O touze

Re: O touze

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 29. dub 2014 9:43:49

JAK EGO OVLÁDÁ NAŠE TOUHY

Ego vám dává pocit důležitosti, avšak jen na chvíli, aby mělo sílu, musí být neustále krmeno.

A tak ve vás neustále vyvolává hlad po uznání, hlad po majetku, hlad po tom, abyste měli neustále ve všem pravdu. Vzbuzuje i tak neškodnou touhu, jako je například touha po lásce, touha po kráse, touha pomáhat druhým.

Ego vás velmi snadno obalamutí. Tváří se, že to vše, co po vás a po druhých chce, je pro vaše či jeho dobro. Když se do sebe velmi pečlivě ponoříte, zjistíte například že pomáháte, protože jste díky tomu oblíbení, nebo si tak připadáte lepší než ostatní, toužíte po kráse, protože opovrhujete ošklivými lidmi, dáváte lásku, protože díky ní dostanete co chcete.

Tyto velmi jemné nuance, tvářící se, že nás táhnou na naší duchovní cestě nahoru, nás ve skutečnosti tlačí dolů. Ego má tu nejmocnější zbraň - náš mozek. Protože nejste schopni přestat myslet, zcela vás ovládlo to, co si myslíte, že činíte ze svobodné vůle, tak ve skutečnosti činíte na příkaz ega...

Přítomnost lze zachytit pouze vnímáním, ne myšlením, o přítomnosti nelze přemýšlet, protože pak se stává minulostí - mezi tím, než se v hlavě vytvoří myšlenka, je vždy nějaká prodleva - proto přemýšlíte o tom, co bylo, ne o tom co je.

Právě v přítomnosti se odehrává váš život. Vy jste však vždy mimo něj - v minulosti nebo v budoucnosti, neustále tak v myšlenkách žijete iluzorní život. A i když si třeba skutečně dokážete vychutnat přítomnost, záhy vše hodnotíte, přemýšlíte o všem co jste právě zažili, neustále si o všem vytváříte představy.

http://www.slaskouksobe.cz/clanky/jak-e ... touhy.html
Návštěvník
 

Re: O touze

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 29. dub 2014 9:52:08

OSHO

Nemůžeš zastavit touhu; Můžeš jí jenom porozumět. A v samotném porozumění je její ustání. Pamatujte, nikdo nemůže zastavit toužení, a skutečnost se objeví jenom, když touha ustane.

Takže je to dilema. Co dělat? Touha je zde a Budhové stále říkají, že touha musí být zanechána, a jedním dechem dodávají, že nemůžete zanechat touhy. Takže co dělat? Stavíte lidi před dilema. Mají touhy, jistě. A říkáte, že musí být ukončena, dobře. A pak říkate, že nemůže být ukončena. Co s tím můžem dělat?

Touze se musí porozumět. Můžete tomu porozumět, prostě tak, že uvidíte její marnost. Přímé vnímání je potřebné, okamžité proniknutí je potřebné. Prozkoumejte touhu, jen se dívejte, co to je, a uvidíte její faleš a uvidíte její neexistenci. A touha odpadne a něco odpadne současně ve vás.
Touha a ego existují ve spolupráci, vzájemně se podporují. Ego nemůže existovat bez touhy a touha nemůže existovat bez ega. Touha je projektované ega a ego je inprojektovaná touha. Jsou to společné, dva aspekty jednoho fenoménu.


http://osho.tady.info/osho/promluvy/meprobuzeni.php
Návštěvník
 

Re: O touze

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 26. srp 2021 12:45:33

Návštěvník
 

Re: O touze

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 10. led 2022 17:13:19

Návštěvník
 

Re: O touze

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 30. zář 2022 12:10:22



Můžete mít vše, co chcete, pakliže pochopíte, CO v životě doopravdy chcete. Ajahn Brahm si pokládá otázku: „Co doopravdy chci?“ Nebýt jako ovce, která jen napodobuje to, co dělají druzí, a celý život se snaží někomu zavděčit...

