NEGATIVITA

[Návštěvník]

Otrava negativismem

...Proč se lidé tak rádi babrají v čemkoli negativním. Je opravdu natolik zajímavé a přitažlivé číst si denně o katastrofách, planě kritizovat, sledovat neštěstí druhých a zoufat si neustále prakticky nad čímkoli? Je to jako zhoubný virus dnešní doby, kterým se lidé nechávají dobrovolně infikovat.

Část z toho nevědomky můžeme dělat všichni a vůbec nám nemusí docházet, že nám to vnitřně vůbec ničím neprospívá a pomalu, ale jistě nám to otravuje celý život. Je to však zažitý návyk, který děláme už automaticky.

Pojďme se podívat na několik zvyků – jedů dnešní doby, které do této skupiny mohou zapadat.

Pomlouvání a kritika ostatních
Používání záporných a negativních slov
Vnitřní řeč – kritika vůči sobě
Nadměrná konzumace bulváru, katastrofických nebo násilných obsahů
Zloba a závist

Proč to všechno člověk vlastně dělá? Co mu to dává? Může v tom vnímat jistou formu sebepotvrzení, že

on vlastně není tak špatný
jsou na tom lidé hůř
jsou lidé, kteří mají ještě nižší příjmy nebo jsou zcela bez prostředků
mají i větší vztahové problémy nebo si nemohou najít partnera
nebo mají ještě horší postavu než on, takže on je vlastně v pohodě.

Ve zkratce můžeme zjednodušeně konstatovat, že některým lidem dělá dobře neštěstí druhých, aby si potvrdili, že jsou lepší. Tento pocit má však velmi krátkodobý efekt, po kterém většinou přichází zase stav průměrnosti a pocit nesebevědomí.

Štěstí bez srovnávání

Skutečně šťastnější a pozitivnější jsou lidé, kteří
jsou přející a zajímají je úspěchy druhých
v mluvě používají spíše pozitivní slova a výrazy
nemají zapotřebí pomlouvat a kritizovat druhé
umí kontrolovat svoji vnitřní řeč a nekritizují sami sebe
zajímají se o kvalitní informace, které je mohou vzdělat nebo efektivně informovat.

Je tedy žádoucím opakem negativního myšlení myšlení pozitivní, sluníčkové? I negativní myšlení může mít své opodstatnění a někam nás směřovat. Osobně si nemyslím, že pozitivní myšlení můžeme udržovat konstantně a stále. Je však dobré pracovat na tom, abychom viděli naši sklenici tzv. poloplnou a nikoli poloprázdnou a naučili se být k našemu životu většími optimisty.

Nakolik je život každého z nás infikován jedy dnešní doby závisí hodně na tom, v jaké míře se cítíme být milováni a kolik lásky je v životě každého z nás.

Kdo bere věci více s nadhledem, neupadá do letargie a dokáže se s přicházejícími situacemi lépe vypořádat. Po zkušenosti s mými klienty mám za to, že změnou myšlení a intenzivní prací na sobě (hlavně na svém vztahu k sobě) lze tuto "transformaci" k větší pozitivitě realizovat. Jak z tohoto kruhu tedy ven?
Jde o to napřed rozpoznat, co z toho se děje vám, identifikovat se s daným problémem a zjistit, jak moc vám toto chování u sebe vadí. Většinou chování, které vám vadí na ostatních, vám vadí i na vás samotných, jen si to často neuvědomujete a pak jen těžce hledáte příčinu své špatné nálady.

Jste přeborníci v pomlouvání druhých?
Často kritizujete sami sebe?
Obklopujete se negativními lidmi nebo na všechno hledáte výmluvy a říkáte převážně NE?

Chránit svůj plamínek

Ptejte se sami sebe, co vám na vašem chování vadí, produkuje vám špatnou náladu a chtěli byste to změnit? Často stačí opravdu málo a celý život se vám otočí tím správným směrem jen proto, že přestanete dělat něco, co je pro vás skutečně škodlivé – jedovaté.
V neposlední řadě věřím tomu, že nakolik je život každého z nás infikován jedy dnešní doby závisí hodně na tom, v jaké míře se cítíme být milováni a kolik lásky je v životě každého z nás. Čím méně lásky a přijetí máme, tím více a zcela pochopitelně klesá odolnost vůči vnějším negativním vlivům.
Lidé nemilovaní a emocionálně vyčerpaní podléhají negativismu daleko častěji a hledají každou berličku, která by jim potvrdila, že jsou dobří a že si zaslouží lásku. Může to znít jako klišé, ale nejlepším lékem na to, abychom mohli začít věřit v lepší zítřky, je opravdu láska.

Negativní pocity nám dávají signál a motivaci něco změnit k lepšímu.

Krásně to popsal psychiatr a pedagog Max Kašparů. Abychom nevyhořeli a nepodlehli negativním vlivům dneška, je potřeba si budovat takzvaný šestistěn. Představme si, že se nacházíme vprostředku tohoto šestistěnu a držíme v ruce hořící svíčku. Aby nám svíčka nezhasla (abychom my nezhasli), je potřeba se starat, aby nám tyto stěny držely při sobě a nikde nevznikl průvan.

Zadní stěna symbolizuje fakt, že se potřebujeme mít o koho opřít. Někdo musí být za vámi a být vaše opora, abyste cítili bezpečí a naplnění. To může charakterizovat například vašeho partnera nebo rodinu.

Přední část nám ukazuje, že pro to, abychom byli spokojení, je potřeba se neustále na něco těšit a mít svoji perspektivu. Člověk se musí těšit, aby měl pro co hořet.

