitý postoj k životu se téměř divím, že ty národy jetě nevymřely, vždyť se děti rodí na základě sklonu a přání. Asi je odezva přírody jistá i tam.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1877
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Děkování

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 07. bře 2014 17:21:41

S buddhisty, kteří se narodili v buddhistických rodinách s dlouhou tradicí, mám opačnou zkušenost. Nemají odtažitý postoj k životu, naopak. Žijí s oběma nohama na zemi a je z nich jasně znát pohoda a radost. Například Yongey Mingyur Rinpočhe nazývá buddhistickou nauku cestou k trvalé vnitřní pohodě, radosti a spokojenosti.

Obrázek
Yongey Mingyur Rinpočhe

Jeho kniha vyšla i v českém překladu, má název "Radost ze života - štěstí jako vědecká disciplína."
Yongey Mingyur Rinpočhe (*1975)
je učitel a mistr buddhistických škol Kagjü a Ňingmapa. Narodil se v nepálském Nubri jako nejmladší ze šesti bratrů. Yongey Mingyur Rinpočhe výborně ovládá praktické a filosofické disciplíny starodávné tradice tibetského buddhismu a je dobře obeznámen i s praktickými a teoretickými aspekty moderní kultury. Takřka deset let vyučuje na různých místech světa, setkává se s bohatou škálou lidí, uznávaných vědců i obyčejných občanů, kteří všichni touží povznést se nad utrpení přítomné v lidském údělu a dosáhnout stavu trvalého štěstí. Jeho upřímné, často humorné výpovědi o jeho vlastních potížích mu získaly tisíce buddhistických i nebuddhistických žáků všude ve světě.

Tato osvěžující kniha je dalším znamením toho, že nová generace buddhistů je tvořivá a působí napříč kulturami i napříč obory. Její autor Yongey Mingyur Rinpočhe je nadaným adeptem meditace. Jeho mozková aktivita při meditaci byla zaznamenána přístroji a vysloužila mu záviděníhodné přízvisko "nejšťastnější člověk na světě".

http://www.dharmagaia.cz/kniha/746-yong ... -predmluva

I dalajlama často srší nakažlivým humorem.
Návštěvník
 

otázky pro Nopa.

Nový příspěvekod Jarda Malej » sob 08. bře 2014 7:49:05

Nop píše:
Teď jsem jen přemítal, jako dobrý hospodář, který se rozhlédl po dvoře a našel naváté listí nebo smetí a vzal koště na vyčištění.

Dobrá Nope, vyjádřil jsi se symbolicky, zvolil jsi příměr.
Má-li ten příměr o něčem vypovídat, což předpokládejme bylo důvodem k jeho napsání,
měli bychom si blížeji objasnit jeho smysl.

Co je Nope v tom příměru oním dvorem, co smetím, co koštětem?
Co rozhlédnutím se, co hospodářem?
Co je tu třeba vyčistit a od čeho?

Ptám se proto, aby ta použitá slova dostala nějaký smysl,
bez něhož nemůže být sdělení.
Jakous hodnotu tady přitom může mít pouze vlastní zamyšlení,
třebaže se jím hned napoprvé nemusí objasnit všechno.

Pořád je to o mnoho užitečnější, než když když budeme
skutečný smysl našeho vlastního výroku hledat v knihách.
To nás ve skutečnosti vede ven do světa, místo k sobě samotnému,
k vlastní moudrosti která čeká na svoje objevení.

Ale našel jsem radost, že i Vznešený dokonale Osvícený měl laskavý pohled a povolil nám radost.

A pokračujme.

Našel jsi radost v tom že ti byla povolena radost?
Radost z čeho?
V čem je pro tebe ten "Vznešený dokonale Osvícený" autoritou,
ke které se obracíš pro povolení se radovat?



:)
Jarda Malej
 

Re: Děkování

Nový příspěvekod Jarda Malej » sob 08. bře 2014 7:59:39

A vidíš v tom nějakou souvislost s děkováním ?

Někdy může být shledáno, že žádná slova nemohou vyjádřit hloubku naší vděčnosti tak,
jako když se zcela odmlčíme.
Jindy svou vděčnost můžeme vyjádřit slovy,
jako např.
..našel jsem radost,



:)
Jarda Malej
 

Re: otázky pro Nopa.