7:41 O mnišce a myši
14:45 Hádka o pomeranč
18:54 O lupiči v chrámu
33:08 Život ve velké vile nebo v chudé vesnici?
42:09 Návštěva nemocného
45:18 Kolik peněz stačí?
Návštěvník
 

Re: O touze

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 15. bře 2023 7:22:17

Obrázek

Toto je touha, která je sama vaším učitelem – tato touha je sama vaším učitelem, vaším průvodcem samotným. A to vás přivede k vašemu vlastnímu Já. A nezklame vás, pokud jste se rozhodli a jste odhodlaní: „Chci být svobodný“. Ale pokud jste egoističtí, arogantní a toužíte po věcech, které nejsou věčné, štěstí každým okamžikem mizí. Váš vztah je s těmi, jejichž nohy jsou v tlamě krokodýla Pána Yamy. Pokud chcete milovat, pokud chcete být spřízněni, proč se nespojit se svým vlastním Já? A tento vztah je jediný vztah, který vám pomůže. Vůbec vás to neoklame a už se neobjevíte v zemi utrpení.
Návštěvník
 

Re: O touze

Nový příspěvekod Jana » ned 01. říj 2023 10:42:05

59. Touha a strach jsou sobecké stavy

(z knihy Já Jsem To)

Obrázek

Tazatel: Chtěl bych se vrátit k otázce radosti a bolesti, touhy a strachu. Chápu strach, který je vyvolán vzpomínkou a očekáváním bolesti. Je ne­zbytný pro ochranu organizmu a jeho života. Potřeby, které pociťujeme, jsou bolestné a očekávání jejich naplnění je plné strachu, oprávněně se bojíme, že nebudeme schopni své základní potřeby naplnit. Úleva, kte­rou zažíváme, když je potřeba naplněna nebo když se strach zmírní, je vyvolána ukončením bolesti. Můžeme tomu dávat pozitivní jména jako potěšení, radost či štěstí, ale v podstatě je to úleva od bolesti. Tento strach z bolesti drží pohromadě naše sociální, ekonomické a politické instituce.

Já si lámu hlavu nad tím, proč odvozujeme své potěšení z věcí a stavů mysli, které nemají nic společného s přežitím. Naopak, naše potěšení jsou dost často destruktivní. Poškozují nebo ničí objekt, nástroj i subjekt radosti. Jinak by radost a její vyhledávání neměly být problém. A tím se dostávám k jádru své otázky: proč je radost destruktivní? A proč je navzdory tomu vyhledávaná?

Musím dodat, že nemám na mysli nástroje potěšení a bolesti, kterými nás příroda nutí jít svou cestou. Mluvím tu o potěšeních vytvořených člověkem, smyslových a jemných, od těch nejhrubších jako je třeba pře­jídání, až k těm nejrafinovanějším. Závislost na radosti za každou cenu je natolik univerzální, že jejím kořenem musí být cosi význačného.

Samozřejmě ne každá lidská činnost musí být účelově zaměřená na naplnění nějaké potřeby. Například hra je naprosto přirozená a člověk je nejhravější živá bytost na světě. Hra naplňuje potřebu sebeobjevování a seberozvíjení. Ale dokonce i ve svých hrách se člověk stává ničitelem přírody, ostatních lidí i sebe sama.

Maharádž: Zkrátka řečeno, nemáte námitky proti potěšení, ale jen proti ceně, kterou za ně člověk platí v podobě bolesti a utrpení.

T: Jestliže skutečnost je sama o sobě blažeností, potom s ní musí být potěšení nějak spojeno.

M: Nepoužívejme tu slovní logiku. Blaženost skutečnosti nevylučuje utrpení. Vy kromě toho znáte jen potěšení, nikoliv blaženost čirého bytí. Takže pojďme prozkoumat potěšení na jeho vlastní úrovni.

Když se na sebe podíváte ve chvílích radosti nebo bolesti, vždycky zjistíte, že příjemná nebo bolestná není věc samotná, ale situace, v níž se nachází. Radost spočívá ve vztahu mezi zakoušejícím a zakoušeným. A její podstatou je přijetí. Ať je situace jakákoli, je-li přijatelná, je i pří­jemná. Není-li přijatelná, je bolestná. Není důležité, co ji tvoří přijatelnou, příčina může být fyzická, psychická či nezjistitelná, ale přijatelnost je rozhodující faktor. Podstatou utrpení je naopak nepřijetí.