Levá stěna symbolizuje vaše přátele, kteří jsou tady pro vás, když je potřebujete a můžete se jim svěřit. Je to někdo, kdo vás pochopí a nebude za nic kritizovat.

Pravá stěna představuje pevné vztahy na pracovišti. Abychom se dobře cítili nejen doma, ale také v práci, kde trávíme většinu dne. Je dobré mít pohodu i v těchto vztazích.

Dolní stěna je schopnost žít tady a teď a nekoukat, že "tam nebo tam" by to mohlo být lepší. Umět zkrátka pracovat s tím, co máme k dispozici my sami a v tuto chvíli.

Horní stěna je světlo našeho života – duchovní a spirituální cesta každého z nás. Jsou to hodnoty jako láska, kultura, dobro, krása, vděčnost, pravda, naděje, víra apod. Toto vše náš život obohacuje a dělá jej smysluplným.

Abychom nevyhořeli a cítili se v životě dobře bez ohledu na to, co se děje kolem nás, je potřeba tento šestistěn udržovat pohromadě tak, aby nám svíčka vprostřed nezhasla například kvůli tomu, že vám tam jedna nebo dokonce více stěn chybí.

A co když je naším problémem právě to, že nám některá z těchto stěn bolestně chybí a není momentálně v našich silách to plně napravit? Mám za to, že každý z nás v životě podstupuje lekce, kterými se má něco naučit a někam se osobnostně posunout. I když se v životě chováme pěkně a nikomu neubližujeme, máme se tu něco naučit. Abychom to lépe pochopili, jde to většinou přes negativní pocity.
Kdybychom negativní pocity neměli, tato lekce by postrádala smysl, protože bychom neměli motivaci něco změnit k lepšímu. Pokud se naučíme vnímat, že všechna bolest a utrpení z něčeho pramení a má za cíl nás posunout výš a naučit nás něco nového, co nám bude sloužit v našem životě, pak i tyto situace budeme vnímat lépe.
http://psychologie.cz/otrava-negativismem/

[Návštěvník]

Tibetský způsob, jak vyjít s obtížnými lidmi

[Návštěvník]

Osvobození od nespokojenosti

Nelíbí se vám to, co děláte?

Cítíte nevyslovený odpor k někomu blízkému?

Uvědomujete si, že negativní energie, která z vás vyzařuje, otravuje vás i lidi ve vašem okolí?


Dobře se soustřeďte.

Cítíte sebemenší odpor či neochotu? Jestliže ano, pozorujte ji na myšlenkové i emoční úrovni. Jaké vás napadají myšlenky? Pak se soustřeďte na své emoce, které jsou reakcí vašeho těla na vaše myšlenky. Uvědomujte si své emoce. Jsou příjemné, nebo nepříjemné? Je to energie, kterou byste v sobě chtěli mít? Máte na vybranou?

Možná vás někdo využívá, možná děláte něco nudného, možná vás někdo rozčiluje, ale to je vedlejší. Nezáleží na tom, zda vaše emoce jsou nebo nejsou odůvodněné. Faktem zůstává, že se bráníte tomu, co je. Děláte si z přítomného okamžiku nepřítele. Vyvoláváte konflikt mezi vnitřní a vnější realitou.

Vaše nespokojenost znečišťuje nejen vaše vnitřní bytí, ale také kolektivní duši lidstva, jehož jste neoddělitelnou součástí.

Znečišťování Země je jen odrazem vnitřního duševního znečištění: miliony nevědomých jedinců zanedbávají svůj vnitřní prostor.

Buď přestaňte dělat, co děláte, promluvte si s člověkem, jenž vás rozčiluje, a řekněte mu, co si myslíte, nebo se zbavte negativních emocí, které vaše mysl produkuje a které jen posilují vaše falešné já.


Je důležité uvědomit si marnost takového počínání.

Negativní přístup k jakékoli situaci nic nevyřeší.


Všechno, co děláte pod vlivem negativní energie, se touto energií znečistí a časem způsobí ještě větší bolest a nespokojenost. Jakýkoli negativní vnitřní stav je nakažlivý. Nespokojenost se rozšiřuje snáze než tělesná choroba, neboť probouzí a posiluje latentní negativitu v druhých, pokud nejsou imunní - pokud nežijí vědomě.


Znečišťujete svět, nebo jej očišťujete? Jen vy sami jste odpovědní za svůj vnitřní prostor, stejně jako jste odpovědní za tuto planetu. Až lidé vyčistí svůj vnitřní prostor, přestanou znečišťovat Zemi.

Jak se můžeme zbavit negativních emocí?

Tím, že je odhodíte. Jak odhodíte žhavý uhlík, který držíte v ruce? Jak se zbavíte těžkého a zbytečného břemene, jež nesete? Tím, že si uvědomíte, že jej už nechcete nést, a že jej odhodíte.

Hluboké nevědomí nebo hlubokou bolest je nutno transformovat tím, že přijímáme realitu a žijeme vědomě v přítomnosti.

Mnoho nevědomých návyků můžeme odhodit, jakmile si uvědomíme, že je už nepotřebujeme, jakmile pochopíme, že máme na vybranou, neboť nejsme jen uzlíkem podmíněných reflexů. To ovšem předpokládá, že si uvědomíme moc přítomného okamžiku. Bez toho nemáme žádnou volbu.

Říkáte-li, že některé emoce jsou negativní, nevytváříte duševní polaritu dobra a zla?

Nevytvářím. Tato polarita byla vytvořena v dřívějším stadiu, když vaše mysl odsoudila přítomný okamžik jako špatný; tento soud vyvolal negativní emoci.

Říkáte-li, že některé emoce jsou negativní, neříkáte tím, že by neměly existovat? Myslím, že bychom měli přijímat všechny emoce a že bychom je neměli odsuzovat jako nežádoucí.