Nový příspěvekod nop » sob 08. bře 2014 10:03:32

Jarda Malej píše:
Nop píše:
Teď jsem jen přemítal, jako dobrý hospodář, který se rozhlédl po dvoře a našel naváté listí nebo smetí a vzal koště na vyčištění.

Dobrá Nope, vyjádřil jsi se symbolicky, zvolil jsi příměr.
Má-li ten příměr o něčem vypovídat, což předpokládejme bylo důvodem k jeho napsání,
měli bychom si blížeji objasnit jeho smysl.

Co je Nope v tom příměru oním dvorem, co smetím, co koštětem?
Co rozhlédnutím se, co hospodářem? Co je tu třeba vyčistit a od čeho?

Ptám se proto, aby ta použitá slova dostala nějaký smysl,
bez něhož nemůže být sdělení....
Ale našel jsem radost, že i Vznešený dokonale Osvícený měl laskavý pohled a povolil nám radost.

...Našel jsi radost v tom že ti byla povolena radost?
Radost z čeho? V čem je pro tebe ten "Vznešený dokonale Osvícený" autoritou,
ke které se obracíš pro povolení se radovat? :)

Vy mi teda dáváte úlohy, jako opat v budhistickém klášteře nováčkovi, asi ze tří důvodů:
1) abych se snažil objasnit čtenářům, co jsem nadělil ke čtení,
2) abych byl prověřený jako příchozí,
3) aby se všichni mohli dobrat dalšího poznání (když ta myš nakousla koláč, podíváme se, co je v něm – je rozinkový nebo je tvarohový?)
To si ale musím vedle v okně otevřít Word a srovnávat co již bylo zodpovězeno a co ještě ne, bod po bodu překoukávat se zleva doprava a naopak.
Nebo to vpisovat pod staré řádky a manipulovat s řetězem „quote“. Ale napsal jsem si právě odpověď ve Wordu a vidím, že nepotřebuji ani jednu tu metodu. Tedy už jen přetahuji text sem.
Napřed dva body celkově (a jsem nerad, protože se věnuje moc velká pozornost mým výrazům).
Za prvé, tak jak se ptala Jana : „Děkuješ nebo jen přemítáš ?“ jen jsem myslel, a psal jsem polemiku jako monolog, kde jsem neočekával odpověď. Nikdo se k bhavačakře nevyjádří, ale já si zareptám své odpory.
Za druhé využil jsem jeden obraz. Stalo se, že pod vlivem něčích slov došlo k něčemu jako čištění vevnitř. Bylo to provázeno někdy tušením postavy, která ve dlouhém plášti až na zem s metalickým leskem zametala koštětem listí na dvorku s dlaždicemi. Ten někdo měl také kapuci a nebylo vidět kdo to je. Usoudil jsem, že je to blahodárné čištění a tušil jsem čí laskavostí.
Po více dnech jsem měl dojem, že se mi odlehčilo od části myšlenek, které nebyly ani dobré, ani špatné, ale ležely jen jako obsah. Obsah v myšlení, který se dal ztratit bez škodlivých následků. Asi jako kdyby někdo vyklidil uložené staré noviny, kupu už nežitých, ale evidovaných položek a odlehčený žil dále.
A tento obraz jsem vzal a jako příměr ho použil na sebe, že já zametám: „Teď jsem jen přemítal, jako dobrý hospodář, který se rozhlédl po dvoře a našel naváté listí nebo smetí a vzal koště na vyčištění.“. Tím čištěním jsem ale myslel kritiku jednostrannosti, když je předkládána bhavačakra bez vyvážení dobrými vlivy, bez dobrých prvků dobrého podmíněného vznikání.
Za tím následovala má další věta (když už chceš rozbor ):
„Ale našel jsem radost, že i Vznešený dokonale Osvícený měl laskavý pohled a povolil nám radost“.
To bylo jako v tenisu (volejbale), smeč na smeč. Jana psala na začátku o děkování a radosti a pak psala její slova „Děkuješ nebo jen přemítáš ?“ a já jsem se cítil tlačený. Nastylizoval jsem se asi možná proto do posice „hospodáře“, to dává pocit, že „to mám v rukách“ (lepší pocit pro žáčka, který se cítí tahaný k tabuli).
Do toho později Návštěvnice psala:. „Rozpoznávat, co člověk sám nevědomky dělá, a naučit se s tím zacházet bez sebeodsuzování je dobrý začátek…: (jako by to byla Linda). Ale myslela tím, že je dobré mít bhavačakru.
= = a teď už ke slohovému a filosofickém rozboru toho žáka, který se odvážil psát o kolu bhavačakra:
Ke slovům „Teď jsem jen přemítal, jako dobrý hospodář,..“ jsem se vyjádřil. Postupme dále.
„..Našel jsi radost v tom že ti byla povolena radost?“
To byla v tom mém výrazu spíše stylistická hra, ping-pong. Radost je vážná věc, Minařík ji zdůraznil, občas někdo připomene, že je v Bibli přes 300 krát napsané „radujte se“ a skoro se zdá, že i radost sama je jako cesta.
Takže napsat „povolena radost“ je hra slov, žonglování s cílem dosáhnout toho, aby se čtoucí mírně pousmál. Někdo se nijak neptá, jestli se smí radovat a hledá ji přirozeně – ale někdy nemoudře a odvážně – na dně lahve, v tanci, v krásném malířství, v mlsání, ve sborovém řevu na stadionu a jinak.
K poslednímu bodu. Buddhu mám rád, ale chtělo se mi místo obecně známého jména použít obsažnější výraz: „Vznešený dokonale Osvícený“, od kterého si neberu nijaké povolení se radovat, je to nezávislé na sobě. I to spojení „povolení se radovat“ je takový tvar žertovně obrácený, jako když si kuchař pohazuje na pánvici pekoucí se palačinku na obě strany.
Buď zdráv, jsi dobrý chlapec !
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1877
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Děkování

