O přítomnosti

[Pedriito]

No já nevim jak si to ten Mooji představuje. V určité chvíli na cestě musí nastat zlom, kdy ego zemře. Kdy je odhozeno/opuštěno/ukřižováno. No a když vychovává takovýhle plazící se kňouraly, blaženě sající z jeho božství, tak ti svoji smrt (po vzoru Ježíše) nepřijmou, naopak udělají cokoli (i bezpáteřního), jen aby přežili a svůj božský fet zase dostali.

Tak kam ty lidi ten Mooji vlastně vede....?

To já nevím, nic od něj nekoukal. Ale bude to variace na Adi Šankaru, jako vše v tý moderní mistrologii.

[salmo1cz]

Ahoj.To křepčení nic neznamená.Mladík se teprve dotknul svého Já a ta reakce je takové to vydechnutí, které za krátko přejde a bude hledat rovnováhu mezi Já a já. On hovoří a tak nějak zpívá srdcem a to je vždy velmi emotivní a špatně se ta situace kontroluje.Je dobře že to nekontroluje, protože o to dříve se srovná.Je třeba pochopit že Já je přítomno pořád a stále a nikam nemizi.Následovat bude protipohyb a to většinou bývá pýcha, ale to určitě Mooji ví a společně to ukočírují.