Cítit k něčemu odpor je v pořádku. Být rozzlobený, podrážděný nebo náladový je v pořádku - jinak bychom potlačovali své emoce a vyvolávali vnitřní konflikt. Všechno je dobré takové, jaké to je.
Samozřejmě. Jakmile už cítíte nějakou emoci nebo reakci, přijměte ji. Vaše reakce nebyla dostatečně vědomá. To je fakt, nikoli odsouzení. Kdybyste měli na vybranou nebo kdybyste si uvědomovali, že máte na vybranou, vybrali byste si utrpení nebo radost? Spokojenost nebo nespokojenost? Klid nebo konflikt? Vybrali byste si myšlenku nebo emoci, která vám brání žít v přirozeném stavu pohody?

Všechny negativní emoce označuji za negativní, čímž chci prostě říci, že jsou špatné jako například žaludeční nevolnost.
Jak je možné, že lidé zabili přes 100 milionů lidí jen v tomto století? Něco takového je nepředstavitelné, a to nemluvím o duševním a fyzickém utrpení, jež lidé každý den způsobují jeden druhému a všem ostatním živým bytostem.

Chovají se tak, protože jsou ve spojení se svou přirozeností, s radostí vnitřního života?

Samozřejmě že ne. Pouze lidé, kteří jsou v hluboce negativním stavu, kteří se cítí opravdu špatně, mohou vytvářet takovou realitu jako odraz toho, jak se cítí.

Dnes ničí přírodu a planetu, která je udržuje při životě. Je to neuvěřitelné, ale je to pravda. Člověk je nebezpečně šílený a velmi nemocný živočišný druh. To není soud. To je fakt. Je však také fakt, že pod povrchem tohoto šílenství je zdraví. Uzdravení a spása jsou dostupné hned teď.

Je jistě pravda, že když přijmete své negativní emoce, nemusíte se jimi už nechat ovládat a přenášet je na druhé. Nejsem si však jistý, zda neklamete sami sebe.

Když jste se naučili přijímat své emoce, musíte se snažit dosáhnout dalšího stadia, kde je přestanete vytvářet.

Pokud to neuděláte, vaše "přijímání" se stane pouhou nálepkou, která dovoluje vašemu egu oddávat se svému neštěstí a tím posilovat pocit odloučenosti od ostatních lidí, od okolního světa a od přítomného okamžiku. Jak víte, odloučenost je základem pocitu totožnosti vašeho ega.

Skutečné přijímání by tyto pocity okamžitě transformovalo. A kdybyste opravdu věděli, že všechno je ,,v pořádku", jak říkáte a což je samozřejmě pravda, měli byste tyto negativní emoce?

Kdybyste opravdu přijímali realitu, kdybyste se nebránili tomu, co je, nikdy by nemohly vzniknout. Sice si myslíte, že "všechno je v pořádku", ale v hloubi duše tomu nevěříte, a proto se realitě bráníte. A právě to způsobuje vaše negativní emoce.

I to je v pořádku.

Obhajujete své právo žít v nevědomí a trpět? Nemějte strach, nikdo vám to právo nebere.
Když si uvědomíte, že vám je po nějakém jídle špatně, budete je i nadále jíst a tvrdit, že je v pořádku být nemocný?

ECKHART TOLLE - MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

[Návštěvník]

Je prokázáno, že negativní přístup dokáže nepříznivě ovlivňovat lidskou psychiku. Obklopte se tedy lidmi, kteří za to stojí a kteří vám přejí úspěch. Nenechte se nakazit negativním pohledem na svět a žijte šťastně.

Psychologové zjistili, že nálada může být nakažlivá, a to zvláště při dlouhodobější komunikaci. V mozku máme totiž zafixovanou empatii, tu vytváří tzv. zrcadlové neurony, kteří nám umožní, představit si sami sebe jako jinou osobu. Empatie je samozřejmě užitečná, má ale svoje nevýhody. Například takové, že někdy dokážeme přijímat negativní náladu z okolí.

Negativitu si předáváme

Možná tomu nebudete věřit, ale studie z předních amerických univerzit prokázala, že názory ostatních dokážou velice silně ovlivňovat naše chování. Psychologové také zjistili, že negativní názory a nálady se šíří lépe než ty pozitivní. Dokonce mají i větší váhu a vliv na své „přenašeče“.

Během experimentu museli vybraní účastníci hodnotit různé produkty. Poté museli sdílet zpětnou vazbu s ostatními účastníky experimentu. Vědci tak zjistili, že negativní vazba ovlivňovala postoje ostatních mnohem silněji než ta pozitivní. Pokud někdo řekl, že je produkt špatný, názory na něj se stále jen zhoršovaly a zhoršovaly. Dobré recenze se většinou po chvíli změnily na špatné.

Když mezi sebou účastníci komunikovali, zastánci negativního postoje měli mnohem silnější postoj než ti s pozitivní zpětnou vazbou. Závěr je jasný – negativita v našem životě vítězí.

Smutek se šíří jako virus

Psychologové také zkoumali vztah mezi emočním stavem a vztahy. Neanalyzovali pouze spontánní výbuchy emocí, které zažíváme každý, ale zaměřili se na sdílení našich pocitů s ostatními lidmi. A také vliv našeho emočního stavu na psychiku našich bližních.

Bylo zjištěno, že šíření emocí funguje jako virová infekce. Smutek a další negativní emoce se šíří mnohem více než radost a pozitivní nálada. Jinak řečeno, pokud máme v okolí někoho radostného, dokáže zvýšit naše osobní štěstí o 11 %. Pokud máme v blízkosti někoho nešťastného, může naše neštěstí až zdvojnásobit.
Model můžeme připodobnit k chřipce. Pokud máme ve svém okolí hodně infikovaných přátel, pravděpodobnost našeho onemocnění se zvyšuje.