Nový příspěvekod Jana » pon 30. čer 2014 14:59:00

V minulých dnech mě oslovily dvě fotografie. Struktura kapky vody po tom, co se jí dodávala informace:

Děkuji
Obrázek

Ty pitomče
Obrázek
http://zijemenaplno.cz/Clanky/a1067-Mas ... -vody.aspx

V prostředí, kde zní vděk se všemu daří, je to požehnané, krásné a v prostředí, kde zní jenom nekonstruktivní kritika, je život k ničemu a dochází k destrukci.

S vědomím vděčnosti jsme schopni jeden druhému lépe naslouchat, jsme schopni si lépe porozumět.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6290
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Děkování

Nový příspěvekod .Petra » pon 30. čer 2014 17:45:02

.
Děkuji za tichou blaženost a trvalý mír, který žádná kritika nedokáže narušit a s kterým končí posuzování života - ať už pozitivní jako "požehnaný" nebo negativní "k ničemu". Je to, co je.
:)
.Petra
 

Re: Děkování

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 19. srp 2017 17:46:25



Jsou lidé, kteří jsou permanentně nešťastní. "Jsem v depresi," tvrdí, ale nemyslí tím klinickou depresi, pouze neustálou nespokojenost a smutek. Rituál vděčnosti jim může vrátit štěstí ze života.

Laura Ling je americká novinářka. Zcestovala celý svět jako zahraniční dopisovatelka a reportérka. Březen 2009 ji zavedl do severovýchodní Číny, kde připravovala příběh o severokorejských uprchlících.

"Když jsme natáčeli u zamrzlé řeky Tuman na hranici s Koreou, začali nás pronásledovat severokorejští vojáci," vzpomíná Laura. Byla zajata a odvlečena do Severní Koreje. "Byla jsem izolovaná v nejizolovanější zemi na světě."

Život v zajetí

Na mysl jí logicky přicházely temné myšlenky, které ji stahovaly do spirály deprese. "Cítila jsem, že jsem zklamala uprchlíky, které jsem chtěla krýt. Že jsem zklamala svoji rodinu." Proto začala praktikovat rituál, který jí každý den pomáhal vydržet: Akt vděčnosti.