T: Bolest není přijatelná.

M: Proč ne? Zkusil jste to někdy? Zkuste to a zjistíte, že v bolesti je ra­dost, kterou potěšení nemůže poskytnout. Je to z toho prostého důvodu, že přijetí bolesti vás dostane mnohem hlouběji, než potěšení. Přirozeností osobního já je to, že neustále usiluje o potěšení a vyhýbá se bolesti. Zrušení tohoto vzorce znamená i zánik osobního já. Zánik já s jeho touhami a strachem vám umožní vrátit se ke své pravé přirozenosti, ke zdroji veškerého štěstí a klidu. Neustálá touha po radosti je odrazem nekonečné vnitřní harmonie. Dá se vypozorovat, že člověk se stává sebe-vědomým tehdy, když se zaplete do konfliktu mezi potěšením a bolestí, což vyžaduje volbu a rozhodování. Tento střet mezi touhou a strachem vyvolává hněv, který je velkým ničitelem zdravého a rozvážného života. Když budete bolesti věnovat pozornost a hluboce ji prozkoumáte, když ji akceptujete takovou, jaká je, jako ponaučení a varování, potom oddělo­vání bolesti a radosti zmizí a obojí se stane zkušeností – bolestnou nebo radostnou, podle toho, zda bude odmítána nebo přijímána.

T: Takže vaše rada je vyhýbat se potěšení a vyhledávat bolest?

M: Ani jedno, ani druhé. Přijímejte radost i bolest tak, jak přicházejí, užívejte si obou, dokud trvají, a nechte je odejít, protože odejít musí.

T: Jak si můžu užívat bolest? Fyzická bolest volá po činech.

M: Jistě. Zrovna tak bolest mentální. Blaženost je v tom, že si ji uvědo­mujete, necouváte před ní, ani se jí nesnažíte nějakým jiným způsobem vyhnout. Každé štěstí vychází z uvědomění. Čím jsme vědomější, tím hlubší je naše radost. Nebráníme-li se bolesti a přijmeme-li ji s odvahou a odolností, otevřou se v nás hluboké a trvalé zdroje skutečného štěstí a opravdové blaženosti.

T: Proč by měla být bolest efektivnější než radost?

M: Ego snadno přijímá radost, zato bolest ze všech sil odmítá. Přijetí bolesti je popřením ega a ego vždycky stojí v cestě opravdovému štěstí, proto bezvýhradné přijetí bolesti uvolňuje prameny štěstí.

T: Funguje podobně také přijetí utrpení?

M: Na bolest lze uvědomění zaměřit snadno. S utrpením to tak jednodu­ché není. Zaměřit pozornost na utrpení nestačí, protože mentální život, jak ho známe, je jeden jediný trvalý proud utrpení. Abyste se dostal do hlubších úrovní utrpení, musíte jít k jeho kořenům a odhalit jejich roz­sáhlou skrytou síť, ve které jsou touha a strach vzájemně úzce propleteny a jednotlivé proudy životní energie si překážejí, blokují se a vzájemně se ničí.

T: Jak mohu rozmotat takovou změť, když je zcela pod úrovní mého vědomí?

M: Tak, že budete setrvávat v pocitu „já jsem“ a s pozorným zájmem se v průběhu svého každodenního života budete pozorovat, s cílem spíše porozumět, než soudit. Musíte být připraven plně akceptovat vše, co se může vynořit, protože to tam je a vy tyto hlubiny povzbuzujete k tomu, aby vypluly na povrch a obohatily váš život a vědomí svými

uvězněnými energiemi. Tohle je úžasná práce uvědomění, které odstraňuje překážky a uvolňuje energie pochopením přirozenosti života a mysli. Inteligence jsou dveře ke svobodě a bdělá pozornost je matkou inteligence.

T: Mám ještě jednu otázku. Proč končí potěšení bolestí?