Nejen smutek je nakažlivý

Všimněte si, že pokud je v našem okolí někdo špatně naladěný nebo agresivní, začneme se projevovat zvláštním způsobem a cítíme se v oné komunikaci velice nepříjemně. Zjišťujeme, že jsme najednou také ve špatné náladě.
Tento nešvar prokázali psychologové na Floridě. Zjistili, že pokud účastníci experimentu museli čelit agresi a neslušnosti, byli často k dalšímu komunikačnímu partnerovi také neslušní, agresivní a hrubý a špatná nálada u nich někdy přetrvala i celý týden.

Jiná studie zase nabádala své účastníky, aby se snažili z náhodných písmen skládat slova. Většina zúčastněných nacházela slova označující negativní emoce. Vědci tak zjistili, že si dokážeme převzít to, co na nás promítají druzí, ale většinou to funguje s negativními emocemi.

Jaké to má všechno řešení?

Jednoduché. Obklopujte se lidmi, kteří mají pozitivní přístup a nebudou na vás přenášet negativní emoce.
Ať se vám to líbí nebo ne, lidé kolem nás jsou schopni na nás přenášet svou náladu. A skrze tento přenos můžou ovlivňovat naše chování. Právě proto je velice důležité, nenechat se negativními lidmi konfrontovat a raději se jim vyhýbat.

Dlouhodobý kontakt s negativními lidmi může vést k velice smutným výsledkům. Zajímejte se tedy o to, s kým přicházíte do kontaktu a jak moc vás jsou lidé schopni ovlivňovat. Zjistěte, kdo vás ovlivňuje pozitivně a toho se držte. A nezapomínejte na to, že musíte být pozitivní také vy, protože pokud byste nebyli, můžete přenášet svou špatnou náladu na ostatní. A to přece nikdo nechceme.
Měli byste zkusit také reagovat na negativy. Zkuste na ně přenést něco ze své pozitivní energie, není to sice tak jednoduché, jako na někoho přenést negativní emoce, ale je to to nejlepší, co pro negativního člověka můžeme udělat a třeba mu pomoci v jeho dalším růstu.

Řešení je tak ve výsledku poměrně jednoduché a jasné. Snažte se šířit dobrou náladu, na všem špatném se snažte najít něco pozitivního a když vám bude špatně, popovídejte si s někým, kdo je dostatečně pozitivní a v dobré náladě, abyste ho nenakazili svou špatnou náladou, ale naopak on vás nakazil svým pozitivním přístupem. A tohle stejné se snažte dávat těm, kteří to potřebují nazpět.

(Milan Juha)

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Máte kolem sebe lidi, kteří vám vysávají energii? Někteří z nich si ani nejsou vědomi negativního dopadu, co šíří do okolí, u jiných se zdá, že mají z vytváření chaosu vyloženě potěšení.

Naučit se jednat s různými typy lidí je samozřejmě důležité, ti, o nichž mluvím, ale nikdy nebudou stát za váš čas a energii – a pravdou je, že si berou dost z obojího. Takzvaně toxičtí lidé si totiž libují ve zbytečném vytváření obstrukcí, konfliktů a hlavně stresu.

Nedávná studie z univerzity Friedricha Schillera v Německu ukazuje, jak nebezpeční mohou být tito lidé. Vystavení negativním stimulům, které způsobují silné negativní emoce, totiž v mozku testovaných subjektů vyvolá masivní stresovou reakci. Ať se jedná o negativitu, krutost, syndrom oběti nebo obyčejné šílenství, toxičtí lidé uvedou váš mozek do stresu – a tomu byste se měli za každou cenu vyhnout.

Jak dnes totiž víme z výzumů, stres může mít trvalý a negativní dopad na váš mozek. Vystavení se stresu, byť na několik dní, ovlivňuje efektivitu neuronů v hippokampu, důležité části mozku, která má na starost uvažování a paměť. Týdny stresu způsobují nevratné poškození mozkových buněk, měsíce stresu je mohou trvale zničit. Toxičtí lidé vám nejen zkazí náladu – jsou skutečně nároční i pro váš mozek.

A ještě jedna důležitá informace – schopnost ovládat vlastní emoce a jednat klidně i pod tlakem má přímý vliv na váš výkon. TalentSmart uspořádal výzkum, při němž testoval přes milion lidí, a zjistil, že 90 procent těch, kdo si vedli výkonnově nejlépe, má schopnost kontrolovat své emoce v době stresu. Jednou z jejich nejlepších dovedností je schopnost rozpoznat toxické lidi a držet si je od těla.

Říká se, že jste produktem pěti lidí, s nimiž trávíte nejvíc času. Pokud dovolíte, aby byť jeden z těchto lidí byl toxický, brzy poznáte, jak vás on nebo ona drží zpátky.

Nemůžete se ale distancovat od takových osob dříve, než se je naučíte rozpoznávat. Trik spočívá v tom oddělit ty otravné nebo obtížné od těch, kteří jsou skutečně toxičtí. Přečtěte si o deseti druzích toxických lidí, kterým byste se měli vyhnout, nebo se časem stanete jedním z nich.