"Seděla jsem a říkala si: Lauro, přemýšlej nad něčím, co se dneska stalo a za co můžeš být vděčná, nehledě na to, v jak strašné situaci jsi. Řekla jsem si tedy, že mám štěstí, protože za svým oknem vidím motýly, i když nemůžu dýchat čerstvý vzduch. Pak jsem byla vděčná, že jsem mohla jít na chvíli ven, vidět slunce a cítit jeho teplo na kůži."

Laura Ling byla propuštěna v srpnu 2009, téměř po půl roce v zajetí. Když se na svůj zážitek dívá zpětně, považuje rituál vděčnosti za zlomovou věc, která jí pomohla v zajetí přežít. Pomohl jí bránit se negativním myšlenkám, že se nikdy nedostane domů, že znovu neuvidí rodinu, že nebude mít děti. Proto rituál provozuje dodnes. "Připomínám si jím věci, které jsou v mém životě skutečně důležité."

Proč je vděčnost důležitá

"Lidé, kteří pravidelně reflektují věci, za které jsou vděční, mají pozitivnější náladu, cítí se živější, spí lépe, dávají najevo více soucitu a laskavosti, a dokonce mají silnější imunitní systém,“ píše psycholog Derrick Carpenter, hlavní instruktor Programu odolnosti na Pensylvánské univerzitě. Vděční přitom nemusíte být jenom za velké věci, ale i za naprosté maličkosti, jako je kousek koláče. Někteří lidé pro to využívají techniku "deníku vděčnosti", do kterého si každý den zapisují věci, za které jsou vděční.

Podle výzkumů mohou deníky vděčnosti někdy fungovat, jindy ne. Robert Emmons, profesor psychologie z Kalifornské univerzity, doporučuje,co dělat, aby pro vás rituály vděčnosti měly pozitivní efekt.

Jak využít pozitivní deníky

Zaprvé se nestačí soustředit jen na emoce, které často nejsou zrovna pozitivní. "Motivace být šťastnější hraje důležitou roli," připomíná Emmons. Důležité je se rozhodnout. Lepší než soustředit se na velikost věci, za niž jste vděční, je jít do hloubky. Než abyste si dělali dlouhý seznam náhodných věcí, radši si uvědomte, z jakého konkrétního důvodu jste "za něco" vděční. Důležitá je taky novost. Každý den byste si měli zapsat něco jiného, to pak pomáhá soustředit se na maličkosti.

Spíše než na materiální věci se zaměřte na lidi, dopad vděčnosti je pak větší. Pořád nemůžete na nic přijít? Tak si uvědomte, jak by váš život vypadal, kdybyste něco nebo někoho neměli. Zapište si každé překvapení, z těch míváme zpravidla největší radost. A hlavně netlačte na pilu. Lepší je psát si deník jednou za týden, ale pravidelně a s radostí, než se ho snažit na sílu tvořit každý den.

flowee.cz
Návštěvník
 

Re: Děkování

Nový příspěvekod nop » ned 20. srp 2017 7:27:04

V literatuře našich rodičů byla inspirujícím příběhem Pollyanna, napsala Eleanor H. PORTER,
česky vyšla 1991, 2010 , Slavný příběh americké holčičky - sirotka, kterého se ujme mrzoutská teta. Potěší všechny věkové kategorie.
dále vyšla také dvojdílně: Pollyanna (1. kniha Radosti) , 1991.
Pollyanna ([Díl] 2) , 1992,
V druhé knize Pollyanna dospěje a prožije první lásku.
Pollyanna dorůstá (2. kniha Radosti) 1991
Pollyanna opět přináší radost všem lidem v okolí. Seznámí se s bohatou, ale smutnou dámou, pomůže nadanému, ale velmi chudému chlapci, dospěje a zamiluje se.