M: Všechno má svůj začátek a konec, tedy i potěšení. Nic neočekávejte, ničeho nelitujte, a nebude tu žádná bolest. Utrpení je vyvoláno vzpo­mínkami a představivostí. Je jasné, že bolest přicházející po potěšení může být způsobena nesprávným použitím těla či mysli. Tělo zná svou míru, ale mysl ne. Její chutě jsou nesčetné a bezmezné. Pozorujte svou mysl s velkou vytrvalostí, protože tam leží příčina vaší nesvobody, ale i klíč k osvobození.

T: Ještě jste zcela neodpověděl na mou otázku: proč jsou lidská potě­šení destruktivní? Proč člověk nalézá tolik potěšení v destrukci? Životní zájmy spočívají přece v ochraně, záchraně a rozšiřování života. V tom je život veden bolestí a potěšením. V jakém bodě nastává zvrat a lidské potěšení se stává destruktivním?

M: Když má mysl převahu, vzpomíná a předjímá, přehání, přehlíží věci a zkresluje je. Minulost je projektována do budoucnosti a budoucnost nenaplňuje očekávání. Smyslové a ostatní orgány jsou stimulovány za hranice své kapacity a nevyhnutelně se musí zhroutit. Objekty potěšení již nemohou dávat to, co se od nich očekává a dochází k jejich opotřebení nebo zničení špatným zacházením. Výsledkem je, že tam, kde člověk hledal potěšení, teď převažuje bolest.

T: Neničíme jen sebe, ale i ostatní!

M: Přirozeně, sobectví je vždycky destruktivní. Touha i strach jsou so­becké vztahy. Z touhy a strachu vzniká zlost, spolu se zlostí nenávist a s nenávistí touha po destrukci. Válka je nenávist v akci, organizovaná a vybavená všemožnými nástroji smrti.

T: Jak tyhle hrůzy ukončit?

M: Vzroste-li počet lidí, kteří poznali svou pravou podstatu, jejich vliv, byť sotva postřehnutelný, převládne a celosvětová emocionální atmosféra se zlepší. Lidé následují své vůdce a když se mezi nimi objeví absolutně ne­sobečtí jedinci s velkým srdcem a myslí, jejich vliv bude stačit na to, aby všechny ty surovosti a zločiny současné doby přestaly být možné. Může přijít nový zlatý věk, který bude nějakou dobu trvat a zase podlehne své vlastní dokonalosti. Protože odliv začíná v okamžiku, kdy příliv vrcholí.

T: Takže nic takového jako trvalá dokonalost neexistuje?

M: Ano, existuje, ale zahrnuje v sobě všechnu nedokonalost. Je to doko­nalost naší pravé přirozenosti, která umožňuje existenci všech věcí a dělá je vnímatelnými a zajímavými. Naše pravá přirozenost nezná utrpení, protože je za dualitou dvojic „mám rád – nemám rád“ či „přijímám – odmítám“. Tvorba a ničení jsou dva póly, mezi kterými tká svůj věčně se měnící vzor. Osvoboďte se od svých zálib a preferencí a vaše mysl spolu s břemenem utrpení zmizí.

T: Ale já nejsem jediný, kdo trpí. Jsou tu i ostatní.

M: Když za nimi půjdete se svými touhami a strachy, tak jejich utrpení jen zvětšíte. Nejprve osvoboďte od utrpení sám sebe, teprve potom můžete doufat, že pomůžete ostatním. Dokonce ani nemusíte doufat, protože samotná vaše existence bude tou největší pomocí, kterou může člověk svému bližnímu poskytnout.


překlad Martin Vinkler
JÁ JSEM TO
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: O touze

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 20. říj 2023 6:50:34

Návštěvník
 

Re: O touze

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 08. pro 2023 11:28:06

Návštěvník
 

Re: O touze

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 25. úno 2024 7:50:44



Nejsnazší způsob, jak si splnit jakékoliv přání,

je nepřestat na tom pracovat.

;)
Návštěvník
 

Re: O touze

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 25. úno 2024 20:50:35



Touha vás neosvobodí od touhy po stavu svobody,

nic vás neosvobodí,

protože jste přirozeně svobodní,

jednoduše se podívejte na sebe s čistotou bez tužeb,

to je vše.
Návštěvník
 


Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 17 návštevníků