Drbny

„Velcí lidé diskutují o myšlenkách, průměrní o událostech a ti malí o jiných lidech.“ – Eleanor Roosevelt

Drbny mají potěšení z neštěstí ostatních lidí. Ze začátku to může být celkem zábava, zabývat se soukromými nebo osobními faux-pas ostatních, ale za nějaký čas to začne být únavné, budete se z toho cítit nedobře a ublížíte tím spoustě lidí. Všude okolo je tolik pozitivních věcí a tolik zajímavých lidí, od nichž se můžete něco naučit, než abyste svůj čas ztráceli tlacháním o neštěstí ostatních.

Citlivky

Někteří lidé nemají naprosto žádnou kontrolu nad svými emocemi. Budou se na vás obořovat a promítat do vás své pocity, zatímco budou přesvědčeni, že jste to vy, kdo může za jejich potíže. Citlivky je těžké dostat pryč ze svého života, protože nedostatek kontroly, který mají nad svými emocemi, způsobuje, že kvůli nim máte výčitky svědomí. Když ale nakonec přijde do tuhého, citlivky vás použijí jako svůj emocionální záchod, a proto byste se jich měli zbavit za každou cenu.


Oběti

Oběti je těžké rozeznat, protože s nimi člověk nejprve soucítí. Časem se ale ukáže, že oběti jsou v nějakém problému pořád. Oběti se šikovně zbavují jakékoli osobní odpovědnosti jednoduše tím, že z každé překážky, na níž narazí, dělají nezdolatelnou horu. Těžké časy nepovažují za příležitost, jak se poučit a posunout se dál – naopak, je to pro ně výmluva. Podle jednoho starého rčení je „bolest nevyhnutelná, ale utrpení dobrovolné“. Perfektně to popisuje oběť, která si právě utrpení vybere za všech okolností.

Sebestřední

Do sebe zahledění lidé vás stáhnou dolů pomocí odstupu, který si udržují od ostatních. Většinou poznáte, když se ocitnete ve společnosti těchto sebestředných osob, protože si začnete připadat naprosto osamělí. Důvodem je to, že tito lidé nevidí smysl v utváření opravdového pouta mezi sebou a kýmkoli jiným. Ostatní jim zpravidla slouží jako prostředek, jak si zvýšit sebevědomí.

Závistivci

Pro závistivé lidi je tráva jinde vždy zelenější. Dokonce, i když se závistivcům stane něco báječného, nemají z toho žádné potěšení. Je to tím, že své štěstí vždy měří s celým světem, ačkoliv by ho měli čerpat sami ze sebe. A přiznejme si – vždy se najde někdo, kdo je zkrátka lepší než my. Trávit příliš času se závistivci je nebezpečné, protože vás časem naučí zlehčovat vaše vlastní úspěchy.

Manipulátoři

Manipulátoři vysávají vaši energii a čas a dělají to pod fasádou přátelství. Vypořádat se s nimi je složité, protože se často tváří jako vaši přátelé. Oni vědí, co máte rádi, co vás dělá šťastnými, co si myslíte, že je zábavné, ale používají tyto informace jako část své skryté agendy. Manipulátoři od vás vždy něco chtějí, a když se zamyslíte nad vaším vztahem, zjistíte, že jenom dáváte, ale zpět dostáváte jen velmi málo nebo nic. Udělají cokoli, aby nad vámi zvítězili nebo vás nějak zpracovali.

Mozkomorové

V knihách o Harry Pottrovi od J. K. Rowlingové jsou mozkomorové zlá stvoření, která vysávají lidské duše z jejich těl, a ponechávají z nich jen prázdnou skořápku. Kdykoli mozkomor vstoupí do místnosti, setmí se a ochladí a lidem se začnou vybavovat jejich nejhorší vzpomínky. Rowlingová říkala, že k vytvoření mozkomorů ji inspirovali vyloženě negativní lidé – typ člověka, který když vejde do místnosti, okamžitě z okolí vysaje veškerý život.

Mozkomorové to dělají tak, že svůj negativismus a pesimismus přenášejí na všechny, s nimiž se setkají. Z jejich pohledu je sklenice s vodou vždy poloprázdná, takže mohou dávkovat strach a obavy do myslí ostatních i ve zcela běžných situacích. Studie univerzity v Notre Dame ukázala, že studenti, kterým byl na pokoj přidělen negativně smýšlející spolubydlící, měli větší sklon k negativnímu myšlení nebo dokonce k depresím.

Zkažení

Existují i lidé, kteří mají zlé úmysly a pociťují obrovské potěšení z utrpení a bolesti jiných. Budou se vás snažit buď ranit, zkazit vám náladu nebo od vás něco získat – jinak jim budete lhostejní. Jedinou dobrou věcí na těchto lidech je, že je celkem snadné je rozpoznat, a rychle je tak dostat pryč ze svého života.

Odsuzující

Odsuzující lidé vám dokážou rychle říct, co je a není cool. Znají způsoby, jak vám znechutit věci, které máte rádi. Místo toho, aby ocenili ostatní nebo se od nich něco naučili, koukají se na ně spatra. Odsuzující lidé potlačují vaši touhu být vášnivým a výrazným člověkem, takže se jich rychle zbavte a buďte sami sebou.

Arogantní

Arogantní lidé jsou ztrátou času, protože všechno co děláte, berou jako osobní výzvu. Arogance je falešné sebevědomí a vždy maskuje velkou nejistotu. Studie univerzity v Akronu ukázala, že arogance je spojena se spoustou problémů na pracovišti. Arogantní lidé mívají horší výkony, často jsou v opozici a mají častěji problémy s chováním než jiní.

Jak se chránit, jakmile tyhle typ poznáte?

Z toxických lidí doslava šílíte, protože se chovají iracionálně. A to je právě ono – jejich chování opravdu postrádá smysl, tak proč byste se měli nechat vyprovokovat k emocionální reakci?