Zajímavým příběhem je také
Hana Klenková: Slunečná farma, 1972.
Holčička je sociálními pracovnicemi vysvobozena od alkoholické matky a zažívá laskavý vývin k dospělosti v dětském domově.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1877
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Děkování

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 13. lis 2017 17:03:15

"Lidé, kteří pravidelně reflektují věci, za které jsou vděční, mají pozitivnější náladu, cítí se živější, spí lépe, dávají najevo více soucitu a laskavosti, a dokonce mají silnější imunitní systém,“ píše psycholog Derrick Carpenter, hlavní instruktor Programu odolnosti na Pensylvánské univerzitě. Vděční přitom nemusíte být jenom za velké věci, ale i za naprosté maličkosti, jako je kousek koláče. Někteří lidé pro to využívají techniku "deníku vděčnosti", do kterého si každý den zapisují věci, za které jsou vděční.

Vděčnost

Jak vědci zjistili, její praktikování do života každý den může zlepšit vnímání pocitu štěstí.

Štěstí není něco, co k nám přijde až někdy. Až bude dodělané všechno, co má být dodělané a my dosáhneme svého cíle. Štěstí je třeba si hýčkat a jít mu naproti. My sami si můžeme vybudovat a udržovat svoje štěstí, tak proč čekat. Pojďte se přidat k práci na osobním štěstí. Každý den si vezměte zápisník a napište si svoje 3 věci, za které jste vděční. Opakujte po 21 dní. Na konci zhodnoťte výsledek.

Každý den si nacházím svoje 3 věci za které jsem opravdu vděčný. Nutí mě to zrekapitulovat si svůj den a najít na něm opravdu něco pozitivního. Sám jsem tomu nevěřil, ale musím uznat, že mi toto lehké cvičení, které nezabere ani pět minut značně pomáhá.

https://martinpapez.cz/vdecnost-zvysuje-pocit-stesti/


:)
Návštěvník
 

Re: Děkování

Nový příspěvekod Jana » pon 13. lis 2017 18:17:03

Návštěvník píše:
"Lidé, kteří pravidelně reflektují věci, za které jsou vděční, mají pozitivnější náladu, cítí se živější, spí lépe, dávají najevo více soucitu a laskavosti, a dokonce mají silnější imunitní systém,“ píše psycholog Derrick Carpenter, hlavní instruktor Programu odolnosti na Pensylvánské univerzitě. Vděční přitom nemusíte být jenom za velké věci, ale i za naprosté maličkosti, jako je kousek koláče. Někteří lidé pro to využívají techniku "deníku vděčnosti", do kterého si každý den zapisují věci, za které jsou vděční.

Vděčnost

Jak vědci zjistili, její praktikování do života každý den může zlepšit vnímání pocitu štěstí.

Štěstí není něco, co k nám přijde až někdy. Až bude dodělané všechno, co má být dodělané a my dosáhneme svého cíle. Štěstí je třeba si hýčkat a jít mu naproti. My sami si můžeme vybudovat a udržovat svoje štěstí, tak proč čekat. Pojďte se přidat k práci na osobním štěstí. Každý den si vezměte zápisník a napište si svoje 3 věci, za které jste vděční. Opakujte po 21 dní. Na konci zhodnoťte výsledek.

Každý den si nacházím svoje 3 věci za které jsem opravdu vděčný. Nutí mě to zrekapitulovat si svůj den a najít na něm opravdu něco pozitivního. Sám jsem tomu nevěřil, ale musím uznat, že mi toto lehké cvičení, které nezabere ani pět minut značně pomáhá.

https://martinpapez.cz/vdecnost-zvysuje-pocit-stesti/


:)


Návštěvníku, díky.

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6290
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Děkování

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 28. dub 2018 21:11:19

Léčivá moc a síla vděčnosti

V praktikování vděčnosti se skrývá obrovská moc a síla, která má schopnost přinést rozšířený stav uvědomění a vnitřní rovnováhy, jež vedou k požehnání. Jakmile je vděčnost praktikována aktivně, vede k probuzení a obnovení sil duše, které vás mohou přenést přes nepřízně osudu.

Vděčnost otevírá naši mysl a srdce, kterých se v ten okamžik může dotknout Božská mysl a vědomí. Díky tomu jsme naladěni na princip Božství. Když děkujeme, jsme v jednotě se stvořitelem naší duše a zdrojem veškerého bytí. Proto, jakmile vzdáváme díky a jsme vděční, jsme obklopeni ochrannou energií proti všem známým i neznámým formám negativity. Naše světlo se stává tak jasné, že veškerá temnota je odstraněna. Rozvíjení vědomého vnitřního pocitu vděčnosti za vše, s čím se v životě setkáváme, je proto magická praxe a jedna z nejrychlejších cest ke změně okolností v našem životě k lepšímu. Bez ohledu na to, co se ve vašem životě děje, najděte si jednu věc, za kterou můžete být vděční. Toto uvědomění pomůže nastavit příznivou změnu.

Naše úroveň vděčnosti je jasným ukazatelem naší úrovně vědomí, jak se skláníme před Božstvím a aktivujeme naši kreativní sílu. Díky těmto zdrojům přicházejí požehnání. Naopak, jakmile se soustředíme na to, co nemáme, automaticky tím potlačujeme naši kreativní sílu. Fungování z úrovně toho, co nemáme, vytváří výsledek, který je v souladu s nedostatkem. Abychom vytvořili hojnost, je třeba si nejprve uvědomit a ocenit hojnost, kterou již v tuto chvíli máme. Proto si spočítejte svá požehnání, jež přinášejí světlo vaší duši, jakkoli velká nebo malá se vám mohou zdát. Na oplátku Světlo, které vyzařujete do světa, se bude manifestovat ve formě úspěchu, jež povede ke krystalizaci pozitivní evoluční struktury.

Často si vůbec neuvědomujeme, jak požehnáni jsme. Naše vnímání světa je to, co tvoří náš svět, což znamená, naše vnímání reality mění naši realitu pro nás a skrze naše skutky má vliv na realitu ostatních. Tím, že žijeme naplněni vděčností a dokážeme přijímat naše zkoušky stejně tak jako požehnání, rozvíjíme náš pozitivní mentální přístup a každý den přijímáme s pozitivním nastavením. Jakmile začneme náš den plni příznivého naladění, vytváříme synchronicitu příznivých momentů a jsme tak schopni lépe vstřebat nepříjemné okamžiky, se kterými se setkáváme. Rozvíjíme si sílu transformovat vše kolem nás díky našemu přístupu vděčnosti a její přítomnosti v rámci naší interakce s ostatními.

Pokud jsme ale nevděční za to, co máme, vede to Vesmír k tomu nám to odebrat, aby nás naučil důležité lekce vděčnosti. Hledejte dokonalost Boha v každém okamžiku, abyste ji mohli využít k obnovení harmonie. A to nejdůležitější, vězte, že všechny okolnosti, které se dějí, nám přinášejí příležitost k růstu a učení. Tyto příležitosti nás připravují na věci, se kterými se můžeme my anebo jiní v budoucnosti setkat. Často je obtížné rozumět jejich smyslu v okamžiku jejich dění, ale jakmile si dovolíme vstoupit do více neutrálního prostoru našeho vlastního Božství, začne být jasné, proč bylo důležité to, co jsme právě prožili. Nedostatek vděčnosti nám brání vstoupit do neutrálního prostoru, kterého je potřeba, abychom se dokázali osvobodit od našich omezení a mohli se volně přesunout do prostoru nekonečných možností. Přesuňte se do neutrálního prostoru a tím, že jste vděční, se uvolněte z reakcí, které vás omezují.

Nejprve je potřeba začít s tím, že cítíte vděčnost k Bohu za dech života. Pamatujte si, že není dobré brát věci jako samozřejmost. Co se nám děje, je pouze výsledek toho, co jsme si přitáhli díky našemu přístupu, který dává do pohybu buď příznivé anebo nepříznivé síly ve Vesmíru. Každá zkušenost, kterou procházíte, je určena přímo pro vás, abyste dostali správnou lekci. Jakmile se na to díváme tímto úhlem pohledu, můžeme pochopit, že všechno, co se nám děje, dobré i špatné, je něco, za co je třeba být vděčný. Proto pojďme začít každodenní léčivou praxi počítáním požehnání a vděčností za všechno, co jsme v životě obdrželi. Věřte si a věřte v sílu Vesmíru. To vám pomůže dosáhnout vašich cílů rychleji a úspěchu snadněji. Vaše zvýšené uvědomění vděčnosti bude mít pozitivní vliv na všechny kolem vás, čímž vytvoří řetězový efekt ve vašem životě i v životech ostatních lidí. Tím, že jsme vděční, rozšiřujeme naši kapacitu k přijetí ještě více hojnosti. Naše přítomnost a vyzařování se stanou mocnými silami pozitivity. Tak, jak jsme díky vděčnosti v souladu s Božstvím, budeme mít zkušenost, jak vše funguje pro naše nejvyšší dobro. Přijímáme a vnímáme více příležitostí a začínáme žít život neustále se rozrůstající prosperity a požehnání.