Čím víc je někdo iracionální, tím snazší by pro vás mělo být vyvléknout se z jeho pastí. Přestaňte se snažit porazit toxické lidi jejich hrou. Distancujte se od nich emocionálně a přistupujte k nim, jakoby to byl vědecký projekt (nebo jako byste byli jejich cvokař, pokud vám lépe vyhovuje tato analogie). Nemusíte reagovat na emocionální chaos, ale pouze na fakta.

Zvládnout emocionální chaos od vás vyžaduje být velmi pozorní. Nemůžete někomu zatrhnout, aby vám lezl na nervy, pokud si toho nebudete vědomi. Někdy se ocitnete v situaci, kdy budete muset změnit složení lidí, kteří vás obklopují, a vybrat si cestu vpřed. Je to tak v pořádku, a není důvod se stresovat tím, že vám to zabere nějaký čas.

Protože většina lidí s někým „toxickým“ pracuje nebo žije, má pocit, že nemá možnost tenhle chaos kontrolovat. Ani to není pravda. Jakmile totiž identifikujete toxickou osobu, je mnohem snazší předvídat a pochopit její chování. To vás vybaví schopností přemýšlet racionálně a určit si, kdy a kde to s nimi skoncovat a kdy to není třeba.

Můžete si stanovit hranice, ale musíte to udělat vědomě a aktivně. Pokud věci necháte, aby se vyvíjely přirozeně, budete neustále zapleteni v nepříjemných konverzacích. Pokud si určíte hranice, a rozhodnete, kdy a kde se budete stýkat s takovým obtížným člověkem, budete zároveň i schopni kontrolovat většinu onoho chaosu. Jediným trikem je držet se svých zbraní a neustupovat ze svých hranic, když se je takové osoby budou snažit překročit. A o to se oni dozajista pokusí.

https://forbes.cz/znate-lidske-upiry-to ... jim-celit/

[Návštěvník]

I ti nejpozitivnější lidé mají negativní myšlenky, tajemstvím je, že je nekrmí.

[Návštěvník]

Projevy negativní mysli mohou být různé, ale obecně se jedná o myšlenky, které nás omezují, zneklidňují, snižují naši sebedůvěru, sabotují naše cíle a zhoršují naši náladu. Negativní myšlenky mohou být také spojeny s úzkostí, depresí, stresem, narcismem nebo jinými duševními poruchami.

Některé běžné projevy negativní mysli jsou

Katastrofizace: Jedná se o tendenci předpokládat nejhorší možný scénář v každé situaci. Například: „Pokud udělám chybu v práci, budu propuštěn a nikdy nenajdu jinou práci.“

Zobecňování: Jedná se o tendenci zobecňovat jeden negativní zážitek na celou oblast života. Například: „Nikdy mi nic nevyjde, jsem naprostý neschopný.“

Filtr negativního: Jedná se o tendenci ignorovat nebo zlehčovat pozitivní aspekty situace a soustředit se pouze na negativní. Například: „Mám sice dobrou práci a rodinu, ale jsem tlustý a ošklivý.“

Osobní zodpovědnost: Jedná se o tendenci přisuzovat si vinu za všechno špatné, co se stane, i když na to nemáme žádný vliv. Například: „Je to moje chyba, že se můj partner rozvedl se mnou.“

Černobílé myšlení: Jedná se o tendenci vidět všechno jako buď dobré nebo špatné, bez žádných odstínů šedi. Například: „Pokud nebudu perfektní ve všem, co dělám, jsem naprosto bezcenný.“

Etiketizace: Jedná se o tendenci označovat sebe nebo druhé pejorativními jmény na základě jednoho chování nebo vlastnosti. Například: „Jsem hlupák, protože jsem nedokázal vyřešit tu hádanku.“

Mělo by být: Jedná se o tendenci mít rigidní a nereálná očekávání od sebe, druhých nebo světa. Například: „Měl bych být šťastný pořád a nikdy nemít žádné problémy.“

Emocionální důkaz: Jedná se o tendenci považovat naše pocity za fakta bez ohledu na skutečnost. Například: „Cítím se jako selhání, takže jím selhání.“

Myšlenkové čtení: Jedná se o tendenci předpokládat, co si druzí myslí nebo cítí bez jakýchkoli důkazů. Například: „Vidím, jak se na mě dívají. Určitě si ze mě dělají legraci.“

Věštba: Jedná se o tendenci předpovídat budoucnost bez jakýchkoli důkazů. Například: „Nemá smysl zkoušet něco nového. Stejně to nedokážu.“

Personalizace: Jedná se o tendenci vnímat všechno jako osobní útok nebo kritiku. Například: „Můj šéf mi dal nižší hodnocení. Musí mě nenávidět.“

[Návštěvník]

Podvědomí je miliónkrát výkonnější počítač, než vědomá mysl....

[Návštěvník]

Otázka: Co je iluze?

Mahariši: Kdo se klame? Zjistěte to, potom iluze zmizí.
Lidé pořád chtějí vědět, co je klam (mája), co je iluze, a nezkoumají, kdo se klame. To je pošetilé. Klam je venku a neznámý, hledající je ale předpokládán jako známý a je vevnitř. Poznejte nejdříve to bezprostřední a blízké, než zkusíte pátrat po vzdáleném a neznámém.

...
Otázka: Jak vidíte teorii svět-iluze, mája?

Mahariši: Co je mája? - Je jen skutečností.

Otázka: Není klamem?

Mahariši: Výraz mája se používá k označení projevům/jevům Skutečnosti. Je tedy mája Skutečností.

[Návštěvník]

pokračování rozhovoru...

Odp... V bdělém stavu říkáte, že jste hluboce spal, takže jste si v nejhlubším spánku byl vědom sám sebe i když jste v té době neměl o existenci světa nejmenší potuchy. A nyní, když bdíte, říká, „Já jsem skutečný“ svět nebo to říkáte vy?

Ot.: Ovšem, říkám to, ale říkám to o světě.

Odp.: Dobře,ale ten svět, o kterém říkáte, že je skutečný, se vám posmívá, protože se snažíte dokázat jeho reálnost a jste přitom zcela nevědomý pokud jde o vaši reálnost vlastní.
Chcete se tak nebo onak držet toho, že svět je reálný. Co je standardem reálnosti? Jen to , co existuje samo o sobě, co se samo od sebe zjevuje a co je věčné a neměnné.
Existuje svět sám o sobě? Byl vůbec někdy spatřen bez pomoci mysli? Ve spánku neexistuje ani mysl, ani svět. Ve stavu bdění mysl existuje a existuje i svět. Co znamená tato neměnná soubytnost?
Znáte principy induktivní logiky, považované za samotný základ vědeckého výzkumu. Proč tuto otázku reality neřešíte ve světle přijatých principů logiky?
O sobě můžete říci, „Já existuji“. Znamená to, že vaše existence není pouhou existencí, ale existencí, jež je totožná s vědomím....

Ot.: Proč vypadá bdělý stav tak skutečně?

Odp.: Na plátně biografu vidíme tolik obrazů, ale nejsou skutečné. Skutečné není nic kromě plátna. Podobné to je v bdělém stavu, není v něm nic kromě adhisthana. Poznání světa je poznáním toho, kdo poznává svět
(džagrat-prama je prama džagrat-pramata)....

[Návštěvník]

Vezmeš tento pomeranč a zmačkneš ho tak silně, jak to jen dokážeš,

a ptáš ze sám sebe, co z toho vyjde.

Vymačkáš pomerančový džus, nikdy z toho, bez ohledu na to, jak moc budeš mačkat, nikdy z toho nevyjde jablečný džus.

A další otázka je, proč vyteče pomerančový džus?

Protože z toho vytéká to, co je uvnitř.

Teď rozšíříte metaforu.

Někdo vás zmačkne, někdo řekne něco, co se ti nelíbí.

Někdo se chová k tobě tak, že ti to připadá urážlivé a jde z tebe vztek, nenávist, hořkost, napětí, strach, úzkost, stres,

a hned říkáš, že důvod, proč ze mě tohle vychází, je kvůli tomu, co řekl ten druhý. Nebo jak to řekl, udělal,

ale pravdou je to, že to, co z tebe vychází, je tím, co je uvnitř tebe.

A pokud se ti nelíbí, co je uvnitř tebe, můžeš to změnit.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Jak OVLÁDAT své reakce a změnit svůj ŽIVOT
Anthony de Mello


"Za celý tvůj život ti nikdy nikdo neublížil.
Nikdy tě žádná událost nerozrušila.

Vaše programování jede podle toho, jak se díváte na věci a na život.
Způsob, jakým se na věci díváte, je možné změnit.

Takže pokud vás lidé obtěžují, rozčilují vás, je to skvělá příležitost, jak sám sobě porozumět.

Pochopit své programování, abyste si uvědomili,
že rozrušení nepochází od nich, ale z vašeho naprogramování.

Neříkám, nedělej něco, co chceš dělat, a co je v pořádku, ale pokud něco děláš, abys zmírnil své negativní pocity, je to hrozné.

Kdybys změnil svůj pohled na věc, změnilo by se to.
Opravdu nevidíš lidi takové, jací jsou.

Vidíš v nich to, jaký jsi."

[Návštěvník]

Malé připomenutí

Nikdy nepoužívejte hrubá slova, když máte špatnou náladu,

protože budete mít mnoho příležitostí změnit náladu,

ale nikdy nebudete mít příležitost vzít zpět, to, co jste řekli.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Když vás někdo rozzlobí, není to tak, že nenávidíte toho člověka.

Co nenávidíte, je ten bolestivý pocit, který je ve vašem srdci,

to znamená, že zdrojem vašeho hněvu není člověk, ale jen vaše myšlenka.

Naštěstí si můžeme vybrat, jak na své myšlenky reagovat.

tak odpovězte na svůj hněv všímavostí a laskavostí.

[Návštěvník]

Laskavost, dobrosrdečnost a přejícnost dobrého jsou klíčové vlastnosti, které nás vedou k osvícení. Tyto vlastnosti nám pomáhají rozvíjet soucit a empatii vůči ostatním. Když jsme laskaví a dobrosrdeční, dokážeme lépe pochopit a respektovat pocity ostatních. Přejícnost dobrého nám umožňuje sdílet radost a štěstí s ostatními, což nám pomáhá cítit se spojeni s lidmi kolem nás.

Na druhé straně, zlomyslnost, škodolibost a zábava v ubližování a urážení druhých jsou vlastnosti, které nás od osvícení oddělují. Tyto negativní vlastnosti nás vedou k tomu, abychom se zaměřili na negativní aspekty života a ignorovali pozitivní. Když se bavíme ubližováním a urážením druhých, ztrácíme schopnost cítit soucit a empatii.

Osvícení je stav, kdy jsme si plně uvědomili a přijali všechny aspekty našeho života, včetně našich vlastních chyb a nedostatků. Je to stav, kdy jsme schopni vidět svět takový, jaký skutečně je, bez předsudků a omezení našeho vlastního ega. Abychom dosáhli tohoto stavu, musíme se snažit rozvíjet pozitivní vlastnosti a eliminovat ty negativní.

[Návštěvník]

Máme nárok na hněv. Ale také zodpovědnost za to, jak ho ventilujeme

„Někoho kritizovat dokážeme bezmyšlenkovitě. Nejsme ovšem už tak ochotní přemýšlet sami o sobě. A přitom právě to nám může pomoci překonat bariéry. Je užitečné znát sám sebe, vědět, z čeho vycházím, čemu věřím, a uvědomit si relativitu toho všeho,“ připomíná Vavro v rozhovoru.

Před více než dvěma týdny se homosexuálové stali terčem teroristického útoku. Šlo o důsledek slovních i fyzických útoků a obecně nenávistných projevů namířených proti sexuálním menšinám. Odkud se bere hněv a otevřené nepřátelství části společnosti?

I když jsme si možná uvědomovali existující problémy i to, že je společnost rozdělena na vícero táborů, nikdo jsme nečekali reakci takových rozměrů. Určitě je za tím hněv, což je na jedné straně přirozená emoce. Všichni jsme někdy naštvaní. Ale vždy je dobré si uvědomit, proč – a co o nás hněv vypovídá.

Nikdy nepřichází sám, vždy je tu nějaká doprovodná emoce v pozadí. Svůj hněv, nebo dokonce násilné činy máme tendenci ospravedlňovat tím, že nás rozzlobil někdo jiný, ale málokdy se podíváme, co za tím rozzlobením opravdu bylo. A často se jedná o určitou vlastní potřebu, která nebyla uspokojena.

Jaké jsou nejčastější spouštěče hněvu?

Obvykle je to pocit beznaděje. Přichází k nám podnět nebo více podnětů, které v sobě nějakým způsobem zpracováváme. Pokud nemáme funkční mechanismy, které by náš hněv dostatečně zpracovaly, naše frustrace překročí určitou mez a my vybuchneme. Hněv je tedy především naše reakce na více podnětů. Přiznat si, že si za svůj hněv můžeme sami – ve způsobu, jakým se díváme na svět i sami sebe – je obtížné.

Projevuje se hněv i po tělesné stránce?

Existují fyzické i tělesné projevy. Součástí jsou také myšlenky, které jsou přítomny a opakují se v naší hlavě bez ustání. Mohou vycházet z iracionálních přesvědčení. Když se nám v hlavě honí myšlenka, se kterou si nevíme rady, je užitečné se zamyslet, zda je skutečně pravdivá a opodstatněná. Když se rozčílíme, často si ji tím ale jen utvrzujeme. Zabetonujeme se ve svém postoji a to, co se odehrává v naší hlavě, se nevyhnutelně projeví i na těle.

Zaujalo mě, že během záchvatu hněvu přestává fungovat správně naše logické myšlení a také krátkodobá paměť. Jaké dopady to může mít v každodenním životě?

Asi všichni známe situace, kdy jsme se v hněvu nesmyslně rozhodli anebo řekli něco, čeho jsme později litovali. Přirozeně v ten moment saháme po nějakých zkratkách a máme tunelové vidění.

Možná by bylo dobré rozlišovat emoce hněvu a agrese. Předpokládám, že jsou odlišné…

Rozhodně nejsou totéž. Hněv je velmi přirozená lidská emoce, kterou každý z nás dobře zná. Agresivita je sice také přirozená, ale velmi záleží na způsobu, jakým ji dokážeme vyjádřit. Protože agresivní můžeme být i společensky přijatelným způsobem, například při sportu, hrách, soutěžení, podnikání… Všude tam může být snaha dominovat nebo uvolnit přebytečnou energii.

Pokud je dokážeme nasměrovat pozitivním způsobem, je to v zásadě dobré a může to být přínosné pro nás i pro širší společnost. Pokud ale volíme alternativy, které jsou například násilné, urážejí lidi, ubližují jim, nebo je dokonce fyzicky napadají, pak už to samozřejmě není společensky žádoucí a měli bychom na tom pracovat.

Proč se nám někdy nedaří chovat se společensky přijatelně?

Může se jednat o kombinaci několika faktorů. Někteří lidé o tom možná nikdy nepřemýšleli a neuvědomovali si, že jejich způsob vybíjení zlosti a agrese je nepřijatelný. Někteří to sami zažili v dětství, a tak jsou na to zvyklí a připadá jim to zcela v pořádku.

Prvním zásadním bodem je tedy uvědomění si těchto emocí a jejich projevů.

Druhým krokem je naučit se alternativy. Protože v různých konfliktech máme vždy možnost volby a řešení nikdy není černobílé. Bohužel některým lidem alternativy chybí, nevědí o nich, nevyzkoušeli je. V šoférské terminologii se říká, že nemají najeto. Pokud například někdo nezkoušel nepoužívat sprostá slova v žádném sporu a najednou to začne zkoušet, teprve pak se v tom může zlepšit.

V této souvislosti jsem se také setkala s pojmem frustrační tolerance. Co to je?

Jde o to, do jaké míry dokážeme zpracovat podněty, které nám nedělají dobře, které nás frustrují. Každý má určitou frustrační toleranci, která je do jisté míry daná, ale můžeme ji také trénovat. Je poměrně obtížné pracovat s těmito emocemi, proto bychom měli začít od svých myšlenek – změnit způsob, jakým si vykládáme realitu a situace, které se nám dějí.

Například to, že mě někdo kritizuje, mohu vnímat tak, že mě chce zničit, ponížit, urazit, ublížit mi, ale mohu to vnímat i tak, že mi ten člověk chce pomoci, že mu na mně záleží a chce, abych se v něčem zlepšil. Když se naučíme dívat na to, co se nám děje, jiným způsobem, může to ovlivnit i naše fyzické prožívání.

https://www.reinvent.sk/