- Dr. Joseph Michael Levry
http://www.naamjoga.cz/index.php/clanky ... hael-levry

Návštěvník
 

Re: Děkování

Nový příspěvekod vostal petr » pon 30. dub 2018 19:51:23

Tenhle uměl tedy děkovat :

vostal petr
 

Re: Děkování

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 23. srp 2018 12:56:11

Schopnost cítit vděčnost je klíčovým aspektem k dosažení spokojeného života a hojnosti. Hluboké procítění radosti za úspěchy, zdraví, peníze, za lásku, ale i “jen” za milý úsměv, za sluníčko, za pomoc druhého člověka, za krásný výhled, za teplou vodu, za dobré jídlo a spoustu dalších úžasných drobností je pozvánkou pro ještě více toho dobrého do našeho života. Jenže má to jeden háček. Funguje pouze tehdy, je-li dobrovolná. Když se pro ni člověk rozhodne sám.

Vděčnost se v naší společnosti běžně využívá jako prostředku k manipulaci druhých. Začíná to už v rodině:
“Nevděčník jeden, já pro něj první poslední, a on jen natahuje ruku!”

Já tě piplala! Obětovala jsem ti svůj život, aby ses měl dobře! A ty teď chceš odejít?”

“Já makám, abyste se měli jak v bavlnce, aby vám nic nechybělo a vy? Žádný vděk!”

A manipulační hry “Já pro tebe tohle, takže ty pro mě támhleto” pokračují dále v partnerských vztazích:

“Víš co, tak ten dárek vyhoď. Člověk lítá, shání, čím by ti tak mohl udělat radost a ty nedokážeš projevit ani trochu vděčnosti! Příště se na to rovnou vykašlu!”

“Já jsem takový dobrák. Kdo na mém místě by něco takového snášel? Měl bys být vděčný, že jsem od tebe ještě neodešla.”

Dokáže člověk po těchto a podobných vyčítavých větách cítit skutečnou vděčnost? Obviněného člověka se spíše zmocní buď hněv nebo pocity viny: Má pravdu, asi nejsem dost vděčný. Je fakt, že máma (táta, partner,…) se snaží o mé dobro. Měl bych se příště snažit víc, aby se na mě nevykašlala (nenaštvala, neurazila, nebyla smutná, zklamaná) …

Zbavte se všech manipulátorů ve svém okolí

Kde je zakopaný pes?
Mnoho lidí dělá tu chybu, že nežije primárně život svůj, nýbrž život druhých lidí. V rodině je učí, že správné je druhým se obětovat.

Obětovat své štěstí jiným se v rodinách traduje jako ctnost.

Málokdo si je ale už schopen uvědomit, že tím, že si nedovolíme žít hlavně svůj život, narůstá naše vnitřní nespokojenost, která tu a tam občas bouchne a schytá to ten, který je první po ruce.

Když se obětujeme, děláme to přece proto, aby se všichni kolem nás měli dobře – necháme se manipulovat. Tak proč pak po druhých křičíme a vztekáme se, že nás nikdo nerespektuje, nikdo není vděčný, každému jsme ukradení a každý nás jen využívá? Cítí se v ten moment druhý dobře?

O co se tedy snažíme tím, že se obětujeme druhým? Proč to děláme?

Stavění sebe a svých potřeb až na druhé (třetí, čtvrté…) místo má za následek, že jsme na druhé zlí a nepříjemní, taháme si jejich pozornost, lásku, pochopení, uznání. Svou nespokojenost a nenaplnění pak projikujeme do druhých, ve kterých nacházíme důvod pro své nepříjemné emoce. To oni za to můžou. Kdyby aspoň vyjádřili vděčnost a uznání za mou snahu, hned bych se mohl cítit jinak!

“Vděčnost není povinnost.” Tahle věta mi zbortila jeden ze základních pilířů mé dosavadní povahy. Postupně přišla velká úleva. Ne, nemusím být vděčná, i když se mě o tom druzí snaží přesvědčit. Rozhoduji si sama, za co a jak moc budu emoci vděku cítit. Já sama si nesu zodpovědnost za své pocity a jejich následky. Druzí se stejně tak mohou rozhodnout, co pro mě chtějí či nechtějí udělat.

Jak pocit – Budu vděčná, kdy já sama budu chtít – uvést do praxe?

1. Zodpovědně si odpovězte na otázku, proč děláte věci, za které pak očekáváte vděčnost. Pokud se například rozhodnu pozvat kamarádku na oběd, dělám to, protože chci a činí mi to radost. Neočekávám, že by se mi měla revanšovat či jinak prokazovat vděčnost.

2. Když pro mě někdo udělá něco navíc, beru to tak, že chtěl, že se pro to dobrovolně a bez nucení rozhodl. Nepřemýšlím honem, kdy mu to budu schopna vrátit. Díky tomu si svůj pocit vděčnosti a radosti z onoho činu můžu prožít hluboce a vroucně, celým svým srdcem.

3. Když druhého o něco požádám, očekávám, že mohou přijít oba druhy odpovědi – ano i ne. Druhý není povinen plnit každé mé přání, přestože já jsem mu včera vyžehlila prádlo (rozhodla jsem se pro to, nemusela jsem).

4. Říkám ne, když to tak cítím a tudíž nejdu proti sobě a druhému nemusím vyčítat, že jsem pro něj něco udělala, aniž bych skutečně chtěla. Nečiním druhé zodpovědnými za svá rozhodnutí.

5. Pokud si nejste jisti, zda to, co se chystáte udělat, děláte kvůli druhému (protože bych asi měl; pokud to neudělám, naštve se na mě atd.) nebo protože skutečně chcete, zeptejte se nejdříve sami sebe: Proč to chci udělat? Je mé rozhodnutí dobrovolné? Skutečně to chci udělat? Jak se budu cítit, až to udělám?

6. Pokud se rozhodnu pro život s konkrétním partnerem, zůstávám s ním pouze tehdy, je-li mi s ním dobře a vztah funguje po všech stránkách. Pokud mi partnerství z nějakého důvodu nevyhovuje, snažím se nefungující vyřešit. Neobviňuji partnera za jeho nevyhovující vlastnosti a nepožaduji jeho vděčnost za mou trpělivost a houževnatost. Jeho “nevyhovující” vlastnosti mohou docela dobře vyhovovat nějaké jiné ženě.

7. Pokud jste si pořídili děti s tím, aby se o vás postaraly, s tím, že by se vám měli pravidelně ozývat, volat, navštěvovat vás, poslouchat vaše nářky a stížnosti, být po ruce a poslušní, pak zde došlo k nesprávnému motivu. Děti se nás o jejich život neprosily a pro péči, kterou jim v dětství dáváme, jsme se dobrovolně rozhodli. Nečiníme-li dítě zodpovědným za pozdější starost o naši osobu a nemanipulujeme-li je vyvoláváním pocitů viny a vynucené vděčnosti, rádi a dobrovolně nám vrátí lásku, kterou jsme jim předávali.

Za svůj život a naše konání v něm si neseme zodpovědnost každý sám. Máme možnost volby a právo se rozhodovat jen a pouze za sebe. Když jsme vnitřně svobodní a manipulaci druhých odolní, můžeme cítit takovou vděčnost, která se svou hloubkou a intenzitou té vynucené ani vzdáleně nepodobá.

Skutečná a dobrovolná vděčnost je tou, která nás pomáhá přiblížit našim snům a cílům. Za co můžete být skutečně vděční právě teď?
https://ales-kalina.cz/blog/osobni-rust ... povinnost/
Návštěvník
 

Re: Děkování

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 05. bře 2021 8:04:04

Návštěvník
 


Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků